7 Cmo 11/2019 - 327

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudců JUDr. Josefa Holejšovského a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatelů: 1) [Jméno navrhovatele A], narozená [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] 2) [Jméno navrhovatele B], narozená dne [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] 3) [Jméno navrhovatele C], narozený dne [Datum narození navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele A] všichni tři zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [právnická osoba], IČO 25437046 sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení příslušenství z částky 167 294 Kč, o odvolání navrhovatelů a), b) a c) a účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 71 Cm 85/2011-297 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 71 Cm 85/2011 – 297 se v části výroku I., ve které byl zamítnut návrh na zaplacení účastnicí zákonného úroku z prodlení ode dne 1. 6. 2007 do 23. 7. 2007 z částky 167 294 Kč společně a nerozdílně navrhovatelce 1), navrhovatelce 2) a navrhovateli 3), se potvrzuje.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 71 Cm 85/2011 – 297 se mění: a) ve zbylé části výroku I. tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelům společně a nerozdílně 128 454,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. b) ve výroku II. tak, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na náhradu nákladů řízení částku 15 054 Kč na účet Městského soudu v Praze, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení; Účastnice je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 7 084 Kč na účet Městského soudu v Praze, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. c) ve výroku III. tak, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně účastnici na náhradu nákladů řízení v jeho dosavadních stupních částku 82 822,10 Kč, k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta C], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Účastnice je povinna zaplatit společně a nerozdílně navrhovatelům na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 39 000,70 Kč a účastnice je povinna zaplatit společně a nerozdílně navrhovatelům 2) a 3) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 540 Kč, to vše k rukám jejich zástupce [Jméno advokáta A], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 4. 2009, se navrhovatelé na účastnici - společnosti [právnická osoba]. (dále i jen „Společnost“) domáhali zaplacení navrhovatelce 1) částky 533 333,33 Kč s příslušenstvím, navrhovatelce 2) částky 133 333,33 Kč s příslušenstvím a navrhovateli 3) částky 133 333,33 Kč s příslušenstvím; příslušenství specifikovali jako zákonný úrok z prodlení ode dne 1. 6. 2007 do zaplacení. Požadované částky představují vypořádací podíl po zesnulém [Anonymizováno], r. č. [RČ], který zemřel dne [Anonymizováno], společníku Společnosti, jehož jsou navrhovatelé dědici.

2. Městský soud v Praze o návrhu navrhovatelů poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 30. srpna 2016, č. j. 71 Cm 85/2011 - 250 tak, že žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni č. 1) částku 533 333,33 Kč s příslušenstvím, žalobkyni č. 2) částku 133 333,33 Kč s příslušenstvím a žalobci č. 3) částku 133 333,33 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni č. 1), žalobkyni č. 2) a žalobci č. 3) společně a nerozdílně částku ve výši 167 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 6. 2007 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), že žalobci jsou povinni nahradit České republice, na účet Městského soudu v Praze, náklady na znalečné ve výši 17 491 Kč, společně a nerozdílně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), že žalovaný je povinen nahradit České republice, na účet Městského soudu v Praze, náklady na znalečné ve výši 4 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení, k rukám jeho právního zástupce částku ve výši 65 536 Kč, společně a nerozdílně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). K odvolání navrhovatelů, které směřovalo proti výrokům III., IV. a V. a k odvolání účastnice proti výroku II. v té části, kde bylo rozhodnuto o příslušenství pohledávky, a proti výrokům III., IV. a V., rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 8. 2018, č. j. 7 Cmo 490/2016 – 277 tak, že rozsudek v odvoláními napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Městský soud v Praze poté rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh, aby byla účastnice zavázána zaplatit navrhovatelce 1), navrhovatelce 2) a navrhovateli 3) společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení z částky 167 294 Kč ode dne 1. 6. 2007 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), že účastnice je povinna nahradit České republice na účet Městského soudu v Praze náklady na znalečné ve výši 22 138 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), a že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelům k rukám jejich právního zástupce náklady řízení v celkové výši 276 072 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

4. Soud v odůvodnění svého usnesení vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že přisouzená částka, která je již v právní moci, tedy částka ve výši 167 294 Kč, byla navrhovatelům účastnicí řízení vyplacena dne 17. 3. 2017. Soud prvního stupně měl za prokázané z korespondence, která byla vedena mezi právními zástupci účastníků řízení, konkrétně mezi [tituly před jménem] a [tituly před jménem], tedy z korespondence ze dne 21. 8. 2008, a zejména z dopisu [tituly před jménem] ze dne 2. 12. 2008, že společnost [právnická osoba] byla připravena jednoznačně plnit navrhovatelům částku vypočteného vypořádacího podílu okamžitě po té, co jí bude doloženo, kdo tento nárok zdědil, případně byla připravena tuto částku zaplatit k rukám soudního komisaře na základě výzvy. Soud má ovšem za prokázané, že navrhovatelé v tomto směru žádnou součinnost neposkytli a na tuto nabídku Společnosti nepřistoupili, neboť tvrdošíjně trvali na svém nároku ve výši 2 000 000 Kč, resp. následně ve výši 800 000 Kč. Soud prvního stupně na danou věc aplikoval ust. § 369 a § 370 obch. zák. a dospěl k závěru, že dlužník tedy Společnost se do prodlení nedostala. Navrhovatelům nic nebránilo v tom, aby vyvinuli příslušnou součinnost, a to ať už osobně (sdělili účastníku příslušná čísla účtů, kam má platba směřovat), aby mohli přijmout částku ve výši 137 741,47 Kč a o zbývající částku, když nebyli s touto výší vypořádacího podílu srozuměni, se následně soudili. Případně tak mohli učinit prostřednictvím soudní komisařky [tituly před jménem], která o připravenosti účastníka plnit, byla rovněž zpravena (dopis [tituly před jménem] ze dne 3. 10. 2007). Soud má ostatně za to, že částka, kterou společnost [právnická osoba] byla připravena vyplatit navrhovatelům, se žádným způsobem výrazně nelišila od částky, která byla následně zjištěna znalcem k tomu soudem ustanoveným, tedy na základě odborného posouzení. V daném případě činí rozdíl pouze částku 29 553 Kč, když se v daném případě nejednalo o rozdíl v diametrálně rozdílné výši oproti hodnotě vypořádacího podílu, která byla zjištěna na základě znaleckého posudku. Za této situace „trestat“ účastníka tím, že by ho soud zavázal k náhradě příslušenství za dobu takřka 10 let, se soudu jevilo vzhledem k okolnostem, jako nedůvodné a nepřiměřeně tvrdé. Posouzení výše nároku záviselo dle soudu na odborném posouzení, a proto o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výši určil částkou 276 072 Kč. Dále s ohledem na posuzovaný úspěch ve věci ve vztahu k navrhovatelům, zavázal účastnici k náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., (znalečné) v celkové výši 22 138 Kč.

5. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolali navrhovatelé, kteří namítali s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2873/2015, že soud prvního stupně vycházel výlučně z dopisu právního zástupce účastnice. Účastnice ale tímto dopisem žádnou aktivitu ke zjištění okruhu dědiců nevyvíjela, ani je nevyzývala k poskytnutí údajů potřebných k provedení bezhotovostní platby a nechovala se tak ani o celou dobu předcházející soudnímu řízení, a ani v době jeho průběhu. Uvedeným dopisem se účastnice výlučně bránila uplatněnému nároku. Odvolatelé nevnímají svůj nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jako „trest“ pro účastnici, jedná se o zákonný nárok, který je zcela odůvodněn. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že uloží účastnici povinnost zaplatit navrhovatelům společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení z částky 167 294 Kč ode dne 1. 6. 2007 do zaplacení. Pokud jde o náhradu nákladů v dosavadních řízení před soudy obou stupňů, navrhli, aby odvolací soud potvrdil výrok II. a výrok III. napadeného usnesení. Uplatnili náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Proti výroku III. a IV. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice, která namítala, že na danou věc nelze aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a že na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je nutno aplikovat ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesní neúspěch navrhovatelů nespočíval na zjištěních znaleckého posudku, nýbrž na právním posouzení soudem. Pokud by aplikace ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. připuštěna byla, pak nebyl výpočet učiněný soudem prvního stupně správný, neboť v takovém případě se tarifní hodnota věci stanoví z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované. Účastnice navrhla, aby odvolací soud změnil ve výroku II. a III. usnesení soudu prvního stupně tak, že navrhovatelé 1), 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit náklady řízení státu a rovně tak i náklady řízení účastnice, a to před soudy všech stupňů.

7. Dále se účastnice vyjádřila k odvolání navrhovatelů tak, že z dopisu ze dne 2. 12. 2018 [tituly před jménem], předchozího zástupce účastnice, je evidentní, že účastnice vyvinula jednoznačně aktivitu ke zjištění platebního místa, ale na její výzvy nebylo ničeho sděleno. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 7. 2010 uvedla, že jí není známo v jakém stadiu, je dědické řízení a dosud nikdo nepředložil doklad o tom, že je to on, kdo v rámci dědického řízení nabyl do svého vlastnictví či spoluvlastnictví vypořádací podíl. Za situace, kdy účastnice dala najevo uvedeným dopisem svou připravenost vypořádací podíl na výzvu soudního komisaře zaplatit buď k rukám konkrétního dědice, nebo k rukám soudního komisaře, bylo na navrhovatelích, aby příslušné sdělení vůči účastnici učinili. Protože se tak nestalo, dovodil soud prvního stupně správně, že navrhovatelé požadovanou součinnost vůči účastnici nevyvinuli a její nabídku nepřijali. Účastnice navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů je důvodné.

9. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).

10. Podle ust. § 150 odst. 1 obch. zák. jestliže přešel obchodní podíl na společnost, vzniká společníku, jehož účast ve společnosti zanikla, nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádací podíl (§ 61 odst. 2). Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného.

11. Podle ust. § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada.

12. Podle ust. § 113 odst. 6 obch. zák. Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou.

13. Podle ust. § 150 odst. 3 obch. zák. společnost je povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu poté, co splnila povinnost podle § 113 odst. 5 nebo 6, jestliže byl vklad společníka splacen. Není-li v době splnění povinnosti podle § 113 odst. 5 nebo 6 vklad společníka splacen, je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu po splacení tohoto vkladu. Společenská smlouva může lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit.

14. Dle ust. § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

16. Dle ust. § 370 obch. zák. je věřitel v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

17. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování přípisem zástupce Společnosti zástupkyni dědičky (navrhovatelky 1)) ze dne 2. 12. 2008, zjistil, že je odpovědí na přípis dědičky ze dne 21. 8. 2008, ve kterém vyjádřila nesouhlas s vyčíslením vypořádacího podílu Společností ve výši 137 741,47 Kč. Společnost jí pak sděluje, že, je připravena zaplatit částku odpovídající jím vypočtenému vypořádacímu podílu okamžitě poté, co jí bude doloženo, kdo tento nárok dědil, případně takovou částku je připravena zaplatit k rukám soudního komisaře na základě jeho výzvy. Dále pak z listin tvořící spis Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 51 D 1015/2006 k důkazu odvolacím soudem provedených, zjistil, že notářka – soudní komisařka [tituly před jménem] (dále jen „notářka“) vystavila dne 17. 1. 2007 potvrzení dědicům, ve kterém je určen okruh dědiců, jež jsou v této věci navrhovateli. Dále, že se notářka žádostí ze dne 21. 1. 2007 obrátila na Společnost s dotazem, jaká byla hodnota 50% obchodního podílu. K tomu jí jednatel Společnosti dne 7. 2. 2007 doložil notářský zápis [Anonymizováno], sepsaný [tituly před jménem] dne 16. 11. 2006 (k důkazu provedený soudem prvního stupně), že obchodní podíl se ve Společnosti nedědí. Notářka žádostí ze dne 16. 5. 2007 adresovanou Společnosti, žádala o sdělení výše vypořádacího podílu. K tomu jí bylo Společností sděleno přípisem z 11. 6. 2007, že Společnost nemá k dispozici úplné podklady, a že výši sdělí po dokončení daňové kontroly, o kterou požádala. Společnost přípisem ze dne 3. 10. 2007 sdělila notářce, že daňová kontrola nebude provedena, a že z dostupných dokladů Společnost určila výši vypořádacího podílu částkou 137 741,47 Kč. Společnost se žádostí ze dne 14. 12. 2007 notářky dotazovala, zda je pozůstalostní řízení vyřízeno a žádá o sdělení, kdo je dědicem částky odpovídající vypořádacímu podílu (opakovaně dne 24. 4. 2008), k tomu jí bylo notářkou oznámeno, že dědické řízení nebylo skončeno a nebylo tudíž rozhodnuto ani o obchodním podílu, a že o výsledku dědického řízení bude Společnosti Okresním soudem v [Anonymizováno] zaslána zpráva.

18. Předně odvolací soud konstatuje, že na splatnost vypořádacího podílu nemá žádný vliv rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví (popř. o schválení dohody dědiců) po zesnulém společníkovi, jinak řečeno Společnost je povinna vypořádací podíl zaplatit dědicům zesnulého společníka, o jejichž dědickém právu není pochyb, bez ohledu na to, zda a kdy rozhodl soud v dědickém řízení o potvrzení nabytí dědictví (popř. o schválení dohody dědiců), anebo o ustanovení správce dědictví. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 67).

19. V řízení pak nebylo žádného sporu o tom, že k převodu obchodního podílu dle ust. § 113 odt. 5 obch. zák. nedošlo a valná hromada Společnost nerozhodla o snížení základního kapitálu o vklad tohoto společníka, nebo že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu. Společnost tak v této věci nenaložila ode dne 24. 11. 2006 do 6 měsíců s obchodním podílem ve smyslu ust. § § 113 odst. 6 obch. zák., který na ní přešel smrtí společníka, a proto jí lhůta dle ust. § 150 odst. 3 obch. zák. „bez zbytečného odkladu“, určená k vyplacení vypořádacího podílu dědicům společníka Společnosti, počala běžet ode dne, kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro dispozici s uvolněným obchodním podílem, stanovená § 113 odst. 6 obch. zák., tj. ode dne 24. 5. 2007 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008).

20. Při posuzování délky lhůty pro vyplacení vypořádacího podílu „bez zbytečného odkladu“, odvolací soud zohlednil čas, který by Společnost musela při obvyklém chodu věcí vynaložit ke zjištění okruhu dědiců zemřelého společníka, o jejichž dědickém právu nebylo pochyb, a i k získání údajů k zaplacení vypořádacího podílu, ať již platbou v hotovosti v místě bydliště věřitelů dle ust. § 337 obch. zák. nebo bezhotovostně dle § 339 obch. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2873/2015). Dle odvolacího soudu bylo v možnostech Společnosti splnit její povinnost, poté co by učinila veškeré úkony potřebné k jejímu splnění, nejdéle do 2 měsíců ode dne 24. 5. 2007, a proto po zohlednění této doby počala lhůta pro vyplacení obchodního podílu upravená v ust. § 150 odst. 3 obch. zák. běžet Společnosti dne 24. 7. 2007.

21. Odvolací soud vzhledem ke všemu uvedenému dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že Společnost nebyla v prodlení se zaplacením svého peněžitého závazku navrhovatelům ode dne 1. 6. 2007 do 23. 7. 2007, ovšem na rozdíl od něj z důvodů, že splatnost vypořádacího podílu ve výši 167 294 Kč nastala ve smyslu ust. § 150 odst. 3 och. zák. až dne 24. 7. 2007, a navrhovatelé na zaplacení zákonných úroků z prodlení za toto období dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. proto nemají právo.

22. Odvolací soud na základě jím učiněných zjištění, na rozdíl od soudu prvního stupně dále shledal, že Společnost ode dne 24. 5. 2007 neučinila žádné úkony k tomu, aby si zjistila okruh dědiců, jež jsou oprávněni po zemřelém společníkovi dědit, řádně nenabídla věřitelům své plnění a ani je nevyzvala k žádnému spolupůsobení nutnému k tomu, aby mohla splnit svůj závazek (§ 370 obch. zák.). Neplyne to ani z přípisů a dotazů směřujících na notářku v rámci dědického řízení a ani z jejího sdělení ze dne 2. 12. 2008 zástupkyni jedné z dědiček. Z nich je zřejmé pouze to, že Společnost je sice připravena vypořádací podíl vyplatit, ale až poté, co bude dědické řízení skončeno a bude známo a jí sděleno, kdo vypořádací podíl zdědil. Ostatně na to lze i usuzovat z jejího následného jednání, kdy k vyplacení vypořádacího podílu v jí stanovené výši nepřistoupila ani po zahájení řízení, kdy již nemohla mít o oprávněném okruhu dědiců žádných pochyb, ale učinila tak až v důsledku pravomocného rozhodnutí soudu. Dle odvolacího soud pak ani nesouhlas jedné z dědiček obsažený v přípisu ze dne 21. 8. 2008 s výši vypořádacího podílu určeného Společností, nelze považovat za nepřevzetí řádně nabídnutého plnění, když k takové řádné nabídce ze stran Společnosti ani nedošlo a ani následná reakce Společnosti, přípis ze dne 2. 12. 2008 jednomu z věřitelů, že je připravena plnit až jí bude známo, kdo dědil, případně že je takovou částku připravena zaplatit k rukám soudního komisaře na základě jeho výzvy, není dle ust. § 370 obch. zák. řádným nabídnutím plnění oprávněným dědicům zemřelého společníka a není ani ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení výzvou k jejich spolupůsobení nutnému k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek řádně a včas.

23. Odvolací soud se proto na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že Společnost byla v prodlení ode dne 24. 7. 2007 do 13. 7. 2017 se zaplacením 167 294 Kč, neboť svůj závazek vyplatit vypořádací podíl navrhovatelům řádně a včas nesplnila dle ust. § 365 věta první obch. zák., neboť věřitelé v prodlení ve smyslu ust. § 370 obch. zák. nebyli, a skutečnost předpokládaná ust. § 365 věta druhá obch. zák., pro kterou by jinak v prodlení nebyla, nenastala. Nutno dodat, že nárok na zaplacení úroků z prodlení ode dne 24. 7. 2007 do 13. 7. 2017 vznikl navrhovatelům ze zákona v důsledku prodlení Společnosti se splněním jejího peněžitého závazku, a byl proto uplatněn po právu. Lze tak přisvědčit odvolatelům, že okolnosti případu, jež vedly soud prvního stupně k závěru, že „trestat účastnici tím, že by jí soud zavázal k náhradě příslušenství za dobu takřka 10 let, jsou pro přiznání jejich zákonného nároku soudem, nerozhodné.

24. Protože Společnost byla v prodlení s vyplacením vypořádacího podílu ve výši 167 294 Kč od 24. 7. 2007 do 13. 7. 2017, určil odvolací soud výši úroků z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., a to podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, ve znění nařízení vlády (novely) č. 163/2005 Sb., částkou 128 454,66 Kč. A v této výši shledal nárok navrhovatelů dle uvedených zákonných ustanovení důvodným.

25. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil výrok I. napadeného usnesení v té části, kde byl zamítnut návrh na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 6. 2007 do 23. 7. 2007 z částky 167 294 Kč účastnicí navrhovatelům společně a nerozdílně, jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I., ale z jiných důvodů. Ve zbylém rozsahu výrok I. napadeného usnesení změnil tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelům společně a nerozdílně částku 128 454,66 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. a).

26. Změnové rozhodnutí způsobuje nutnost nového posouzení nákladů řízení před soudem prvního stupně, resp. v jeho dosavadním průběhu. Odvolací soud proto dle ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl znovu o náhradě nákladů dosavadních řízení, a to dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle poměru úspěchu účastníků ve věci. V tomto případě se nejedná o řízení, ve kterém by rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, neboť způsob výpočtu nároku navrhovatelů byl předem objektivně dán. Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu účastníků ve věci, je třeba zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08.) Předmětem řízení byla pohledávka navrhovatelů ve výši 800 000 Kč a její příslušenství ve výši 643 665,64 Kč, což je zákonný úrok z prodlení od 1. 6. 2007 do 13. 7. 2017 z částky 800 000 Kč, a předmětem sporu tak bylo zaplacení částky 1 443 665,64 Kč. Navrhovatelé byli úspěšní ve výši 295 748,66 Kč, což představuje 20% míry jejich úspěchu v dosavadních řízeních, oproti tomu Společnost byla úspěšná co do částky 1 147 916,98 Kč, což představuje 80% míry jejího úspěchu. Rozdíl mezi úspěchem účastnice a jejím neúspěchem je 60% a v této výši má právo na zaplacení náhrady nákladů řízení navrhovateli společně a nerozdílně.

27. O náhradě dosavadních nákladů řízení státu, jež spočívají ve vyplaceném znalečném ve výši 22 138 Kč, rozhodl znovu odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že neúspěšní navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na náhradu nákladů řízení částku 17 710,40 Kč, která představuje 80% jejich neúspěchu v dosavadních řízeních a Společnost je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 4 427,60 Kč, která představuje 20% jejího neúspěchu v dosavadních řízeních.

28. Výši náhrady nákladů dosavadních řízení účastnice určil odvolací soud dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. následovně:

29. V průběhu 1. řízení před soudem prvního stupně prokazatelně vznikly účastnici účelně vynaložené náklady zastupování advokátem celkem ve výši 121 968 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif nebo jen „AT“) za sedm hlavních úkonů právní služby po 14 100 Kč z tarifní hodnoty 1 443 665,64 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření účastnice ve věci 14. 7. 2010, vyjádření ve věci z 4. 9. 2012, účast na jednání dne 5. 11. 2012, dne 14. 1. 2016, 17. 3. 2016 a 25. 8. 2016 + 7 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT + 21% DPH z uvedených částek ve výši 21 168 Kč). Účastnici prokazatelně nevznikly náklady řízení: a) za nahlížení do spisu dne 15. 10. 2012, neboť do spisu nahlížel [tituly před jménem], advokát, kterému bylo soudem povoleno nahlížet do spisu jako zástupci [Anonymizováno] (viz č. l. 161 – 164 spisu), nikoliv tedy jako zástupci účastnice, která mu procesní plnou moc pro toto řízení udělila až dne 19. 6. 2014 (č. l. spisu 183) a b) za jednání s protistranou od 14. 1. 2016 do 15. 2. 2016, neboť poskytnutí tohoto úkonu právní služby zástupcem účastnice, jeho forma a ani přesná doba, kdy byl učiněn, nebylo účastnicí soudu nijak doloženo.

30. V průběhu 1. odvolacího řízení prokazatelně vznikly účastnici účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem celkem ve výši 8 034,40 Kč (§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 AT za jeden hlavní úkon právní služby po 6 340 Kč z tarifní hodnoty 130 788,75 Kč - odvolání účastnice + 1 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT + 21% DPH z uvedených částek ve výši 1 394,40 Kč).

31. V průběhu následného řízení před soudem prvního stupně prokazatelně vznikly účastnici účelně vynaložené náklady zastupování advokátem ve výši 8 034,40 Kč (§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 AT za jeden hlavní úkon právní služby po 6 340 Kč z tarifní hodnoty 130 788,75 Kč - účast na jednání dne 8. 11. 2018 + 1 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT + 21% DPH z uvedených částek ve výši 1 394,40 Kč).

32. V dosavadních řízeních určil odvolací výši účelně vynaložených nákladů účastnice celkem částkou 138 036,79 Kč. Protože účastnici náleží dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. náhrada nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu ve věci, který činí 60%, určil odvolací soud výši náhrady nákladů řízení účastnice částkou 82 822,10 Kč. V uvedené výši proto byli navrhovatelé zavázáni společně a nerozdílně účastnici náhradu dosavadních nákladů řízení uhradit, a to v obecné pariční lhůtě na účet jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů řízení navrhovatelům, kteří měli neúspěch v nepatrné části. V jeho průběhu prokazatelně vznikly navrhovatelům účelné náklady v celkové výši 39 000,70 Kč, a to za 2 poskytnuté společné úkony právní služby advokátem každému z nich (§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 AT za dva hlavní úkon právní služby po 6 340 Kč z tarifní hodnoty 130 788,75 Kč – odvolání a účast na jednání dne 5. 12. 2019, poskytnuté každému z navrhovatelů, kdy při poskytnutí společných úkonů se každá odměna advokáta snižuje o 20% dle ust. 12 odst. 4 AT + 6 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT + 21% DPH z uvedených částek ve výši 6 768,72 Kč). Navrhovatelům 2) a 3) dále vznikly náklady odvolacího řízení zaplacením soudního poplatku za odvolání k výzvě soudu ve výši 6 851 Kč, přičemž ale jejich poplatková povinnost činila podle položky 22 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, správně částku 6 540 Kč. Účastnice byla zavázána náhradu nákladů odvolacího řízení uhradit společně a nerozdílně navrhovatelům ve výši 39 000,70 Kč a dále navrhovatelům 2) a 3) ve výši 6 540 Kč, a to vše v obecné pariční lhůtě na účet jejich advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Soud prvního stupně vrátí navrhovatelům 2) a 3) přeplatek poplatku za odvolací řízení ve výši 311 Kč zaplacený společně a nerozdílně na základě nesprávné výzvy soudu, a to z účtu soudu (§ 10 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Poučení