7 C 97/2023 - 123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro ochranu osobnosti s návrhem na omluvu a náhradu nemajetkové újmy 50 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu v tomto znění: „Já, [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované], bytem [adresa], se tímto omlouvám panu [jméno FO], narozenému [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za to, že jsem bez jeho vědomí nechala dne [datum] provést kremaci jeho otce - pana [jméno FO], narozeného [datum] posledně bytem [adresa], zesnulého dne [datum], aniž jsem umožnila panu [jméno FO], narozenému [Datum narození žalobce], jako jeho synovi, důstojné rozloučení s jeho zesnulým otcem.“, a to ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 26 684 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 5.6.2023 doručenou zdejšímu soudu dne 5.6.2023 po žalované původně domáhal omluvy a přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000,-Kč z důvodu, že žalovaná bez vědomí žalobce a proti vůli jeho zesnulého otce pana [jméno FO], nar. 2.6.1937, posledně bytem [adresa], PSČ [adresa], nechala dne 20.10.2022 provést kremaci zesnulého otce žalobce, takto pana [jméno FO], nar. 2.6.1937 (dále jen „zesnulý“ nebo jen „otec žalobce“), aniž umožnila žalobci důstojné rozloučení s jeho zesnulým otcem, když žalobce neinformovala o úmrtí zesnulého otce žalobce, jakož o jeho pohřbu, čímž žalobci a jeho rodině znemožnila důstojné rozloučení a smíření se s otcem v kruhu širší rodiny a dalších blízkých osob.

2. Žalobce svůj návrh odůvodnil tak, že jeho zesnulý otec měl v době svého úmrtí dva nejbližší rodinné příslušníky, a to manželku [jméno FO], nar. [datum], t.č. v [právnická osoba] [adresa] a žalobce. Otec žalobce před svým úmrtím žil bez manželky, neboť v průběhu roku 2016 došlo u manželky zesnulého ke zhoršení zdravotního stavu (byla jí diagnostikována chronická duševní porucha), což následně vyústilo ve zbavení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka a po dalším rozvoji nemoci v její následnou hospitalizaci v listopadu 2019 a posléze v přemístění do [právnická osoba] [adresa] v roce 2020. V průběhu let 2015 až 2016 začal otec žalobce docházet na masáže k žalované, která se prezentovala jako poskytovatelka masérských, rekondičních a regeneračních služeb a která následně cca od roku 2019, začala sama docházet do domácnosti otce žalobce a postupně navázala se otcem žalobce bližší vztah. Tento vztah podle žalobce vyústil v cílenou naprostou závislost zesnulého otce žalobce k žalobkyni a k přerušení vztahů otce žalobce se zbytkem rodiny, když žalovaná následně začala bránit rodinným příslušníkům otce žalobce k přístupu do domu, kde žil otec žalobce, přičemž při jednáních s třetími osobami vystupovala jako družka či manželka či v některých případech jako dcera zesnulého otce žalobce. Pro dosažení izolace otce žalobce navíc používala žalovaná i komunikační prostředky otce žalobce, jejichž prostřednictvím běžně komunikovala s rodinným příslušníky zesnulého, když se pokoušeli spojit se otcem žalobce. Dále žalobce uvedl, že v září roku 2022 došlo ke zhoršení zdravotního stavu jeho otce, který byl dne 28.9.2022 hospitalizován v [právnická osoba]. Zesnulý otec žalobce již v době této hospitalizace nebyl schopen spolupracovat se zdravotnickým personálem. I přes to si zesnulý dne 4.10.2022 vyžádal propuštění z nemocnice do domácího ošetření, ač jeho zdravotní stav při propuštění byl neuspokojivý. Propuštění byla přítomna žalovaná, která zesnulého odvezla domů (nikdo z rodiny o hospitalizaci ani o propuštění informován nebyl). Podle předpokladů ošetřujících lékařů došlo následně k opětovnému zhoršení zdravotního stavu zesnulého, který vyústil urgentní hospitalizaci dne 7.10.2022 a následné úmrtí otce žalobce dne [datum]. Následně po úmrtí otce žalobce žalovaná zcela záměrně o jeho úmrtí neinformovala ani nejbližší rodinné příslušníky zesnulého (a to ať již osobně či prostřednictví opatrovníka), i když veškeré kontakty měla k dispozici a dne [datum] nechala provést zpopelnění zesnulého, aniž by o tom žalobce či jeho rodinu jakkoliv informovala. Ohledně kremace vyrozuměla pouze sestru zesnulého, kterou rovněž poslala pro urnu a dále se o zesnulého nijak nezajímala a s rodinou žalobce dále nekomunikuje.

3. V rámci právní argumentace se žalobce odkázal na ust. § 114 odst. 1 zák. č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které stanoví, že není-li to patrné z rozhodnutí zesnulého, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého. V tomto směru tedy žalovaná zjevně porušila zákon, když jí v žádném případě nepříslušelo rozhodovat o pohřbu otce žalobce, neboť zde existovaly osoby, jenž k tomu jsou povolány ze zákona, a existence těchto osob byla žalované prokazatelně známa. Ačkoliv ze strany zesnulého otce žalobce došlo v posledních letech k určitému odcizení ve vztahu ke zbývající části rodiny, žalobce měl ke svému otci až do smrti silné citové pouto a byl připraven splnit jeho přání, aby byl pohřben do hrobu, když tímto obřadem chtěl žalobce rovněž demonstrovat své usmíření s otcem. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná svým jednáním prokazatelně neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobce, konkrétně do jeho práva na soukromí a rodinný život.

4. Podáním ze dne 5.2.2024 žalobce s ohledem na průběh řízení navrhl změnu výroku č. [hodnota] žalobního petitu, tj. obsah požadované omluvy tak, že požadoval omluvu v tomto znění: „Já, [Jméno žalované] se tímto omlouvám panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za to, že jsem bez jeho vědomí nechala dne [datum] provést kremaci zesnulého, aniž jsem umožnila panu [jméno FO], synovi zesnulého důstojné rozloučení s jeho zesnulým otcem.“ Přípisem soudu ze dne 9.2.2024 bylo žalobci sděleno, že jeho návrhu na změnu žaloby nelze vyhovět, neboť nově navrhované znění omluvy je neurčité vzhledem k absenci jakékoliv identifikace zesnulého. Soud poskytl žalobci lhůtu 5 dnů, aby nedostatky návrhu na změnu žaloby odstranil, což žalobce učinil svým podáním ze dne 13.2.2024, když navrhl změnu výroku č. [hodnota] žalobního petitu, tj. obsah požadované omluvy tak, že požadoval omluvu v tomto znění: „Já, [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované], bytem [adresa], se tímto omlouvám panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za to, že jsem bez jeho vědomí nechala dne [datum] provést kremaci jeho otce – pana [jméno FO], nar. [datum], posledně bytem [adresa], zesnulého dne [datum], aniž jsem umožnila panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], jako jeho synovi, důstojné rozloučení s jeho zesnulým otcem.“ Usnesením č.j. 97/2023-73 ze dne 15.2.2024 soud následně rozhodl o připuštění této změny žaloby. Při ústním jednání dne 16.5.2024 byl žalobce opětovně vyzván soudem, aby odstranil vady žaloby, když v žalobním petitu absentovala lhůta ke splnění povinností žalovanou. Tuto vadu žaloby žalobce odstranil přímo na ústním jednání dne 16.5.2024, když navrhl, aby soud uložil splnění všech navrhovaných povinností žalobkyní ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozsudku ve věci samé. Soud tuto změnu žaloby připustil.

5. Žalovaná byla po většinu průběhu řízení až do 13.5.2024 nekontaktní, přičemž soudem bylo žalované řádně doručováno do její datové schránky. Žalované byla do její datové schránky řádně doručena žaloba, její změna a veškerá předvolání k ústním jednáním, která proběhla ve dnech 11.1.2024, 14.3.2024 a 16.5.2024. Přesto se žalovaná v průběhu řízení až do 13.5.2024 k žalobě včetně její úpravy nevyjádřila, nenavrhla žádné důkazy. První jednání, na které se žalovaná dostavila, bylo až poslední jednání ve věci dne 16.5.2024, tj. po koncentraci řízení dle § 118b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Dne 13.5.2024 byla soudu doručena žádost právního zástupce žalované o odročení jednání, zaslání protokolů z jednání a návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu o určení dědictví pod sp. zn. 27 C 431/2023, neboť v tomto řízení budou žalovanou předkládány důkazy o vztahu zůstavitele (zesnulého otce žalobce) a žalobce. Právní zástupce žalované současně uvedl, že žalovaná si dne 6.12.2022 zažádala o znepřístupnění datové schránky (a přiložil žádost o zrušení možnosti příjmu poštovních datových zpráv ze dne 6.12.2022) a ze strany úřednice jí bylo řečeno, že datová schránka je znepřístupněna. Dne 15.5.2024 a shodně při ústním jednání dne 16.5.2024 bylo soudu doručeno vyjádření žalované a návrhy na provedení důkazů. Na jednání dle 16.5.2024 se žalovaná vyjádřila jednak k doručování písemností v průběhu řízení do její datové schránky a jednak k předmětu řízení, jakož i po koncentrační lhůtě navrhla provedení důkazů. Pokud se týká doručování písemností do datové schránky, žalovaná uvedla, že tu si zřídila v době, kdy byl pan [jméno FO] nemocen, aby nemusela odbíhat, nicméně s ní neuměla pracovat. Z toho důvodu žalovaná požádala o znepřístupnění datové schránky, k čemuž však nedošlo, ač jí bylo ze strany úřednice přislíbeno, že datová schránka bude znepřístupněna. Žalovaná na ústním jednání dne 16.5.2024 dále uvedla, že jí z datové schránky chodili notifikace o doručených zprávách do datové schránky na její emailovou adresu a z tohoto důvodu, když jí přišla již několikátá notifikace o zprávě v datové schránce, kontaktovala operátora datové schránky, který jí sdělil, že si má datovou schránku vybrat. Operátor žalované sdělil, že schránka nebyla znepřístupněna a následně se žalovaná dostavila na CzechPoint za účelem získání nových přístupových údajů. K dotazu soudu, proč žalovaná kontaktovala operátora, žalovaná uvádí, že právě proto, že jí chodili notifikace o doručených zprávách z datové schránky na její emailovou adresu.

6. Pokud se týká předmětu řízení žalovaná nároky žalobce neuznala a uvedla, že se zesnulým panem [adresa] měla vztah, byl to její druh, vztah trval od roku 2013, tedy devět let. Pečovala o něj, neboť je vystudovaná zdravotní sestra. [jméno FO] zemřel ve [Anonymizováno] nemocnici, což žalovaná nesla těžce, neboť se velmi milovali. Důvod, proč nesdělila žalobci úmrtí pana [jméno FO] staršího, jakož i informaci o jeho pohřbu, je ten, že zesnulý pan [jméno FO] si to nepřál. Žalovaná tuto informaci sdělila sestře zesnulého paní [jméno FO]. Žalovaná uvedla, že vše dělala v dobré víře, chtěla splnit přání pana [jméno FO] staršího, nechtěla poškodit pana [jméno FO] mladšího. Žalovaná vždy hájila pouze zájmy zesnulého, se kterým jeho syn neměl dobré vztahy, vyhrožoval mu smrtí a nadával mu.

7. Pokud se týkalo žádosti žalované doručené soudu dne 13.5.2024 o odročení jednání nařízeného na 16.5.2024, o zaslání protokolů z jednání a návrhu na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu o určení dědictví pod sp. zn. 27 C 431/2023, pak soud mohl vyhovět pouze žádosti o zaslání protokolů z ústních jednání. Odročení jednání těsně před jednáním samotným soud neshledal jako účelné, když žalovaná byla na jednání 16.5.2024 řádně předvolána. To následně na ústním jednání dne 16.5.2024 potvrdila sama žalovaná, když uvedla, že z datové schránky jí po celou dobu chodily na její e-mailovou adresu notifikační zprávy o doručení datových zpráv. Stejně tak musel soud zamítnou návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., když ani tento nebyl podle názoru soudu účelný, resp. byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a efektivity soudního rozhodování představující naplnění práva na spravedlivý proces zaručený Listinou základních práv a svobod. Soud se neztotožnil, s tím, že okruh dokazování by měl být v obou řízeních obdobný (v řízení o určení dědictví se řeší, kdo je dědicem po zesnulém otci žalobce, zatímco v tomto řízení je řešen zásah do osobnostních práv žalobce z důvodu, že se nemohl zúčastnit pohřbu svého zesnulého otce), resp. soud je názoru, že přerušení řízení by představovalo nepřiměřené prodloužení řízení bez řádného opodstatnění, když v řízení již byly provedeny důkazy potřebné pro zjištění skutkových okolností a rozhodnutí ve věci a taktéž došlo ke koncentraci řízení. Pokud se týkalo žádosti žalované ze dne 6.12.2022 o znepřístupnění datové schránky, pak ani samotné předložení této listiny nemohlo s ohledem na sdělení žalované stran notifikačních zpráv zasílaných na její e-mailovou adresu znamenat prolomení koncentrace řízení a připuštění dalších důkazních návrhů navrhovaných žalovanou v podání ze dne 15.5.2024, které se ostatně evidentně vztahovaly k řízení o určení dědictví (závěť zůstavitele ze dne 22.9.2022, č.j. NZ 607/2022, výpis ze sms zpráv z telefonu zůstavitele [tel. číslo], připojení spisu zdejšího soudu Nc 23073/2016 a listinami v něm založenými, výslechem advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] a korespondencí mezi zůstavitelem a [tituly před jménem] [jméno FO], protokol z Policie ČR ze dne 1.12.2017, č.j.: KRPS-361800-3/ČJ-2017-010030, výslech svědka [jméno FO], výslech žalované). K těmto důkazním návrhům soud dále dodává, že ze strany žalované nebylo specifikováno, které konkrétní skutečnosti by měly být prostřednictvím uvedených důkazních návrhů prokazovány kromě špatného vztahu žalobce a zesnulého. Žádný z uvedených důkazů neměl podle vyjádření žalované prokázat přání zesnulého, aby se jeho syn neúčastnil jeho pohřbu.

8. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Mezi stranami bylo nesporné, že otec žalobce zemřel dne 13.10.2022 (taktéž prokázáno z úmrtního listu zesnulého ze dne 29.11.2022) v [právnická osoba] a dále, že žalovaná nechala dne 20.10.2022 provést jeho kremaci/zpopelnění, aniž by o tom žalobce informovala. Tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné. Skutečnost, že žalovaná žalobce o pohřbu jeho zesnulého otce záměrně neinformovala, potvrdila sama žalovaná na ústním jednání dne 16.5.2024. Skutečnost, že žalovaná objednala a uhradila pohřeb zesnulého je dále prokázána z objednávky pohřbu zesnulého č. [hodnota] u pohřební služby [právnická osoba]., [adresa], IČO: [IČO] ze dne 14.10.2022 a z daňového dokladu - faktury č. [hodnota] ze dne 14.10.2022 vystavené pohřební službou žalované. Skutečnost, že žalovaná žalobce o pohřbu zesnulého neinformovala dále prokázána ze sms zprávy žalované sestře zesnulého [jméno FO], čtené na ústním jednání dne 16.5.2024, když ve vztahu k tomuto jedinému důkazu soud prolomil koncentraci řízení v souladu s § 118b o.s.ř., když tento důkaz mohl teoreticky znevěrohodnit důkazy v řízení již provedené. Žalovaná stavěla svoji obranu na tom, že vztahy mezi žalobcem a jeho zesnulým otcem byly špatné, což však také nebylo nesporné, když sám žalobce ve své žalobě uvedl, že zásah do svých osobnostních práv spatřuje mj. právě ve skutečnosti, že na pohřbu svého otce nemohl realizovat a demonstrovat usmíření se s ním.

10. Soud provedl dokazování výslechy svědků a předloženými listinami. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

11. Zesnulý byl krátce před úmrtím, v termínu od 27.9.2022 do 4.10.2022 hospitalizován v [právnická osoba], kde v rámci propouštěcí zprávy uvedl, že žije s manželkou. Probíhající terapie byla přerušena na negativní reverz z důvodu nespokojenosti pacienta a jeho družky s ošetřovatelskou péčí, přičemž stav pacienta byl označen jako neuspokojivý. Zesnulý odešel na reverz, jeho přítelkyně odmítla jakoukoliv lůžkovou péči i zajištění paliativní péče, byť doma, následně taktéž odmítla objednaný HC, chtěla se o něj postarat doma v jakémkoliv stavu (vše zjištěno z propouštěcí zprávy [právnická osoba] ze dne 4.1.2022 a z výpisu ze zdravotní dokumentace [právnická osoba]). Z výpisu ze zdravotní dokumentace [právnická osoba] vyplývá, že u zesnulého byla přítomna buď jeho přítelkyně nebo manželka nebo dcera, přičemž z provedeného dokazování logicky vyplývá, že se vždy jednalo o žalovanou.

12. Manželka zesnulého [jméno FO] byla na základě návrhu zesnulého rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31.10.2017, č.j. Nc 23073/2016, 18 P a Nc 212/2016, 18 P a Nc 213/2016 omezena na svéprávnosti v rozsahu nezpůsobilosti k nakládání s majetkem, jehož cena přesahuje částku jejího měsíčního důchodu a dále je nezpůsobilá ve stejném rozsahu uzavírat jakékoliv smlouvy, pořizovat závěť, dědickou smlouvu nebo dovětek, výkon volebního práva. Opatrovníkem byla jmenována [právnická osoba]. Od 3.6.2020 je manželka zesnulého [jméno FO] ubytována v [právnická osoba] na službě [Anonymizováno] (vše zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31.10.2017, č.j. Nc 23073/2016, 18 P a Nc 212/2016, 18 P a Nc 213/2016 a přípisu [právnická osoba] ze dne 12.1.2024).

13. Žalobce se o pohřbu svého otce dozvěděl až poté, co pohřeb proběhl, a to od spolupracovníka zesnulého [jméno FO], který žalobci po pohřbu telefonoval, ptal se ho, co udělají s firmou a podivoval se nad tím, proč žalobce nebyl na pohřbu svého otce (zjištěno ze svědecké výpovědi pana [jméno FO] ze dne 14.3.2024, ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno FO] ze dne 14.3.2024 a ze svědecké výpovědi dcery žalobce [jméno FO] ze dne 14.3.2024). Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

14. Další relevantní důkazy nebyly v koncentrační lhůtě navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu, popř. na nich nebylo trváno, když skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů (svědecká výpověď sestry zesnulého [jméno FO]).

15. Soudem zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že otec žalobce zemřel dne 13.10.2022 v [právnická osoba]. V posledním období jeho života se o zesnulého starala žalovaná, která se zesnulým žila jako jeho družka, zatímco manželka zesnulého [jméno FO] byla na základě návrhu zesnulého omezena na svéprávnosti a byla ubytována v [právnická osoba] na službě [Anonymizováno]. S rodinou žalobce, jakož i se žalobcem samotným se zesnulý v posledním období svého života nestýkal. O úmrtí zesnulého žalovaná žalobce žádným způsobem neinformovala. Žalovaná nechala dne 20.10.2022 provést kremaci/zpopelnění/pohřeb zesnulého, aniž by o tom žalobce jakkoliv informovala. Žalovaná však o pohřbu zesnulého informovala sestru zesnulého a spolupracovníky z firmy zesnulého, mj. pana [jméno FO]. Přání zesnulého, že si nepřeje, aby byl jeho syn/žalobce informován o jeho úmrtí a aby se neúčastnil jeho pohřbu v řízení prokázáno nebylo. Žalovanou navrhované důkazy byly jednak navrženy po koncentrační lhůtě a jednak tyto důkazy nesměřovaly k prokázání přání zesnulého, aby se jeho syn neúčastnil jeho pohřbu.

16. Na zjištěný skutkový stav popsaný výše soud aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení, na základě kterých věc právně posoudil následovně: Podle § 81 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Podle § 82 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.

18. Podle § 114 o.z. je člověk oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých. Není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel. Vzhledem k ustanovení § 3020 o.z. lze na úroveň manžela řadit registrovaného partnera zemřelého. Z textu zákona plyne, že osoby ve vymezené posloupnosti pozdější mohou nastoupit jen v případě, že nikdo z dříve uvedených není.

19. Nepochybnou součástí práva na rodinný život je vztah žijícího člena rodiny k jeho zesnulým předkům, jehož typickým a sociálně doložitelným obsahem je respekt k památce předků, případně požadavek pietního zacházení s předky. Přitom platí, že o způsobech nakládání s mrtvými, o tom, v jaké formě a na jakém místě jsou jejich ostatky uloženy, má právo rozhodovat sám jednotlivec.

20. Ustanovení § 114 o.z. dále rozvíjí oprávnění obsažené v § 113 odst. 1 o.z., přičemž zakotvuje ve vztahu k vůli člověka (pro případy, nebyla-li projevena) subsidiární oprávnění v posloupnosti výslovně uvedených osob rozhodnout o pohřbu zemřelého (jde v podstatě o rozhodnutí o celkové organizaci pohřbu, včetně např. určení okruhu jeho účastníků). Zákon zde svěřuje vůdčí úlohu manželovi zemřelého (v případě, že žije), který je tak v prvé řadě povolán rozhodnout v této záležitosti. Není-li manžela zemřelého, rozhodnou o jeho pohřbu děti zemřelého. Nelze však pominout, že výkon tohoto práva se může dostat do případné kolize s právem na pietu např. ostatních osob. Proto je nezbytné i v těchto případech proporcionálně poměřovat tato práva s ohledem na okolnosti každého konkrétního případu. Ve vypjatých případech přitom jako zákonná pomůcka poslouží případně i aplikace ustanovení § 8 o.z., podle něhož zneužití práva nepožívá právní ochrany. Takovéto zneužití práva může být spatřováno např. právě v tom, pokud by osoba oprávněná rozhodnout o pohřbu zemřelého člověka objektivně neopodstatněně, resp. svévolně, znemožnila osobám oprávněně uplatňujícím své právo na pietu zúčastnit se pohřbu zemřelého člověka. Oprávnění osob, jejichž výčet obsahuje ustanovení § 114 odst. 1 věta druhá o.z., nelze posuzovat jako absolutní právo umožňující takovýmto osobám bez objektivně seznaného důvodu vyloučit další osoby, jimž ve smyslu § 81 o.z. svědčí právo na pietu, z možnosti účastnit se pohřbu jim blízkého zemřelého člověka, vzdát mu tak úctu a současně mimo jiné i dát tak průchod svým legitimním citům ve vztahu k němu. Zabránění účasti na pohřbu takovýmto pozůstalým proto může případně být za určitých okolností konkrétního případu klasifikováno i jako zneužití práva, které ve smyslu ustanovení § 8 o.z. nepožívá právní ochrany (srov. I. ÚS 2477/08, NS 30 Cdo 2202/2017).

21. Z předcházející rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby. Obdobný závěr Nejvyšší soud potvrdil např. i v rozsudku ze dne 16. srpna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2782/2007, popř. v usnesení ze dne 11. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 241/2014.

22. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalovaná zcela evidentně porušila zákon (§ 81 a násl. a § 114 odst. 1 o.z.), když jí v žádném případě nepříslušelo rozhodovat o pohřbu otce žalobce, neboť zde existovaly osoby, jenž k tomu jsou povolány ze zákona, a existence těchto osob byla žalované prokazatelně známa (manželka zesnulého, když omezení její svéprávnosti nezahrnuje rozhodnutí o pohřbu zesnulého, a jako další v pořadí žalobce jako syn zesnulého). Žalovaná dále zcela jistě porušila právo žalobce na pietu, tj. důstojné rozloučení žalobce s jeho zesnulým otcem, tak aby žalobce mohl svému otci vzdát úctu a současně mimo jiné i dát tak průchod svým legitimním citům ve vztahu k němu, tj. urovnal své vztahy s ním v rámci širší rodiny a okruhu dalších blízkých osob. Újmu žalobce a zásah do jeho osobnostních práv, konkrétně do jeho práva na soukromí a rodinný život a dále do práva na pietu, má soud jednoznačně za prokázané.

23. Zásah do ochrany osobnostních práv žalobce ze strany žalované naplnil míru intenzity vyžadující zásah soudu směřující k ochraně osobnosti žalobce. Požadoval-li tedy žalobce za tento zásah do jeho práva na rodinný život a soukromí a práva na pietu omluvu, byl jeho nárok po právu a soud jeho návrhu vyhověl.

24. Požadoval-li žalobce za zásah do jeho práva na rodinný život, soukromí a práva na pietu i přiměřené zadostiučinění ve formě finanční kompenzace ve výši 50 000 Kč, soud taktéž jeho nároku vyhověl, když vyhodnotil že tento nárok je po právu, neboť újma žalobce je nezhojitelná a finanční kompenzace ve výši 50 000 Kč byla v praxi v obdobných případech soudy již přiznána. V některých obdobných případech byla přiznána dokonce finanční kompenzace ve výši 100 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 241/2014). V rámci jednotnosti rozhodování tedy soud vycházel z předchozí rozhodovací praxe v obdobné věci, na kterou se při vyčíslení svého nároku odkázal žalobce (viz. rozhodnutí sp. zn. 5 C 246/2015 Okresního soudu v Olomouci, následně judikováno v rozsudku NS ČR č.j. 30 Cdo 2202/2017-329) a tuto výši považuje za přiměřenou. Při vzniku nemajetkové újmy v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva jsou přiznávány poškozené osobě nároky na její odčinění formou poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Účelem zadostiučinění je poskytnout postiženému uspokojení (satisfakci, nikoli reparaci nebo restituci) za to, že byl neoprávněně proti své vůli nucen strpět nemajetkovou újmu. Povinnost k zadostiučinění, vyplývající z deliktního jednání, by měla na straně původce závadného jednání přispět též k vyrovnání morálních následků, jež svým jednáním způsobil. Zadostiučinění se váže k osobnímu vyrovnání s minulostí, a to na obou stranách. Z těchto důvodů soud vyhodnotil částku 50 000,-Kč na satisfakci způsobené nemajetkové újmy jako přiměřenou. K tomu soud ještě poznamenává, že při posouzení přiznané částky 50 000,-Kč jako přiměřené zohlednil, že jednání žalované má dopad i na postavení žalobce v rámci širší rodiny a okruhu blízkých osob účastnících se pohřbu zesnulého, kde poškozuje jeho dobré jméno.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. Náklady řízení žalobce přitom činily 26 684 Kč a sestávají z: - vyměřeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč; - z odměny právního zástupce žalobce v celkové výši 24 684 Kč, která sestává z: a) odměny za 6 úkonů právní služby stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč po 3 100 Kč, tj.: převzetí a příprava právního zastoupení, sepsání žaloby ve věci samé, účast na ústních jednání ve dnech 11.1.2024, 14.3.2024 a 16.5.2024 (jedná se o 2 úkony, neboť jednání přesahovalo 2 hod.), tj. celkem 18 600 Kč; b) 6 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., tj. celkem 1 800 Kč; c) DPH ve výši 21 %, tj. 4 284 Kč.

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle návrhu žalobce, když stanovil delší lhůty, než vyplývá z § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., což je pro žalovanou příznivější.

Poučení