7 C 92/2023 - 229

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Luboše Korandy a přísedících JUDr. Evy Jandové a Ing. Ivany Šidlové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru založeného mezi účastníky pracovní smlouvou ze dne [datum], které dal žalovaný žalobci [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které žalovaný učinil vůči žalobci jako svému zaměstnanci dne [datum]. V žalobě žalobce uvedl, že u žalovaného pracoval od [datum] na pozici [Anonymizováno]. Dne [datum] bylo žalobci [Anonymizováno] předáno okamžité ukončení pracovního poměru. Žalobce nesouhlasí s důvody, které žalovaného vedly k ukončení pracovního poměru, proto také žalovanému zaměstnavateli oznámil dopisem ze dne [datum], že trvá na tom, aby jej dále zaměstnával. Žalobci bylo vytýkáno, že měl opustit místo výkonu práce, konkrétně [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [datum]. Věc byla šetřena Policií ČR, kde dne [datum] podal žalobce vysvětlení. Závěrečnou zprávu Policie ČR obdržel žalobce dne [datum] a následujícího dne přistoupil žalovaný zaměstnavatel k okamžitému ukončení pracovního poměru z důvodu uvedeného v ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (ZP). [datum]. Nicméně žalobce tvrdí, že [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno]. Věc měla Policie ČR předat přestupkové komisi [právnická osoba] v [adresa] s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu. Na to bylo žalobci přestupkovou komisí uděleno napomenutí, proti němuž se nebránil a trest přijal. Žalobce shrnuje, že si je vědom toho, že pochybil a nejednal správně, když [Anonymizováno], avšak namítá, že jeho jednání nebylo takové intenzity, aby byl dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Nesouhlasí s tím, že opustil místo výkonu své práce, neboť v pracovní smlouvě je sjednaným místem výkonu práce žalobce [adresa], [Anonymizováno]. Tím, že žalobce [Anonymizováno], se sice mohl dopustit přestupku, nicméně k tomuto nedošlo při plnění pracovních povinností ani v souvislosti s ním. Závěrem uvedl, že pro žalovaného pracoval více než [Anonymizováno] let a toto byl jeho ojedinělý exces, který byl vyvrcholením dlouhodobého pomlouvání žalobce a členů jeho rodiny na pracovišti ze strany některých zaměstnanců žalovaného. V doplňujícím vyjádření ze dne [datum], které je replikou na vyjádření žalovaného, žalobce namítl nedodržení lhůty podle ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne [datum]. Ve svém písemném podání uvedl, že podstatou věci je umístění [Anonymizováno] v sídle [Anonymizováno]. Žalovaný dále polemizuje s tvrzením žalobce, že [Anonymizováno], což dle přesvědčení žalovaného není fyzicky možné. Nicméně tvrdí dále, že pokud žalobce nalezl v [Anonymizováno], měl tuto událost bezodkladně oznámit ředitelce [Anonymizováno] a odevzdat jej. Tím, že tak neučinil, porušil žalobce svoji povinnost vedenou v bodě [Anonymizováno]. pracovní smlouvy, když nejednal ve prospěch [Anonymizováno]. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobce, že [Anonymizováno]. Žalovaný dále uvádí, že ze strany žalobce se nejednalo o zkratkovité jednání, ale o jednání promyšlené a pečlivě připravené. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ředitelka [Anonymizováno] k tomu doložila e-mailovou korespondenci se žalobcem ze dne [datum], kde žalobce uvádí informace, které byly zmíněny jen v kanceláři, kde bylo [Anonymizováno]. Žalobce tak měl povědomost o citlivých informacích a v návaznosti na to vystupovat vůči zaměstnavateli. Co se týče opuštění místa výkonu práce, tak žalovaný uvádí, že povinností žalobce jako vychovatele je dohled nad dětmi v rodinné skupině. Děti jsou nezletilé, některé děti jsou mladšího školního věku, kdy tento dohled je prováděn neustále. [Anonymizováno] V době, kdy bylo [Anonymizováno]. Žalobce tak měl k dispozici informace, k nimž neměl mít ze své pozice přístup a vystavil zaměstnavatele nebezpečí porušení příslušných ustanovení zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, které např. v § 46 odst. 3 písm. c) zavazuje správce osobních údajů zabránit neoprávněným osobám přistupovat k osobním údajům a k prostředkům pro jejich zpracování. Žalobce měl rovněž poškodit pověst [Anonymizováno], jehož činnost je založena na diskrétnosti, absolutní důvěře a pocitu bezpečí [právnická osoba] i zaměstnance. Mimo výše uvedené uvedl žalovaný ve svém vyjádření, že ve [Anonymizováno], jíž vedl žalobce, se objevily výchovné problémy. [Anonymizováno]

3. Podle ust. § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen ZP) platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

4. Pracovní poměr žalobce měl být ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru, které si žalovaný od zaměstnavatele převzal dne [datum], ačkoliv jej odmítl podepsat. Žalobce podal žalobu o určení neplatnosti výpovědi u Okresního soudu v Klatovech dne [datum]. Lhůta vymezená ust. § 72 ZP je tedy zachována.

5. Soud provedl řadu listinných důkazů, vyslechl navržené svědky, provedl účastnické výslechy a rovněž provedl místní šetření v prostorách [Anonymizováno].

6. Z pracovní smlouvy má soud za prokázané, že žalobce pracoval pro žalovaného od [datum] na pozici [Anonymizováno]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, dodatkem ze dne [datum] byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou.

7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaný zaměstnavatel se žalobcem ukončil pracovní poměr postupem podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Tento postup žalovaný zdůvodnil v okamžitém zrušení tím, že dne [datum] byla ředitelce [Anonymizováno] podána závěrečná zpráva z šetření Policie ČR, z níž má žalovaný za zjištěné, že se žalobce doznal k tomu, že nalezl v [Anonymizováno]. Tyto nálezy měl žalobce bezodkladně ohlásit ředitelce [Anonymizováno] a rovněž je odevzdat, neboť se jednalo o mimořádnou událost. Tím, že nález věcí žalobce neoznámil, měl jednat v rozporu s bodem [Anonymizováno]. pracovní smlouvy. Ze strany žalobce mělo dojít k porušení pracovní povinnosti nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem), neboť měl ze svých soukromých důvodů opustit místo výkonu práce, tedy [Anonymizováno]. Tím měl žalobce porušit povinnosti zaměstnance uvedené v ust. § 301 odst. a), b) ZP.

8. K důkazům provedl rovněž spis přestupkové komise [adresa] č.j. [Anonymizováno]. Přestupkové řízení bylo zahájeno po oznámení Policií ČR ze dne [datum]. Ze spisového materiálu má soud za prokázané, že se žalobce doznal k tomu, že [jméno FO]. Příkazem ze dne [datum] byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích a bylo mu uloženo napomenutí. Příkaz nabyl právní moci dne [datum].

9. Soud k důkazům dále provedl interní předpisy vydané žalovaným. Z dodatku k pracovní náplni ze dne [datum] podepsaným žalobcem má soud za prokázané, že žalobce byl povinen zachovávat mlčenlivost a chránit před zneužitím data, údaje a osobní údaje dětí a zaměstnanců školy, citlivé osobní údaje, informace o zdravotním stavu dětí, údaje školských poradenských zařízení o dětech a další informace, se kterými přišel do styku v souvislosti s výkonem práce v rámci pracovněprávního vztahu k [Anonymizováno]. Jako zaměstnanec převzal povinnost shromažďovat pouze nezbytné osobní údaje, tyto měl bezpečně uložit a zabezpečit před neoprávněným přístupem, neposkytovat je subjektům, které na ně neprokáží zákonný nárok, měl vyřazovat nepotřebné údaje a dál je nezpracovávat.

10. K důkazům soud dále provedl organizační řád a rovněž vnitřní řád dětského domova.

11. Ze zápisu o provedeném seznámení s předpisy k práci s osobními údaji dle Nařízení GDPR má soud za prokázané, že žalobce byl seznámen s příslušnými dokumenty, především pak s Vnitřní směrnicí ředitelky [Anonymizováno] pro ochranu osobních údajů dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne [datum] o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Tato vnitřní směrnice nabyla platnosti dne [datum] a účinnosti dne [datum]. V článku 3, odstavec 3.1 je upraveno, že [Anonymizováno] všechny osobní údaje, se kterými nakládá a které zpracovává, chrání vhodnými a dostupnými prostředky před zneužitím. Přitom [Anonymizováno] především uchovává osobní údaje v prostorách, na místech, v prostředí nebo v systému, do kterého má přístup omezený, předem stanovený a v každý okamžik alespoň řediteli [Anonymizováno] známý okruh osob. Jiné osoby mohou získat přístup k osobním údajům pouze se svolením ředitele [Anonymizováno] nebo jím pověřené osoby. V odstavci [Anonymizováno] je pak mj. upraveno, že [Anonymizováno] ihned řeší každý bezpečnostní incident týkající se osobních údajů a to v součinnosti s pověřencem pro ochranu osobních údajů. O každém incidentu se sepíše záznam a [Anonymizováno] pak musí rovněž informovat [právnická osoba]. Podle článku 6 odstavec 6.1 je každý zaměstnanec [Anonymizováno] povinen počínat si tak, aby neohrozil ochranu osobních údajů zpracovávaných [Anonymizováno]. Podle odstavce [Anonymizováno][Anonymizováno]. je pak každý zaměstnanec povinen zamezit nahodilému a neoprávněnému přístupu k osobním údajům zaměstnanců, dětí, zákonných zástupců a dalších osob, které [Anonymizováno] zpracovává a dále pokud zjistí porušení ochrany osobních údajů, neoprávněné použití osobních údajů, zneužití osobních nebo jiné neoprávněné jednání související s ochranou osobních údajů, je povinen bezodkladně zabránit dalšímu neoprávněnému nakládání, zejména zajistit znepřístupnění a ohlásit tuto skutečnost řediteli [Anonymizováno] či jinému příslušnému zaměstnanci.

12. Ze zprávy o šetření mimořádné události v [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] má soud za zjištěné, že dne [datum] byla ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebylo zjištěno ze strany [Anonymizováno] žádné pochybení či porušení zákona, nicméně bylo uvedeno, že nelze vyloučit, [Anonymizováno] Po prošetření podezření Policií ČR byla věc postoupena přestupkové komisi [právnická osoba] v [adresa].

13. Soudem bylo ve věci rovněž nařízeno místní šetření v [Anonymizováno]. [popis místa]

14. Soud vyslechl rovněž navržené svědky.

15. Svědkyně [jméno FO] je [Anonymizováno]. Uvedla, že [Anonymizováno] [jméno FO] dne [datum] [Anonymizováno]. Incident byl nahlášen Policii a ona na místě čekala až do [Anonymizováno] hodin, kdy policisté [Anonymizováno]. Uvedla, že v její kanceláři probíhají schůzky s dalšími zaměstnanci, kde se řeší nejen pracovní věci, ale probíhají tam rovněž i rozhovory soukromé povahy. Připustila, že se v kanceláři řešily i nějaké soukromé okolnosti týkající se žalobce. Od kanceláře existují tři klíče, jeden má ona, druhý má auditorka paní [jméno FO] a třetí je ve skříňce v kanceláři ředitelky. Žádné další klíče neexistují. Svědkyně dále popisovala fungování rodinné skupiny, kterou měl na starost jako vychovatel žalobce.

16. Svědkyně [jméno FO], [Anonymizováno], uvedla, že měla delší dobu podezření, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] Potvrdila [Anonymizováno]. Uvedla, že v kanceláři paní [jméno FO] probíhají pravidelné ranní porady, dále porady ekonomického úseku.

17. Svědek [jméno FO] pracuje v [Anonymizováno] jako [Anonymizováno]. Popisoval videozáznam ze dne [datum], [Anonymizováno] [jméno FO].

18. V pozici účastníka byl vyslechnut žalobce. Ten uvedl, že svého jednání lituje. Nicméně uvedl, že byl veden snahou zjistit, kdo jej a jeho rodinu v kanceláři paní [jméno FO] pomlouvá. Vypověděl, že pokud opustil svoji rodinnou skupinu, tak taková je v domově běžná praxe. Že pokud má na starost dvě výchovné skupiny, tak nutně musí být na dvou místech a tedy jednu ze skupin na nějakou dobu opustit. [Anonymizováno]

19. Vyslechnuta byla rovněž i ředitelka [Anonymizováno]. Ta uvedla, že důvody pro ukončení pracovního poměru se žalobcem byly dva, tedy [Anonymizováno], do níž neměl mít žalobce přístup s ohledem na směrnici GDPR, s níž byl žalobce seznámen v roce [Anonymizováno]. Žalobce měl být o mimořádné události informován, protože se o ní hovořilo na poradě dne [datum], jíž byl přítomen. Tuto mimořádnou událost rovněž ředitelka [Anonymizováno] řádně nahlásila. Uvedla, že do kanceláře paní [jméno FO] se s ohledem na směrnici GDPR vstupuje pouze za přítomnosti sociální pracovnice nebo s vědomím ředitele [Anonymizováno] Někdy v [Anonymizováno] [Anonymizováno] pojala podezření, že se v prostorách [Anonymizováno] [jméno FO]. [Anonymizováno]. S výsledky šetření byla ředitelka seznámena až [datum]. [anonymizováno]

20. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Podle ust. § 58 odst. 1 ZP platí, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

22. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak platí, že stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.

23. Okamžité zrušení pracovního poměru představuje výjimečný a jednostranný způsob rozvázání pracovního poměru, na jehož základě končí pracovní poměr bez předchozí výpovědní doby ke dni, kdy bylo písemné oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru doručeno do vlastních rukou zaměstnance. K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnavatel přistoupit jen v nejzávažnějších případech a jen z taxativně vymezených důvodů. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být dostatečně konkretizován a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem. Okamžité zrušení pracovního poměru může být platně učiněno jen tehdy, je-li zaměstnanci doručeno ve stanovených krátkých prekluzivních lhůtách (subjektivní a objektivní), přičemž ta subjektivní běží s určitými výjimkami ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dozvěděl.

24. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP představuje stejně jako § 52 písm. g) právní normu s tzv. relativně abstraktní hypotézou, neboť neurčuje, podle čeho se hodnotí intenzita porušení povinností zaměstnance. K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, pokud závažnost a intenzita porušení povinností zaměstnancem dosáhne nejvyšší intenzity, tedy zvlášť hrubého porušení.

25. Z hlediska stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci rozlišuje zákoník práce mezi porušením povinnosti a) zvlášť hrubým způsobem, b) závažným porušením a c) méně závažným porušením povinnosti.

26. Vymezení hypotézy právní normy (zde § 55 odst. 1 písm. b) ZP) závisí na konkrétních okolnostech případu; bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 59/2005 ze dne 15. 12. 2005).

27. Porušením pracovních povinností zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem se pak rozumí takové porušení povinností vyplývajících z právních předpisů ze strany zaměstnance, u nichž „okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby“ (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1218/2005 ze dne 9. 3. 2006).

28. V projednávané věci žalovaný zaměstnavatel v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] vymezil dva skutky, v nichž shledal naplnění skutkové podstaty vymezené v ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP a které považuje za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci nejvyšší intenzity, tj. že žalobce porušil své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Oba tyto skutky byly mezi účastníky fakticky nesporné, neboť žalobce nijak nepopíral, že skutečně jednal tak, jak je mu vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru a fakticky se k němu doznal v rámci šetření Policií ČR. Mezi účastníky však bylo sporné hodnocení intenzity provinění, které je tak výlučně na posouzení soudu.

29. Prvým z těchto skutků mělo být opuštění místa výkonu práce, [Anonymizováno]

30. Druhým skutkem je pak [Anonymizováno]

31. Soud neshledal, že by prvý z vytýkaných skutků sám o sobě naplňoval znaky porušení povinností vztahujících se k žalobcově práci zvlášť závažným [anonymizováno]

32. Mnohem závažnější provinění však soud shledal v případě druhého skutku. V rámci dokazování bylo zjištěno, [Anonymizováno]

33. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) chrání tato data před jejich zneužitím. Osobními údaji jsou jakékoli informace, které se týkají identifikované nebo identifikovatelné osoby. Některé osobní údaje jsou dle svého charakteru považovány za údaje citlivé. To jsou např. údaje týkající se zdraví osoby, jejích náboženských preferencí, týkající se sexuálního života nebo sexuální orientace apod. Všechny tyto údaje vyžadují v současné době zvláštní a přísnou ochranu, když porušení zásad pro zpracování osobních údajů je spojeno s přísnými sankcemi, když podle čl. 83 odst. 4 GDPR (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679) lze za porušení povinností dle GDPR uložit správní pokutu až do výše 10 000 000 EUR.

34. Žalobce [Anonymizováno]

35. Shrne-li soud výše uvedené, pak lze uzavřít, že žalobce skutečně svým jednáním porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť porušil vnitřní směrnici [Anonymizováno] týkající se nakládání s osobními údaji dětí tím, že v [anonymizováno]

36. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaným vymezené jednání v ukončení pracovního poměru naplnilo skutkovou podstatu ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP, kdy toto jednání žalobce lze skutečně charakterizovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a z tohoto důvodu žalobě nevyhověl.

37. Co se týče obranné argumentace žalobce ve směru nedodržení lhůty pro okamžité ukončení pracovního poměru určené v ust. § 58 odst. 1 ZP, pak soud nesdílí žalobcův názor. Soud má za to, že žalovaný správně vyčkal do skončení šetření Policií ČR a tedy jednal tak, jak předpokládá ust. § 58 odst. 2 ZP, neboť jednání žalobce se skutečně stalo předmětem šetření jiného orgánu, konkrétně Policie ČR. Lze si poněkud spekulativně představit, že pokud by žalovaný skutečně jednal v intencích ust. § 58 odst. 1 ZP a se žalobcem ukončil pracovní poměr ihned po [Anonymizováno] Pracovněprávní důsledky žalobcova pochybení byly skutečně tak závažné, že bylo namístě vyčkat do skončení šetření PČR, když žalovaný neměl objektivně jinou možnost jak zjistit veškeré okolnosti [Anonymizováno] To jsou všechno právně významné informace, které zaměstnavatel ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce musí mít k dispozici nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu ochrany zaměstnance, aby mohl následně vyvodit náležité pracovněprávní důsledky ve vztahu k dalšímu zaměstnávání zaměstnance, aniž by riskoval případné prohlášení jeho kroků za nezákonné. Tato obezřetnost proto nemůže jít k tíži zaměstnavatele, ale naopak svědčí o jeho zodpovědném a opatrném přístupu. Pakliže byl žalovaný seznámen s výsledky šetření v [Anonymizováno] lze uzavřít, že lhůta vymezená ust. § 58 odst. 2 ZP byla okamžitým ukončením ke dni [datum] zachována.

38. Shora soud uvádí pouze právně významné důkazní prostředky zásadní pro rozhodnutí ve věci. Ostatní v řízení provedené důkazy zde neuvedené soud nehodnotil. Soud rovněž nepřipustil další žalobcem navržené důkazy, kdy šlo především o zaměstnance, kteří měli vypovídat o jeho dosavadním způsobu výkonu pracovních povinností. V řízení však bylo zjištěno, že se žalobcem nebyly dosud žádné problémy, a proto další dokazování v tomto směru bylo nadbytečné. Soud rovněž nepřistoupil k výslechu navržených policistů k posouzení včasnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a to s ohledem na závěr konstatovaný v předchozím odstavci. [Anonymizováno]

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši [částka], kdy odměna za jeden úkon právní pomoci činí [částka]. Takto soud přiznal právnímu zástupci žalovaného odměnu za 8 úkonů právní pomoci, a to za převzetí a přípravu věci ([částka]), účast na jednání soudu dne [datum] ([částka]), kvalifikované podání ve věci ze dne [datum] ([částka]), účast na jednání soudu dne [datum] ([právnická osoba] 500 Kč), účast na místním šetření dne [datum] ([částka]), účast na jednání soudu dne [datum] ([právnická osoba]), tj. celkem [částka]. K uvedeným úkonům náleží právnímu zástupci 8 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 AT po [částka], tj. [částka]. Soud dále přiznal právnímu zástupci žalovaného cestovné z [adresa] a zpět v celkové výši [částka], náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 3 AT ve výši [částka] za 4 půl hodiny strávené na cestě při sazbě [částka] za každou započatou půlhodinu. Právnímu zástupci žalovaného pak náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % tj. [částka]. Celkem tak náklady na straně žalovaného činí [částka].

40. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit právnímu zástupci žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), advokátu [Jméno advokáta B], se sídlem [adresa], a to ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..

Poučení