7 Cmo 181/2018 - 470

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] za účasti: 1. [fyzická osoba], narozený [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupen advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [adresa] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2018 č. j. 74 Cm 4/2010-440, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2018 č. j. 74 Cm 4/2010-440 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že výše protiplnění za jednu akcii společnosti [právnická osoba]., … - o nominální hodnotě 1.000.000,- Kč se určuje ve výši 1.099.000,- Kč, - o nominální hodnotě 100.000,- Kč se určuje ve výši 109.900,- Kč, - o nominální hodnotě 25.000,- Kč se určuje ve výši 27.475,- Kč, - o nominální hodnotě 10.000,- Kč se určuje ve výši 10.990,- Kč, - o nominální hodnotě 5.000,- Kč se určuje ve výši 5.495,- Kč, - o nominální hodnotě 2.500,- Kč se určuje ve výši 2.747,50 Kč, - o nominální hodnotě 1.000,- Kč se určuje ve výši 1.099,- Kč, - o nominální hodnotě 250,- Kč se určuje ve výši 274,75 Kč, z důvodu přechodu vlastnického práva k akciím společnosti [právnická osoba]. z akcionářů společnosti odlišných od hlavního akcionáře na hlavního akcionáře, dle § 183i a následujících obchodního zákoníku, o kterém rozhodla valná hromada společnosti [právnická osoba]., …, konaná dne 24.6.2009 (výrok I.), uložil navrhovateli povinnost nahradit účastníku 1) náklady řízení ve výši 22 560,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce (výrok II.) a dále uložil navrhovateli povinnost nahradit účastníku 2) náklady řízení ve výši 15 417,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel domáhal podáním ze dne 27. 8. 2009 (soudu došlým téhož dne) určení výše přiměřeného protiplnění dle § 183i a násl. obch.zák. s tím, že byl minoritním akcionářem společnosti [právnická osoba]., (dále jen „společnost“) v době, kdy majoritní akcionář využil svého práva na odkup minoritního balíku akcií od minoritních akcionářů (tzv. squeeze-out). O vytěsnění minoritních akcionářů bylo rozhodnuto na valné hromadě společnosti dne 24. 6. 2009. Přiměřenost protiplnění pro minoritní akcionáře byla stanovena znaleckým posudkem č. 223/2009 ze dne 4. 5. 2009 vypracovaném znalcem z oboru ekonomika [fyzická osoba] (dále jen „znalecký posudek [Anonymizováno]“). Výše přiměřeného protiplnění tak byla stanovena na úrovni: za akcii o jmenovité hodnotě 250 Kč/ks, protiplnění ve výši 91 Kč/ks; za akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč/ks, protiplnění ve výši 364 Kč/ks; za akcii o jmenovité hodnotě 2 500 Kč/ks, protiplnění ve výši 910 Kč/ks; za akcii o jmenovité hodnotě 5 000 Kč/ks, protiplnění ve výši 1 820 Kč/ks atd. S touto výší vypořádání se navrhovatel neztotožnil, když podle něj daný znalecký posudek trpěl vadami. Dle navrhovatele by měla být náhrada za akcie “plná” tedy měl by za ni mít možnost získat stejně výnosnou investici. Náklady vlastního kapitálu nejsou správně vypočteny, což při daném výpočtu znamená, že investice má výnosnost cca 5%, to je mnohem méně než aktuální výnosnost investice. Při zohlednění 5% jakožto diskontní míry by měla společnost hodnotu 228 mil. Kč. Dceřiné společnosti nejsou, jakožto neprovozní aktiva, připočteny k hodnotě společnosti, ačkoliv mají hodnotu 40 mil. Kč. Znalecký posudek [Anonymizováno] je nepřezkoumatelný, neboť z něj nelze zjistit, o jaký majetek se v oceňování jedná, a tedy zda-li je úvaha, že zde nejsou žádná neprovozní aktiva správná. Jelikož je provoz podniku neefektivní, pak by neměl být oceňován hodnotou DCF, ale hodnotou majetkovou, která činí i bez hodnoty „dcer“ 1,099 násobek jmenovité hodnoty akcie. Soudní znalecký posudek č. 27/Z/2010 ze dne 2. 12. 2010 následně vyhotovený znaleckým ústavem [právnická osoba]. (dále jen „znalecký posudek [právnická osoba].“) měl být vyhotoven bez zohlednění přirážky za minoritu a za specifické riziko. Společnost měla být oceněna buďto na úrovni likvidační hodnoty, nebo dle výpočtu skrze výnosovou metodu měly být připočteny hodnoty dceřiných společností ke konečné hodnotě výpočtu nebo měly být jejich zisky zohledněny v rámci výpočtu hodnoty společnosti, což dle navrhovatele nebylo učiněno. Navrhovatel žádal zpracování revizního posudku ke znaleckému posudku [právnická osoba].

3. Soud prvního stupně nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci navrhovatele, kdy vzal za prokázané, že je dána aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu dle § 183k odst. 1 obch.zák. a zároveň byla i dodržena prekluzivní lhůta dle § 138k odst. 1 obch.zák. Dále soud uvedl, že „nepřezkoumatelnost posudku spatřoval navrhovatel především v tom, že nebyla vyčleněna neprovozní aktiva (resp. nebylo přesně určeno, která aktiva jsou provozní, a která neprovozní) a to zejména s ohledem na zahrnutí dcer do výpočtu.“ V daném případě však z výpovědi znalce při jednání ze dne 5. 5. 2011 a ze znaleckého posudku [právnická osoba]. str. 80 vyplývá, že se dceřinými společnostmi bylo počítáno jako s provozními aktivy (neboť nejsou ani mezi neprovozními aktivy ve znaleckém posudku uvedena, tedy i neprovozní aktiva byla v rámci posudku [právnická osoba]. vyčleněna). V tomto ohledu tak soud neshledal nepřezkoumatelnost znaleckého posudku [právnická osoba]. Co se týče sporované volby metody ocenění, přiklonil se soud prvního stupně k názoru znaleckých posudků, jelikož volba dané metody je již odbornou otázkou a v obou znaleckých posudcích byla zvolena metoda výnosová. Neměl pochybnosti o tom, že daná metoda byla zvolena správně. V rámci přezkumu, zda-li byla data z dceřiných společností zohledněna při výpočtu, vycházel soud z výpovědi znalce při jednání ze dne 5. 5. 2011, který uvedl, že data zohledněna byla. Data týkající se dceřiných společností jsou pak i uvedena v posudku [právnická osoba]. na straně 8 a 41. S ohledem na tyto skutečnosti tak má soud za prokázané, že dceřiné společnosti byly zohledněny při výpočtu jakožto provozní aktiva (s ohledem na to, že byly zohledněny v posudku, aniž by byly vyčleněny jakožto neprovozní aktiva a s ohledem na výpověď znalce a str. 80 posudku [právnická osoba].). Podle soudu prvního stupně „nucený výkup balíku minoritních akcií proběhl v souladu se zákonem a za přiměřené protiplnění, neboť bylo poskytnuto na základě znaleckého posudku, tak jak ukládá zákon a nebylo poskytnuto pod hranicí (hodnotou akcií), která byla v posudku stanovena“. Z dokazování podle soudu vyplývá, že tato částka byla dokonce i vyšší, než tomu bylo dle závěrů znaleckého ústavu [právnická osoba]. (viz strana 84-85 znaleckého posudku [právnická osoba].), takže cena za minoritní balíky akcií byla s ohledem na výsledky znaleckého posudku [právnická osoba]. stanovena i nad úrovní jejich tržního ocenění, což je opět v souladu se zákonem. Výhradu týkající se data posudku, kdy bylo zpochybňováno, zda-li byl posudek zpracován v zákonem stanoveném termínu, soud nezohlednil. Dle názoru soudu je totiž zcela jasné, že posudek musí být vyhotoven již před konáním valné hromady, která o nuceném výkupu minoritního balíku akcií rozhoduje, kdy až následně dochází k přechodu vlastnického práva na majoritního akcionáře. S ohledem na to, že znalecký posudek [Anonymizováno] byl zpracován dne 4. 5. 2009, o vytěsnění minoritních akcionářů bylo rozhodnuto na valné hromadě ze dne 24.6.2009, nepokládal soud daný posudek za neaktuální, neboť byl splněn požadavek dle § 183m odst. 1 obch.zák. Dále soud uvedl, že není povinen zkoumat, zda-li se na trhu nachází investice o stejné výnosnosti a zda-li si je může navrhovatel za peníze z protiplnění pořídit. K tvrzení navrhovatele, že v rámci výpočtu nákladů vlastního kapitálu nemělo být počítáno s přirážkou za minoritu (někdy také zmiňováno ve spise jako přirážka za specifické riziko) soud konstatoval, že se jedná v podstatě opět o odbornou otázku. Je toliko otázkou znalce, zda-li dané přirážky ve výpočtu zohlední nebo nikoliv. S ohledem na to, že oba znalci uplatnili v rámci výpočtu stejné přirážky a ve stejné výši, jedná se z pohledu soudu pouze o nepodložené tvrzení navrhovatele, které je (obdobně jako tvrzení ohledně stanovení diskontní míry na úrovni 5%) v rozporu se závěry obou znaleckých posudků (viz str. 78 znaleckého posudku [právnická osoba]. a str. 41 znaleckého posudku [Anonymizováno]), tedy se závěry odborníků. Navíc ve vyjádření znaleckého ústavu [právnická osoba]. ze dne 6. 4. 2011 bylo ze strany znaleckého ústavu jasně řečeno, že s touto přirážkou v rámci výpočtu počítáno nebylo. V obou znaleckých posudcích figuruje přirážka za specifické riziko toliko jako přirážka za riziko trhu týkající se země ocenění, tedy ČR, nejedná se o přirážku, která by byla prezentována jako přirážka za minoritu. Soud přihlédl i ke stanovisku ČNB č. j. 2012/2878/160 ze dne 16. 5. 2012 (viz č.l. 241), nicméně v tomto ohledu neshledal s tímto stanoviskem žádný rozpor. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že postup majoritního investora (účastníka 1.) byl v souladu se zákonem, a že protiplnění bylo přiměřené.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Zásadní odvolací námitka spočívá v neocenění dceřiných společností - nepravdivém tvrzení znalce. Soudem ustanovený znalec [právnická osoba]. u výslechu tvrdil, že v posudku měly být údajně započítány taktéž finanční výnosy, i finanční náklady dceřiných společností, a to jak v minulosti, tak i predikce do budoucnosti (viz. citace výslechu). Posudek obsahuje přílohy č. 3 a 4, Rozvaha za období 2004 až 2013 a Výkaz zisků a ztrát za období 2004 až 2013, kde je zřejmé, že za roky 2004 až 2008 se jedná o minulost, a za roky 2009 až 2013 se jedná o budoucí predikce. Ač znalec tvrdí že „už v minulosti společnosti byly zahrnuty činnosti těchto dceřiných společností“ a „vycházel z minulosti ke které byly promítnuty i činnosti dceřiných společností“, z uvedených výkazů je zřejmé, že v daných výkazech za roky 2004 až 2008 se jedná o promítnuté výkazy pouze a jen mateřské společností [právnická osoba]. Například v příloze č. 4, ve Výkazu zisků a ztrát, za rok 2005, kde se má dle znalce údajně jednat o výsledky všech společností, tj. jak mateřské společností [právnická osoba]., tak zároveň dohromady i dceřiných společností, např. [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno], je uvedena hodnota zisku:- (mínus) 744 tis Kč. Dle účetní závěrky společností [právnická osoba]., za rok 2005, hodnota zisku této samotné společností [právnická osoba]. činí (mínus) 744 tis Kč, Přičemž dle účetní závěrky společností [právnická osoba]., za rok 2005, hodnota zisku této samotné společností [právnická osoba]. činí+ 762 tis Kč. Z porovnání těchto hodnot je zřejmé, že v příloze č. 4, ve Výkazu zisků a ztrát, za rok 2005, kde se má dle znalce údajně jednat o výsledky všech společností, tj. jak mateřské společnosti [právnická osoba]., tak zároveň dohromady i dceřiných společností, např. [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno], je uvedena hodnota zisku pouze a jen za mateřskou společnost [právnická osoba]. Pro roky 2006, 2007, 2008 toto platí zcela shodně, v tabulce jsou všude uvedeny pouze ekonomické výsledky za mateřskou společnost [právnická osoba].., a tedy vůbec nejsou promítnuty dceřiné společnosti (jak znalec tvrdí). Tvrzení znalce, že ve výkazech jsou započítány i dceřiné společnosti (tj. i za minulost), je tak evidentně zcela rozporné oproti údajům uvedeným v posudku a nepravdivé. Jediným způsobem, jak by za určitých podmínek snad mohly být promítnuty do mateřské společnosti výnosy z dceřiných společností je formou položky 34 Výsledovky „Výnosy z podílů v ovládaných a řízených osobách a v účetních jednotkách s podstatným vlivem“. Tyto položky však jsou v příloze č. 4, ve Výkazu zisků a ztrát, jak pro minulost, tak pro budoucí predikce, zcela nulové. Již ze samotného posudku v porovnání s uvedenými výkazy je tedy „černé na bílém“ zřejmé, že znalec uváděl při výslechu nepravdivé informace. Ač byl soud na výše uvedené opakovaně upozorňován, soud se tímto odmítl jakkoliv zabývat. S uvedeným se „vypořádal“ pouze tak, že v odůvodnění uvedl „protože znalec u výslechu dne 5.5.2011 řekl, že to bylo zohledněno, tak má soud za to, že to tak bylo“, a to i přesto, že z uvedených účetních výkazů v příloze posudku prokazatelně vyplýval přesný opak. Dle odvolatele na porovnání dvou či několika čísel, zda jsou shodné či jiné, není třeba žádných odborných znalostí, tudíž touto schopností zcela nepochybně disponuje i sám soud, a to bez nutnosti jakýchkoliv odborných znalostí, a toto může v rámci soudního řízení učinit sám. Pokud soud uvádí „data týkající se dceřiných společností jsou uvedena v posudku [právnická osoba]. na straně 8 a 41“, pak kromě prostého výčtu dceřiných společností a uvedeného údaje jakou finanční částkou je toto oceněno ve výkazech jako dlouhodobý finanční majetek (naopak jako nepřičtené), tam není uvedeno absolutně nic (žádné účetní výkazy těchto společností), z čeho by bylo možné dovozovat jejich ekonomické výkony a tyto porovnat tak, aby šlo zjistit, zda při ocenění toto bylo zahrnuto, čí nikoliv. Dovozoval, že ze strany znalce mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ustanovení § 346 trestního zákoníku s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže být postaveno na základě trestného činu znalce. Soud se argumentací navrhovatele vůbec nezabýval, pravdivost tvrzení znalce vůbec neověřoval, čímž pochybil a zatížil své rozhodnutí zásadní vadou vedoucí k nesprávnému závěru. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1. ledna 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 90/2012 Sb. odvolací soud posuzoval danou věc podle dosavadních právních předpisů.

7. Rozhodnutí soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné. Navrhovateli - odvolateli lze dát plně za pravdu, že se soud prvního stupně věcně, tím spíše pak právně nezabýval námitkou (vznesenou již před soudem prvního stupně), že v rámci znaleckého oceňování hodnoty předmětného podniku, určující pro stanovení přiměřené výše protiplnění, nebyla odpovídajícím způsobem resp. vůbec zohledněna hodnota tzv. dceřiných společností, tedy podílů společnosti [právnická osoba]. v jiných obchodních společnostech včetně jejich ekonomických výsledků tuto hodnotu tvořících (představujících). Nepřijatelný je i názor soudu prvního stupně, že „je toliko otázkou znalce, zdali dané přirážky ve výpočtu zohlední nebo nikoli“, a to s ohledem na dále uvedené. V této souvislosti bylo třeba, aby si soud prvního stupně primárně ujasnil, jaké otázky jsou otázkami odbornými majícími být odpovězeny znalcem a ohledně kterých otázek je třeba, aby na ně odpověděl soud (soud sám musí dospět ke skutkovým i právním závěrům v rámci svého skutkového a právního hodnocení věci). Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2214/2010 ze dne 19. 6. 2012 „určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednou akcii společnosti v řízení podle § 183k obch.zák., je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti; součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp.zn. 29 Cdo 3024/2016: „ Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti“. Tyto závěry se do jisté míry uplatní, ovšem korigovány závěry Ústavního soudu o tom, že „právní otázkou je právně zakotvený cíl (nyní § 376 a 390 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích - přiměřenost protiplnění), skutkovou otázkou jsou skutečnosti hodnocené znalcem při oceňování podniku za použití některé z uznávaných oceňovacích metod, odbornou otázku pak bude představovat jejich zhodnocení. Neznamená to však, že v posledním případě jde o otázku výlučně skutkovou, jež by byla vyloučena z kognice soudu v rámci dovolacího řízení. Je totiž třeba vzít v úvahu, že oceňování podniků je problematikou značně specifickou, a to vzhledem k její komplexnosti, kdy se neřeší toliko otázky ekonomické, ale (v souvislosti s nimi) je nutno řešit i některé otázky, jež mají spíše právní povahu …ne vždy jsou řešené zpravidla ekonomické otázky natolik odborné povahy, aby soudce, jenž se danou obchodněprávní problematikou profesně zabývá, nebyl s to identifikovat některá možná pochybení ve znaleckém posouzení a ta pak procesně předpokládaným způsobem verifikovat a následně odstranit. Z hlediska ústavnosti není akceptovatelné, aby soud ponechal bez povšimnutí zjevné věcné vady znaleckého posudku s odůvodněním, že jde o odborné posouzení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16)“. Podle jmenovaného nálezu Ústavního soudu i znalecký posudek coby důkaz podléhá hodnocení soudu, závěry znaleckého posudku nemohou být mechanicky přebírány; znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a bez dalšího důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký posudek a nepřípustně přenášet odpovědnost za skutkovou (popř. i právní) správnost soudního rozhodování na znalce. V posuzovaném případě je tedy právně zakotveným cílem určení přiměřenosti protiplnění dle § 183k obch.zák., nicméně jinak platí totéž. Volba oceňovací metody je (v zásadě) záležitostí odbornou, stejně jako to, jakým způsobem bude zvolená oceňovací metoda aplikována (viz. bod 66 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05). Soud tak samozřejmě není povinen rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty podniku použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Akceptovatelný je takový způsob ocenění, který je založen na běžně používaných oceňovacích metodách a praktikách, i když třeba tyto nejsou jednoznačně přijímány ve vědecké diskusi. Samotná volba oceňovací metody ale musí být založena na vývoji teorií podnikového hospodářství, jinak řečeno, musí jít o postup de lege artis. Je tudíž na znalci, aby zvolil správnou metodu ohodnocení podniku, tedy metodu odpovídající jak na znalce kladenému požadavku, tak i situaci, v níž je podnik oceňován, kterážto je dána jak jeho vnitřním hospodářským stavem, dalšími relevantními skutečnostmi (zda jsou akcie obchodovány na trhu, v jaké míře a objemu, jaká je historie podniku, jaká je jeho činnost a top i ve vztahu k místním a časovým poměrům) tak i situací další včetně skladby, typu a dalších skutečností týkajících se akcionářů. Samozřejmě též účelem, k němuž ohodnocení slouží, tedy zda jde o ohodnocení podniku pro účely stanovení správné výše přiměřeného protiplnění, či pro jiný účel (například stanovení vypořádacího podílu, podílu na likvidačním zůstatku apod.).

8. V této souvislosti je ovšem nutné konstatovat zásadní pochybení soudu prvního stupně, kdy soudkyně [Anonymizováno] zadala znalci (soudem ustanovenému, „reviznímu“) [právnická osoba]. znalecký ústav jako znalecký úkol určení „hodnoty přiměřeného plnění za 1 kus akcie“ o příslušné jmenovité hodnotě (viz. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010 č. j. 74 Cm 4/2010-47). To je ovšem zcela chybné, když ze zákona, z judikatury, jakož i prosté logiky věci vyplývá, že stanovení hodnoty přiměřeného protiplnění není věcí znaleckého oceňování, ale věcí posouzení soudu. Jde o samotný (možný) předmět soudního řízení - určení přiměřeného protiplnění, když soud vychází ze znaleckého ocenění hodnoty podniku k příslušnému dni případně dnům. Potud byl jmenovanému znalci zadán soudem chybný znalecký úkol, pročež to je nutné vzít v rámci hodnocení předmětného posudku v úvahu v první řadě. To, že v rámci soudního rozhodování o přiměřenosti protiplnění resp. jeho přezkoumání je nutné určovat (znalecky) hodnotu podniku, judikoval Nejvyšší soud již v usnesení sp.zn. 29 Cdo 3606/2010 - „určení hodnoty podniku společnosti je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti…“, jakož i v usnesení sp.zn. 29 Cdo 2214/2010 - „určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti v řízení podle § 183k obch.zák. je otázkou skutkovou…..“. Odvolací soud dále upozorňuje na nevěrohodnost jmenovaného znaleckého posudku potud, že „hodnotu přiměřeného plnění za 1 kus akcie“ o jednotlivých jmenovitých hodnotách stanovil ve zcela stejné výši jak k datu 31. 12. 2008, tak i k datu 29. 8. 2009, což by snad mohlo být relevantní jen u podniku s naprosto „zmraženou“ činností, tedy u podniku bez jakýchkoli ekonomických pohybů daných naplňováním činnosti podniku. To je však v běžném podnikatelské praxi prakticky nemožné /představitelné by to bylo u podniku tvořeného jen aktivy neměnné hodnoty…/.

9. Ústavní soud se v zásadním nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16 zabýval i tzv. diskonty resp. přirážkami či případně i srážkami ve vztahu k jednotlivým relevantním skutečnostem. Podle ústavního soudu „obdobně jako přirážku za minoritu, která zohledňuje stupeň kontroly podniku konkrétního akcionáře a kterou (nejsou-li pro to nějaké mimořádné důvody) v případě vytěsnění menšinových akcionářů uplatnit nelze, neboť výsledkem by nebyla spravedlivá, ale tržní hodnota menšinového podílu, je třeba posuzovat přirážku za obchodovatelnost příslušného účastnického cenného papíru. Obchodovatelnost se stupněm kontroly úzce souvisí, neboť míra kontroly zpravidla ovlivňuje obchodovatelnost účastnických cenných papírů, ať již po stránce ekonomické (jako důsledek jejich velké koncentrace v jediných rukách), nebo právní (jako důsledek rozhodnutí o jejich stažení z veřejného obchodování). V případě vytěsnění menšinových akcionářů jde o nucenou transakci, kde osoba prodávajícího a kupujícího je předem známa, a tudíž není třeba vyhledávat toho, kdo by příslušný cenný papír odkoupil (tou je takto kvalifikovaný vlastník, tedy většinový akcionář), a žádné dodatečné náklady tak v souvislosti s prodejem nevznikají. Vzhledem k tomu není důvod hodnotu podílu touto cestou snižovat, naopak by takový postup vedl ke zvýhodnění tohoto spoluvlastníka, jenž se stane vlastníkem výlučným, na úkor ostatních spoluvlastníků. Ve zjevném rozporu nejen s principem rovného zacházení, ale i s obecně chápanými principy spravedlnosti, by bylo, pokud by tímto způsobem mohl většinový akcionář "těžit" ze situace, kterou sám navodí, konkrétně pak z rozhodnutí o stažení účastnických cenných papírů z veřejného trhu. Z pohledu menšinového akcionáře jde o okolnost, kterou mu v posuzované věci nelze klást za vinu, nýbrž která je výsledkem strategického rozhodnutí většinového akcionáře a která musí být vzata v úvahu při zjišťování výše přiměřeného protiplnění obecnými soudy. Vzhledem k tomu, že není možné předjímat všechny situace, které by mohly v praxi nastat, nelze ani použití přirážky za (omezenou) obchodovatelnost zcela vyloučit, nicméně takový postup bude spíše výjimečný, přičemž se musí opírat o racionální důvody“ /viz. bod 31 Nálezu/. Podle odvolacího soudu tedy v případě vytěsnění menšinových akcionářů nelze uplatnit tzv. přirážku za minoritu, přičemž jako shora rozvedeno, uplatnění či neuplatnění přirážek včetně uvedené, není „jen“ znaleckou otázkou, ale je i otázkou věcnou a především právní, jež přísluší výlučně soudu. Na to ovšem soud prvního stupně zcela rezignoval, viz. výše uvedené citace odstavce 21 na str. 9 přezkoumávaného rozhodnutí. Kromě zcela výjimečných situací, jež musí být dostatečně odůvodněny, nelze použít ani tzv. přirážku za omezenou obchodovatelnost. Podle Nejvyššího soudu (viz. jeho usnesení sp.zn. 29 Cdo 723/2011 ze dne 31. 1. 2013) „má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch.zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti“. Tento judikát soud prvního stupně, ač v době jeho rozhodování existující a tudíž známý, nevzal vůbec v úvahu, ačkoli dopadá přímo na předmětnou věc. Obdobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018 sp.zn. 29 Cdo 3024/2016: „Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu)“. Odvolací soud je ohledně tzv. srážky za minoritu a srážky za nízkou likviditu stejného názoru jako Nejvyšší soud, s těmito závěry Nejvyššího soudu se odvolací soud ztotožňuje. Nově je Nejvyšší soud prezentoval též v judikatuře vydané po shora uvedeném rozhodnutí Ústavního soudu viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019 sp.zn. 27 Cdo 4444/2017 a 27 Cdo 4585/2018 ze dne 18. 9. 2019. Podle nich: „Vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. z hodnoty podniku společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení hodnoty podniku (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií“; „soud musí znalci - aplikuje-li uvedenou přirážku při výpočtu hodnoty podniku – uložit, aby hodnotu podniku vypočetl i bez užití této přirážky, a následně pak při určení výše přiměřeného protiplnění vycházet z hodnoty stanovené znalcem bez aplikace této přirážky. I v tomto případě platí, že soud vychází - vedle takto určené hodnoty podniku – i z dalších okolností, jež v řízení vyšly najevo;“ „ při určení přiměřeného protiplnění zásadně (nesvědčí-li pro opačný závěr vážné důvody) nelze přirážku za nižší likviditu akcií zohlednit“. Rozhodnutí soudu prvního stupně je potud nepřezkoumatelné, když podle jeho názoru bylo použití jednotlivých přirážek výlučně znaleckou otázkou, kterou se soud nezabýval. I kdyby tedy znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]. odpovídal na správnou otázku - jaká byla hodnota podniku v předmětném rozhodném okamžiku, což vzhledem k chybnému zadání znaleckého úkolu neučinil, pak se měl soud zabývat i tím, zda znalec uplatnil tzv. přirážky resp. srážky či nikoli, a zda uplatněné přirážky resp. srážky uplatněny být z výše uvedených hledisek pro daným případ být mohly či nikoli. To neučinil.

10. Mantinely, v nichž se pohybuje soud v rámci stanovení výše přiměřeného protiplnění dle § 183k obch.zák. určil Ústavní soud následovně: „zákonodárce stanovil požadavek soudního rozhodnutí o přiměřenosti protiplnění (jako o právní otázce v kognici soudů) rovněž proto, aby při posouzení výše odškodnění minoritních akcionářů za tak závažný zásah do jejich vlastnických práv zůstalo poslední slovo v rukou nezávislé a nestranné soudní moci (iudex peritus peritorum). Znalecký posudek, oceňující hodnotu podniku vyjádřenou v hodnotě akcie (se všemi jeho přednostmi a nedostatky), proto může být jen vodítkem pro soud, aby se tento zásah do ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 věty první a druhé Listiny nestal pouze jejich soudně posvěceným porušením. Proto důkaz znaleckým posudkem, včetně případného slyšení znalce, je soud oprávněn hodnotit podle § 132 o. s. ř., čili především podle zásady volného hodnocení důkazů. Hodnocení soudu však nemohou podléhat odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti (skutková otázka), soud však může a musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003 sp. zn. I. ÚS 483/01 (N 60/30 SbNU 107)]“.

11. V daném případě se tedy soud prvního stupně dopustil řady pochybení. Nesprávně zadal znaleckou otázku, což samo o sobě postačuje ke kasaci rozhodnutí. Nekorigoval dostatečně znalce ve výše uvedeném smyslu, když ohledně tzv. dceřiných společností a započítání či nezapočítá jejich hodnoty (hodnoty představující podíl na nich) do hodnoty předmětného podniku vyšel toliko z tvrzení znalce v rámci jeho výslechu bez toho, aby tomu odpovídal též i obsah znaleckého posudku. To je ale zcela v rozporu s výše jmenovanou judikaturou včetně judikatury Ústavního soudu (viz. výše). Soud prvního stupně nesprávně, v rozporu se zákonem a výše jmenovanou judikaturou zcela rezignoval na posuzování možnosti použití jednotlivých typů přirážek s tím, že to je ryze znaleckou otázkou, čímž zatížil řízení závažnou vadou. Dále soud neprovedl ohledně hodnoty výše přiměřeného protiplnění soudní (věcnou i právní) úvahu, když vyšel toliko a jen ze znaleckého ohodnocení podniku (navíc vnitřně rozporného a potažmo tak neodpovídajícího). Znalecký posudek nebyl ani konzistentní s výpovědí znalce. Soud prvního stupně rovněž nepostupoval správně, když nezohlednil tento rozpor. Soud prvního stupně, nesprávně vyšedší výlučně ze znaleckých posudků (viz. výše) konstatoval jejich rozdíl o 9,8% (čímž zřejmě mínil rozdíl v hodnotách oceňovaného podniku), jeho argumentace resp. odůvodnění tohoto rozdílu jen velkou mírou proměnných se jeví jako nedostatečná.

12. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst. 2 o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení