7 C 81/2020-123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Ing. Karla Říhy a Ilony Jirotkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanou ze dne 5. 1. 2020, doručeným žalobci dne 21. 1. 2020.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu řízení ve výši 27 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen uhradit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci samostatného usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 11. 3. 2020 domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) daného žalovanou žalobci, kdy okamžité zrušení bylo datováno dne 5. 1. 2020, doručeno bylo dne 21. 1. 2020, důvodem mělo být fyzické napadení jiného zaměstnance žalobcem. Žalobce dne 19. 2. 2020 oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované. Žalobce tvrdil, že dne 5. 1. 2020 došlo ke slovnímu napadení mezi ním a třetí osobou, a to z důvodu slovní rozepře mezi žalobcem a touto třetí osobou. Žalobce ani v době incidentu nevěděl, že je napadený zaměstnancem společnosti. Tato třetí osoba poté žalobce po slovní rozepři fyzicky agresivně napadala a žalobce se pouze bránil. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici řidiče a svoji práci vždy vykonával řádně. V jeho práci nebyly shledány žádné nedostatky, vstřícně přistupoval ke klientům, snášel patnáctihodinové směny bez řádného odpočinku a plnil si i povinnosti spojené s administrativou. Dne 7. 1. 2020 sám žalobce podal výpověď a má tak za to, že jeho pracovní poměr skončil u žalované ke dni 31. 3. 2020.

2. Žalovaná dne 23. 6. 2020 uvedla, že to, jak popisuje žalobce skutkový děj pro čin, pro který žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, je nepravdivý. Žalobce dne 5. 1. 2020 vyvolal fyzickým útokem – úderem pěstí potyčku mezi ním a dalším zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení]. Před samotným fyzickým útokem žalobce křičel na zaměstnance [příjmení] rasistické urážky. Tomu byl přítomen i další zaměstnanec žalované [příjmení] [příjmení]. Celé se to odehrálo před hotelem [příjmení] [jméno], kde [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] čekali v autě žalované, a žalobce k nim přijel jiným autem žalované. Po incidentu žalobce z místa odjel a svědek [jméno] [příjmení] musel být ošetřený ve [nemocniční zařízení] [anonymizována dvě slova] [část obce]. Žalovaná tak navrhla zamítnutí žaloby. V podání ze dne 15. 3. 2021 žalovaná dále uvedla, že k ukončení pracovního poměru se svědkem [příjmení] došlo dohodou ze dne 6. 1. 2020, neboť svědek [příjmení] již nechtěl u žalované pracovat z důvodu obav z dalšího jednání žalobce. Žalobce měl jako zaměstnanec u žalované i další konflikt, kdy agresivně reagoval na požadavek ředitelky hotelu [příjmení] [jméno], aby nekouřil a nesvačil před hotelem.

3. Účastníci učinili nesporným, že dne 5. 1. 2020 je datováno okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované a bylo doručeno žalobci dne 21. 1. 2020.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že předmětem podnikání je silniční motorová doprava, jednateli a společníky jsou [jméno] a [jméno] [příjmení].

5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce včetně obálky, bylo zjištěno, že žalovaná okamžitě zrušila s žalobcem pracovní poměr, neboť žalobce dne 5. 1. 2020 fyzicky napadl jiného zaměstnance žalované, v čemž žalovaná spatřovala zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru. Zásilka byla odeslána dne 17. 1. 2020 a doručena dne 21. 1. 2021 (obálka a sjetina z webové aplikace PoštaOnline).

6. Z oznámení o trvání na dalším zaměstnávání včetně podacího archu, obojí ze dne 20. 2. 2020, bylo zjištěno, že žalobce žalované sdělil, že žalobce trvá na tom, aby jej žalovaná nadále zaměstnávala.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2018 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalobce měl nastoupit do práce u žalované od 1. 11. 2018 na pozici řidiče. Výše hrubé mzdy činila částku 13 500 Kč měsíčně. Pracovní doba byla rozvržena nerovnoměrně. V článku VII písm. a) smlouvy je uvedeno, že žalobce bude dodržovat pracovní kázeň a svěřenou práci bude vykonávat svědomitě a odborně podle svých nejlepších schopností a vědomostí.

8. Ze zprávy [nemocniční zařízení] [anonymizována dvě slova] [část obce] ze dne 5. 1. 2020 9:04 hodin, týkající se [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že svědek [příjmení] utrpěl kontuzi levé tvářena laceraci bukální sliznice vlevo, bez známek faktury.

9. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 7. 1. 2020 včetně podacího lístku a zdůvodnění výpovědi žalobcem ze dne 15. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce nesouhlasí s výpovědí danou mu žalovanou po telefonu. Nejsou mu od 5. 1. 2020 přidělovány směny. Dále žalobce požádal o bezodkladné vystavení listin spojených se zaměstnáním u žalované.

10. Z nahrávky z kamer hotelu [příjmení] [jméno], kterou poskytla žalovaná, je datovaná dne 5. 1. 2020 v 6.40 hodin. V 6.37 – 6.48 přijíždí to auto žalobce, je to větší Mercedes, menší Mercedes stojí vedle. Na záznamu jsou svědek [příjmení], svědek [příjmení] a žalobce. Pak přichází svědek [příjmení] a svědek [příjmení] k sedadlu spolujezdce u auta žalobce. Poté žalobce vystoupí a svědek [příjmení] a žalobce se setkávají u místa spolujezdce vozu pana žalobce. [jméno] se mezi sebou baví, žalobce pak udeří svědka [příjmení] pěstí, ten se snaží útok opětovat (kopnutím a dalšími ránami), žalobce potom ustupuje a odchází za dveře toho auta, ve kterém přijel. Následně se ještě o něčem baví a svědek [příjmení] odchází do budovy vedle auta.

11. Z fotografií předložených žalobcem na mobilním telefonu, kterou jsou z nedatovaného večírku, nebyly zjištěny žádné poznatky důležité pro rozhodnutí věci.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v době, kdy došlo k incidentu, byl u žalované zaměstnán krátce jako řidič. Den před incidentem jej žalobce zaučoval. V době útoku znal žalobce 2-3 dny, u žalované pracoval asi měsíc. Ten den ráno začínal práci v pět hodin ráno před hotelem [název hotelu] [jméno]. Když na místo přijel žalobce, svědek seděl ve služebním autě. Žalobce, který rovněž přijel ve služebním voze, zaťukal na okénko a pokřikoval na svědka vulgární a rasistické výrazy. Nejprve uvedl, že si není vědom, proč na něj křičel, po opakovaném dotazu uvedl, že to zřejmě souviselo s výkonem práce svědka v předcházejícím dni. [příjmení] útok popsal tak, že oba vylezli z auta, svědek měl ruce za zády, vystupoval klidně a žalobce ho udeřil do čelisti. Pak se žalobce schoval do auta, aby mu svědek nemohl útok opětovat. Svědek rovněž původně tvrdil, že ho žalobce udeřil pravou rukou do pravé části obličeje, poté to opravil, že to muselo být do levé části. Sám svědek žalobce neurážel. Celému incidentu byl přítomný [příjmení] [příjmení]. Po incidentu volal svědek panu [příjmení] z vedení žalované, že chce u žalované skončit, neboť dál nechce s takovými lidmi pracovat.

13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je bývalým spolupracovníkem žalobce a svědka [příjmení]. Skutek popsal tak, že seděli společně se svědkem [příjmení] v autě, kdy náhle přijel žalobce a začal na svědka [příjmení] nadávat, že nevypsal voucher. V takovém případě by však dle svědka byl postižen svědek [příjmení] nikoli žalobce. Žalobce pak vyzval svědka [příjmení], ať jde ven z auta. [příjmení] pak svědka [příjmení] udeřil do tváře, svědek [příjmení] rány opětoval. Žalobce pak vyhrožoval, že zavolá policii, což se svědkovi zdálo vzhledem k průběhu jako nesmysl. Co se týká verbální komunikace ze strany svědka [příjmení], domnívá se, že nijak žalobci nenadával, nesnažil se žalobce vyprovokovat, žalobce používal rasistické nadávky. Tvář svědka [příjmení] poté natekla a svědek mu doporučil, ať vyhledá lékaře.

14. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že konfliktu dne 5. 1. 2020 předcházela vzájemná nevraživost mezi ním a svědkem [příjmení], svědka [příjmení] neměl nikdo ve firmě rád kromě pana [příjmení] a dalších zaměstnanců – Arabů. V ten konfliktu měl vézt klienty v sedm hodin ráno, předtím si potřeboval u svědka [příjmení] něco vyzvednout. Svědek [příjmení] se mu vysmál, že žádnou práci za něj dělat nebude, dohadovali se o tom, když seděli v autech. Svědek [příjmení] něco pronesl, žalobce něco pronesl, vyšli z aut ven a žalobce dal ránu první, svědek [příjmení] jí poté opětoval. Žalobce uvedl, že svědek [příjmení] pracoval u žalované asi tři měsíce. Na hotelu [název hotelu] vzniklo manko 2000 Kč, protože svědek [příjmení] něco nesplnil a odmítal práci dokončit. Na místě při tom konfliktu na sebe vzájemně vulgárně křičeli, není si vědom toho, že by svědka [příjmení] rasisticky urážel. Později uvedl, že svědek [příjmení] zřejmě lhal, když říkal, že svědka [příjmení] rasisticky urážel. Asi se oba svědci domluvili. Svědka [příjmení] znal ještě z doby, kdy nebyl zaměstnancem žalované, jiné konflikty mezi sebou neměli. Žalovaná ho nutila ke skončení pracovního poměru dohodou, s tím žalobce nesouhlasil. Jiné neshody s žalovanou neměl, jednou nalil do auta jiné palivo, ale tuto věc s žalovanou dořešili. Z dodatečné účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že působil v [obec] na všech možných hotelech žalované a tedy i na hotelu [název hotelu] [jméno]. Není si konfliktu s jiným zaměstnancem žalované panem [příjmení] vědom. Co se týká toho druhého konfliktu s ředitelkou hotelu [název hotelu] [jméno], ten se odehrál zhruba v 5 – 7 měsíci roku 2019, zanadával si v uzavřené místnosti, mohl to slyšet někdo, je možné, že použil i vulgární výrazy.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v době zaměstnávání žalobce u žalované, byl s žalobcem v kontaktu. Žádnému konfliktu mezi žalobcem a jinými zaměstnanci nebyl přítomen. Mluvilo o tom, že pan [celé jméno žalobce] měl konflikt u hotelu [příjmení] [jméno] nebo [příjmení] [jméno], kde měl vulgárními výrazy osočit ředitelku, kdy to slyšela její dcera. Poté musela žalovaná žalobce z hotelu [příjmení] [jméno] stáhnout. Svědek žádný osobní konflikt s žalobcem neměl. Domnívá se, že žalobce byl spolehlivý pracovník, vždy udělal všechno bez problémů, byl však neřízená střela, výbušný. Někteří ostatní kolegové říkali, že s ním nechtějí spolupracovat, že když se třeba vrátili, tak říkali, jé byl jsem s [žalobce], byl zase arogantní, měl ty svoje řeči. Svědek [příjmení] ukončil zaměstnání u žalované v krátkém časovém 16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracuje asi 3,5 roku, s žalobcem se při řídkých pracovních záležitostech setkal. [příjmení] sám s ním žádné konflikty neměl, slyšel však, že nějaké problémy byly. Ten největší se stal u hotelu [název hotelu] [jméno] a rovněž docházelo v jiných případech k nějakému slovnímu napadání. Co se týká svědka [příjmení], toho zná ještě mnohem méně než žalobce, viděl ho asi jednou na jiném hotelu, ale nikdy se s ním nebavil. O jiných konfliktech mezi svědkem [příjmení] a žalobcem neslyšel. Co se týká těch dalších konfliktů slovního rázu, ví, že měl žalobce konflikt s panem [příjmení]. Další konflikt žalobce byl s ředitelkou hotelu [název hotelu] [jméno], kde ji měl nějakým způsobem vulgárně nazvat a ta o tom slyšela. Nevěděl, kdy měl skončit v zaměstnání u žalované svědek [příjmení].

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracoval do února 2020 asi roku, s žalobcem se pracovně vídali. Co se týká potyčky, která by měla být předmětem ukončení pracovního poměru, věděl, že mělo jít o útok na jiného zaměstnance žalované. Napadeného viděl tak 2 – 3x jen letmo, nevybavuje si žádnou konfliktní situaci z jeho strany nebo žalobce, neví, kdy u žalované tato osoba skončila. Žalobce je dle svědka hrubší člověk, nemůže říci, že by byl vysoce konfliktní, ale konfliktům se nebrání.

18. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracoval v průběhu léta 2019 asi 2 – 3 měsíce, pracoval i s žalobcem. [příjmení] osobně s ním žádné konflikty neměl, žalobce je však prudší povahy, je divočejší, nejde si daleko pro sprosté slovo. Někdy se choval jako hulvát. Byl účasten konfliktu u hotelu [název hotelu] [jméno], který je u [název nádraží] [anonymizováno], kdy žalobce komentoval ředitelku hotelu, neřekl jí to přímo do očí, byly to vulgární výrazy. Ona to však zaslechla. Co bylo spouštěčem chování žalobce, neví. O dalších konfliktech žalobce svědek slyšel od dalších zaměstnanců včetně konfliktu s panem [příjmení]. Svědka [příjmení] nezná, nesetkal se s ním.

19. Soud již dále nedoplňoval dokazování svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť měl dostatečně prokázaný skutkový stav.

20. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici řidiče na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2018. Dne 5. 1. 2020 došlo k incidentu před hotelem [název hotelu] [jméno], kdy žalobce jako první pěstí napadl svědka [příjmení], ten mu poté útok opětoval. Dne 21. 1. 2020 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované.

21. Soud posuzoval věc dle právní úpravy zákoníku práce ve znění účinném do 31. 5. 2020, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 21. 1. 2020.

22. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

23. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

24. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

25. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

26. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

27. Podle ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, 28. Soud nejprve posuzoval, zda žalobce podal žalobu v prekluzivní lhůtě podle ustanovení § 72 zákoníku práce, a zda žalobce bez zbytečného odkladu oznámil žalované, že na zaměstnávání trvá. Žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 21. 1. 2020, žalobce podal žalobu dne 11. 3. 2020, tedy v prekluzivní lhůtě. Rovněž oznámení žalobce doručené žalované dne 20. 2. 2020, že na dalším zaměstnávání trvá, soud posoudil jako včasné. Soud dále posuzoval, zda žalovaná doručila okamžité zrušení pracovního poměru do 2 měsíců od doby, kdy se o porušení dozvěděla. Incident, který vedl k okamžitému zrušení pracovního poměru, byl dne 5. 1. 2020, tedy zaslání okamžitého zrušení pracovního poměru bylo učiněno včas, neboť žalobci bylo doručeno dne 21. 1. 2020.

29. Co se týká samotného textu okamžitého zrušení pracovního poměru, žalovaná lakonicky uvedla, že spatřuje porušení povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem v tom, že žalobce měl dne 5. 1. 2020 fyzicky napadnout jiného zaměstnance žalované. V rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 678/2001, (NS 800/2002), došel Nejvyšší soud k závěru, že vymezení důvodu slovy“ žalobce dne 4. 5. 1999 hrubým způsobem verbálně napadl investora stavby R. T. – pana T.“ je jednoznačné uvedení skutku, kdy dle Nejvyššího soudu není nutné„ požadovat na žalovaném, aby ve vymezení skutku uváděl konkrétní slova či slovní spojení, jejichž význam je pejorativní“. V projednávaném případě má soud za to, že výkladem jednání žalované lze dojít k závěru, že žalobci bylo zřejmé, jaké jsou důvody, které jí vedou k rozvázání pracovního poměru. V účastnické výpovědi žalobce uvedl, že se jiného útoku na zaměstnance žalované nedopustil. A ač v žalobě hovořil pouze o slovní potyčce, později uvedl, že dne 5. 1. 2020 byl účasten pouze jednoho fyzického napadení. Žalobci nevznikly pochybnosti o existenci útoku a proti komu měl jeho útok směřovat. Nebylo proto nutné, aby žalovaná v textu přímo uváděla konkrétní způsob a intenzitu útoku či jméno konkrétního zaměstnance.

30. Soud dále zkoumal, zda jednání žalobce naplnilo intenzitu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které by zakládalo důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Soud má při zkoumání intenzity porušení povinnosti přihlédnout k osobě zaměstnance, k jeho funkci, k jeho postoji při plnění povinností, k míře zavinění zaměstnance, k situaci, za jaké došlo k porušení povinností, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení pro zaměstnavatele, a zda zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. 21 Cdo 497/2019; NS 4755 2019). Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci tři stupně, a to 1. porušení této povinnosti zvlášť hrubým způsobem, který zaměstnavatele opravňuje k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, 2. porušení takovéto povinnosti závažným způsobem a 3. soustavné, méně závažné porušování této povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 735/2000).

31. Žalobce prokazatelně první fyzicky napadl svědka [příjmení] poté, co mezi nimi došlo ke slovní výměně názorů. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. IV. ÚS 367/03, (24/2004 USu.), považoval za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem v kontextu starého zákoníku práce déle trvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, krádež majetku většího rozsahu, fyzické napadání, požívání alkoholických nápojů apod. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 896/2008, (NS 1711/2009), pak Nejvyšší soud potvrdil argumentaci odvolacího soudu, že„ fyzické napadení jiného zaměstnance, ať již jakékoliv intenzity i bez výraznějších zdravotních následků jen zvyšuje nejvyšší intenzitu porušení pracovní kázně a je naprosto nepřípustné, byť v případě psychického vypětí.“ 32. Soud má za to, že napadení jiného zaměstnance pěstí do obličeje, kdy žalobce byl první, kdo zaútočil, je dostatečně intenzivním porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů, aby byl naplněn stupeň zvlášť hrubého způsobu porušení. Dle soudu je nevýznamné, že se jednalo o ojedinělý útok žalobce na jiného zaměstnance, neboť jakýkoliv fyzický útok nepatří do pracovněprávních vztahů, přestože nezpůsobil napadenému významné zranění. Je pravda, že svědek [příjmení] následně opětoval útok ještě s větší razancí, ale v podstatě reagoval na roznětku, kterou zažehl žalobce. Svědek [příjmení] a svědek [příjmení] nadto poukazovali na skutečnost, že žalobce vůči svědku [příjmení] použil i rasistické urážky. Žalobce nejprve částečně připustil, že je možné, že použil rasistickou nadávku, resp. že si toho není vědom. Poté to vyloučil a uvedl, že si to svědci [příjmení] a [příjmení] vymysleli. Ač okamžité zrušení pracovního poměru neobsahovalo text ohledně slovních urážek, celkové okolnosti porušení povinnosti to dokresluje. Přestože byl svědek [příjmení] v přátelském vztahu k svědku [příjmení], neměl soud důvod svědku [příjmení] v kontextu výpovědi svědka [příjmení] nevěřit. Oba konzistentně vypověděli, že došlo i ke slovním urážkám s rasistickým podtextem, shodoval se i obsah urážek. Zatímco svědectví svědka [příjmení] působilo na soud věrohodně v celém obsahu, svědectví svědka [příjmení] bylo rozporné v části důvodů, které vedly k fyzickému útoku, a jeho průběhu. Nejprve tvrdil, že neví, proč ho žalobce konfrontoval. Později uvedl, že to bylo kvůli chybě v administrativě. Rovněž tvrdil, že měl ruce za zády na důkaz respektu. Z nahrávky však bylo zřejmé, že se jednalo o jednoznačně útočné gesto. Z dokazování dále nevyplynulo, zda žalobce měl se svědkem [příjmení] jiné konflikty, což žalobce tvrdil, a svědek [příjmení] uvedl, že žalobce znal asi tři dny. Uvedené nevyplynulo ani z dalších výpovědí zaměstnanců žalované. Soud proto neprováděl dokazování dodatečným výslechem svědka [příjmení], jak žalobce navrhoval. Žalovaná dále tvrdila, že svědek [příjmení] následně ukončil pracovní poměr dohodou ze dne 6. 1. 2020, což se shodovalo i s výpovědí svědka [příjmení], že u žalované už nechtěl pracovat. Soud proto dále nezkoumal, zda stejným způsobem žalovaná naložila s oběma zaměstnanci, tedy že svědku [příjmení] ukončila pracovní poměr stejným způsobem jako žalobci.

33. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp.zn. 21 Cdo 3325/2012, pak soud přihlížel k osobě žalobce. Hodnotil jeho věk, životní a pracovní zkušenosti, délku trvání pracovního poměru, jeho celkový dosavadní přístup k plnění pracovních úkolů, a přihlédl k tomu, jaké následky pro zaměstnavatele (žalovanou) toto porušení pracovní kázně mělo i z hlediska vztahu k ostatním zaměstnancům, a zda lze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby. Soud proto vyslechl i některé další kolegy žalobce, kdy shodně všichni potvrdili, že žalobce je spolehlivý kolega po pracovní stránce, ale je prudší povahy a neměl daleko k účasti v konfliktu s jinými kolegy. Z přímého svědectví svědka [jméno] [příjmení] pak bylo zjištěno, že žalobce vulgárně hovořil o ředitelce hotelu, kde žalovaná poskytovala své služby. Přestože to neřekl této osobě přímo, hovořil tak o ní na veřejném místě a dotčená osoba se to dozvěděla. Následně musel být žalobce z hotelu přeložen. V účastnické výpovědi to potvrdil i sám žalobce včetně příkladu možných použitých výrazů. Ostatní svědci ([příjmení], [příjmení] a [příjmení]) o žalobcových neshodách s ostatními věděli pouze z doslechu.

34. Žalovaná působí jako poskytovatelka přepravy hotelovým hostům, její zaměstnanci jsou v každodenním přímém kontaktu se zákazníky. Nelze proto po žalované požadovat, aby nadále zaměstnávala člověka, který fyzicky napadl jiného zaměstnance, útoku předcházely rasisticky motivované urážky a vulgárně se veřejně vyjadřuje o jiných osobách. Soud proto žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 104 Kč Tyto náklady sestávají ze zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi účelně provedených úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, obrana proti žalobě ze dne 19. 6. 2020, účast na jednání u soudu dne 17. 12. 2020 jako dva úkony právní služby v čase 11 až 13.18 hodin, účast na jednání u soudu dne 15. 2. 2021, podání ze dne 4. 3. 2021, účast na jednání u soudu dne 26. 4. 2020 jako dva úkony právní služby v čase 9 až 11.15 hodin) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů řízení České republice soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. a povinnost uložil žalobci, jednalo se o náklady svědečného [jméno] [příjmení] [jméno] výše bude určena v samostatném usnesení.

37. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení