7 Cmo 135/2019 - 552

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudců JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele], [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] c) [Jméno advokáta C], IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] za účasti: 1. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2. [Jméno advokáta E]., IČO [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o odvolání účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, č. j. 72 Cm 304/2007-518, 73 Cm 72/2008, takto:

Výrok

I. Usnesení soud prvního stupně se a) potvrzuje ve výroku I.; b) mění ve výrocích II. – VI. jen tak, že platební povinnost bude plněna rovným dílem; jinak se potvrzuje. II. 1. a 2. účastník jsou povinni zaplatit navrhovateli a) na nákladech odvolacího řízení rovným dílem částku 9 405 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci usnesení. III. 1. a 2. účastník jsou povinni zaplatit navrhovateli b) na nákladech odvolacího řízení rovným dílem částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

IV. Ve vztahu mezi 1. a 2. účastníkem a navrhovatelem c) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 19. 12. 2018, č. j. 72 Cm 304/2007-518, 73 Cm 72/2008, Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozhodl tak, že protiplnění za kmenovou akci v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 1 400 Kč, emitované společností [adresa]., stanovené a vyplacení hlavním akcionářem [Jméno advokáta E]. (dříve [Anonymizováno].), ve výši 3 856 Kč je nepřiměřená. Přiměřené protiplnění za kmenovou akcii v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 400 Kč emitované společností [adresa]., je ve výši 6 517,59 Kč (výrokem I.), 1. a 2. účastníkovi uložil povinnost zaplatit navrhovateli a) na náhradě nákladů řízení 112 699,75 Kč (výrokem II.), navrhovateli b) 38 181,04 Kč (výrokem III.) a navrhovateli c) 2 000 Kč (výrokem IV.), jakož i povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Městského soudu v Praze 1 000 Kč (výrokem V.) a částku 117 421,63 Kč (výrokem VI.). Shledal, že mezi všemi účastníky byla sporná výše protiplnění stanovená na základě znaleckého posudku č. 82/2007 ve spojení s rozhodnutím ČNB o udělení souhlasu podle § 183i odst. 5 věta prvá obch. zák. Proto nechal vypracovat nezávislý znalecký posudek, který po doplnění stanovil výši přiměřeného protiplnění za akcii [právnická osoba]. ve výši 4 695 Kč.

2. účastník namítl, že cena za akcii by měla být snížena o 15 %, jelikož v sobě zahrnuje tzv. přirážku za získání majority, čímž se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí, kterým zrušil dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu zdejšího. Z dokazování vyplynulo, že 2. účastník nabyl majoritu smlouvou ze dne 1. 2. 2007 a již dne 8. 6. 2007 se konala valná hromada, která rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů podle § 183i obch. zák., tj. po 127 dnech od získání majoritního podílu ve společnosti. Je tedy spravedlivé, aby při stanovení výše protiplnění bylo přihlédnuto k této akviziční (prémiové) ceně. Přiměřená výše protiplnění ve výši 6 517,59 Kč za jednou akcii odpovídá ceně, za kterou 2. účastník nakoupil 90,3 % akcií dne 1. 2. 2007. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“; jehož použití je opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován), o nákladech státu pak dle § 148 odst. 1 o. s. ř., které odpovídají vynaloženým nákladům na znalecký posudek.

2. Proti všem výrokům předmětného usnesení podali 1. a 2. účastník odvolání. Namítají, že doplněné dokazování soudu prvního stupně při jednání dne 10. 1. 2019 není postačující. 1. a 2. účastník splnili veškeré zákonné povinnosti, které jim právní úprava v rozhodné době ukládala. Třebaže Nejvyšší soud v textu odůvodnění svého rozhodnutí pracuje přímo s akviziční cenou, z příslušné části odůvodnění vyplývá, že vždy je třeba posuzovat časovou souslednost nabytí majority za tzv. prémiovou cenu a okamžik vytěsnění minoritních akcionářů. Touto otázkou se však soud prvního stupně nezabýval, přičemž 1. a 2. účastník mají za to, že není dán důvod pro neponížení akviziční ceny o 15 %. Konstatování, že k výkupu majoritního podílu došlo těsně před vytěsněním navrhovatelů, není dostačující a neodpovídá v řízení v tomto směru provedeným důkazům. Poukazují na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2015, č. j. 7 Cmo 504/2014-1840, aplikace, jehož závěrů se dožadují. Dále namítají, že soud prvního stupně zcela ignoroval závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce BDO – Appraisal services – Znalecký ústav s. r. o. a žádným způsobem je nevyhodnotil, třebaže byl v původním řízení vyhodnocen jako stěžejní. Pro závěry soudu prvního stupně nemohou postačovat závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 Cdo 3024/2016-492, doplněné výroční zprávou 1. účastnice za rozhodný rok. V rámci výroků o nákladech řízení měl soud přihlédnout k účelnosti vynaložených nákladů, zejména na soudem pořízený znalecký posudek a jeho doplnění, které byly fakticky vynuceny postupem soudu prvního stupně, čemuž se odvolatelé nemohli bránit. Při rozhodování o nákladech řízení měl soud přihlédnout též k délce trvání celého řízení a v tomto směru vynést příslušný výrok o jejich náhradě. Navrhují, aby bylo předmětné usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Navrhovatel a) nepovažuje odvolání za důvodné. Účastníci provedené důkazy nezpochybnili, k provedeným důkazům neměli námitek a nevznesli žádné důkazní návrhy. Pokud by účastníkům šlo o opravdu spravedlivé a přiměřené protiplnění, museli by sami aktivně poskytnout svému znalci a České národní bance informace o koupi 90,3 % akcií ke dni 1. 2. 2007, což se však patrně nestalo. Na souhlas České národní banky se v žádném případě nebylo a není možno spoléhat. Pokud jde o případnou srážku až 15 % z tržní ceny, soud prvního stupně se touto otázkou šířeji zabývá a svůj závěr srozumitelně zdůvodňuje. Soud prvního stupně byl vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v dané věci, který případnou srážku nepřipouští. Při akvizici nešlo o prémiovou cenu ve smyslu koupě nějaké předražené minoritní části k získání majority, ale o tržní cenu podniku. Nelze popřít triviální logiku, že 90 % něčeho cenného nemůže být dražší než celek.

4. Navrhovatel b) považuje odvolání za zcela nedůvodné. Účastnící žádné návrhy dalšího dokazování nepřednesli. Zcela zavádějící je pak poznámka o tom, že v rámci procesu vytěsnění splnili veškeré své zákonné povinnosti, neboť svému znalci a ani České národní bance nepředložili smlouvu o akvizici, která přímo stanovila tržní cenu, a naopak se snažili minimalizovat přiměřené protiplnění na co možná nejnižší míru, což vyplývá z udělení souhlasu České národní banky ze dne 17. 4. 2007. Při akvizici nešlo o prémiovou cenu, ale o tržní cenu podniku. Před zásahem Nejvyššího soudu se soudy nebyly schopny vypořádat s triviální logikou, že 90 % něčeho cenného nemůže být dražší než celek (tj. 90,3 % podniku bylo koupeno za tržní cenu 919 834 000 Kč, zatímco následné ocenění celého podniku bylo dle znalce [Anonymizováno] stanoveno na pouhých 733 748 685 Kč). Závěr stran případné srážky pak soud prvního stupně srozumitelně odůvodňuje, pokud jde o její nepřipuštění, byl soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem. Je navrhováno potvrzení předmětného usnesení.

5. Navrhovatel c) se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání ve věci samé důvodným neshledal.

7. Odvolací soud vyšel z rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

8. Podle § 183k odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

9. Podle § 183i odst. 1 obch. zák. osoba, která vlastní ve společnosti účastnické cenné papíry, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, s nímž jsou spojena hlasovací práva, a b) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen „hlavní akcionář“), je oprávněna požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu, která rozhodne o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na její osobu.

10. Podle § 183c odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2008, obchodního zákoníku, je-li nabídka převzetí činěna proto, že to ukládá navrhovateli zákon, rozhodnutí státního orgánu nebo stanovy společnosti (dále jen "povinná nabídka převzetí"), nesmí být omezena na určitý počet účastnických cenných papírů ani podmíněna podle § 183a odst. 3 a musí v ní být uvedeno též, z jakého důvodu se činí. Pro účely povinné nabídky převzetí se účastnické cenné papíry považují vždy za neomezeně převoditelné. Podle § 183c odst. 3 tohoto předpisu, cena nebo směnný poměr uvedené v povinné nabídce převzetí musí být přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů. Při stanovení ceny pro účely povinné nabídky převzetí při ovládnutí společnosti se přihlédne k váženému průměru z cen, za něž byly uskutečněny obchody těmito cennými papíry v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí, které byly evidovány centrálním depozitářem podle odstavce 4 (dále jen "průměrná cena"). Jestliže akcionář nebo osoba jednající s ním ve shodě nabyla v posledních 6 měsících cenné papíry, které jsou předmětem nabídky převzetí, za cenu vyšší, než je průměrná cena (dále jen "prémiová cena"), nesmí být cena navrhovaná v nabídce převzetí nižší než prémiová cena snížená až o 15 %, jestliže stanovy tuto odchylku nevylučují nebo nezpřísňují. Takto snížená prémiová cena nesmí být nižší než průměrná cena.

11. Po promítnutí kasačních závěrů usnesení Nejvyššího soudu vydaného v dané věci dne 26. 4. 2018, č. j. 29 Cdo 3024/2016-492, kterými je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), do jejích poměrů je zřejmé, že úvaha o snížení akviziční ceny až o 15 % není při stanovení výše přiměřeného protiplnění namístě (dle § 183k odst. 1 obch. zák.). S ohledem na stěžejní námitku ohledně potřeby ponížení určené částky přiměřeného protiplnění je namístě závěry takto dovolacím soudem dovozené citovat: „při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví vlastníci účastnických cenných papírů (dále též jen „menšinoví akcionáři“) nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.“ … „Určuje-li totiž právní úprava, že k tzv. prémiové ceně (tj. ceně zahrnující i tzv. přirážku za získání majority) je nutné přihlédnout při stanovení ceny v povinné nabídce převzetí [srov. § 183c odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném do 31. března 2008), či obdobně § 43 odst. 3 až 5 zákona o nabídkách převzetí], u níž (jak přiléhavě zdůrazňuje dovolatel) má menšinový akcionář možnost se rozhodnout, zda své akcie (účastnické cenné papíry) prodá, musí to tím spíše platit v případě postupu podle § 183i a násl. obch. zák., kdy akcionář nemá volbu, zda si účastnické cenné papíry ponechá či zda je „vymění“ za protiplnění v penězích. Současně platí, že za spravedlivý lze požadavek, aby bylo při stanovení protiplnění přihlédnuto k prémiové ceně, považovat zásadně tehdy, bylo-li jí dosaženo v období bezprostředně předcházejícím žádosti hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1 obch. zák., obdobně jako je tomu v případech povinné nabídky převzetí (prémiová cena dosažená např. několik let před zahájením procesu vytěsnění zpravidla význam pro posouzení přiměřenosti protiplnění mít nebude). Nejvyšší soud proto uzavírá, že přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák.; to platí i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority.“ K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018 a ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019.

12. Stručně řečeno, pravidlem je, že k prémiové ceně jako k ceně zahrnující i tzn. přirážku za získání majority je nutno přihlédnout tak, že bude součástí přiměřeného protiplnění (§ 183k odst. 1 obch. zák.).

13. Skutečnost, že k získání majoritního podílu, resp. nabytí účastnických cenných papírů došlo bezprostředně (tj. cca 4 měsíce) předtím, než byla konána valná hromada podle § 183i odst. 1 obch. zák., byla soudem prvního stupně náležitě zjištěna a odůvodněna a takto vyplývá z důkazů, které jsou v odůvodnění předmětného usnesení jasně označeny. To bylo aprobováno i Nejvyšším soudem. Majorita byla nabyta smlouvou ze dne 1. 2. 2007 za cenu 6 517,59 Kč za akcii (jež odpovídá vyšší částce, než je částka zjištěná znaleckým posudkem ve znění jeho doplnění, níže zmíněným), tedy přesně za cenu, kterou soud prvního stupně určil jako výši přiměřeného protiplnění, přičemž zmíněná valná hromada se konala dne 8. 6. 2007. Tato zjištění pro určení výše přiměřeného protiplnění postačují, aniž by bylo třeba dokazování dále doplňovat. Proč by tato zjištění neměla z provedených důkazů vyplývat, odvolatelé před soudem prvního stupně a ani v odvolacím řízení nijak konkrétně nenamítají a není to ani jinak zřejmé. Odvolatelé pak netvrdili žádné mimořádné skutečnosti, které nebyly ani jinak zjištěny, proč by v rámci spravedlivého vypořádání měla být přiměřené výše protiplnění určena v jiné výši.

14. Ponížení akviziční ceny až o 15 % tak v poměrech posuzované věci namístě nebylo. Úvaha o použití této srážky byla upravena v rámci institutu povinné nabídky převzetí dle § 183c zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2008, obchodního zákoníku, jejíž účel je však jiný. Cílem právní úpravy povinné nabídky převzetí při ovládnutí cílové společnosti (či při posílení ovládání na hranice uvedené v § 183b odst. 1 tohoto předpisu) a její minimální ceny není sankcionovat ovládající osobu za uskutečněnou akvizici tím, že by musela ostatním akcionářům nabídnout za jejich účastnické cenné papíry plnění, které formálně odpovídá libovolně vysoké imaginární „hodnotě“ dotčených cenných papírů, jak se tato hodnota jeví znalci, i kdyby na trhu (lhostejno z jakých důvodů) takovou „hodnotu“ v době vzniku povinnosti nebylo možné realizovat. Účelem této úpravy je pouze zajistit minoritním akcionářům likviditu cenných papírů dotčených provedeným či posíleným ovládnutím a umožnit jim tak snadný výstup z jejich investice za podmínek, které reflektují tržní situaci před ovládnutím či jeho posílením, ale také respektují zásadu rovnosti akcionářů, když navrhovatel musí nabídnout všem akcionářům (nemají-li se ocitnout v horším právním postavení) alespoň cenu, již se v rozhodné době zavázal uhradit jinému akcionáři či jiným akcionářům (princip prémiové ceny).

15. K rozhodnutí ve věci zdejšího soudu vydanému pod č. j. 7 Cmo 504/2014-1840 pak třeba uvést, že toto rozhodnutí bylo jednak v rámci dovolacího řízení zrušeno (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Cdo 293/2017-2223), a jednak jeho předmětem bylo posuzování právě povinné nabídky převzetí, nikoliv přezkoumání přiměřenosti protiplnění, pročež je odkaz na něj dané věci nepřípadný.

16. K závěrům znaleckého posudku znalce [Anonymizováno]. ve znění jeho doplnění a jejich hodnocení odvolací soud konstatuje, že vůči nim neměl 1. a 2. účastník žádných konkrétních skutkových námitek. Ze závěru soudu prvního stupně o výši přiměřeného protiplnění je pak zřejmé, že se správností určení ceny jeho prostřednictvím souhlasí (tj. že znalecký posudek a jeho doplnění stanovily výši přiměřeného protiplnění ve výši 4 695 Kč na jednu akcii). Stěžejní je však to, co bylo dovozeno Nejvyšším soudem a co již bylo vysvětleno, tj. že přiměřené protiplnění odpovídá částce, za kterou byla nabyta majorita, přepočtená na akcii. Její určení soud prvního stupně provedl správně, což v postačujícím rozsahu odůvodnil. Nebylo proto důvodu dokazování jakkoliv doplňovat. V zájmu úplnosti lze dodat, že úvaha soudu prvního stupně rozvedená v odst. 18 odůvodnění předmětného usnesení stran odkazu na Směrnici č. 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004 je nadbytečná a potažmo i nesprávná.

17. Uzavírá se tak, že soud prvního stupně návrh ve věci samé posoudil správně, pročež odvolací soud předmětné usnesení v této části podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I. tohoto usnesení).

18. K nákladům řízení mezi účastníky odvolací soud uvádí, že soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož rozhodování o náhradě nákladů ovládá zásada úspěchu ve věci, přičemž navrhovatele je třeba považovat za úspěšné vždy, kdy soud jejich návrhu vyhoví, a to bez ohledu na to, jak vysoké přiměřené protiplnění požadovali (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1966/2018). V souladu s touto zásadou také soud prvního stupně rozhodl. Povinnost k zaplacení nákladů řízení je však dána rovným dílem, neboť nejde o společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), pročež soud provedl tomu odpovídající změnu [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] tak, aby byla tato povinnost vyjádřena přímo ve výroku rozhodnutí (výrok I. tohoto usnesení). Výrok o nákladech řízení státu (výrok VI.) je taktéž správný (s výhradou povinnosti hradit je rovným dílem), neboť délka řízení ani účelnost vynaložených nákladů nejsou tak, jak jsou odvolateli tvrzeny, důvodem pro to, aby tyto náklady nesl stát. Odvolací soud proto i tento výrok v části ohledně způsobu placení změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; výrok I. tohoto usnesení].

19. Jelikož 1. a 2. účastník nebyli úspěšní ani v odvolacím řízení, jsou povinni platit jeho náklady navrhovatelům a) a b), kteří úspěšní byli (výroky II. - III. tohoto usnesení). O těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to ve shodě s již vyloženými principy.

20. Právní zástupce navrhovatele a) účelně vykonal 2 úkony právní služby, spočívající v podání vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a v účasti na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což navrhovateli a) náleží 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT. Navrhovateli a) za tyto 2 úkony právní služby náleží rovněž paušální náhrada ve výši 2x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále navrhovateli a) náleží náhrada za promeškaný čas jeho právního zástupce ve výši 8 započatých půlhodin x 100 Kč za cesty k jednání odvolacího soudu z místa sídla jeho kanceláře a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z internetové aplikace googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání jednosměrné cesty činí cca 2 hodiny), jako i cestovné podle § 13 odst. 4 AT za tyto cesty v délce 302 km (z téže internetové aplikace bylo zjištěno, že tuto vzdálenost je na místě pokládat za odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění, zákoníku práce a sestává ze základní náhrady (4,40 Kč za km; 302 km x 4,40 Kč) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě určené ze součtu hodnot 6.8/5.1/5.8 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva nafta motorová ve výši 27,2 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce navrhovatele a) neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné proto bylo určeno v požadované částce 1 805 Kč. Celkem náleží navrhovateli a) /výrok II. tohoto usnesení/ 9 405 Kč (2 x 3100 Kč + 2 x 300 Kč + 800 Kč + 1 805 Kč).

21. Navrhovateli b) náleží na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. [dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku] paušální náhrada za podané vyjádření k podanému odvolání podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění, ve výši 300 Kč (výrok III. tohoto usnesení).

22. O nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovatelem c) a 1. a 2. účastníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť navrhovatel c) byl v odvolacím řízení plně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly (výrok IV. tohoto usnesení.).

Poučení