7 C 92/2020 - 370

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale pobytem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] adresa pro doručování [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. et. [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zrušení věcného břemene pro změnu poměrů bez náhrady takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že věcné břemeno odpovídající právu doživotního bezplatného užívání ve prospěch žalovaného ohledně nemovité věci – č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení) stojící na pozemku p. č. [hodnota] a přilehlých staveb, vše zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], nacházející se na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] a vložené do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí [právnická osoba] pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], na základě rozhodnutí pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], s účinky vkladu ke dni [datum], se zrušuje bez náhrady, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena z účtu České republiky – Okresního soudu v [adresa] složená záloha na provádění důkazů ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve výši [částka], neboť navrhovaný důkaz nebyl proveden.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhala zrušení ve výroku specifikovaného věcného břemene bez náhrady pro změnu poměrů mezi účastníky, bývalými druhy. Tvrdila, že žalobkyně je výlučným vlastníkem ve výroku specifikované nemovité věci, tedy rodinného domu č. p. 80 a přilehlého pozemku v obci [adresa] a katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětná nemovitost“), kterou nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum], když o to byla požádána společností [právnická osoba]., IČO [Anonymizováno] (dále jen „společnost Vltavín“), neboť žalovaný v té době neměl žádné finanční prostředky. Dále uvedla, že když dokončila prodej jejího bytu v [adresa] za cca [částka], tak z toho uhradila zbytek dluhu vůči společnosti Vltavín (cca [částka]), dále vrátila jejímu otci půjčených [částka], a zbývající peníze prodeje bytu v Praze (cca [částka]) byly použity k rekonstrukci předmětnou nemovitost. Dne [datum] (s účinky vkladu ke dni [datum]) uzavřeli účastníci smlouvu o zřízení věcného břemene spočívající v právu žalovaného na doživotní bezplatné užívání předmětné nemovitosti, přičemž věcné břemeno bylo zřízeno bezúplatně a bez náhrady. Věcné břemeno bylo zřízeno v době, kdy účastníci spolu měli blízký vztah a žalobkyně byla silně pod vlivem žalovaného. Žalovaný je otcem dítěte žalobkyně. Zřízení věcného břemene si žalovaný vymínil jako podmínku sdílení společné domácnosti s žalobkyní a jejich společným synem, nar. v roce 2006, pročež žalobkyně v zájmu vytvoření rodinného prostředí pro výchovu syna na tento požadavek přistoupila. Žalobkyně zřídila věcné břemeno na základě toho, že procházela vážnými zdravotními problémy, karcinomem prsu, a měla v té době pětileté dítě. Žalovaný na žalobkyni dost tlačil, co s ním bude, když žalovaný na předmětné nemovitosti nemá žádný užívací titul. Účel věcného břemene však již není naplňován, neboť účastníci svůj partnerský vztah ukončili v září 2018, poté se vztahy mezi účastníky prudce zhoršily. Žalovaný se v předmětné nemovitosti zdržuje jen nahodile, samotná skutečnost, že se žalovaný např. zastavil na zahradě, neznamená, že by nemovitost užíval. Žalovaný má trvalé bydliště má na adrese větší nemovitosti – penzionu U červených vrat, [adresa], kterou vlastní skrze svojí společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „společnost KOSORETLIF“). Od roku 2021 se žalovaný v nemovitosti nezdržuje, neboť žalobkyně v tomto roce odhlásila odběr vody a elektrické energie. V tomto roce se žalobkyně do nemovitosti již nedostala, neboť žalovaný vyměnil zámky. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu vyzvala, aby jí nové klíče předal, na což vůbec nereagoval. Dále se klíčů nedomáhala, protože věděla, že by na ní žalovaný vymyslel nějaké další obvinění.

2. V současné době slouží věcné břemeno žalovanému pouze k tomu, aby psychicky týral žalobkyni a nedovolil jí řádně užívat její nemovitost a čerpat odpočinek mimo její zaměstnání, neboť žalovaný má dle věcného břemene právo užívat celou nemovitost bez omezení, proto volně a zcela legálně vstupuje do předmětné nemovitosti i v nepřítomnosti žalobkyně, odváží z ní různé věci, žalobkyně nemá před žalovaným žádné soukromí. Chování žalovaného dokládají i jednotlivé incidenty, například když žalovaný žalobkyni napadl dne [datum], dal žalobkyni facku, viklal nějakými páčkami v autě, žalobkyně zavírala okénko v autě, přivřela mu tam ruku, on řekl au, načež žalobkyně okénko povolila a poté ji žalovaný druhou rukou udeřil, dal jí facku. Na to žalobkyně odjela, přičemž žalovaný jí na chvíli zablokoval autem cestu, ona se bála případného pokračování v napadení, tak odjela. Poté žalovaný žalobkyni zavolal s tím, že pokud půjde na policii, tak že poteče krev. Následně žalobkyně chvíli čekala na fotbalovém hřišti, odkud je vidět na předmětný dům, žalovaný z domu odjel a ona se do něj vrátila. Zjistila, že z domu zmizel notebook, který kupovala pro svou společnost [Anonymizováno], byl tedy její. Na notebooku měla přípravu do zaměstnání – písemky, čtvrtletní práce na další den, a hlavně účetnictví firem. Žalovaný po SMS tvrdil, že notebook nevrátí, nakonec jsme si dali schůzku, notebook jí vrátil. Žalovaný na ni také začal řvát, že je kráva, jako vždycky, že ji potopí. [jméno FO] někdy došlo též k napadení syna, které už časově blíže žalobkyně nedokáže zařadit. Dále došlo k verbálnímu napadení žalobkyně, kdy na ni žalovaný řval všechny ty sprosťárny, to začalo v roce 2017 a dělo se to i za přítomnosti syna, který se divil, proč žalovaného žalobkyně nevyhodí i s jeho věcmi, tak jak žalovaný vyhazoval její věci z penzionu v [adresa]. Žalobkyně se nakonec rozhodla, že se odstěhuje, když se jednou (asi někdy na jaře 2021) žalovaný svlékl a přilehl si k ní do společné manželské postele, za situace, když již poslední dva roky spolu měli jen konflikty. Žalobkyně se odstěhovala v průběhu letních prázdnin 2021.

3. Žalobkyně má proto za to, že jsou splněny podmínky dle ustanovení § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pro zrušení věcného břemene pro trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby za přiměřenou náhradu, v daném případě však s ohledem na výše uvedené bez stanovení jakékoliv náhrady žalovanému, když jakoukoliv náhradu by s ohledem na svou aktuální finanční situaci (po skončení oddlužení žalobkyně) nemohla uhradit. V době podání žaloby žalovaný ani řádně nehradil výživné na jejich společného syna, použil též výlučné finanční prostředky žalobkyně ve výši [částka] ve svůj prospěch a tyto žalobkyni nevrátil, navrácení peněžních prostředků se však v tomto řízení nedomáhá.

4. Žalovaný s nárokem nesouhlasil, tvrzení žalobkyně považuje za nepravdivá a účelová ve snaze získat majetek na úkor žalovaného v rozporu se všemi dohodami, které žalovaný s žalobkyní uzavřel. Ohledně nedostatku soukromí žalobkyně žalovaný uvádí, že otec žalobkyně vlastní v [adresa] byt o rozloze cca 100 m2, 3+1, který otec žalobkyně užívá sám, a tedy jej může užívat rovněž žalobkyně. Žalobkyně nicméně žalovanému nevadí, není pravdou, že by žalobkyně neměla soukromí nebo že by jí žalovaný obtěžoval. Ze společného vztahu vytěžila hlavně žalobkyně a v současné době chce připravit žalovaného bohužel i o to věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti, které mu už jenom zbylo z majetku, který mu přináležel nebo měl přináležet. Předmětné nemovitosti vlastnila od 70. let [jméno FO], matka žalovaného, před tím je vlastnila babička žalovaného, žalovaný v domě od mala vyrůstal. Předmětná nemovitost byla zajištěny zajišťovacím převodem práva paní [jméno FO] ve prospěch žalovaného, kdy si žalovaný vzal půjčku na rekonstrukci domu v roce cca 2000 ve výši cca [částka] od společnosti [právnická osoba]., na dobu 10 let, a tato byla zajištěna touto společností zajišťovacím převodem práva na katastru nemovitostí, přičemž po splacení půjčky měla být předmětná nemovitost převedena zpět žalovanému či jeho matce Věře [jméno FO]. Po skončení zajištění v roce 2003 byly předmětné nemovitosti prodány za částku [částka] zpět se souhlasem žalovaného jeho tehdejší partnerce, žalobkyni, dne [datum], když žalobkyně s žalovaným od roku 2002 žila. [právnická osoba] předčasnému splacení došlo proto, že když se žalobkyně v roce 2002 nastěhovala k žalovanému do předmětné nemovitosti, tak matka žalovaného [jméno FO] s tím nesouhlasila a chtěla dům prodat, neboť žalobkyni neměla ráda., proto začala intervenovat se společností Vltavín a různými realitními kancelářemi, že dojde k prodeji domu, a že z prodeje domu bude vyplacen dluh žalovaného vůči společnosti Vltavín, a žalovaného a žalobkyni matka žalovaného z domu vystěhuje. Proto se žalobkyně spolu s žalovaným domluvili, že vyplatí částku ve výši [částka], kterou žalovaný dlužil. Předmětná nemovitost měla v roce 2003 odhadní cenu cca [částka]. Předmětná nemovitost byla v rámci kupní smlouvy napsána pouze na žalobkyni (kupujícím byla ve smlouvě uvedena pouze žalobkyně), protože žalovaný měl v té době v podnikání další problémy a nevěděl, jak to dopadne, tak aby prozatím byla předmětná nemovitost napsána zcela na žalobkyni s tím, že jakmile žalovaný urovná své poměry, převede se polovina na jeho osobu. Žalovaný s žalobkyní se rozhodovali, kde budou bydlet, uvažovali o možnosti bydlet v Praze na adrese [adresa], kde měla žalobkyně byt, a posléze se rozhodli, že společně půjčku vyplatí a dům se prozatím přepíše na žalobkyni. Z prodeje bytu v [adresa] se půjčka u společnosti [právnická osoba]., vyplatila, a k tomu přidal své finance ve výši [částka] i žalovaný. První splátka půjčky činila [částka], peníze v hotovosti společnosti Vltavín odnesl žalovaný, právě k částce [částka] od žalobkyně přidal žalovaný svých [částka]. Žalovaný posléze v podnikání urovnal své poměry, dokončil rekonstrukci domu v požadované hodnotě [částka] v roce 2012 a požadoval po žalobkyni, aby na jeho osobu převedla polovinu předmětných nemovitostí, jak se v předchozí době dohodli, ovšem žalobkyně tak neučinila, vždy hledala problémy, proč to nejde. Konečně jedno z řešení bylo, že by polovina mohla být napsána na společného syna [jméno FO], nar. [datum], i to bylo žalobkyní odmítnuto. Rekonstrukce do domu od doby převodu do roku 2019 stály celkově přes 1,5 mil. Kč, v současné době má nemovitost hodnotu kolem 8 mil. Kč, jedná se o nemovitost 5+1, v které jsou 2 koupelny, balkon, pergoly, zahrada, garáž apod. Na investice, kterými žalovaný rekonstruoval předmětnou nemovitost, žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka], na kterou si vzala úvěr. Žalovaný rovněž předmětnou nemovitost udržoval. Protože nedošlo k realizaci původní dohody o převodu id. na žalovaného, požádal žalobkyni, aby mu bylo alespoň zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání, které bylo zapsáno v roce cca 2012. V roce 2023 se dostala do úpadku společnost žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost IMPALA“), která měla závazky, jež byly zajištěny jednak předmětnými nemovitostmi, a jednak nemovitostí penzionu U červených vrat, [adresa], kterou skrze společnost [právnická osoba]. koupil žalovaný v dražbě v roce 2018 za částku [částka]. Žalovaný uvedenou společnost vlastní od [datum]. Tento penzion za dobu vlastnictví společnosti [právnická osoba], účastníci společně zrekonstruovali. Koupí penzionu chtěl žalovaný zachránit svou investici do daného penzionu. Společnost [právnická osoba], byla napsána na žalobkyni z důvodů, že vlastnila nemovitost penzionu v Chudolazech 1, kterou chtěla žalobkyně pro svého syna [jméno FO] z dřívějšího vztahu, který je vyučený kuchař, to se však nikdy nestalo, protože žalobkyně se se svým synem [jméno FO] nepohodla. V roce 2016 v předmětném domě u žalovaného přebýval další syn žalobkyně z předchozího vztahu, pan [jméno FO], kdy se vyostřily vzájemné vztahy, a vztah mezi nynějšími účastníky se rozpadl, nastalo citové ochlazení. Žalobkyně začala vyhazovat žalovaného z předmětného domu právě z důvodů neshod žalovaného se synem žalobkyně [jméno FO]. Vztahy se sice po odjezdu syna konsolidovaly, ale citové ochlazení mezi účastníky zůstalo. Rozchod účastníků nastal v roce 2018, 8-9 měsíců poté, co se žalobkyně vrátila z měsíčního pobytu na Mallorce, a k ukončení společné domácnosti došlo cca v říjnu 2019. V roce 2021 se žalobkyně odstěhovala, od té doby tam žalovaný bydlí sám. Žalobkyně se odstěhovala proto, že věděla, že žalobkyně řádně nesplácí své dluhy, a že dům stejně půjde do prodeje v rámci insolvence. Žalobkyně se odstěhovala začátkem července, insolvenční správce žalovanému oznámil, že začátkem dalšího roku se má nemovitost prodávat, do nemovitosti chodili cizí lidé, např. insolvenční správce, znalci, a to bez vědomí žalovaného (nebyl předem vyrozuměn). Později žalovaný od insolvenčního správce zjistil, že věřitelka (společnost [právnická osoba].) se nakonec rozhodla nemovitost v rámci insolvenčního řízení neprodávat. Žalovaný vyměnil k doporučení své právní zástupkyně v domě zámky, neboť mu po bytě chodili bez upozornění tito cizí lidé, znalci, insolvenční správce, čímž docházelo k porušování jeho domovní svobody. S žalobkyní výměnu zámku neřešil, v té době již byla žalobkyně zcela odstěhovaná, nechala tam jen věci v jeho vlastnictví. Vzala však i některé jeho věci, odvezla i peřinu. Když se žalobkyně odstěhovala, nechala odpojit elektřinu a vodu, tak je žalovaný v září 2021 opětovně přepojil na sebe.

6. Žalovaný žalobkyni netýral, nenapadal ani nešikanoval. Ke konfliktům docházelo, ale asi tak, jako když se partneři rozcházejí. Mnohdy tyto konflikty byly vyvolány právě žalobkyní. Co se týká syna, tak syn jednou dostal od žalovaného dvě facky za to, že lhal, k čemuž ho učila žalobkyně. Žalobkyni žalovaný žádnou facku nedal. Scéna s přilehnutím do manželské postele se nestala. Ke konfliktu s autem došlo jinak, než popisuje žalobkyně. Auto bylo žalovaného – služební. Když žalobkyně dělala scénu, tak jí řekl, ať mu auto vrátí. Žalovaný stál venku před autem, žalobkyně byla uvnitř v autě, křičela na něj z otevřeného okénka, tak si chtěl vzít klíče ze zapalování. Ona zavřela okénko a přiskřípla mu ruku, přes půl ruky měl modřinu. Notebook si žalovaný od žalobkyně vzal, protože byl firemní, tedy součástí majetku společností žalovaného, užívala jej žalobkyně, ale byly v něm i účetní podklady – účetnictví společností žalovaného, které dělala žalobkyně, proto také měla daný notebook. Protože měli účastníci mezi sebou konflikty a žalobkyně začala dělat naschvály s účetnictvím, tak si ten notebook vzal žalovaný zpět. Když žalobkyně poté slíbila, že účetnictví stáhne na flashku, tak se domluvili, že jí notebook vrátí, neboť tam měla nějaké pracovní věci do školy. Co se týká účetnictví, které žalobkyně prováděla, tak jej prováděla pro žalovaného a jeho společnosti, přičemž následně bylo zjištěno, že žalobkyně společnosti žalovaného prostřednictvím účetnictví a falešných faktur tunelovala, což žalovaný nahlásil na policii.

7. Žalovaný nadále předmětnou nemovitost užívá jako své skutečné bydliště, byť formálně v minulosti zřídil svůj trvalý pobyt na adrese penzionu [adresa], a to z důvodu, že zde pobýval v době, kdy se nosí pošta, a tuto zde přebírá, a dále aby se mohl zúčastňovat např. zasedání obce, aby měl přehled o dění v obci, v které provozoval penzion. V současné době má žalovaný zřízenou datovou schránku, pošta do předmětné nemovitosti mu nechodí. Žalovaný věcné břemeno řádně využívá, má zájem na tom, aby zde jeho skutečné bydliště zůstalo i vzhledem k situaci, kterou se snažil soudu popsat. Žalovaný tak má za to, že nedošlo k takové změně, která by vyvolávala hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou žalovaného, a to vzhledem k situaci, za jaké došlo k převodu předmětných nemovitostí na žalobkyni, která tímto na úkor žalovaného získala značné hodnoty, a vzhledem k rekonstrukcím a investicím ze strany žalovaného. Není tak dán důvod pro „vyvlastnění“ žalovaného bez náhrady jenom proto, že žalobkyně v rozporu s dobrými mravy nesplnila to, na čem se s žalovaným dohodla. S ohledem na aktuální nemajetnost žalobkyně (po skončení jejího oddlužení), kdy tato není schopna věcné břemeno vyplatit, navrhuje proto žalobu zamítnout.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

9. Žalobkyně a žalovaný spolu od roku 2002 do roku 2018 žili jako partneři – druh a družka, vychovávali společného dnes již zletilého syna [jméno FO] narozeného [datum]. Po schválení dohody rodičů byl nezletilý syn svěřen do péče matky, otci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši [částka] měsíčně, která byla následně řádně plněna, a k dnešnímu dni již vyživovací povinnost rodičů vůči synovi zanikla, neboť syn je již zletilý a vydělává si na svou obživu /nesporná tvrzení účastníků, dále viz obsah opatrovnického spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]/.

10. Žalobkyně je jediným vlastníkem předmětné nemovitosti - st. parc. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba č. p. 80 (bydlení), zapsané na LV 35 obec [adresa], katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa] /viz výpis z KN na č. l. 42-43 spisu/. Historickými vlastníky nemovitosti byli předci žalovaného, konkrétně jeho babička a následně jeho matka [jméno FO], nar. [datum] /nesporná tvrzení účastníků, výpis z KN na č. l. 70 spisu/. Žalovaný si vzal blíže neupřesněného dne roku 2000 u společnosti [právnická osoba]., IČO 610587738 (dále jen „společnost Vltavín“) půjčku na rekonstrukci předmětné nemovitosti [částka], načež dne [datum] matka žalovaného prodala předmětnou nemovitost za kupní cenu [částka] společnosti Vltavín, to vše v rámci zajišťovacího převodu práva k předmětné půjčce /nesporná tvrzení účastníků, návrh na vklad ze dne [datum] a kupní smlouvu na č. l. 66 a 67, 68 spisu; ve vztahu k prokázané skutečnosti o uzavření smlouvy o půjčce zajištěné zajišťovacím převodem práva soud vyšel z nepřímých důkazů – výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO], výslechu účastníků a předmětných kupních smluv/. Žalobkyně nabyla předmětnou nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od společnosti Vltavín za cenu [částka], neboť žalovaný požádal žalobkyni, aby uhradila kupní cenu za předmětnou nemovitost, protože sám neměl v dané době dostatek peněžních prostředků na úhradu kupní ceny pro zpětný odkup /nesporná tvrzení účastníků, dále viz účastnické výslechy a kupní smlouvu na č. l. 25 a 26 spisu/. Nominální hodnota předmětné nemovitosti byla znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] pro účely úvěrového řízení číslo 595/165 ze dne [datum], s místním šetřením provedeným dne [datum], oceněna na [částka] /viz znalecký posudek na č. l. 30-37 spisu/.

11. K okolnostem uzavření tvrzené smlouvy o půjčce (leasingu) na rekonstrukci předmětné nemovitosti, která měla být zajištěna zajišťovacím převodem práva na předmětné nemovitosti, kdy v důsledku jejího splacení následně došlo k převodu předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od společnosti Vltavín žalobkyni za cenu [částka] soud uvádí, že listiny (spisovou složku) se již nepodařilo získat a pravděpodobně ani nadále (s ohledem na plynutí doby) již neexistují. Soud proto provedl výslech osob, které za společnost Vltavín předmětnou smlouvu uzavíraly (a uzavíraly jednotlivé kupní smlouvy v rámci tvrzeného zajišťovacího převodu práva), a to [jméno FO], tehdejšího člena představenstva společnosti Vltavín, a svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jediného tehdejšího člena správní rady společnosti Vltavín. Oba svědci potvrdili, že uvedené podpisy na nyní předmětných kupních smlouvách byli jejich, a že znění kupních smluv je standardní, odpovídající znění obdobně uzavíraných smluv v té době ze strany společnosti Vltavín. Svědek [jméno FO] si nepamatoval okolnosti podpisu nynějších smluv, uvedl jen, že společnost Vltavín se okrajově zabývala rovněž prodejem nemovitostí včetně zajišťovacích převodů práva. Ani svědek [tituly před jménem] [jméno FO] si na okolnosti uzavření smlouvy v roce 2020 a na okolnosti prodeje předmětné nemovitosti v roce 2003 již nepamatuje, uvedl však v rámci výpovědi, jaké byly obecné postupy společnosti ohledně převodů nemovitostí při uzavírání leasingových smluv. Společnost zpravidla zapsala na nemovitost zástavní právo, nebo uzavřela leasingové smlouvy, kdy po dobu trvání těchto smluv přecházelo vlastnické právo na společnost Vltavín jako leasingovou společnost a po skončení leasingové smlouvy se vlastnické právo převádělo zpět na nájemce. V případě prodlení se nejdříve jednalo s nájemcem, zda má dostatečné prostředky na odkup nemovitosti, a to za hodnotu zbylého závazku. Při prvotním převodu v kupní smlouvě odpovídala kupní cena poskytované částce jistiny půjčky, kdy tato nesměla převyšovat hodnotu nemovitosti. Leasingová splátka půjčky obsahovala leasingovou splátku a nájemné, pokud vše proběhlo řádně, tak jednotlivými splátkami nájemce naspořil na celou kupní cenu, tedy při uzavírání druhé kupní smlouvy v ní bylo zpravidla řečeno, že cena odpovídá dohodnuté částce a byla uhrazena již před podpisem kupní smlouvy. Maximální hranice oproti ceně nemovitosti, do které by byla společnost ochotna půjčit, byla kolem 70-80 %. V případě, že dlužník svůj dluh nesplácel a nebyl schopen nemovitost odkoupit, byla nemovitost prodána jinému zájemci. První příležitost dostal nájemce, ten měl možnost vždy smlouvu předčasně splatit. Pokud k tomu nedošlo, tak společnost byla oprávněna prodat nemovitost komukoliv, bez jakýchkoliv podmínek. Svědek [jméno FO] tak potvrdil tvrzení žalovaného, že k nabytí předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně za sníženou kupní cenu došlo s ohledem na vypořádání závazku z leasingové smlouvy a zajišťovacího převodu práva s žalovaným, byť již oba svědci shodně uvedli, že na okolnosti dané konkrétní smlouvy si nepamatují. Soud má proto za prokázané, že k uzavření leasingové smlouvy a převodu nemovitostí na žalobkyni v roce 2003 došlo v důsledku jednání žalovaného a z jeho popudu, čímž bylo žalobkyni umožněno nabýt předmětnou nemovitost za nižší, než obvyklou tržní cenu /viz výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO] v protokolech na č. l. 318-319 a 342-344 spisu/.

12. Žalovaný je zapsán jako oprávněný z věcného břemene doživotního užívání předmětné nemovitosti na základě bezúplatné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum] /nesporná tvrzení účastníků, výpis z KN na č. l. 42-43 spisu, smlouvu o vzniku věcného břemene na č. l. 8-10 spisu/.

13. Žalobkyně byla v letech 2003-2020 jednatelkou a jedinou společnicí společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále také jen „společnost IMPALA“), dne [datum] byl na tuto společnost podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. Návrh byl podán společností [právnická osoba]. zastoupené žalovaným, jako věřitelem společnosti IMPALA pro nezaplacení směnky na částku [částka] se splatností [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka]-A-37 byl zjištěn úpadek společnosti IMPALA. Závazky společnosti IMPALA byly zajištěny zástavním právem k předmětné nemovitosti a nemovitosti st. parc. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba č. p. 1, zapsané na LV 764, obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále také jen „penzion“) /viz výpis z OR na zaniklou společnost [právnická osoba] na č. l. 62-63, návrh na zahájení insolvenčního řízení ze dne [datum] na č. l. 52-53, usnesení č. j. [insolvenční spisová značka]-A-37 na č. l. 54-56, zpráva o činnosti a průběhu ins. řízení ze dne [datum] na č. l. 57-58/. Žalovaný prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále také jen „společnost KOSORETLIF“), jíž je jednatelem /viz výpis z OR na č. l. 6/, vydražil v rámci zpeněžení nemovitostí v insolvenčním řízení společnosti IMPALA [datum] penzion, společnost KOSORETLIF se stala vlastníkem této nemovitosti /viz zprávu o zpeněžení nemovitosti na č. l. 58 spisu, výpis z KN na č. l. 11/. Žalovaný má od [datum] trvalý pobyt na adrese [adresa], tedy na adrese penzionu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 13 spisu/.

14. Žalobkyně užívala předmětnou nemovitost společně s žalovaným od roku 2002 do roku 2021. Mezi účastníky začalo kolem roku 2017-2018 docházet ke konfliktům, které vyústily ve vzájemné slovní napadání a posléze i k vzájemnému odnášení movitých věcí z předmětné nemovitosti. V letech 2019-2020 se účastníci z důvodu napjatých vztahů v předmětné nemovitosti střídali tak, aby se nepotkávali. Žalobkyně se z předmětné nemovitosti v roce 2021 odstěhovala do bytu v Praze ke svému otci, tento byt je nyní ve vlastnictví jejího nejstaršího syna /nesporná tvrzení účastníků/. Od té doby žalovaný předmětnou nemovitost užívá sám, střídavě přespává v předmětné nemovitosti a střídavě v penzionu /nesporná tvrzení účastníků/. Za poslední kalendářní rok, tedy od [datum] do [datum], žalovaný navštívil předmětnou nemovitost celkem [hodnota]× /viz historie Google, navštěvování nemovitosti na [adresa], historie polohy dle Google na č. l. 309, nahlédnutí do telefonu soudcem při ústním jednání dne [datum]/. V září 2021 došlo k přepsání elektřiny na žalovaného, resp. společnost žalovaného KOSORETLIF. Žalovaný prostřednictvím této společnosti platil v období 9/2021-4/2025 zálohy za elektřinu. Žalovaný rovněž prostřednictvím společnosti KOSORETLIF požádal v prosinci 2021 o obnovení dodávek vody v předmětné nemovitosti, dne [datum] reklamoval odečet vodoměru /viz plnou moc žalobkyně žalovanému k zapojení vody z [datum] na č. l. 283, zálohy za elektřinu 9/2021-6/2025 na č. l. 306, 326-327 spisu, fakturu Středočeských vodáren a. s. ze dne [datum] na č. l. 308/.

15. Dne [datum] bylo ve věci žalobkyně zahájeno insolvenční řízení, byl zjištěn její úpadek, přičemž měla být zpeněžena majetková podstata, do které náleží i předmětná nemovitost. Soudní exekutor rozhodl dne [datum] o prodeji předmětné nemovitosti v dražbě se zánikem věcného břemene žalovaného. Žalovaný se proti tomuto rozhodnutí odvolal, Krajský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] usnesení o nařízení dražby zrušil. Žalovaná splatila všechny pohledávky nezajištěných věřitelů, insolvenční řízení bylo v květnu 2024 skončeno splněním oddlužení, žalobkyně uspokojila věřitele v rozsahu 100 % /viz vyhlášku Krajského soudu v Praze, č. j. KSPH [spisová značka]-A2, na č. l. 165 spisu, detail insolvenčního řízení na č. l. 167 a 180 spisu, usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. KSPH [spisová značka]-[právnická osoba] na č. l. 170-179 spisu, přípis insolvenčního správce na č. l. 193 spisu, usnesení soudního exekutora č. j. [spisová značka] na č. l. 194 a 195 spisu, sdělení insolvenčního správce na č. l. 218 spisu, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] na č. l. 219 spisu/. Pohledávka společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „společnost FLAGITEX“), postoupená po [právnická osoba]., řádně přihlášená do insolvenčního řízení, nebyla dosud uspokojena, na předmětné nemovitosti vázne zástavní právo pro tuto pohledávku. Předmětná nemovitost dosud nebyla zpeněžena, mezi žalobkyní a věřitelkou (společností FLAGITEX) probíhají jednání, nelze předjímat, s jakým výsledkem, tedy zda dojde k prodeji předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně po skončení oddlužení nemá finanční prostředky na to, aby mohla případnou soudem uloženou náhradu za zrušení věcného břemene uhradit /shodná tvrzení účastníků/.

16. Soud v průběhu řízení dále provedl důkaz účastnickým výslechem žalobkyně a žalovaného. Z účastnického výslechu žalobkyně a žalovaného nevyplynuly žádné nové skutečnosti, neboť oba účastníci v podstatě zopakovali to, co uváděli v rovině tvrzení v průběhu celého řízení, přičemž se vzájemně obviňovali, že tvrzení druhého z nich jsou nepravdivá, lživá a útočná. Oba účastníci při výsleších zejména rozvinuli popis vzájemných konfliktních vztahů, které vedly k postupnému rozpadu vztahů, odlišně se vyjadřovali i k jednotlivým incidentům. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že k zřízení věcného břemene přistoupila proto, že jí byla diagnostikována rakovina prsu, procházela v té době složitou situací, k tomu přišly zdravotní komplikace i problémy s penzionem, žalovaný na ní dost tlačil, že v případě její smrti nebude mít se synem kde bydlet, aby mu zřídila věcné břemeno, že neví, jak to vyjde s kluky z prvního manželství žalobkyně. Do té doby o zřízení věcného břemene vůbec neuvažovala, vždy si byla za tím, že předmětnou nemovitost bude mít ona s dětmi, žalovaný měl neustále samé exekuce. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že předmětná nemovitost byla na žalobkyni napsána, protože žalovaný měl v té době nějaké dluhy a řízení s finančním úřadem, nevědělo se, jak to dopadne, dluhy posléze přestal mít někdy kolem roku 2007-2008, žalobkyně však nechtěla mluvit o převodu id. předmětné nemovitosti na žalovaného, tak se domluvili na tom, že vytvoří věcné břemeno. Bylo to po vzájemné dohodě, bez jakýchkoliv hádek či nátlaku z jeho strany. Pokud žalobkyně nechtěla převést nemovitosti na žalovaného, nemusela podepisovat ani vznik věcného břemene /viz účastnické výslechy žalobkyně na č. l. 345-347 spisu, žalovaného na č. l. 360-362/.

17. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti.

18. Žalobkyní předložené výpisy z fakturace vodného a stočného vůči žalobkyni od společnosti Středočeské vodovody a kanalizace, a. s., za období 2021-2024 /viz faktury na č. l. 284-285, 288-289, 290-291, 292-294/ pouze dokládají nízkou spotřebu vody v předmětné nemovitosti.

19. Z žalovaným předložených dokladů o platbě odpadů /viz doklad na č. l. 305 spisu/ přímo nevyplývá, k jaké nemovitosti se doklady vztahují. Stejně z dokladů předložených žalovaným k platbě uhlí a související fakturace, dodací listy /viz doklady na č. l. 306-307 spisu/ nevyplývá, pro jakou nemovitost bylo uhlí zakoupeno.

20. Soud provedl důkaz skrytou audionahrávkou pořízenou bez vědomí žalovaného žalobkyní dne [datum] /viz nahrávku v elektronické databáze soudu ISAS s názvem 21_2020_01_05_15_08_59.mp3 z podání f5a4e604-d4cd-49ee-ae7a-aba2af25f2fb, příloha č. 21/ a důkaz skrytou audionahrávkou pořízenou bez vědomí žalovaného žalobkyní (resp. synem účastníků) dne [datum] /viz nahrávku v elektronické databáze soudu ISAS s názvem 22_2020_05_27_15_23_25.mp3 z podání f5a4e604-d4cd-49ee-ae7a-aba2af25f2fb, příloha č. [hodnota], od 4:35/, neboť v tomto případě uvedené důkazy soud shledal přípustnými, když žalobkyně neměla jinou možnost prokázání jí tvrzených skutečností (ohledně prokázání tvrzené šikany, ponižování a nátlaku ze strany žalovaného), a zároveň není nutné v daném případě i s ohledem na obsah uvedených nahrávek upřednostnit právo na ochranu osobnosti žalovaného. Soud po seznámení se s nahrávkami neshledal, že by byly pořízeny v rozporu se zákonem a jako takové je k důkazům připustil. I při shledání přípustnosti těchto důkazů je však při hodnocení důkazů nutno mít na paměti, že skrytě pořízené záznamy mohou být zcela či částečně vytrženy z kontextu, nahrávající účastník může v případě rozhovoru s druhou osobu tento účelově směřovat k získání pro něj příznivých informací či zneužít skutečnosti, že druhá strana nemá vědomí o nahrávání jejích projevů s cílem jejich pozdějšího použití jako důkazů v rámci soudního či jiného řízení, ve snaze „nachytat“ druhou osobu či ji přivést k řečení či učinění některých projevů např. v afektu v důsledku provokace. V každém konkrétním případu je tak proto nutno zvažovat přípustnost uvedených důkazů též v kontextu celého řízení i ostatních provedených důkazů. K přípustnosti takových důkazů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dle kterého „základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím. Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije), nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, budou rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1774/14). Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečný prostředek, jeho použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces (srov. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.“ 21. Byť tedy soud připustil provedení uvedených audionahrávek, pořízených bez vědomí žalovaného, tak jejich obsah soud nepovažuje za významný. Žalovaný sice v afektu sprostě nadával, což je však při vedení soudních sporů ohledně péče o společné dítě poměrně běžné, neboť vztahy mezi rodiči jsou narušené a vzájemné emoce jsou extrémně vyhrocené. K incidentu došlo v soukromí, nikoli na veřejnosti, přičemž chování žalovaného nahrávkami zachycené nelze bez dalšího hodnotit jako šikanu, excesivní ponižování, či nátlak. Nahrávky dokládají jen to, že se žalovaný nechal vyprovokovat a pod návalem emocí vybuchl, což zajisté bylo pro žalobkyni nepříjemné (a ze strany žalovaného se jednalo o nevhodné chování), soud však dané jednání v kontextu celého případu nepovažuje za extrémní vybočení v chování žalovaného, které by bylo již nutné nějakým způsobem zohlednit v rámci nynějšího řízení.

22. S tím dále souvisí i otázka přípustnosti provedení důkazu fotografiemi z fotopasti umístěné na pozemku předmětné nemovitosti žalobkyně pořízené v dubnu 2024, ze kterých mělo dle tvrzení žalobkyně vyplývat, že žalovaný předmětnou nemovitost nenavštěvoval /viz fotografie na č. l. 295-300 spisu/. Tento důkaz byl sice v řízení také proveden, soud k němu však pro jeho nepřípustnost nadále nepřihlíží. Žalobkyně totiž nechala nainstalovat fotopast zachycující pohyb žalovaného před domem, a to na základě (dle jejího tvrzení) již neexistující anonymní SMS zprávy o možnosti vykradení předmětné nemovitosti, přičemž o uvedené skutečnosti (možnosti vykradení) nevyrozuměla žalovaného, který v předmětné nemovitosti bydlel, a svůj následující postup s ním nijak nekoordinovala, ačkoliv pro to neexistuje právně ani logicky obhajitelný důvod. Proto se v důsledku i tvrzení o obavě žalobkyně o možnosti vykradení dle anonymní SMS zprávy jako důvodu pro nainstalování fotopasti jeví soudu toliko jako účelové, zastírající skutečný úmysl při pořizování fotopastí – bez vědomí a souhlasu žalovaného kontrolovat způsob jeho života a užívání předmětné nemovitosti. Za dané situace soud proto k těmto provedeným důkazům nepřihlédl, neboť neshledal přípustnou výjimku z jejich provedení jakožto nepřípustných zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby v souladu s výše citovanou judikaturou.

23. S tím souvisí i skutečnost, že soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz výslechem svědka [jméno FO], nar. [datum], jehož výslech byl žalobkyní navrhnut k prokázání tvrzení ohledně umístění fotopasti a jejím výstupům, tedy by jeho výslech spíše představoval hodnocení po odborné stránce, nikoliv tedy sdělení přímo ke skutečnostem, které svědek přímo viděl či slyšel. Uvedené skutečnosti proto mohly být uvedeny toliko ve vyjádření (případně prokazovány prostřednictvím odborného vyjádření, případně znaleckého posudku), nikoliv však svědeckou výpovědí, k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v kterém Nejvyšší soud uvedl: „svědek vypovídá v občanském soudním řízení o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu, tedy - řečeno jinak - o tom, co viděl, co slyšel a co bezprostředně vnímal. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán a, uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim nemůže při hodnocení jeho výpovědi přihlížet.“). Navíc s ohledem na nepřipuštění důkazů fotografiemi z fotopasti nelze provést ani na ně navazující výslech svědka.

24. Soud dále neprovedl navrhovaný důkaz cenové nabídky realitních kanceláří /na č. l. 109-120/, smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] /na č. l. 150-156/, a znalecký posudek č. [hodnota]…/2021 znalce [tituly před jménem] [jméno FO] Bicence ze dne [datum], podle stavu ke dni [datum], na určení obvyklou cenu věcného břemene /na č. l. 223-250/, neboť se jednalo o důkazy nadbytečné vzhledem ke skutkovému stavu věci, který je dostatečně zjištěn. Znalecký posudek pro zjištění hodnoty náhrady za případné zrušení věcného břemene nebyl prováděn, neboť při nesolventnosti žalobkyně by bylo nadbytečné provádět dokazování ke zjištění výše případné náhrady za zrušení věcného břemene; otázka správnosti vypracovaného posudku (vypracovaného pro účely jiného řízení) a jím zjištěné ceny byla mezi účastníky sporná, s ohledem na nemožnost vyplacení jakékoliv částky proto otázka hodnoty věcného břemene zůstala v tomto řízení nezodpovězenou.

25. Soud pro nadbytečnost neprovedl také důkaz trestní spisovou složkou vůči žalobkyni sp. zn. KRPA-189843-2/TČ-2020-001491, PČR Obvodní ředitelství [adresa], SKPV, 1. oddělení hospodářské kriminality, [adresa], a., neboť ze samotných nesporných tvrzení účastníků vyplývá skutečnost, že trestní oznámení na žalobkyni bylo podáno, trestný čin však zjištěn nebyl a věc byla odložena.

26. Soud pro nadbytečnost dále neprovedl důkaz vyžádáním informací od společností [právnická osoba]., které měly prokázat, zda byly žalovanému v období let 2021-2024 doručovány na adresu předmětné nemovitosti zásilky do vlastních rukou, a dále důkaz vyžádáním informací od společnosti [právnická osoba]., ohledně spotřeby energie v předmětné nemovitosti v tomto období, neboť z ostatních provedených důkazů vyplývá, že žalovaný dům užíval, byť spotřebovával komodity v poměrně nízkém rozsahu (nízké zálohy na vodné i elektřinu), které žalovaný v rámci svých tvrzení a provedeného účastnického výslechu objasnil vysvětlením, že zpravidla většinu času tráví v penzionu. Z ostatních provedených důkazů rovněž vyplývá, že žalovanému pošta chodila na adresu penzionu, později si zřídil datovou schránku. Elektřinu žalovaný odebíral, když si zřídil přípojku elektřiny a doložil faktury za odběr elektřiny /viz doklady na č. l. 326-327 spisu/. Vyžádání dalších informací je nadbytečné, když samotné užívání domu v nižší intenzitě není důvodem pro zrušení věcného břemene, jak bude vysvětleno dále.

27. Nakonec soud neprovedl ani důkazy žalovaným předloženou e-mailovou komunikací mezi účastníky z ledna 2025 /na č. l. 353-355 spisu/ a směnku a výzvu vlastníku k vyzvednutím směnky z úschovy /na č. l. 356-357 spisu/, neboť uvedené listiny byly soudu předloženy až po koncentraci řízení, přičemž žádné výjimečné okolnosti (vyjmenované v ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.), které by koncentraci řízení prolamovaly a umožnily navrhované důkazy v řízení provést, žalovaným tvrzeny nebyly.

28. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný spolu od roku 2002 do roku 2018 byli v partnerském vztahu a vychovávali společného, dnes již zletilého, syna [jméno FO], nar. [datum]. Do roku 2021 společně žili v předmětné nemovitosti, kterou historicky vlastnili předci žalovaného. Žalovaný si vzal kolem roku 2000 u společnosti Vltavín půjčku na rekonstrukci předmětné nemovitosti ve výši jistiny [částka], načež dne [datum] matka žalovaného, která v té době nemovitost vlastnila, ji prodala za kupní cenu [částka] společnosti Vltavín. Žalovaný požádal žalobkyni, aby nemovitost odkoupila, protože on sám na to neměl finanční prostředky. Žalobkyně koupila předmětnou nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od společnosti Vltavín za cenu [částka]. Nominální hodnota předmětné nemovitosti byla znaleckým posudkem pro účely úvěrového řízení v roce 2004 oceněna na [částka], žalobkyně tak získala do vlastnictví celou předmětnou nemovitost přibližně za polovinu její reálné hodnoty. Nyní je žalobkyně výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti nemovitostí, na které vázne ve prospěch žalovaného věcné břemeno (služebnost) bezplatného užívání nemovitosti. V řízení nebylo prokázáno, že by spolu účastníci uzavřeli při nákupu předmětné nemovitosti žalobkyní dohodu, že žalobkyně na žalovaného posléze převede spoluvlastnický podíl o velikosti id. předmětné nemovitosti, k čemuž také nedošlo. Došlo však ke smluvnímu zřízení bezúplatného věcného břemene v době (2012), kdy spolu účastníci žili jako druh a družka, žili ve společné domácnosti a plánovali společný život a budoucnost.

29. Později však došlo ke zhoršení partnerských vztahů účastníků, souvisejícího i s jejich podnikáním a ekonomickými zájmy jednotlivých účastníků. Žalobkyně byla v letech 2003-2020 jednatelkou a jedinou společnicí společnosti IMPALA, závazky této společnosti byly zajištěny zástavním právem k předmětné nemovitosti a penzionu. Žalovaný podal na společnost IMPALA prostřednictvím společnosti ELTROTEX v roce 2014 insolvenční návrh, načež žalovaný prostřednictvím společnosti KOSORETLIF vydražil v roce 2018 penzion. Žalovaný má od roku 2013 na adrese penzionu trvalý pobyt.

30. Žalobkyně a žalovaný užívali předmětnou nemovitost společně od roku 2002 do roku 2021, společně ji rovněž udržovali a prováděli různé investice na zlepšení (bez ohledu na to, kdo konkrétně a v jaké míře, neboť tato skutečnost zůstala v řízení sporná a nebyla žádným z účastníků prokázána). Kolem roku 2017-2018 mezi nimi začalo docházet k dalším konfliktům, jejich vztahy se výrazně zhoršily. V letech 2019-2020 se z důvodu napjatých vztahů v nemovitosti střídali. Žalobkyně se z předmětné nemovitosti v roce 2021 odstěhovala do bytu v Praze ke svému otci. Žalovaný od té doby předmětnou nemovitost užívá sám, vyměnil v nemovitosti zámky z důvodu vcházení různých osob (znalců, insolvenčního správce) do předmětné nemovitosti bez jeho notifikace, což oznámil insolvenčnímu správci, který však nadále žádný vstup do předmětné nemovitosti nevyžadoval. Žalobkyně nemovitost žádným způsobem neužívá, po výměně zámků žalovaného výslovně nevyzvala ke zpřístupnění nemovitosti (odeslání a doručení e-mailu nebylo v řízení prokázáno), učinila tak až nyní v rámci soudního řízení. Žalovaný střídavě přespává v předmětné nemovitosti a střídavě v penzionu.

31. V roce 2021 bylo vůči žalobkyni zahájeno insolvenční řízení, které bylo skončeno splněním oddlužení pro úhradu všech v insolvenčním řízení uplatněných dluhů v celém rozsahu. V souvislosti s tím nemá nyní žalobkyně finanční prostředky na to, aby mohla uhradit případnou soudem uloženou náhradu za zrušení věcného břemene.

32. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

33. Podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

34. Ke vzniku věcného břemene užívání předmětné nemovitosti došlo před 1. lednem 2014, soud proto postupoval při posouzení okolností rozhodných pro vznik věcného břemene podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Předmětné věcné břemeno se nabytím účinnosti o. z. (tj. dne [datum]) transformovalo na služebnost užívacího práva ve smyslu § 1283 a násl. o. z.

35. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci o zrušení služebnosti rozhoduje soud až po [datum], je nutné posoudit otázku zrušení služebnosti a přiznání přiměřené náhrady podle o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

36. Dle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

37. Dle ust. § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

38. Dle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

39. Dle ust. § 1299 odst. 1 o. z. služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Dle odst. 2 při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

40. Při aplikaci ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura publikovaná k ust. § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dostupný, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dovodil, že zrušení věcného břemene (služebnosti) pro hrubý nepoměr předpokládá, že protistraně bude poskytnuta přiměřená náhrada. Nepřiznání jakékoliv náhrady sice nelze [právnická osoba] vyloučit, ale jelikož takový postup bude nezbytné opřít o § 2 odst. 3 o. z., bude se jednat o zcela výjimečný postup, jako již dříve Nejvyšší soud judikoval obdobně ve vztahu k přiměřené náhradě při vypořádání spoluvlastnictví [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2016, č. [hodnota], str. 155), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]]. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])).

41. Rozhodnutí soudu o zrušení věcného břemene (služebnosti) je založeno na tom, zda v projednávané věci nastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby opodstatňující zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Přičemž o. z přímo neuvádí okolnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, zda jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, a ponechává řešení této otázky na uvážení soudu rozhodujícího konkrétní případ. Nejvyšší soud v usneseních sp. zn. [spisová značka], a sp. zn. [spisová značka], jakož i v usnesení sp. zn. [spisová značka], dovodil, že změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, nemusí spočívat jen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků. Taková změna může spočívat i v osobních poměrech účastníka právního vztahu, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu či trvání věcného břemene. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud dovodil, že pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu k době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno. Při rozhodování o omezení nebo zrušení služebnosti v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je nutné zjistit, zda došlo ke změně poměrů, a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva odpovídajícího služebnosti, jak se projevila na užívání nemovitosti služebností zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení služebnosti za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ). Nejvyšší soud ve svých rozsudcích sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] připustil možnost zrušení věcného břemene pro změnu poměrů i v případě mimořádně konfliktních vztahů mezi účastníky. Za této situace existence věcného břemene neúměrně zasahuje do vlastnického práva povinného z věcného břemene. Z uvedeného vyplývá, že i mimořádně konfliktní vztahy mezi účastníky mohou zakládat změnu poměrů a být důvodem pro zrušení věcného břemene. Nicméně mimořádně konfliktní vztahy musí mít bezprostředně za následek změnu poměrů, pro kterou např. není možné řádně užívat nemovitosti zatížené věcným břemenem. Konfliktní vztahy účastníků samy o sobě takovou změnu okolností založit nemohou; to by ostatně taková změna poměrů musela být dána vždy tehdy, bude-li podána žaloba na zrušení věcného břemene některým z účastníků, neboť samo podání žaloby zpravidla svědčí o konfliktních vztazích účastníků.

42. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

43. Soud vzal za prokázané, že v projednávané věci nastala trvalá změna poměrů účastníků, neboť v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno (2012), byli žalobkyně a žalovaný partneři a užívali předmětný dům jako jedna rodina. Následně však došlo k významnému vyhrocení vztahů mezi účastníky, které vyústilo v oboustranné slovní napadání, konflikty a rozchod účastníků v roce 2018. Vztahy se postupně vyostřovaly, načež se žalobkyně z domu v roce 2021 odstěhovala. Není pochyb o tom, že žalovaný nemovitost od té doby užívá výlučně sám, přičemž ve věci není rozhodné, k jaké četnosti užívání dochází, pouze to, že ji užívá v celém rozsahu (nikoliv pouze v některých částech předmětné nemovitosti). Žalobkyně má však jako vlastník nemovitosti (i s ohledem na okolnosti, za jakých bylo věcné břemeno zřízeno) právo dům užívat v minimálně stejném rozsahu jako žalovaný, pro mimořádně pokřivené vztahy mezi účastníky však žalobkyně nemůže bez dalšího předmětnou nemovitost využívat žádným způsobem. Důsledkem mimořádně konfliktních vztahů tak je značný nepoměr výhody žalovaného oproti zatížení žalobkyně. Podmínky pro zrušení služebnosti tak naplněny jsou.

44. Služebnost je však zpravidla možné zrušit pouze za náhradu. Bez náhrady může soud služebnost zrušit pouze výjimečně, pokud by přiznání náhrady oprávněnému ze služebnosti bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, resp. § 6 odst. 2 nebo § 8 o. z. Soud v projednávané věci nedospěl k závěru, že by podmínky pro zrušení bez náhrady byly naplněny. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zřídila věcné břemeno jen z pouhé ochoty, aniž by takto kompenzovala jinou výhodu, kterou jí žalovaný poskytl v jiném právním vztahu, a přiznaná náhrada by tak byla z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy.

45. Žalobkyně s žalovaným měli mezi sebou jak partnerský vztah, tak i zcela nestandardní obchodní vztahy, kdy v rovině obchodních vztahů průběžně mezi účastníky vznikaly významné konflikty, které zasahovaly i do běžných aspektů jejich životů. O tom svědčí například skutečnost, že žalovaný prostřednictvím své společnosti KOSORETLIF podal na společnost žalobkyně IMPALA v roce 2014, tedy v době, kdy jejich vztahy ještě byly dobré, insolvenční návrh, načež koupil v dražbě penzion, který byl původně ve vlastnictvím společnosti žalobkyně, a v kterém dříve pracovali oba účastníci. Rovněž převody předmětné nemovitosti, resp. okolnosti jejího nabytí v roce 2003 nelze považovat za obvyklé. Žalobkyně předmětnou nemovitost nabyla díky žalovanému s výhodou, když bez součinnosti by předmětnou nemovitost nemohla pořídit, přičemž ji pořídila za nižší než tržní cenu od společnosti Vltavín. Rozdíl mezi kupní cenou a oceněnou nominální hodnotou nemovitosti (oceněnou pouhý 1 rok po uzavření kupní smlouvy) byl téměř dvojnásobný, rozhodně tak v převážné části nelze růst hodnoty přiřknout primárně plynutí času (a obecnou tendencí nemovitých věcí růst na hodnotě). Nelze tak mít pochybnosti o tom, že žalobkyně zřídila věcné břemeno na předmětné nemovitosti minimálně částečně i proto, aby kompenzovala výhodu při získání nemovitosti, jakožto i v rámci jejich rodinných vztahů, když účastníci v té době žili jako druzi a vychovávali společné nezletilé dítě, byť posléze došlo k rozvrácení vztahů účastníků, případně též v rámci dalších blíže nevyjasněných obchodních vztahů (a ústních dohod) mezi účastníky.

46. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně zřídila žalovanému věcné břemeno jen z pouhé ochoty a kvůli prosbám žalovaného. Stejně tak nebylo prokázáno, že by jednoznačná příčina zhoršení vztahů, která zapříčinila nepoměr při užívání předmětné nemovitosti, byla výlučně na straně žalovaného.

47. Dále nebylo prokázáno obecné tvrzení žalobkyně, že v současné době slouží věcné břemeno žalovanému pouze k tomu, aby ji psychicky týral a nedovolil jí řádně užívat její nemovitost. Pakliže žalobkyně měla za to, že žalovaný zneužíval své oprávnění v rámci věcného břemene vůči žalobkyni, mohla tuto skutečnost kdykoliv reflektovat v rámci samostatných, konkrétních návrhů na zásah ze strany soudu (aby od jednotlivých skutků žalovaný upustil, nemovitost zpřístupnil etc.), což se však nestalo. Pakliže se následně žalobkyně z předmětné nemovitosti (v průběhu nynějšího soudního řízení) odstěhovala, přičemž se aktivně nadále vstupu a užívání žádným způsobem nedomáhá, nemůže tato skutečnost také jít k tíži žalovanému. Žalovaný vysvětlil, že k výměně zámků došlo z důvodu, že mu bez ohlášení chodili do domu cizí lidé v souvislosti s insolvenčním řízení žalobkyně, a to bez jeho předchozí notifikace, učinil tak na doporučení své právní zástupkyně, přičemž následně nabízel insolvenčnímu správci součinnost v případě dalších (ohlášených) návštěv, žádné další návštěvy se však neuskutečnily. Je pravdou, že žalovaný sice o této skutečnosti nevyrozuměl žalobkyni (jak by bylo vhodné učinit, když tato byla stále vlastníkem předmětné nemovitosti), v řízení však zároveň nebylo prokázáno, že by se žalobkyně vstupu (či vydání klíčů) posléze aktivně domáhala, když toliko jednu výzvu k předání klíčů učiněnou e-mailem (ohledně níž navíc soud nemá prokázáno její doručení) nelze považovat za dostatečné domáhání se vstupu, které by mohlo nasvědčovat šikanóznímu způsobu užívání věcného břemene žalovaným pro odpírání práv žalobkyně.

48. Pakliže žalobkyně odvozovala právo na zrušení věcného břemene bez náhrady od skutečnosti, že žalovaný předmětnou nemovitost užíval pouze v malém rozsahu, tak dle názoru soudu i nižší úroveň „využívání“ oprávnění z věcného břemene není skutečností, která by v nynějším případě měla vést ke zrušení věcného břemene bez náhrady. Věcné břemeno představuje oprávnění jej využívat, nikoliv povinnost, nadto toliko v případě dlouhodobého nevykonávání věcného břemene vůbec, tedy ani jednou ve stanovené 10leté době (§ 109 obč. zák., § 632 o. z.) může dojít k promlčení, a tudíž zániku věcného břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže žalobkyně namítala (a soud k tomu v určitém období vedl i dokazování), že měl žalovaný toliko nízkou četnost jeho výskytu v předmětné nemovitosti, tak soud konstatuje, že i v době počátku sporů mezi účastníky, tedy v letech 2018-2020 žalovaný předmětnou nemovitost navštěvoval toliko v některé dny (např. 1/3 dní v měsíci, několikrát za týden, či jen pár dní (resp. nocí) v týdnu, a to ve dnech, kdy žalobkyně měla noční služby, jak vyplývá z obsahu opatrovnického spisu), ani neužívání předmětné nemovitosti žalovaným v některých dnech v týdnů tak nepředstavuje změnu ve četnosti užívání věcného břemene od posledního (relativně poklidného) stavu mezi účastníky, tím spíše nemůže být důvodem pro zrušení věcného břemene bez náhrady.

49. Ve vztahu ke konfliktům účastníků soud dále uvádí, že mezi žalovaným a žalobkyní docházelo k oboustranným konfliktům, jejich vztahy byly z důvodu rozchodu oboustranně vyhrocené, účastníci si činili různé naschvály a řádně spolu nekomunikovali. Tvrzené napadení žalobkyně žalovaným v autě bylo nízké intenzity, zapříčiněné pravděpodobně oběma účastníky, když žalobkyně mela žalovanému přivřít ruku v okně (možná úmyslně, možná neúmyslně), za což jí on měl dát facku. Bez nutnosti vyhledání lékařského ošetření (a existence jiných důkazů, než účastnických výslechů) z toho však již nyní nelze zpětně vyvozovat žádné důsledky. Rovněž odvážení věcí z předmětné nemovitosti a penzionu probíhalo na obou stranách, šlo o vzájemné naschvály v souvislosti s vyhrocenými vztahy během rozchodu a nevyjasněné majetkoprávní vztahy mezi žalobkyní, žalovaným, a jejich společnostmi (IMPALA, KOSORETLIF aj.), když i majetek ve vlastnictví jednotlivých společností účastníci v průběhu jejich vztahu běžně používali i ke své osobní potřebě, blíže neřešíc skutečné vlastnictví jednotlivých věcí (zda jsou ve vlastnictví přímo účastníků či jednotlivých společností, jak a kým jsou hrazeny související náklady – vyúčtování za telefon, etc.). Nebylo tak prokázáno, že by se žalovaný k žalobkyni choval šikanózním způsobem v takové intenzitě, která by ospravedlňovala zrušení věcného břemene bez náhrady, když i odvážení jednotlivých věcí bylo vysvětleno toliko oprávněním odvozem vlastníkem daných věcí (že uvedené věci byly ve vlastnictví daných společností žalovaného, etc.).

50. V daném případě tak není možné rozhodnout o zrušení věcného břemene bez náhrady, neboť není naplněna podmínka, že poskytnutí náhrady žalovanému by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný svým jednáním – způsobem užívání věcného břemene – tak činil pouze za účelem šikany žalobkyně, když jednotlivé důsledky konfliktních vztahů mezi účastníky v důsledku jejich rozchodu, tak jak byly v řízení tvrzeny a prokázány, dle názoru soudu nedosáhly takové intenzity, která by ospravedlňovala možnost zrušení věcného břemene bez náhrady. Pro zrušení věcného břemene za náhradu navíc svědčí i skutečnost, že rozsah majetkového prospěchu, kterého by se zrušením věcného břemene dostalo žalobkyni jako vlastníkovi předmětné nemovitosti (možnost užívat celou předmětnou nemovitost a dále s ní jakkoliv nakládat, to vše při zohlednění okolnosti jejího nabytí za cca její obvyklé ceny), by byl ve zjevném nepoměru k majetkovým důsledkům zániku věcného břemene pro žalovaného (nutnosti shánět si nové bydlení). Jelikož však žalobkyně opakovaně uvedla, že na úhradu náhrady za zrušení věcného břemene nemá finanční prostředky, nepřistoupil soud k zadání znaleckého posudku k vyčíslení hodnoty věcného břemene, výše náhrady tak nebyla vůbec stanovována. Soudu za daných okolností proto nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

51. Soud nakonec upozorňuje účastníky, že byť nedošlo ke zrušení daného věcného břemene, tak stále je mezi účastníky nastolen nepřijatelný stav, kdy žalovaný neumožňuje žalobkyni předmětnou nemovitost užívat žádným způsobem. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že věcné břemeno doživotního užívání bylo žalovanému zřízeno v době, kdy spolu účastníci vedli společnou domácnost, žalovaný sice může s ohledem na rozsah věcného břemena předmětnou nemovitost užívat v celém rozsahu, stejné právo má však zároveň i žalobkyně právě z titulu jejího vlastnictví (jakožto i okolností při zřízení věcného břemene, kdy se nepočítalo s tím, že by snad žalovaný mohl předmětnou nemovitost užívat výlučně sám, tedy bez žalobkyně). Předmětem tohoto řízení však byl návrh na zrušení věcného břemene, tedy v nejvyšší intenzitě modifikace již zřízení věcného břemene (jeho úplného zrušení), pročež soud pouze o tomto návrhu rozhodoval, zjevně však bude na účastnících, aby dále uvedenou situaci řešili a snažili se nalézt pro ně kompromisní řešení, které by již žalobkyni zcela nevylučovalo z možnosti nějakým, pro oba účastníky přijatelným, způsobem užívat předmětnou nemovitost.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve znění z tarifní hodnoty ve výši [částka] (za úkony učiněné do [datum]) a ve výši [částka] (za úkony učiněné od [datum]) sestávající z částky [částka] za každý z 12 úkonů učiněných do [datum], uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednáních soudu, a to 1× dne [datum] (od 10.00 hod do 11.06 hod), 2× dne [datum] (od 9.00 hod do 11.34 hod), 3× dne [datum] (od 9.00 hod do 13.46 hod), 3× dne [datum] (od 9.00 hod do 14.44 hod), včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném do [datum]), a sestávající z částky [částka] za každý z 2 úkonů učiněných od [datum], uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu – 2× dne [datum] od 9.00 hod do 11.45 hod.) a dvou paušálních náhrad výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném od [datum]), dále cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to: a) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,27 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., b) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,27 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., c) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,27 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., d) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,27 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a e) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,27 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalovaného jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

53. Právní zástupkyně žalovaného ve vyčíslení nákladů ze dne [datum] požadovala náhradu nákladů, vycházeje z tarifní hodnoty ve výši [částka], což měla být hodnota věcného břemene doživotního bezúplatného užívání stanovená dle znaleckého posudku [tituly před jménem] Bicence ze dne [datum] na tuto částku, tedy se má jednat o se o věcné břemeno ocenitelné, které bylo oceňováno tímto znaleckým posudkem, představujíc hodnotu sporu. Soud v předmětném řízení věcné břemeno neoceňoval, důkaz uvedeným znaleckým posudkem v řízení neprovedl (mezi účastníky nebyla shoda na správnosti uvedeného znaleckého posudku, přičemž nebylo hospodárné se dále zaobírat oceňováním věcného břemene s ohledem na závěr soudu o nemožnosti žalobkyně vyplatit jakoukoliv náhradu), proto soud při určení tarifní hodnoty vycházel ze znění § 9 odst. 3 písm. c) a. t., dle kterého se částka [částka] (resp. od [datum] částka [částka]) považuje za tarifní hodnotu ve věcech zřízení nebo zrušení věcného břemene nebo práva stavby a dalších práv a povinností z věcných břemen nebo práva stavby.

54. Výrokem III pak soud rozhodl o vrácení zálohy složené žalobkyní na provedení důkazů ve výši [částka], neboť navrhovaný důkaz nebyl proveden (§ 141 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení