7 C 8/2025 - 79

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] Ostrava sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena tím, že bylo vydáno usnesení o jeho trestním stíhání dne [datum], žalovaný byl obžaloby pro daný skutek zproštěn rozsudkem ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum]. Žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou 6 měsíců roku až 3 roky odnětí svobody a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku se stejnou sazbou. Nejednalo se tedy o bagatelní trestné činy. Žalobce se podáním ze dne [datum] domáhal náhrady škody ve smyslu nákladů nutné obhajoby (tento nárok byl zcela uspokojen) a dále se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Žalovaná žalobci a omluvila s tím, že omluvu považuje za dostačující. Žalovaný tvrdil, že trestní stíhání výrazně zasáhlo do jeho života a výrazně ho ovlivnilo, a to jak po stránce profesní, tak i osobní. Žalobce byl vždy aktivní, účastnil se veřejného života v obci, podílel se i jako pořadatel na konání obecních akcí, akcí [právnická osoba]. Žalobce žije v městské části, kde je nízký počet obyvatel a informace o trestním stíháním byla tudíž veřejně známou informací. Došlo k zásahu do rodinného života žalobce, zejména finanční nejistota, riziko ztráty bezpečnostní prověrky, stíhání ovlivňovalo celkovou atmosféru domácnosti. Toto období netrvalo jen v době zahájení trestního stíhání, ale prakticky od samotného tvrzeného. Jako s podezřelým s ním bylo pracováno téměř 1,5 roku od tvrzeného incidentu, tj. [Anonymizováno] [Anonymizováno] až do zahájení trestního stíhání v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobce má přitom zaměstnání, ve kterém musí být zcela koncentrovaný a v psychické pohodě. Žalobce ctil etický kodex bojových sportů, působil jako instruktor a pomyšlení na to, že je obviňován ze selhání v této oblasti, ho psychicky ničilo. Měl potřebou objasnit, že tomu tak nebylo. Ztratil část v rámci trestního řízení, kdy se účastnil výslechu, hlavních líčení, studiem spisu. Jak žalobce, tak jeho rodina byli stále ve strachu, jak řízení dopadne. Z tohoto důvodu nelze nezákonné rozhodnutí odškodnit pouhým konstatováním porušování práva. Věc sice nebyla medializována, ale nejbližší okolí žalobce a lidé v obci o trestním stíhání a věděli, přičemž právě údajní poškození se aktivně snažili tuto informaci rozšiřovat.

2. Po poučení soudu doplnil žalobce konkrétně svá tvrzení ohledně utrpěná újmy následujícím způsobem. Zásah do osobní sféry spočíval zejména v tom, že trestním stíháním ztratil velké množství času. Jednalo se od cesty k prostudování spisu, porady s obhájcem, osobní účast u vyšetřovacích úkonů u hlavního líčení. Tento čas byl na úkor jeho samého i jeho rodiny. Trestní stíhání mělo dopad do roviny psychické, měl spánkové problémy, trpěl nervozitou a úzkostí, což se projevilo i v rovině fyzické, kdy se cítil vyčerpaný a neměl energii ke zvládání běžných denních činností. Pociťoval bezmoc nad tím, že ačkoliv se bránil všemi dostupnými zákonnými prostředky a vyvracel uvedené důkazy, přesto došlo k zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání vytvořilo napjatou atmosféru v rodině žalobce. Manželka špatně nesla výslechy a účast u vyšetřovacích orgánů i soudu. Informace o trestním stíhání se rozšířily i k manželce do zaměstnání, která pracuje jako pedagožka v základní škole. I ředitel školy byl nucen reagovat na podněty a stížnosti strany údajných poškozených. Žalobce, který byl dříve společensky aktivní, se uzavřel, komunikoval s okolím pouze minimálně, působil vyčerpaně a většinu času trávil studiem trestního spisu a hledáním důkazu o své nevině.

3. Trestní stíhání měla dále dopad do zájmové činnosti žalobce. Žalobce byl aktivním členem Českého svazu [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] s platnou trenérskou licencí, v databázi je dlouhodobě evidován. Dosáhl technického stupně IV. dan a dále dosáhl III. trenérské třídy a byl členem disciplinární komise, je také předsedou spolku [právnická osoba]. Žalobce měl v roce 2021 uzavřenou smlouvu ze státní reprezentaci, přípravy se reálně nezúčastnil. V důsledku trestního stíhání omezil tuto zájmovou činnost zejména proto, že jeho aktivity byly často používány v trestním řízení jako argument proti němu. Tzn. že je trénovaný voják a ovládá bojová umění. Veškeré narážky o tom, že by nedodržoval mravní kodex bojovníka, nesl žalobce velmi citlivě hlavně porto, že vedl zájmové aktivity [právnická osoba]. Funkcionáři svazu byli opakovaně dotazováni na žalobce a jeho činnost, a to žalobce následně pociťoval jako změnu přístupu k jeho osobě. Žalobce také působil jako dobrovolník v obci a podílel se na pořádání různých akcích. S ohledem na informace, které se v obci šířily, omezil i s rodinou tyto aktivity.

4. Trestní stíhání mělo dále dopad do sféry pracovní. Žalobce je ve služebním poměru u armády, v rámci trestního stíhání čelil celé řadě stížností, oznámení (ze stran údajných poškozených), dotazů a podobně. Žalobce se věnuje kontrolní činnosti a tato je po odborné stránce náročná. Věnuje se vzdělávání školitelů a musí se na tuto činnost zcela koncentrovat. Jeho vyčerpanost se samozřejmě promítla i do jeho pracovní sféry. Podmínkou pro zařazení na pozici žalobce je stupeň prověrky tajné. Nezbytným předpokladem pro získání tohoto stupně prověrky je bezúhonnost. Žalobce na základě své povinnosti neprodleně písemně oznámil Národnímu bezpečnostnímu úřadu, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Obratem pak byl informován o zahájení bezpečnostního řízení o zrušení platnosti osvědčení pro stupeň tajné. Po dobu probíhajícího trestního stíhání stávající bezpečnostní prověrka vypršela a po skončení trestního stíhání bylo nutno zahájit a absolvovat nové bezpečnostní řízení namísto prodloužení původní prověrky. Po právní moci zprošťujícího rozsudku pak žalobce bezpečnostní prověrku získal. V důsledku toho byl žalobce v obavách ze ztráty zaměstnání, pokud by pozbyl bezpečnostní prověrku. Ztráta zaměstnání by znamenala zásadní výpadek příjmu, což by bylo pro žalobce a jeho rodinu osudové, došlo by k finančnímu kolapsu v rodině, protože mají hypotéku na bydlení a následovaly by zajisté i problémy v manželství.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v uvedeném případě je omluva dostačující. Projednání žádosti žalobce považuje žalovaná za ukončené stanoviskem ze dne [datum], kterým nároku žalobce zčásti vyhověla a dále mu poskytla i morální zadostiučinění tím, že konstatovala nezákonnost trestního stíhání a omluvila se. Dále konstatovala, že trestní stíhání se konalo pro takové trestné činy, které nejsou zcela bagatelní, avšak zároveň to nejsou takové, které by samy o sobě vyvolávaly zvýšený odsudek ze strany společnosti. S ohledem na předchozí bezúhonnost žalobce pak nepřipadalo v úvahu uložení nepodmíněného trestu. Trestní stíhání trvalo téměř přesně jeden rok. Poukaz na další dobu roku a půl období prověřování není v tomto směru relevantní.

6. Na základě nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru, že trestní stíhání žalovaného bylo zahájeno [datum] a ukončeno bylo pravomocně rozsudkem [datum]. Důvod zproštění byl hledán v § 226 písm. a) tr. řádu., a to že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán. Žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 trestního zákona a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákona, v obou případech se sazbou 6 měsíců až 3 roky. Žalobce uplatnil u žalované nárok nemajetkovou újmu dne [datum] s tím, že byla poskytnuta pouze omluva.

7. Z výpovědí svědkyně [jméno FO], manželky žalobce má soud za prokázáno, že jako největší zásah žalobce i ona pociťovali obavu o ztrátu zaměstnání, protože manželův příjem je pro rodinu hlavní. Ztráta tohoto výdělku by se odrazila ve všech sférách, jako je placení hypotéky, zajištění bydlení, provozování auta apod. Došlo k rozpadu rodinného života, neboť žalobce přestal trávit s rodinou čas, přestal jezdit na výlety a dovolené. Jejich vztah je i nyní velmi narušený a už nic nebude jako dřív, dokonce uvažovali o rozvodu. Žalobce se plně nevěnuje dětem, jejich kroužkům, školním akcím, třídním schůzkám tak, jako v době před zahájením trestního stíhání. Jako velmi zasahující vnímali s manželem situaci, kde pracovníci z NBÚ chodili po vesnici a vyptávali se na manžela, zda nemá milenku a půjčky apod. To bylo kvůli tomu, aby dostal zpět prověrku. Před zahájení trestního stíhání se žalobce dětem věnoval, spravoval dům, jezdili na dovolené. Pak byly doma neustálé hádky, žalobce nebyl tak zapojen do chodu domácnosti jako dříve. Nevozil děti do kroužek, přestal vést kroužek [právnická osoba], neangažoval ve veřejném životě, ale neustále se věnoval jenom trestnímu stíhání, a to i v noci, věnoval tomu veškerý čas, aby se obhájil. Vedení trestního stíhání bylo pro ně tak obrovský zásah do soukromí, že dosud s tím má problémy i svědkyně. Po skončení trestního stíhání se stále o situaci bavili pořád dokola. I když před zahájením trestního stíhání stáli manželé při sobě, fungovali a věřili si, pak následně to bylo velké nervové vypětí a obrovský zásah do jejich života. Pociťovali, že nemají žádnou oporu.

8. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že jeho práce vyžaduje velkou pozornost a soustředění. Pokud byl ve velkém stresu, velmi ho to ovlivnilo v práci. Trestní stíhání ho ovlivnilo, jak v místě bydliště, tak ovlivnilo rodinnou atmosféru. Zejména po nocích studoval případ nebo doháněl práci, když naopak studoval případ v práci. Trpěl velkými pocitem frustrace, že je považován za viníka a že stále musí něco dokazovat. Byl nervózní, nedůtklivý kvůli věcem, které dřív neřešil. Vůbec nemohl skloubit rodinný život s přípravou na trestní věci, nevěděl, jak to bude dlouho trvat, tudíž ani nemohl rozložit síly. Pokud se týká zájmové sféry bylo na něho velký tlak. Organizace akcí vyžaduje námahu a čas a on proto musel tyto aktivity omezit. Na řešení věcí kolem trestního stíhání si bral dovolenou, místo toho, aby trávil s rodinou. Veškeré přípravy nařízení řešil v rámci dovolené a volného času a neměl žádný čas na odpočinek a byl neustále v tenzi. Nevěnuje se ani vedení sportovního oddílu a působí pouze jako školitel rozhodčích. Nestíhá kroužky dětí a spolupráci se spolky v obci už následně nenavázal. V době, kdy měl pozastavenou platnost prověrky se řešilo jeho zařazení, naštěstí jeho nadřízen ho nechali na jeho místě, došlo pouze k omezení přístupu k druhu informací. I v současné době se těžko soustředí na náročné úkoly. Dříve se angažoval v místním [jméno FO], spolupořádal plno akcí, angažoval se společně s manželkou u hasičů, vozil děti na soutěže, vedl tělocvik pro [jméno FO]. Jako největší problém pociťoval ztrátu prověrky a byl dlouhodobě ve stresu, jestli je si dál místo udrží. Věděl, že prověrka mu propadne dřív, než trestní stíhání skončí, přitom nové řízení o prověrce je daleko důkladnější. Zpravodajci chodili všude ve vesnici i do jiných míst a vyptávali se. Trestní stíhání mu velmi narušilo soustředění, přitom v práci se musí věnován odborným činnostem, které při kontrolách musí nastudovat. To bylo pro něho psychicky náročné, protože se v práci nemohl soustředit na práci samotnou a řešilo neustále trestní stíhání. Dětem se v současné době snaží věnovat, ale není to takové, jak by chtěl, nebo jak to bylo dříve. Situace v rodině je vážná, dokonce uvažovali o rozvodu. Neobnovil zatím ani volnočasové aktivity, protože tlak nepovolil. Lidé se ho na tyto věci stále vyptávají a nemá žádný odpočinek.

9. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že účast žalobce o hlavních jednáních a doba trvání byla [datum] ( 8:30 do 14:41), [datum] ( 8:50 do 11:22) a [datum] ( 8:30 do 8:51).

10. Ze spisu Okresního státního zastupitelství v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil že v souvislosti s trestním stíháním podával vysvětlení ředitel školy, kde pracuje manželka žalobce.

11. Z potvrzení TJ [jméno FO] soud zjistil, že žalobce byl členem od [datum] do [datum] a v tomto období se aktivně zapojoval do organizace a pořádání společenských akcí, které jednota pořádala. V roce 2021 věnoval hmotný dárek ve formě dvou kusů stolů na stolní tenis. K [datum] činnost ukončil.

12. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] jako bývalého nadřízeného žalobce soud zjistil, že tento potvrzuje, že k trestní stíhání mělo negativní dopad na pracovní výkon i psychickou pohodu žalobce. V určitém období se to projevovalo sníženou soustředěností, uzavřeností a nutnosti věnovat část pracovní doby přípravě na soudní řízení, včetně studia spisového materiálu, účasti při výpovědích a zajišťování důkazů. Za běžných okolností byl žalobce veselý, přátelsky a v kolektivu oblíbený. Následně byl zjevně rozrušený, méně komunikativní a jeho pracovní nasazení dočasně pokleslo, což mělo vliv i na týmovou spolupráci. Pracovní povinnosti se v rámci svých možností snažil plnit svědomitě.

13. Ze sdělení Národního bezpečnostního úřadu soud zjistil, že úřad není oprávněna sdělit důvod, pro který bylo zahájeno řízení o zrušení platnosti osvědčení, které bylo zahájeno [datum]. Z potvrzení vyplývá, že ze strany úřadu byly učiněny úkony v bezpečnostním řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň tajné, které bylo následně zastaveno.

14. Z potvrzení o zaměstnání má soud za prokázáno, že žalobce je jako voják z povolání zařazen na služebním místě starší instruktor úseku rozvoje metod forem a prostředků přípravy centra rozvoje a řízení a přípravy Velitelství výcviku - Vojenské akademie, na kterém je stanovena bezpečnostní způsobilost tajné.

15. Z normativního výnosu ministerstva obrany ze dne [datum] ve znění pozdějších normativních výnosů, a to čl. 6 soud zjistil, že je-li v popisu služebního místa vojáka z povolání práce s utajovanými informacemi a voják nesplnil nebo přestal splňovat podmínky přístupu k nim, provede příslušný vedoucí zaměstnanec o této skutečnosti neprodleně personální pohovory a podá podnět oprávněnému služebnímu orgánu k určení vojáka do dispozice. Není-li možno vojáka služebně zařadit v souladu s potřebou České republiky na jiné vhodné služební místo, pro které voják splňuje kvalifikační předpoklady a požadavky, podá příslušný vedoucí zaměstnanec podnět oprávněnému služebnímu orgánu k zahájení řízení o propuštění vojáka ze služebního poměru. V případě, že voják zavinil nezpůsobilost k dalšímu výkonu služby v dosavadním služebním zařazení svým jednáním, podá příslušný vedoucí zaměstnanec podnět k zahájení řízení o propuštění vojáka ze služebního poměru.

16. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne č. j. [spisová značka] má soud prokázáno, že žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Obžaloba mu kladla za vinu, že dne [datum] v době od 20 hodin do 20,15 v [adresa] na [adresa] po přeskočení oplocení vnikl na pozemek rodinného domu obývaného [jméno FO], narozeným [datum], [jméno FO], narozenou [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO] Párlem, narozeným [datum], kde po přetlačení vstupních neuzamčených dveří, které zevnitř domu držel za kliku [jméno FO], vnikl do chodby domu, kde poté fyzicky napadl [jméno FO], který se mu spolu s [tituly před jménem] [jméno FO] snažil bránit v dalším vstupu do domu tím, že ho drželi za ruce, tak, že ho udeřil hlavou tzv. hlavičkou, načež z místa utekl, poškozenému [jméno FO] tím způsobil zhmoždění krajiny levého oka s drobnou povrchní rankou v levém obočí délky 7 mm, v souvislosti s tímto poraněním byl poškozený pouze jednorázově ošetřen na chirurgii, a poté 2× navštívil svého praktického lékaře, poškozený trpěl bolestmi hlavy v oblasti zhmožděné krajiny kolem levého oka, které byly silnějšího charakteru jen několik hodin bezprostředně po napadení a pak rychle odezněly po dobu několika málo dní, maximálně do týdne, rána v levém obočí byla ošetřena pouze náplasťovým stehem a zhojila se tak též do týdne. Dále se v rozsudku uvádí, že ke zproštění obžaloby došlo proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

17. Z potvrzení Českého svazu TAEKWON-DO ITF ze dne [datum] (založeném v trestním spise) soud zjistil, že potvrzení bylo vydáváno k dotazům vojenské policie k prověřované osobě žalobce. Svaz potvrdil, že žalobce je aktivním členem svazu, je evidován v databázi od roku 1996 s přerušením mezi lety 2009 – 2019, dosáhl technického stupně IV. Dan, III. trenérské třídy a od [datum] je členem disciplinární komise. Od [datum] do [datum] byl členem státní reprezentace a aktivně se připravoval na reprezentaci, v roce 2022 se zatím neúčastnil soutěžních disciplín. Je aktivním členem ČST ITF a v roce 2022 se zatím neúčastnil soutěžních disciplín. Je aktivním členem s platnou trenérskou licencí a předsedou spolku [právnická osoba]. Z upřesňující zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce měl smlouvu se státní reprezentací uzavřenou, ale reálně se přípravy nezúčastnil.

18. Podle čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odst. 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odst. 4).

19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 14 odst. 1 a 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

24. Podle § 15 odst. 1 a 2 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

25. Podle § 31a odst. 1 a 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

26. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud dospěl k závěru, že v uvedeném případě není pouhé konstatování porušení práva nebo omluva dostačující formou satisfakce.

29. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb., jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 30. K předpokladům odpovědnosti žalované za škodu. Soud má za prokázáno, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo vydáno státním orgánem (Vojenskou policií). Obžaloby ze skutku uvedeného v zahájení trestního stíhání byl žalovaný pravomocně zproštěn. Pokud jde o činnost státního orgánu směřující k vydání rozhodnutí, případné nesprávnosti v tomto postupu, které se projevily v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Soudy proto dovodily, že právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění lze uplatnit i v případech, kdy toto rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo osoba byla zproštěna obžaloby. Smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu totiž odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi (fyzické osobě) byla odčiněna. Proto systematickým a logickým (extenzivním) výkladem bylo dovozeno, že stejný význam a důsledky jako zrušení pravomocného rozhodnutí má rovněž zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. V projednávané věci byla tato otázka nezákonnosti rozhodnutí, resp. nesprávného a nezákonného zásahu státu mezi účastníky nesporná. Žalovaná ve svém stanovisku porušení práva konstatovala a ve vztahu k požadavku přiměřeného finančního odškodnění se za trestní stíhání zahájené usnesením omluvila. Za této situace nebylo třeba v řízení prokazovat základní předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v porušení práva, když podle Listiny základních práv a svobod může být každý stíhán pouze ze zákonných důvodů. V případě žalobce žádné zákonné důvody pro trestní stíhání naplněny nebyly, neboť soud pravomocně žalobce obžaloby zprostil.

31. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání.

32. V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K povaze trestní věci 33. Žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 trestního zákona a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákona, v obou případech se sazbou 6 měsíců až 3 roky, nicméně s ohledem na bezúhonnost žalobce lze soudit, že by nedošlo k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Povaha věci s sebou nese vyšší míru odsouzení, neboť se mimo jiné jedná o trestný činy proti zdraví. Žalobce nebyl stíhán vazebně, osvobozující rozsudek byl vydán v řízení před soudem prvního stupně a byl odvolacím soudem potvrzen. Kauza nebyla medializovaná. K délce trvání řízení 34. Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce trvalo 1 rok a 1 týden. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. Postup orgánů činných v trestním řízení dle názoru soudu nelze hodnotit jako excesivní. Soud stanovil počátek trestního stíhání ke dni sdělení obvinění, kterým trestní stíhání fakticky započalo. Soud neshledal důvod zohlednit předcházející období z důvodů uváděných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21. Nutno podotknout, že prověřování je vedeno vůči věci a až trestní stíhání proti konkrétní osobě. Náhrada újmy je tak přiznávána z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž bylo vzneseno obvinění, ve smyslu § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zák.č.82/1998 Sb. Za takové rozhodnutí nelze považovat rozhodnutí policejního orgánu o odložení či zahájení úkonů trestního řízení. Okolnosti případu žalobce jsou zcela odlišné od případu, v němž byl vydán výše uvedený nález Ústavního soudu. Následky způsobené v osobní sféře poškozeného:

35. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku trestního stíhání došlo v zásahu do osobnostní sféry žalobce, rodinného života, jeho pověsti, pracovního života i zájmové sféry. Žalobce trpěl stresem, nejistotou ze ztráty zaměstnání a v důsledku toho obavami o finanční zabezpečení rodiny. Jako příslušník armády a instruktor bojového umění rovněž trpěl nařčeními ze zneužití svých znalostí a dovedností a tím, že byl obviňován z porušení etického kodexu bojovníka. Došlo k silnému narušení rodinného života, protože žalobce veškerý svůj čas a pozornost věnoval trestnímu řízením, nebyl schopen se odpovídajícím způsobem věnovat své rodině, byl vyčerpaný, došlo u něj ke změnám v chování. V důsledku toho došlo k narušení manželského soužití. Žalobce měl rovněž problémy v práci, protože se nemohl soustředit, věnoval i pracovní čas svému případu, pak musel dohánět přípravu na práci doma a opět se nemohl rodině věnovat. Pro nedostatek času a energie také zcela utlumil své aktivity v obci, kde před tím velmi aktivně pomáhal při organizaci a pořádáním různých akcí. Rovněž se pro nedostatek času a ztrátu energie, změnu náhledu na svou osobu (v důsledku dotazů na funkcionáře svazu), nedostatku energie přestal věnovat sportu, kde byl rovněž velmi aktivní. Měl pocity bezbrannosti, že nemá žádné zastání. S ohledem na velikost obce byly informace o jeho stíhání mezi obyvateli známé.

36. Je třeba zdůraznit, že zcela zásadní je oprávněná obava žalobce ze ztráty zaměstnání, neboť při ztrátě prověrky na stupeň tajné v důsledku vlastního jednání by mu hrozilo propuštění ze služebního poměru, což by znamenalo zcela zásadní výpadek příjmu rodiny. Úvahy žalované o tom, že zahájení řízení o odnětí prověrky v těsné časové návaznosti na oznámení o zahájení trestního stíhání (zahájení [datum], oznámení žalobcem NBÚ po doručení dne [datum] a zahájení řízení odnětí prověrky [datum]) mohlo být pouhou náhodou a mohlo jít o jiné důvody, je zcela zcestné a účelové. Časová návaznost a nezbytnost bezúhonnosti pro prověrku zcela jasně nasvědčují tomu, že právě oznámení o zahájení trestního stíhání bylo jednoznačně důvodem zahájení řízení o odnětí prověrky. Pravděpodobnost, že žalobce v důsledku trestního stíhání může přijít o prověrku, která je nezbytná k výkonu jeho zaměstnání a jinak bude ze služebního poměru propuštěn, se blížila téměř jistotě.

37. Soud přitom dospěl k závěru, že požadovaná výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Soud věc porovnal s případy řešenými v následujících rozsudcích:

38. V rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 28.3.2025 sp.zn. 9 C 87/2024 soud přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] (žalovaná přiznala již odškodnění ve výši [částka]), žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle §145/1 tr.zák. a trestný čin výtržnictví trestní stíhání trvalo 36-40 měsíců, jednalo se o případ, kdy jednání obžalovaného bylo následně posouzeno jako nutná obrana, žalobce žil v malé obci, dočkal se obecného odsouzení, měl obavy, že neufinancuje synův hokej, přijde o styky ve sportovním prostředí, už dříve byl odsouzen k podmíněnému trestu za ublížení n zdraví.

39. V rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 16.1.2025 sp.zn.14 C 108/2023 (potvrzen odvolacím soudem) bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka], žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146/1tr.zák., věc byla postoupena do přestupkového řízení, skutečně ke rvačce došlo, sám žalobce byl zraněný, žalovaná přiznala pouze omluvu, žalobce byl nejprve odsouzen a byl osvobozen až v odvolacím řízení, řízení trvalo 2 roky, žalobce trpěl pocity beznaděje, frustrace, odsouzení okolí (v odůvodnění rozsudku jsou další odkazy na obdobné rozsudky ve věcech Obvodního soudu pro [adresa], a to spisových značek [spisová značka], 37 [právnická osoba]/2020, [spisová značka],[spisová značka], a Okresního soudu ve [adresa] sp.zn. [spisová značka]).

40. Další srovnatelnou věcí je rozsudek odvolacího soudu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.8.2015 sp.zn. 13 Co 287/2015, kde bylo přiznáno [částka], žalobce byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví a výtržnictví se sazbou 6 měsíců až 2 roky, řízení trvalo 1,5 roku, následně bylo postoupeno do přestupkového řízení, žalobce byl bezúhonný, měl stres ze souzení, ( opakované soudní řízení ve více stupních), trpěl permanentním stresem, zásah byl shledán do soukromí, sféry profesní, rodinné, majetkové problémy.

41. Další srovnatelnou věcí je rozsudek Městského soudu v Praze ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.8.2016 sp.zn.51 Co 242/2016, kde bylo přiznáno [částka], žalobce byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví a výtržnictví se sazbou 6 měsíců až 2 roky, řízení trvalo 8 měsíců, obžaloby byl žalobce zproštěn, neboť skutek nebyl prokázán, žalobce měl psychické problémy, zásah do rodinné pohody, zásah do sféry pracovní, trenérské postižení, pocity nejistoty, negativn vliv do profesní i volnočasové aktivity, případ nebyl medializován, žalobce měl jeden záznam v trestním rejstříku. V odůvodnění je odkaz na další srovnatelné rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. [spisová značka], kde bylo přiznáno zadostiučinění [částka] z 1 měsíc.

42. Dalším srovnatelným rozhodnutím je rozsudek Městského soudu v Praze ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.12.2013 sp. zn. 54 Co 478/2013, kde byla přiznána částka [částka] ( žalovaná již přiznala [částka]), žalobce byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví a výtržnictví se sazbou 2 až let, stíhání trvalo 8 měsíců, jednalo se o příslušníka městské policie, žalobce bl obžaloby zproštěn, byla prokázána nejistota, zásah do rodinného života, přeřazení v práci, registrování v databázích policie ( bezpečnostní prověrky).

43. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.10.2016 sp.zn. 26 C 69/2015 vyplývá, že byla přiznána náhrada ve výši [částka] (více nebylo požadováno), žalobce byl stíhán pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst.1 tr.zák., byl obžaloby zproštěn až v odvolacím řízení, řízení trvalo 1 rok, byl konstatován zásah do rodinného života, zásah do sportovní činnosti, kterou už žalobce neobnovil, psychické potíže, zásah do profesního života, potřeba ospravedlnit se před okolím, povědomost v blízkém okolí, pocity selhání, medializace nebyla.

44. Dále je možno poukázat např. na rozhodnutí Krajského soudu Ostrava sp. zn. 11 Co 115/2017, Městského soudu Praha sp. zn. 35 Co 41/2018 a sp. zn. 35 Co 190/2021 , ze kterých vyplývá zadostiučinění při obdobných okolnostech ve výši [částka] až [částka] za měsíc.

45. Žalobce tvrdil a ve své výpovědi se rovněž vyjadřoval k tomu, že došlo velkému rozšíření vědomosti o trestním stíhání, a to zejména aktivitou údajných poškozených, že na základě jejích podnětů musel ředitel školy, kde pracuje manželka podávat vyjádření a že tlak trestního stíhání nepovolil, neboť žalobce i nadále věnuje energii dalším řízením, případně přestupkovým, případně dalším šetřením v souvislosti s údajným poškozeným a že usiluje, aby byli trestně stíháni pro křivé obvinění. K tomu je nutno uvést, že následky a důsledky nevznikají ani nevznikaly činností žalované. Všechny tyto skutečnosti vznikají v souvislosti s vzájemnou interakcí mezi žalobcem údajnými poškozenými. Následky vznikající z těchto vztahů a jejich řešení pak nelze přičítat žalované. Soud proto zamítl návrh na provedení důkazu stížnostmi manželů [jméno FO] a jejich syna adresovaných náčelníkovi generálního štábu, OSZ, Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově, vyrozuměním o stížnostech, sdělení [právnická osoba] v [adresa] (ohledně přestupku paní [jméno FO]), žádostí o doplněn trestního spisu. Za nadbytečné soud rovněž považoval žádost o potvrzení důvodů pozastavení prověrky (k důkazu byla provedena odpověď NBÚ) a dále důkazy, kterými měly být prokázány skutečnosti, které byly účastníky učiněny nespornými.

46. Žalobcem požadované zadostiučiněné v peněžní formě vedle omluvy ve výši [částka] tak soud považuje za naprosto přiměřené. Soud považuje za nutné uvést, že žalobci se může dostat pouze zmírnění frustrace způsobené trestním stíháním. Ani poskytnutím finančního zadostiučinění nelze dosáhnout úplného odčinění negativních prožitků, které žalobci trestní stíhání přineslo, protože to již z povahy věci není možné.

47. Žalovaná byla k zaplacení vyzvána prostřednictvím žádosti podané [datum] a lhůta k plnění uplynula [datum]. Proto je s plněním v prodlení od [datum].

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.

Poučení