7 C 83/2023 - 144

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty úpadce [Jméno žalobkyně], narozeného [Datum narození žalobkyně], bytem [adresa], částku 1 260 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 260 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala dalšího zákonného úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku I., tedy za každý kalendářní měsíc období dubna 2020 do března 2023 z částky 35 000 Kč vždy od prvého dne každého kalendářního měsíce až do 12.6.2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 103 479,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu České republice na náhradě nákladů řízení částku uvedenou v samostatném usnesení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci takového samostatného usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 260 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že je insolvenčním správcem [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] (dále jen Úpadce), a to na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[právnická osoba], v tomto řízení je pak řešen úpadek Úpadce formou konkurzu. Součástí majetkové podstaty jsou nemovitosti, a to pozemek parc. č. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba k bydlení č.p. [Anonymizováno], dále pozemek parc.č. [Anonymizováno] a pozemek parc.č. [Anonymizováno] to vše v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen Nemovitosti). Žalovaný Nemovitosti užívá, aniž by k tomu měl právní důvod. Žalobu podala žalobkyně z pozice insolvenčního správce, jako osoby s dispozičním oprávněním k majetku v majetkové podstatě Úpadce. Pokud jde o uplatněné příslušenství, nárok na jeho zaplacení žalobkyně požadovala za každý kalendářní měsíc období dubna 2020 do března 2023 z částky 35 000 Kč vždy od prvého dne každého kalendářního měsíce až do zaplacení. Období, za které bezdůvodné obohacení požaduje pak vymezila daty od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2023. Při jednání soudu dne 17. 3. 2025 pak navrhovaný petit upravila tak, aby napříště byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit požadovanou částku do majetkové podstaty Úpadce. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením vyhlášeným při jednání dne 17.3.2025.

2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Uvedl, že právní důvodem k užívání Nemovitostí je dohoda mezi Úpadcem a žalovaným nazvaná „souhlas s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání rekonstruované nemovitosti“, kdy na základě této dohody žalovaný provedl rekonstrukci Nemovitostí (domu) v hodnotě 2 000 000 Kč a na základě toho má pak právo na bezplatné užívání Nemovitosti až do října 2028. Tvrdil, že provedení rekonstrukce bylo stvrzeno předávacím protokolem podepsaným dne 4. 10. 2021, je tedy zjevné, že účastníci měli ten úmysl, že provedenou rekonstrukcí bude uhrazeno nájemné za dobu, po kterou je žalovaný oprávněn Nemovitosti užívat bezplatně.

3. Na obranu žalovaného reagovala žalobkyně tak, že jí považuje za účelovou. Dokumenty, kterými žalovaný dokládá své právo užívat Nemovitosti označila za účelově vytvořené a nadto neplatné, když Nemovitosti byly zatížené zákazem zcizení a zatížení jako výnos z trestné činnosti v rámci trestního řízení sp.zn. [Anonymizováno] a dále byly zatíženy exekučním příkazem k prodeji Nemovitostí.

4. Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování, kdy důkazní prostředky hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

5. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno] má soud za prokázáno, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek Úpadce a na jeho majetek byl prohlášen konkurz.

6. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] má soud za prokázáno, že žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem Úpadce na místo původního insolvenčního správce [právnická osoba]., IČO [IČO].

7. Ze soupisu majetkové podstaty Úpadce má soud za prokázáno, že Nemovitosti, které Úpadce vlastní ve společném jmění se svou manželkou, byly sepsány do soupisu majetkové podstaty Úpadce v řízení vedeném Krajským soudem v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], soupis majetkové podstaty byl proveden dne [datum].

8. Ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení s Úpadcem má soud za prokázáno, že žalovaný žádnou pohledávku proti úpadci neuplatňuje.

9. Z výpisu z katastru u nemovitostí LV č. [hodnota] katastrální území [adresa] má soud za prokázáno, že Nemovitosti jsou ve vlastnictví Úpadce a jeho manželky, na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba]., IČO [IČO] (právní účinky zápisu 1. 6. 2021), dále zástavní právo smluvní pro [jméno FO]. (právní účinky zápisu ke dni 6. 8. 2015), zástavní právo exekutorské ve prospěch [právnická osoba], IČO [IČO] (právní účinky zápisu ke dni 15.3.2022), zajištění nemovitosti na základě usnesení PČR podle ust. § 79d trestního řádu [Anonymizováno] ze dne 16.2.2017 (právní účinky zápisu ke dni 17.2.2017), zahájení exekuce na podkladě vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce (právní účinky zápisu ke dni 16.3.2020) a exekuční příkaz k prodeji nemovitosti (právní účinky zápisu ke dni 16.3.2020).

10. Z prohlášení uživatele nemovitosti (žalovaného) ze dne 12. 12. 2022 má soud za prokázáno, že žalovaný ke dni 12. 12. 2022 prohlásil, že užívá předmětné Nemovitosti, že je zpřístupní insolvenčnímu správci a rovněž k tomuto datu prohlásil, že k uvedenému dni není uzavřena žádná nájemní smlouva na předmětnou nemovitost.

11. Ze souhlasu s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání nemovitosti soud zjistil, že tuto listinu podepsali dne 27. 6. 2021 žalovaný na jedné straně a Úpadce se svou manželkou [jméno FO] na straně druhé, kteří v této listině vyslovili souhlas s rekonstrukcí předmětné nemovitosti provedenou žalovaným, oproti čemuž měl mít žalovaný právo na bezplatné užívání nemovitosti do 10. měsíce roku 2028 s tím, že o provedení a převzetí provedené rekonstrukce bude sepsán písemný zápis.

12. Z předávacího protokolu provedené rekonstrukce ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že dne 4. 10. 2021 si právě jmenovaní písemně potvrdili, že uvedeného dne došlo k předání a převzetí provedené rekonstrukce a bylo potvrzeno právo na bezplatné užívání dotčené nemovitosti.

13. Ze zápisu z jednání ze dne 14. 12. 2022 má soud za prokázáno, že tohoto dne se uskutečnilo jednání mezi Úpadcem a žalobkyní, přičemž pokud jde o dotčené nemovitosti, Úpadce v rámci jednání potvrdil a podpisem v zápisu stvrdil, že nemovitost sice užívá žalovaný, avšak nemá k ní uzavřenu žádnou aktuální nájemní smlouvou.

14. Z výzvy k vyklizení nemovitosti ze dne 31. 1. 2023 má soud za prokázáno, že insolvenční správce Úpadce vyzval žalovaného k vyklizení a zpřístupnění dotčené nemovitosti a současně jej upozornil, že pokud nemovitosti vyklidí dobrovolně, nebude se domáhat vydání bezdůvodného obohacení spojeného s užíváním předmětné nemovitosti. Jakkoliv v této výzvě žalobkyně žalovaného upozorňovala, že je možné žádat bezdůvodné obohacení za užívání Nemovitostí, k jeho vydání žalovaného výslovně nevyzvala. Žaloba, v níž jíž byl uplatněn konkrétní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalovanému doručena až dne 12. 6. 2023.

15. Na výzvu reagoval žalovaný emailem ze dne 9. 2. 2023 tak, že Nemovitosti obývá na základě dekretu o bezplatném užívání nemovitosti od Úpadce, kdy jde o dekret vystavený v roce 2022 v návaznosti na provedenou rekonstrukci předmětné nemovitosti, a proto nemůže vyhovět žádosti o vyklizení předmětné nemovitosti.

16. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 22. 2. 2023 má soud za prokázáno, že tímto přípisem právní zástupce sdělil právní zástupkyni žalobkyně, že žalovaná má k předmětné nemovitosti zřízeno bezplatné užívání na základě dohody z roku 2021, kdy tato dohoda je svým obsahem nájemní smlouvou.

17. Z usnesení PČR, SKPV, 2. odd. obecné kriminality, ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], má soud za prokázáno, že tímto usnesením policejního orgánu byly zajištěny dotčené Nemovitosti podle ust. § 79d odst. 1 trestního řádu, a to jako výnos z trestné činnosti spáchané Úpadcem, přičemž součástí výrokové věty tohoto usnesení byl zákaz nemovitost převést na jiného nebo jí zatížit, záměrně poškozovat či ničit, to vše s upozorněním, že právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

18. Z exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí vydaného [tituly před jménem] [jméno FO], soudním exekutorem dne [datum], č.j. [spisová značka] má soud za prokázáno, že tímto exekučním příkazem byla nařízení exekuce prodejem předmětné nemovitosti.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2024 ve věci sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že jím bylo žalovanému uloženo, aby vyklidil Nemovitosti, a to na podkladě skutkových a právních závěrů učiněných v předmětném řízení, že žalovaný k užívání Nemovitostí nemá žádný platný právní titul a Nemovitosti užívá bez právního důvodu. Citovaný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], který se se závěry rozsudku soudu prvního stupně zcela ztotožnil.

20. Ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] a následného výslechu znalce soud zjistil, že obvyklé nájemné v místě a čase za užívání Nemovitostí lze stanovit za žalované období částkou 1 303 920 Kč. V rámci svého výslechu při jednání soudu pak znalec své závěry stvrdil svou výpovědí.

21. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, a další dokazování pro nadbytečnost neprováděl (zejm. výslechy svědků manželů [jméno FO] a znaleckým posudkem na ocenění investic manželů [jméno FO] do předmětné nemovitosti a na její stav), neboť dospěl k závěru, že na základě listinných důkazů je spolehlivě zjištěn skutkový stav natolik, že na jeho základě lze o věci rozhodnout.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je insolvenčním správcem Úpadce, který má ve společném jmění se svou manželkou Nemovitosti, které byly v období vymezeném žalobou užívány žalovaným. O tom mezi účastníky nebylo ani sporu. Listiny, kterými žalovaný dokládá své tvrzené právo užívání dotčených Nemovitostí, považuje soud za nevěrohodné, a to zejm. v kontextu dalších listinných důkazů pozdějšího data (zápis z jednání Úpadce s insolvenčním správcem ze dne 14. 12. 2022, prohlášení žalovaného ze dne 12. 12. 2022), z nichž se podávají prohlášení jak žalovaného, tak Úpadce, že žalovaný sice nemovitosti užívá, ale žádná nájemní smlouva k nim uzavřena není. To, že žalovaný užívá Nemovitosti bez právního důvodu je prokázáno i tím, že mu byla pravomocně uložena povinnost Nemovitosti vyklidit rozhodnutím zdejšího soudu. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný Nemovitosti v žalovaném období užíval, obvyklé nájemné za užívání Nemovitostí bylo za žalované období od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2023 stanoveno znalecky na částku 1 303 920 Kč.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

24. Podle ust. § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

25. Podle ust. § 2991 odst. 1) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V rozsudku ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008, Nejvyšší soud dovodil, že „Splatnost závazku je určena buď dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj závazek, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (§ 563 obč. zák.). Okamžik splatnosti práva na plnění má rozhodující význam zejména pro posouzení, zda a kdy nastává actio nata, pro počátek běhu obecné promlčecí doby (§ 101 obč. zák.) nebo pro počátek prodlení dlužníka (§ 517 a násl. obč. zák.).“ Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Forma výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. o. z., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, a ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vážící se k aplikaci ustanovení § 563 a § 564 obč. zák. je se zřetelem k obdobnému znění korespondujících ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1960 o. z. použitelná i v poměrech tohoto právního předpisu a bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Nárok ve výzvě přitom není identifikován tím, jak jej věřitel nazve či dokonce právně kvalifikuje, ale tím, jak jej skutkově vymezí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3697/2020).

27. Podle ust. § 79d odst. 1 odst. 2 zákona č. 141/1964 Sb., trestní řád ve znění účinném do 31.3.2017 (dále jen TŘ) platí, že Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nemovitosti. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost. V usnesení o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost zajištěna, zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na jiného nebo ji zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit.

28. Podle ust. § 44a zákona č. 121/2001 Sb., exekuční řád (dále jen EŘ) platí, že nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 EŘ jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky.

29. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný Nemovitosti v žalovaném období užíval bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se obohacoval na úkor majetkové podstaty Úpadce a podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. je povinen takové obohacení vydat, a to do majetkové podstaty Úpadce, na jejíž úkor se obohatil. S ohledem na to, že práva na vydání bezdůvodného obohacení se nedomáhal sám Úpadce, je oprávněna tak za něj činit žalobkyně, a to jako osoba s dispozičními oprávněními k majetku v majetkové podstatě ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. c) IZ, kdy není pochyb o tom, že Nemovitosti do majetkové podstaty Úpadce zahrnuty byly.

30. Pokud žalovaný v řízení namítal, že provedl ve prospěch Úpadce rekonstrukci jeho Nemovitostí ve výši 2 000 000 Kč, pak je potřeba zdůraznit tu skutečnost, že k rekonstrukci mělo dojít ještě před zjištěním úpadku Úpadce, dle předávacího protokolu nejpozději dne 4. 10. 2021. Souhlas s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání nemovitosti ze dne 27. 6. 2021, který žalovaný vydává za právní důvod užívání Nemovitostí, posoudil soud jako neplatné právní jednání podle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s ust. § 79d odst. 1 odst. 2 TŘ resp. § 44a EŘ (k tomu v podrobnostem odkazuje na odůvodnění svého rozsudku ve věci sp.zn. 7 C 82/2023). Za těchto okolností proto platí, že i kdyby žalovaný rekonstrukci ve prospěch Úpadce skutečně provedl, pak pro právní závěr o neplatnosti tvrzeného právního důvodu užívání Nemovitostí by měl pro případ za Úpadcem nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s provedenou rekonstrukcí domu, který by však musel uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení vedeném s Úpadcem podle ust. § 109 odst. 1 písm. a) IZ. To však neučinil, jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek. I to bylo důvodem, proč soud neprováděl dokazování směrem ke zjištění rozsahu a hodnoty rekonstrukce znaleckým dokazováním.

31. Nejvyšší soud dovodil, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky téhož soudu ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018).

32. Výše bezdůvodného obohacení v projednávané věci byla stanovena znalecky za žalované období ve ýši 1 303 920 Kč, žalovaný žalobou uplatňoval toliko 1 260 000 Kč a ani na podkladě závěrů znaleckého posudku svou žalobu nijak neupravil, proto soud jeho nárok na zaplacení jistiny bezdůvodného obohacení shledal zcela oprávněným.

33. Pokud jde o uplatněný nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, vyšel soud z toho, že nárok z bezdůvodného obohacení je nárokem, jehož splatnost není stanovena a je tedy ponechána na jednání věřitele, který je oprávněn o vydání obohacení požádat prvního dne poté, kdy vzniklo (k tomu viz. shora odkazovaná judikatura). Nárok musí být uplatněn kvalifikovaně, tedy obsahovat výzvu k zaplacení a specifikován též svou výši a vymezen skutkově. Takové požadavky však nesplňuje výzva žalobkyně ze dne 31. 1. 2023, kde žalobkyně žalovaného pouze informovala o možnosti žádat bezdůvodného obohacení a doplnila, že jej žádat nebude, pokud žalovaný Nemovitosti vyklidí. Kvalifikovaně však nárok na vydání bezdůvodného obohacení specifikovala až v podané žalobě, která byla žalovanému doručena až dne 12. 6. 2023, tedy ode dne 13. 6. 2023 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a od tohoto data má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ust. § 1968 a 1970 o.z., výše úroku je dána nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb.

34. Ze shora rozvedených důvodů soud podané žalobě vyhověl co do požadované jistiny a co do úroku z prodlení z žalované částky za období od 13. 6. 2023 do zaplacení, ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení pak nárok uplatněný žalobkyní zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z podstatné části úspěšná (neúspěšný byl jen v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 99 570,90 Kč. Tyto náklady sestávají z uhrazené zálohy na zpracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč, dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 260 000 Kč sestávající z částky 13 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 13 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 13 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 3. 2024, z částky 13 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 4. 2024, z částky 13 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 6. 2024 a z částky 13 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 3. 2025 včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % za úkony uskutečněné stávajícím právním zástupcem žalobkyně, který je plátcem DPH (předchozí zástupkyně plátcem DPH nebyla). Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 103 479,10 Kč. Pro úplnost pak soud dodává, že za 2 úkony účtované žalobkyní jako žaloba 15. 3. 2023 a doplnění žaloby 4. 4. 2023 přiznal toliko náhradu za 1 úkon právní služby, když tyto úkony mohla žalobkyně učinit v jednom podání.

36. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a to podle zásady úspěchu ve věci. Výše nákladů bude uvedena v samostatném usnesení.

37. Samostatným doplňujícím usnesením pak soud dodatečně rozhodne o uložení povinnosti žalovanému zaplatit soudní poplatek z podané žaloby, a to podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně byla od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., jejímu návrhu bylo vyhověno, a soud o této povinnosti žalovaného opomněl rozhodnout ve vyhlášeném rozsudku.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě plnění nákladů řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.