7 C 90/2019-157

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů státu ve výši [částka], na účet Obvodního soudu pro Prahu 4, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. Na pozemcích se nachází zemní protihlukový val, který byl vybudován v letech [rok] [číslo] a jeho užívání bylo povoleno na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Výše uvedené pozemky jsou užívány jako veřejné prostranství a veřejná zeleň, jsou přístupné neomezené množině obyvatel z přilehlých sídlišť. Základní funkcí zemního valu, který je na pozemcích umístěn, je protihluková bariéra v souvislosti s provozem na dálnici D1 a dále funkce sportovního a rekreačního území. Tomu odpovídal i požadavek Městské části [obec a číslo] na zatravnění části protihlukového valu pro jeho využití jako sáňkařské dráhy, vybudování cesty v šířce 3m po celé délce koruny valu, jeho ozelenění a osázení stromy a keři, jak plyne ze Zápisu o předání a převzetí stavby ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že vlastník pozemku neudělil souhlas k užívání svých pozemků jako veřejného prostranství ani k umístění zemního valu na pozemky, dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Jelikož se jedná o pozemky veřejné zeleně, je ve světle judikatury Nejvyššího soudu osobou pasivně legitimovanou příslušná městská část, na jejímž území se prostranství nachází, neboť užíváním pozemků bezprostředně saturuje zájmy svých občanů a s ohledem na specifika samosprávného uspořádání [územní celek] je pasivně legitimovanou osobou ve sporu právě příslušná městská část. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení za užívání části předmětných pozemků v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] po žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě za užívání pozemků předžalobní výzvou ze dne [datum]. Výše bezdůvodného obohacení byla vyměřena v částce 120 Kč/za m2 dle výměru Ministerstva financí [číslo] ze dne [datum], kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami a která udává max. nájemné pro pozemky nesloužící podnikání pro [územní celek]. Žalovaná však náhradu za bezdůvodné užívání předmětných pozemků neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila v tom smyslu, že namítala nedostatek pasivní legitimace, když měla za to, že osobou pasivně legitimovanou by mělo být správně [anonymizováno] [obec], nikoliv žalovaná. Dále namítala, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť povědomí o tom, že se na pozemcích nachází val, měla žalobkyně již v době nabytí předmětných pozemků darem. Pokud jde stavbu zemního valu a požadavek žalované na osázení předmětných pozemků zelení, stromy a keři a zbudování cesty, tyto požadavky souvisely s celkovou kultivací zemního valu a prostředí městské části a nelze z nich usuzovat, že sledovaným cílem primárně bylo užívání zemního valu veřejností. I kdyby to tak snad bylo, nelze odhlédnout od toho, že výstavba zemního valu probíhala v době, kdy restituční nárok nebyl vypořádán a rovněž od toho, že požadavky byly vzneseny v určitém okamžiku, od toho času se poměry změnily a městská část nijak nepodporuje veřejné využití dotčených pozemků a ani nebrání žalobkyni v tom, aby vyloučila vstup třetích osob na svůj majetek. Namítla i rozpor s dobrými mravy, kdy žalobkyně nabyla dotčené nemovitosti darem a měla tak právo volby, zda nabízený dar přijme či nikoliv a pokud dar přijala, musela si být vědoma toho, že se jedná o pozemky z valné části přepracované do podoby zemního valu, jejichž komerční využití je značně problematické a nemohou jí vynášet obvyklý zisk. Pokud tedy tyto pozemky dobrovolně nabyla, při vědomí o jejich stavu a využitelnosti, nemůže žalovaná než uvažovat o tom, že jednání žalobkyně bylo spíše vedeno spekulativními důvody, které mají svůj odraz v podané žalobě. Má za to, že na předmětné pozemky, s ohledem na jejich přístupnost a polohu, by se nemělo nahlížet jako na veřejné prostranství, ale jako na pozemky, které se vlastník rozhodl ponechat volně přístupné kolemjdoucím a neoplotil je a proto je jeho požadavek na vydání bezdůvodného obohacení v rozporu s dobrými mravy.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova] [část Prahy], které nabyla darovacími smlouvami od pana [jméno] [jméno], jak plyne z katastru nemovitostí a předmětných smluv, s právními účinky vkladu v měsíci [anonymizováno] [rok] (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků, výpisy ze systému MISYS, darovací smlouvou ze dne [datum] mezi [jméno] [jméno] a žalobkyní, darovací smlouvou mezi dárcem [jméno] [jméno] a žalobkyní ze dne [datum]).

5. Na pozemcích se nachází zemní protihlukový val, který byl vybudován v letech [rok] [číslo] a jeho užívání bylo povoleno na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Výše uvedené pozemky jsou užívány jako veřejné prostranství a veřejná zeleň, jsou přístupné neomezené množině obyvatel z přilehlých sídlišť. Základní funkcí zemního valu, který je na pozemcích umístěn, je protihluková bariéra v souvislosti s provozem na dálnici D1 a dále funkce sportovního a rekreačního území, čemuž odpovídal i předchozí požadavek Městské části [obec a číslo] na zatravnění části protihlukového valu pro jeho využití jako sáňkařské dráhy, vybudování cesty v šířce 3m po celé délce koruny valu, jeho ozelenění a osázení stromy a keři, jak plyne ze Zápisu o předání a převzetí stavby ze dne [datum], přičemž není rozhodné, že vybudovaná sáňkařská dráha není podle vyjádření žalované t.č. obyvatelstvem případně využívána (prokázáno: internetovým výpisem z katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] snímky z ortofotomapy předmětného valu, dva kusy náčrtu a vedení obchvatu, Výpisy ze systému MISYS k pozemku parc. Č. [číslo], [číslo], [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], kolaudačním rozhodnutím č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], darovací povolením změny kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozhodnutím [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], rozhodnutím o využití území ze dne [datum], stavebním povolením MNV v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] – [obec] ze dne [datum], Zápisem o předání a převzetí stavby ze dne [datum]). Způsob využití daného území v podobě vybudování protihlukového valu vyplývá i z rozhodnutí o využití území ze dne [datum], vydaného Útvarem hlavního architekta [anonymizováno] [obec], jakož i stavebního povolení a shora uvedených kolaudačních rozhodnutí (prokázáno rozhodnutím o využití území ze dne [datum], stavební povolení MNV v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] – [obec] ze dne [datum]).

6. Z dopisu ředitele odboru správy majetku [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], adresovaného žalované, bylo zjištěno následující: v dopise, který se týká protihlukového valu, ředitel odboru sděluje žalované, že šetřením bylo zjištěno, že protihlukový val na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], je ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] [obec], zastoupené odborem správy majetku, nesouhlasí se stavbou oplocení.

7. Z obecně závazné vyhlášky, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 5/2011 Sb. hl.m. [obec] o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že dva z předmětných pozemků (a sice pozemek par. [číslo]), jsou vedeny jako veřejná prostranství v příloze této přihlášky.

8. Žalobkyně je a byla vlastníkem předmětných pozemků ve výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] (rozhodné období), za které požaduje vydání bezdůvodného obohacení, přičemž datum splatnosti náhrady za užívání pozemků dle předžalobní výzvy bylo stanoveno k datu [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]), žalovaná však ničeho neuhradila (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, tvrzením žalobkyně o neuhrazení bezdůvodného obohacení), které ostatně žalovaná ani nesporovala, tím spíše nevyvrátila (když důkazní břemeno o uhrazení žalobou uplatněné částky leží naopak na žalované, neboť negativní tvrzení žalobkyně o neuhrazení částky nelze ze strany žalobkyně prokázat, ale toliko vyvrátit důkazy žalované, k čemuž ovšem nedošlo a toto ani nebylo tvrzeno).

9. Předmětné pozemky [číslo] se nachází u obchvatu dálnice D1, kde na něm z velké části umístěn protihlukový val a okolní navazující zeleň (prokázáno: ortofotomapami předmětného valu, náčrty valu a vedení obchvatu, výpisy z MISYS k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], určení výměru parcel zabraných stavbou zemního valu, nesporným tvrzením účastníků při jednání konaném [datum]). Z listin shora provedených důkazu, jakož i ze znaleckého posudku je zřejmé, že taktéž část pozemků parc. [číslo] které bezprostředně nejsou umístěny pod samotnou stavbou valu, slouží jako veřejná zeleň a takto jsou a byly i v minulosti žalovanou, resp. [anonymizována dvě slova] chápány a brány, byť pozemek parc. [číslo] není výslovně uveden v příloze vyhlášky jako veřejné prostranství, tak je ze všech provedených listin, ostatně i ze zápisu o odevzdání a převzetí stavby, jakož i rozhodnutí o využití území zřejmé, že kompletní pozemek parc. [číslo] (tj. i [číslo], [číslo], [číslo]) je v rámci využití plánován jako součást dané stavby či její bezprostřední okolí, přičemž se plánuje, že v rámci podmínek využití daného území plánuje úprava celého prostoru vč. toho, že podmínky, že pozemky nebudou oploceny (prokázáno rozhodnutím o využití území ze dne [datum], stavební povolení MNV v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] – [obec] ze dne [datum], ortofotomapami předmětného valu, náčrty valu a vedení obchvatu, výpisy z MISYS k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], určení výměru parcel zabraných stavbou zemního valu, Zápisem o předání a převzetí stavby ze dne [datum]).

10. Za účelem zjištění obvyklé výše nájemného za předmětné pozemky v rozhodném období soud ustanovil znalcem [právnická osoba], když znalkyně [jméno] [příjmení], původně navržená stranami, byla s ohledem na svou důvodnou žádost zproštěna povinnosti vypracovat znalecký posudek, soud tedy jmenoval uvedený ústav, na kterém se sporné strany rovněž poté shodly.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] se podává, že znalecký ústav stanovil obvyklou výši nájemného z pozemků za rozhodné období, přičemž ze znaleckého posudku je zřejmé, že při plnění znaleckého úkolu vzal v potaz veškeré rozhodné skutečnosti, které mohly případně ovlivnit obvyklou výši nájemného předmětných pozemků, jakož i učinil místní šetření na předmětném pozemku. V rámci místního šetření znalec zjistil a potvrzuje to závěr soudu o způsobu využití pozemků a jejich užívání jako veřejného prostranství a veřejné zeleně, že hranice pozemků nejsou v terénu patrné a pozemky tvoří jeden celek, který na jižním okraji bezprostředně sousedí s ulicí na [anonymizováno], na jihovýchodní straně s tělesem kruhového objezdu (křižovatka ulic [anonymizována dvě slova], [ulice], [ulice] a nájezdem na [příjmení]) a na severní straně s komunikací [ulice]. Na pozemcích je umístěna stavba protihlukového zemního valu, který tvoří terénní vlnu, která ve východní části přibližně na pozemcích [číslo], [číslo] poměrně strmě klesá směrem ke komunikaci [ulice] a [ulice]. Pozemky jsou v převážné části pokryty trvalými porosty a jak uměle vysazenými stromy a křovinami, tak křovinami vzniklými náletem. Pozemky nejsou oplocené, ani částečně a je zde řada pěšin, jak po obvodu (zřejmě zkratka k MHD), tak po koruně valu, i přes nepřízeň počasí při místním šetření (silný vítr a nízké teploty) po pěšinách procházeli lidé (srov. č.l. 112 spisu, což představuje str. 8 znaleckého posudku). Pokud jde o stanovení obvyklé výše nájemného z předmětných pozemků za rozhodné období od [datum] do [datum] ([anonymizováno] dní), tak toto činí po zaokrouhlení částku [částka].

12. S ohledem na výše uvedené další dokazování prováděno nebylo, neboť zdejší soud má za to, že skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků vlastníkem předmětných pozemků, které jsou užívány jako veřejné prostranství a za rozhodné období ji vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení od žalované, coby pasivně legitimované v souladu s ustálenou judikaturou, přičemž nárok uplatněný žalobkyní ani nedosahuje poloviny výše bezdůvodného obohacení, spíše je jen o něco málo vyšší, nežli třetina částky, k níž dospěl znalec v rámci vyhotovení znaleckého posudku.

14. Po právní stránce soud zhodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k těmto právním závěrům:

15. Soud posoudil žalobu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána u věcně i místně příslušného soudu. Na základě provedeného dokazování, kdy všechny uvedené důkazy zhodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Všechny provedené důkazy se vzájemně doplňovaly, soud je tedy považuje za plně věrohodné a při jejich hodnocení přihlížel soud ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co v řízení uvedli účastníci.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Dle druhého odstavce tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 17. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Předně je třeba konstatovat, že literatura i soudní praxe shodně vycházejí z toho, že k primárním předpokladům vzniku závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení patří neexistence zvláštního právního titulu, která má přednost, tzn. institut bezdůvodného obohacení se uplatňuje toliko subsidiárně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2225/2008). Tedy pokud je možno nárok na plnění posoudit podle zvláštního hmotněprávního titulu (např. povinnost ze smlouvy, odpovědnost za škodu, odpovědnost za vady), tak nelze právní úpravu o bezdůvodném obohacení v zásadě aplikovat. Z uvedeného pak vyplývá, že je potřeba náležitě zohledňovat rozdíly mezi dvěma druhy závazkových vztahů, a to mezi závazkem vzniklým na základě právního jednání (např. smlouvy) a závazkem vzniklým v důsledku bezdůvodného obohacení. V posuzovaném případě však z provedeného dokazování vyplynulo, že k užívání pozemku žalobkyně došlo v důsledku užívání bez právního titulu, když žalovaná není vlastníkem předmětných nemovitostí ani k nim nemá v tomto ohledu jiná užívací práva (tj. není uzavřena nájemní smlouva apod.).

19. Soudy se výkladem pojmu užívání v kontextu bezdůvodného obohacení opakovaně zabývaly a dospěly mj. k závěru, že plněním bez právního důvodu je typicky užívání cizího majetku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího k výkonu užívacího práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. 32 Odo 574/2003 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 30 Cdo 199/2007). Neoprávněný uživatel cizí věci pak má postavení obohaceného, protože vykonával právo užívání k cizí věci, za které by obvykle za standardních okolností musel poskytovat úplatu.

20. Prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2001 sp. zn. 25 Cdo 845/99). Přitom předpokladem pro vznik odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení.

21. Bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci například tím, že nemovitost měl uzamčenu a měl ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.11.2009 sp.zn. 28 Cdo 2056/2009), což však není tento případ, když pozemek není oplocen, což však s ohledem na zvláštní charakter pozemku, způsob využití pozemku a na něm umístěnou stavbu nelze klást k tíži žalobkyni.

22. Aktivní věcnou legitimací k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení je nadána osoba, které vznikla majetková ztráta nabytím bezdůvodného obohacení ze strany obohaceného, což je nepochybně právě žalobkyně. Pasivní věcná legitimace je dána u obohaceného, tj. toho, kdo se bezdůvodně obohatil, přičemž z sutálené judikatury se podává, že pasivní věcná legitimace byla shledána právě u příslušné městské části, k čemuž postupem času dospěla judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1127/2009, 28 Cdo 2030/13, 28 Cdo 3684/2013, 28 Cdo 4175/2013, dále NS 30 Cdo 2262/2009, 23 Cdo 3603/2008). Závěr, že k vydání bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství v [anonymizováno] [obec] je příslušná městská část, je rovněž ústavně konformní a neodporuje principům ústavního práva, jak plyne z judikatury Ústavního soudu ČR (sp.zn. II. ÚS 3624/13, III. ÚS 3735/2011).

23. Ve skutkově obdobných věcech ostatně rozhodoval jako odvolací soud i Městský soud v Praze, který opakovaně dospěl k závěru, že [anonymizováno] [obec] nemá dostatek pasivní legitimace, tou je naopak nadána příslušná městská část (viz rozhodnutí MS v [obec] ze dne 23. 6. 2015, sp.zn. 16 Co 159/2015, 16 Co 169/2015, rozsudek MS v [obec] ze dne 21. 3. 2018, sp.zn. 69 Co 481/2017, rozsudek z 19. 9. 2018, sp.zn. 54 Co 221/2018, rozsudek ze dne 30. 1. 2019, sp.zn. 91 Co 128/2018).

24. V označené věci bylo v rámci dokazování jednoznačně prokázáno, že žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem předmětného pozemku. Rozhodující pro posouzení věci tak byla otázka pasivní věcné legitimace, tedy otázka, zda žalovaná předmětný pozemek v uvedeném období užívala ve smyslu výše uvedeném, což bylo ze všech shora provedených důkazů postaveno na jisto a soud ohledně zodpovězení této otázky nemá žádné pochybnosti.

25. Pro úplnost je třeba se také zabývat námitkou žalované, zda žaloba a požadavek na vydání bezdůvodného obohacení není v rozporu s dobrými mravy. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že rozpor s dobrými mravy zde není dán. Jiná by byla situace, pokud by žalobkyně snad předmětné nemovitosti nabyla darem od žalované městské části a následně po ní žalobou uplatnila vydání bezdůvodného obohacení v této výši. Za situace, kdy však žalobkyně nabyla pozemky od třetího subjektu, který je získal v restituci (pan [jméno] [jméno]), tak rozpor s dobrými mravy nemůže argumentačně obstát a soud tak námitku žalované, uplatněnou v rámci její procesní obrany, shledal nedůvodnou a neopodstatněnou.

26. O tom, že žalobkyně nepostupuje v rozporu s dobrými mravy a naopak se aktivně snažila s žalovanou smírně dohodnout, svědčí mj. i postup žalobkyně, která celou dobu preferovala smírné vyřešení věci s žalovanou a nabízela mj. i uzavření soudního smíru, což však nebylo ze strany žalované bohužel reflektováno, byť to soud s ohledem na skutkově obdobné případy, které již byla rozhodnuty ve skutkově velmi obdobných kauzách, žalované nemohl než doporučit, jak ostatně v rámci předběžného právního názoru, předestřenému sporným stranám při jednání dne [datum] (protokol na č.l. 49 spisu) doporučoval, kdy naopak by takový postup byl v zájmu žalované, jakožto řádného hospodáře s finančními prostředky příslušné městské části, ovšem [jméno] městské části s uzavřením smíru bohužel nesouhlasila, jak plyne z č.l. 56-57 spisu. Na druhou stranu je třeba u strany žalované vyzdvihnout a jednoznačně ocenit, že žalovaná nebyla v řízení zastoupena třetí osobou - advokátem, ale využila svůj odborný aparát a právní oddělení, zastoupené jednoznačnými profesionály, znalými dané problematiky a postupovala tak v souladu s principy řádného hospodáře, pokud jde o zastupování, když nezvyšovala zbytečně náklady řízení straně žalované tím, že se v dané věci nenechala zastupovat advokátní kanceláří, s ohledem na její dostatečné a odborné personální zajištění právního oddělení, které však - s ohledem na ustálenou judikaturu a shodně rozhodované spory ve skutkově obdobných případech - nemohlo býti v dané kauze úspěšným.

27. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když nárok žalobkyně soud po provedeném dokazování - kdy ze všech provedených důkazů, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s dostatečnou mírou jistoty pro rozhodnutí - shledal v celém rozsahu důvodným, včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonných úroků, požadovaných až ode dne [datum], když předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění a žalovaná ve stanovené lhůtě bezdůvodné obohacení neuhradila, ač měla dostatečnou lhůtu k úhradě. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy, jakož i znaleckým posudkem zadaným soudem, podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Nicméně pariční lhůtu soud neurčil jako standardní třídenní, ale delší, a to v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.), aby žalovaná měla dostatečně dlouhý časový úsek k dobrovolné úhradě žalované částky, aniž by byla zatížena hrozbou exekuce či výkonu rozhodnutí. Soud tak učinil jednak s přihlédnutím k výši žalované částky a dále s ohledem na mimořádnou situaci v ČR trvající de facto od března 2020 (tj. opatření na území ČR vydaná kvůli zamezení virového onemocnění SARS-CoV-2, tzv. covid 19) a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, přičemž má za to, že takto dlouhou lhůtou nebude nadměrně zatížena ani žalobkyně, neboť nejde o lhůtu neúměrně dlouhou ani o splátkový kalendář.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tyto je žalovaná povinna uhradit žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], nákladů za zálohu na provedení důkazu v částce [částka], a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. dle podrobného vyúčtování předloženého žalobkyní, které bylo v souladu se spisem a v něm provedenými úkony, přičemž soud oproti vyčísleným nákladům v částce [částka] k těmto připočetl i spotřebovanou zálohu ve výši [částka] (která se nevrací, ale stává se součástí nákladů účastníka, který ji hradil), kterou žalobkyně zřejmě opomenula do nákladů započítat, byť je zřejmá z obsahu spisu. Pariční lhůtu soud určil nikoliv jako standardní třídenní, ale shodně jako u jistiny samotné jako měsíční, a to z důvodů podrobně uvedených v odst. 28 odůvodnění tohoto rozsudku.

30. Výrokem III. rozsudku potom soud rozhodl o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má dle výsledku sporu nárok na náhradu nákladů státu, které hradil, a to vůči tomu z účastníků, který nebyl v řízení úspěšný, nejsou-li u něj dány předpoklady osvobození od soudních poplatků, což u žalované nejsou. Stát za znalecký posudek uhradil částku [částka], která nebyla kryta zálohou v částce [částka], jak plyne z dokladu na č.l. 146 spisu a proto její úhradu žádá po žalované. Znalečné bylo celkem vyplaceno v částce [částka] (znalečné [částka] – záloha [částka] = [částka]). Pariční lhůtu soud určil opět nikoliv jako standardní třídenní, ale jako měsíční, a to z důvodů podrobně uvedených v odst. 28 odůvodnění tohoto rozsudku a za účelem toho, aby nedrobil vykonatelnost daného rozsudku, byť u nákladů státu je jiná než třídenní lhůta zcela výjimečná.

Poučení