7 Cmo 188/2017 - 198

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupeného advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno] sídlem [adresa] 2. [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta D] zastoupený advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o zaplacení 4 425 976,49 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2016, č. j. 79 Cm 353/2013-54, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se: a)mění ve výroku I. jen tak, že účastníci jsou povinni zaplatit navrhovateli částku 4 425 976,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z této částky od 4. 9. 2013 do zaplacení, s tím, že plněním jednoho z účastníků zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich; jinak se potvrzuje. b) mění ve výroku II. jen tak, účastníci jsou povinni zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 444 592, 40 Kč, s tím, že plněním jednoho z účastníků zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich; jinak se potvrzuje.

II. Účastníci jsou povinni zaplatit navrhovateli na nákladech za řízení před dovolacím a odvolacím soudem částku 129 114,80 Kč s tím, že plněním jednoho z účastníků zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich, a to k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, č. j. 79 Cm 353/2013-54 (dále též „předmětný rozsudek“), žalovaným (správně 1. a 2. účastníku), ve spojení s usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 79 Cm 353/2013-79, jímž byla opravena chyba v psaní stran příjmení 2. účastníka, uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci (správně navrhovateli) 4 425 976,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p. a. z této částky jdoucím od 4. 9. 2013 do zaplacení (výrokem I.) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 444 592,40 Kč (výrokem II.).

2. Věc posoudil na podkladě § 3028 odst. 1 o. z. podle § 115 obch. zák. a dovodil, že navrhovatel a 1. účastník mezi sebou dne 6. 6. 2011 uzavřeli platnou a účinnou úplatnou smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. (dále též „předmětná smlouva“), na jejímž základě byl proveden zápis nabyvatele (1. účastníka) do obchodního rejstříku.

1. účastník měl za převod zaplatit sjednanou cenu, kterou však uhradil jen částečně.

1. účastník od předmětné smlouvy platně neodstoupil, neboť podpisy na tomto úkonu nebyly úředně ověřeny, navíc 1. a 2. účastník netvrdili porušování smluvních povinností ze strany navrhovatele. Neobstojí ani protinárok na uplatnění slevy z kupní ceny ve výši 44 %, tedy 7 999 200 Kč, kterou by účastníci započítali jednostranně vůči nároku navrhovatele, jež byla uplatněna až podáním ze dne 20. 6. 2016. Navrhovatel namítl, že účastníci nesplnili včas svou povinnost oznámit vady zboží dle § 428 odst. 2 obch. zák. a soud tak má za to, že účastník měl namítnout vady obchodního podílu nejpozději do 2 let ode dne nabytí obchodního podílu, což neučinil, a toto právo je promlčeno. Slevu z kupní ceny proto nelze z tohoto důvodu uplatňovat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně dále dovodil, že sjednaná konkurenční doložka v čl. V odst. 2 písm. aa) předmětné smlouvy je neplatná pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy, protože neobsahuje vymezení územního rozsahu této doložky. Účastníci neprokázali, že by navrhovatel jednal v rozporu s článkem V. odst. 2 písm. aa) nebo bb), nebo v rozporu s článkem V odst. 2 písm. z) předmětné smlouvy. Účastníkům tak nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu článku VI odst. 2 předmětné smlouvy.

2. účastník je zavázán k plnění jako ručitel podle § 303 obch. zák., protože s navrhovatelem uzavřel platnou smlouvu o ručení a na základě této dohody je povinen k úhradě uplatněné pohledávky spolu s 1. účastníkem. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. 1. a 2. účastník podali proti oběma výrokům předmětného rozsudku odvolání. Namítají, že soud prvního stupně nezjistil řádně skutkový stav, protože odmítl provést těmito účastníky navržené důkazy. Jestliže odmítl provést důkazy výslechy svědků, kteří uplatňovali nároky z titulu odpovědnosti za vady a žádali plnění povinností ze strany navrhovatele, nemohl soud posoudit objektivně skutkový stav. To, jakou konkrétní výzvu, v jaké věci a jakým způsobem o konzultaci svědci žádali, mělo být předmětem jejich výslechu, pročež předmětný rozsudek trpí jinou vadou, odmítl-li soud návrh důkazů pro nesdělení těchto skutečností. Soud prvního stupně se nezabýval ani obranou účastníků, kterým vznikl z titulu porušování smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 18 000 000 Kč. Věc je i nesprávně posouzena, neboť účastníci mohou odepřít plnění, pokud je plnění ze strany navrhovatele vadné, a to v rozsahu, v němž odpovídá nároku na slevu z kupní ceny. Ze sjednané smluvní pokuty ve výši 18 000 000 Kč lze dovodit, že taková je i výše případné slevy z titulu porušování předmětné smlouvy a takovou částku jsou účastníci oprávněni zadržet pro neplnění smluvních ujednání navrhovatelem. Emailová komunikace byla k důkazu navržena včas, jelikož se o její existenci účastníci dozvěděli až v průběhu dokazování. Odstoupení od předmětné smlouvy je dostatečně určité. Neúplné je posouzení konkurenční doložky, protože se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou, že zákaz konkurence byl oceněn a obsažen v ceně za obchodní podíl. Soud prvního stupně se proto měl zabývat oceněním tohoto zákazu a jeho dopadem v kupní ceně. Účastník k tomu předložil i znalecký posudek, který soud prvního stupně považoval za nadbytečný. Neprovedením tohoto posudku řízení zatížil další vadou.

1. účastník ještě zdůraznil, že odůvodnění soudu prvního stupně je formalistické, pokud jde o důvody, proč nebylo přistoupeno k výslechu jednotlivých svědků, když odvolateli nebylo známo, jak konkrétně budou vypovídat, nicméně bylo mu známo, k čemu mají vypovídat, a proto také byli navrženi. Odvolatelé navrhují zrušení předmětného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem zjištění skutkové stavu a provedení účastníky řádně navržených důkazů.

4. Navrhovatel se k podaném odvolání vyjádřil tak, že je zcela nedůvodné. Plně se ztotožňuje s právními názory soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se tak i dostatečně vypořádal s jednotlivými důkazními návrhy a přesvědčivě vysvětlil, proč některým z nich nevyhověl, případně ani vyhovět nemohl. Odvolatelé namítají nesprávné právní posouzení platnosti některých předložených dokumentů, především odstoupení od smlouvy a konkurenční doložky, neuvádí však, v čem by mělo namítané nesprávné právní posouzení spočívat. Před převedením podílu byla provedena due dilligence, pročež byl 1. účastník řádně s majetkem převáděné společnosti obeznámen, a dále je poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 39 Cdo 680/2020, v němž byl podán výklad ohledně toho, jaká pohledávka je či není způsobena započtením. Je navrhováno potvrzení předmětného rozsudku jako věcně správného.

5. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (v tomto usnesení jen „o. s. ř.“), jehož použití je opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován] a odvolání ve věci samé shledal důvodným jen v rozsahu, který se týká způsobu plnění. Ve stejném rozsahu posoudil jako nesprávný i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

6. Jednání bylo konáno v nepřítomnosti 1. účastníka, který byl k jednání řádně předvolán dne 12. 7. 2021 (prostřednictvím předvolání datovaného dnem 8. 7. 2021, jež bylo adresováno přímo jemu s tím, že je k jednání odvolacího soudu předvoláván jako účastník řízení, byť je v jeho úvodní části v rámci identifikace účastníků nedopatřením nesprávně uvedeno, že je zastoupen [tituly před jménem] [Anonymizováno]) a k jednání se bez důležitého důvodu nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Takovým důležitým důvodem totiž není skutečnost, že jeho právní zástupce doložil soudu plnou moc k jeho zastupování až dne 23. 9. 2021 společně se žádostí o odročení jednání z důvodu služebního pobytu mimo své sídlo a nemožnosti zařídit substituční zastoupení, s poukazem na zmíněné nedopatření v předvolání. K takovéto omluvě Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. sp. zn. 32 Odo 1160/2006, vyslovil závěr, s poukazem na názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. III ÚS 83/96, že z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení "na poslední chvíli" s tím, že uvedené závěry Ústavního soudu se uplatní v poměrech občanského soudního řízení. Jestliže se tedy 1. účastník rozhodl využít služeb konkrétního zástupce, který není momentálně dostupný, musí jít případné negativní důsledky tohoto jejího rozhodnutí k jeho tíži. Lze zdůraznit, že uvedené závěry Ústavního soudu, jsou-li případné trestnímu řízení, kde je ochrana práv toho, vůči komu se řízení vede, zcela zásadní, se uplatní tím spíše i v občanském soudním řízení. Jestliže byla ve spise založena plná moc ze dne 10. 7. 2018 opravňující [tituly před jménem] [Anonymizováno] k zastoupení 1. účastníka pouze v dovolacím řízení, jde o důsledek jen jeho jednání, a pokud řádnou plnou moc k zastupování v odvolacím řízení odvolacímu soudu dodal den před jeho konáním, nebylo důvodu jednání odročovat. Omyl spočívající v založení nesprávné plné moci pak jde plně k jeho tíži.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002), ve spojení se skutečnostmi zjištěnými z důkazů, provedených v rámci odvolacího jednání, jež jsou konkrétně popsány v navazujícím odstavci.

8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku stran společnosti [právnická osoba]. (pořízeného dne 12. 4. 2021), má odvolací soud za zjištěné, že 1. účastník byl jako 100% společník této společnosti zapsán dne 27. 6. 2011. Z návrhu ve věci samé (došlého soudu prvního stupně dne 27. 11. 2013) má odvolací soud za zjištěné, že jej v zastoupení navrhovatele podal advokát [Jméno advokáta A], že je jím po 1. a 2. účastníkovi požadováno zaplacení částky, která je předmětem tohoto řízení z titulu nedoplatku za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. z předmětné smlouvy, a to po 1. účastníkovi jako přímém dlužníkovi a 2. účastníkovi jako ručiteli. Z plné moci s datem 15. 4. 2013 má odvolací soud za zjištěné, že prostřednictvím této procesní plné moci navrhovatel zmocnil [Jméno advokáta A] k zastupování ve všech věcech týkajících se jeho práv a závazků vůči 1. účastníku. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky soudu má odvolací soud za zjištěné, že tento návrh došel do dispozice 1. účastníka dne 25. 4. 2014, z doručenky [právnická osoba]. pak to, že tento návrh došel do dispozice 2. účastníka dne 24. 4. 2014. Z obsahu vyjádření žalobce (tj. takto označené listiny), došlého soudu dne 26. 7. 2016 (učiněného [Jméno advokáta A] v zastoupení navrhovatele), má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jeho prostřednictvím namítá, že jakýkoliv nárok z případné odpovědnosti za vady neuplatnil 1. účastník včas, neboť měl údajné vady oznámit bez zbytečného odkladu, což neučinil, proto právo nemůže být v soudním řízení přiznáno. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky soudu má odvolací soud za zjištěné, že toto vyjádření došlo advokátu [Jméno advokáta E] dne 2. 8. 2016. Z plných mocí s datem 5. 5. 2014 má odvolací soud za zjištěné, že jejich prostřednictvím 1. a 2. účastník zmocnili [Jméno advokáta E] k zastupování a činění veškerých právních jednání a úkonů ve věci práv a závazků vůči navrhovateli. K obsahu těchto listinných důkazů provedených odvolacím soudem, z nichž vycházejí dovozená skutková zjištění, nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly jejich dovození.

9. Podle § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění (v tomto usnesení jen „obch. zák.“), smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, případně stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Podpisy musí být úředně ověřeny. Podle § 1 odst. 1 obch. zák. tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Podle § 267 odst. 1 obch. zák., jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. To neplatí pro smlouvy uzavřené podle části druhé tohoto zákona.

10. Podle § 428 odst. 1 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba. Podle § 428 odst. 2 obch. zák. k účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží.

11. Podle § 306 odst. 1 obch. zák. věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu písemně vyzván.

12. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle § 266 odst. 2 obch. zák. v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle § 266 odst. 3 obch. zák. při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Podle § 266 odst. 4 obch. zák. projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

13. Podle § 580 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku (v tomto usnesení jen „obč. zák.“), mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. ve znění účinném do 7. 3. 2006, o cenných papírech (v tomto usnesení jen „z. c. p.“), smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. K platnosti smlouvy se vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena.

15. Řízení v dané věci je řízením, v němž se ve věci samé rozhoduje usnesením (§ 200e odst. 3 o. s. ř.). Je tomu tak proto, že návrh ve věci samé došel soudu dne 27. 11. 2013 a jeho předmětem je věc spadající pod § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., neboť jde o spor z právních vztahů mezi společníky ze smluv, jimiž se předvádí podíl společníka. Shodně ostatně dovozuje dovolací soud v usnesení ze dne 21. 5. 2019, č. j. 27 Cdo 3746/2018-176. Třebaže tak měl soud prvního stupně rozhodnout formou usnesení a nikoliv formou rozsudku, vada, spočívající v rozhodnutí prostřednictvím kvalitativně vyšší formy, dle dlouhodobě ustálených závěrů soudní praxe nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 45, či usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3524/2012). Nejde tedy o vadu významnou.

16. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy dne 6. 6. 2011, aniž by byla zaplacena požadovaná částka za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. Právo na doplacení částky za jeho převod, jakož i ručení za tuto pohledávku, seřídí obch. zák., obč. zák. a z. c. p., ato s ohledem na§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (v tomto usnesení jen „o. z.“), neboť právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2016/98, nebo ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 741/2005).

17. Tvrzení odvolatelů, že zaplatili méně, protože část uhrazené částky měla být půjčkou, je možné, avšak je věcí navrhovatele, jakou částku požaduje, a pokud požaduje méně, než objektivně může, jde o projev jeho dispoziční zásady s předmětem řízení, jímž je soud vázán. Ani v rámci zbývajících odvolacích námitek však odvolatelé netvrdí nic, co by vyhovění návrhu ve věci samé bránilo.

18. To dopadá i na námitku, kterou poukazují na pohledávku na zaplacení smluvní pokuty, kterou mají vůči navrhovateli, protože její započtení vůči pohledávce, jež je předmětem návrhu, účinně nenamítají (§ 580 obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. a § 3028 odst. 3 o. z.). Soudní praxe je totiž ustálena v posouzení, že úkon směřující ke kompenzaci pohledávek může učinit pouze účastník (§ 98 o. s. ř.), a není-li takového úkonu, nemá soud oprávnění sám vzájemné pohledávky účastníků řízení zúčtovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 118/2016). Provedení takového započtení nelze z obsahu spisu účinně dovodit, a to ani z konstatování 1. a 2. účastníka, že v případě, že by soud neuznal nárok 1. žalovaného (správně 1. účastníka) na zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 000 000 Kč, uplatňuje tento účastník nárok na slevu z kupní ceny.

19. Žádná vzájemná žaloba v řízení podána není a nebylo povinností soudu o možnosti jejího uplatnění či o potřebě uplatnit účinně námitku započtení 1. a 2. účastníka, jsou-li zastoupeni advokátem, poučovat. To je zřejmé z § 118a odst. 4 o. s. ř., a contrario, z něhož vyplývá, že pokud o jiných procesních povinnostech, mimo povinností dle § 118a odst. 1 - 3 o. s. ř., soud účastníka zastoupeného advokátem při jednání nepoučuje, není tak na místě činit tím spíše i mimo rámec jednání soudu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 12). Odvolatelé v průběhu jednání před soudem prvního stupně zastoupeni takto byli. Není proto zapotřebí zabývat se posouzením důvodnosti takové pohledávky, včetně toho, zda a jakým úkonem měl být navrhovatel vyzván k poskytnutí konzultační činnosti a zda a jakým způsobem těmto výzvám vyhověl. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, nevyslechl-li svědky navržené k objasnění těchto tvrzení.

20. Odvolatelé započítávají, pokud jde o formu, účinně pouze pohledávku odpovídající právu na slevu z kupní ceny ve výši 7 999 200 Kč, avšak činí tak nedůvodně. Je třeba v této souvislosti nejprve uvést, že předmětná smlouva je smlouvou platnou, protože od ní nebylo účinně odstoupeno, a to z důvodu, že úkon, jehož obsahem je odstoupení (dopis ze dne 27. 2. 2014), neobsahuje úředně ověřený podpis jednajícího. Předmětná smlouva byla totiž uzavřena dne 6. 6. 2011 a jelikož jí společník převáděl obchodní podíl, musela mít na podkladě § 115 odst. 3 obch. zák. (ve spojení s § 3028 odst. 3 o. z.) písemnou formu s úředně ověřeným podpisy stran. Odstoupení od takového smlouvy, aby bylo platné, pak muselo mít stejnou formu, včetně úředně ověřeného podpisu jednajícího (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 970/2005, v: Rc 8/2007). Zbývající námitky týkající se odstoupení od smlouvy (upravené ve druhé části obch. zák.), které nebylo platné (§ 267 odst. 1 obch. zák.), je proto s ohledem na jeho neplatnost nadbytečné řešit.

21. Započtení pohledávky na slevu z kupní ceny je nedůvodné proto, že je namítnuto opožděné, jelikož bylo učiněno až 2 roky po uplynutí doby od dodání „zboží“ ve smyslu § 428 odst. 1 písm. c) obch. zák., což navrhovatel také dle § 428 odst. 2 obch. zák. účinně namítl, a to v podání ze dne 26. 7. 2016, jež došlo soudu téhož dne a právnímu zástupci odvolatelů dne 2. 8. 2016, jak bylo odvolacím soudem zjištěno z výše popsaných důkazů (§ 41 odst. 3 o. s. ř.; § 28 odst. 1, § 28a odst. 1o. s. ř.).

22. Předmětná smlouva o převodu podílu se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku (na podkladě § 13 odst. 1 z. c. p.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008). Za datum dodání zboží je pak namístě pokládat nejpozději den zápisu změny společníka v obchodním rejstříku ve spojení se znalostí toho, co bylo smlouvou převáděno (tj. se znalostí soudem prvního stupně zjištěnými přílohami této smlouvy uvedenými v jejím čl. VII odst. 13), tj. den 27. 6. 2011. Námitka, že bylo plněno vadně, byla uplatněna až po uplynutí dne 27. 6. 2013 (konkrétně v podání došlém soudu dne 26. 7. 2016), tedy opožděně. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, nevyslechl-li svědky navržené k objasnění těchto skutečností.

23. Námitka, že 1. účastník (z titulu práva na vznik smluvní pokuty) mohl odepřít plnění, resp. je zadržet, důvodná není taktéž. Předpoklady, za nichž je možno plnění odepřít, jsou obsahem § 325 a § 326 obch. zák., které se však týkají pouze vzájemných (synallagmatických závazků). Za synallagmatické závazky jsou považovány jen ty dvoustranné závazky, v nichž plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (povinnost plnit je podmíněna současným protiplněním; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1596/2010, ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 143/2012, nebo ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1712/2015). Povinnost k zaplacení doplatku kupní ceny, který byl splatný dne 1. 1. 2013, ve vztahu ke smluvní pokutě, u níž splatnost sjednána nebyla (uplatněné dopisem z 10. 2. 2014), založen není.

24. K námitce stran zahrnutí ocenění z konkurenční doložky do kupní ceny třeba uvést, že kupní cena žádné takové ujednání nezahrnuje. Tento právní závěr vychází ze zcela jasného a nepochybného projevu vůle vyjádřeného v předmětné smlouvě a je odůvodněn tím, že výklad projevu vůle (§ 266 obch. zák.) ani v prostředí obchodních závazkových vztahů nemůže směřovat k výsledku, který by se zcela příčil jazykovému vyjádření tohoto projevu (nejde-li o zřejmé přeřeknutí či obdobnou chybu vzniklou zjevným nedopatřením), když podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je, aby tato vůle nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu, čímž se v obchodním právu projevuje tradiční civilistická zásada, podle níž jasný projev vůle nepřipouští jinou než doslovnou interpretaci (in claris non fit interpretatio; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2144/2020, nebo ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4565/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005). Nebylo proto důvodu provádět její ocenění tak, jak odvolatelé namítají. Ani pohledávka z této konkurenční doložky pak není předmětem započtení. Závěry, které byly uvedeny k neúčinnému započtení, platí i zde.

25. K ručení 2. účastníka za toto plnění, které je povinen zaplatit 1. účastník, třeba uvést, že soud prvního stupně správně zjistil, že ručení je založeno dohodou o ručení ze dne 6. 6. 2011 (jako přílohou č. 13 předmětné smlouvy).

1. účastník byl vyzván (§ 306 odst. 1 obch. zák.) k plnění nejpozději doručením návrhu ve věci samé, který mu byl doručen dne 25. 4. 2014 (jak je zjištěno odvolacím soudem z příslušné doručenky; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2004/2012, neboť návrh doručený 1. účastníkovi lze považovat za výzvu dlužníkovi právě ve smyslu § 306 odst. 1 obch. zák.; ke dni doručení či dojití dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4303/2013; a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 278/2011 ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 238/2008 ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 272/2011 ze dne 22. 5. 2012 či sp. zn. 29 Cdo 5282/2014 ze dne 11. 6. 2015 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2474/13 ze dne 1. 10. 2013), jenž byl u soudu prvního stupně podán [tituly před jménem] [Anonymizováno] v zastoupení navrhovatele (zjištěno odvolacím soudem z obsahu návrhu ve věci samé a z plné moci ze dne 15. 4. 2013; § 28 odst. 1, § 28a odst. 1o. s. ř.).

1. účastník svůj závazek nesplnil, pročež je návrh proti němu i proti 2. účastníku podán opodstatněně. Další výzvy k plnění ručiteli (2. účastníkovi)již třeba nebylo, resp. její existenci nebylo třeba zjišťovat. Ručení totiž dopadá i na úrok z prodlení, požadovaný z důvodu prodlení 1. účastníka od 4. 9. 2013, pročež předchozího upomenutí ručitele (2. účastníka) k jeho zaplacení třeba není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2004/2012).

26. Soud prvního stupně však pochybil při formulaci způsobu plnění, vyjádřil-li je jako plnění solidární (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 26 Odo 786/2006, nebo stanovisko Nejvyššího soudu č. R 2/1975, v: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1-2/1975), neboť, je-li návrh podáván důvodně současně proti dlužníku a ručiteli, musí být formulováno tak, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z nich.

27. Uzavírá se proto, že 1. a 2. účastníkovi byla soudem prvního stupně uložena povinnost k plnění opodstatněně, a proto odvolací soud předmětný rozsudkem v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (výrok I. tohoto usnesení) při změně způsobu plnění, které však nepředstavuje po obsahové stránce věcnou změnu v rozsahu práv a povinností účastníků oproti posouzení soudu prvního stupně, neboť jde jen o určení způsobu plnění v jejich rámci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98). Totéž dopadá na nákladový výrok za řízení před soudem prvního stupně.

28. Jelikož 1. a 2. účastník nebyli úspěšní ani v dovolacím a odvolacím řízení, jsou povinni nahradit jeho náklady úspěšnému navrhovateli (výrok III. tohoto usnesení). O těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 243g odst. 1a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to při stejném rozhodnutí o způsobu plnění. Právní zástupce navrhovatele vykonal účelně 6 úkonů právní služby, a to 1x žádost o vydání opravného usnesení a vyjádření k nemajetnosti 2. účastníka ze dne 1. 3. 2017 podle § 11 odst. 2 písm. b), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), 1x vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, 1x návrh na nařízení předběžného opatření podle § 11 odst. 2 písm. a) AT, 1x vyjádření k odvolání stran nařízeného předběžného opatření podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, 1x vyjádření k dovolání stran ustanovení opatrovníka podle § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 AT a 1x účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což navrhovateli náleží 2x částka 26 020 Kč a 4x částka z 26 020 Kč, určených podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT, jakož i paušální náhrada ve výši 6x 300 Kč za takto vykonané úkony dle § 13 odst. 3 AT. Za úkony spočívající v urgenci postupu ve věci a žádost o sdělení stavu věci a za písemné vyčíslení nákladů odvolacího řízení však žádná odměna navrhovateli nenáleží, neboť těmto úkonům není povahou nebo účelem blízký (§ 11 odst. 3 AT) žádný z úkonů upravených v § 11 odst. 1,2 AT a nadto nepředstavují úkony potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Celkem náleží navrhovateli 129 114,80 Kč [2x 26 020 Kč +4x (1/2 z 26 020 Kč) + 6x 300 Kč) + 21 %, neboť právní zástupce navrhovatele je plátcem DPH + 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za podaný návrh na vydání předběžného opatření). Připomíná se, že v případě bankovního převodu je možno českou korunu členit na sto haléřů (srov. k tomu např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 288/2005, v: Aspi).

Poučení