7 Cmo 191/2024 - 33

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Grollové a soudkyň Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A] sídlem [Adresa navrhovatele A] likvidátor již zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele B] naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B] o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2024, č. j. 73 Cm 147/2019-26, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], sídlem [adresa], se přiznává odměna za provedení likvidace zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele B], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B], ve výši 10 000 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], sídlem [adresa], se přiznává náhrada hotových výdajů spojených s likvidací zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele B], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B], ve výši 14 399,18 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“) odměnu za provedenou likvidaci zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele B], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B] (dále jen „společnost“) ve výši 7 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 049,18 Kč.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatel jako likvidátor jmenovaný soudem podal dne 27. listopadu 2023, doplněný dne 20. května 2024, návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Soud prvního stupně uvedl, že likvidátor v průběhu likvidace nezjistil žádný majetek, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 20. září 2023. Soud s odkazem na § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a na § 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), uvedl, že při určení odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace, jakož i míru jeho odpovědnosti, kdy však soud nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), pročež přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč. U určování náhrady nákladů soud shledal jako přiměřenou a účelně vynaloženou položku ve výši 2 178 Kč (zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku), položku za vedení účetnictví společnosti ve výši 4 840 Kč a položku ve výši 381,18 Kč za poštovné a správní poplatky. Paušální částku ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje soud likvidátorovi nepřiznal, a to pro nedoložení konkrétní výše hotových výdajů, k čemuž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 1/2019. K nákladu na archivaci ve výši 7 000 Kč soud uvedl, že jej neshledal přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá, k čemuž učinil zjištění z registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven, kdy dospěl k závěru, že přiměřeně obvyklou cenou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud prvního stupně také konstatoval, že je mu známo z jeho činnosti, že likvidátor byl jmenován likvidátorem ve větším počtu případů, lze tak u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 1 000 Kč. Soud proto uznal výdaj na archivaci jen do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč a zároveň upozornil, „že v obdobných případech v budoucnu bude požadovat, aby likvidátor doložil, že si objem archivovaných dokumentů vyžádal využití celého běžného metru (tj. cca 12 šanonů), resp. že nebylo možné tento prostor využít k uskladnění šanonů s dokumenty jiných likvidovaných společností stejným likvidátorem, a tím snížit náklady likvidace“.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a že se mu přiznává náhrada nákladů likvidace v plné požadované výši (tj. 16 399,18 Kč).

4. Odvolatel nesouhlasí se stanovením výše odměny likvidátora, kdy sice soud přiznal zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč, avšak zároveň výši odměny snížil, což soud odůvodnil delegováním určitých činností (účetnictví a archivace), k čemuž odvolatel odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, a to na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, usnesení ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020 nebo usnesení ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. Má tak za to, že odměna neměla být krácena z důvodu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma nebo že archivaci dokumentů provádí třetí osoba. Podle názoru odvolatele by odměna měla být stanovena ve výši 10 000 Kč, a to i dle běžné rozhodovací praxe soudu prvního stupně. Dále namítá nesprávnost přiznání náhrady nákladů, kdy soud prvního stupně přiznal z doložené částky 7 000 Kč za archivaci toliko částku ve výši 3 650 Kč. Výdaj na archivaci po dobu 10 let v sobě zahrnuje i další úkony, které je možné činit (např. opisy listin, předkládání listin soudu, zapůjčení spisu, kontrola stavu spisu apod.), archivace tak je souhrn nutných činností, kdy i tyto služby jsou samostatně zpoplatněny a nejedná se tak pouze o uskladnění listin na jednom místě, kdy další činnosti jsou např. zpracování evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, manipulace, nakládka a vykládka spisů apod. Cena archivace v sobě zahrnuje částky variabilní (náklady na energie), hodnotu lidské práce a též inflační faktor.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že: - odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. října 2019, č. j. 73 Cm 147/2019-5, jež nabylo právní moci dne 13. února 2020; - odvolatel v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i statutární zástupce k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo; - oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 19. července 2022 a 2. srpna 2022 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky; - společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance; - pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly; - se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory; - likvidační zůstatek činí 0 Kč; - společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 20. září 2023; - dne 27. listopadu 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 23. října 2023, v níž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů, následně opravených na částku 16 399,18 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně: - zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč; - zpracování daňových přiznání – 4 840 Kč; - poštovné a správní poplatky – 381,18 Kč; - administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč; - archivace – 7 000 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2020 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).

8. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

9. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

10. Podle § 9 nařízení (2) Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. (3) Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

11. Podle § 198 o. z. (1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. (2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

12. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je výše odměny likvidátora a to, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 11 049,18 Kč (výdaj na zveřejnění v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 381,18 Kč, archivaci ve výši 3 650 Kč a náklady na vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace ve výši 4 840 Kč) z jím nárokované částky 16 399,18 Kč.

13. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 1 o. z. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2019, č. j. 73 Cm 147/2019-5, jež nabylo právní moci dne 13. února 2020, tudíž odměnu likvidátorovi určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.

14. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27. března 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, a v usnesení ze dne 26. dubna 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z. platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace – ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z. počítá jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikací pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té, které právnické osoby. Statutární orgán, resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“), jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován ze seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank, resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu, resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o. z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst. 1 o. z. s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o. z. je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti, resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o. z.). Likvidátorovi též přísluší všechny úkony související s datovou schránkou likvidované právnické osoby, přičemž i u nemajetné právnické osoby bývá značný obsah nutné komunikace ve vztahu k orgánům veřejné moci, resp. orgánům státu. V rámci ukončování likvidace pak likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace a sestaví účetní závěrku (§ 205 odst. 1 o. z.). Konečnou zprávu, účetní závěrku a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor předkládá ke schválení, u likvidátora jmenovaného soudem i ke schválení soudem (§ 205 odst. 2 o. z.). V případě nulového zůstatku je třeba alespoň informace o tomto nulovém zůstatku. U obchodních korporací předloží likvidátor konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku také nejvyššímu orgánu obchodní korporace (§ 94 odst. 1 ZOK). Podle § 94 odst. 2 ZOK likvidátor zajistí uchování jmenovaných dokumentů – konečné zprávy o průběhu likvidace, návrhu na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrky po dobu 10 let od zániku obchodní korporace. Do 30 dnů od skončení likvidace likvidátor podá návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (§ 207 o. z.). Všechny výše jmenované zákonné povinnosti má likvidátor bez ohledu na to, zda má společnost majetek, resp. jak velký je tento majetek. Modifikován velikostí či charakterem majetku může být případný postup likvidace jen ve smyslu § 201 až 203 o. z. Podle odvolacího soudu je v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora v částce 10 000 Kč, a to s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby – obchodní korporace, viz. výše, tedy zcela jinou odpovědností. Plnou odpovědností za způsobenou újmu. Jak je výše rozvedeno, rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu. Maximální výši odměny 20 000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací“.

15. Od uvedených závěrů nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v posuzované věci a pro stručnost na ně odkazuje. Vzhledem k množství a časové náročnosti úkonů likvidátora provedených v rámci likvidace považuje odvolací soud dobu trvání likvidace za zcela adekvátní časový horizont, kdy na uvedené nemá vliv skutečnost, že účetnictví či archivace je učiněna prostřednictvím třetích osob disponující danými odbornými znalostmi či technickými prostředky (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz.) Vzhledem k uvedeným okolnostem shledal odvolací soud též v dané věci odměnu ve výši 10 000 Kč za přiměřenou.

16. Odvolací soud se dále zabýval výší a účelností hotových výdajů, přiznání jejichž náhrady likvidátor požadoval. Výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku 17. Odvolacímu soudu je známo sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 1/2024, podle něhož „nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v.r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení č. 351/2013 Sb., je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby“.

18. Jelikož byl likvidátor jmenován do funkce usnesením soudu prvního stupně 14. října 2019, č. j. 73 Cm 147/2019-5, jímž byl též odvolán z funkce dosavadní likvidátor společnosti z důvodu jeho dlouhodobé nečinnosti, má odvolací soud za to, že bylo namístě oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům podle § 198 o. z., zejména v situaci (jak se podává z obsahu spisu), kdy společnost a ani předchozí likvidátor neposkytli odvolateli přes jeho výzvu dokumenty společnosti, z nichž by bylo možné zjistit její majetek. Společnost byla zrušena s likvidací již v roce 2010, a bylo tedy třeba ověřit stav společnosti, stav jejích aktiv i pasiv, včetně případných věřitelů. V poměrech projednávané věci vzhledem k daným okolnostem považuje odvolací soud postup likvidátora za správný, zejména se zřetelem na skutečnost, že jej tíží povinnost postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a odpovídá třetím osobám za škodu, kterou jim způsobí porušením této povinnosti (§ 159 odst. 1 a 3 a § 193 o. z.).

19. V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že postup podle § 198 odst. 2 o. z. je souladný se smyslem a účelem právní úpravy likvidace, neboť v daném případě nelze uzavřít, že nově jmenovaný likvidátor mohl ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek společnosti. Výdaje vynaložené v souvislosti se zveřejněním oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku považuje odvolací soud v daném případě za účelně vynaložené, proto soud prvního stupně postupoval správně, když požadovaný náklad ve výši 2 178 Kč (doložený fakturou č. 9915069436, vystavenou společností [právnická osoba].), likvidátorovi přiznal. Výdaje za účetní služby 20. Odvolací soud rovněž posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za účetní služby poskytnuté společností [právnická osoba], která tyto služby vykonávala a likvidátorovi za ně fakturovala (za „vedení účetnictví v rámci likvidace, včetně uzávěrek a DPPO za období likvidace“) částku 4 840 Kč se splatností 25. srpna 2023 (předložená faktura č. 2023/153).

21. V poměrech projednávané věci odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 4 840 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví společnosti v likvidátorem požadované výši 4 840 Kč odvolateli přiznal. Archivace dokumentů 22. V případě likvidátorem nárokované náhrady nákladů za archivaci dokumentů společnosti v celkové výši 7 000 Kč nepovažuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti a neúčelnosti nákladů (specifikovaných a vynaložených likvidátorem), spojených s archivací dokumentů, za správný. Podle faktury č. 275/2023, vystavené společností [právnická osoba]., byla likvidátorovi fakturována částka 7 000 Kč za archivaci „…dokumentů společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, [adresa] na období 10 let (2023-2033) …“. V této souvislosti odvolací soud dodává, že skartační lhůty vyplývají ze zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví (§ 31) a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž zjednodušeně řečeno se faktury, daňové doklady pro DPH, bankovní výpisy, přehledy pro Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, včetně účetních závěrek a výročních zpráv se uchovávají po dobu deseti let, pokladní doklady mají skartační lhůtu pětiletou, firemní korespondence má skartační lhůtu tříletou, mzdové listy, skartace evidenčních listů důchodového pojištění je možná po uplynutí 30leté archivační lhůty (dle doporučení činí skartační doba až 45 let). Likvidátorem specifikované náklady zaplacené za archivaci jsou hotovými výdaji vynaloženými v souvislosti s likvidací společnosti, byly prokázány a jejich vynaložení nebylo nedůvodné, povinnost archivace listin vyplývá pro společnost ze zákona a cena za tyto služby je cenou obvyklou, když odvolací soud ověřil z obecně dostupných ceníků archivačních služeb (poskytovaných v sídle mimo sídlo zákazníka), že obvyklá cena za zpracování dokumentů, jejich sepsání a zařazení ve spisovně se pohybuje v částkách 500 - 1 000 Kč/1 bm, za archivaci dokumentů se pak pohybuje v rozmezí 0,80-1,2 Kč/1 bm/1 den, fyzická skartace je hrazena částkou 350-450 Kč/1bm, rovněž se započítává doprava dokumentů částkou 150 Kč/1 hod. + 25 Kč/1 km; ceny jsou bez DPH. Proto odvolací soud likvidátorovi požadované vynaložené výdaje za archivaci dokumentů ve výši 7 000 Kč přiznal. Poplatky a poštovné 23. Odvolací soud likvidátorovi rovněž přiznal požadovaný náklad ve výši 381,18 Kč za správní poplatky (dle faktury č. 222106384, vystavené společností [právnická osoba]., za „výpis z účtu majitele k zadanému datu včetně zástav a PPN“ a dle příjmového pokladního dokladu vystaveného Úřadem městské části Praha 1 dne 28. června, 2023, č. j. 23/B/1963, za ověřování podpisů a listin), neboť likvidátor tyto výdaje (351,18 Kč a 30 Kč) soudu doložil a odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, tyto výdaje považuje za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti. Administrativní výdaje 24. Likvidátor dále požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč. Nelze pominout, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jeho podání ze dne 23. října 2023 nelze určit, jak likvidátor k požadované částce dospěl. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

25. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku I. likvidátorovi přiznaná odměna činí částku 10 000 Kč a ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 14 399,18 Kč [2 178 Kč (výdaj za inzerci v Obchodním věstníku) + 4 840 Kč (vedení účetnictví společnosti) + 7 000 Kč (archivace dokumentů) + 381,18 Kč (poplatky)].

26. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Poučení