7 Cmo 184/2023 - 488

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený dne [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B]., IČO [IČO navrhovatele B] sídlem [Adresa navrhovatele B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] c) [Jméno advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] za účasti: 1) [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2) [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] zastoupená advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání navrhovatelů a), b) a c) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2022, č. j. 37 Cm 34/2008-421, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl „žalobu o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za jednu akcii emitovanou účastníkem 1 a určení, že protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem ve výši 210,- Kč za jedni akcii účastníka 1 o jmenovité hodnotě 1 000,- Kč je nižší než přiměřené a přiznání navrhovateli právo na jinou výši protiplnění.“ Výrokem II. zamítl „žalobu o uložení povinnosti účastníku 1 oznámit výši přiznaného protiplnění všem osobám, které byly akcionáři účastníka 1, způsobem, který vyplýval ze stanov účastníka 1, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ Výrokem III. uložil navrhovatelům a) a b) povinnost zaplatit společně a nerozdílně účastníku 1) na náhradě nákladů řízení částku 48 823,50 Kč. Výrokem IV. účastníku 1) vůči navrhovatelce c) náhradu nákladů řízení nepřiznal. Výrokem V. uložil navrhovatelům a), b), c) povinnost zaplatit účastníku 2) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 45 254 Kč. Výrokem VI. uložil navrhovatelům a), b), c) povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu vzniklé náklady řízení ve výši 109 950 Kč.

2. Odvolací soud předesílá, že na nadepsané řízení dopadá právní úprava zakotvená v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30. června 2008 (dále jen „obch. zák.“), tedy podle znění obchodního zákoníku účinného v době přijetí rozhodnutí o vytěsnění (valná hromada se konala dne 20. května 2008).

3. Již na tomto místě odvolací soud pro srozumitelnost a přehlednost rekapituluje, že navrhovatelé podali samostatné návrhy: - Navrhovatel a) se návrhem podaným u Krajského soudu v Plzni dne 27. května 2008 domáhal přezkoumání přiměřenosti poskytnutého protiplnění a přiznání práva na jinou jeho výši, dále pak uložení povinnosti společnosti [Jméno advokáta C]. (dále jen „společnost“), oznámit výši přiznaného protiplnění všem osobám, které byly akcionáři společnosti, způsobem, který vyplýval ze stanov společnosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Řízení je vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 37 Cm 34/2008. - Navrhovatelka b) se návrhem doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 15. července 2008 domáhala nejen přezkoumání přiměřenosti protiplnění a přiznání práva na jinou jeho výši, ale vznesla i požadavek na plnění, tj. na zaplacení doplatku rozdílu mezi vyplaceným protiplněním a protiplněním určeným soudem za každou akcii, včetně „obvyklého úroku požadovaného za úvěry, které poskytují banky v místě sídla společnosti ke dni 19. července 2008“, a to od 19. července 2008 do zaplacení. Řízení bylo vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 100/2008. - Navrhovatelka c) se návrhem doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 7. července 2008 domáhala nejen přezkoumání přiměřenosti protiplnění a přiznání práva na jinou jeho výši, ale vznesla i požadavek na plnění, tj. na zaplacení doplatku rozdílu mezi vyplaceným protiplnění a protiplněním určeným soudem za každou akcii, když za přiměřenou výši protiplnění považovala částku 587,80 Kč. Řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 75/2008, posléze Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 71/2010.

4. Krajský soud v Plzni pak o výše uvedených návrzích v souladu s ustálenou judikaturou vede jedno řízení, a to pod sp. zn. 37 Cm 34/2008 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006).

5. Odvolací soud však z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně zcela pominul, že návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění byl rovněž podán navrhovatelem [tituly před jménem] [Anonymizováno], který se návrhem podaným dne 18. července 2008 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 61 Cm 81/2008 domáhal nejen přezkoumání přiměřenosti protiplnění, ale vznesl i požadavek na plnění. Krajský soud v Ústí nad Labem spis následně v červenci 2013 postoupil Krajskému soudu v Plzni ke sp. zn. 49 Cm 71/2010, jehož je součástí (viz pokyn věc rozhodujícího soudce ze dne 14. srpna 2013, č. l. 90 spisu), které bylo v rozhodné době přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 37 Cm 33/2008 (jehož předmětem bylo posouzení ne/platnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 20. května 2008, jež rozhodla o přechodu akcií společnosti na hlavního akcionáře). Soud prvního stupně se s tímto návrhem nikterak nevypořádal.

6. Soud prvního stupně vyšel mj. z toho, že: - mimořádná valná hromada společnosti rozhodla dne 20. května 2008 o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře – účastnici 2) společnost [Anonymizováno], akciová společnost (dále jen „hlavní akcionář“) podle § 183i obch. zák.; - výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na částku 210 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč; tato výše protiplnění byla určena na základě znaleckého posudku č. 069 vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [právnická osoba] (dále jen „původní posudek“ a „původní znalec“) k datu 31. prosince 2007; hodnota jedné akcie byla stanovena částkou 207 Kč (vyplacena byla částka 210 Kč); - usnesením ze dne 16. března 2020, č. j. 37 Cm 34/2008-170, soud prvního stupně ustanovil znalcem Vysokou školu ekonomickou v Praze – Institut oceňování majetku (dále jen soudní znalec“). Úkolem bylo „stanovit výši přiměřeného vypořádání, hodnotu akcií emitenta, tj. nekótovaných kmenových akcií emitenta obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta C], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [Anonymizováno], v listinné podobě ve formě na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, ke dni 31. 12. 2017 (pozn. odvolacího soudu - podáním společnosti bylo datum změněno na 31. prosince 2007) a ke dni 19. 7. 2008 s tím, že vysvětlí eventuální použití či nepoužití různých metod (např. substanční, výnosová) a použití či nepoužití přirážek za nižší likviditu, přirážku za minoritu, přirážku pro malé společnosti, přirážku pro společnost s nejasnou budoucností.“; - dle soudního znalce nelze z důvodů fatálního nedostatku podkladů pro ocenění k období let 2007/2008 (údajná skartace těchto dokumentů) a vzhledem ke skutečnosti, že soud požadoval ocenění cca 13 let zpětně, nelze stanovit spravedlivou hodnotu akcií emitenta, tj. nekótovaných kmenových akcií společnosti v listinné podobě ve formě na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, ke dni 31. prosince 2007 a ke dni 19. července 2008. Soudní znalec provedl revizi původního posudku a shledal zcela zásadní porušení hlavních zásad, posudek je netransparentní, není vnitřně konzistentní, chabě odůvodněný a není reprodukovatelný. S využitím údajů finančního plánu z původního posudku, když soudní znalec nemohl sestavit vlastní plán pro ocenění (což podrobně odůvodnil), na základě svých analýz provedl korekci výsledků původního oceňovacího modelu a tržní hodnotu obchodního závodu po korekcích odhadl na částku 74 004 000 Kč, což odpovídá částce (spravedlivé hodnotě akcie) 235 Kč za akcii (odhad je zatížen zásadní měrou nejistoty a hodnota akcie je převážně informativní). Soudní znalec byl soudem prvního stupně slyšen; - společnost [Anonymizováno] zadala zpracování znaleckého posudku za účelem ocenění jí emitovaných akcií ke dni 16. května 2008, tj. ke dni přechodu vlastnického práva k těmto akciím (znalecký posudek č. 31382/2015, vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]); - v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 47/2008, jehož předmětem je určení výše přiměřeného protiplnění při vytěsnění akcionáře [Jméno navrhovatele A] ve společnosti [Anonymizováno]., byl znaleckým ústavem [právnická osoba]. vypracován znalecký posudek č. 5 378-01-2018; - znalec [právnická osoba]. znaleckým posudkem č. 777-105/2019 provedl revizi znaleckých posudků ve věci stanovení výše přiměřeného protiplnění pro akcionáře společnosti [Anonymizováno].

7. Další provedené důkazy soud prvního stupně pro jejich nadbytečnost nehodnotil (zpráva o tržní ceně akcií – příloha č. 6 ZP č. 1791-020-215, výroční zpráva za rok 2007 hlavního akcionáře – společnosti [Anonymizováno], protokol o provedení nedobrovolné dražby a výroční zpráva společnosti za rok 2007).

8. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného s odkazem na § 183i a násl. obch. zák. shledal, že hlavním akcionářem poskytnuté protiplnění ve výši 210 Kč za jednu je přiměřené a spravedlivé.

9. Soudní znalec původní posudek hodnotil velmi kriticky, považoval jej za nedostatečný. Soudní znalec určil spravedlivou hodnotu jedné akcie částkou 235 Kč, avšak nejedná se o věrohodný odhad tržní hodnoty obchodního závodu, potažmo spravedlivé hodnoty akcie, neboť je zatížen zásadní mírou nejistoty, kdy tržní hodnota obchodního závodu po korekcích je odhadována na 74 004 000 Kč.

10. Znalecké posudky [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]. soud prvního stupně blíže nehodnotil, uvedl jen jejich specifikaci, neboť se týkají společnosti [Anonymizováno], tedy ovládající osoby společnosti, když samozřejmě v jejich hodnocení je uveden i majetek a hodnota společnosti, nicméně částky tam uvedené ohledně aktiv a pasiv jsou dle názoru soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, stejně jako důkazy, které soud prvního stupně provedl a nehodnotil. Uvedené znalecké posudky a listiny (výše uvedené a soudem prvního stupně specifikované v bodech 14. a 27. rozhodnutí) soud prvního stupně v daném řízení považoval za nepoužitelné, nelze z nich vycházet a přisvědčit navrhovatelům, že ke dni 31. prosince 2007 byla výše vlastního kapitálu společnosti ve výši 171 219 000 Kč, což v přepočtu na jednu akcii (k rozhodnému dni bylo 315 080 kusů akcií) činí 543 Kč na jednu akcii. Soud prvního stupně v tomto směru odkázal na výslech soudního znalce, s jehož závěry se zcela ztotožnil a „jsou naprosto logické a konzistentní v tom, že nelze použít účetní závěrky či podobné věci či jenom střípky, neboť se jedná pouze o výtah celkového hospodaření společnosti, ovšem nic neřekne o vlastním ocenění majetku společnosti, když není přehled o majetku movitém, nemovitém, z toho vyplývajících strojů, zásob, v hodnotě nemovitostí, eventuálně i přesný přehled závazků atd. Všechny tyto dílčí neznámé by musely být jasně vyspecifikovány tak, aby bylo možnost určit jejich likvidita, výnosnost atd., což nelze z těchto dat jenom vyčerpat a dojít ke stejnému závěru jako docházejí navrhovatelé.“ Soud prvního stupně konstatoval, že „se dostal do důkazní nouze, když sám nebyl schopen a není mu známo, jaké další důkazy by mohl provést, aby byl schopen zjistit spravedlivou hodnotu akcií a potom určit, zdali se jedná o přiměřen vypořádání menšinových akcionářů.“ Jelikož však nelze věc nechat bez rozhodnutí, soud prvního stupně dospěl k závěru, že poskytnuté protiplnění je přiměřené. V této souvislosti poukázal na to, že při vytěsnění se hlavní akcionář snaží zjednodušit řízení dané společnosti, přičemž vytěsňovaní akcionáři jsou vedeni snahou získat za své akcie přiměřenou hodnotu. Hlavní akcionář si pak nechá vypracovat znalecký posudek, který má sloužit k tomu, aby věděl, jakou částku bude muset vynaložit k tomu, aby mohl společnost ovládat zcela a zda takovýto postup pro něj bude ekonomicky výhodný. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze klást k tíži hlavního akcionáře, že původní posudek vykazuje nedostatky (byť výběr osoby znalce byl zcela jeho volbou) v tom směru, že by měl platit víc, než je skutečná cena tzv. přiměřeného protiplnění. Hlavní akcionář tudíž postupoval v dobré víře, tak aby dosáhl následků předpokládaných zákonodárcem pro vytěsnění minoritních akcionářů. Byť původní posudek vykazuje nedostatky, není transparentní ani vnitřně konzistentní, zároveň pravděpodobně obsahuje početní i metodické chyby, avšak v situaci, kdy nelze zjistit, jestli by tyto chyby vedly k navýšení či naopak k ponížení spravedlivé ceny za jednu akcii, tj. pokud by byl původní posudek řádně vyhotoven, byla by hodnota protiplnění vyšší či nižší než ta, která byla poskytnuta (210 Kč).

11. Proto soud prvního stupně návrh zamítl.

12. Pokud jde o požadavek na zveřejnění informací soud prvního stupně v tomto rozsahu návrh zamítl, neboť nemá oporu v zákoně (výrok II.).

13. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /výroky III., IV. a V./.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok VI.) soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné navrhovatele zavázal k zaplacení částky 109 950 Kč. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků.

15. Proti tomuto usnesení podali všichni navrhovatelé odvolání.

16. Navrhovatelé a) a b) podali společné odvolání, v němž navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a určil „jako přiměřené protiplnění částku 543 Kč/akcie, jakožto alikvotní podíl na vlastním kapitálu společnosti, eventuálně částku 428 Kč/akcie představující alikvotní podíl dle substančního ocenění provedeného znaleckým ústavem [právnická osoba]., případně jinou částku dle uvážení odvolacího soudu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř.“, eventuálně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

17. Navrhovatelé a) a b) soudu prvního stupně vytýkají, že se nedostatečně vypořádal s jejich tvrzení – nákup 10 897 kusů akcií společnosti hlavním akcionářem dne 26. září 2007 v nedobrovolné dražba za celkovou částku 3 015 500 Kč /tj. 276 Kč za akcii). V této souvislosti odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016).

18. Rovněž namítají, že byť soudu prvního stupně předložili důkazy o výši vlastního kapitálu společnosti, která ke dni 31. prosince 2007 činila 171 219 000 Kč, což při přepočtu na jednu akcii činí 543 Kč za jednu akcii, jakož i znalecký posudek vypracovaný soudem ustanoveným znalcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem - znaleckým ústavem [právnická osoba]., jehož předmětem je přezkum přiměřenosti protiplnění při vytěsnění ze společnosti [Anonymizováno] (tj. v nadepsaném řízení hlavní akcionář). Přílohou tohoto posudku byla „Zpráva o tržní ceně akcií“, která se týkala ocenění právě společnosti (tj. společnosti [Jméno advokáta C].), kdy hodnota společnosti k 16. květnu 2008 činila 134 919 000 Kč, což při přepočtu na jednu akcii je 428 Kč za jednu akcii.

19. Odvolatelé se nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nedostatky původního posudku nelze klást k tíži hlavního akcionáře, neztotožňují se závěrem soudu prvního stupni o dobré víře hlavního akcionáře, který vytěsnění podle původního posudku realizoval. Skutečnost, že původní posudek je pro účely nadepsaného řízení nepoužitelná a současně soudem ustanovený znalec není v důsledku skartace potřebných dokumentů ze strany účastníků provést ocenění cílové společnosti m, nemůže jít k tíži navrhovatelů vytěsněných akcionářů, kteří mají nárok na přiměřené protiplnění za vytěsněné akcie, nikoliv na nespravedlivé protiplnění stanovené podle nepoužitelného znaleckého posudku. Pakliže není možné v řízení vypracovat posudek, musí soud vycházet z jiných důkazů a na jejich základě vystavět stanovit výši spravedlivého protiplnění. Povinností soudu je určit přiměřenou výši protiplnění nikoliv ocenit společnost, skutečnost, že nelze znalecký posudek zpracovat tedy neznamená, že nelze výši spravedlivého protiplnění stanovit. Znalecký posudek je jedním z důkazů, který může sloužit jako podklad pro určení výše spravedlivého protiplnění, což je pak otázka právní. Vytýkají nesprávný postup soudu, který byť důkazy provedl, tyto vůbec nehodnotil, soud prvního stupně se důkazní nouze dostal, když odmítl provést, resp. hodnotit důkazy předložené ze strany odvolatelů navrhovatelů, jinak řečeno, pakliže soud tvrdí, že je v důkazní nouzi, není přípustné odmítnout pro nadbytečnost důkaz, které mohou tento stav důkazní nouze zvrátit. Přezkoumatelným způsobem nezdůvodnil, proč nevyšel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]., proč jej nijak nehodnotil. Tento důkaz považují za klíčový. Rovněž se zcela pominul vypořádat se namítanou realizovanou koupí akcií ze strany hlavního akcionáře při nedobrovolné dražbě.

20. Zdůrazňují, že výše vlastního kapitálu společnosti je rozhodující veličinou při určení výše vypořádacího podílu, tudíž není dán žádný logický důvod, aby výše přiměřeného protiplnění v rámci squeeze-outu byla nižší, než případný vypořádací podíl společníka při zániku jeho časti ve společnosti, a to zvláště za situace, kdy v řízení nelze pro nedostatek důkazů a podkladů zpracovat znalecký posudek.

21. Svou argumentaci obsáhle rozvádějí.

22. Navrhovatelka c) navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

23. Stěžejní odvolací argumentace navrhovatelky c) stojí na tom, že napadeným rozhodnutí bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která zaručuje každému obecné právo na soudní ochranu. Má za to, že soud prvního stupně navrhovatelům znemožnil prokázat tvrzené skutečnosti. Soud prvního stupně vadným stanovením úkolu pro znalce znemožnil vypracovat důkaz, který měl být podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně znalci stanoveným úkol – stanovit výši přiměřeného vypořádání – určil jako znalecký úkol otázku právní, nikoliv odbornou. K revizi původního posudku pak soudní znalec povolán, takový úkol mu zadán nebyl, a tudíž v tomto směru nemůže být soudní znalecký posudek podkladem pro rozhodnutí soudu.

24. Své námitky odvolatelka blíže rozvádí.

25. Společnost a hlavní akcionář se k podaným odvoláním nevyjádřili.

26. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody pro jeho změnu ani jeho potvrzení, a to z níže uvedených důvodů.

27. Právní poměry vzniklé přede dnem 1. ledna 2014 se řídí dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), zde zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění účinném ke dni konání valné hromady, jež rozhodla o využití práva výkupu účastnických cenných papírů společnosti hlavním akcionářem, jak bylo výš uvedeno.

28. Podle § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

29. Podle § 183l odst. 3 obch. zák. uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

30. Podle § 769 obch. zák. povinnost zveřejnění údajů stanovená tímto zákonem je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku.

31. Odvolací soud předesílá, že předmětné řízení má charakter řízení nesporného a ohledem na datum jeho zahájení na něj dopadá ustanovení § 200e o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013. Valná hromada společnosti rozhodla dne 20. května 2008 o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře postupem dle § 183i a násl. obch. zák. a současně určila výši přiměřeného protiplnění částkou 210 Kč za jednu akcii (výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na základě původního posudku). Dne 27. května 2008 bylo usnesení valné hromady společnosti o přechodu účastnických cenných papírů zveřejněno v obchodním rejstříku. Z obsahu spisu se však nepodává, kdy byl zápis usnesení valné hromady společnosti o vytěsnění do obchodního rejstříku publikován (zveřejněn) v Obchodním věstníku. Přičemž toto datum je klíčové jednak pro posouzení včasnosti podaného návrhu všemi navrhovateli, tj. zda byl návrh podán v zákonem stanovené jednoměsíční prekluzivní lhůtě, jednak pro určení data přechodu vlastnického práva na k účastnickým cenným papírům menšinových (vytěsněných) akcionářů na hlavního akcionáře. K tomuto rozhodnému dni je třeba určit hodnotu podniku společnosti, která je základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění.

32. Odvolací soud dále stručně rekapituluje, že navrhovatel a) podal návrh dne 27. května 2008 (řízení vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 37 Cm 34/2008); navrhovatelka b) návrh podala dne 15. července 2008 (řízení vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 100/2008); navrhovatelka c) podala návrh u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 7. července 2008 (řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 75/2008, posléze Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 71/2010). Soud prvního stupně o výše uvedených návrzích v souladu s ustálenou judikaturou vedl jedno řízení, a to pod sp. zn. 37 Cm 34/2008 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006).

33. Jak již bylo výše uvedeno, z obsahu spisu je zřejmé, že kromě navrhovatelů a), b) a c) podal dne 18. července 2008 u Krajského soudu v Ústí nad Labem (řízení vedené pod sp. zn. 61 Cm 81/2008) návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, jakož i na plnění [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Krajský soud v Ústí nad Labem spis následně postoupil Krajskému soudu v Plzni ke sp. zn. 49 Cm 71/2010, jehož je součástí (viz pokyn věc rozhodujícího soudce ze dne 14. srpna 2013, č. l. 90 spisu). Uvedenou skutečnost však soud prvního stupně zcela pominul a s tímto navrhovatelem jako účastníkem řízení nejednal, aniž by tento postup blíže vysvětlil a zabýval se otázkou, zda tento navrhovatel podal návrh včas v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě. Dlužno dodat, že ani u ostatních navrhovatelů se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou, zda jde o včasný návrh či nikoliv. K uvedenému je třeba zmínit, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že právo menšinového akcionáře požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. zaniká uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l odst. 1 obch. zák. do obchodního rejstříku (k výkladu těchto ustanovení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1108/2014, či ze dne 15. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 1382/2016). Podá-li vlastník účastnických cenných papírů návrh na určení přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši nebo doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše poté, co již bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše téhož protiplnění návrhem jiného vlastníka (ale dříve, než je pravomocně skončeno), je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení. Nezbytnou podmínkou pro to, aby další návrh bylo možné považovat za přistoupení k řízení (zahájenému dřívějším návrhem), je, že další navrhovatelé podali návrh (přistoupili do již zahájeného řízení) ve lhůtě stanovené ustanovením § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010, ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněné pod číslem 104/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009, uveřejněné pod číslem 103/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

34. Jinak řečeno, soud musí mít na jisto postavený okruh účastníků řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, tj. je povinen zkoumat okruh osob (a to až do vydání rozhodnutí o věci samé), které podaly návrh na přezkoumání výše přiměřeného protiplnění. Každý z navrhovatelů může ve společném řízení plně uplatnit svá procesní práva, včetně práva navrhovat důkazy a vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny, jakož i práva na projednání věci samé při jednáních.

35. Tím, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda [tituly před jménem] [Anonymizováno] je přistoupivším navrhovatelem do řízení zahájeného na základě dřívějšího návrhu podaného v téže věci, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

36. Je třeba dále zdůraznit, že z rozhodnutí soudu prvního stupně se rovněž dostatečným (přezkoumatelným) způsobem nepodává, jak se soud prvního stupně vypořádal s ostatními provedenými důkazy, jakož i tvrzeními navrhovatelů, týkajícími se zejména koupě akcií společnosti v neveřejné dražbě s tím, že přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák., a to i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016).

37. Ústavní soud přitom ustáleně a opakovaně připomíná, že z práva účastníků řízení na spravedlivý proces plyne povinnost obecných soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, obdobně např. nález ze dne 26. září 1996, sp. zn.

III. ÚS 176/96, či nález ze dne

11. února 2004, sp. zn. Pl. ÚS 1/03). Soudy se proto musí v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, které mají vztah k projednávané věci, a to způsobem, který odpovídá závažnosti těchto námitek (viz nález sp. zn. I. ÚS 1589/07 ze dne 9. dubna 2008, bod 11; obdobně např. nález sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. května 2004; nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. září 2009). Tato povinnost ovšem neznamená, že soudy musí dát podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení. Nepodává-li se však z napadeného rozhodnutí, jakými úvahami se soud prvního stupně při hodnocení důkazů řídil, pak soud prvního stupně nerespektoval zásady uvedené v § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř; za popsané situace pak nepřipadá do úvahy doplnění či zopakování důkazů odvolacím soudem a je namístě takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný pod č. 14 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

38. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak za dané situace předčasné (a tudíž nesprávné) a též nepřezkoumatelné. Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a zabýval se věcnými námitkami odvolatelů, odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

39. V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně jednak postavit na jisto, kdy byl zápis usnesení valné hromady společnosti o vytěsnění do obchodního rejstříku publikován (zveřejněn) v Obchodním věstníku, neboť toto datum je podstatné jak pro posouzení včasnosti podaného návrhu všemi navrhovateli, tj. zda byl návrh podán v zákonem stanovené jednoměsíční prekluzivní lhůtě, tak pro určení data přechodu vlastnického práva na k účastnickým cenným papírům menšinových (vytěsněných) akcionářů na hlavního akcionáře. A právě k tomuto rozhodnému dni je třeba určit hodnotu podniku společnosti, která je základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění. Pakliže bude rozhodný den odlišný od data uvedeného v zadání znaleckého úkolu (usnesení č. l. 170 spisu, zde byl uveden 19. červenec 2008), bude třeba v tomto směru rozšířit znalecké zadání. Rovněž vyřeší otázku okruhu navrhovatelů, tj. zda i [tituly před jménem] [Anonymizováno] podal návrh v projednávané věci včas v zákonné lhůtě (§ 183k odst. 1 obch. zák.) a v kladném případě bude s tímto navrhovatelem jednat jako s účastníkem řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění zahájeného dříve podaným návrhem.

40. Soud prvního stupně znovu o návrhu na přezkoumání výše poskytnutého protiplnění rozhodne; v rámci právního hodnocení se vypořádá se spravedlivou hodnotou přiměřeného protiplnění. A dospěje-li k závěru, že jeho výše nebyla přiměřená, určí jeho výši a rozhodne i o požadavcích na zaplacení doplatku k již poskytnutému základnímu plnění (tj. rozdílu výše protiplnění určeného soudem a výše protiplnění stanoveného hlavním akcionářem), včetně požadovaného úroku. Pakliže dospěje soud k závěru, že výše poskytnutého protiplnění byla přiměřená, je namístě návrh zamítnout. Soud prvního stupně veškeré své úvahy a závěry týkající se posouzení ne/přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění a jím případně určené odlišné jeho výše od částky, kterou menšinovým akcionářům poskytl hlavní akcionář v důsledku jejich vytěsnění, srozumitelně promítne do nového rozhodnutí ve věci samé; své rozhodnutí odůvodní tak, aby vyhovělo zásadám uvedeným v § 157 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř., i výše citovaným judikaturním závěrům.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.), rozhodne i o nákladech řízení vzniklých státu, kdy zohlední částky poskytnuté navrhovateli na zálohu na znalečné.

42. Byť bylo usnesení soudu prvního stupně z výše uvedených důvodů zrušeno, odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, pro další průběh daného řízení, a) připomíná, že: - účelem předmětného řízení je především ochrana vytěsněných vlastníků účastnických cenných papírů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se dorovnání má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého vytěsněným menšinovým akcionářům má poskytnout ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři konkrétní obchodní společnosti skutečně byli; jen takoví akcionáři jsou legitimováni pro použití uvedeného nástroje na svoji ochranu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2022, sp. zn. III. ÚS 2065/22). Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu přijatou při výkladu § 183i a násl. obch. zák. týkající se jednotlivých otázek souvisejících právě s přezkoumáním přiměřenosti protiplnění, kterou soud prvního stupně nepřehlédne (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 6. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 2010/2020, ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, či nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15); - určení hodnoty podniku společnosti, která je základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za akcii, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti. Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dané konkrétní společnosti. Výběr postupu a metody zcela záleží na samotném znalci, přičemž je třeba tyto použité metody řádně odůvodnit. Posouzení této otázky je právě součástí odborného posouzení znalce s ohledem na poměry dané společnosti; vyjádření a závěry znalce musejí být přesvědčivé, logické, bez vnitřních rozporů. Je třeba dodat (v obecné rovině), že určení výše přiměřeného protiplnění je otázkou právní, jež zcela náleží soudu, a i on musí své úvahy k této otázce náležitě srozumitelně a přesvědčivě ozřejmit. K otázce posouzení znaleckého posudku odvolací soud dodává, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.). Nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť soudci k tomu nedisponují potřebnými odbornými znalostmi, popř. je nemají v takové míře, aby takovýto přezkum mohli zodpovědně učinit (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001); - návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění a návrh na jeho doplacení podle § 183k obch. zák. je podřaditelný pod řízení uvedená § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. Jde tedy o řízení podle § 200e o. s. ř., které má povahu nesporného řízení; účastenství v řízení se řídí § 94 odst. 1 věta první o. s. ř. Dle ustálené rozhodovací praxe soudů, jakož i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu tak kromě navrhovatele (popř. navrhovatelů) jsou účastníky řízení podle § 183k obch. zák. v pojetí právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 rovněž hlavní akcionář a akciová společnost, jejíž valná hromada rozhodla postupem podle § 183i a násl. obch. zák. o vytěsnění. Samotná společnost je proto subjektem, jehož práv se dané řízení dotýká, neboť právě její valná hromada rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře. A právě v rámci řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění je mj. posuzován soulad usnesení valné hromady společnosti v části určení výše protiplnění se zákonným požadavkem na jeho přiměřenost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016); b) zdůrazňuje, že: - z podání navrhovatelů b), c) je zřejmé, že tito požadovali přiznat jak právo na jinou výši protiplnění, tak určení doplatku k základnímu protiplnění, tedy návrh obsahoval i požadavek na zaplacení (tj. na plnění), včetně obvyklého úroku /požadavek navrhovatelky b) /. Soud prvního stupně se vypořádal toliko s návrhem na určení výše přiměřeného protiplnění, s požadavky navrhovatelů na plnění (na zaplacení doplatku protiplnění, spočívajícím v rozdílu mezi valnou hromadou určenou výší protiplnění a soudem stanovenou výší přiměřeného protiplnění), včetně požadovaného obvyklého úroku se nevypořádal. Soud prvního stupně tudíž nevyčerpal celý předmět řízení; - právě ustanovení § 183k obch. zák. zakládalo právo akcionáře domáhat se jak určení výše přiměřeného protiplnění, tak i právo domáhat se zaplacení (doplacení) protiplnění v přiměřené výši. V rámci jednoho řízení vedle sebe oba nároky obstojí. Je třeba dodat, že při rozhodování o kterémkoli z uvedených nároků není soud vázán tím, jak navrhovatel vyčíslí výši přiměřeného protiplnění na jednu akcii ani celkovou výši požadovaného plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněné pod číslem 104/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní); - odvolací soud pro úplnost, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016, dodává, že akciové společnosti nesvědčí případná povinnost zaplatit dorovnání (rozdíl mezi protiplněním určeným usnesením valné hromady a přiměřeným protiplněním určeným soudním rozhodnutím) společně a nerozdílně s hlavním akcionářem; takovou povinnost zákonná úprava společnosti neukládá. Osobou oprávněnou z práva výkupu účastnických cenných papírů je hlavní akcionář, který je povinen oprávněným osobám protiplnění vyplatit, a proto k zaplacení požadovaného rozdílu mezi výší přiměřeného protiplnění stanoveného soudem a výší protiplnění stanoveného hlavním akcionářem je toliko hlavní akcionář.

43. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.