7 C 94/2021- 93

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti - náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 28 798 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena ublížením na cti, dobré pověsti a důstojnosti. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jenž je společně s dalšími pozemky součástí [anonymizována dvě slova] v obci [obec] (dále též jen„ Obec“). Žalobce uvedl, že dne [datum] v hranicích svého pozemku zabetonoval kovové sloupky, neboť se domníval, že pozemky tvořící [anonymizována dvě slova] nejsou veřejným prostranstvím. Tyto sloupky však následně odstranil, neboť mu tak bylo soudem uloženo v rámci řízení o ochraně rušené držby vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce podotkl, že žalovaná je [role v řízení] [anonymizováno] [územní celek] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]). K jeho osobě se vyjadřovala ze znalostí místních poměrů, když dle názoru žalobce není vyloučené, že mohla čerpat z informací, jež ji poskytl její manžel z titulu své funkce. Žalobce dále uvedl, že dne [datum] redakce [anonymizováno] na internetu zveřejnila reportáž s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Žalovaná se zapojila do diskuze k tomuto článku, když dne [datum] v [údaj o čase] hodin přidala příspěvek:„ [příjmení] mohl prudit, museli byste ho znát … [územní celek] není jediná, kdo s tím člověkem má problémy. Už se tak narodil“. Následně v [údaj o čase] hodin žalovaná přispěla:„ Pochází tady ze vsi, nějakou dobu podnikal v [obec] jako realitní makléř. Pak se vrátil a skupuje všude po okolí pozemky, hlavně cesty a vjezdy … no, a tahá se s uživateli a chce za to neskutečné prašule“. Poté v [údaj o čase] hod. žalovaná napsala komentář:„ Skupuje různé pozemky po okolí, zejména cesty a vjezdy. Pak za ně chce nepřiměřenou cenu. V tomto případě vlastnil vjezd do výrobny původního – bezproblémového – majitele. Přestože měl předběžnou dohodu o prodej obci, pod tlakem prodal tomuhle …“. Rovněž pak žalovaná ještě v [údaj o čase] hod. připojila příspěvek:„ Protože tenhle široko daleko známý prudič koupil vjezd do výrobny původního majitele pozemku a ten mu to pod nátlakem prodal přesto, že to původně slíbil obci“. Dne [datum] bylo na internetu zveřejněno pokračování dané reportáže s názvem„ Odstranění kůlů ze hřiště můžeme nařídit, připouští šéf stavebního úřadu“. I u této reportáže se žalovaná zapojila do diskuze, když dne [datum] v [údaj o čase] hod. uvedla:„ To je ovšem lež. Dohodnout se naopak snaží obec, [celé jméno žalobce] odmítá odkup i výměnu za jiný, stejně hodnotný pozemek. Poslední verdikt soudu byl, aby se dohodl s obcí, ale on všechny snahy bojkotuje. Je to prostě člověk, kterého baví dělat zlou krev. Případ hřiště je nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediný. Přístup na svou nudli nemá jinudy proto, že je rozhádaný s ostatními vlastníky a ti mu neumožní použít jejich cestu. K tomuto pozemku přišel tak, že koupil vjezd do výrobny původního majitele půdy a de facto vydíráním jej donutil k výměně“. Žalobce tvrdil, že žalovaná o něm veřejně publikovala nepravdivé informace, čímž mu ublížila na cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve vztahu k příspěvkům žalované v diskuzi k prvnímu článku žalobce podotkl, že není pravda, že by byl prudič, osoba problematická a ten, kdo úmyslně kupuje užívané pozemky, aby je pak mohl prodat za nepřiměřené ceny, a že při uzavírání kupních smluv činí na prodávající nátlak. Rovněž pak ani není pravdivé tvrzení žalované, že kupuje přístupové cesty (ty nikdy nekupoval) a že působil jako realitní makléř. Ve vztahu k tvrzení žalované zmíněné v diskuzích k druhému článku žalovaný zdůraznil, že není pravdou, že odmítá odkup či výměnu pozemku za jiný, stejně hodnotný pozemek, když naopak v letech 2012 – 2015 činil Obci různé nabídky. Ani pak neexistuje žádné rozhodnutí soudu, podle něhož by byl povinen se s Obcí dohodnout. Komentář žalovaná napsala dne [datum], avšak žaloba na vyklizení byla u soudu podána až v únoru 2019. Žalobce neví, jak se žalovaná dostala k informacím o tom, že již rozhodl soud a stavební úřad, avšak neměla právo je zveřejňovat. Rovněž pak je žalovaný v daných příspěvcích označen za toho, kdo je rozhádaný s vlastníky ostatních pozemků, a proto mu neumožní cestu. I toto tvrzení žalované není dle názoru žalobce pravdivé, neboť na jeho pozemek [anonymizováno] [číslo] žádná cesta nevede, resp. jediný možný přístup je pouze přes předmětný pozemek. Žalobce odmítl i další žalované tvrzení spočívající v tom, že by kdykoli kohokoli vydíral. V této souvislosti uvedl, že předmětný pozemek nabyl v roce 2011 na základě směnné smlouvy od manželů [příjmení], které nijak nevydíral. Je si jist, že pokud by měl pan [příjmení] předběžnou dohodu s Obcí, tak by ji dodržel. Žalobce shrnul, že diskuze na internetu probíhala od [datum] do [datum] (k prvnímu článku žalovaná přispěla během hodiny a půl 46krát). Doplnil, že za situace, kdy k internetu má přístup každý, tak informace zde publikované mají obrovský účinek. Žalobce se domnívá, že v diskuzích jiných uživatelů použité vulgární výrazy a nabádání k fyzickému násilí vůči jeho osobě byly vyvolány právě příspěvky žalované. Samotné články žalobci nevadily, dotkly se jej však komentáře žalované, která uváděla, že daný problém způsobil žalobce. Rovněž sdělila, kde žalobce bydlí a nabádala k negativnímu jednání vůči jeho osobě. Komentáře jiných přispěvatelů výslovně nabádají k fyzickému násilí. Jeho důstojnost tedy snížila žalovaná tak, že rozpoutala předmětnou diskuzi veřejně a ta spustila negativní reakce. Dle názoru žalobce je nutné si uvědomit, že ve společnosti žije spousta psychopatů, jež mohly nepravdivé příspěvky žalované vyprovokovat k jednání v rozporu se zákonem. I přesto, že jej žalovaná přímo nejmenuje, je zřejmé, že hovoří právě o žalobci. Žalobce nejprve tvrdil, že o shora uvedených článcích na internetu se dozvěděl od nějakého obyvatele obce, avšak již neví, kdo to byl, a ani kdy to bylo (nevybavil si ani v jakém roce se o nich dozvěděl, zda v roce 2018, 2019, 2020 či 2021) s tím, že v době jejich zveřejnění o nich nevěděl. Když se s jejich obsahem seznámil, reagoval nervózně a konzultoval je s právními zástupci, avšak prozatím to neřešili, neboť nebyl čas. V roce 2021 pak začali zvažovat, zda bude podáno trestní oznámení za pomluvu či civilní žaloba na morální újmu. Žalobce tvrdil, že daná věc souvisí s kauzou [příjmení], proti němuž rovněž vede u Okresního soudu ve [obec] řízení o náhradu nemajetkové újmy. Podotkl, že v době, kdy se s články a komentáři k nim seznámil, nevěděl a ani v současné době není schopen rozlišit, z jaké věci předmětné připomínky vyplývaly, neboť dle jeho názoru negace ve vztahu k jeho osobě mohly vyústit jak z televizní reportáže (jež souvisí s jednáním pana [příjmení]), tak rovněž mohly souviset s příspěvky žalované v diskuzi. Žalobce dále doplnil, že v této souvislosti nedošlo k žádnému fyzickému násilí, avšak probíhalo verbální napadání, avšak znovu zopakoval, že neví, zda se dělo v reakci na odvysílání televizní reportáže či v návaznosti na příspěvky žalované v diskuzi ke zveřejněným článkům. Tyto reakce trvaly zhruba půl roku, a to od [datum] do podzimu 2018. V průběhu řízení žalovaný nově tvrdil, že je možné, že negativní reakce vyústily z článku, neboť ten byl zveřejněn a diskuze začala o dva dny dříve, než byla odvysílána televizní reportáž. Poté žalobce doplnil, že poslední reakci zaznamenal ještě rok poté (na jaře 2019), kdy člen klubu [anonymizována dvě slova] [obec] ([jméno] [anonymizováno]) na sociální síti tuto událost připomněl. Žalobce v Obci zaregistroval minimálně dvakrát dehonestující připomínky ve smyslu, že to je ten pán, který zrušil hřiště. Když procházel Obcí, potkal skupinu lidí (6-7 lidí), z nichž některé (jednu rodinu) potkal znovu zhruba před čtyřmi měsíci a jejich reakce byla stále stejná. Shrnul, že vyjma shora uvedeného náhodného setkání se skupinou lidí, kteří měli narážky, se nic jiného neprojevilo. Sdělil, že se jednalo pouze o [anonymizováno] záležitost. [ulice] řízení žalobce doplnil, že v souvislosti s danou událostí mu vznikla i újma materiální. Rozvinul, že nad [anonymizováno] má sad, kde mu někdo v období jara 2018 vytrhal sloupy a pachové chrániče a rovněž chemikálií zničil deset stromů. Žalobce se domnívá, že tato skutečnost může mít rovněž souvislost s medializací dané věci. S ohledem na časový odstup se tak žalobci jeví jako účelná náhrada relutární.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Skutečnost, že je autorkou předmětných příspěvků v diskuzi k daným článkům, nezpochybňovala, avšak bránila se tím, že z její strany rozhodně nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Vykonávala pouze své právo na svobodu projevu, publikovala svůj subjektivní hodnotící úsudek. Žalovaná se domnívá, že podaná žaloba má spíše znepříjemnit život jejímu manželovi, [anonymizováno] [územní celek], s níž měl žalobce několik sporů, když se dle jejího názoru jedná o odplatu za neúspěšnost žalobce v předchozích řízeních vedených s Obcí. V průběhu celého řízení žalovaná opakovaně poukazovala na skutečnost, že to byl právě žalobce, kdo svým protiprávním jednáním (zabudování sloupků do veřejného prostranství – [anonymizována dvě slova]) způsobil, že došlo k medializaci dané události. Předně žalovaná zdůraznila, že nikdy nebyla zakladatelkou diskuze, když vždy pouze reagovala na zveřejněný komentář. Většinou reagovala spíše na urážky Obce. Zdůraznila, že v okamžiku, kdy psala svůj první příspěvek, byl žalobce již z médií osobou veřejně známou (nejen z internetu, ale i v televizních zprávách, když v jedné reportáži i sám hovořil). Žalovaná uvedla, že v článku ze dne [datum] jeho autorka [jméno] [příjmení] osobu žalobce neoznačila s tím, že žalovaná následně svými čtyřmi příspěvky pouze parafrázovala (za užití vlastních slov) skutečnosti v článku uvedené. Následně danou skutečnost žalovaná lehce rozvedla, avšak neuvedla žádný údaj či informaci, z níž by bylo možné jakkoli konkrétní osobu identifikovat. Rovněž ani nepoužila žádný hanlivý či zesměšňující výraz. K článku ze dne [datum] žalovaná přispěla v diskuzi pouze jedním příspěvkem. Žalovaná připustila, že v tomto příspěvku jméno žalobce zmínila, avšak podotkla, že ho uvedla již autorka článku [jméno] [příjmení] v jeho znění. Žalovaná se však domnívá, že ani tento příspěvek nebyl formulován takovým způsobem, aby byl způsobilý zasáhnout do práv žalobce na ochranu osobnosti. Žalovaná upřesnila, že sdělení, že žalobce pracoval jako makléř, bylo myšleno obrazně, a to vzhledem k velkému množství nemovitostí, jež žalobce postupně nabyl. Ve vztahu k nedobrým vztahům s vlastníky ostatních pozemků žalovaná upřesnila, že pokud by měl s vlastníky sousedních pozemků příznivé vztahy, tak si mohl zajistit přístup na jeho pozemek parc. [číslo] na základě dohody s nimi přes jejich pozemky, neboť není jediným, kdo nemá na svůj pozemek oficiální přístupovou cestu. Žalovaná dále zdůraznila, že v době, kdy své výroky zveřejňovala, veškeré publikované informace svědčily o jejich pravdivosti. Vědomě tak nešířila nepravdivé informace. Vykonávala pouze své právo na svobodu projevu, kdy se jednalo o projev k tzv. veřejné věci. Publikovala pouze svůj subjektivní hodnotící úsudek, jehož cílem nebylo poškodit žalobce. Učinila tak pouze ve smyslu svého trávení volného času, neboť dříve pracovala v novinách a diskutování na internetu je jejím koníčkem. Závěrem žalovaná podotkla, že žalobce neučinil ničeho, aby zmírnil jím tvrzený zásah do jeho osobnostních práv. Mohl se domáhat nápravy co nejdříve, kdy měl možnost bránit se ihned po jejich zveřejnění, a to oslovením provozovatele serveru, jehož by požádal o odstranění. Po dobu téměř tří let však žalobce neučinil nic, z čehož dovozuje, že k ohrožení jeho práv nedošlo. Žalovaná rovněž poukázala na souběh žalob, když žalobce se dále domáhá ochrany osobnosti i proti panu [příjmení], který měl zinscenovat fotbalový trénink, čímž mělo dojít k medializaci a poškození jeho práv.

3. Po provedeném dokazování má soud z výpisu z katastru nemovitostí, a to z [list vlastnictví] vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] za prokázané, že pozemek parc. č. st. [číslo], jenž je evidován jako sportoviště a rekreační plocha, je ve výlučném vlastnictví [celé jméno žalobce]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Mezi účastníky byla nesporná i ta skutečnost, že žalobce dne [datum] v hranicích shora uvedeného pozemku zabetonoval kovové sloupky. Ze serveru [anonymizováno] zjistil, že dne [datum] v 16:06 hod. byla na internetu zveřejněna reportáž s názvem„ Majitel části hřiště si ohradil pozemek, kůly zabetonoval před brankou“. Jeho autorka [jméno] [příjmení] v článku popisuje, jak část hřiště koupil místní obyvatel v roce 2011 s tím, že zbytek hřiště patří obci a dalším soukromým vlastníkům, jimž hřiště nevadí. Součástí reportáže je sdělení zastupitelky [územní celek] o tom, že hned po nabytí pozemku je majitel vyzval k vyklizení, avšak obec má zájem na zachování hřiště, proto začali jednat o odkupu či směně, avšak neúspěšně. Majitel hřiště na ně podal žalobu k soudu. V reportáži je zmíněno i vyjádření žalobce, jenž popsal, že fotbalovému klubu nabídl nájem pozemku, avšak toto bylo odmítnuto s tím, že v obci má ornou půdu, na níž se nemůže dostat jinak (aniž by porušoval vlastnické právo dalších osob). V článku je obsaženo dále i vyjádření [jméno] [příjmení] z [název sportovního klubu] [obec]. K článku existuje diskuze čítající 795 příspěvků, která byla zahájena [datum] v 16:13 hod. panem [jméno] [příjmení] („ Vychcánek no.“). Následoval komentář [jméno] [příjmení] v 16:14 hod. („ Pána zavřít, je to jasnej škodič.“), [jméno] [jméno] v 16:15 hod. („ Tak nějak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby pan spekulant dostal pěkně po držce“), [jméno] [příjmení] v 16:30 hod. („ Spoléhá na to, že mu to stát zestátní a vydělá na tom majlant. Já bych mu to normálně znárodnil a nedal mu ani korunu.“), [jméno] [příjmení] v 16:34 hod. („ No prasárna to je, ale veřejný prostor to rozhodně není“), [jméno] [příjmení] v 16:43 hod. („ Věděl, že tam je hřiště když to kupoval? V dobré víře rozhodně není, je to spíš nějaká spekulace.“), [jméno] [příjmení] v 16:45 hod. („ Nakonec ze sebe ještě udělá hrdinu, který poukazuje na mezery v systému či špatně fungující radnici. Být soudcem, tak nařídím, že má ten pozemek připadnout obci, která za něj dosavadnímu majiteli vyplatí tabulkovou hodnou a šmitec. Zákony tady nejsou proto, aby se na nich obohacovali vyčuranci, ale proto, aby společnost co možná nejlépe prosperovala a fungovala.“), [jméno] [příjmení] v 16:46 hod. („ Spekulativní nákup a vedení obce si to prostě nepohlídalo. Chyba na straně vedení obce. Já bych si tam ten plot postavil taky. Na můj pozemek nemá kdo co lozit. Ještě tam ale schází pletivo“), [jméno] [jméno] v 17:02 hod. („ No mne přijde jako obyčejnej vyčůránek. Jakože tam má ornou půdu – aha, asi hodně úrodnou a asi bez těch deseti árů bude o hladu – a že jim to chtěl pronajmout – určitě jen za pár piv. Zákony jsou na jeho straně, ale jinak je to prasárna. Nevěřím, že to nekupoval už s tím, že bude spekulovat.“), [jméno] [příjmení] v 17:05 hod. („ Katastr ale taky říká: způsob využití – sportoviště. Pan byl spekulant, když to koupil pod cenou a myslel, že to vyřeší ostrými lokty“) a [jméno] [příjmení] v 16:56 hod. („ Dobrej blázen udělat toto vesnici. Být nim, tak do hospody nejdu, auto zakrývám plachtou, popelnici připevním řetězem a děti bych raději vozil do města. Vesnická kultura je pořád taková … jiná. Než jsem postavil dům, tak přes pozemek bězně chodili lidé po mezi a když už dům obývám, tak mě ani nenapadlo přehradit prostor tak, že by sousedé nemohli chodit po pěšině. Mít dobré vztahy se sousedy je pro mě pořád lepší než mít oplocených pár mizerných metrů čtverečních u zahrady …“). Žalovaná se poprvé do diskuze zapojila až v 16:57 hod. („ Je to veřejné prostranství.“). Dále žalovaná přispěla v 16:59 hod. („ Nenabídl, byl donucen k prodeji, protože ten současný vlastník pro změnu vlastnil vjezd do areálu jeho výrobny. Původně byl dohodnut s obcí.“), v 17:00 hod. („ Aby mohl prudit, museli byste ho znát… [územní celek] není jediná, kdo s tím člověkem má problémy. Už se tak narodil.“), v 17:01 hod. („ Jenže než se to vyřeší, fotbal si tu nikdo nezahraje“;„ Nemáte pravdu, je to i podle rozhodnutí prvoinstančního soudu veřejné prostranství. S majitelem se nelze dohodnout, odmítá směnu i prodej.“), v 17:02 hod. („ Dohoda není možná … vše odmítá“), v 17:05 hod. („ Rozhodnutí soudu i stavebního úřadu.“), v 17:08 hod. („ Obec nemá jiný pozemek vhodný pro hřiště – nabízela výměnu za jiné pole nebo odkup. Marně …“), v 17:10 hod. („ Opakuji: soud i příslušný stavební úřad rozhodly, že se jedná o veřejné prostranství, které nesmí vlastník bez souhlasu oplocovat. [příjmení] byste znát poměry a zúčastněné subjekty, abyste mohl posuzovat.“), v 17:12 hod. („ Pochází tady ze vsi, nějakou dobu podnikal v [obec] jako realitní makléř. Pak se vrátil a skupuje všude po okolí pozemky, hlavně cesty a vjezdy. no, a tahá se s uživateli a chce za to neskutečné prašule.“), v 17:14 hod. („ Řeší to soud a stavební úřad – přesně opačně, než píšete.“), v 17:24 hod. („ Copak to někdo chce zadarmo? Chtěli jsme mu vyměnit pozemek za jiné pole nebo odkoupit. Ale on prostě chce prudit a dělá to nejen obci“), v 17:16 hod. („ Souhlasím, na tom hřiští je kromě obce a toho prudiče ještě několik majitelů, s nimž je dohod možná a bezproblémová. Ani původní majitel inkriminovaného části nedělal problémy, doku nebyl nucen to prodat. A pak to začalo …“), v 17:21 hod. („ Vy jste to nedočetl, myslím článek, zástupce fotbalistů říká, že s ním nikdy nejednal“), v 17:26 hod. („ Naštěstí má trvalé bydliště ve vedlejším městečku.“), v 17: 28 hod. („ Skupuje různé pozemky po okolí, zejména cesty a vjezdy. Pak za ně chce nepřiměřenou cenu. V tomto případě vlastnil vjezd do výrobny původního – bezproblémového – majitele. Přestože měl předběžnou dohodu o prodeji s obcí, pod tlakem prodal tomuhle …“), v 17:33 hod. („ Soud už to řeší a příslušný stavební úřad také. Oba ve prospěch obce.“), v 17:36 hod. („ Je to pravda. A s fotbalisty nejednal.“), v 17:43 hod. („ Neurážejte. Obec to naopak řeší, na tom hřišti je více vlastníků, nikdo nedělá problémy a všichni se dohodli. Tenhle to vlastní cca 3 – 4 roky a dělá jen obstrukce. Odmítá nájem i směnu pozemků“), v 17:48 hod. („ S někým to prostě nejde …„), v 17:56 hod. („ Hřiště se stavělo v době, kdy žádná soukromá pole neexistovala.“), v 17:58 hod. („ Ne podle mne, ale podle soudu a stavebního úřadu. [příjmení] zahrada není veřejný prostor, stejně jako váš dům.“), v 17:59 hod. („ Ale prdlajs, současné zastupitelstvo se to snaží dát do pořádku, dohodnout se nechce on. Hřiště se stavěla za hlubokého totáče, tohle tehdy nikdo neřešil.“), v 18:12 hod. („ Ano, ostatní vlastníci s užíváním svých kousíčků pozemku bez problému souhlasí, souhlasil i předchozí vlastník. Pak pod nátlakem prodal tomuhle a začal cirkus. Odmítá všechny návrhy, včetně rozhodnutí soudu.“), v 18:18 hod. („ Protože tenhle široko daleko známý prudič koupil vjezd do výrobny původního majitele pozemku a ten mu to pod nátlakem prodal, přesto že to původně slíbil obci.“), v 18:19 hod. („ Protože o tom rozhodl soud.“), v 18:27 hod. („ Nesmysl, obec to zajištěno měla. Tenhle se odmítá dohodnout, prudí nejen tady, ale všude, kde tyhle kousíčky kupuje. Chyba byla, že se vracely nezcelené pozemky, teď trpí nevinní.“), v 18:36 hod. („ Už mě to nebaví, mudrujte si tu dál. Ještě naposled zopakuji, že soud již rozhodl, že se jedná o veřejný prostor, tudíž vlastník nemá právo na něm cokoli stavět. Zabývá se tím i příslušný stavební úřad a jeho stanovisko se od soudu neliší.“). V dané věci soud dále z internetových stránek www.idnes.cz zjistil, že dne [datum] v 11:01 hod. byl zveřejněn článek s názvem„ Odstranění kůlů ze hřiště můžeme nařídit, připouští šéf stavebního úřadu“. V tomto článku autorka [jméno] [příjmení] uvedla, že jeden z majitelů části hřiště pan [celé jméno žalobce] si dal na svůj pozemek dvacetpět sloupků a že fotabalový klub [anonymizována dvě slova] [obec], jež na předmětném hřišti trénoval a hrál zápasy, musí jezdit do [obec]. Z článku rovněž vyplynulo, že [celé jméno žalobce] vede s obcí soudní spor, jehož předmětem je vyklizení daného pozemku. Z článku se dále podává, že dosavadní vlastníci hřiště jej ponechávali dobrovolně bez nájemních smluv k užívání, avšak poklidné fungování fotbalového hřiště narušil nový vlastník, o němž se v obci šíří, že skupuje problematické pozemky a pak se dohaduje se sousedními majiteli. K tomuto článku je v diskuzi připojeno 80 příspěvků. Diskuzi k tomuto článku zahájil dne [datum] ve 12:34 hod. [jméno] [příjmení] („ Ta plocha je vedená jako sportoviště a rekreační plocha. Tak mě napadá, že tam může postavit třeba betonové lavičky, lehátka? V případě plotu sice není potřeba stavební povolení, ale může být potřeba územní souhlas.“). Dne [datum] se k článku rozběhla bohatá diskuze několika přispěvatelů. Žalovaná se do debaty k tomuto článku zapojila až dne [datum] v 7:16 hod. („ To je ovšem lež. Dohodnout se naopak snaží obec, [celé jméno žalobce] odmítá odkup i výměnu za jiný, stejně hodnotný pozemek. Poslední verdikt soudu byl, aby se dohodl s obcí, ale on všechny snahy bojkotuje. Je to prostě člověk, kterého baví dělat zlou krev. Případ hřiště je nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediný. Přístup na svou nudli nemá jinudy proto, že je rozhádaný s ostatními vlastníky a ti mu neumožní použít jejich cestu. K tomuto pozemku přišel tak, že koupil vjezd do výrobny původního majitele půdy a de facto vydíráním jej donutil k výměně.“) a v 7:31 hod. („ [obec] nejsou výjimka, i tady bylo nutné řešit spoustu podobných případů, vždycky se obec s vlastníky bez problémů dohodla na výměně nebo koupi inkriminovaných pozemků. Jediný, s kým dohoda možná není, je [celé jméno žalobce]“), a poté dne [datum] v 16: 47 hod. („ Soud dnes rozhodl – sloupy musí z veřejného prostoru pryč“). Skutečnost, že žalovaná je autorkou shora uvedených příspěvků v diskuzích k oběma článkům, byla mezi účastníky nesporná. Z internetových stránek [webová adresa] soud zjistil, že dne [datum] v 18:24 hod. zde byl publikován článek s názvem„ [příjmení] o fotbalové hřiště na [anonymizováno]: Majitel přes něj postavil plot!“. Z obsahu článku se podává historie vzniku hřiště a vlastnických vztahů. Je v něm výslovně zmíněno i celé jméno žalobce, který se v článku zároveň vyjadřuje. Rovněž je zde mj. vyjádření místostarosty [obec] [anonymizováno] [příjmení] a šéfa [název sportovního klubu] Další článek týkající se daného hřiště byl zveřejněn na internetu dne [datum], a to na [webová adresa] pod názvem:„ Uprostřed hřiště vyrostlo 25 zabetonovaných sloupů. Fotbalisté se nedostanou k brance“. I v tomto článku je žalobce identifikován celým jménem. Článek pojednává o jednání obce se žalobcem týkající se daného pozemku a o problémech fotbalistů, kteří na předmětném hřišti hráli fotbal. Z listiny označené jako„ Věc: ukončení využívání pozemku [parcelní číslo] v obci [obec]“ vyplynulo, že žalobce dne [datum] upozornil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], že užívají jeho pozemek bez jeho souhlasu, a proto jim zakázal jej užívat a vyzval jej k úhradě nájmu ve výši 1 400 Kč ročně. Skutečnost, že shora uvedená listina byla fotbalovému klubu fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Následně dne [datum] žalobce prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] shora uvedený fotbalový klub znovu upozornil na skutečnost, že užívá jeho pozemek bez právního důvodu a vyzval jej k uzavření nájemní smlouvy s nájemným ve výši 5 000 Kč ročně, což soud zjistil z listiny označené jako„ Výzva k narovnání právních poměrů k pozemku“. Skutečnost, že žalobce požádal zastupitelstvo [územní celek] o výměnu předmětného pozemku za jiné (jím vybrané pozemky), soud zjistil z listiny označené jako„ Žádost o vyjádření k navrhované směně pozemků pařících MÚ [obec] za můj pozemek“, která byla na [stát. instituce] doručena dne [datum]. Vzhledem k tomu, že [územní celek] neakceptovala žalobcovu nabídku, zakázal žalobce veškerou činnost na daném pozemku, což vyplývá z další listiny (nedatované, bez názvu) adresované obecnímu zastupitelstvu. Ke směně, příp. pronájmu či prodeji předmětného pozemku žalobce [územní celek] poté vyzval i dne [datum] a dne [datum] prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] skutečnosti, že žalovaná žalobci svými příspěvky ublížila na jeho cti, dobré pověsti a důstojnosti, žalobce žalovanou vyrozuměl dne [datum] s tím, že ji zároveň vyzval k omluvě a dále k náhradě nemajetkové újmy (zaplacení částky 100 000 Kč), což soud zjistil z listiny označené jako„ [celé jméno žalobce] – ochrana osobnosti, výzva k plnění, předžalobní výzva“. Skutečnost, že shora uvedená výzva byla žalované doručena, žalovaná nezpochybňovala. Reagovala na ni dne [datum] listinou„ Vyjádření k předžalobní výzvě“, v rámci níž žalobcův nárok odmítla, neboť jej považovala za neexistentní a neoprávněný.

4. Své rozhodnutí soud opírá i o další důkazy, které byly ve věci provedeny, a to o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a účastnickou výpověď žalované.

5. Svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], manželka žalobce, vypověděla, že o předmětných článcích a diskuzi k nim se dozvěděli v září 2018 od jejích žáků ve škole. Žalobce si je poté vyhledal na internetu, avšak v tu dobu neměli čast (neboť pečovali o její nemocnou maminku) a danou věc začali řešit až na jaře 2019 (po úmrtí matky dne [datum] jim ubyly starosti a tak měli čas se danou věcí zabývat), kdy jim teprve došlo, co to znamená. Žalobce věc konzultoval s právníkem, který mu poradil podat žalobu. Svědkyně při procházce se žalobcem [příjmení] dvakrát zažila, jak je skupina (pravděpodobně rodina) neznámých lidí naschvál zdravila ve stylu, že jdou na fotbálek. Do té doby si jich nikdo nevšímal. Poprvé takovou reakci zaznamenala po zveřejnění článku, někdy v létě 2018 a druhou v létě 2020. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce je však terčem poznámek častěji, a to minimálně 10 x ročně, a to stále pravidelně po celou dobu tří let. Podotkla, že to však je záležitost pouze [anonymizováno]. Skutečnost, že o manželovi žalovaná uvádí nepravdy, se chodu její rodiny nedotkla, avšak ovlivnila oba psychicky, což se projevilo nespavostí a rovněž problémy s krevním tlakem. Daná věc souvisí s celou medializací, avšak rodinu žalobce pak“ dorazilo” to, proč přibyla pomluva ze strany žalované. Ve vztahu k této svědkyni soud závěrem dodává, že její věrohodnost bylo nutno posuzovat s ohledem na skutečnost, že se jedná o manželku žalobce. Vzhledem k tomu, že se k části její výpovědi žalobce v dalším průběhu řízení připojil, tak jí soud v části, v níž vypovídala ohledně doby, kdy se o článcích vč. komentářů dozvěděli a od koho, s tím, že se jedná o záležitost pouze [anonymizováno], uvěřil, a proto z ní v této části vycházel. Soud však neuvěřil její výpovědi ohledně četnosti, kdy byl žalobce terčem připomínek, když tuto část její výpovědi soud považuje za vyvrácenou tvrzením samotného žalobce (opakovaně uvedl, že nevhodnou reakci zaregistroval dvakrát či třikrát), a proto z této části její výpovědi s ohledem na nevěrohodnost nevycházel.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl vlastníkem předmětného pozemku do doby, než jej směnil se žalobcem. Svědek vypověděl, že jej žalobce oslovil se žádostí o směnu několika pozemků (nejen v [obec], ale i ve [obec] a ve [obec]) s odůvodněním, že na nich chce pěstovat rychle rostoucí topoly. Svědek chtěl žalobci vyhovět, žádný zájem na směně neměl, tlak na něj ze strany žalobce vyvíjen nebyl, ani na něj žalobce nenaléhal, aby směnu urychlil. Naopak měl čas na rozmyšlenou zhruba měsíc a pozemky žalobci směnil dobrovolně. Je však pravdou, že si neuvědomil, že se nejedná pouze o zemědělské pozemky, toto si nezkontroloval. Svědek své rozhodnutí ohledně směny považuje za závažnou chybu, k takovéto směně by již znovu nepřistoupil. Svědek dále uvedl, že žalobce byl jediný, kdo měl o předmětný pozemek zájem. O daném pozemku (jeho směně či prodeji) s nikým jiným, ani s Obcí nejednal. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud sice podotýká, že je přinejmenším zvláštní, že pokud někdo mění nemovitosti, nezkontroluje si, o jaké konkrétní pozemky se jedná, avšak jeho věrohodnost, resp. jeho výpověď jinými důkazy v průběhu řízení vyvrácena nebyla (ani sdělením svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který neměl bližší informace ohledně údajného vydírání svědka ze strany žalobce, když pouze uváděl, že se to v Obci říkalo, a ani jeho sdělením ohledně údajného příslibu v případě prodeje přednostnostní nabídky Obci, kdy sdělil, že se svědkem měl hovořit pouze pan starosta), a proto soud z výpovědi tohoto svědka vycházel.

7. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], manžel žalované a místostarosta [územní celek], v rámci své výpovědi sdělil, že starosta obce v roce 2010 jednal se všemi vlastníky pozemků, jež tvoří předmětné hřiště, kteří odmítli prodej či směnu pozemků Obci s tím, že uvedli, že umožní dané pozemky užívat jako hřiště. Svědek uvedl, že starosta pan [příjmení] jednal rovněž i s panem [příjmení], který přislíbil, že pro případ, že by se rozhodl pro prodej předmětného pozemku, tak by jej prioritně nabídl Obci. O změně majitele se dozvěděli až na začátku roku 2012, kdy je žalobce vyzval k vyklizení. Obec se snažila se žalobcem jednat, nabízela mu náhradní pozemky. Opakovaně starosta a místostarosta se žalobcem chodili po Obci a vybírali pozemky vhodné ke směně, avšak žalobce si vždy vybíral okraje a různé vjezdy, které mu obec dát nechtěla, neboť tam by bylo možné budovat sítě a podobně. Nabídnutou zemědělskou půdu žalobce odmítl, vždy šlo o cenu. Svědek dále sdělil, že od [anonymizována dvě slova] ví, že družstvo mělo se žalobcem spor ohledně vjezdu do areálu. Ohledně směny předmětného pozemku s panem [příjmení] žádné přímé informace nemá, avšak ví, že v Obci se říkalo, že pan [příjmení] jej musel směnit kvůli vjezdu do svého areálu. I ve vztahu k tomuto svědkovi soud podotýká, že jeho věrohodnost musel poměřovat s ohledem na skutečnost, že se jedná o manžela žalované. Jeho výpověď je v rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], resp. v jeho výpovědi a zjištěným skutkovým stavem jsou patrné rozpory (v části týkající se údajného nátlaku žalobce na původního majitele a ohledně jeho předběžné dohody s Obcí o přednostním odkoupení daného pozemku). Vzhledem k této skutečnosti soud jeho výpovědi ve shora uvedené části neuvěřil, a proto z ní v této části nevycházel.

8. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v době od roku 2003 do června 2018 byl předsedou [název sportovního klubu] [anonymizováno] [obec]. Uvedl, že až do roku 2018 měli nájemní smlouvu s Obcí, a to na sportoviště jako celek (hřiště + kabiny). Svědek zároveň sdělil, že v roce 2016 jej žalobce ohledně hřiště kontaktoval telefonicky. Svědek se domnívá, že konkrétní částku, jež žalobce požadoval na nájemném, mu nesděloval. Vzhledem k tomu, že fotbalový klub vycházel z toho, že má na předmětné hřiště uzavřenou řádnou nájemní smlouvu, odkázal žalobce na Obec a dál s ním nejedali. Písemnou výzvu žalobce si však nepamatuje, není si vědom, že fotbalový klub danou listinu obdržel. Shora uvedené tvrzení svědka (ohledně obsahu telefonátu) pak potvrdil sám žalobce. Zásadní je i ta skutečnost, že svědek po celou dobu setrval na svém stanovisku, když již v roce 2013 se pro [webová adresa] vyjádřil v tom směru, že za tisícovku jim žalobce pronájem hřiště nenabízel a rovněž v prvním článku, v němž uvedl, že o žádné žalobcově nabídce neví. Za této situace soud považuje jeho výpověď za věrohodnou, a proto z ní vycházel.

9. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že impulzem jejího příspěvku byla ta skutečnost, že chtěla hájit Obec, resp. obecní zastupitelstvo Obce (kde její manžel řadu let působí), neboť ví, jaké má s žalobcem potíže. Žalovaná dále vypověděla, že to, co se na hřišti stalo (instalace sloupků), všichni okamžitě viděli, což se zřejmě následně jako zajímavost dostalo do medií. Zdůraznila, že si nic nevymyslela. Ve svých příspěvcích vycházela z informací, jež měla od manžela, z obecního zastupitelstva (jehož jednání je veřejné) a rovněž od obyvatel obce, jimž může věřit.

10. V právní rovině soud odkazuje především na § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), dle jehož odstavce 1 je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

11. Pode § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

12. Dle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

13. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

14. Předně soud uvádí, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávěným zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být splněny zákonné předpoklady, jimiž jsou existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu a který spočívá v porušení nebo v ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Musí se jednat o zásah neoprávněný, resp. protiprávní, a musí být dána příčinná souvislost mezi oběma uvedenými předpoklady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2000 sp. zn. 30 Cdo 1602/99).

15. Soud dále podotýká, že ochranu osobní cti občanský zákoník poskytuje výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2008 sp. zn. 30 Cdo 1941/2007). Současně je však nutno vážit, zda v konkrétním případě nejsou dány okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu, tj. okolnosti, jež porušení, resp. ohrožení osobnosti fyzické osoby ospravedlňují. Při posuzování objektivní způsobilosti konkrétního jednání zasáhnout do vážnosti a cti člověka je třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci, nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2007 sp. zn. 30 Cdo 332/2007 a ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 701/2011). K porušení práva na čest, důstojnost, či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1004/2020). Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, resp. je-li obsah kritiky nepřiměřený posuzovanému jednání kritizovaného a vyplývá-li z ní úmysl znevážit či urazit kritizovanou osobu (tzv. intenzivní exces), jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3567/2010; R 102/2008 civ.). U zásahů do cti je však třeba uznat za důvod vylučující neoprávněnost difamačních znevažujících skutkových tvrzení, jestliže k zásahu do cti došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů, ať vlastních, cizích, či veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené právní povinnosti. I v těchto případech je ovšem třeba dbát o uplatnění a respektování principu společenské adekvátnosti. Hájení chráněných zájmů vlastních, cizích nebo veřejných ovšem nemůže nikdy ospravedlnit zásah do cti, při němž jednající nebyl v dobré víře o správnosti svého tvrzení, popř. jehož přímým účelem bylo újmu na cti způsobit (srov. Knap K., Švestka J. a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s. 2004, str. 314 - 320). Přípustná kritika, která není zásahem do práva na ochranu osobnosti, nemůže překročit meze věcné a konkrétní kritiky a musí být přiměřená co do obsahu i formy. To platí i pro použité výrazy, přičemž podstatné je, že tato kritika nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu. O věcnou kritiku jde tehdy, jestliže vychází z pravdivých výchozích podkladů. Současně však kritika z těchto výchozích podkladů musí vyvozovat odpovídající hodnotící závěry. Nejsou-li předpoklady, ze kterých se vychází, pravdivé, případně je-li hodnotící úsudek difamující, nelze považovat kritiku za přípustnou. Kritika se musí vyvarovat toliko všeobecných soudů, které nejsou opřeny o potřebné konkrétní skutečnosti, a nemůže sledovat cíl pomluvy, zostouzení, urážky, příp. skandalizace určité fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1872/2004).

16. Samo uveřejnění nepravdivého údaje dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, avšak ne každé zveřejnění nepravdivého údaje znamená neoprávněný zásah do práva na jeho ochranu. K takovému zásahu totiž dochází jen tehdy, pokud mezi zásahem a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost, což v daném případě splněno je, avšak zároveň tento zásah musí v každém konkrétním případě přesáhnout určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratickém státě nelze tolerovat. Předmětné výroky v dané věci jsou ve své podstatě kombinací skutkových tvrzení a přidružených hodnotících soudů žalované. Žalovaná sice neprokázala pravdivost veškerých svých tvrzení o žalobci v předmětných příspěvcích (zejm. že původní majitel pozemek směnil žalobci pod nátlakem), nicméně nelze pominout, že jí zveřejněné informace kromě subjektivních úsudků se zakládaly zejm. na informacích, jež kolovaly Obcí a v době zveřejnění tak byly v souladu s vědomím žalované. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že první článek vyšel na základě jednání žalobce, který neoprávněně instaloval sloupky na pozemku, jež tvoří část fotbalového hřiště a je veřejným prostranstvím, což bylo primárním důvodem medializace dané věci. Sám žalobce i jeho manželka potvrdili, že celá věc souvisí s medializací. Diskuzi k tomuto článku pak ani nevyvolala sama žalovaná, když tato se do ní zapojila až v době, kdy již bylo k článku napsáno téměř deset komentářů, které nevyzněly pro žalovaného příliš příznivě (např. vychcánek; jasnej škodič; prasárna to je; nepřekvapilo by, kdyby pan spekulant dostal po držce, apod.). Rovněž pak ani diskuzi k druhému článku žalovaná nerozpoutala, když tato se do diskuze zapojila až téměř po týdnu (byla zahájena dne [datum] ve 12:34 hod. [jméno] [příjmení] a žalovaná do diskuze vstoupila až dne [datum] v 7:16 hod.). Žalovaná v rámci svých příspěvků neužila žádné vulgární výrazy. Nepravdivé (resp. v řízení neprokázané) v uveřejněných příspěvcích bylo zejm. její sdělení o údajném nátlaku žalobce na původního majitele pozemku, avšak žalovaná vycházela z informací, jež měla k dispozici od ostatních občanů Obce (od lidí, které považuje za seriózní a jimž může věřit) a zároveň z obsahu článků. Při sdělení, že žalobce s fotbalovým klubem nejednal, vycházela z obsahu prvního článku, v němž byl citován předseda [název sportovního klubu] („ Nikdy s majitelem čtvrtiny hřiště nebyl v kontaktu a o žádné jeho nabídce neví.“). Zároveň i z druhého článku čerpala informace zveřejněné ve svém příspěvku, a to ohledně té skutečnosti, že žalobce skupuje pozemky („ Poklidné fungování fotbalového hřiště přerušil až nový vlastník, o němž se mezi lidmi v obci povídá, že v okolí skupuje problematické pozemky a pak se dohaduje se sousedními majiteli.“). Uzavřela, že si nic nevymyslela, vycházela z informací, které měla k dispozici. Žalovaná pak v průběhu celého řízení setrvala na svém neměnném stanovisku, když zdůrazňovala, že její příspěvky směřovaly k hájení Obce a jejího zastupitelstva (neboť věděla, jaké potíže s ním Obec má) a zájmů občanů Obce (neboť nedělní„ fotbálek“ byl jednou z mála příležitostí, kdy se mohli setkat) s tím, že uváděla, že žalobce rozhodně nechtěla poškodit. V neprospěch žalobce naopak svědčí jeho tvrzení, kdy výslovně uvedl, že nevěděl a ani doposud neví, zda negace ve vztahu k jeho osobě vyústily v souvislosti s odvysílanou televizní reportáží (jež souvisí s kazou [příjmení], která je vedena u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]) či z příspěvků žalované v diskuzi. Nejprve tvrdil, že reakce (připomínky) trvaly půl roku po kauze [příjmení], tedy od [datum] do podzimu 2018. V průběhu řízení dále tvrdil, že v Obci zažil vůči své osobě nevraživost minimálně dvakrát, když se vždy jednalo o skupinu cca šesti lidí, kteří když míjeli žalobce, trousili poznámky typu, že to je ten pán, který znemožnil hrát na hřišti fotbal. Stejnou skupinu lidí pak žalobce potkal ještě jednou, a to na jaře 2021, kdy jejich reakce byla naprosto stejná. Soud se jeví jako nepravděpodobné, že pokud by žalobce vnímal jednání žalované natolik úkorně, jak tvrdí, tak by hned na samém začátku řízení nesdělil, že negativní reakce registroval dlouhodobě (nejprve tvrdil, že tyto trvaly půl roku) a teprve až v průběhu řízení dobu těchto reakcí rozšiřoval. Soud se domnívá, že k tomuto tvrzení žalobce přistoupil účelově na základě výsledků řízení a dokazování. Rovněž v žalobě uvedl, že se jej dotkly pouze čtyři příspěvky žalované a teprve až následně doplnil (rozšířil) své tvrzení o další výroky žalované, jež ho měly poškodit. Manželka žalobce pak vypověděla, že byla přítomna dvou náhodných setkání žalobce se skupinou lidí, jež uváděli, že žalobce je ten pán, kvůli němuž se nemůže hrát fotbal, a to v létě 2018 a poté v létě 2020. Zároveň podotkla, že to je záležitost pouze [anonymizováno]. K tomuto jejímu tvrzení se v průběhu řízení žalobce připojil. Je tedy zřejmé, že případný dosah (pouze v Obci) není velký. Navíc je pravděpodobné, že shora uvedené ojedinělé připomínky kolemjdoucích v Obci souvisí zejm. s činem žalobce (zabetonování sloupků na hřišti). Příspěvky žalované jsou sice veřejně přístupné, nemají však podobu samostatného článku, který by byl do budoucna vyhledatelný, jsou pouze součástí diskuzního fóra pod jedním z mnoha článků denně zveřejňovaných na jedné z mnoha internetových stránek, diskuze k prvnímu článku sice obsahovala téměř 800 příspěvků, avšak účastnilo se ji pouze kolem 50 osob, které se účastnily samotné výměny názorů, a proto je dosah předmětných příspěvků značně malý. Z kontextu diskuze je patrné, že příspěvky žalované nebyly motivovány záměrem znevážit osobu žalobce, byly pouze okamžitou reakcí na jeho jednání související se zabetonováním sloupků na fotbalovém hřišti. S ohledem na shora uvedené soud vzhledem k povaze a intenzitě příspěvků žalované (pouze v rámci diskuzního fóra ke dvěma článkům a v rámci jedné obce, kdy žalobce maximálně třikrát zaregistroval připomínky) dospěl k závěru, že jednání žalované nemělo velký dosah a nebylo tak způsobilé žalobci způsobit újmu na přirozených právech. Nelze pominout ani tu skutečnost, že žalobce nevyužil možnosti, aby nechal vyjádření žalované z diskuze odstranit, resp. aby využil nástrojů, které mu poskytuje tiskový zákon. V neprospěch žalobce dále svědčí i ta skutečnost, že žalobce přestože tvrdil, jak moc jej tvrzení žalované zasáhla, nebyl schopen sdělit, kdy se o daných příspěvcích dozvěděl (a to ani v jakém roce), a jeho tvrzení o tom, že věc konzultoval s právníky (rovněž nevěděl kdy), avšak že ji nechal„ spát“ a začal ji řešit až společně s kauzou [příjmení] (v roce 2021). Tato tvrzení žalobce však soud považuje pouze za účelová. Jeho tvrzení pak doplnila v rámci své svědecké výpovědi manželka žalobce, která sdělila, že o předmětných článcích se dozvěděli od jejích žáků ve škole na začátku školního roku (září) 2018 s tím, že v tu dobu měli starosti s péčí o nemocnou matku, proto je včetně příspěvků důkladně prostudovali až po její smrti na jaře 2019. V dalším průběhu řízení se pak žalobce ke sdělení manželky připojil, když potvrdil tu skutečnost, že se o daných článcích vč. komentářů dozvěděli od žáků ve škole v září 2018. Soudu se tak jeví značně nepravděpodobné, že pokud by žalobce dané příspěvky žalované natolik trápily a poškozovaly, tak by s řešením dané věci vyčkával po jejich seznámení déle jak dva a půl roku. I kdyby došlo k neoprávněnému zásahu do žalobcova práva na ochranu jeho osobnosti, což se však žalobci prokázat nepodařilo, s ohledem na časový odstup nelze klást žalované k tíži, že jiné a přiměřené formy morální zadostiučinění již není možné realizovat. Nemajetková újma vzniklá na osobnosti fyzické osoby může být zmírněna některou z forem morálního zadostiučinění ve smyslu § 82 o. z. Je třeba zvolit takovou jeho formu, která je podle okolností každého konkrétního případu přiměřená a postačující k nápravě nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem, a tím současně také účinná (srov. Karel Knap, [jméno] Švestka a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s. 2004, str. 163 a 180 násl.). Respektive fyzická osoba má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích jen tehdy, nejeví-li se při značném snížení důstojnosti či vážnosti fyzické osoby ve společnosti jiné zadostiučinění dostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020 sp. zn. 25 Cdo 655/2020, nebo dále rozhdonutí téhož soudu ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. 30 Cdo 4402/2014, rozsudek ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 1292/2008, rozsudek ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2722/2012, rozsudek ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1563/2013 nebo rozsudek ze dne 22. 10. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1528/2014, rozsudek ze dne 22. 12. 2011 sp. zn. 30 Cdo 528/2010, popř. i usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Pro úplnost pak soud dodává, že žalovaný v rámci soudního řízení požadoval pouze náhradu nemajetkové újmy v penězích, když omluvy (k níž žalovanou vyzval v rámci předžalobní upomínky), ani zdržení se neoprávněného zásahu se nedomáhal, z čehož je zřejmé, že primární motivací žalobce nebylo eliminovat zásah do jeho osobnostních práva a minimalizovat případný dopad takových zásahů, avšak získat z jednání žalované majetkový prospěch v podobě relutární restituce.

17. Podepsaný soud vzal v potaz povahu výroků, jejich obsah a formu, postavení a chování kritizované osoby, to, kdo a jak výrok pronesl a kdy tak učinil, a dospěl k závěru, že žalovaná svými příspěvky k internetovým článkům, jež obsahovaly kromě hodnotících úsudků též informace získané od třetích osob, nepřekročila únosnou míru kritiky žalobce. Její kritika je vyjádřená přiměřenou nikoliv excesivní formou a vycházela ze zcela reálných podkladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1830/2005). Žalovaná chtěla informovat o dění v obci. Naproti tomu žalobci se nepodařilo prokázat, že by vyjádření žalované bylo motivováno snahou cíleně jej poškodit. Podepsaný soud pečlivě zkoumal míru, resp. intenzitu žalobcem tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a dospěl k závěru, že vyjádření žalované přípustnou míru intenzity nepřesáhlo (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 156/99 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2289/2012). Po provedeném dokazování tedy soud nemá za prokázané, že by žalobci v příčinné souvislosti s jednáním žalované vznikla tato jím tvrzená majetková újma, resp. soud nezjistil v jednání žalované neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, a proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalovaného ve výši 21 700 Kč, která byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupkyně žalované učinila 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum], 2 x účast na jednání přesahující dvě hodiny (dne [datum] od 7,55 hod. do 10,30 hod. a dne [datum] od 10,30 hod. do 13,00 hod.)). Soud naopak nepřiznal žalované odměnu za písemné podání ze dne [datum], ve kterém se žalovaná vyjadřovala k doplnění skutkových tvrzení žalobce, neboť k tomuto vyjádření žalovaná nebyla soudem vyzvaná, když jí bylo zasláno pouze na vědomí. Rovněž pak žalované soud nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], v němž žalovaná upřesňovala, k jakým konkrétním skutečnostem mají být vyslechnuti jí navržení svědci, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.) Tyto skutečnosti měly být uvedeny již v podání ze dne [datum], v němž žalovaná svědky navrhla. Kdyby tak žalovaná učinila, nemusela by své podání následně k výzvě soudu doplňovat a tyto další náklady by jí tak v této souvislosti nevznikly. Náklady řízení představují součet shora uvedených částek (21 700 + 2 100), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalované je plátcem DPH, tedy částku v celkové výši 28 798 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Závěrem pak soud pro úplnost dodává, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a ortofotomapa) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (směnná smlouva [celé jméno žalobce] x [anonymizováno], spisy Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a 7 C 152/2018) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování, příp. žalobce sdělil, že na jejich provedení netrvá.

Poučení