7 C 81/2015-892

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o vydání náhradního pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba, ve které se žalobci domáhali převodu náhradních pozemků p. [číslo] p. [číslo] v obci a katastrálním území Nymburk, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit oběma žalobcům náklady řízení před soudem prvého a druhého stupně, soudu dovolacího v celkové částce 593 180 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice Okresnímu soudu v Nymburce náklady řízení v částce 19 778 Kč do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Mezi účastníky je na základě žaloby doručené soudu dne 7.4.2015 vedeno řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu pozemků, mimo jiné i pozemkové parcely [číslo] v obci a katastrálním území Nymburk, ve vlastnictví státu s tím, že oběma původním žalobcům dle § 11a zákona o půdě vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků ve vlastnictví státu na základě pravomocného rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [část Prahy] ze dne 11.9.2014 a [číslo jednací] ze dne 9.12.2013 oceněný v hodnotě celkem 679 890,87 Kč. Žalobce a) uplatnil nárok co do částky 329 312,86 Kč na něj připadající a žalobce b) co do částky 340 759,84 Kč.

2. Soudem již bylo rozhodnuto o nároku žalobců částečným rozsudkem ze dne 7.10.2016 č.j. 7 C 81/2015-457, který nabyl právní moci dne 20.2.2017, předmětem tohoto řízení zůstal toliko pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec].

3. V průběhu řízení dne 11.9.2017 zemřel dosavadní žalobce b) [celé jméno původního účastníka]. Na základě dědického nástupnictví a také postoupení pohledávky na jeho místo vstoupila [celé jméno žalobkyně], o jejímž nástupnictví bylo rozhodnuto v usnesení ze dne 6.3.2018 č.j. 7 C 81/2015-627, které nabylo právní moci dne 23.3.2018.

4. Žalovaný se žalobou obecně nesouhlasil. Měl za to, že pokud žalobci nepožádali o vydání pozemků uvedených ve veřejné nabídce postupem dle § 11a odst. 2 zákona o půdě, nelze vydat pozemky, které si sami svévolně vybrali. Judikatura sice zmíněný postup připustila za specifických podmínek, zejména je-li prokázána liknavost anebo svévole, libovůle či diskriminační postup žalovaného v případě konkrétní osoby. Podotkl, že žaloba o vydání náhradních pozemků není o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v délce restitučního řízení. Liknavost žalovaného s uspokojením„ takové pohledávky“ tak nelze dovozovat ve vztahu k době, kdy ještě neexistovala (tj. kdy ještě uplatňovaná rozhodnutí vydána nebyla). Žalobci nerespektovali zákonný postup při uspokojení jejich nároků, pozemky ve veřejných nabídkách považují za neadekvátní a nekvalitní, pro velikost nároku nevhodné. Veřejných nabídek se vůbec neúčastnili, ačkoliv na to měli dostatek času a prostoru. Jelikož zde ze strany žalobců nebyl aktivní zájem o uspokojení jejich nároků ve veřejných nabídkách, žalovaná ani jejich nárok doposud uspokojit nemohla. Pozemek p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] považuje za nevhodnou pozemkovou náhradu, neboť na základě územního plánu [územní celek] byl určen k zastavění za účelem rekreace a sportu a v budoucnu spolu s dalšími parcelami ve vlastnictví [územní celek] by měl být součástí rozšíření sportovního areálu, je tímto způsobem i využíván. Nadto je součástí koridoru územní rezervy [anonymizována dvě slova] pro trasu plavebního kanálu, tedy veřejně prospěšnou stavbu.

5. Soudem bylo o žalobě rozhodnuto již rozsudkem ze dne 12.6.2018 č.j. 7 C 81/2015-707, kterým bylo žalobě v části převodu pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] vyhověno. K odvolání žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 238/2018-771 a rozhodnutí soudu prvého stupně v této části potvrzeno.

6. Žalovaný uplatnil dále proti posledně zmíněnému rozhodnutí dovolání, o kterém rozhodoval Nejvyšší soud České republiky. Rozsudkem ze dne 10.12.2019 č.j. 28 Cdo 2924/2019-812 rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvého stupně, oba ve znění opravných usnesení, zrušil a vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí, kterým je soud dle § 243g odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán, uvedl, že závěr odvolacího soudu, jakož i soudu prvého stupně o možné převoditelnosti náhradního pozemku, je přinejmenším předčasný. Dle dovolacího soudu se dosud touto otázkou soudy zabývaly toliko optikou faktu, kdy předmětný pozemek je situován v územním plánu [územní celek] do zastavitelných ploch pro tělesná a sportovní zařízení, a dosud nebylo vydáno žádné konkrétní územní rozhodnutí či stavební povolení. Z hlediska výluky § 6 odst. 1 písm. b) z.č. 503/2012 Sb. je podstatné začlenění pozemku do územně plánovací dokumentace vymezené plochy (koridoru) pro veřejně prospěšné stavby, což je jiný než odvolacím soudem zjišťovaný údaj.

7. Jelikož v mezidobí došlo k oddělení předmětného pozemku a nově vznikla parcela [číslo] tamtéž, připustil soud dle § 95 odst.1 o.s.ř. k návrhu žalobců změnu žaloby, kterou požadují mimo parcely [číslo] též vydání tohoto pozemku. Učinil tak při jednání soudu dne 14.7.2020, změna žaloby byla doručena žalovanému při tomto jednání, dosavadní zjištění soudu mohu být podkladem i pro další řízení.

8. Po doplněném dokazování soud učinil podstatné zjištění pro toto řízení, kterým je změna spočívající v převodu předmětného pozemku, nejprve pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] v obci a k.ú. [obec] na základě kupní smlouvy ze dne 16.4.2019 s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 17.4.2019 na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa] sídlem [adresa], [IČO], oběma v podílu každý ideální . Následně došlo smlouvou ze dne 10.3.2020 s právními účinky vkladu vlastnického práva k témuž dni k převodu pozemku již po oddělení p. [číslo] o výměře [výměra] a p. [číslo] o výměře [výměra] na společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] Tyto skutečnosti soud zjistil z výpisů k katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec].

9. S ohledem na výše uvedené zjištění, kterým žalovaný pozbyl pasivní věcnou legitimaci, neboť na základě převodu vlastnického práva a vkladu předchozího pravomocného vyhovujícího rozsudku soudu prvého stupně došlo ke změně vlastnictví, aktuálně pozemek p. [číslo] o výměře [výměra] a p. [číslo] vlastní posledně zmíněný subjekt společnost [anonymizováno] [právnická osoba], a žalovaná není osobou, vůči níž se lze tohoto nároku domáhat. Soud proto žalobu z tohoto důvodu zamítl.

10. Soud se domnívá, že uvedený postup je jediným možným řešením této situace, ačkoliv sami žalobci předestřeli soudu obdobné rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2019 č.j. 19 Co 60/2019-455, které takový postup označuje za nesprávný s odkazem na komentářovou literaturu k § 243g o.s.ř., předtím § 243d o.s.ř. konkrétně Velký komentář, Občanský soudní řád II, autorů Drápal, Bureš a kol., Vydavatelství C.H. Beck, str. 1969. Ten jednoznačně dokládá, že bez ohledu na nabytá práva třetích osob, která jsou podle § 243g o.s.ř. chráněna, je třeba vypořádat poměry mezi původními vlastníky a rozhodovat o původním předmětu řízení, který zde byl v době vydání později zrušeného rozhodnutí. Podle odvolacího soudu v tomto případě je třeba o původním předmětu řízení rozhodnout již proto, aby bylo mezi účastníky postaveno najisto, zda-li byl nárok žalobce shledán po právu, zde nevznikl mezi nimi vztah z bezdůvodného obohacení odpovídající ceně pozemků, které byly žalobci vydány, ač být vydány neměly.

11. Při posouzení této otázky vycházel nyní soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.1.2020 č.j. 26 Cdo 3090/2019-326, jež bylo vydáno sice v řízení o peněžité plnění, avšak jeho závěry jsou použitelné obecně pro poměry dotčené v mezidobí zrušeným rozhodnutím. V daném případě byla pohledávka uhrazena na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které bylo následně dovolacím soudem zrušeno. Nejvyšší soud za situace, kdy ust. § 96 odst. 6 o.s.ř. neumožňuje vzít žalobci žalobu účinně zpět, uvedl, že soud je tedy povinen v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout. Avšak v případě zjistí-li, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, nebo naopak uplatněný nárok žalobci nenáležel, bude výrok soudu po formální stránce vždy zamítavý, pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch té či oné strany pro rozhodnutí o nákladech řízení, tak i možný vznik nároku na vrácení plnění poskytnutého žalovaným. Uvedené rozhodnutí, vydané dovolacím soudem později, bylo pro soud vodítkem postupu v tomto řízení.

12. Pokud jde proto o hodnocení důvodnosti podané žaloby v této části a zejména dotčené převoditelnosti náhradních pozemků vycházel soud z následujících zjištění doplněných dále v řízení po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem.

13. Mezi účastníky byl nesporný vznik nároku obou žalobců vůči žalovanému na převod jiného pozemku dle zákona o půdě ve výši 671 018,14 Kč celkem na základě rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [část Prahy] ze dne 11. září 2014 a [číslo jednací] ze dne 9. prosince 2013. V obou případech žalobcům jako dědicům [příjmení] [příjmení], zemřelé dne [datum], nebylo možné vydat pozemky v katastrálních územích [obec] [část obce], [část obce] a [část obce] dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a za tyto pozemky jim měl být poskytnut náhradní pozemek dle § 11a tohoto zákona, či finanční náhrada dle § 16. Z celkové částky 671.018,14 Kč dle přehledu nároků a plnění oprávněným osobám připadá na žalobce a) dosud neuspokojený nárok v částce 319.494,69 Kč a žalobkyni b) 340.597,29 Kč.

14. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.8.2017 se [celé jméno žalobkyně] stala výlučným vlastníkem zůstatku pohledávky [celé jméno původního účastníka] na náhradu za nevydané pozemky vzniklé na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] a rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] mimo jiné [číslo jednací] z 9.12.2013 k.ú. [část obce] a [část obce] a [číslo jednací] z 11.9. 2014 k.ú. [část obce] Smlouva nabyla účinnosti dnem podpisu, tj. 28.8.2017, jak soud zjistil z jejího obsahu.

15. Pokud jde o hodnocení liknavosti postupu žalovaného odkazuje soud pro úplnost na dokazování učiněné k této otázce v předchozích rozhodnutích, které pro nadbytečnost vzhledem k uzavření této otázky i dovolacím soudem již neuvádí.

16. Podle výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] pro obec a k.ú. [obec] list vlastnictví [číslo] je pozemek p. [číslo] p. [číslo] evidován stále jako orná půda, způsob ochrany zemědělský půdní fond.

17. Výše uvedený pozemek, původně tedy pozemková parcela [číslo] v k.ú. [obec] byl oceněn na základě zadání žalovaného znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení] v posudku [číslo] znaleckého deníku ze dne 16.7.2015 na částku 905 697 Kč celkem. Vycházel ze zjištění, že pozemek je dle ÚPD částečně určen pro využití RS –plochy pro rekreaci a sport o odhadnuté výměře cca [výměra], zbytek je orná půda. Podle skutečnosti se na části nalézá hřiště a zbytek je zatravněn. Je napojitelný na přístup a sítě z [příjmení] ulice, pokud tomu tak není skrze přilehlý sportovní areál. Znalec ocenil část pozemku o výměře [výměra] dle § 14 odst. 1 vyhl.č. 316/1990 Sb. po odečtu za přístup po nezpevněné komunikaci a chybějící napojení na veřejnou kanalizaci celkem - 17% na částku 83 Kč/m2, tj. 904 700 Kč. Zbývající zemědělskou část o výměře celkem [výměra] také podle § 14 vyhlášky v cen+ 4,10 Kč / m2 u výměry 131 m2 a 8,15 Kč/m2 u výměry 22 m2 celkem 716 Kč. Dále ocenil porost na pozemku částkou 281 Kč. Znalec [příjmení] [příjmení] v posudku [číslo] znaleckého deníku ze dne 8.3.2015 totožnou parcelu k zadání žalobců ocenil na částku 96 104,60 Kč, kdy u výměry [výměra] uvádí kód BPEJ 20600 a částku 8,75 Kč/m2 a u výměry 1312 m2 cenu 4,10 Kč/m2 bez bližšího zdůvodnění s tím, že parcela je vedena v kultuře orná půda a zatřídil ji pod § 14 odst. 3 vyhlášky, přílohu č.

9. Oba znalci doložili znalecké posudky s doložkou vědomosti následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku dle § 127a o.s.ř.

18. Podle sdělení [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování ze dne 20.4.2015 k dotazu žalovaného ohledně možného převodu předmětného pozemku p. [číslo] k.ú. [obec] vyplývá, že tento není vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) z. č. 503/2012 o Státním pozemkovém úřadu, nachází se v zastavitelném území obce.

19. Soud ve věci s ohledem na rozdílné výše ocenění ve znaleckých posudcích předložených účastníky, nadto bez bližšího zdůvodnění (zejména ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení]) zadal ocenění pozemků soudem ustanovené znalkyni z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí [celé jméno znalkyně]. Tato v dodatku znaleckého posudku ze dne 20. 5. 2017 uvedla, že předmětný pozemek je k datu ocenění dle platného Územního plánu [územní celek] situován do zastavitelných ploch„ občanského vybavení – tělovýchovná a sportovní zařízení“ s tím, že územní plán v lokalitě označené Z01.10 [příjmení] [příjmení] předpokládá rozšíření stávajícího sportovního areálu o tréninkové fotbalové hřiště. V současnosti je pozemek jen zčásti využíván pro sportovní účely, část je využívána zemědělským způsobem. I územní plán ve své textové části uvádí, že tyto plochy jsou záplavovým územím Q100, tj. záplavová zóna č.

4. Podle stavu na místě samém a dle stavu v katastru nemovitostí (ortofoto) je co do plochy [výměra] užíván jako sportovní plocha a zčásti zemědělským způsobem ([výměra]). V části užívané pro sportovní účely vycházela z § 14 odst. 2, příloha č. 7, tabulky II vyhlášky a po úpravě za ztížené základové podmínky a zátopové území o celkem 8% stanovila cenu 92 Kč/m2, celkem 523 296 Kč a v části zemědělského využití z § 14 odst. 3, příloha č. 9 u části pozemku BPEJ 22 110 o výměře 64 m2 z částky 4,10 Kč/m2 a u BPEJ 26 200 výměry 5 301 m2 z částky 8,15 Kč/m2, tj. 43465,55 Kč, celkem 566 761,55 Kč.

20. Z odpovědi [stát. instituce], odboru výstavby ze dne 14.5 a 21.5.2020 (č.l. 834 a 839 spisu) včetně textové části územního plánu [obec] (odst. 64 až 65) soud dále zjistil, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] se v územním plánu [obec] nachází v ploše změny Z37 s využitím pro občanské vybavení – tělovýchovná a sportovní zařízení. Hlavním využitím jsou těchto ploch jsou stavby a zařízení pro sport a relaxaci, sportovní areály. Přípustné jsou klubovní a hygienické zařízení pro sportovní areál, služební byt, stravovací a ubytovací zařízení v návaznosti na hlavní využití, nezbytné technické vybavení a parkoviště pro uživatele zóny. Jižní část pozemku leží v koridoru územní rezervy KDV2 určené pro trasu plavebního kanálu. Tímto je míněno, že při rozhodování o změnách v území nelze umožnit stavby včetně staveb dočasných, jejichž realizace by výrazně znesnadnila nebo znemožnila případné budoucí využití těchto ploch. Dále v jižní části pozemku probíhá nadzemní vedení VN. Na pozemku není vymezena veřejně prospěšná stavba ani opatření. Uvedené se vyjma koridoru KDV2 a vedení VN vztahuje i na oddělený pozemek p. [číslo].

21. Soud v daném případě postupoval dle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě) ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozhodnutí, dle jehož odst. 1 oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

22. Podle odst. 2 tohoto ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

23. Cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se podle ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

24. Podle § 28a tohoto zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

25. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

26. Po posouzení výše uvedených skutečností má soud za to, že žaloba byla žalobci uplatněna důvodně. Jak bylo uvedeno výše, otázku samotné existence restitučního nároku žalobců, jakož i hodnocení liknavosti žalovaného považuje soud za vyřešenou předchozími rozhodnutími k jejich prospěchu. V tomto rozhodnutí proto při vázanosti právním názorem dovolacího soudu v jeho zrušujícím rozsudku posuzoval otázku převoditelnosti pozemků, nyní tedy p. [číslo] v k.ú. [obec] či existenci překážky pro jejich vydání. Po doplněném dokazování výňatkem územní plánovací dokumentace města Nymburk se soud domnívá, že na předchozím závěru o jejich vhodnosti k převodu nelze ničeho měnit. Zjištěné skutečnosti svědčí toliko o závěru zařazení pozemků k využití pro sportovní a relaxační účely, které však nenaplňují vymezení veřejně prospěšné stavby ani opatření. Pozemek je fakticky zčásti zemědělsky využíván, zčásti je zatravněn a užíván pro sportovní účely. Pokud se na jeho části nachází mobilní tréninkové branky, nejde o okolnost, která by sama o sobě nasvědčovala existenci provozu sportovního areálu či jeho části. Dle územně plánovací dokumentace jsou na obou pozemcích přípustné stavby toliko k těmto účelům a nejedná se o veřejně prospěšné objekty či zájem na nich. Zatížení pozemku koridorem územní rezervy KDV2 určené pro trasu plavebního kanálu nemá na dané posouzení také vliv, neboť se jedná ve své podstatě toliko o zamezení stavbám, které by znemožnili či znesnadnili toto budoucí využití plochy. Shodně nadzemní vedení vysokého napětí se tohoto účelu nedotýká. Na základě tohoto závěru hodnotil soud žalobu uplatněnou žalobci i v této části důvodně a předchozí rozhodnutí vydané k jejich prospěchu po právu. Při ocenění náhradního pozemku soud jen pro úplnost dodává, že vycházel z částky stanovené znalkyní ve výši 566 761,55 Kč.

27. Při úvaze o nákladech řízení účastníků i státu soud zohlednil shodně jako odvolací soud v předchozím rozhodnutí z 29.1.2019 charakter tohoto řízení dle § 153 odst. 2 o. s. ř., kde soud není vázán žalobním petitem. Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí. V případě, že nelze vydat zvolený pozemek, musí žalovaný v rámci tohoto soudního řízení nabídnout všechny pozemky, kterými disponuje a soud musí vést žalobce k úpravě žalobního petitu, aby bylo možné uložit žalovanému převést na žalobce náhradní pozemek či pozemky tak, aby se hodnota pozemku (pozemků) vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality co nejvíce přiblížila hodnotě původního pozemku (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 3169/07). Žalobci v tomto řízení postupovali zcela v souladu se závěry uvedené konstantní judikatury, pokud vzali částečně zpět žalobu, pokud jde o pozemky, u nichž bylo zjištěno, že k nim nabyla vlastnické právo římskokatolická farnost dle zákona číslo 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pokud bylo v daném řízení rozhodnuto o vydání pozemků, jejichž hodnota odpovídá výši restitučního nároku žalobců jako oprávněných osob, byť se jedná o uspokojení vydáním pouze části původně žalovaných pozemků, je třeba vycházet z toho, že žalobci byli v řízení úspěšní v plném rozsahu a mají proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. Žalobcům vznikly náklady v řízení před soudem prvního stupně do doby vydání částečného rozsudku, a to odměna za jedenáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, písemné vyjádření k vyjádření žalované, změna žaloby, písemný návrh na vydání částečného rozsudku, porada s klientem dne 13. 1. 2016, účast u pěti jednání soudu prvního stupně) po 11 020 Kč podle 7 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátního tarifu, u každého z žalobců (z předmětu řízení 671 018 Kč), dva úkony právní služby (písemný návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 30. 4. 2015 a ze dne 23. 12. 2015) snížené o jednu polovinu dle § 11 odst. 2, písm. a) advokátního tarifu, tj. 5 510 Kč u každého z žalobců, s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20%, tj. 8 816 Kč za 1 celý úkon. Za všechny uvedené úkony právní služby (vždy společně pro oba žalobce), tj. 13 úkonů, náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, celkem 215 484 Kč ([anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo]).

29. V řízení po vydání částečného rozsudku vznikly žalobcům náklady na odměnu právního zástupce za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) po 5 380 Kč podle § 7 odst. 1 advokátního tarifu u každého z žalobců (z předmětu řízení 106 690 Kč) s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20% tj. 4 304 Kč. Spolu s paušální náhradou ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za oba úkony, celkem 17 816 Kč.

30. V řízení před soudem prvního stupně po vydání částečného rozsudku vznikly žalobcům náklady na odměnu právního zástupce za sedm úkonů právní služby (písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 28. 3. 2017, písemné podání ze dne 4. 5. 2017, návrh na vstup účastníka ze dne 28. 11. 2017, další porada s klientem dne 4. 6. 2018, písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne 5. 6. 2018 a účast u 2 jednání soudu) po 10 580Kč podle § 7 odst. 1 advokátního tarifu u každého z žalobců (z předmětu řízení 566 761,55 Kč) s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20%, tj. 8 464 Kč. Spolu s paušální náhradou ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za těchto sedm úkonů společných pro oba žalobce, celkem 120 596 Kč.

31. Žalobcům vznikly dále náklady na cestovném právního zástupce k jednáním soudu prvního stupně, a to v celkové výši 3 806,80 Kč (dne 13. 11. 2015 ve výši 638,40 Kč, dne 27. 11. 2015 ve výši 638,40 Kč, dne 15. 1. 2016 ve výši 615,60 Kč, dne 30. 8. 2016 ve výši 615,60 Kč, dne 30. 9. 2016 ve výši 615,60 Kč a dne 12. 6. 2018 ve výši 683,20 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas za dvacet započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, písm a) advokátního tarifu Celkem 5 806,80 Kč.

32. Dále za odvolací řízení jim vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za 3 úkony právní služby (písemné odvolání z 2.8.2018, písemné vyjádření k odvolání žalované z 30.6.2018, účast u jednání odvolacího soudu) po 10 580 Kč podle § 7 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátního tarifu, u každého z žalobců, jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu, při kterém byl vyhlášen rozsudek) snížen o jednu polovinu dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tj. 5 290 Kč u každého z žalobců s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20%. Dále náklady žalobců představují čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu Celkem 60 448 Kč ([anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo]).

33. Náklady dovolacího řízení jsou představovány 1 úkonem právní služby (písemné vyjádření k dovolání) po 10 580 Kč podle § 7 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátního tarifu (z punkta 566 761,55 Kč) u každého z žalobců s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20%, tj. 8 464 Kč x2, spolu s 1 režijním paušálem po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, celkem 17 228 Kč.

34. Za řízení před soudem prvého stupně jim vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za tři úkony právní služby (písemné vyjádření ve věci samé ze dne 28.2.2020 a 9.7.2020, účast na jednání dne 14.7.2020) po 10 580 Kč podle § 7 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátního tarifu, u každého z žalobců s tím, že každý úkon je v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížen o 20% tj. 8 464 Kč. Dále náklady žalobců představují 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, jízdné k tomuto jednání os. [značka automobilu] ve vzdálenosti 122 km z [obec] do [obec] a zpět v částce 768,60 Kč a náhradou za ztrátu času 400 Kč za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) AT, celkem 52 852,60 Kč 35. Pokud byly účtovány další úkony – porady s klienty dne 1.7.2019 as 10.7.2020, tyto nebyly doloženy a soud jejich náhradu nepřiznal.

36. Celkové náklady řízení činí částku 490 231,40 Kč, spolu s DPH v částce 102 948,59 celkem zaokrouhleně částku 593 180 Kč.

37. Na základě shodného principu úspěchu žalobců rozhodoval soud io nákladech státu, které uložil nahradit dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. žalovanému. Tyto jsou představovány náklady za vypracovaný znalecký posudek včetně doplňku a výslechu znalkyně ve výši stanovené v usneseních č.l. 391 v částce 10 966 Kč, č.l. 464 v částce 1 050, č.l. 570 v částce 7 762, celkem 19 778 Kč.

38. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., delší než zákonná třídenní s ohledem na jejich výši.

Poučení