7 C 96/2017

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: osobní údaje žalované] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh, aby byl nahrazen projev vůle žalované s uzavřením dohody: DOHODA O VYDÁNÍ NEMOVITOSTÍ (dále jen„ dohoda“) uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku, ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako„ zákon o majetkovém vyrovnání“)

I. Smluvní strany [Identifikace smluvních stran]

II. Předmět smlouvy 1. Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání majetku pro okres [okres], a to výzvou [číslo jednací] doručenou dne [datum rozhodnutí].

2. Předmětem vydání dle této dohody je vydání nemovitostí, tj. nemovitostí evidovaných dle stavu KN takto: Poř. číslo majetkové položky; Katastrální území pozemku; Číslo parcelní pozemku; Druh pozemku 1.; [obec]; [anonymizována tři slova] 2.; [obec]; [číslo]; [anonymizována dvě slova]

3. Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě nemovitosti specifikované v čl. II odst. 2 se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, které náležely do původního majetku oprávněné osoby, nebo které zastoupily jejich funkci, anebo jsou nezbytné k řádnému užívání nemovitých věcí v souladu s jejím účelem a oprávněná osoba je přijímá do svého vlastnictví.

4. Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným v čl. II odst. 2 této dohody a vydává nemovitosti oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy povinné osobě. Oprávněná osoba nemovitosti do svého vlastnictví přijímá. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena nebo zástavní práva.

5. Nemovitosti uvedené v čl. II odst. 2 této dohody povinná osoba předá oprávněné osobě do 30 dnů ode dne provedení vkladu příslušným katastrálním úřadem. O předání a převzetí bude vyhotoven předávací protokol podepsaný oprávněnou osobou a povinnou osobou.

III. Závěrečná ustanovení 1. Tato dohoda a právní vztahy z ní se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění.

2. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. V [obec], dne …………………………….……………… [identifikace stran] (oprávněná osoba); …………………………….………………. [identifikace stran] (povinná osoba)

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v plné výši 7 310 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění doplňujících podání, domáhala nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením dohody o vydání nemovitých věcí dle § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání), ohledně pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí]. Žalobkyně uvedla, že je církevní právnickou osobou evidovanou v rejstříku právnických osob vedeném Ministerstvem kultury ČR pod číslem evidenčním [číslo], a je tak aktivně legitimována k podání žaloby podle § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobkyně se jako oprávněná osoba výzvou [číslo jednací] doručenou žalované dne [datum rozhodnutí] domáhala historického majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání s tím, že tento majetek jí byl odňat bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, tedy ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání jí byla způsobena majetková křivda. Za odnětí věci nebyla žalobkyni nikdy vyplacena náhrada. Žalovaná neuzavřela s žalobkyní v souladu s § 10 odst. 2 zákona o majetkovém vyrovnání dohodu o vydání nemovitých věcí ve stanovené lhůtě (§ 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání in fine). Žalobkyně dále uvedla, že při zkoumání pojmu funkční souvislosti ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání je třeba posuzovat, zda předmětné nemovitosti byly před jejich odnětím oprávněné osobě funkčně provozně ekonomickou komponenturou hospodářského celku zabezpečující jeho provoz, a to ve spojitosti s ostatními souvisejícími vydávanými nemovitostmi. Funkční souvislost je třeba chápat jako historickou i současnou. Žalované pozemky tvořily historicky provozně ekonomickou komponenturu hospodářského celku s již vydanými pozemky, a po vydání předmětných pozemků by se tato provozně ekonomická komponentura obnovila. Ačkoliv funkční souvislost není podmíněna blízkostí nemovitostí, žalované pozemky přímo sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Akcentuje proto vztah věcí, které si umožňovaly a vzájemně umožňují plnit svoji funkci. Pozemky byly v době přechodu na stát součástí pozemkového katastru historicky patřící žalobkyni a žalobkyně usiluje o plnou obnovu funkčního celku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dne [datum] jí byla doručena výzva žalobkyně k vydání majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání ohledně pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] nacházející se v obci a [katastrální uzemí]. Dne [datum] byla žalované postoupena od [anonymizována tři slova] část výzvy žalobkyně týkající se pozemku parcelní [číslo] nacházející se v obci a [katastrální uzemí]. Žalovaná je v postavení osoby povinné dle § 4 písm. c) zákona o majetkovém vyrovnání, avšak podmínkou pro vydání majetku na základě tohoto zákona stanovenou v § 7 odst. 1 je splnění funkční souvislosti nebo účelové určenosti. Žalovaná má za to, že v případě žalovaných pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] tato podmínka splněna nebyla. Pozemek parcelní [číslo] o výměře 336 m2, druh pozemku ostatní plocha, je využíván jako veřejné prostranství se zelení, pozemek parcelní [číslo] o výměře 34 m2 tvoří přírodní plochu, na které se nacházejí náletové dřeviny. Pozemek parcelní [číslo] o výměře 7 m2 je ostatní plochou se způsobem využití ostatní komunikace; jde o součást tělesa účelové veřejné komunikace ve vlastnictví [územní celek], jež je využívána širokou veřejností jako přístup ke sportovnímu areálu. Pozemky funkčně nesouvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se jí vydává podle restitučního zákona. Funkční souvislost nelze spatřovat v pouhé příslušnosti ke knihovnímu tělesu [příjmení] knihy, případně ji spatřovat v pouhém sousedství pozemků. Funkční souvislost je třeba vykládat v souladu s důvodovou zprávou k zákonu o majetkovém vyrovnání, která uvádí, že nemovitou věcí funkčně související s majetkem, který oprávněná osoba vlastní, je především pozemek pod stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež s tímto pozemkem tvoří souvislý celek bez přerušení. Ohledně pozemku parcelní [číslo] o výměře 158 m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace žalovaná uvedla, že je zastavěn tělesem místní komunikace ve vlastnictví [územní celek]. Tato komunikace byla zbudována v souladu se stavebním zákonem poté, co došlo k přechodu vlastnického práva pozemku na stát a jako stavba dopravní infrastruktury je schopna samostatného užívání a je užívána. U tohoto pozemku je dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Současně pak pozemek rovněž nesplňuje podmínku funkční souvislosti, když sousední pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány se způsobem ochrany zemědělský půdní fond a jsou využívány pro zemědělskou výrobu. Z charakteru těchto pozemků jednoznačně vyplývá, že s pozemkem zastavěným komunikací netvoří funkční celek, neboť mají svou samostatnou funkci. V souvislosti s výkladem pojmu funkční souvislost odkázala žalovaná na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 4 Co 52/2016.

3. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13, ve kterém je zdůrazněn vůdčí princip účelu restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, a to v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. 28 Cdo 945/2016. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že při vymezení pojmu funkční souvislost je nutné s ohledem na dikci ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, kdy je použito výrazu„ funkčně souvisela nebo souvisí“ a jeho gramatický výklad, brát do úvahy souvislost primárně historickou a následně až souvislost současnou, kdy hlavním cílem zákonodárce bylo obnovit původní soubor majetku v co nejvyšší míře. Pozemky tvořily historicky jednolitý funkční celek označený jako parcely [číslo], [číslo] a [číslo] pro [katastrální uzemí]. Žalobkyně usiluje o obnovení tohoto funkčního celku. Pozemky farnosti tvořily jednu komponenturu zapsanou v knihovní vložce [číslo] sloužící k vytvoření základu, ze kterého mohla žalobkyně financovat svoji činnost. Historicky bylo zcela běžné, že jednu komponenturu statku tvořily nemovitosti v sousedních katastrálních územích, kdy snahou bylo tento statek co nejvíce rozšiřovat a zcelovat. Současná funkční souvislost je pak dána polohou pozemku parcelní [číslo] kdy tento se nachází naproti pozemku, jehož součástí je stavba kostela sv. [jméno], který je ve vlastnictví žalobkyně. Tento pozemek slouží jako přístupová cesta pro sousedící parcelu [číslo] s níž by po vydání vytvořil jeden celistvý prostor. Pozemek parcelní [číslo] pak funkčně souvisí se sousedícími pozemky ve vlastnictví žalobkyně, kdy by se jeho vydáním obnovila jednotná funkční souvislá plocha pozemků.

4. Žalovaná při výkladu pojmu funkční souvislosti opětovně odkázala na důvodovou zprávu k zákonu o majetkovém vyrovnání a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 4 Co 52/2016. Není naplněna podmínka funkční souvislosti podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Z charakteru pozemků vyplývá, že se nejedná o funkční celek, neboť chybí vzájemná provázanost funkcí mezi jednotlivými pozemky, kdy v případě vydání předmětných pozemků by nedošlo k naplnění účelu restituce, neboť konkrétní okolnosti by bránily žalobkyni ve výkonu vlastnického práva. Jedná se o pozemky zatížené veřejným užíváním. Prvotním smyslem restituční normy je obnovení původních vlastnických vztahů tam, kde je to možné, pokud to není možné, mělo by se na tento majetek pohlížet jako na majetek, na který dopadá široce pojatá restituce formou finanční náhrady.

5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl nahrazen projev vůle žalované s uzavřením dohody s žalobkyní o vydání nemovitostí podle zákona o majetkovém vyrovnání, a to pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I.). Žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání, žalovaná je osobou povinnou podle § 4 písm. c) zákona o majetkovém vyrovnání a došlo ke skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám podle § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, přičemž výzva k uzavření dohody o vydání předmětných pozemků byla žalované doručena v zákonné lhůtě a žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu v souladu s ustanovením § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobkyně prokázala skutečnosti podmiňující historickou i současnou funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, jakož i podmínky účelové určenosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání. Žalovaná neprokázala nemožnost vydat pozemky z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť pozemky nejsou zastavěny stavbami, jež by bránily vydání historického majetku oprávněné osobě.

6. K odvolání žalované byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zrušen výrokem I. (zastavení řízení pro zpětvzetí v odvolacím řízení ohledně pozemku parcela [číslo] parcela [číslo]) a výrokem II. (vrácení věci ohledně pozemku parcela [číslo] parcela [číslo]) usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Soudu prvního stupně bylo uloženo zabývat se ve světle judikatury Nejvyššího soudu splněním všech předpokladů, z nichž žalobkyně dovozuje funkční souvislost ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Soudu prvního stupně bylo dále uloženo zabývat se ve světle judikatury Nejvyššího soudu překážkami pro vydání pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání.

7. Účastníci setrvali na dosavadních procesních stanoviscích. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že pozemek parcelní [číslo] se nachází v těsné blízkosti kostela sv. [jméno] v [obec] (přes ulici), kdy se jedná o zpevněnou plochu, která je využívána jako parkoviště. Bez žalovaného pozemku by bylo značně ztíženo užívání pozemku parcelní [číslo] který s žalovaným pozemkem sousedí, je ve vlastnictví žalobkyně, když přes žalovaný pozemek vede zpevněná polní cesta k pozemku žalobkyně. Nadto byly již ostatní pozemky z původní parcely pozemkové knihy žalobkyni vydány, vydáním poslední (žalované) části by tak došlo k plnému obnovení této původní parcely. Přístupová cesta pro pěší ke hřbitovu se nachází na pozemku parcelní [číslo] přístup na ní je nezávislý na žalovaném pozemku. Dle žalobkyně rovněž skutečnost, že se na žalovaném pozemku nachází přemístitelný kontejner, nezakládá překážku zastavěnosti pozemku definovanou v § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Nezbytný veřejný zájem dle žalobkyně není prokázán, když přístup ke hřbitovu může vést přes pozemky obce. Nadto veřejný zájem není jako překážka vydání pozemků v zákoně o majetkovém vyrovnání definován, a nelze tak další důvody dovozovat judikatorně. Připomněla panující princip in favorem restitutionis ve věcech restitučních. Ani případné holé vlastnictví tak není důvodem pro nevydání pozemků, když tento institut zákon o majetkovém vyrovnání nezná. Obdobná situace se týká i pozemku parcelní [číslo]. Pozemek přímo navazuje a souvisí s pozemky parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], které jsou ve vlastnictví žalobkyně, a jejichž užívání by bylo bez žalovaného pozemku značně ztíženo. Na pozemku parcelní [číslo] se nachází zpevněná cesta, na kterou navazuje cesta na pozemku parcelní [číslo] zajišťující přístup k výše zmíněným pozemkům, čímž je dána funkční souvislost. S ohledem na výměru žalovaného pozemku (7 m2) dle žalobkyně zde nemůže existovat intenzivní a nezbytný veřejný zájem ze strany státu, který by převýšil restituční nárok žalobkyně.

8. Žalovaná v podání ze dne [datum] a podání ze dne [datum] odkázala na předchozí podání. Pozemek parcelní [číslo] je využíván jako veřejné prostranství v podobě odstavné a parkovací plochy. Na pozemku je zeleň tvořící přístupovou cestu k hřbitovu a velkoobjemový kontejner. Jedná se o jedinou přístupovou cestu k bráně ve spodní části hřbitova, a tvoří tak funkční celek s pozemkem parcelní [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. Není pravdou, že bez vlastnictví tohoto pozemku by byla značně snížena možnost žalobkyně užívat pozemek parcelní [číslo] když na tento pozemek má žalobkyně přístup rovněž z místní komunikace III. třídy s názvem 2C vedoucí na pozemku parcelní [číslo] zakončené pravotočivou točnou. Pozemek parcelní [číslo] je zastavěn tělesem místní komunikace ve vlastnictví [územní celek]. Jedná se o jediný přístup ke sportovnímu areálu a rybníku ve vlastnictví obce, využívaný širokou veřejností. Jde tedy o pozemky, které jsou jako veřejný statek zatížené veřejným užíváním, které je natolik intenzivní, že by se jejich vydáním žalobkyni dostalo pouze holé vlastnictví. Takový pozemek dle judikatury nelze vydat (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4692/2017). U obou pozemků je tak dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Ve vztahu k funkční souvislosti žalovaná opětovně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2546/2017 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 4 Co 52/2016. Žalovaná dále odkázala na preambuli zákona o majetkovém vyrovnání a důvodovou zprávu k němu, ve kterých je zmíněn princip kombinovaného majetkového vyrovnání státu a registrovaných církví či náboženských společností, kdy tato koncepce spočívá v tom, že část původního majetku se vydává, část se nevydává a za nevydaný majetek se poskytuje finanční náhrada.

9. Ohledně skutkových závěrů o tom, že předmětné pozemky jsou původním majetkem žalobkyně, žalobkyně je oprávněnou osobou dle zákona o majetkovém vyrovnání, žalovaná je osobou povinnou dle zákona o majetkovém vyrovnání, a že způsob, kterým došlo k odnětí pozemků žalobkyni, byl majetkovou křivdou dle zákona o majetkovém vyrovnání, že žalovaná byla včas vyzvána k vydání žalovaných pozemků, a že žalobkyně včas uplatnila restituční nárok u soudu, soud odkazuje na odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Dle výpisu z rejstříku je žalobkyně právnickou osobou evidovanou v Rejstříku evidovaných právnických osob vedeným Ministerstvem kultury ČR pod č. ev. [číslo]. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo ke sloučení církevní právnické osoby [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [ulice] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] sv. [jméno] v [ulice] [obec] do nástupnické církevní osoby s názvem [název žalobkyně]. Ze souhlasu ordináře s uplatněním nároků na vydání historického majetku ze dne [datum] bylo zjištěno, že statutární zástupce [anonymizována dvě slova] udělil žalobkyni souhlas s podáním žaloby k uplatnění nároků na vydání historického majetku a uzavření dohody o vydání tohoto majetku v soudním řízení. Výzvou k vydání majetku [číslo jednací], doručenou žalované dne [datum], se žalobkyně domáhala mimo jiné vydání pozemku číslo parcelní dle [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí]. Dle knihovní vložky [číslo] pro [katastrální uzemí] byl jako vlastník pozemků [anonymizováno] [číslo] zapsáno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [ulice] [obec]. Dle zápisu v části A. knihovní vložky pod [číslo] bylo poznamenáno provedení výkupu podle § 10 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb. mimo jiné ohledně pozemku [anonymizováno] [číslo] Tomu odpovídá výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., z něhož vyplývá, že bylo rozhodnuto o výkupu mimo jiné i parcely [anonymizováno] [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] v [katastrální uzemí]. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, bylo zjištěno, že původní označení pozemku dle [anonymizováno] [číslo] odpovídá dnešnímu označení pozemku parcelní [číslo] v katastru nemovitostí. Z částečného výpisu z [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] ke dni [datum] a informací o parcele ke dni [datum], bylo zjištěno, že pozemek parcelní [číslo] je evidován jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň ve vlastnictví [anonymizováno] a právem hospodaření [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pozemek parcelní [číslo] je evidován jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace. Z výpisu z [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je mimo jiné vlastníkem sousedního pozemku parcelní [číslo]. Poloha nemovitostí byla zjištěna z ortofotomapy a snímku katastrální mapy (č.l. 48 - 51 spisu). Ze sdělení [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v územním plánu obce je pozemek parcelní [číslo] zařazen jako veřejné prostranství. Žalovaná dále soudu předložila k důkazu listiny, které mají svědčit o skutečnosti, že pozemek parcelní [číslo] je místní komunikací, která je vyjmuta z vydávaných věcí podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, kdy jde o kopii sdělení [územní celek] ze dne [datum], publikace dat ISKN ohledně pozemku parc. [číslo] kolaudační rozhodnutí tehdejšího [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] ze dne [datum], kupní smlouvu uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a obcí [obec] a dále sdělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], vše v prosté kopii (č.l [číslo]). Soud s ohledem na částečné zastavení řízení týkající se nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením dohody s žalobkyní o vydání pozemků parcelní [číslo] (k tomu bod 6 odůvodnění), považuje za nadbytečné tyto důkazy blíže rozebírat, a v tomto odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum].

10. S ohledem na tvrzení žalobkyně ohledně funkční souvislosti žalovaných pozemků a tvrzení žalované o existenci výlukových důvodů pro nemožnost vydání žalovaných pozemků, soud prováděl v tomto směru dále dokazování listinami i svědeckou výpovědí. Z výhřezu obrázkové části územního plánu a jeho popisu soud zjistil, že žalované pozemky jsou v územním plánu definovány jako veřejné prostranství. Z barevné ortofotomapy lokality s vyobrazením předmětných pozemků vyplývá polohová orientace pozemků. Pozemek parcelní [číslo] se nachází naproti pozemku, jehož součástí je stavba farního kostela sv. [jméno] (přes komunikaci). Ze snímku je patrné, že se v části jedná o zpevněnou plochu s umístěnými kontejnery, která patrně slouží jako parkoviště a v části pozemku je umístěna zeleň, kudy vede cesta pro pěší. Na pozemku parcelní [číslo] se nachází brána pro vjezd techniky na hřbitov, který bezprostředně souvisí s tímto pozemkem. Z druhé strany pozemku se nachází pozemek žalobkyně parcelní [číslo] kdy mezi těmito pozemky je strmá zarostlá mez. S pozemkem žalobkyně parcelní [číslo] sousedí rovněž pozemek [číslo], na kterém se nachází asfaltová točna pro vozidla. Dle ortofotomapy zpevněná asfaltová plocha zasahuje i na pozemek žalobkyně. Z leteckých snímků vyplývá, že přes tento pozemek může mít žalobkyně zajištěn přístup na svůj pozemek za účelem jeho obhospodařování. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž z předložených barevných fotografií z místa pořízené žalovanou (zejména č.l. 225, 229, 230, 236 a 237). Dále soud z výše uvedených důkazů zjistil, že pozemek [číslo] má zpevněný povrch a spolu se sousedními pozemky slouží jako příjezdová komunikace k blízkému sportovnímu areálu. Rovněž pozemek bezprostředně sousedí s rybníkem (fotografie č.l. 231-235). Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že je starostou [územní celek], kdy [územní celek] má zájem, aby v jejím vlastnictví zůstaly pozemky parcelní [číslo]. Z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že pozemek parcelní [číslo] je jediná příjezdová komunikace ke sportovnímu areálu a k rybníku, které jsou ve vlastnictví obce. Tato cesta je veřejností využívána již 54 let. V územním plánu, který je nyní ve schvalovacím procesu, je pozemek [číslo] charakterizován jako veřejné prostranství. Je užíván širokou veřejností, zejména sportovci jako přístup do sportovního areálu, ale využívají ho i rybáři nebo maminky s kočárky. Jedná se o účelovou komunikaci, která je pokračováním místní komunikace. Pozemek parcelní [číslo] pak tvoří spolu s pozemkem parcelní [číslo] jeden celek veřejného prostranství, kdy obec na těchto pozemcích plánuje vybudovat parkoviště sloužící k církevním účelům. Z hlediska územního plánu je pozemek parcelní [číslo] využíván jako veřejné prostranství. Co se týče přístupu na pozemek žalobkyně parcelní [číslo] přes pozemek parcelní [číslo] svědek vypověděl, že tu vede pouze cesta pro pěší, protože je tam strmá, zarostlá stráň. Přístup na pozemek žalobkyně pro vozidla je pouze přes točnu u rybárny. Na základě zjištěného skutkového stavu soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, žalobu zamítl.

11. Podle § 7 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým bude nahrazen projev vůle žalované s uzavřením dohody o vydání nemovitostí specifikovaných v žalobě s tím, že jsou dány podmínky pro podání takové žaloby podle § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně se výzvou doručenou žalované domáhala vydání mj. pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], a že této výzvě nebylo žalovanou vyhověno. Žalovaná nezpochybňovala, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 3 zákona o majetkovém vyrovnání, žalovaná je povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o majetkovém vyrovnání a že došlo ke skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě ve smyslu § 5 tohoto zákona. Mezi účastníky zejména spornou byla otázka, že nebylo prokázáno splnění podmínky zakotvené v ustanovení § 7 písm. a) citovaného zákona, když žalobkyně neprokázala, že by předmětné pozemky funkčně souvisely s nemovitou věcí, kterou žalobkyně vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona. Ke splnění této podmínky žalobkyně uvedla, že podmínka funkční souvislosti je dána v historickém smyslu, kdy pozemky se nacházely v jednom původním celku spolu s dalšími pozemky a tvořily funkční celek jedné hospodářské komponentury, přičemž žalobkyně usiluje o jeho obnovení, kdy pozemky plnily dříve jeden hospodářský účel. Dále uvedla, že funkční souvislost shledává v poloze pozemku parcelní [číslo] který se nachází naproti pozemku, jehož součástí je stavba farního kostela, a tím, že pozemek slouží jako přístupová cesta pro sousední pozemek parcelní [číslo] s níž by po vydání vytvořil jeden celistvý prostor. Následně upřesnila, že funkční souvislost shledává rovněž v tom, že pozemky tvořily s dalšími nemovitostmi zapsanými v knihovních vložkách celek – jedno knihovní těleso.

12. Pojem funkční souvislosti nemá jednotnou legální definici, podle komentářové literatury jsou funkčně související věci tvořící jeden funkční celek, např. stavba s okolními pozemky a přístupovou cestou, areál kláštera apod., funkční souvislost se posuzuje ve vztahu ke skutečné funkci daných věcí, a neomezuje se proto pouze např. na bezprostřední souvislost (k tomu blíže Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). Výkladem pojmu funkční souvislost uvedeného v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, v němž s odkazem na Důvodovou zprávu k tomuto zákonu a na odbornou literaturu dospěl mimo jiné k závěru, že„ funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána tím, že vlastník (právní předchůdce oprávněné osoby) odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se jednalo o souvislost spotřební, nikoliv funkční. Územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládala sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou (mohly) být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, a ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí … V případě souboru nemovitých věcí, které měly historicky souvislost vlastnickou (právní), spotřební, případně prostorovou (kdy rozsáhlý nemovitý majetek sloužil k zabezpečení potřeb farnosti), není naplněna podmínka funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.“ 13. Judikatura tak stanovila poměrně přísné podmínky pro vydání majetku podle § 7 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání a za nedostačující považuje pouhou historickou souvislost (vlastnickou), spotřební či evidenční. Funkční souvislost tedy nelze dovozovat z toho, že v nemovitosti v minulosti představovaly jediné knihovní těleso a v případě souboru nemovitých věcí, které měly historicky souvislost vlastnickou (právní), spotřební, případně prostorovou, nelze jen z toho dovozovat naplnění podmínky funkční souvislosti. Funkční souvislost je dána jen tehdy, je-li jedna nemovitost předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné, a to tím způsobem, že využití jedné nemovitosti bez druhé by bylo nemožné nebo podstatně ztížené. Tvrzená historická hospodářská komponentura v podobě plnění stejného účelu, ani skutečnost, že pozemky tvořily v knihovních vložkách jeden celek tak není dostatečným naplněním předpokladu funkční souvislosti pozemků. Pokud žalobkyně funkční souvislost pozemku parcelní [číslo] spatřovala rovněž v jeho poloze, kdy se nachází naproti pozemku, jehož součástí je stavba farního kostela a sousedí s dalším pozemkem ve vlastnictví žalobkyně parcelní [číslo] s nímž by po vydání vytvořil jeden celistvý prostor s přístupovou cestou, pak soud uvádí, že ani v tomto nespatřuje splnění podmínky funkční souvislosti dle zákona o majetkovém vyrovnání. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobkyně má na pozemek parcelní [číslo] možný přístup z druhé strany pozemku, a to přes pozemek parcelní [číslo] kde se nachází zpevněná komunikace zakončená točnou. Rovněž mezi žalovaným pozemkem parcelní [číslo] pozemkem ve vlastnictví žalobkyně [číslo] se nachází strmá mez s pěšinkou pouze pro pěší, nikoliv techniku. Nevydáním tohoto pozemku tak nebude znehodnocen pozemek ve vlastnictví žalobkyně parcelní [číslo] když žalovaný pozemek není předpokladem fungování či řádného využívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Naopak z důvodu, že se na žalovaném pozemku parcelní [číslo] nachází spodní brána k hřbitovu a spolu s pozemkem parcelní [číslo] slouží jako přilehlé parkoviště využívané širokou veřejností, má soud za to, že tyto pozemky tvoří funkční celek, který podmiňuje využívání sousedního hřbitova. Proto ani argumentace polohou k blízkému kostelu zde dle názoru soudu není přiléhavá.

14. Soud proto dovodil, že u žádného z pozemků, které jsou předmětem žaloby, není splněna podmínka funkční souvislosti podle § 7 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, nejsou tedy dány podmínky pro to, aby soud nahradil souhlas žalované s uzavřením dohody o vydání nemovitostí.

15. Obdobně tak lze přisvědčit další argumentaci žalované, podle níž je ohledně žalovaných pozemků dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, kdy předmětné pozemky jsou využívány jako veřejné prostranství. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2020 sp. zn. 28 Cdo 925/2020 zopakoval závěru ustálené judikatury, podle nichž„ překážkou vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může být i skutečnost, že podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Pod výluku z restituce z důvodu zastavěnosti pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vlastnické právo„ vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace). O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) nebo účelové komunikace, kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 9 Afs 86/2008). Naturální restituce je totiž zpravidla vyloučena tam, kde by vedla k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat. Při úvahách o vlastnické využitelnosti předmětu naturální restituce (možnostech realizovat ve vztahu k němu vlastnická oprávnění) a z ni plynoucí restituovatelnosti nárokované věci jest ovšem bezpochyby zvažovat vždy též hledisko proporcionality (jde-li o poměr mezi omezením restitučního nároku, tedy účelem restituce samotné, a konkrétním veřejným zájmem, který naplnění tohoto účelu brání), kdy v tomto směru může být významné i to, jaká újma by oprávněné osobě vznikla v případě nevydání nemovitosti, v porovnání s tím, jaké bezprostřední důsledky by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob, potažmo veřejnosti.“ 16. Pozemky parcelní [číslo] parcelní [číslo] jsou využívány jako veřejné prostranství. Z barevné ortofotomapy a fotografií je patrné, že pozemek parcelní [číslo] z části slouží jako odstavná plocha a parkoviště k přilehlému hřbitovu a z části jo zeleň a pěší stezka. Jako veřejné prostranství je rovněž vymezen v územním plánu obce. Přes tento pozemek pak vede přístupová cesta k bráně sousedního hřbitova. Pozemek parcelní [číslo] je součástí účelové komunikace vedoucí k blízkému sportovišti, je zde tedy existence nutné a nenahraditelné komunikační potřeby. Že se v obou případech jedná o veřejné prostranství využívané širokou veřejností, rovněž potvrdil svědek [titul] [jméno] [příjmení], jehož výpověď má soud za věrohodnou, když svědek jako starosta obce je znalý místních poměrů a jak sám uvedl, má zájem na zachování předmětných pozemků ve vlastnictví obce. Jde tedy o pozemky, které jsou veřejně užívány předem neomezeným okruhem uživatelů a splňují definici veřejného statku. Pro překážku, která spočívá v realizaci veřejného zájmu, nelze restituci v naturální formě uskutečnit. Rozhodnutím ve prospěch oprávněné osoby s následnou restitucí předmětných pozemků by došlo ke vzniku tzv. holého vlastnictví, což není účelem restitučního procesu. Žalobkyně by ve vztahu k předmětným pozemkům nemohla realizovat svá vlastnická práva, neboť ani po případné jejich naturální restituci by se nedala očekávat změna jejich účelového určení. Soud se v souladu s výše citovanou judikaturou rovněž zabýval hlediskem proporcionality a dospěl k závěru, že v daném případě není možné nalézt jakoukoli rozumnou proporci mezi restitučním účelem a veřejným zájmem. Na pozemku parcelní [číslo] o velikosti 7 m2 se nachází komunikace, která je jedinou přístupovou cestou ke sportovnímu areálu a rybníku. U nárokované parcely by se tak v případě jejího vydání dostalo žalobkyni, s ohledem na nemožnost jakéhokoli využití pro soukromé účely, a to i vzhledem k velikosti pozemku, pouze již zmíněného holého vlastnictví. Obdobná situace je i u žalovaného pozemku parcelní [číslo] kdy možnost původního zemědělského využití je zcela vyloučena. K tomu soud dále podotýká, že pokud tento pozemek měl žalobkyni sloužit jako přístupová cesta k jejímu pozemku parcelní [číslo] pak v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně může mít na tento pozemek přístup z již vybudované veřejné komunikace nacházející se na pozemku parcelní [číslo].

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalované představuje paušální náhrady za 14 úkonů nezastoupeného účastníka v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím řízení dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k podání žalobkyně na výzvu soudu ze dne [datum], vyjádření s doplněním ze dne [datum], podání odvolání dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] a účasti na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] (příprava na jednání soudu není samostatným úkonem). Dále žalované náleží náhrada cestovních výdajů za cestu pověřené zaměstnankyně žalované z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne [datum] při ujetých 130 km, průměrné spotřebě vozidla 5,87 l [číslo] km, základní náhradě 4 Kč/km a průměrné ceně pohonných hmot 29,80 Kč celkem částka 747 Kč, dále k jednání soudu dne [datum] při ujetých 130 km, průměrné spotřebě vozidla 5,87 l [číslo] km, základní náhradě 4 Kč/km a průměrné ceně pohonných hmot 29,80 Kč celkem částka 747 Kč, dále k jednání soudu dne [datum] při ujetých 140 km, průměrné spotřebě vozidla 4,93 l [číslo] km, základní náhradě 4,40 Kč/km a průměrné ceně pohonných hmot 27,80 Kč celkem částka 808 Kč a dále k jednání soudu dne [datum] při ujetých 140 km, průměrné spotřebě vozidla 4,93 l [číslo] km, základní náhradě 4,40 Kč/km a průměrné ceně pohonných hmot 27,80 Kč celkem částka 808 Kč Celkem tak náklady řízení žalované představují částku 7 310 Kč.

Poučení