7 Cmo 172/2023 - 277

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Uhlířové a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a JUDr. Lenky Grollové ve věci žalobce: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] sídlem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 4 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2023, č. j. 77 Cm 37/2017-241, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhá na žalovaných zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 000 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení tak, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká povinnost plnění druhého žalovaného (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce b) domáhá na žalovaných zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 000 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení tak, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká povinnost plnění druhého žalovaného. Výrokem III. zamítl žalobu, kterou se žalobce c) domáhá na žalovaných zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení tak, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká povinnost plnění druhého žalovaného. Výrokem IV. uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 71 111,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem V. uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 71 111,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem VI. uložil žalobci a) povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku 38 917,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze. Výrokem VII. uložil žalobci b) povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 71 111,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem VIII. uložil žalobci b) povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 71 111,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem IX. uložil žalobci b) povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku 38 917,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze. Výrokem X. uložil žalobci c) povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 47 407,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem XI. uložil žalobci c) povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 47 407,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem XII. uložil žalobci c) povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku 25 945 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze.

2. V řízení vyšel soud prvního stupně na základě provedených důkazů z toho, že - Obchodní korporace [Anonymizováno] měla ke dni podpisu akcionářské dohody dne 12. 1. 2016 čtyři akcionáře, a to žalobce a), b) a c) a žalovanou 1). - [Anonymizováno] (dále také jen „[Anonymizováno]“) se stala 26. 2. 2015 dceřinou společností společnosti [Anonymizováno], žalovaný 2) byl jedním z jejích jednatelů. Tyto změny byly zapsány do obchodního rejstříku ke dni 17. 3. 2015. - Jediným členem představenstva a jediným akcionářem žalované [právnická osoba] korporace [právnická osoba]. je od 27. 3. 2015 žalovaný 2), [Jméno žalované B]. - [právnická osoba] vznikla dne 31. 7. 2015, do dne 9. 8. 2022 byl jako jediný společník a jednatel zapsán v obchodním rejstříku [Anonymizováno]. Od 9. 10. 2015 byl jeho podíl rozdělen na dva, o velikosti 85% a 15%. - Společnost [Anonymizováno] a [právnická osoba] jsou přímými konkurenty. - V akcionářské dohodě ze dne 12. 1. 2016 (dále také jen „akcionářská dohoda“) si žalobci a žalovaný 1) jako akcionáři [Anonymizováno] ujednali, že: [právnická osoba]. je jediným společníkem a ovládající osobou [Anonymizováno], která provozuje systém [Anonymizováno]. Strany se dohodly na vzájemné spolupráci při podpoře podnikatelské činnosti a při řízení [právnická osoba]. a jejím prostřednictvím i podpoře podnikatelské činnosti [Anonymizováno] a řízení [Anonymizováno] a na výkonu práv náležejícím stranám jako akcionářům [právnická osoba]. [Anonymizováno] znamená systém pokladní evidence včetně příslušného hardware i software, který bude rozvíjen v rámci projektu. článek 15.

1. Každý akcionář zajistí, že po dobu, po kterou bude akcionářem společnosti a po dobu 12 měsíců poté, co přestane být akcionářem, žádná společnost, která je jeho ovládající osobou, nebo ve vztahu ke které je tento akcionář ovládanou osobou, a žádná osoba a/nebo subjekt jakkoli spřízněný či propojený s akcionářem a jeho ovládajícími nebo ovládanými osobami nepodnikne následující kroky: článek 15.1.1. - nebude se zabývat činností, která částečně nebo zcela konkuruje podnikatelské činností [Anonymizováno], svým jménem nebo jménem jiné osoby; článek 15.1.2. - nepokusí se svým jménem nebo jménem jakékoliv jiné osoby oslovit, získat nebo odlákat od [Anonymizováno] osobu, která byla kdykoli v období 12 (dvanáct) měsíců před tím, než daná strana přestala být akcionářem, zákazníkem [Anonymizováno] nebo pravidelně obchodovala s [Anonymizováno]; článek 15.1.3. - nepokusí se svým jménem nebo jménem jakékoliv jiné osoby oslovit, získat nebo odlákat od [Anonymizováno] osobu, která je vedoucím zaměstnancem [Anonymizováno] ve výkonné nebo obchodní funkci, ani jí nebude nabízet pracovní smlouvu, smlouvu o poskytování služeb nebo poradenskou smlouvu nebo napomáhat takové nabídce; článek 15.1.4. - nenaruší nebo se nepokusí narušit nebo nepodnikne kroky, které mohou narušit plynulost dodávek [Anonymizováno] od jakékoli osoby, která dodávala [Anonymizováno] zboží nebo služby v době 12 (dvanácti) měsíců před tím, než daná strana přestala být Akcionářem; a článek 15.1.5. - nepokusí se svým jménem ani jako zástupce jakékoliv jiné osoby, než je společnost ([Anonymizováno]) a/nebo [Anonymizováno], přímo nebo nepřímo získat objednávky na jakékoli zboží nebo služby od jakékoli osoby, která byla obchodním partnerem [Anonymizováno] kdykoli v období 12 (dvanácti) měsíců bezprostředně předcházejících dní, kdy daný akcionář přestal být akcionářem společnosti ([Anonymizováno]). článek 15.

2. V důsledku porušení tohoto článku 15 zanikají práva put opce porušující strany znění článku 11. Pokud se strany výslovně písemně nedohodnou jinak, ukončení této dohody z jakéhokoli důvodu nebude mít vliv na práva nebo povinnosti stran vzniklé před datem takového ukončení. Ustanovení článku 15.1. uvedená výše zůstávají v platnosti i po ukončení této dohody, a pokud taková situace nastane, budou platit i pro stranu, která přestane být akcionářem, po dobu výslovně uvedenou v daných ustanoveních. článek 19.9.

6. Má se za to, že akcionář porušil tuto dohodu, pokud nastane některá z následujících událostí: porušení podstatným způsobem povinnosti akcionáře uvedených výše v článku 15. článek 19.

11. Pokud dojde k porušení dohody na straně jednoho akcionáře, bude daný akcionář povinen zaplatit ostatním akcionářům smluvní pokutu ve výší 4 000 000 Kč (slovy: čtyři miliony českých korun) a to v poměru dle jejích podílů ve společnosti. Za podstatné porušení se považuje škoda či závazek ve výši 100 000 Kč a více. článek 19.

8. Žalovaný 2) ručí za zaplacení smluvních pokut a náhradu ztrát či škod dle dohody akcionářů způsobených žalovanou 1). článek 26.

1. Tato dohoda plně nahrazuje předchozí dohodu akcionářů ze dne 11. 6. 2015 a nabývá platnosti a účinnosti jejím podpisem všemi stranami. - Smlouvou o poskytnutí poradenských služeb uzavřenou mezi žalovanou 1) a [Anonymizováno] dne 1. 3. 2015 se žalovaná 1) jako poradce zavázala k poskytování manažerských a poradenských služeb [Anonymizováno]. - Žalobci vyzvali předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2017 žalované k úhradě smluvní pokuty požadované žalobou s tím, že došlo k porušení článku 15.1. akcionářské dohody tím, že [Jméno žalované B] jako jediný akcionář žalované 1) se přímo podílí na podnikání konkurenční společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO]. Výzva byla žalovaným doručena dne 7. 2. 2017. - Trestní řízení proti žalovanému 2) pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku bylo odloženo s tím, že znalec nebyl schopen jednoznačně učit, zda byl software společnosti [právnická osoba] překopírovaným software společnosti [Anonymizováno]. Při prohlídce jiných prostor dne 26. 1. 2017 Policie ČR zjistila, že žalovaný 2) seděl za stolem společnosti [právnická osoba], ve stole byly nalezeny obchodní plány [Anonymizováno] a současně doklady o tom, jak se tyto obchodní plány plní. Žalovaný 2) a jeho manželka ve společnosti [právnická osoba] před zaměstnanci vystupovali pod pseudonymy [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Nebyli na výplatní listině společnosti [právnická osoba] - [Anonymizováno] i [Anonymizováno] při svém výslechu na Policii ČR 15. 8. 2017 uvedli, že pracují pro společnost [právnická osoba] a žalovaného 2) znali jako osobu pracující ve společnosti pod jménem [Anonymizováno], jeho manželku pak pod jménem [Anonymizováno]. - [tituly před jménem] [Anonymizováno] vypověděl, že založil společnost [právnická osoba], v roce 2014 ji prodal [Jméno žalované B], a v únoru 2015 byla přejmenována na [Anonymizováno]. Centrála byla přesunuta z [adresa]. Ve společnosti [Anonymizováno] pracoval do konce roku 2015, [Jméno žalované B] pracoval jako programátor a byl jednatelem. V roce 2015 [Jméno žalované B] svědka několikrát oslovil, aby spolu založili jinou firmu s týmž podnikatelským záměrem, pouze na jiném principu. Důvodem založení nové společnosti byla narůstající nespokojenost s obchodním vedením [Anonymizováno]. Majitelem [právnická osoba] byl podle obchodního rejstříku [Anonymizováno] s 20 %, ale 80 % je skryto, vlastníkem zbylých 80% mohl být [Jméno žalované B]. Svědek ve společnosti [právnická osoba] nepracoval a nemohl tedy sdělit, jestli [Jméno žalované B] „přetáhl“ z [Anonymizováno] nějaké produkty. Využili však kontakty na dodavatele hardware a portfolio zákazníků, [Jméno žalované B] měl k těmto údajům přístup, protože tuto databázi jako programátor spravoval. Při šesti schůzkách ze sedmi ve společnosti [právnická osoba] se setkal s [Jméno žalované B], který mu opakovaně potvrdil, že vyvíjí software v [právnická osoba] - Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že mu [Jméno žalované B] nabídl spolupráci, a to v době, kdy do [Anonymizováno] přišel nový obchodní ředitel, který měl jinou představu o strategii. Začátkem května 2016 přišel na schůzku s [Jméno žalované B] a [Anonymizováno]. Šel si poslechnout, jak si to představují a schůzku nahrál na video, protože [Jméno žalované B] nevěřil, neboť při prodeji [Anonymizováno] byli domluveni, že dostane 50 % podíl v [právnická osoba], ale [Jméno žalované B] mu nakonec 50 % podíl nedal. Není mu známo, jestli došlo k přetažení hardware nebo software nebo databáze nebo její části. Produktem [právnická osoba] byla EET pokladna se základními funkcemi, šlo o konkurenční výrobek [Anonymizováno]. Podle jeho názoru byl [Jméno žalované B] majitelem společnosti [právnická osoba] a neví, že by v této společnosti vystupoval pod jiným jménem. Nahranou prezentaci později předal [Jméno žalobce A], protože byl na [Jméno žalované B] nazlobený. K nahrávce prezentace neměl souhlas. - Dle posudku znalce [Anonymizováno] ze dne 15. 2. 2021 došlo činností žalovaného 2) a žalované 1) v období roku 2016 - březen 2017 ke škodě akcionářů [právnická osoba]. ve výši 24 577 000 Kč až 73 732 000 Kč, přičemž nejpravděpodobnější je střední hodnota tohoto intervalu.

3. Soud prvního stupně na základě takto provedeného dokazování uzavřel, že žalobci a žalovaná 1) uzavřeli dne 12. 1. 2016 akcionářskou dohodu, která zcela nahradila předchozí akcionářské dohody (článek 25.1.) a kterou si ujednali mimo jiné i podmínky vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty pro případ podstatného porušení smluvních ujednání dle článku 19.9.6. způsobem stanoveným v článku 15. této dohody. Žalobci a žalovaná 1) jako akcionáři [právnická osoba]. se za účelem zajištění podnikání [Anonymizováno], dceřiné společnosti [právnická osoba]., jejímiž byli akcionáři, dohodli na zákazu konkurence ve vztahu k činnosti [Anonymizováno] tak, že si v článku 15.1. akcionářské dohody ujednali, že každý akcionář zajistí, že po dobu, po kterou bude akcionářem společnosti a po dobu 12 měsíců poté, co přestane být akcionářem, žádná společnost, která je jeho ovládající osobou, nebo ve vztahu ke které je tento akcionář ovládanou osobou, a žádná osoba a/nebo subjekt jakkoli spřízněný či propojený s akcionářem a jeho ovládajícími nebo ovládanými osobami nepodnikne kroky uvedené v článku 15.1.1. až 15.1.

5. Policie ČR v rámci prověřování trestné činnosti žalovaného 2) pro možné podezření ze spáchání trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku v lednu 2017 zjistila, že žalovaný 2) byl přítomen ve společnosti [právnická osoba] která je přímým konkurentem [Anonymizováno], vystupoval v ní pod smyšleným jménem. Zaměstnanci jeho činnost ve společnosti potvrdili. Trestní stíhání bylo odloženo. Žalobci vyzvali žalovanou 1) i žalovaného 2) k úhradě smluvní pokuty dopisem ze dne 6. 2. 2017, výzva byla žalovaným doručena dne 7. 2. 2017. Důvodem uplatnění smluvní pokuty bylo porušení článku 15.1. akcionářské dohody tím, že žalovaný 2) jako jediný akcionář žalované 1) se přímo podílí na podnikání konkurenční společnosti [právnická osoba]

4. Právně soud prvního stupně nárok uplatněný žalobou posoudil podle § 1746 odst. 2 zákona č. 98/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), upravujícího možnost smluvních stran uzavřít nepojmenovanou smlouvu a podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. V citovaném článku 15.1. akcionářské dohody se žalovaná 1) zavázala, že zajistí, že po tam stanovenou dobu nepodnikne její ovládající osoba /žalovaný 2) jako jediný akcionář a jediný člen statutárního orgánu/ či subjekt jakkoli spřízněný či propojený s akcionářem a jeho ovládajícími nebo ovládanými osobami kroky, jež by představovaly konkurenční jednání ve vztahu k [Anonymizováno]. Soud prvního stupně dále dovodil, že z definice ovládající a ovládané osoby uvedené v § 74 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen z. o. k.), se podává, že utvářet vůli může ovládající osoba v ovládané sobě, nikoliv naopak. Zavázala-li se tedy žalovaná 1), že bude utvářet vůli žalovaného 2) jako ovládající osoby, což je z povahy vzájemných vztahů vyloučeno, je takový závazek podle § 580 o. z. od počátku neplatný. A důsledku neplatného ujednání nemůže vzniknout platně ani povinnost žalované 1) k úhradě smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 o. z.

5. Pokud jde o nárok vznesený vůči žalovanému 2) z titulu ručení za závazky žalované 1) ze smluvních pokut dle článku 19.8. akcionářské dohody, soud prvního stupně dovodil, že takový závazek je svou povahou závazkem akcesorickým, tedy odvozeným, kdy předpokladem jeho vzniku je podle § 2019 odst. 1 o. z. platný dluh dlužníka, tedy v souzené věci žalované1). Nevzniknul-li platně závazek žalované 1) k úhradě smluvní pokuty, je vyloučeno i ručení žalovaného 2) za takový (neexistentní) závazek.

6. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s poukazem na plný úspěch žalovaných ve věci dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení státu pak rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti předmětnému rozsudku podali žalobci včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Uvedli, že právní posouzení článku 15.1. provedené soudem prvního stupně je nesprávné, když závazek akcionářů v něm ujednaný zjevně nespočíval, resp. nesměřoval k závaznému „utváření vůle“ specifikovaných třetích osob (s akcionářem spřízněných či propojených), nýbrž v zákonem předvídaném a dovoleném – přijmutí odpovědnosti (garanci) za to, že dané osoby nebudou sjednaným způsobem jednat. Předmětné ujednání článku 15.1. tak odpovídá tzv. smlouvě o plnění třetí osoby upravené zákonem v § 1769 o. z. Zákon přitom nestanoví ve vztahu ke třetím osobám žádné omezení. Není nijak vyloučeno, aby se smluvní strana platně zavázala, že jiná třetí osoba bude určitým způsobem jednat, tj. že nastane závazkem sjednaný výsledek. Rozhodující je, že i když nemá zavazující se osoba nad jednáním třetí osoby absolutní kontrolu, sjednaný výsledek (spočívající v určitém jednání třetí osoby) nastat může, a lze tak za něj přijmout odpovědnost (platně se zavázat); nejde o faktickou nemožnost plnění. Ujednání článku 15.1. dohody akcionářů nesměřovalo k přímému ovlivnění, resp. vytvoření vůle určených osob, nýbrž v souladu s ustanovením § 1769 o. z. k převzetí odpovědnosti za to, že tyto osoby sjednaným způsobem jednat nebudou, tj. ke garanci výsledku. Způsob správy a řízení akciových společností prostřednictvím tzv. akcionářských dohod jakožto samostatných obligačních dokumentů uzavíraných mezi akcionáři doplňujících stanovy akciové společnosti, je přitom v korporátní praxi zcela běžné a obvyklé. Zákon akcionářské dohody jakožto standardní smluvní nástroj úpravy práv a povinností akcionářů nijak nezakazuje, kdy je jejich existence zákonem o obchodních korporacích naopak předvídána a je rovněž zcela běžné, že jsou v dohodě sjednané povinnosti utvrzovány především prostřednictvím institutu smluvní pokuty. Jediným limitem platnosti takových dohod je jejich případná kolize se zákonem, dobrými mravy či veřejným pořádkem. Předmětný závazek akcionářů v článku 15.1. dohody akcionářů byl tedy smluvními stranami svobodně sjednaným prostředkem k dosažení hlavního cíle – ochrany a podpory společného podnikatelského projektu, kdy tento prostředek (závazek) a rovněž cíl, k němuž směřoval, nebyly v žádném aspektu v rozporu s ustanoveními zákona, dobrými mravy či veřejným pořádkem. Z okolností věci, a především pak obsahu dohody akcionářů je dále zjevné, že vůle a úmysl smluvních stran v jejím článku 15.1. směřovaly k závazku spočívajícím k převzetí odpovědnosti za sjednaný výsledek. Je evidentní, že smluvní strany dohody akcionářů nepochybně přisuzovaly pojmu „zajistit“ význam ve smyslu převzetí odpovědnosti (garanci) za sjednaný „výsledek“, neboť bez poskytnutí základního provozního kapitálu prostřednictvím daného úvěru, který se žalobci od společnosti [právnická osoba] zavázali zajistit, by společnost [Anonymizováno] svou činnost na trhu vůbec nemohla zahájit. V případě, že by úmysl a vůle stran dohody akcionářů směřovaly k tomu, že závazek určitou v dohodě specifikovanou skutečnost „zajistit“ znamená toliko povinnost akcionáře k nezávazné přímluvě, postrádala by ujednaná zajištění daných závazků, spočívající ve velmi vysokých smluvních pokutách v řádu mnoha milionů Kč (z nichž by se povinná strana mohla vyvázat prostou přímluvou) reálný smysl. Soud prvního stupně při právním hodnocení předmětného závazku nerespektoval princip smluvní volnosti a preferenci výkladu právního jednání jako platného. Skutečnost, že si byly smluvní strany svého závazku týkajícího se nekonkurence dceřiné společnosti [Anonymizováno] a následků jeho porušení dobře vědomy, je evidentní už jen s ohledem na to, že žalovaný 2) na utajení své činnosti v konkurenční společnosti [právnická osoba] vynaložil až extrémní a vysoce sofistikované úsilí, když v ní spolu s se svou manželkou dlouhodobě působil, a to před jejími zákazníky, dodavateli i vlastními zaměstnanci, pod smyšlenými pseudonymy „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“, jejichž používání v trestním řízení ani v tomto řízení nikdy nevysvětlil a dále účelovým dosazením [Anonymizováno] do funkce formálního jednatele a údajného jediného společníka, který měl za společnost [právnická osoba] vystupovat navenek, ačkoliv ve skutečnosti společnost fakticky řídil a ovládal žalovaný 2). Žalovaný 2) byl přitom jediným členem představenstva (statutárním orgánem) a jediným akcionářem žalované 1), z čehož z povahy věci nutně vyplývá, že si existence předmětného závazku a následků jeho porušení stejně tak jako žalovaný 2) vědoma i žalovaná 1). Na činnosti konkurenční společnosti [právnická osoba] se podílel nejen žalovaný 2), ale také právní zástupce žalovaných [tituly před jménem] [Anonymizováno], který působil jako jediný člen dozorčí rady žalované 1). K porušení článku 15.1. dohody akcionářů ze strany žalované 1) došlo, když z provedených důkazů vyšlo najevo, že za vznikem, rozvojem a působením společnosti [právnická osoba], která byla na trhu pokladních systémů pro EET přímou konkurencí společnosti [Anonymizováno], stál jako rozhodující osoba žalovaný 2), který v ní skrytě působil pod pseudonymem [Anonymizováno], který byl jediným členem představenstva a současně jediným akcionářem žalované 1) a tedy ve smyslu článku 15.1. dohody akcionářů osobou s ní spřízněnou a propojenou. Vzhledem k tomu, že žalobcům vznikla škoda v řádu několika desítek milionů Kč, tedy ve výši převyšující mnohonásobně částku 100 000 Kč, nárok na smluvní pokutu žalobcům vznikl. Žaloba je tak důvodná.

8. Žalovaní s podaným odvoláním nesouhlasili, navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Poukázali na to, že to byli naopak žalobci, kteří společnost [právnická osoba]., která provozovala pokladní systém [Anonymizováno], svým jednáním primárně poškodili. Žalobci ze společnosti [právnická osoba] vyvedli majetek představující know - how v podobě software na společnost [právnická osoba], kdy tato společnost z nabytého know - how nadále prosperuje. Žalovaný 1) byl ze strany žalobců vytěsněn ze společnosti [právnická osoba]. Navíc bylo znaleckým posudkem konstatováno, že software společnosti [právnická osoba] nebyl vystavěn na stejné bázi jako tomu bylo v případě software společnosti [právnická osoba] Žalovaní mají za to, že ujednání článku 15.1. je neplatné, neboť uvedený závazek je v rozporu s kogentní právní úpravou uvedenou v § 435 odst. 3 z. o. k. Ujednání je proto absolutně neplatné. S ohledem na formulaci článku 15.1 dohody akcionářů nelze usuzovat na záměr stran převzít případně za jednání třetích osob „garanci výsledku“, ale toliko závazek přímluvy. Na tom ničeho nemění, že byla pro případ porušení předmětného článku sjednána smluvní pokuta. I kdyby bylo ujednání článku 15.1. platné, výkladem předmětného ustanovení lze dospět k závěru, že tímto se žalovaní zavázali toliko k přímluvě, nikoliv k dosažení výsledku, a tedy že žalovaní mohli své povinnosti vyplývající jim z článku 15.1. dohody, ačkoliv osoby zde vymezené jednali v rozporu s tímto článkem dohody účastníků. I kdyby se žalovaný 2), jeho manželka a jeho právní zástupce dopustili konkurenčního jednání, žalobci neprokazují, že tímto jednáním došlo ke vzniku škody přesahující částku 100 000 Kč.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a dospěl k závěru, že jsou dány taxativní důvody pro jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Podle § 1769 o. z. zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže-li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1873/2019), akcionářská dohoda upravuje vztahy mezi akcionáři (společníky akciové společnosti), související s jejich účastí ve společnosti. České soukromé právo neobsahuje žádné ustanovení, které by mělo akcionářské dohody zakazovat. Zakázané jsou tak pouze takové (akcionářské) dohody, které by se protivily zákonným požadavkům vyplývajícím dnes z § 1 odst. 2 o. z.

13. Účelem akcionářských dohod je zavést ex ante pravidla, která mají – s ohledem na konkrétní právní úpravu obchodních korporací – snižovat přirozenou míru sporu ohledně řízení a správy tak, jak si strany dohod přejí a jak si to spolu vyjednají. Jejich sjednávání je vedeno snahou o vnitřní nastavení pravidel pro situace, kterou mají a budou sdílet všichni akcionáři (alespoň tedy ti z nich, kteří jsou stranami akcionářské dohody), přičemž jejich zájmy mohou být samozřejmě odlišné – jde o nastavení pravidel mnohdy vnitřně neinherentní zájmové skupiny (pooling agreement). Z pohledu smluvního postavení akcionářů je přípustné dojednat v akcionářské smlouvě povinnost platit určitou sumu nejen pro případ, že dojde k porušení sjednané povinnosti, ale též pro případ, nastane-li určitá událost (přijme-li orgán korporace určité rozhodnutí).

14. Současně platí, že základním principem výkladu smluv (právních úkonů), reflektujícím autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy (právního úkonu), je-li takový výklad možný (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, či ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014).

15. V kontextu skupin společností je někdy obtížné určit, zda jde o závazek za porušení povinnosti něčeho dosáhnout, vyvinout určité úsilí, anebo zabezpečit konkrétní výsledek. Je proto na soudu, aby zhodnotil, jedná-li se v konkrétním případě o závazek přímluvy, nebo o převzetí odpovědnosti za určitý výsledek.

16. Odvolací soud se na základě shora uvedeného výkladu neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání článku 15.1. akcionářské dohody ze dne 26. 2. 2015, kterým se žalovaná 1) zavázala, že zajistí, že po tam stanovenou dobu nepodnikne její ovládající osoba či subjekt jakkoli spřízněný či propojený s akcionářem a jeho ovládajícími nebo ovládanými osobami kroky, jež by představovaly konkurenční jednání ve vztahu k [Anonymizováno], je neplatné. Soukromé právo obecně nepřipouští smlouvy k tíži třetích osob, neboť by se to protivilo zásadě smluvní autonomie. Zavázat se smlouvou může jen subjekt sám, případně prostřednictvím přímého zástupce. Zákon však v § 1769 o. z. nečiní neplatným ujednání, kterým se dlužník vůči věřiteli zavazuje přimluvit se u třetí osoby, aby poskytla plnění. Závazek dlužníka spočívá v tom, že vynaloží potřebné úsilí, aby třetí osoba plnila. Dané ujednání článku 15.1. akcionářské dohody je proto nutné posoudit jako smlouvu o plnění třetí osoby (§ 1769 o. z.).

17. S odvolateli lze souhlasit, že soud prvního stupně při právním hodnocení předmětného závazku nerespektoval princip smluvní volnosti a preferenci výkladu právního jednání jako platného. Odvolací soud uzavírá, že ujednání článku 15.1. v dohodě akcionářů spočívající v závazku akcionáře zajistit, že „po dobu, po kterou bude akcionářem společnosti a po dobu 12 měsíců poté, co přestane být akcionářem, žádná společnost, která je jeho ovládající osobou, nebo ve vztahu ke které je tento akcionář ovládanou osobou, a žádná osoba a/nebo subjekt jakkoli spřízněný či propojený s akcionářem a jeho ovládajícími nebo ovládanými osobami nepodnikne kroky uvedené v článku 15.1.1. až 15.1.5.“, který není závislý na jeho vůli, ale na konání (či nekonání) třetí osoby, za situace, kdy takové ujednání neodporuje zákonu, neporušuje dobré mravy, ani veřejný pořádek, je platným závazkem.

18. Z pohledu ustanovení § 1769 o. z. je však nutné určit, zda jde o závazek pouhé přímluvy nebo o odpovědnost za výsledek. V běžném jazyce lze závazek "zajistit, že někdo splní" sotva chápat jako závazek pouhé přímluvy. Občanský zákoník však dikci "zaváže-li se někdo zajistit, aby třetí osoba splnila" spojuje s povinností přímluvy (§ 1769 věta první o. z.), ačkoliv dikce nasvědčuje spíše tomu, že jde o zaručení se za výsledek. Proto je nutné obecnými výkladovými pravidly dospět k závěru, co bylo smyslem ujednání článku 15.1. akcionářské dohody, zda pouhá přímluva či založení odpovědnosti za výsledek.

19. V odvolání přitom žalobci argumentují tím, že „z okolností věci, a především pak obsahu dohody akcionářů je dále zjevné, že vůle a úmysl smluvních stran v jejím článku 15.1. směřovaly k závazku spočívajícím k převzetí odpovědnosti za sjednaný výsledek. Je evidentní, že smluvní strany dohody akcionářů nepochybně přisuzovaly pojmu „zajistit“ význam ve smyslu převzetí odpovědnosti (garanci) za sjednaný „výsledek“, neboť bez poskytnutí základního provozního kapitálu prostřednictvím daného úvěru, který se žalobci od společnosti IT & [právnická osoba]. zavázali zajistit, by společnost [Anonymizováno] svou činnost na trhu vůbec nemohla zahájit. V případě, že by úmysl a vůle stran dohody akcionářů směřovaly k tomu, že závazek určitou v dohodě specifikovanou skutečnost „zajistit“ znamená toliko povinnost akcionáře k nezávazné přímluvě, postrádala by ujednaná zajištění daných závazků, spočívající ve velmi vysokých smluvních pokutách v řádu mnoha milionů Kč (z nichž by se povinná strana mohla vyvázat prostou přímluvou) reálný smysl.“ 20. Ve vyjádření k odvolání naproti tomu žalovaní argumentují tím, že „s ohledem na formulaci článku 15.1. dohody akcionářů nelze usuzovat na záměr stran převzít případně za jednání třetích osob „garanci výsledku“, ale toliko závazek přímluvy. Na tom ničeho nemění, že byla pro případ porušení předmětného článku sjednána smluvní pokuta. I kdyby bylo ujednání článku 15.1. platné, výkladem předmětného ustanovení lze dospět k závěru, že tímto se žalovaní zavázali toliko k přímluvě, nikoliv k dosažení výsledku, a tedy že žalovaní mohli své povinnosti vyplývající jim z článku 15.1. dohody, ačkoliv osoby zde vymezené jednaly v rozporu s tímto článkem dohody účastníků.“ 21. Lze uzavřít, že strany se na výkladu předmětného ujednání akcionářské dohody neshodnou. Proto je nutné za dané situace nejprve zkoumat (zjišťovat), jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran dohody, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn (kdy se stal perfektním), a přihlížet lze toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana dohody (§ 556 odst. 1 věta první o. z.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran dohody nelze zjistit, postupuje soud podle § 556 odst. 1 věta druhá o. z. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany dohody. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého v dohodě podle § 556 odst. 1 věta druhá o. z. soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 556 odst. 2 o. z. (obdobně v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).

22. Soud prvního stupně výklad předmětného ujednání článku 15.1. neprovedl, neboť dospěl k závěru, že předmětné ujednání je neplatné. Soud prvního stupně rovněž přehlédl, že se zákaz konkurence sjednaný v článku 15.1. akcionářské dohody nevztahuje pouze na společnost, která je ovládající osobou akcionáře nebo ve vztahu k níž je tento akcionář ovládanou osobou, ale i na osoby nebo subjekty jakkoli spřízněné nebo propojené s akcionářem a jeho ovládajícími a ovládanými osobami.

23. Vzhledem k výše uvedenému se soud prvního stupně vůbec nezabýval tím, zda je platné ujednání o smluvní pokutě stanovené v článku 19.11. akcionářské dohody. Rovněž nezkoumal platnost ručení žalovaného 2) zakotveného v článku 19.8. akcionářské dohody. V neposlední řadě soud prvního stupně neučinil na základě provedeného dokazování závěr o tom, zda došlo k porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou a zda na nárok na smluvní pokutu vznikl a zda za jeho splnění žalovaný 2) ručí.

24. Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci ohledně platnosti ujednání článku 15.1. akcionářské dohody soudem prvního stupně nebylo správné, odvolacímu soudu tak nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušit a dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátit k dalšímu řízení.

25. V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzve účastníky k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů týkajících se toho, jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran ujednání článku 15.1. akcionářské dohody. Na základě doplněných skutkových tvrzení a provedeného dokazování následně soud prvního stupně provede výklad předmětného ujednání dle § 556 odst. 1 o. z., příp. § 556 odst. 2 o. z. a učiní závěr, zda smyslem ujednání článku 15.1. akcionářské dohody bylo přijetí závazku spočívajícího v převzetí odpovědnosti za sjednaný výsledek (garance výsledku) či pouhý závazek přímluvy. Pokud dospěje k závěru, že se tímto ujednáním žalovaní zavázali k dosažení výsledku, nikoliv pouze k přímluvě, bude zkoumat, zda je platné ujednání o smluvní pokutě stanovené v článku 19.11. akcionářské dohody a rovněž tak převzetí ručení ze strany žalovaného 2) stanovené v článku 19.8. akcionářské dohody. V této souvislosti zároveň posoudí, zda předpokladem vzniku nároku na smluvní pokutu je existence škody ve výši 100 000 Kč či nikoliv. Následně učiní závěr, zda k porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou došlo či nikoliv. V rámci dokazování neopomine rozhodnout o dalších důkazních návrzích vznesených účastníky v průběhu řízení. Tyto důkazy následně zhodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédne ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Své závěry přitom srozumitelně a dostatečně odůvodní tak, aby jeho rozhodnutí bylo přezkoumatelné v rámci případného odvolacího řízení.

26. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, bude rozhodnuto soudem prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení