7 Cmo 153/2023 - 641

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatelka: [Jméno navrhovatelky A], IČO [IČO navrhovatelky A] sídlem [Adresa navrhovatelky A] za účasti: [Jméno navrhovatelky B]., IČO [IČO navrhovatelky B] sídlem [Adresa navrhovatelky B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 1 015 560 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatelky a účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2023, č. j. 81 Cm 116/2010–576, ve znění usnesení ze dne 6. dubna 2023, č. j. 81 Cm 116/2010–591, ve spojení s usnesením ze dne 8. února 2024, č. j. 81 Cm 116/2010–622 takto:

Výrok

I. Odvolání účastnice do výroku II. se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

III. Ve výroku III. se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 4 182 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Účastnice je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně, do tří dnů od jeho právní moci.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce částku 681 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši, která odpovídá roční výši REPO sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši REPO sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí až do zaplacení, jdoucí od 24. dubna 2010 do zaplacení, a to vše do patnácti dní od právní moci tohoto usnesení (výrok I.). Výrokem II. zamítl návrh co do částky 334 560 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. uložil účastnici povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 125 Kč, a to do patnácti dní od právní moci tohoto usnesení.

2. Navrhovatelka se návrhem došlým soudu prvního stupně dne 10. června 2010 domáhala po společnosti [Jméno navrhovatelky B]. (dále též „společnost“ nebo „účastnice“) zaplacení vypořádacího podílu po zemřelé společnici [Anonymizováno] ve výši 1 015 560 Kč. Navrhovatelka tvrdila, že obchodní podíl v účastnici připadl státu jako odúmrť na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 34 D 2268/2005-56, které nabylo právní mocí dne 26. září 2006. K zaplacení této částky vyzvala účastnici dopisem ze dne 2. dubna 2010, ta však její nárok dopisem ze dne 27. dubna 2010 odmítla.

3. V této věci se jedná již o šesté rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl prvním usnesením ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 81 Cm 116/2010–42 tak, že návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že navrhovatelka je společníkem společnosti a nárok na vyplacení vypořádacího podílu jí tak nevznikl. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 27. prosince 2013, č. j. 7 Cmo 92/2012-63, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a mimo jiné mu vytkl, že se nezabýval ustanovením článku 7.3. společenské smlouvy, a to ve vazbě na přechod obchodního podílu v rámci odúmrti, když míru jeho souladu se zákonem bylo třeba řešit primárně.

5. Soud prvního stupně následně ve věci rozhodl druhým usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. 81 Cm 116/2010-69, aniž by ve věci nařizoval jednání tak, že návrh zamítl z důvodu, že obchodní podíl zemřelé společnice přešel odúmrtí na stát, jednající prostřednictvím [právnická osoba], a jeho účast ve společnosti tak nezanikla, tedy ani mu nevznikl nárok na vypořádací podíl. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 16. února 2015, sp. zn. 7 Cmo 269/2014-89, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože soud prvního stupně zatížil řízení vadami, to i mimo jiné vadou zmatečnosti, neboť účastníkům byla v průběhu řízení jeho nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem dle ustanovení § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy uvedené vady mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

6. Třetím usnesením ze dne 20. října 2017, č. j. 81 Cm 116/2010-188, soud prvního stupně rozhodl tak, že se návrh na zaplacení částky 1 015 560 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I.), a žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 14. února 2019, č. j. 7 Cmo 6/2018-215, po provedeném jednání, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil odvolací soud své právní názory a učinil soudu prvního stupně pokyn pro jeho další postup.

7. Čtvrtým usnesením ze dne 27. května 2020, č. j. 81 Cm 116/2010-476, soud prvního stupně rozhodl tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce částku 59 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), co do zbývající části žalobního návrhu, tedy částky 956 560 Kč, návrh zamítl výrok II.) a žádnému z účastníků se nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), [tituly před jménem] [Anonymizováno], [adresa], soudní znalkyni přiznal za účast na jednání soudu konaném dne 27. května 2020 znalečné ve výši 350 Kč (výrok IV.), a že na nákladech znaleckého posudku č. 1-56-2020 jsou povinny zaplatit Městskému soudu v Praze: navrhovatelka částku 56 284,50 Kč a účastnice částku 3 465,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok [právnická osoba] odvolání účastnice proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. srpna 2021, č. j. 7 Cmo 214/2020-509, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně (při nezměněném skutkovém stavu) v napadeném rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, který byl základem zrušovacího usnesení (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) a řízení je tak postiženo jinou vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (určení doby splatnosti práva na vypořádací podíl, potažmo námitky promlčení vznesené účastnicí). Dle ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř. nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

8. Pátým usnesením ze dne 27. července 2022, č. j. 81 Cm 116/2010 – 540, soud prvního stupně rozhodl tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce částku 59 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši, která odpovídá ročně REPO sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši REPO sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí až do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), že žalobní návrh se co do částky 956 560 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II.), a že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 72 141 Kč k rukám zástupce účastnice [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). K odvolání navrhovatelky proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. ledna 2023, č. j. 7 Cmo 233/2022-561, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odůvodnění usnesení soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, což je na újmu uplatnění práv odvolatelky a nelze než uzavřít, že napadené usnesení je pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné.

9. O věcné příslušnosti Městského soudu v Praze k rozhodování v této věci bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2017 č. j. Ncp 235/2017–175, jež nabylo právní moci dne 22. května 2017.

10. Soud prvního stupně vyšel na základě provedených důkazů z toho, že zůstavitelka [Anonymizováno] byla společnicí účastnice v období od 12. června 1997 do své smrti dne 25. července 2005. Zůstavitelka byla z obchodního rejstříku vymazána až dne 23. srpna 2007 a v uvedené společnosti měla podíl ve výši 20/840 (zde podle obchodního rejstříku měla zůstavitelka v období od 12. června 1997 - 16. dubna 2002 podíl ve výši 20/811 a od 16. dubna 2002 jí náležel uvedený podíl ve výši 20/840). Zůstavitelka nezanechala žádnou závěť a Česká republika se prostřednictvím [právnická osoba] účastnila dne 14. prosince 2005 projednávání dědictví po zemřelé [Anonymizováno]. Při tomto jednání nebylo postaveno na jisto, kdo bude jejím dědicem (když v úvahu přicházel další dědic, který byl dědicem závětním, jednalo se o vzdáleného příbuzného [tituly před jménem] [Anonymizováno], který se tohoto jednání také účastnil. O postavení státu jako osoby, které dědictví po zesnulé [Anonymizováno] (zemřelé 25. července 2005) připadá, bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. srpna 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56. Toto usnesení označuje stát za dědice podle § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Zároveň je tímto usnesením také určena čistá hodnota dědictví, částkou 1 126 897,70 Kč a hodnota obchodního podílu účastnice činí 1 015 560 Kč. Toto usnesení bylo navrhovatelce doručeno dne 8. září 2006 a nabylo právní moci dne 26. září 2006. Hodnota dědictví (byla pro dědické řízení ke dni úmrtí zůstavitelky) stanovena znaleckým posudkem ze dne 6. června 2006 zpracovaným znalcem [tituly před jménem] [právnická osoba] na částku 1 015 560 Kč. Uvedený znalecký posudek byl zpracován pro řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 a znalce hodnotu obchodního podílu stanovoval podle cen bytů, které kvalitou a cenou odpovídaly bytu, který na základě § 2 Stanov účastnice užívala zůstavitelka (a jejíž podíl byl daným bytem představován – jednalo se o byt o velikosti 1+1), když účastnice je vlastnicí předmětné nemovitosti. Poté co bylo o nabytí majetku po zůstavitelce rozhodnuto, byla navrhovatelka zapsána do obchodního rejstříku jako společník a v tomto rejstříku jako společník byla vedena od 23. srpna 2007 do 23. února 2010, kdy došlo k výmazu navrhovatelky z tohoto rejstříku. K uvedenému výmazu došlo na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2015 sp. zn. 14 Cmo 447/2014, podle kterého se navrhovatelka společníkem nikdy nestala v důsledku absence společenskou smlouvou předepsaného souhlasu valné hromady a obchodní podíl tak přešel na společnost podle § 116 odst. 3 ve spojení s § 113 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). V období, po kterém navrhovatelka byla zapsána v obchodním rejstříku, vedla jednání směřující ke zcizení jeho obchodního podílu, k čemuž nedošlo v důsledku nesouhlasu valné hromady, když pokud navrhovatelka byla zapsána jako společník, tak také v rámci správy majetku se účastnila minimálně jedné valné hromady (viz notářský zápis N 477/2008 a NZ 438/2008). Poté co došlo k výmazu navrhovatelky z obchodního rejstříku, požádala účastnici o vyplacení hodnoty vypořádacího podílu v částce 1 015 560 Kč, což účastnice odmítla přípisem ze dne 27. dubna 2010 s tím, že pokud se navrhovatelka nikdy společníkem nestala, nelze se také ani domáhat nároků spojených s jeho zánikem ve společnosti. Dle čl. 7 bod 2 a bod 3 stanov účastnice u přechodu obchodního podílu v souvislosti s dědičkou sukcesí se nevyžaduje souhlas ostatních společníků, je-li dědicem pozůstalý manžel, potomek, zeť nebo snacha zemřelého společníka. V ostatních případech se vyžaduje souhlas ostatních společníků udělený rozhodnutím valné hromady přijatý nadpoloviční většinou. Není – li souhlas dán, postupuje se podle ustanovení § 113 odst. 5, 6 obch. zák. Zároveň stanovy v článku 7 odst. 3 stanoví povinnost přihlásit se o účast ve společnosti do jednoho měsíce od skončení řízení o dědictví.

11. V řízení před soudem prvního stupně bylo nařízeno vypracování znaleckého posudku ke stanovení hodnoty vypořádacího podílu. Tento znalecký posudek č. 1–56–2020 ze dne 13. února 2020 byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] a hodnotí skutečnou hodnotu obchodního podílu zůstavitelky ve vztahu k účetní závěrce a dalším skutečnostem, když na základě získaných vstupních dat o společnosti znalkyně dospěla ve znaleckém posudku k závěru, že podíl hodnoty čistého obchodního majetku účastnice představuje částku 681 000 Kč. Hodnota vlastního kapitálu připadajícího na obchodní podíl zůstavitelky pak činí částku 59 000 Kč.

12. Soud prvního stupně shrnul, že předmětem řízení je výplata hodnoty vypořádacího podílu (a její výše) v účastnici, který připadl státu, ale který stát nemohl nabýt. Česká republika, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových nabyla na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [právnická osoba] 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56, podle § 462 obč. zák. majetek po zůstavitelce Zdence [Anonymizováno]. Největší část majetku, který po sobě zůstavitelka zanechala je podíl v účastnici, který však podle společenské smlouvy a stanov účastnice nemohl bez souhlasu valné hromady přejít na jinou osobu, než nejbližší příbuzné, a to ani děděním. V posuzované věci souhlas valné hromady nebyl dán.

13. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka se společníkem účastnice nestala, když v řízení nebyl dán souhlas valné hromady s nabytím podílu novým společníkem (stát by vstupoval do společnosti z pozice „jakoby“ dědice – byť jak je uvedeno výše, ve skutečnosti jím není, neboť se v posuzované věci jedná o odúmrť). Nicméně navrhovatelka se stala osobou, které právo k obchodnímu podílu náleží, avšak pokud valná hromada v souladu se společenskou smlouvou o vstupu navrhovatelky do společnosti nerozhodla, vzniká navrhovatelce právo na vypořádací podíl.

14. V návaznosti na uvedené se soud prvního stupně zabýval námitkou promlčení vznesenou účastnicí ve smyslu § 113 odst. 5 a 6 obch. zák., od čehož se odvíjí i doba vzniku práva na vypořádací podíl a doba jeho splatnosti. Dovodil, že ode dne 26. září 2006 začala ve smyslu § 113 bod 5 a 6 obch. zák. běžet šestiměsíční lhůta k příslušnému rozhodnutí, když vydání příslušného rozhodnutí nebylo v řízení prokázáno. Pokud k vydání příslušného rozhodnutí nedošlo, lhůta pro jeho vydání uplynula dne 26. března 2007. Teprve uvedeným dnem začala navrhovatelce běžet zákonná čtyřletá promlčecí lhůta ve smyslu § 391 a 397 obch. zák. čtyřletá promlčecí lhůta, když tato lhůta (by) uplynula dnem 23. června 2011. Pokud navrhovatelka svůj nárok uplatnila u soudu dne 10. června 2010, došlo k tomu před uplynutím promlčecí lhůty. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že nárok navrhovatelky promlčen není.

15. Při stanovení vypořádacího podílu vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku ze dne 13. února 2020, číslo znaleckého posudku 1 – 56 - 2020, zpracovatelky [tituly před jménem] [Anonymizováno], který stanovil hodnotu základního kapitálu připadajícího na 20/840 obchodního podílu částkou 59 000 Kč. Vedle toho je hodnota čistého obchodního majetku připadající na podíl 20/840 stanoven částkou 681 000 Kč. Vzhledem k hrubému nepoměru ve vztahu ke skutečné tržní hodnotě soud prvního stupně dovodil, že je při stanovení výše vypořádacího podílu přihlédnout k zásadě poctivosti vypořádání.

16. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě navrhovatelce přiznat s ohledem na zásadu poctivosti vypořádání hodnotu čistého obchodního majetku, stanovenou znaleckým posudkem zpracovaným znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] připadající na obchodní podíl zůstavitelky. Soud prvního stupně proto uložil účastnici zaplatit navrhovatelce částku 681 000 Kč, s požadovaným úrokem z prodlení a ve zbývající části 334 560 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně návrh zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že navrhovatelce náleží pouze poměrná část, když byla úspěšná pouze v rozsahu 67,05%, účastnice pak byla úspěšná v rozsahu 32,95%. Soud prvního stupně přiznal navrhovatelce poměrnou část náhrady nákladů řízení za 24 úkonů právní služby s tím, že za 16 úkonů právní služby navrhovatelce náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Proti usnesení soudu prvního stupně do výroků II. a III. se včas odvolala navrhovatelka, která namítla, že při stanovení výše obchodního podílu nebylo přihlédnuto k tomu, že obchodní podíl, od nějž bude vypořádací podíl odvozen, je spojen s nájmem bytu 1+1 v Praze 4, Krči. Navrhovatelka rozporovala závěry znaleckého posudku č. 1-56-2020 ze dne 13. února 2020 zpracovaného [tituly před jménem] [Anonymizováno] již svým přípisem ze dne 7. dubna 2020. Dále namítla, že výše uvedený znalecký posudek je vadný, když zde uvedená hodnota čistého obchodního majetku připadající na podíl 20/840 byla stanovena částkou 681 000 Kč. Tato částka je podle názoru navrhovatelky nepřiměřeně nízká, když zároveň ze znaleckého posudku (a jeho zadání) je zřejmé, že tento posudek neobsahuje řádné ocenění vypořádacího podílu připadajícího na 20/840 obchodního podílu navrhovatelky porovnávací metodou, která jako jediná může dát odpověď na otázku jaká byla obvyklá (tržní) cena obchodního podílu navrhovatelky. Naopak znalecký posudek předložený navrhovatelkou zpracovaný [tituly před jménem] [právnická osoba] je sice méně obsáhlý než posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno], nicméně tento posudek stanovil obvyklou (tržní) cenu obchodního podílu právě porovnávací metodou, když vycházel z cen na trhu v daném čase a místě obvyklých, přičemž zohlednil též technický stav předmětného bytu a jeho stáří. Tento posudek stanovil obvyklou cenu vypořádacího podílu, který připadá navrhovatelce jako vypořádací podíl připadající na 20/840 obchodního podílu na částku 1 015 560 Kč. Závěr soudu prvního stupně je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, kdy pokud jsou při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce je na místě vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Navrhovatelka také nesouhlasí s počtem přiznaných úkonů za právní služby, a to i s číselnou hodnotou (součtem) uvedenou soudem. S ohledem na to navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že návrhu vyhoví též v částce 334 560 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Proti usnesení soudu prvního stupně do výroků I. až III. se včas odvolala i účastnice. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení nároku navrhovatelky na vyplacení vypořádacího podílu. Účastnice má důvodně za to, že navrhovatelka mohla svůj nárok uplatnit minimálně od 14. prosince 2005, tedy ode dne, kdy se navrhovatelka poprvé zúčastnila jednání v dědickém řízení po [Anonymizováno]. Dále má za to, že pro případné stanovení výše vypořádacího podílu je nezbytné vycházet z hodnoty základního kapitálu. Soud prvního stupně by se měl dle názoru účastnice zabývat hodnotou výše vlastního kapitálu a hodnotou čistého obchodního majetku, kdy právě tyto dvě hodnoty by měl soud prvního stupně porovnávat. Účastnice má dále za to, že napadené usnesení postrádá i relevantní závěr soudu prvního stupně o jím navrhovatelce přiznané části nároku na zaplacení úroku z prodlení, ze kterého není patrno, jakými úvahami se při vyjádření přiznané části nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne 24. 4. 2010 řídil. Z těchto důvodů účastnice navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadané usnesení změnil tak, že se návrh v plném rozsahu zamítne s tím, že se účastnici přiznává právo na náhradu nákladů řízení.

20. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

21. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

22. Z ustanovení § 201 o. s. ř. vyplývá, že odvolání je řádným opravným prostředkem, který lze podat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon výslovně nevylučuje. Právo odvolání však přísluší jen účastníku řízení, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma, jehož se rozhodnutí soudu nějakým způsobem dotýká.

23. Výrokem II. napadeného usnesení byl návrh částečně zamítnut. Účastnice tak byla v tomto výroku úspěšná. Proto jím nemohla být účastnici způsobena žádná újma.

24. Za dané procesní situace proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání účastnice do výroku II. jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn, odmítl jako subjektivně nepřípustné.

25. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroky I., II. a III.) dle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že ani odvolání navrhovatelky do výroku II., ani odvolání účastnice do výroku I. důvodné není.

26. Odvolací soud předně konstatuje, že předmětné řízení je řízením dle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 ve věcech sporu mezi společníkem a společností, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti, a jde tak o řízení dle ustanovení 200e o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013, které je řízením nesporným (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 200e odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se rozhoduje usnesením a účastníci se označují jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „společnost“).

27. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013.

28. Podle § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst.

3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. Podle odstavce 3 téhož ustanovení právo na vyplacení vypořádacího podílu je splatné uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky podle odstavce 2 nebo ode dne doručení posudku znalce podle odstavce 2 společnosti, nestanoví-li zákon, dohoda účastníků nebo společenská smlouva jinak. Jestliže společníci nebo příslušný orgán společnosti účetní závěrku bez vážného důvodu neschválí, je právo na vyplacení vypořádacího podílu splatné uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena.

29. Podle § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada. Podle odstavce 6 nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou.

30. Podle § 150 odst. 1 obch. zák. 1 jestliže přešel obchodní podíl na společnost, vzniká společníku, jehož účast ve společnosti zanikla, nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádací podíl (§ 61 odst. 2). Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného. Podle odstavce 3 téhož ustanovení společnost je povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu poté, co splnila povinnost podle § 113 odst. 5 nebo 6, jestliže byl vklad společníka splacen. Není-li v době splnění povinnosti podle § 113 odst. 5 nebo 6 vklad společníka splacen, je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu po splacení tohoto vkladu. Společenská smlouva může lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit.

31. Odvolací soud zopakoval dokazování listinou označenou znalecký posudek č. 1592/2006 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], z něhož zjistil, že znalec při zpracování znaleckého posudku provedl dne 30. května 2006 za přítomnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových prohlídku nemovitosti. Dále ze znaleckého posudku zjistil, že ceny bytů ve vlastnictví s.r.o. se pohybují v relacích o 10 % nižších než u bytů v družstevním vlastnictví a že dle zkušeností realitních kanceláří jsou obchodní podíly v s. r. o. spojené s nájmem bytu obtížně prodejné, vzhledem k tomu, že ze strany klientů není k těmto společnostem velká důvěra. Byť znalec tuto informaci měl, nezohlednil ji při zpracování jeho znaleckého posudku, kdy vyšel z porovnání cen bytů v družstevním vlastnictví, a nikoliv vlastnictví v obchodní korporaci. Při zpracování znaleckého posudku vycházel znalec z porovnávací metody. Znalecký posudek neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř.

32. Dále odvolací soud zopakoval dokazování znaleckým posudkem znaleckým posudkem č. 1 – 56 - 2020 znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], z něhož zjistil výši vlastního kapitálu účastnice ke dni 25. července 2005 ve výši 2 475 000 Kč. Dále zjistil výši hodnoty čistého obchodního majetku ke dni 25. července 2005, a to 28 615 000 Kč. Znalkyně stanovila výši hodnoty čistého obchodního majetku na základě metody substanční hodnoty, založené na tržním přecenění každého z jednotlivých druhů aktiv a výši vlastního kapitálu na základě metody účetní hodnoty vycházející z účetnictví účastnice. Pokud jde o největší aktivum čistého obchodní majetku účastnice, a to bytový dům č. p. [adresa] znalkyně ho ocenila na základě výnosové metody na částku 28 820 000 Kč.

33. Odvolací soud dále doplnil dokazování výpisem ze seznamu znalců, tlumočníků a překladatelů a zjistil, že znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] na seznamu znalců již evidován není.

34. Pokud jde o další skutková zjištění, odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 29 Cdo 1322/2023, ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a v souladu s procesními předpisy a jím zjištěný skutkový stav, který je v odůvodnění rozsudku vylíčen vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem vystihujícím danou problematiku věcně správně, nedoznal změn ani v odvolacím řízení.

35. Odvolací soud shrnuje, že účast [Anonymizováno] ve společnosti zanikla dne 25. července 2005. Společnost nerozhodla o udělení souhlasu s děděním obchodního podílu navrhovatelkou, jímž je tento přechod obchodního podílu v důsledku univerzální sukcese dle společenské smlouvy čl. 7.3 podmíněn, a proto se navrhovatelka společníkem společnosti nestala. Předmětný obchodní podíl proto přešel na společnost podle § 116 odst. 3 ve spojení s § 113 odst. 5 obch. zák. a navrhovatelka má dle ustanovení § 150 odst. 1 obch. zák. právo na vypořádací podíl (§ 61 odst. 2 obch. zák.). Jinak řečeno, obchodní podíl se stal „uvolněným“ obchodním podílem, tedy de facto majetkem společnosti, která měla povinnost postupovat dle § 113 odst. 5, 6 obch. zák., což neučinila. Zbývá dodat, že výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, tj. v daném případě ke dni 25. července 2005 (datum úmrtí [Anonymizováno]).

36. O postavení státu jako osoby, které dědictví po zesnulé [Anonymizováno] (zemřelé dne 25. července 2005) připadá, bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. srpna 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56, když toto usnesení označuje stát za dědice podle § 462 obč. zák. Od úmrtí [Anonymizováno] dne 25. července 2005 začala běžet ve smyslu § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. šestiměsíční lhůta k příslušnému rozhodnutí účastnice, přičemž vydání takového rozhodnutí z provedeného dokazování nevyplývá. Pakliže společnost nepostupovala dle uvedeného ustanovení, tj. zde zakotvenou povinnost nesplnila, počala (bez ohledu na skutečnost, že postup dle § 113 odst. 5, 6 obch. zák. nebyl dodržen) uplynutím stanovené šestiměsíční lhůty běžet lhůta „bez zbytečného odkladu“ pro vyplacení vypořádacího podílu (§ 150 odst. 3 obch. zák.). Stanovená šestiměsíční lhůta uplynula dne 25. ledna 2006. Uvedeným dnem měla začít běžet lhůta „bez zbytečného odkladu“ stanovená § 150 odst. 3 obch. zák. Tato lhůta však dle názoru odvolacího soudu v poměrech projednávané věci mohla začít běžet až od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. srpna 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56, tedy od dne 26. září 2006, kdy bylo postaveno na jisto, komu připadne vypořádací podíl. Společnosti byla tato oprávněná osoba známa právě až doručením výše uvedeného dědického rozhodnutí. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ nemohla proto z uvedeného důvodu začít běžet dříve, než se společnost dozvěděla o tom, kdo nabyl vypořádací podíl, resp. právo na jeho vyplacení. Pro posouzení délky lhůty bez zbytečného odkladu je třeba zohlednit úkony a čas nezbytné k získání údajů pro povedení bezhotovostní platby, jakož i lhůtu pro povedení samotné platby. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému považuje za úměrnou lhůtu 15 dnů. Lhůta bez zbytečného odkladu tudíž uplynula nejpozději dne 10. října 2006. Uvedené datum je rozhodné pro posouzení otázky případného prodlení (§ 365 obch. zák.)

37. K odvolací námitce účastnice, že promlčecí lhůta měla začít běžet už od 14. prosince 2005, kdy se ČR prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových účastnila projednávání dědictví po zesnulé, odvolací soud uvádí, že k připadnutí dědictví státu jako tzv. od úmrtí nedochází již na základě smrti zůstavitele, ale teprve až podle pravomocného usnesení o dědictví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. července 2015, sp. zn. 21 Cdo 1318/2015). Navíc při tomto projednání dědictví po zůstavitelce nebylo postaveno na jisto, kdo bude dědicem po zesnulé (když v úvahu přicházel další dědic, který byl dědicem závětním, když se jednalo o vzdáleného příbuzného [tituly před jménem] [Anonymizováno], který se tohoto jednání také účastnil). Proto nemohla od té doby začít běžet promlčecí lhůta. Odvolací soud má za to, že pro počátek běhu zákonné čtyřleté promlčecí lhůty v daném případě je rozhodný den, kdy nabylo právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. srpna 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56, tedy 26. září 2006, kdy bylo známo, kdo nabude předmětný vypořádací podíl. Navrhovatelka svůj nárok uplatnila u soudu dne 10. června 2010, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nárok navrhovatelky promlčen není.

38. Pro rozhodnutí o uložení platební povinnosti účastnice je rozhodné určení existence pohledávky navrhovatelky za účastnicí, která jí vznikla z titulu jejího práva společníka, kterému zanikla účast ve společnosti, na zaplacení vypořádacího podílu (§ 150 odst. 1 a 3 obch. zák.), přičemž výše nároku navrhovatelky je odvislá od určení výše předmětného vypořádacího podílu dle § 61 odst. 2 obch. zák. ve smyslu judikaturních závěrů Nejvyššího soudu (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005 a jeho usnesení ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011 a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013), od čehož se odvíjí i nárok navrhovatelky v této věci.

39. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k vypořádání účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným se podává: 1) neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila (popřípadě právního nástupce takového společníka), odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl; 2) plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je (např. v důsledku způsobu ocenění majetku) v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout; 3) poctivé vypořádání mezi společníky je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, či usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014).

40. Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. K posouzení této skutkové otázky jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.), a proto soud prvního stupně v dané věci (správně) pro její objasnění ustanovil znalce. Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry posuzované konkrétní společnosti. Volba příslušné oceňovací metody je proto zcela věcí znalce (jde o otázku odbornou), jakož i to jakým způsobem bude aplikována. Soudu nepřísluší do této volby jakkoliv zasahovat, tj. soud není povinen rozhodnout, jaká metoda má být použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Je na znalci, aby řádně zdůvodnil volbu své metody; a toto jeho odůvodnění podléhá posouzení soudu jen co do jeho logiky a úplnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3606/2010, ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011).

41. K posouzení otázky výše vypořádacího podílu soud prvního stupně provedl k důkazu znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno], která zpracovala znalecký posudek na základě pověření soudu prvního stupně v tomto řízení, a dále listinu označenou znalecký posudek [tituly před jménem] [právnická osoba] zpracovanou pro účely pozůstalostního řízení. Tyto důkazy následně soud prvního stupně hodnotil dle § 132 o. s. ř. a teprve takto zjištěný skutkový stav posuzoval právně, a to ve shodě se standardní judikaturní praxí (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 25 Cdo 112/2017). Soud prvního stupně neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a dospěl k závěru, že nárok navrhovatelky je uplatňován v souladu s ustálenou judikaturou, kdy výpočet vypořádacího podílu z účetní závěrky, dle které je vlastní kapitál účastnice 2 475 000 Kč nedává skutečnou představu o skutečné hodnotě majetku účastnice a vypořádání na základě výstupů z účetnictví tak odporuje zásadě poctivého styku. Proto soud prvního stupně určil výši vypořádacího podílu o velikosti 20/840 z tržní hodnoty čistého obchodního majetku účastnice, která činí 28 615 000 Kč, částkou 681 000 Kč.

42. Důkaz znaleckým posudkem provedený soudem prvního stupně podle § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř. k otázce čistého obchodního majetku účastnice je zcela odpovídající; k jejímu zodpovězení je třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje. Zvláštnost tohoto důkazu pak výrazně limituje soud v možnosti jejich hodnocení (§ 132 o. s. ř.). Je v zásadě omezeno pouze na to, zda posudek znalce má formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).

43. Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13). Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014).

44. Na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř. se hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem (jak se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněného pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, k nimž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v usnesení ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, rozsudku ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 962/2013, ze dne 25. února 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 4292/2016].

45. V rámci výše uvedených limitů hodnocení důkazu znaleckým posudkem, odvolací soud předně poznamenává, že předložení důkazu soukromou listinou označenou znalecký posudek [tituly před jménem] [právnická osoba], který neobsahoval doložku dle § 127a o. s. ř., má z věcného hlediska povahu námitek proti správnosti soudem nařízeného znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014).

46. Na úvaze soudu však vždy záleží, nakolik shledá obsah námitek proti výsledku dokazování dle § 127 o. s. ř. za důvodný natolik, že může zpochybnit jeho správnost, či případně vyvolat i nutnost doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Povinnost soudu doplňovat dokazování není v tomto ohledu v případě rozporných skutkových zjištění v žádném případě automatická; k tomu lze odkázat i na závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2009, str. 134, nebo v již výše zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001.

47. V dané věci musel soud při řádném hodnocení provedených důkazů (dle § 132 o. s. ř.) vycházet nejen ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], který sám ke zpracování zadal, dle ustanovení § 127 o. s. ř., ale i z důkazů ostatních, např. listiny označené znalecký posudek [tituly před jménem] [právnická osoba], či odborného posouzení navrhovatelky ze dne 7. prosince 2016, které stanovilo cenu vypořádacího podílu na 803 300 Kč.

48. Ke zjištění pro tuto věc rozhodné skutečnosti soud prvního stupně k důkazu provedl důkaz listinou označenou znalecký posudek č. 1592/2006 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] a znaleckým posudkem č. 1–56–2020 [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Důkaz soukromou listinou – znalecký posudek č. 1592/2006 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] byl soudem prvního stupně řádně proveden na ústním jednání dne 1. června 2011 jeho přečtením. Důkaz znaleckým posudkem č. 1–56–2020 [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl proveden na ústním jednání dne 27. května 2020 to přečtením jeho závěrů.

49. Znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] odpověděla na všechny soudem položené otázky a závěry jejího znaleckého posudku jsou zcela přesvědčivé a srozumitelné. Znalkyně otázce volby metody pro zodpovězení nastolené odborné otázky věnovala patřičnou pozornost; volbu jím použitých metod dostatečně a přesvědčivě odůvodnila. Polemika navrhovatelky ohledně použitých metod neobstojí. Soud prvního stupně se znaleckým posudkem a jeho závěry náležitě vypořádal, přesvědčivě vyložil důvody, na jejichž základě se se závěry v něm prezentovanými, ztotožnil. Soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout, že v rámci stanovení výše vypořádacího podílu při hodnocení této právní otázky ze znaleckého posudku vyšel.

50. Rozdíl v závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a listinného důkazu označeného znalecký posudek vyplývá především z odlišnosti použité metody ocenění. Zatímco znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] použil při stanovení výše čistého obchodního majetku metodu substanční hodnoty, tedy metodu majetkovou, [tituly před jménem] [právnická osoba] použil metodu porovnávací. Mezi majetkové metody patří jednak metoda účetní hodnoty (kterou znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] ke stanovení výše vlastního kapitálu), jednak metoda substanční (majetkové) hodnoty (kterou znalkyně použila pro stanovení hodnoty čistého obchodního majetku a jednak metoda likvidační hodnoty. Metodu výnosovou, kde základem pro stanovení tržní hodnoty podniku je stanovení reálného výnosu pro vlastníka, která se běžně používá při stanovení výše přiměřeného protiplnění v případech tzv. squeeze out (např. nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 647/2015), znalkyně použila pro ocenění nemovitosti jako největšího aktiva ve vlastnictví účastnice. Metoda založená na analýze trhu rovněž není v dané věci uplatnitelná, neboť v prostředí České republiky i s ohledem na její velikost, není zpravidla k dispozici dostatečná databáze vhodných srovnatelných transakcí.

51. Zatímco [tituly před jménem] [Anonymizováno] použila metodu substanční (majetkové) hodnoty, [tituly před jménem] [právnická osoba] použil metodu porovnávací. Aplikace porovnávací metody však je podmíněna tím, že existuje v prostředí České republiky i s ohledem na její velikost, k dispozici dostatečná databáze vhodných srovnatelných transakcí. Tak tomu však v daném případě nebylo, neboť [tituly před jménem] [právnická osoba] neoceňoval porovnávací metodou čistý obchodní majetek účastnice, nýbrž cenu předmětného bytu, s nímž byl obchodní podíl spjat. Naproti tomu znalkyně [Anonymizováno] stanovovala ve svém znaleckém posudku výši čistého obchodního majetku, a to na základě metody substanční hodnoty.

52. Pokud jde o námitku navrhovatelky, že měli být oba znalci soudem vyslechnuti, odvolací soud uvádí, že znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] soudem prvního stupně na jednání dne 27. května 2020 vyslechnuta byla. Při tomto jednání znalkyně setrvala na závěrech svého znaleckého posudku. Pokud jde o listinný důkaz – znalecký posudek č. 1592/2006 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], odvolací soud k námitce navrhovatelky uvádí, že vzhledem k tomu, že tento znalecký posudek neměl doložku podle § 127a o. s. ř., nelze ho považovat za znalecký posudek postavený na roveň znaleckému posudku nařízenému soudem. Proto nebylo potřeba znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] vyslýchat. Nadto znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] již nelze vyslechnout, neboť již není uveden v seznamu znalců vedeném [právnická osoba]. Pokud navrhovatelka namítala, že tento znalec měl být slyšen, aby mu mohla navrhovatelka klást dotazy, odvolací soud uvádí, že ze znaleckého posudku vyplývá, že se navrhovatelka zastoupená pověřenou zaměstnankyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] zúčastnila prohlídky nemovitosti dne 30. května 2006 a mohla proto klást znalci dotazy a uvádět svoje připomínky ke znaleckému posudku.

53. K námitce navrhovatelky, že by cena vypořádacího podílu měla být dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] vyšší, odvolací soud uvádí, že z listinného důkazu - znaleckého posudku ing. [právnická osoba] vyplývá, že ceny bytů ve vlastnictví s. r. o. se pohybují v relacích o 10% nižších než u bytů v družstevním vlastnictví a že dle zkušeností realitních kanceláří jsou obchodní podíly v s.r.o. spojené s nájmem bytu obtížně prodejné, vzhledem k tomu, že ze strany klientů není k těmto společnostem velká důvěra. Byť znalec tuto informaci měl, nezohlednil ji při zpracování jeho znaleckého posudku, kdy vyšel z porovnání cen bytů v družstevním vlastnictví, a nikoliv vlastnictví obchodní korporace.

54. K námitce navrhovatelky, že závěr soudu prvního stupně je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, kdy pokud jsou při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce je na místě vyslechnout oba znalce, odvolací soud uvádí, že tento rozsudek Nejvyššího soudu nelze v dané věci použít, neboť v dané věci neměl znalecký posudek [tituly před jménem] [právnická osoba] doložku podle § 127a o. s. ř. a proto byl prováděn soudem jako důkaz listinou. Na základě toho nebylo nutné ani znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] vyslýchat. Ze stejného důvodu nebylo nutné ani nařizovat revizní znalecký posudek. Nadto tento návrh byl navrhovatelkou učiněn až v odvolacím řízení.

55. Ohledně postupu soudu prvního stupně při stanovení výše vypořádacího podílu, resp. námitky účastnice , že soud prvního stupně nedůvodně zjišťoval výši vypořádacího podílu navrhovatelky z čistého obchodního majetku účastnice, odvolací soud opětovně odkazuje na ustálenou soudní judikaturu, a to zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005 a stejně jako soud prvního stupně i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, ve kterých Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil zásadu poctivosti a zásadu proporcionality vypořádání mezi společníky obchodní společnosti, a na závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, podle kterého poctivost vypořádání mezi společníky obchodní společnosti je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Má-li být výše vypořádacího podílu určena z vlastního kapitálu společnosti podle účetní závěrky, je vždy nutné zabývat se tím, zda takové vypořádání mezi společníky je poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Dospěje-li soud k závěru, že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013). Posouzení a závěr soudu prvního stupně o možné existenci hrubého nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou hodnotou čistého obchodního majetku jsou závislé na posouzení skutečnosti, jíž je právě určení výše čistého obchodního majetku účastnice, ke které je třeba odborného posouzení (§ 127 odst. 1 o. s. ř.).

56. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavírá, že hodnota čistého obchodního majetku je významně odlišná (vyšší) od účetní hodnoty vlastního kapitálu, proto soud prvního stupně nepochybil, když při určení výše vypořádacího podílu, tak aby vypořádání mezi společníky bylo poctivé, vycházel z hodnoty čistého obchodního majetku, a to k datu ukončení účasti zůstavitelky [Anonymizováno] ve společnosti, tj. ke dni 25. července 2005. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že vypořádání mezi společníky podle účetní závěrky by v projednávaném případě neodpovídalo poctivému obchodnímu styku a zásadě proporcionality, když výsledky této závěrky jsou v hrubém nepoměru k hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na obchodní podíl, jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Pokud tedy byla tržní hodnota čistého obchodního majetku společnosti určena ve výši 28 615 000 Kč, vznikl navrhovatelce (v situaci, kdy se nestala společníkem společnosti, jak bylo výše blíže rozvedeno) nárok na vypořádací podíl ve výši 681 000 Kč (§ 150 odst. 1 věta druhá obch. zák.), odpovídající obchodnímu podílu o velikosti 20/840 společníka – zemřelé [Anonymizováno], jejíž účast ve společnosti jejím úmrtím zanikla.

57. K námitce navrhovatelky, že při stanovení výše obchodního podílu nebylo přihlédnuto k tomu, že obchodní podíl, od nějž bude vypořádací podíl odvozen, je spojen s nájmem bytu 1+1 v [adresa], Krči, odvolací soud uvádí, že pokud jde o největší aktivum čistého obchodní majetku účastnice, a to bytový dům č. p. [adresa] znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] ho ocenila na základě výnosové metody na částku 28 820 000 Kč a tu zohlednila v čistém obchodním majetku účastnice stanoveném na základě metody substanční hodnoty. K námitce navrhovatelky, že cena obchodního podílu navrhovatelky nebyla stanovena porovnávací metodou, odvolací soud uvádí, že porovnávací metodou stanovit obvyklou cenu obchodního podílu lze obtížně, neboť není k dispozici porovnávaný vzorek obdobných obchodních podílů. Pokud [tituly před jménem] [právnická osoba] použil porovnávací metodu, použil ji výlučně ke stanovení hodnoty bytu připadajícího na obchodní podíl zůstavitelky, a nikoliv na stanovení hodnoty obchodního podílu. Zbývá připomenout, že ani samotná navrhovatelka nestanovila v rámci svého odborného posouzení ze dne 7. prosince 2016, výši vypořádacího podílu 1 015 560 Kč, nýbrž pouze hodnotu 803 300 Kč.

58. Odvolací soud proto neshledal námitky odvolatelek důvodnými. Soud prvního stupně správně uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovatelce částku 681 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že společnost byla vypořádací podíl povinna zaplatit dle ustanovení § 150 odst. 3 obch. zák. ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne zániku účasti společníka ve společnosti. Tato lhůta však dle názoru odvolacího soudu v daném případě (jak bylo výše blíže odůvodněno) mohla začít běžet až od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. srpna 2006, č.j. 34 D 2268/2005-56, tedy ode dne 26. září 2006, a uplynula dne 10. října 2006. Do prodlení se tak společnost dostala od následujícího dne, tj. od 11. října 2006. V daném případě však navrhovatelka požadovala přiznat úrok z prodlení až ode dne 24. dubna 2010 (tedy od výzvy k zaplacení). Proto účastnici vznikla povinnost zaplatit navrhovatelce z částky 681 000 Kč (požadovaný) úrok z prodlení ve výši, která odpovídá roční výši REPO sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku závislá na výši REPO sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí až do zaplacení (§ 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) ode dne 24. dubna 2010 do zaplacení. Úrok z prodlení byl proto správně soudem prvního stupně navrhovatelce přiznán z částky 681 000 Kč ode dne 24. dubna 2010 (dle požadavku navrhovatelky) do zaplacení.

59. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku II. týkajícím se zamítnutí návrhu co do zbývající částky 334 560 Kč s příslušenstvím, tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, usnesení soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích I. a II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

60. Soud prvního stupně však pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve výroku III. Soud prvního stupně sice správně zjistil poměr úspěchu navrhovatelky (67%) a účastnice (33%), nicméně výši náhrady nákladů řízení stanovil nesprávně. Navrhovatelce náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za každý ze 41 úkonů, které navrhovatelka v dané věci učinila (výzva k zaplacení ze dne 2. dubna 2010, podání návrhu ze dne 10. června 2010, účast na jednání soudu dne 23. listopadu 2011, podání odvolání ze dne 2. května 2011, účast na jednání dne 24. dubna 2014, podání odvolání ze dne 12. května 2014, účast na jednání dne 12. června 2015, účast na jednání dne 29. ledna 2016, podání soudu informace o jednáních s protistranou ze dne 6. dubna 2016, podání soudu informace o jednáních s protistranou ze dne 30. května 2016, podání soudu informace o jednáních s protistranou ze dne 22. srpna 2016, podání soudu informace o jednáních s protistranou ze dne 15. listopadu 2016, sdělení navrhovatele ze dne 9. prosince 2016, podání ze dne 31. ledna 2017, účast na jednání dne 20. října 2017, odvolání ze dne 6. listopadu 2017, účast na jednání dne 14. února 2019, vyjádření se ke znaleckému posudku ze dne 7. dubna 2020, účast na jednání dne 27. května 2020, odvolání ze dne 10. června 2020, vyjádření k odvolání ze dne 24. června 2020, účast na jednání dne 27. července 2022, podání odvolání ze dne 5. září 2022, účast na jednání dne 6. dubna 2023, příprava jednání na 23. listopadu 2011, sdělení soudu ze dne 20. 8. 2012 (souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání), doplnění odvolání ze dne 20. března 2012, příprava na jednání dne 24. dubna 2014, příprava na jednání dne 12. června 2015, vyjádření ze dne 29. 10. 2015, příprava na jednání dne 29. ledna 2016, posouzení výše vypořádacího podílu a datované dnem 9. prosince 2016, příprava na jednání dne 20. října 2017, vyjádření k odvolání ze dne 13. února 2017, příprava na jednání dne 14. února 2019, příprava na jednání dne 27. května 2020, vyjádření ze dne 26. května 2020, vyjádření ze dne 25. července 2022, příprava na jednání dne 27. července 2022 a příprava na jednání dne 6. dubna 2023). Nutno podotknout, že § 1 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu stanoví pouze demonstrativním výčtem, co se rozumí úkonem pro účely vyhlášky. Tedy i za jiné než výslovně upravené úkony lze účastníkovi přiznat paušální náhradu. Nadto se odvolací soud neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že paušální náhradu nelze přiznat za vyjádření, pokud k zaslání takového vyjádření nebyl navrhovatel soudem vyzván. Celkem tak má navrhovatelka při zohlednění míry úspěchu a neúspěchu nárok na zaplacení částky 4 182 Kč.

61. V neposlední řadě soud prvního stupně dále pochybil, když opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení státu. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka je osvobozena od placení soudních poplatků, odvolací soud rozhodl, že účastnice je podle výsledků řízení podle § 148 o. s. ř. povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně, do tří dnů od jeho právní moci.

62. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když v odvolacím řízení ve věci samé nebyla ani navrhovatelka, ani účastnice úspěšná (navrhovatelce bylo vyhověno pouze pokud jde o výrok na náhradě nákladů řízení). Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení