7 Cmo 155/2018 - 758

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] za účasti: 1. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2. [Jméno advokáta E]., IČO [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta D] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání obou účastnic proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2018 č. j. 43 Cm 122/2008-725, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2018 č. j. 43 Cm 122/2008-725 se ve výrocích I. a IV. potvrzuje, ve výrocích II. a III. mění takto:

1. Účastnice 1/ - společnost [Jméno advokáta D]., a účastnice 2/ - společnost [Jméno advokáta E]., jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli a) na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 78 492 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce - [Jméno advokáta A], advokáta.

2. Účastnice 1/ - společnost [Jméno advokáta D]., a účastnice 2/ - společnost [Jméno advokáta E]., jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli b) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 196 601,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce - [Jméno advokáta A], advokáta.

II. Účastnice 1/ - společnost [Jméno advokáta D]., a účastnice 2/ - společnost [Jméno advokáta E]., jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli a) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 782 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce - [Jméno advokáta A], advokáta.

III. Účastnice 1/ - společnost [Jméno advokáta D]., a účastnice 2/ - společnost [Jméno advokáta E]., jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli b) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 782 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce - [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že přiměřené protiplnění za jednu akcii zaniklé společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], …o jmenovité hodnotě 1 000,00 Kč v rámci vytěsnění minoritních akcionářů dle rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 4.7.2008 činí 545,00 Kč.“ (výrok I.), „Společnost [Jméno advokáta D]., IČ [IČO advokáta D], … a společnost [Jméno advokáta E]., IČ [IČO advokáta E], … jsou povinny zaplatit navrhovateli a) plnou náhradu nákladů řízení ve výši 78 492,50 Kč k rukám právního zástupce navrhovatele a) do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.), „ Společnost [Jméno advokáta D]. … a společnost [Jméno advokáta E]., … jsou povinny zaplatit navrhovateli b) plnou náhradu nákladů řízení ve výši 196.601,92 Kč k rukám právního zástupce navrhovatele b) do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.), „Společnost [Jméno advokáta D]., … a společnost [Jméno advokáta E]., …jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2 537,68 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok IV.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) shrnul dosavadní průběh řízení s tím, že oba navrhovatelé se domáhali vydání rozhodnutí o určení výše přiměřeného protiplnění za jednu akci společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] o jmenovité hodnotě 1 000 Kč v rámci vytěsnění minoritních akcionářů dle rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 4. 7. 2008. Dle soudu oba navrhovatelé prokázali svoji aktivní věcnou legitimaci předložením listinných důkazů k prokázání skutečnosti, že navrhovatel a) byl vlastníkem 24 ks akcií společnosti [právnická osoba]. o jmenovité hodnotě 1 akcie 1 000 Kč a navrhovatel b) byl vlastníkem 807 kmenových akcií na jméno společnosti [právnická osoba]. o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč. Nadto tato skutečnost nebyla ani sporována. Usnesení předmětné mimořádné valné hromady konané dne 4. 7. 2008, na které byl ve smyslu ustanovení § 183j obch. zák. schválen přechod vlastnického práva všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti [právnická osoba]. ve vlastnictví ostatních akcionářů této společnosti na osobu hlavního akcionáře, kterým byla společnost [Jméno advokáta E]., bylo do obchodního rejstříku zapsáno ke dni 13. 8. 2008, v obchodním věstníku bylo zveřejněno dne 27. 8. 2008. Navrhovatel a) svůj žalobní návrh doručil soudu dne 19. 8. 2008 a navrhovatel b) dne 29. 9. 2008, zákonná lhůta při zohlednění ustanovení § 57 o. s. ř. tak byla navrhovateli zachována. Dále soud zmínil, že právní úprava vytěsnění je v současné době harmonizována na poli evropského práva směrnicí č. 2004/25/EC. Tato směrnice v případě vytěsnění akcionářů pracuje s pojmem „fair value“, čemuž by mohl v předkladu odpovídat výraz spravedlivá hodnota. Zákonná definice spravedlivé hodnoty neexistuje, oficiální český překlad pracuje s pojmem spravedlivé ceny. Jak česká právní úprava, tak ani tato směrnice přitom neuvádí žádné další vodítko, jakým způsobem by mělo být přistupováno ke stanovení této hodnoty. Dále soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010 č. j. 7 Cmo 447/2009-797, dle něhož by se mělo jednat o plnou kompenzační platbu, která by byla plně na místě v těch případech, pokud by akcionář byl vyloučen z možnosti svobodně rozhodnout, zda dá přednost nižší likviditě jím držených cenných papírů s tím, že tato nižší likvidita může být vyvážena jejich vyšší výnosností. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012 sp.zn. 29 Cdo 2214/2010 soud prvního stupně zdůraznil, že určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti s tím, že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry posuzované společnosti. V daném případě předmětem přezkoumávání přiměřenosti protiplnění byl znalecký posudek zpracovaný [Anonymizováno] k doložení přiměřenosti protiplnění za kmenové akcie emitované společností [právnická osoba]. při uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů dle ustanovení § 183m obchodního zákoníku. Uvedený znalec provedl ocenění ke dni 30. 4. 2008. V rámci řízení byl soudem zadán znalecký posudek znaleckému ústavu [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), jehož předmětem bylo stanovení výše spravedlivé hodnoty přiměřeného protiplnění za akcie menšinových akcionářů společnosti [právnická osoba]. při výkupu účastnických cenných papírů podle § 183i a násl. obchodního zákoníku, a to ke dni 30. 9. 2008 dle § 183l odst. 3 obch. zák., kdy došlo k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 402/2010). [Anonymizováno] oproti výnosové metodě DCF entity použité [Anonymizováno] použil metodu ocenění výnosovou metodu kapitalizovaných zisků a z hlediska výsledků ocenění pak byly výsledky tohoto znaleckého ústavu a znaleckého posudku [Anonymizováno] velmi podobné. [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku použil přirážky za specifická rizika v celkové výši 4 % (2 % za menší společnosti, 1 % za nejasnou budoucnost v návaznosti na finanční plán a 1 % za nižší likviditu). Dle názoru [Anonymizováno] použití předmětných rizikových přirážek ve znaleckém posudku [Anonymizováno] je správné a dostatečně odůvodněné. Znalecký ústav [Anonymizováno] použil rizikovou přirážku pro menší společnosti ve výši 3 %. Navrhovatel a) na doplnění dokazování předložil revizní znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že revizní znalecký posudek předložený společností [Anonymizováno] splňoval předpoklady stanovené v ustanovení § 127a o. s. ř., soud prvního stupně v rámci meritorního posouzení z tohoto posudku vycházel, a to z následujících důvodů. Znalecký ústav [Anonymizováno] použil jako metodu ocenění výnosovou metodu DCF entity shodně jako [Anonymizováno], avšak s diametrálně odlišným výsledkem. Dále soud uvedl, že „Rozdíly ve výsledcích ocenění ze zcela rozhodující výše vyplývají právě z použití přirážek, přičemž z dostupné judikatury vyplývá (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 447/2009 z 11.6.2010), že použití přirážek v tomto druhu ocenění (spravedlivá hodnota s kompenzační funkcí) je nepřípustné“ Stejně tak ve stanovisku Komise pro cenné papíry [adresa] ze dne 9.11.2005 se uvádí: „Dle názoru Komise není důvod rozlišovat mezi oceněním účasti na společnosti pro účely nabídek převzetí a veřejných návrhů podle § 186a obchodního zákoníku a oceněním této účasti pro účely vytěsnění. Použijí se tedy principy podrobně popsané v metodice. Srážka za minoritu je stejně jako u nabídek převzetí nepřípustná“. Z uvedeného důvodu nepřípustnosti použití přirážek soud nemohl přihlédnout ani k závěrům znaleckého posudku [Anonymizováno], zástupci tohoto znaleckého ústavu své postupy a závěry neobhájili. Oproti tomu revizní znalecký posudek, kterým byla dokládána přiměřenost výše protiplněním při rozhodování valné hromady o přechodu akcií menšinových akcionářů na hlavního akcionáře, vyčerpávajícím způsobem uvedl, z jakého důvodu jím bylo uvedeným způsobem postupováno, jaké nedostatky byly jím ve znaleckých posudcích jak [Anonymizováno], tak [Anonymizováno] zjištěny a na základě těchto nedostatků poté je dovozována neadekvátnost hodnoty akcie zjištěné těmito posudky a vysvětlena i skutečnost, proč se zmiňované znalecké posudky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v otázce přiměřené výše přiměřeného protiplnění rozcházejí. Při výnosové metodě má pro stanovení hodnoty podniku klíčový význam finanční plán, znalecký ústav [Anonymizováno] zdůvodnil, proč dospěl k daným závěrům a z jakého důvodu za principiálně výchozí považuje finanční plán použitý ve znaleckém posudku [Anonymizováno], volba metody ocenění znaleckým ústavem vychází z poměrů posuzované společnosti, přičemž zdůvodnění volby, resp. způsobu ocenění, dle názoru soudu má svoji vnitřní logiku, je provedeno v naprosto dostačující míře, nadto nebyla vznesena oponentura ke zvolené metodě ocenění. Podpůrnou skutečností pro stanovení výše přiměřeného protiplnění dle znaleckého ústavu [Anonymizováno] je poté znalecký posudek č. [Anonymizováno] znalce [adresa], kterým byla stanovena částka 515 Kč za 1 akcii společnosti několik měsíců po přechodu akcií na hlavního akcionáře. Byť se jednalo o znalecký posudek pro účely fúze, v každém případě je tato hodnota významná pro ověření hodnoty akcie ke dni 30. 9. 2008. V neposlední řadě soud prvního stupně rovněž přihlédl i k výpovědi zástupce znaleckého ústavu [Anonymizováno] [Anonymizováno], který obhájil závěry znaleckého posudku i s odkazem na [Anonymizováno] a jeho odborné názory, které jsou aplikovány i při zpracování revizních znaleckých posudků, tak jak tomu bylo v daném případě. Protože znalecký ústav [Anonymizováno] respektoval zpracovaný finanční plán sestavený [Anonymizováno], tak jak byl i respektován hlavním akcionářem, stejně tak byl respektován a zohledňován den ocenění (v tom byla shledávána základní chyba znaleckého posudku [Anonymizováno], který zohlednil výsledky společnosti v dalších letech) není možné plošně takovýto znalecký posudek odmítnout vzhledem k tomu, že je zpracován s ohledem na uplynulou dobu a vývoj odborných názorů v mezidobí, a proto se soud ani v tomto směru s námitkami společností neztotožnil. Soud prvního stupně tedy rozhodl, že přiměřené protiplnění za jednu akcii zaniklé společnosti [právnická osoba]. o jmenovité hodnotě 1 000 Kč v rámci vytěsnění minoritních akcionářů dle rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 4. 7. 2008 činí 545 Kč dle znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že navrhovatelé byli ve věci úspěšní, proto jim náleží právo na náhradu nákladů řízení. Výrok IV. soud odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil s tím, že náklady státu na vypracování znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem po zohlednění uhrazených záloh činí částku 2 537,68 Kč.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly obě účastnice včasná odvolání shodného obsahu. Vznesly tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Nesprávné použití znaleckého posudku [Anonymizováno], jež byl zpracován nikoli na základě usnesení soudu, ale na základě zadání navrhovatelů. Odvolatelky se tedy v průběhu jeho zpracování nemohly na něm žádným způsobem podílet, a to formulováním otázek, předkládáním podkladů, vyčíslení apod. Na tento základní nedostatek upozorňovaly již v průběhu řízení u soudu prvního stupně. Z procesního hlediska jde o to, že tímto postupem jim byla odňata možnost podílet se jako procesně rovnocenný partner na zpracování podkladu pro rozhodnutí. Zachování procesní rovnováhy je základním principem spravedlivého procesu. 2) Důležitá je i otázka z jakých podkladů, tedy zdrojů informací, zpracovatel posudku [Anonymizováno] vycházel, resp. objektivně mohl vycházet. Jeden ze zpracovatelů tohoto posudku [Anonymizováno] výslovně v souladu s notoricky známou skutečností uvedl, že po osmi letech od vytěsnění minoritních akcionářů již není možné přesně přezkoumat stav nemovitého i movitého majetku. Na rozdíl od ostatních posudků zpracovatel posudku [Anonymizováno] nerealizoval žádné osobní jednání s managementem posuzovaného subjektu a vycházel pouze z dalších materiálů a za situace, kdy nemohl přesně zjistit stav majetku, stanovil přesně hodnotu připadající na jednu akcii ve výši 545 Kč. 3) Soud prvního stupně svoje rozhodnutí opřel o posudek [Anonymizováno], který byl zpracován nejen na základě neúplných podkladů a informací, které již nebyly objektivně dosažitelné, ale též se značným odstupem od vzniku nároku vytěsněných akcionářů. Posudek [Anonymizováno] byl zpracován až v roce 2017. Další posudky pak byly zpracovány mnohem dříve, posudek [Anonymizováno] pak byl zpracován k době vytěsnění v roce 2008. Již z tohoto pouhého hlediska lze konstatovat, že posudek [Anonymizováno], vycházející z tehdy obvyklé praxe, je správný a nejlépe vyjadřující reálnou situaci v době vytěsnění. 4) Nesprávnost postupu soudu i napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil použitý posudek [Anonymizováno] z hlediska metody a teoretické báze. Aplikovaná teoretická metoda a všeobecně teoretická báze se vztahuje k době zpracování posudku, tj. cca k roku 2017. Správně měl soud vzít jako základ pro své rozhodnutí metodu všeobecně používanou v celostátní praxi, která se vztahuje k době vzniku hmotně právního nároku vytěsněných akcionářů. Jiný postup, který by např. vycházel z teoretické báze praktikované postupně v letech 2005, 2010, 2015 atd. by byl v příkrém rozporu se základními zásadami občansko-právního řízení. Navíc metody, ze kterých vychází použitý posudek [Anonymizováno] v době vytěsnění minoritních nebyly vůbec známé, a tudíž ani všeobecně praktikované.

4. Odvolatelky navrhly, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se nároky obou navrhovatelů zamítají.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonem, z provedených důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a tyto dostatečně a ve vší komplexnosti i vyhodnotil. Přijal odpovídající právní závěry. Námitky odvolatelů jsou tudíž nedůvodné.

7. Ohledně první námitky - použití posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno], jenž nebyl zadán soudem, ale předložen navrhovateli, odkazuje odvolací soud primárně na ust. § 127a o. s. ř. stavící znalecký posudek předložený účastníkem, mající všechny zákonné náležitosti a obsahující doložku znalce ve smyslu § 127a o. s. ř., na roveň znaleckého posudku „zadaného“ soudem. Postupuje se tak při provádění tohoto důkazu stejně, jako by šlo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Není na účastnících řízení, aby „se podíleli“ na znaleckém posudku, jak se mylně domnívají odvolatelé, nicméně mohou se k němu přinejmenším vyjádřit v rámci jeho čtení coby důkazu, případně v rámci výslechu znalce (je-li takový výslech činěn). Tato práva jim byla soudem ve vztahu ke všem znaleckým posudkům, jež soud prvního stupně jako důkazy prováděl, umožněna. Před soudem byl za znalecký ústav [Anonymizováno] vyslechnut [Anonymizováno], pročež odvolatelkám byla plně poskytnuta jejich práva znalce se dotazovat.

8. Důvodem nekvality znaleckého posudku nemůže být ani, jak se uvádí v další námitce odvolatelek, že předmětný znalec ([Anonymizováno]) nerealizoval s managementem akciové společnosti žádné setkání či schůzku. Provádí-li znalec znalecký úkon po delší době (v daném případě 8 let od squeeze outu), pak je logické a přirozené, že vychází z údajů a skutečností verifikovaných v rámci jím určeného způsobu a metody oceňování tak, aby s co nejvyšší pravděpodobností určil hodnotu podniku a z ní bylo možné extrapolovat hodnotu připadající na jednu akcii. Nelze přijmout námitku odvolatelek, že nejsprávnější je posudek [Anonymizováno], protože ten byl svým datem zpracován nejblíže datu squeeze outu. Samozřejmě, že co nejbližší časová souvislost posuzování znalce a zkoumání stavu předmětu oceňování je žádoucí, nicméně zásadní pro správnost ohodnocení je použití odpovídající metody. V daném případě bylo [Anonymizováno] zcela chybně použito tzv. přirážek, což bylo nejenom v rozporu s usnesením Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 447/2009, ale především s judikaturou Nejvyššího soudu a soudu Ústavního (viz. ÚS III 647/201015). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019 sp.zn. 27 Cdo 4585/2018 „Vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. z hodnoty podniku společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení hodnoty podniku (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií).“ Odpovídající a přiléhavé jsou pro danou věc závěry Nejvyššího soudu, kdy i soud odvolací dospěl k témuž jak v dané věci, tak i ve své dosavadní judikatuře. Tyto závěry jsou vyjádřené v usnesení ze dne 6. 5. 2021 sp.zn. 27 Cdo 2010/2020: „Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). Vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. z hodnoty podniku společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení hodnoty podniku (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) ani přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií (nejsou-li v konkrétní věci naplněny důvody pro opačný závěr). Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá - jako každý jiný důkaz - hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů“. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v následující judikatuře: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. 9. 2019, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019.

9. Jak výše rozvedeno, primární je pro účely stanovení výše přiměřeného protiplnění dle § 183k obch.zák. zvolení správné, odpovídající metody znalcem, jakož i zohlednění všech relevantních skutečností, což znalecký účast [Anonymizováno] v daném případě učinil. Není pravdou, jak uvádí odvolatelé, že by zvolil metody oceňování, jež v době rozhodné pro vznik nároků minoritních akcionářů nebyly známy či jejichž použití by nebylo na místě, tato tvrzení odvolatelky nijak nedokumentovaly. Pouhá bližší časová souvislost v tomto kontextu zvolených metod není relevantní. Odvolatelky nicméně přehlížejí, že soud prvního stupně zohlednil, jako podstatný důkaz, též i znalecký posudek č. [Anonymizováno] znalce [Anonymizováno], kterým byla stanovena odpovídající částka 515 Kč za 1 akcii společnosti několik měsíců po přechodu akcií na hlavního akcionáře. Zásadní je, že se jednalo o znalecký posudek pro účely fúze, pročež je tato hodnota zcela klíčová pro ověření hodnoty akcie ke dni 30. 9. 2008. Jinak řečeno, závěr znalce učiněný v časově bezprostřední době, na kteroužto poukazují jako na zásadní odvolatelky, hovořil o hodnotě 515 Kč za 1 akcii společnosti, a to v souvislosti s fúzí, zcela objektivně tedy oceňoval akcie společnosti pro účely na fúzi zúčastněných společní. Hodnota 515 Kč tedy představuje z hlediska věrohodnosti klíčový údaj resp. výše jmenovaný důkaz je klíčovým důkazem o tom, že „i jen pro vnitřní účely na fúzi zúčastněných společností“ byla hodnota zúčastněné společnosti ohodnocena tak, že na jednu akcii připadalo 515 Kč. Navíc logicky a časově samozřejmě nereflektoval speciální postavení minoritních akcionářů a nutnost férové ceny, jež implikuje možnost navýšení ceny 515 Kč za jednu akcii až dne 545 Kč. Závěr znalce [Anonymizováno] zcela neguje závěry znaleckého posudku [Anonymizováno] o hodnotě 340 Kč v jeho znaleckém posudku ze dne 10. 6. 2008. Odvolací soud plně souhlasí se soudem prvního stupně, že navíc znalecký ústav [Anonymizováno] respektoval finanční plán sestavený [Anonymizováno] tak, jak byl respektován hlavním akcionářem, respektoval i den ocenění podniku, pročež nelze tento znalecký posudek odmítnout z důvodů uvedených odvolatelkami. Naopak, jeho závěry korespondují s výše zjištěními soudu prvního stupně. Proto se jako přiměřené protiplnění za jednu akcii předmětné společnosti zcela v souladu se zákonem jeví částka 545 Kč.

10. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, vyjma akcesorických výroků II. a III. jež podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť soud prvního stupně v nich nestanovil způsob, jak má být náhrada nákladů řízení úspěšným účastníkům zaplacena, což odvolací soud svým rozhodnutím napravil.

11. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšným navrhovatelům. Účastnice jsou tudíž povinny nahradit jim náklady odvolacího řízení. Ty sestávají u navrhovatele a/ z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - a to účasti na jednání odvolacího soudu dne 30. 9. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, jelikož náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu za cestovné ve výši 700 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč (dle § 14 vyhlášky), a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 882 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 5 782 Kč, jež jsou obě účastnice povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovatele a/ k rukám jeho advokáta coby zástupce (§149 odst. 1 o. s. ř.).

12. U navrhovatele b/ sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - a to účasti na jednání odvolacího soudu dne 30. 9. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, jelikož náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu za cestovné ve výši 700 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč (dle § 14 vyhlášky), a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 882 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 5 782 Kč, jež jsou obě účastnice povinny společně a nerozdílně zaplatit navrhovatele b/ k rukám jeho advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení