7 C 81/2023 - 291

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Rychtářové a přísedících Ivany Jeništové a Miroslavy Vondyrskové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] za účasti [Jméno advokátky C], IČO [IČO advokátky C] vedlejšího sídlem [Adresa advokátky C] účastníka na zastoupený advokátkou [Jméno advokátky D] straně žalované: sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 1 113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 částku ve výši 16 814,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 částku ve výši 69 340, 78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 36 027 Kč od 14. 3. 2023 do 31. 10. 2023 a z částky 25 184 Kč od 13. 2. 2023 do 9. 2. 2024, se zamítá.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky A] na náhradě nákladů řízení částku 2 592,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 2 195,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalovaném náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 s tvrzením, že byla zaměstnaná u žalované od 16. 9. 2013 do 31. 3. 2019 na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Lékařským posudkem ze dne 20. 3. 2019 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, konkrétně [Anonymizováno] [Anonymizováno], která jí vznikla právě u žalované. Ode dne [datum] byl žalobkyni z profesního důvodu přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně a následně s ní byl 31. 3. 2019 rozvázán pracovní poměr. Od 1. 4. 2019 tedy žalobkyni vznikl nárok na ztrátu na výdělku, neboť pro nemoc z povolání již není schopna dosahovat stejných výdělků. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná jí již náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2021 uhradila. K předmětnému období žalobkyně sdělila, že od 1. 1. 2022 do 28. 8. 2022 byla zařazena v evidenci Úřadu práce ČR (kde byla od 11. 12. 20219) a od 1. 9. 2022 je zaměstnána na poloviční úvazek ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde si od srpna do prosince 2022 vydělala částku 46 219 Kč. Kromě toho od ledna do června pobírala invalidní důchod ve výši 10 928 Kč, následně do září ve výši 11 505 Kč a zbývající měsíce roku 2022 v částce 11 901 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pro výpočet ztráty na výdělku vycházela z průměrného měsíčního výdělku pro rok 2021 ve výši 33 216 Kč, k němuž dospěla na základě valorizace průměrného měsíčního výdělku žalobkyně za rok 2017, kdy naposledy vykonávala výdělečnou činnost u žalované. Z takto stanovené průměrné hrubé měsíční mzdy jí žalovaná v minulosti již náhradu za ztrátu na výdělku plnila, konkrétně odstupné v srpnu 2019 a následně i ztrátu na výdělku od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2021. V daném případě nelze vycházet z výdělku obdobných zaměstnanců žalované, neboť žalobkyně již v roce 2017 dosahovala vyššího průměrného výdělku než oni v roce 2019, neboť pracovala o sobotách, nedělích i přesčas. Od výsledné částky odečítá invalidní důchod ponížený o 220 Kč, minimální mzdu platnou pro rok 2019, kdy se žalobkyně poprvé evidovala na úřadu práce, a výdělek, kterého dosáhla v roce 2022 [od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 49 950 33 948 – [(10 708 + 13350) * 5]; od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 36 291 Kč 36 732 -[(11 825 + 13 350) * 3] a zbývající měsíce roku ve výši 61 625 Kč (38 642 * 4) – [(11 681 * 4) + 46 219]. Původně se tedy žalobkyně svou žalobou domáhala na žalované zaplacení náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 147 366 Kč, kterou jí žalovaná i přes uplatněnou žádost neuhradila. V průběhu řízení však žalovaná žalobkyni plnila, a to konkrétně částku 61 211 Kč. Ve vztahu ke svému zkrácenému pracovnímu úvazku žalobkyně uvedla, že v posudku o její invaliditě je výslovně uvedeno, že je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, kromě toho její ošetřující [Anonymizováno] lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] ve své zprávě z [datum] uvedla, že žalobkyně není pro přiznanou nemoc z povolání plného pracovního úvazku schopna. K totožnému závěru dospěl i soudní znalec [právnická osoba] [jméno FO].

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala. Rozporovala výpočet výše ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Uvedla, že protože žalobkyně v rozhodném období neodpracovala 21 dnů, je nutné použít pravděpodobný výdělek, tedy hrubou mzdu, kterou žalobkyně dosáhla od počátku rozhodného období, popřípadě hrubou mzdu, které by zřejmě dosáhla s tím, že v tomto případě je nutné přihlédnout k obvyklé výši jednotlivých složek mezd zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, a proto vycházela ze mzdových listů třech srovnatelných zaměstnanců v období 1. čtvrtletí 2019. Žalovaná uvedla, že při výpočtu vycházela její pojišťovna tak, že z valorizovaného průměrného výdělku odečetla valorizovaný invalidní důchod a minimální mzdu – období od 1. 1. 2022 [28 697 – 10 708 (10 928 – 220) – 13 350 = 4 639 * 5 = 23 195]; období od 1. 6. 2022 [31 051 – 11 285 ( 11 505-220) – 13 350 = 6 416 * 2 = 12 832 23 195 + 12 832 = 36 027 Kč].

3. Vedlejší účastník na straně žalované nárok žalobkyně neuznal ani z části. Nerozporoval, že u žalobkyně byla zjištěna nemoc z povolání, která vznikla u žalované, nesouhlasil však s výší uplatněného nároku v důsledku nesprávného stanovení průměrného hrubého měsíčního výdělku a též s odpočtem dosahovaného výdělku ze zkráceného úvazku žalobkyně. Uvedl, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší sice zaměstnanci ve výši mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání, nicméně srovnávat lze pouze výdělek dosažený za stejný fond pracovní doby. Pokud tedy u žalobkyně nedošlo k podstatné změně poměrů, která by měla vliv na výši nároku, a žalobkyně pracuje na kratší pracovní úvazek, je nutné její výdělek přepočítat na plný fond pracovní doby. Žalobkyně totiž neprokázala, že její pracovní potenciál je v důsledku nemoci z povolání snížen tak, že není schopna vykonávat práci u nového zaměstnavatele na plný pracovní úvazek. Naopak jí vykonávaná pracovní pozice [Anonymizováno] byla na poloviční úvazek inzerována již ze strany zaměstnavatele. Taktéž [tituly před jménem] [jméno FO] ve své zprávě uvádí, že žalobkyně si zkrácený úvazek zvolila sama s tím, že proti její volbě nemá námitek, nicméně lékařka se nezabývala nutností zkráceného úvazku. Závěry žalobkyní osloveného soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za nepřesvědčivé. Stejně jako žalovaná pak brojí proti nesprávně aplikovanému průměrnému hrubému měsíčnímu výdělku, který žalobkyně při svém výpočtu zvolila s tím, že by se mělo vycházet z průměrných výdělků jiných tří srovnatelných zaměstnanců žalované, neboť žalobkyně neodpracovala v rozhodném období zákonem požadovaných 21 dnů. Vedlejší účastník na straně žalované došel k závěru, že náhrada za ztrátu na výdělku žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 činí částku 61 211 Kč - období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 [28 697 – 10 708 – 13 350 = 4 639 * 5 = 23 195]; období od 1. 6. 2022 do 31. 7. 2022 [31 051 – 11 285 – 13 350 = 6 416 * 2 = 12 832] a období od 1. 8. 2022 do 31. 12. 2022 srpen 2022 – 31 051 – 11 285 – 11 609 = 6 044 Kč a následně 32 666 – 11 681 – 16 200 (minimální mzda) * 4 = 19 141 Kč 23 195 + 12 832 + 6 044 + 19 141, tuto částku žalované v průběhu řízení taktéž uhradil.

4. V průběhu soudního jednání dne 4. 9. 2024 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 1 113 Kč, neboť v žalobě nezohlednila, že za část srpna 2022 jí byla novým zaměstnavatelem ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) vyplacena mzda v této výši. Ve vztahu k předmětu řízení soud předně uvádí, že s ohledem na skutečnost, že vedlejší účastník na straně žalované v průběhu řízení žalobkyni částečně plnil, bylo řízení usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j 7 C 81/2023-111 částečně zastaveno co do částky 61 211 Kč, následně bylo ještě řízení částečně zastaveno usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 7 C 81/2023-228, a to co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 027 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a z částky 25 184 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Protože žalobkyně vzala v průběhu jednání žalobu částečně zpět ohledně částky 1 113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, postupoval soud nejprve podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil s tím, že žalovaná i vedlejší účastník na její straně s tímto procesním úkonem žalobkyně vyjádřili svůj souhlas. Pro úplnost soud dodává, že předmětem řízení tak zůstává nárok žalobkyně na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 85 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 36 027 Kč od 14. 3. 2023 do 31. 10. 2023 a z částky 258 184 Kč od 13. 2. 2023 do 9. 2. 2024.

5. Dle § 269 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2019 (dále též jen „zákoník práce“) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

6. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

7. Dle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

8. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy (odst. 2).

9. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

10. Podle § 360 zákoníku práce bude-li to pro zaměstnance výhodnější, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok.

11. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odstavce 2 má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Podle třetího odstavce má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje.

12. Podle § 271m odst. 1 zákoníku práce je při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

13. Podle § 355 odst. 1 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odstavce 2. tohoto ustanovení zjistí pravděpodobný výdělek zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

14. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 321/2019 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč.

15. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 517/2020 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 7,1 %.

16. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 508/2021 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od 1. ledna 2022 zvyšuje o 1,3 % a 300 Kč.

17. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 138/2022 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od 1. června 2022 zvyšuje o 8,2 %.

18. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 256/2022 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od 1. září 2022 zvyšuje o 5,2 %.

19. Po provedeném dokazování má soud z Výpovědi datované 3. 1. 2019 za prokázané, že žalovaná s žalobkyní na základě Rozhodnutí pracovnělékařské péče ze dne [datum] o ztrátě pracovní způsobilosti rozvázala pracovní poměr ve smyslu § 52 písm. e) zákoníku práce, který skončil uplynutím 2 měsíční výpovědní doby ke dni 31. 3. 2019. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dle lékařského posudku o uznání nemoci z povolání č. 26/2019 ze dne [datum] byla u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) dne 5. 2. 2019, která jí vznikla u žalované, kde byla zaměstnaná na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky rovněž nesporné.

20. Ze zprávy [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] se podává, že žalobkyně má diagnózu [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z lékařských zpráv téže lékařky z [datum] vyplývá, že žalobkyně je sledována a léčena v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno], má přiznanou nemoc z povolání a není schopná plného pracovního úvazku, [Anonymizováno] [Anonymizováno] je se zhoršením.

21. Z Posudku o invaliditě ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]_[Anonymizováno] vydaného OSSZ [adresa] soud zjistil, že žalobkyně byla pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] v léčbě od roku 2014 s progresí profesionálního původu uznána ode dne [datum] invalidní ve II. stupni s tím, že bylo stanoveno, že je schopná vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla stanovena na 60 %. Z Posudku o invaliditě zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]_[Anonymizováno] vyplynul posudkový závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti jsou zdravotní potíže uvedené v kapitole X., odd. B, položce 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] profesionálního původu je žalobkyně invalidní s tím, že jde o invaliditu druhého stupně, pro kterou je žalobkyně schopna vykonávat soustavnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné duševní schopnosti a soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

22. Z Oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], [datum] a [datum] soud zjistil výši invalidního důchodu žalobkyně, kdy od ledna 2022 jí náležel invalidní důchod v celkové výši 10 928 Kč měsíčně, od července 2022 činil 11 505 Kč měsíčně a konečně od září 2022 představoval 11 901 Kč měsíčně. Tato skutečnost byla mezi účastníky též nesporná.

23. Z Potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, které dne 7. 9. 2022 vystavil Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v [adresa] se podává, že žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání vedena od 11. 12. 2019 do 28. 8. 2022 s tím, že od 11. 12. 2019 do 21. 3. 2020 jí byla poskytována podpora v nezaměstnanosti.

24. Z Žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci z 26. 8. 2022 vyplynulo, že žalobkyně byla vstupní prohlídkou [tituly před jménem] [jméno FO] uznána zdravotně způsobilou pro pracovní činnost [Anonymizováno] v jednosměnném pracovním režimu. Uvedená lékařka ve zdravotní zprávě ze dne [datum] uvedla, že žalobkyně byla uznána zdravotně způsobilou k výkonu práce [Anonymizováno], sama si zvolila částečný pracovní úvazek vzhledem k [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že proti této volbě nemá námitek. Toto vyjádření následně [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlila v přípise ze dne [datum], v němž uvedla, že předmětem zdravotní prohlídky žalobkyně nebylo posouzení adekvátní délky její pracovní doby, to bylo dáno již pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, předmětem bylo pouze její pracovní zařazení. Ke stanovení vhodnosti délky pracovního režimu žalobkyně se lékařka necítí být kompetentní s tím, že k této otázce je oprávněn vyjádřit se specialista či soudní znalec.

25. Z Pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za to, že žalobkyně se zavázala od 29. 8. 2022 vykonávat pro zaměstnavatele ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) práci [Anonymizováno], a to s pracovní dobou 20 hodin týdně. Z platebního výměru od uvedeného zaměstnavatele vyplývá, že žalobkyně byla zařazena do druhé platové třídy a dvanáctého stupně, a proto jí při úvazku 20 hodin týdně náleží základní mzda [částka]. Z Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za září až prosinec 2022 se podává úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti žalobkyně ve výši 46 219 Kč, plátcem daně je uvedený zaměstnavatel žalobkyně. Z evidenčního a zápočtového listu za období 1/2023–6/2023 soud zjistil úhrn příjmů žalobkyně v tomto období v celkové výši 69 931 Kč. Z Evidenčního a zápočtového listu žalobkyně za období od 29. 8. 2022 do 28. 8. 2023 má soud za prokázané, že za srpen 2022 byla mzda žalobkyně 1 113 Kč, za září 2022 12 390 Kč, za říjen 9 483 Kč, za listopad 12 003 Kč a za prosinec 12 343 Kč, celkem tedy 47 332 Kč.

26. Z Čestného prohlášení pro účely výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (číslo pojistné události č. [hodnota]) ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně pobírá invalidní důchod druhého stupně s tím, že [tituly před jménem] [jméno FO] svým podpisem stvrdila, že zdravotní poškození žalobkyně je přímým následkem nemoci z povolání ze dne [datum], která trvá a neumožňuje poškozené pracovat v původním pracovním zařazení. V listině je dále uvedeno, že za toto potvrzení žalobkyně uhradila 500 Kč. To konečně vyplývá i ze stvrzenky ze dne 18. 7. 2023, z níž soud zjistil, že žalobkyně zaplatila za potvrzení o zdravotním stavu [tituly před jménem] [jméno FO] částku 500 Kč.

27. Z mailové komunikace mezi zaměstnankyní žalované ([jméno FO]), zástupkyní žalobkyně a zástupci vedlejšího účastníka z léta 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení nepanovala shoda ohledně správnosti výpočtu průměrného výdělku. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila výzvou ze dne 22. 2. 2023, v níž vypočetla požadovanou ztrátu na výdělku za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 částkou 147 366 Kč. Tutéž výzvu zaslala i vedlejšímu účastníkovi na straně žalované. Její odeslání vyplývá i z poštovního podacího archu z 23. 2. 2023 a z potvrzení z datové schránky. Následně byla k úhradě uvedené částky žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 23. 5. 2023, o jejímž doručení žalované následující den svědčí doručenka datové zprávy. Na předžalobní upomínku reagoval vedlejší účastník na straně žalované, který dne 26. 5. 2023 sdělil, že dosud nebyli zplnomocněni k přímé platbě a nemají k dispozici podklady pro výpočet náhrady, a proto není možné zatím požadované plnění uhradit.

28. Z Vyrozumívacího dopisu k nemoci z povolání adresovaného žalobkyni od vedlejšího účastníka na straně žalované soud zjistil, že z titulu pojistné události ze dne [datum] vznikl žalobkyni nárok na výplatu renty, a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022 ve výši 36 027 Kč, která bude žalobkyni vyplacena na její účet po snížení o zákonné srážky v částce 30 612 Kč.

29. Ze mzdového listu nejmenovaného zaměstnance žalované na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]), kterému vznikl pracovní poměr dne 1. 10. 2017 (dále jen „první zaměstnanec“) vyplývá, že jeho průměrný hodinový výdělek činil v lednu až březnu roku 2019 částku 163,39 Kč. Ze mzdového listu dalšího zaměstnance žalované, který byl zařazen na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno] s nástupem do zaměstnání 1. 9. 2017 (dále jen „druhý zaměstnanec“), se podává, že jeho průměrný hodinový výdělek v prvním čtvrtletí roku 2019 činil 145,69 Kč. Ze mzdového listu třetího anonymizovaného zaměstnance na pozici [Anonymizováno], [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], jemuž vznikl pracovní poměr 1. 5. 2017 (dále jen „třetí zaměstnanec“), soud zjistil, že jeho průměrný hodinový výdělek v prvním kvartálu roku 2019 činil 145,91 Kč. Ze mzdových listů totožných zaměstnanců žalobkyně, tentokrát pro rok 2018, soud zjistil průměrné hodinové výdělky prvního zaměstnance za leden až březen 156,13 Kč, za duben až červen 156,54 Kč, za červenec až září 154,70 Kč a za zbývající měsíce roku 141,88 Kč; druhého zaměstnance v měsíčních částkách za leden až březen 139,76 Kč, následně za duben až červen 153,49 Kč, za červenec až září 149,70 Kč a za říjen, listopad a prosinec 150,51 Kč. Třetí zaměstnanec dosahoval dle mzdového listu pro rok 2018 v jeho průběhu průměrných hodinových příjmů v částkách 145,13 Kč v lednu až březnu, 152,33 Kč v dubnu až červnu, 152,71 Kč v červenci až v září a konečně 131,55 Kč v posledním kvartále roku.

30. Ze Znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], soudního znalce v oboru zdravotnictví, posudkové lékařství, vypracovaného dne 22. 5. 2024, soud zjistil, že znalec měl k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně od roku 2010 až do 22. 3. 2024, a to konkrétně od praktické lékařky [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], ale i z odborných pracovišť [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), [tituly před jménem] [adresa] ([Anonymizováno] – [Anonymizováno]), [tituly před jménem] [jméno FO] ([podezřelý výraz]), [tituly před jménem] [právnická osoba] ([Anonymizováno]) stejně tak jako zprávy [právnická osoba], ambulance pracovního lékařství [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], VFN v Praze, [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [podezřelý výraz], VFN v Praze, klinika pracovního lékařství. Na základě zdravotní dokumentace žalobkyně soudní znalec dospěl k závěru, že není schopna vykonávat svou původní profesi [Anonymizováno] a ani [Anonymizováno], je neschopná též práce nadměrně namáhavé, v nepříznivých klimatických podmínkách a v prostředích s alergizujícími látkami. Posuzovaná je schopna práce s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě se snížením alespoň na polovinu. S přihlédnutím k profesní anamnéze žalobkyně, kdy původní profesi [Anonymizováno] již nemůže vykonávat a [Anonymizováno] [Anonymizováno] rovněž ne, a protože není schopna z důvodu postižení [Anonymizováno] [Anonymizováno] pracovat v plném úvazku, je invalidita druhého stupně u žalobkyně přiléhavá. Soudní znalec uzavírá, že je zřejmé, že rozsah pracovní činnosti žalobkyně by neměl přesáhnout 50 %, tedy poloviční úvazek, neboť žalobkyně není schopna plného pracovního úvazku. Z výpovědi soudního znalce při jednání konaném dne [datum] soud zjistil, že znalec setrvávajíc na svých znaleckých závěrech výslovně uvedl, že měl k dispozici veškerou relevantní zdravotní dokumentaci žalobkyně, která byla pro závěry znaleckého posudku dostatečná, a na základě té dospěl k závěru, že není schopna pracovat víc jak na 50%, a to pro [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tento závěr dle znalce koresponduje i s tím, že u ní bylo pro účely invalidity stanoveno zdravotní omezení ve stejném rozpětí, které vychází z jejího konkrétního zdravotního postižení a jeho rozsahu. Dále soudní znalec uvedl, že původní práce [Anonymizováno] je pro žalobkyni nevhodná, naproti tomu práce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v rozsahu 50 % vhodná je s tím, že je patrné, že nebyla vhodná práce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz], neboť zde může dojít ke kontaktu s chemikáliemi.

31. Náklady na vyhotovení shora uvedeného znaleckého posudku činily částku ve výši 8 000 Kč, což se podává z Návrhu znalce na přiznání odměny a nákladů z 22. 5. 2024. Skutečnost, že žalobkyně předmětnou částku za znalecký posudek fakticky zaplatila, se podává z Potvrzení o provedené platbě datovaného 27. 5 2024, které deklaruje, že platba v částce 8 000 Kč byla poukázána z účtu [č. účtu] na účet [č. účtu].

32. Soud zdůrazňuje, že znalecký posudek i jeho následné ústní doplnění je pro soud přesvědčivým důkazem, znalec dospěl k přesvědčivým znaleckým závěrům, které náležitě ústně obhájil. [tituly před jménem] [jméno FO] vzal při vypracování znaleckého posudku v potaz veškeré rozhodné a rovněž i namítané skutečnosti a řádně se s nimi vypořádal. Soud je toho názoru, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je řádně odůvodněn, při jednání soudu se soudní znalec rovněž řádně vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem. Jeho závěry jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu. Soudní znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že písemné vyhotovení znaleckého posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích. Odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry jeho posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů. Soudní znalec při ústní obhajobě znaleckého posudku reagoval bez nesrovnalostí na vznesené námitky účastníků, resp. dotazy soudu, resp. znalecký posudek řádně obhájil a doplnil. Za této situace soud neměl důvod pochybovat o správnosti shora uvedeného vypracovaného znaleckého posudku vč. jeho doplňku, a proto nepřistoupil k vyhotovení revizního znaleckého posudku. Soud je toho názoru, že se znalec řádně zabýval všemi relevantními okolnostmi daného případu. Soud proto nemá pochybnosti o závěrech jeho znaleckého posudku, a proto z něho vycházel.

33. Ve vztahu k dokazování soud pro úplnost uvádí, že další navržené důkazy (mzdové listy za rok 2017, výplatní páska za červenec 2019, zdravotní dokumentace žalobkyně, znalecký posudek zadaný soudem vč. znaleckého posudku ve vztahu „předchorobí“ žalobkyně) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování.

34. Předně soud uvádí, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při vzniku nemoci z povolání je upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů. Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za nemajetkovou újmu způsobenou nemocí z povolání je současné splnění tří podmínek: 1) existence nemoci z povolání, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody.

35. V dané věci soud musel nejprve posoudit, zda je dán nárok žalobkyně, resp. zda jsou naplněny všechny tři základní znaky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, tedy existence nemoci z povolání, ztráta na výdělku a příčinná souvislost, či nikoli.

36. Na úvod se tedy soud zabýval otázkou, zda nemoc, kterou trpí žalobkyně ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, a zda jsou tedy dány podmínky pro posouzení nemoci žalobkyně jako nemoci z povolání vzniklé u žalované, což je jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při poškození zdraví zaměstnance. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná, a proto z ní soud vycházel. Soud má tedy za to, že u žalobkyně byla ke dni 5. 2. 2019 zjištěna nemoc z povolání ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), která žalobkyni vznikla u žalované při výkonu práce.

37. Soud dále musel zkoumat, zda v dané věci existuje příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že ke dni 31. 3. 2019 byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr, a to výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce a od 1. 4. 2019 jí vzniká nárok na ztrátu výdělku, neboť je od 28. 1. 2018 invalidní ve II. stupni právě z profesního důvodu a její invalidita trvá s tím, že od 1. 1. 2022 do 28. 8. 2022 byla evidována na úřadu práce a následně od 1. 9. 2022 pracuje jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to na částečný pracovní úvazek.

38. V právní rovině soud konstatuje, že žalobkyně onemocněla nemocí z povolání ve smyslu ust. § 269 odst. 2 zákoníku práce. Za této situace žalovaná žalobkyni odpovídá za vzniklou škodu dle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce, respektive žalovaná má právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení její pracovní neschopnosti.

39. Proto soud musel následně posoudit výši uplatněného nároku, tedy v jaké výši má žalobkyně nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022.

40. Při posouzení výše uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se soud nejprve zabýval výší průměrného výdělku žalobkyně. Účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné a výdělkem po vzniku nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

41. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek, nestanoví-li právní předpis jinak (§ 356 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období (§ 354, resp. 382) a z doby odpracované v rozhodném období (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015. 1523–1541 s.). Základem pro výpočet průměrného výdělku je tedy mzda, která byla zúčtována v kalendářním čtvrtletí předcházejícím skutečnosti, pro kterou je průměrný výdělek zjišťován. Rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku je obecně předchozí kalendářní čtvrtletí. Ve vztahu k této zásadě je pak ust. § 382 odst. 1 zákoníku práce ustanovením speciálním a rozhodné období v délce jednoho roku se uplatní, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Při zjišťování průměrného výdělku je tedy zpravidla třeba vypočítat průměrné výdělky vycházející z obou rozhodných období a jejich porovnáním zjistit průměrný výdělek výhodnější (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015. 1468–1470 s. a 1560 s.). Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek s tím, že má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Vzhledem k tomu, že u odškodňování nemoci z povolání zákoník práce nestanoví, že má být uplatněn hrubý denní, příp. měsíční výdělek, tak se soud dále zabýval zjištěním výše průměrného hodinového výdělku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 210/2019 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4553/2018).

42. V dané věci je podstatné, že nárok na ztrátu na výdělku žalobkyně vzniká ode dne 1. 4. 2019, neboť ke dni 31. 3. 2019 byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr, a právě od uvedeného data u ní dochází ke vzniku škody spočívající ve snížení jejích příjmů. Relevantní období rozhodné pro výpočet náhrady ztráty na výdělku je tedy první čtvrtletí roku 2019 a zároveň předchozí kalendářní rok, tedy od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 za předpokladu, že se ukáže toto období pro zaměstnance výhodnější.

43. V daném případě žalobkyně v rozhodném období neodpracovala ani 21 dnů, neboť byla v pracovní neschopnosti, a proto se podle § 355 odst. 2 zákoníku práce musí použít pravděpodobný výdělek, který se zjistí z hrubé mzdy, které by zřejmě zaměstnanec dosáhl, přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

44. Soud proto vycházel z mezd třech srovnatelných zaměstnanců žalované. Nejprve z jejich platových výměrů pro první rozhodné období, tedy pro první kvartál roku 2019. Průměrný hodinový hrubý výdělek kolegů žalobkyně v lednu až březnu roku 2019 je ve výši 151,66333 Kč/hodinu (první zaměstnanec 163,39 Kč + druhý zaměstnanec 145,69 + třetí zaměstnanec 145,91 = 454,99 /3 = 151,66333 Kč).

45. Dále soud zjistil průměrný hrubý hodinový výdělek srovnatelných zaměstnanců žalované za celý kalendářní rok 2018, aby zjistil, které období je pro žalující zaměstnankyni výhodnější. Vycházejíc ze mzdových listů soud zjistil následující výdělky totožných kolegů žalobkyně jako při zjišťování výdělků pro první kvartál roku 2019: 1. zaměstnanec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 průměr 156,13 156,13 156,13 156,54 156,54 156,54 154,70 154,70 154,70 141,88 141,88 141,88 152,31 2. zaměstnanec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 průměr 139,76 139,76 139,76 153,49 153,49 153,49 149,70 149,70 149,70 150,51 150,51 150,51 148,365 3. zaměstnanec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 průměr 145,13 145,13 145,13 152,33 152,33 152,33 152,71 152,71 152,71 131,55 131,55 131,55 145,43 46. Vezme-li soud v potaz všechny tři průměrné hodinové hrubé výdělky srovnatelných zaměstnanců žalované pro rok 2018, dojde k výsledku 148,70 Kč (148,365 + 152,31 + 145,43 = 446,105 / 3), a proto je evidentní, že pro žalující zaměstnankyni bude výhodnější, bude-li se při výpočtu její ztráty na výdělku vycházet z průměrného hrubého výdělku v prvním kvartále roku 2019, který činil 151,66333 Kč.

47. Právě z něj je nutno vycházet při určení průměrného hrubého měsíčního výdělku, respektive průměrný hodinový hrubý výdělek je nutno vynásobit průměrným počtem pracovních hodin žalobkyně (37,5) a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce [151,66333 * 37,5 * 4,348 24 728,705 Kč]. Takto zjištěný průměrný hrubý měsíční výdělek pak tvoří základ pro jeho následující valorizaci: od 1. 1. 2020 nařízení č. 321/2019 Sb. 24 728,705 + 5,2 % + 151 26 165,597 Kč od 1. 1. 2021 nařízení č. 517/2020 Sb. 26165,597 + 7,1 %. 28 023,354 Kč od 1. 1. 2022 nařízení č. 508/2021 Sb. 28 023,354 + 1,3 % + 300 Kč 28 687,657 Kč od 1. 6. 2022 nařízení č. 138/2022 Sb. 28 687,657 + 8,2 % 31 040,044 Kč od 1. 9. 2022 nařízení č. 256/2022 Sb. 31 040,044 + 5,2 % 32 654,126 Kč 48. Ve vztahu ke shora uvedené valorizaci soud pro úplnost dodává, že o příslušnou procentní sazbu dle nařízení o úpravě náhrady se zvyšuje průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, resp. předepsaným procentem valorizace se nenavyšuje přímo náhrada, ale původní průměrný měsíční výdělek (srov. Jan Pichrt a kol.: Zákoník práce. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. § 271u).

49. Co se týče roku 2022, průměrný příjem za leden až květen činil 143 438,28 Kč (5 * 28 687,657), za červen až srpen 93 120,132 Kč (3 * 31 040,044) a konečně za září až prosinec 130 616,50 Kč (4 * 32 654,126 Kč). Celkem tak předpokládaný průměrný roční příjem žalobkyně pro rok 2022 představoval částku 367 174,91 Kč.

50. Ze zjištěného předpokládaného průměrného ročního příjmu žalobkyně pro rok 2022 je nutné odečíst jednak minimální mzdu ve výši platné ke dni, kdy se žalobkyně zaevidovala do evidence uchazečů o zaměstnání na příslušném úřadu práce, tedy pro rok 2019, kdy minimální mzda činila 13 350 Kč, která je relevantní pro měsíce leden až červenec 2022. Kromě toho je nutné vzít ji v potaz i v měsíci srpnu, kdy byla žalobkyně částečně evidována na úřadu práce (do 28. 8. 2022). Srpen 2022 má celkem 23 pracovních dnů, z toho 20 pracovních dnů byla žalobkyně v evidenci úřadu práce, a proto za tento měsíc náleží žalobkyni toliko poměrná část ve výši 11 608,695 Kč [1 1350/23 = 580,43478 * 20]. Od předpokládaného průměrného ročního příjmu žalobkyně pro rok 2022 se odečte celková minimální mzda v celkové výši 105 058,69 Kč [(7 * 13 350) = 93 450 + 11 608,69].

51. Nelze neopomenout ani invalidní důchod, který žalobkyně pobírala právě z důvodu nemoci z povolání (z profesionální příčiny). Z provedeného dokazování vyplynulo, že za leden až květen 2022 činil invalidní důchod žalobkyně 10 928 Kč (* 5 = 54 680 Kč), za červen až srpen pak 11 505 Kč (* 3 = 34 515 Kč) a za poslední tři měsíce roku 11 901 Kč (*4 = 47 604 Kč). Celkový součet příjmů žalobkyně plynoucích z invalidního důvodu vyplaceného jí z důvodu nemoci z povolání v roce 2022 byl 136 759 Kč (54 640 + 34 515 + 47 604 Kč).

52. Ve vztahu k výši částek, které soud zohlednil při shora uvedených výpočtech jako příjem žalobkyně, soud pro úplnost dodává, že si je vědom té skutečnosti, že žalobkyně uplatnila odečet z invalidního důchodu ve výši 220 Kč měsíčně. Soud však tuto částku odpovídající státnímu vyrovnávacímu příspěvku od invalidního důchodu žalobkyně neodečítal, neboť je toho názoru, že § 14 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplacených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995, vzhledem k datu, od kdy žalobkyně pobírá invalidní důchod (invalidita druhého stupně byla u žalobkyně shledána od 28. 1. 2018) v dané věci nelze aplikovat. Podle právní úpravy účinné do 31. 5. 1994 se pro účely výpočtu ztráty na výdělku vycházelo z upraveného průměrného výdělku poškozeného zaměstnance a jeho invalidního důchodu (uvažovaného bez zvýšení podle právních předpisů o sociálním zabezpečení). Při určení náhrady za ztrátu na výdělku od 1. 6. 1994 se pak používá zaměstnancův invalidní důchod s přihlédnutím k jeho zvýšení podle právních předpisů o sociálním zabezpečení. Renta se tedy nyní upravuje při valorizacích průměrných výdělků dle příslušných nařízení vlády a způsob výpočtu renty rovněž ovlivní i valorizace důchodů. Z důvodové zprávy k zákonu č. 183/1994 Sb. se podává, že bylo navrženo přistoupit ke zvýšení důchodů při současném zrušení státního vyrovnávacího příspěvku náležejícího poživatelům důchodů podle stávající právní úpravy ve výši 220 Kč měsíčně (státní vyrovnávací příspěvek náležel k důchodům upraveným na hranici jediného zdroje příjmu od července 1990 do listopadu 1994) s tím, že toto zákonodárce považoval za nezbytné proto, aby se nesnižovala diferenciace vyplacených důchodů a netvořily se rozdíly mezi nynějšími důchody a důchody, které budou přiznávány podle nového zákona o důchodovém pojištění (pozn. zákon č. 155/1995 je účinný od 1. 1. 1996). Státní vyrovnávací příspěvek tak náležel od července 1990 do listopadu 1994 poživatelům důchodů vedle důchodů (tedy nebyl jejich součástí) a při zvýšení důchodů zákonem č. 183/1994 Sb. byl tento státní vyrovnávací příspěvek zrušen (neboť ke zvýšení důchodů došlo jak o procentní, tak o pevnou částku). Aby se nezhoršilo postavení osob pobírajících náhradu za ztrátu na výdělku, začala se podle § 14 tohoto zákona od invalidního nebo částečného invalidního důchodu, k němuž původně náležel státní vyrovnávací příspěvek, pro účely výpočtu náhrady ztráty na výdělku odečítat částka ve výši 220 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je poživatelkou invalidního důchodu až od roku 2018 (kdy k němu již nenáležel státní vyrovnávací příspěvek), soud při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za uvedené období nepřihlížel k tzv. státnímu vyrovnávacímu příspěvku, o který nebyl původní invalidní důchod žalobkyně zvýšen, resp. částku 220 Kč od invalidního důchodu žalobkyně neodečítal. Shora uvedené je patrné i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který pro účely náhrady ztráty na výdělku částku 220 Kč odečítá od invalidních důchodů přiznaných, resp. pobíraných v devadesátých letech dvacátého století, resp. od těch, ke kterým náležel státní vyrovnávací příspěvek v této výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3258/2010 a ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3009/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1776/2021).

53. Poslední složkou, s níž je nutné při výpočtu ztráty na výdělku žalobkyně pro rok 2022 kalkulovat, je hrubý výdělek žalobkyně z jejího pracovního poměru [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde byla zaměstnána od [datum] a kde v roce 2022 dosáhla celkového příjmu 47 604 Kč (srpen 1 113 Kč, září 12 390 Kč, říjen 9 483 Kč, listopad 12 003 Kč a prosinec 12 343 Kč).

54. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že žalobkyně by v roce 2022 pravděpodobně dosáhla výdělku ve výši 367 174,91 Kč. Tuto částku je nutno ponížit o minimální mzdu v celkové výši 105 058,69 Kč, vyplacený invalidní důchod ve výši 136 759 Kč a konečně i o její výdělek ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] ve výši 47 332 Kč. Žalobkyni tak za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 78 025,22 Kč.

55. Žalobkyně se svou žalobou původně domáhala zaplacení částky 147 366 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 147 366 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaná však žalobkyni v průběhu řízení dobrovolně plnila, konkrétně částku 61 211 Kč, po částečném zastavením řízení tak zůstala předmětem řízení toliko částka 86 155 Kč s úrokem z prodlení s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 36 027 Kč od 14. 3. 2023 do 31. 10. 2023 a z částky 25 184 Kč od 13. 2. 2023 do 9. 2. 2024. Má-li žalobkyně právo na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 78 025,22 Kč, lze dospět k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 16 814,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení. Proto soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl, a naopak žalobu zamítl co do částky 69 340,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, z částky 36 027 Kč od 14. 3. 2023 do 31. 10. 2023 a z částky 25 184 Kč od 13. 2. 2023 do 9. 2. 2024.

56. Ve vztahu k námitce vedlejšího účastníka na straně žalované, že není vyvráceno, že by žalobkyně mohla v současné době pracovat na plný pracovní úvazek soud dodává, že z výpovědi soudního znalce jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně je osobou se sníženou pracovní schopností, která vylučuje, aby mohla být zaměstnána na pozici s plným pracovním úvazkem. Konečně to koresponduje i se závěry posudků o její invaliditě, kde je pracovní schopnost žalobkyně též snížena (o 50 %) a právě z důvodu poklesu její pracovní schopnosti je jí vyplácen invalidní důchod, který má kompenzovat její objektivní nemožnost zapojit se do pracovního procesu plnohodnotným způsobem.

57. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Náhrada nákladů řízení je tvořena zejména výdaji na zastoupení žalobkyně. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel pro úkony od zahájení řízení do dne 25. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení č. j. 7 C 81/2023-111, jímž řízení částečně zastavil co do částky 61 211 Kč, z tarifní hodnoty 147 366 Kč, a proto výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 7 020 Kč. Co se týče úkonů realizovaných ode dne 25. 4. 2024, vycházel soud z tarifní hodnoty 86 155 Kč, které odpovídá mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši 4 580 Kč. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalobkyně ve výši 32 660 Kč [(4* 7 020) + (1 * 4580)], neboť zástupkyně žalobkyně učinila celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva s právním i skutkovým rozborem věci z 23. 5. 2023, žaloba ze dne 1. 6. 2023, vyjádření ze dne 18. 3. 2024 a jeden úkon právní služby za účast u jednání ze dne 4. 9. 2024]. Dále se náklady skládají z 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 1 500 Kč. V souvislosti s účastí na proběhnuvším jednání absolvovala zástupkyně žalobkyně cestu [adresa] a zpět. Cestovné činí při celkovém počtu ujetých kilometrů 222 a vyhláškové ceně za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů (398/2023 Sb.) 38,20 Kč, částku ve výši 1 785,90 Kč [(6,4/100 x 222 x 38,20) + (5,6 x 222)]. Pro úplnost soud uvádí, že vycházel ze spotřeby 6,4 dle metodiky 2017/1347AG uvedené v technickém průkazu použitého vozidla [Anonymizováno] (reg. zn. [SPZ]). Žalobkyni byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 10 půlhodin za obě cesty, tedy v částce 1 000 Kč. Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (32 660 + 1 500 + 1785,90 + 1000) ve výši 36 945,90 Kč. Pro úplnost soud s odkazem na § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu uvádí, že výsledná částka je dále navýšena o daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobkyně prokázala, že je její plátkyní, a proto celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí 44 704,50 Kč. Za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná ohledně 52,9 % (61 211 Kč + 16 814,22 Kč), lze dovodit, že ve věci byla ohledně 47,1 % (69 340 Kč) neúspěšná. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 5,8 % (52,9 % – 47,1 %). S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení toliko 5,8 % z výše uvedených částek, tedy částku ve výši 2 592,90 Kč (44 704,50 Kč x 0,058), kterou je žalovaná se solidárně zavázaným vedlejším účastníkem povinna uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k nákladům řízení soud pro úplnost dodává, že žalobkyně, tušíc svůj (částečný) neúspěch, navrhovala, aby soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., které obsahuje moderační právo soudu, jež koriguje případy, kdy se objeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za jejich existence by nebylo spravedlivé žádat po účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení. V daném případě však převažoval částečný úspěch žalobkyně, nebyla jí proto uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, naopak náklady řízení žalobkyni hradí poměrně žalovaná s vedlejším účastníkem, kteří se aplikace § 150 o. s. ř. nedomáhali, a proto soud dané ustanovení v dané věci nevyužil.

58. Žalobkyně požadovala v rámci nákladů řízení přiznat též náhradu nákladů za znalecký posudek soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 8 000 Kč a též 500 Kč za úhradu potvrzení o zdravotním stavu vystaveného [tituly před jménem] [jméno FO]. V této souvislosti soud dodává, že se nejedná o nárok, který by bylo možno vypořádat v rámci nákladů řízení. Jedná se o hmotněprávní nárok, který je možno požadovat na základě § 271e zákoníku práce, jenž ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, náhradu za věcnou škodu. Pod pojem „věcné škody“ ve smyslu citovaného ustanovení je třeba zahrnout veškerou škodu, kterou nelze podřadit pod některý z dílčích nároků uvedených v § 271a, 271b, 271c, 271d zákoníku práce (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů České socialistické republiky o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR 27. 1. 1975, Cpj 37/74). Ani jeden z uvedených nároků však nebyl žalobkyní žalobou uplatněn, a proto o něm soud nemohl rozhodnout.

59. Dále pak soud s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil procesně převážně neúspěšné žalované a solidárně zavázanému vedlejšímu účastníkovi na její straně povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu. Ty jsou tvořeny znalečným ve výši 4 149,80 Kč, které bylo soudnímu znalci [tituly před jménem] [jméno FO] přiznáno usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 C 81/2023-265. Žalované a solidárně zavázanému vedlejšímu účastníku bylo uloženo uhradit 52,9 % z této částky, neboť právě v tomto rozsahu žalovaná nebyla úspěšná. S ohledem na tuto skutečnost bylo ve výroku V. žalované a vedlejšímu účastníku uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení státu částku 2 195,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že v rozhodnutí o věci samé soud nemůže vedlejšímu účastníkovi přiznat práva či uložit povinnosti s výjimkou hrazení nákladů řízení solidárně s hlavním účastníkem (srov. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 475), proto soud vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně a státu.

60. Žalobkyně je jakožto navrhovatelka podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) osvobozena od soudních poplatků. Protože soud jejímu návrhu z převážné části (52,9 %) vyhověl, poplatková povinnost přešla podle výsledku řízení v souladu s § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovanou, která nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a též není od poplatku osvobozena. Soudní poplatek, který je žalovaná povinna zaplatit podle výsledku řízení, se vyměřuje z toho, co bylo navrhovateli rozhodnutím soudu přiznáno, nikoli z toho, co uplatnil návrhem na zahájení řízení, proto soud při jeho vyměření vycházel z částky 16 814,22 Kč, které ve smyslu položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatku odpovídá soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že ohledně splatnosti náhrady nákladů řízení účastníků, státu i poplatkové povinnosti neměl důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení