7 Cmo 252/2021 - 583

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená dne [Datum narození navrhovatelky] bydlištěm [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bydlištěm [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 21. června 2021, č. j. 38 Cm 83/2019 – 549 takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh navrhovatelky na určení neplatnosti dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 17. 2. 2010, uzavřené mezi [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], zemřelým dne [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa], a účastníkem, se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 107 078,36 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 20 145,45 Kč na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že se určuje, že dodatek č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa] a účastníkem [Jméno advokáta B], narozeným dne [Datum narození advokáta B], bytem [adresa], je neplatný (výrok I.), že účastník [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B], je povinen zaplatit navrhovatelce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení částku ve výši 603 280 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno advokáta A], advokáta, evidenční číslo České advokátní komory [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [Adresa advokáta A] (výrok II.), že účastník [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B], je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení státu - České republice, Krajskému soudu v Ústí nad Labem, částku ve výši 20 140,45 Kč (výrok III.).

2. Navrhovatelka se svým návrhem, doručeným Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 19. 12. 2013), domáhala určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke Smlouvě o převodu obchodního podílu (dále i jen „Dodatek č. 1“) ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále i jen „Společnost“), ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno] a [Jméno advokáta B] – účastníkem řízení. Navrhovatelka tvrdila, že byla manželkou [Anonymizováno], zemřelého [Anonymizováno], že na základě jeho závěti, která nebyla nikým zpochybněna, je jeho jedinou dědičkou, že její zemřelý manžel [fyzická osoba] byl společníkem ve Společnosti, a že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 její zemřelý manžel [fyzická osoba] převedl svůj 50 % obchodní podíl ve Společnosti na účastníka [Jméno advokáta B], který je synem navrhovatelky, za dohodnutou cenu ve výši 5 000 000 Kč, jež měla být zaplacena ve splátkách. Dne 7. 6. 2011, tedy pět dní před svou smrtí, kdy již byl ve vážném zdravotním stavu upoután na lůžko, [fyzická osoba] podepsal Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010, jímž byla změněna cena za převod předmětného 50 % podílu ve Společnosti BESL z částky 5 000 000 Kč na částku 340 000 Kč. Dle navrhovatelky je Dodatek č. 1 absolutně neplatný dle ust. § 38 odst. 2 zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k jeho uzavření došlo v rozporu s dobrými mravy, když účastník, který velmi dobře věděl v jakém závažném zdravotním stavu [fyzická osoba] je, tj. že není způsobilý k tomuto právnímu úkonu, tohoto stavu zneužil ke svému obohacení, aby nemusel platit cenu za obchodní podíl, který získal. Dále navrhovatelka uvedla, že má jako dědička naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dodatku č. 1, aby pohledávka z titulu nedoplatku ceny za převod podílu mohla být projednána v dědickém řízení a následně navrhovatelkou jako dědičkou uplatněna vůči účastníkovi [Jméno advokáta B]. Podáním doručeným soudu dne 6. 3. 2014 doplnila svůj návrh tak, že Dodatek č. 1 je neplatný i z důvodu absence jejího souhlasu s jeho uzavřením, a to jako manželky společníka, čímž se této neplatnosti dovolává dle ust. § 40a ve spojení s § 145 odst. 2 obč. zák.

3. Účastník s tvrzeními navrhovatelky nesouhlasil a vznesl námitku promlčení jejího práva dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1., neboť její dovolání se této relativní neplatnosti mu bylo doručeno až dne 9. 2. 2015, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby.

4. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 22. 6. 2018, č. j. 10 C410/2013-338, kterým mimo jiné návrh navrhovatelky zamítl (výrok I.); Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 33 Co 175/2018–397, uvedený rozsudek k odvolání navrhovatelky zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému.

5. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému, se jedná o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První usnesení ze dne 19. 2. 2020, č. j. 38 Cm 83/2019-482, soudu prvního stupně, kterým určil neplatnost napadeného dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], a zemřelým dne [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa] a účastníkem [Jméno advokáta B] (výrok I.), dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.), bylo k odvolání účastníka usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, č. j. 7 Cmo 156/2020-518, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvody proč se tak stalo, již není třeba v této fázi řízení reprodukovat podrobněji: oběma účastníkům jsou dobře známé. Ostatně nynější dikce ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., již ani nějakou podrobnou rekapitulaci předchozích stadií řízení nevyžaduje.

6. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí předně uvedl, že byť je ve smyslu ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem odvolacího soudu, nemůže se v žádném případě ztotožnit s právním názorem odvolacího soudu, že pro posouzení promlčení je v daném případě rozhodné, kdy námitka neplatnosti předmětného právního úkonu navrhovatelky došla účastníkovi, neboť je přesvědčen, že daný právní názor soudu je v rozporu se zákonnou právní úpravou promlčení a jejího běhu, dle které ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013, má uplatnění práva u soudu ten účinek, že se ohledně takového práva staví běh promlčecí doby a tato po dobu soudního řízení, ve kterém navrhovatelka řádně pokračuje, neběží. Protože dle ustanovení Čl.95 Ústavy je soudce při rozhodování vázán zákonem, nemohl soudce soud prvního stupně respektovat předmětný právní názor odvolacího soudu, který dle něj je v rozporu se zákonem, a proto otázku běhu promlčecí doby opětovně posoudil dle zákonné právní úpravy. A to tak, že bylo-li právo uplatněno u soudu a v řízení je řádně pokračováno, potom došlo dnem uplatnění práva u soudu a zahájením soudního řízení ustanovení § 112 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013, ke stavění běhu promlčecí doby. Pro posouzení, zda došlo k promlčení daného práva je dle soudu prvního stupně rozhodné, kdy bylo předmětné právo uplatněno u soudu, nikoliv to, kdy dovolání se relativní neplatnosti došlo účastníkovi tohoto právního úkonu (odst. 8, 9 usnesení).

7. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - [fyzická osoba] byl společníkem společnosti [právnická osoba]., s 50 % podílem, který patřil do společného jmění manželů navrhovatelky a [Anonymizováno], - smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 převedl [fyzická osoba] svůj 50 % podíl ve společnosti [právnická osoba]. na účastníka [Jméno advokáta B], který je synem navrhovatelky, za dohodnutou cenu ve výši 5 000 000 Kč, že účastník [Jméno advokáta B] měl tuto dohodnutou cenu za převod daného podílu zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 20 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, a že navrhovatelka jako manželka [Anonymizováno] s tímto převodem vylovila písemně svůj souhlas, - [fyzická osoba] dne 7. 6. 2011 uzavřel se [právnická osoba] Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010, kterým se změnila dohodnutá cena za převod 50 % podílu ve společnosti z původní částky 5 000 000 Kč nově na částku 340 000,00 Kč. [fyzická osoba] při uzavírání tohoto dodatku vše vnímal, byl orientovaný, a že i přes svou nemoc a její vážný stav, kdy si zřejmě byl vědom blížící se smrti, byl schopen ovládnout své jednání i posoudit důsledky tohoto svého jednání, - navrhovatelka o uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 věděla, že jí jeho uzavření bylo známo již dne 7. 6. 2011, kdy došlo k jeho uzavření, ale jako manželka [Anonymizováno] nedala jakýmkoliv způsobem souhlas s jeho uzavřením - [fyzická osoba], narozený dne [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa], zemřel dne [Anonymizováno] - navrhovatelka byla ze závěti jedinou dědičkou po zůstaviteli [fyzická osoba], zemřelém dne [Anonymizováno], a že předmětem dědictví nebyla pohledávka z titulu ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 (usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 10. 2011, č. j. 35 D 451/2011-110). - navrhovatelka se dovolala neplatnosti Dodatku č. 1 až uplatněním práva u soudu žalobou, kterou bylo zahájeno toto řízení ze dne 19. 12. 2013, že tato žaloba byla doručena účastníkovi dne 15. 1. 2014, že se navrhovatelka výslovně dovolala relativní neplatnosti předmětného právního úkonu (jednání) z důvodu absence jejího souhlasu jako manželky s tímto právním úkonem jejího manžela uplatněním práva u soudu podáním ze dne 6. 3. 2014, a že toto podání bylo doručeno účastníkovi dne 9. 2. 2015. Dle soudu prvního stupně provedené dokazování vyvrátilo tvrzení navrhovatelky, že [fyzická osoba] nebyl v době uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 pro svůj zdravotní stav způsobilý k takovému právnímu jednání. Avšak zejména neprokázalo, že by navrhovatelka jako manželka [Anonymizováno] jakoukoliv formou vyjádřila svůj souhlas s uzavřením Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 ze dne 7. 6. 2011.

8. Po té soud prvního stupně dospěl k právním závěrům: - navrhovatelka má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětného právního úkonu dle § 80 písm. c) o. s. ř. Právní úkon – uzavření Dodatku č. 1 - učinil dle navrhovatelky její manžel [fyzická osoba] bez jejího souhlasu, ve stavu, kdy již k takovému jednání nebyl způsobilý, a kdy účastník využil vážného zdravotního stavu [Anonymizováno], aby se zbavil svého závazku ve výši 4 660 000,00 Kč vůči [právnická osoba], a rovněž vůči navrhovatelce, neboť převáděný podíl byl součástí SJM [Anonymizováno] a navrhovatelky. Určení neplatnosti napadeného Dodatku č. 1, je podmínkou, aby pohledávka na doplacení zbylé části ceny za převod podílu ve výši 4 660 000,00 Kč za účastníkem mohla být projednána v dědickém řízení po zemřelém [fyzická osoba], aby tak bylo zřejmé, kdo a v jakém rozsahu bude dědicem takové pohledávky, přičemž bez takového určení není možné se domáhat plnění z takové pohledávky, není tak možné žalovat žalobou na plnění, a bez navrhovaného určení neplatnosti napadeného právního úkonu by bylo právo navrhovatelky na plnění z takové pohledávky ohroženo. - Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 není absolutně neplatným právním úkonem (jednáním), k čemuž odkázal na své dřívější rozhodnutí a uvedl, co nebylo a bylo v řízení prokázáno (odst. 73 usnesení). - k promlčení práva navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno] a účastníkem [Jméno advokáta B] nedošlo. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka uplatila právo dovolat se neplatnosti předmětného právního úkonu u soudu žalobou podanou dne 19. 12. 2013, a výslovně i právo dovolat se relativní neplatnosti daného právního úkonu pro absenci souhlasu navrhovatelky jako manželky ve smyslu ustanovení § 40a a § 145 odst. 2 obč. zák., podáním ze dne 6. 3. 2014, tady dříve než došlo k promlčení tohoto práva uplynutím tříleté promlčecí doby (§ 101 obč. zák.), došlo zcela nepochybně nejpozději dnem 6. 3. 2014 ke stavění běhu promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák., a protože navrhovatelka v zahájeném řízení dosud řádně pokračuje, tak ode dne 6. 3. 2014 dosud promlčecí doba neběží a nemohlo tak dojít k promlčení práva navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti předmětného právního úkonu pro absenci souhlasu navrhovatelky jako manželky ve smyslu ustanovení § 40a a § 145 odst. 2 obč. zák.

9. Soud prvního stupně poté uzavřel, že návrhem na zahájení řízení uplatněný nárok je po právu, neboť Dodatek č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]., ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno] a účastníkem je (relativně) neplatným právním úkonem pro absenci souhlasu navrhovatelky jako manželky [Anonymizováno] s uzavřením tohoto dodatku ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., když navrhovatelka, která neplatnost nezavinila, se této relativní neplatnosti dovolala, přičemž dle právního názoru soudu prvního stupně k promlčení tohoto práva nedošlo, proto nemohl přisvědčit námitce promlčení ze strany účastníka, a proto návrhu navrhovatelky vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ve věci byla úspěšná navrhovatelka a výši jejich náhrady určil celkem částkou 603 280 Kč. O náhradě nákladů řízení státu, které platil ve výši 20 145,45 Kč, rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal účastník, který namítal, že: 1) Rozhodnutí soudu prvního stupně je v otázce běhu promlčecí doby nesprávné a odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 442/03, ze dne 1. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009 a ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 30 Cdo 2940/2007); soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu uvedený v odůvodnění jeho předchozího usnesení v této věci (odst. 14 usnesení), který nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně, že „ke stavění promlčecí doby u práva dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu dochází dnem podání žaloby na neplatnost daného právního úkonu“. Pro posouzení, kdy nastaly účinky relativní neplatnosti, jíž se navrhovatelka dovolává, je rozhodné to, kdy její uplatnění relativní neplatnosti právního úkonu došlo účastníku tohoto právního úkonu, v tomto případě účastníku řízení. Pakliže promlčecí doba k uplatnění relativní neplatnosti běžela ode dne následujícího po uzavření Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, tj. od 8. 6. 2011, a skončila uplynutím tříleté promlčecí doby, tj. dne 8. 6. 2014, a doplnění žaloby ze dne 6. 3. 2014, byla účastníkovi doručena dne 9. 2. 2015, pak je zcela nepochybné, že hmotněprávní účinky práva dovolat se relativní neplatnosti nastaly až doručením hmotněprávního úkonu účastníkovi řízení, ke kterému došlo po uplynutí tříleté promlčecí doby a je tedy nesprávný právní názor soudu prvního stupně, že nedošlo k promlčení práva navrhovatelky dovolat se neplatnosti právního úkonu. Není správný ani názor soudu prvního stupně, že podáním žaloby dochází ke stavění promlčecí doby, bez ohledu na to, kdy nastaly nebo nastanou účinky tzv. relativní neplatnosti. V případě dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu zákon vykonání práva u soudu nevyžaduje. Lze je vykonat i mimosoudně, přičemž účinky relativní neplatnosti nastávají vždy dojitím projevu vůle ostatním (všem) účastníkům právního úkonu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 948/2006). Ke stavení promlčecí doby podle ust. § 112 obč. zák. tedy nedochází u žaloby na určení relativní neplatnosti, ale jen u žaloby na plnění. 2) Odvolatel dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil naléhavý právní zájem navrhovatelky na určení Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, neboť takové rozhodnutí nevytvoří právní základ pro rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví. Pokud navrhovatelka tvrdí, že konkrétní pohledávka ze smlouvy o převodu obchodního podílu patřila zůstaviteli ke dni jeho smrti a tato pohledávka nebyla v dědictví dosud projednána, pak měla navrhovatelka naléhavý právní zájem na určení, že tato pohledávka patřila zůstaviteli ke dni jeho smrti, event. že patřila do společného jmění manželů zůstavitele, a jeho pozůstalé manželky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 136/98, a sp. zn. 29 Odo 208/2005). Jestliže právní otázka – platnost smlouvy, o níž má být rozhodnuto na základě žaloby na určení, má povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, lze-li žalovat na určení samotného práva – zůstavitelova vlastnictví (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 63/92). Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na určení neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu zamítne a účastníkovi řízení přizná právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé účastníkovi specifikoval ve svém podání ze dne 13. 5. 2022.

11. K odvolání se vyjádřila navrhovatelka tak, že má za to, že soud prvního stupně posoudil právo navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti Dodatku č. 1 správně, ačkoliv nesprávně stanovil délku promlčecí doby. K tomu uvedla, že i promlčecí lhůta, ve které žalobkyně byla oprávněna uplatnit právo dovolat se relativní neplatnosti Dodatku č. 1 z důvodu absence souhlasu manželky, činí dle obecné právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku pro absolutní obchody, tj. i pro Dodatek č. 1, dle obecné právní úpravy uvedené v ust. § 397 obch. zák. čtyři roky. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 504/2007, ze dne 25. 2. 2009, a ze dne 29. 11.2006, sp. zn. 29 Odo 1094/2004. Vzhledem k tomu, že úprava stavení promlčecí doby je v ust. § 112 obč. zák. a v ust. § 402 obch. zák. de facto až na drobné odchylky totožná, nemá tato nepřesnost soudu prvního stupně vliv na správnost napadeného usnesení. Proto navrhovatelka i bez stavení promlčecí lhůty uplatnila právo namítnout relativní neplatnost Dodatku č. 1 dle ust. § 40a obč. zák. ve spojení s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. řádně a včas a její právo nebylo dne 9. 2. 2015, kdy bylo žalovanému doručeno vyjádření žalobkyně ze dne 6. 3. 2014, ve kterém uplatnila své právo dovolat se relativní neplatnosti Dodatku č. 1 z důvodu absence jejího souhlasu, promlčeno, když promlčecí doba uplynula nejdříve dne 7. 6. 2015. Nesouhlasí s názorem odvolatele, že na předmětném určení nemá navrhovatelka naléhavý právní zájem. Má za to, že soud prvního stupně posoudil existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně věcně správně a s dostatečným odůvodněním. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil účastníkovi nahradit navrhovatelce náklady odvolacího řízení.

12. K tomu účastník při jednání odvolacího soudu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1509/2021 ze dne 11. 8. 2021, kterým Nejvyšší soud nepřipustil dovolání, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí řešil to, že lhůta opomenuté manželky domáhat se relativní neplatnosti právního úkonu vykonaným jejím manželem, je podle ustanovení § 101 obč. zák. tříletá a začíná běžet vždy dnem, kdy došlo k uzavření právního úkonu, a to i při právních úkonech, které ke své účinnosti vyžadují rozhodnutí příslušného orgánu podle § 101 obč. zák.

13. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, s ohledem na čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) projednal věc podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), platném do 31. 12. 2013.

15. Podle ust. § 145 obč. zák. (1) majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

16. Podle ust. § 40a věty prvé a druhé obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

17. Podle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Odvolací soud se v této věci vzhledem k tomu, co je předmětem tohoto řízení, zabýval oběma námitkami odvolatele, neboť je-li nesprávný závěr soudu prvního stupně o námitce promlčení vznesené účastníkem /viz námitka ad) 1 odvolatele /, bude pro věc dále rozhodné, zda byly splněny podmínky ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. /viz námitka ad) 2 odvolatele /.

19. Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou ad) 1, která ostatně koresponduje i se závěry odvolacího soudu přijatými v jeho usnesení ze dne 8. března 2021, č. j. 7 Cmo 156/2020-518 (srov. odst. 10 až 14 jeho odůvodnění). Předně není správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě došlo ke stavení promlčecí doby dle ust. § 112 obč. zák., neboť uvedené zákonné ustanovení na daný případ nedopadá. Soudem prvního stupně aplikované ust. § 112 obč. zák. totiž upravuje toliko případy stavení promlčecí doby uplatněním práva věřitele u soudu, kdy dochází k uplatnění takového práva vesměs žalobami na plnění, přičemž uplatněním takového nároku není podání žaloby na určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. tak, jak je tomu v této věci. Je zcela zjevné, že soud prvního stupně „právo“ navrhovatelky na určení neplatnosti právního úkonu – Dodatku č. 1, které svými procesními úkony u soudu uplatnila dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. (návrh navrhovatelky a i jeho doplnění ze dne 6. 3. 2014), zaměňuje s právem navrhovatelky dovolat se jednostranným právním úkonem relativní neplatnosti Dodatku č. 1., který je ale hmotně právní úkonem ve smyslu ust. § 40a obč. zák.

20. Uvedené zcela zásadní pochybení soudu prvního stupně jej pak vedlo i k nesprávnému závěru, že pro posouzení běhu promlčecí doby je rozhodné, kdy bylo předmětné právo navrhovatelky uplatněno u soudu nikoliv to, kdy dovolání se relativní neplatnosti došlo účastníkovi tohoto právního úkonu, jak dle něj „nesprávně uzavřel odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí v této věci“ (viz odst. 8 a 9 napadeného usnesení). K tomuto odvolací soud pro úplnost znovu uvádí z ustálené soudní judikatury (veřejnosti dostupné na www. nsoud.cz), že: „Ochrana opomenutého manžela je založena na možnosti uplatnění námitky relativní neplatnosti právního úkonu v režimu § 145 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 40a obč. zák.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 2453/2012), a že: „ K tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti, zákon nestanoví žádnou formu; proto tak lze učinit jakýmkoliv způsobem. Lze tak učinit žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu (nároku) v řízení před soudem; postačuje, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního úkonu i mimosoudně. Účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě - namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem - všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006). Promítnuto do poměrů této věci to znamená, že vznesla-li navrhovatelky námitku relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1, jehož účastníkem (posledním) byl účastník tohoto řízení, je pro posouzení toho, kdy nastaly účinky její námitky, rozhodný den 9. 2. 2015, tj. den kdy byl tento její hmotněprávní úkon účastníkovi doručen, nikoliv tedy den 6. 3. 2014, kdy byl její procesní úkon (doplnění návrhu), který její předmětný hmotně právní úkon obsahoval, doručen soudu.

21. Pokud jde o délku promlčecí doby, pak odvolací soud nemá důvod se odchýlit od svého již jednou přijatého závěru (odst. 12 prvního usnesení odvolacího soudu), který pro úplnost opakuje: Vybočí-li právní úkon jednoho z manželů z mezí stanovených § 145 odst. 2 obč. zák. jedná se o relativní neplatnost úkonu dle ust. § 40a obč. zák., a řídí-li se samotné právo dovolat se relativní neplatnosti obč. zák., které slouží k ochraně opomenutého manžela, řídí se týmž režimem i jeho promlčení, tj. jeho Částí první. Obecná ustanovení, Hlavou osmou. Promlčení. V této věci se proto i právo navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu – Dodatku č. 1 jako jiná majetková práva promlčuje, promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 100 odst. 1 věta první a § 101 obč. zák.). K tomu odvolací soud odkazuje za mnohé na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1509/2021, přiléhavě v této věci použité odvolatelem. V tomto případě tak obecná tříletá promlčecí doba počala běžet ode dne, kdy právo navrhovatelky mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne 7. 6. 2011, neboť uvedená lhůta počíná běžet objektivně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne15.dubna 2003, sp. zn. 32 Odo 568/2002 ).

22. Odvolací soud konstatuje, že měl-li soud prvního stupně za to, že závěry odvolacího soudu přijaté v jeho usnesení ze dne 8. března 2021, č. j. 7 Cmo 156/2020-518 nebude respektovat ve smyslu ust. § 226 odst. 1 o. s. ř., bylo na něm, aby se s nimi, jakož i s ustálenou soudní judikaturou, řádně vypořádal. To však soud prvního stupně žádným relevantním způsobem neučinil, přičemž jeho právní závěry ohledně námitky promlčení práva navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu vznesené účastníkem, nejsou souladné se zákonem a ani s ustálenou soudní judikaturou.

23. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právo navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu dle ust. § 40a obč. zák. ve spojení s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. jí mohlo být vykonáno poprvé dnem uzavření předmětného dodatku tj. dnem 7. 6. 2011, a to po dobu tří let, tj. do dne 7. 6. 2014. Byla-li tedy její námitka relativní neplatnosti Dodatku č. 1 doručena účastníkovi až dne 9. 2. 2015, dovolala se relativní neplatnosti předmětného právního úkonu vůči němu až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 100 odst. 1 věta první a § 101 obč. zák.). A lze tak na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřít, že účastníkova námitka promlčení tohoto práva navrhovatelky je důvodná a účinky spojené s dovoláním se relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1 - nenastaly.

24. V řízení vedeném dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Aktivní věcná legitimace svědčí navrhovatelce v případě, že je účastna právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo se její právní sféry sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem navrhovatelky na požadovaném určení je pak dán tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo její právo nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým, přičemž pro závěr soudu zda navrhovatelka ve věci má naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010).

25. Při posouzení odvolací námitky ad 2) vyšel odvolací soud z toho, že navrhovatelka, manželka Petra Kříže zemřelého dne 12. 6. 2011, byla ze závěti jedinou dědičkou po zůstaviteli [fyzická osoba], a že předmětem dědictví nebyla pohledávka z titulu zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010, včetně jejího Dodatku č. 1.

26. Protože i pohledávka zůstavitele je jeho majetkem, tedy jeho právem na její zaplacení vzniklé mu ze závazkového právního poměru, dospěl odvolací soud k závěru, že v této věci je určení neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, otázkou předběžnou ve vztahu k existenci pohledávky zůstavitele. Dle odvolacího soudu se proto v tomto případě stav ohrožení práva navrhovatelky, jako dědičky, neodstraní vyřešením předběžné otázky, tj. určením neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, neboť z toho bez dalšího právní vztah (právo) významné pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, že majetek (pohledávka) zemřelému ke dni jeho smrti náležel (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 22 Cdo 136/98 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1305/2010, ze dne 30. 8. 2012).

27. A odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že navrhovatelka v této věci nemá na předmětném určení dle ust. § 80 c) o. s. ř. naléhavý právní zájem, což samo o sobě je bez dalšího důvodem pro zamítnutí jejího návrhu.

28. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že návrh navrhovatelky na určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ve Společnosti se zamítá (viz výrok I. shora).

29. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky rozhodl odvolací soud dle ust. § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení měl plný úspěch účastník.

30. Náklady řízení účastníka před soudem prvního stupně, Okresním soudem v Jablonci nad Nisou a v prvním odvolacím řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sestávají z odměny jeho prvního zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno], který není plátcem DPH, za poskytnutých 18 úkonů právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“), a to převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření 24. 2. 2014, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 19. 3. 2014, jednání s protistranou dne 9. 9. 2014, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 9. 3. 2015, vyjádření ze dne 10. 3. 2015, účast na jednání dne 12. 3. 2015, účast na jednání dne 5. 5. 2015, které přesáhlo dvě hodiny, účast na jednání 25. 6. 2015, účast na jednání dne 1. 10. 2015, účast na jednání dne 6. 10. 2016, účast při výslechu dožádaným soudem v Praze 2 dne 13. 2. 2017, účast na jednání dne 25. 4. 2017, účast na jednání dne 1. 6. 2017, vyjádření ze dne 8. 6. 2018, účast na jednání dne 12. 6. 2018 a vyjádření k odvolání navrhovatelky ze dne 20. 8. 2018); výše odměny se určuje dle § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT 18 x 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve výši 18 x 300 Kč, z náhrady cestovného při použití osobního vozidla na trase [adresa] – [adresa] a zpět dle § 13 odst. 5 AT ve výši 1 208 Kč (224 km, v trvání 3 hodin, při advokátem doložené průměrné spotřebě 5,2 l nafty na 100 km dle technického průkazu osobního vozidla značky Opel, a to dle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot) a z náhrady za promeškaný čas § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 600 Kč. Celkem náklady žalovaného v řízení před soudy obou stupňů v době zastoupení advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno] činí 61 200 Kč.

31. Náklady účastníka v dalším řízení před soudem prvního stupně, Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci a v druhém odvolacím řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze dále sestávají z odměny jeho druhého zástupce [Jméno advokáta C], který je plátcem DPH až od roku 2020, za poskytnutých 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT, a to převzetí zastoupení dne 4. 11. 2019, účast na jednání dne 13. 11. 2019, účast na jednání dne 19. 2. 2020, první odvolání účastníka ze dne 1. 4. 2020, vyjádření ze dne 10. 6. 2021 a účast na jednání dne 21. 6. 2021; výše odměny se určuje dle § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT 6 x 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve výši 6 x 300 Kč, z náhrady cestovného na jednání dne 13. 11. 2019, 19. 2. 2020 a 21. 6. 2021 a seznámení se spisem dne 4. 11. 2019 při použití osobního vozidla na trase 4 x [adresa] – [adresa] a zpět dle § 13 odst. 5 AT ve výši 1 208 Kč ( 8 x 15 km, v trvání celkem 4 hodin, při advokátem doložené průměrné spotřebě 5,6 l nafty na 100 km dle technického průkazu osobního vozidla reg. zn. [SPZ], a to dle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot), z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 800 Kč a z 21% DPH ve výši 3 015,18 Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) a soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč dle položky č. 22 odst. 1 písm. b) ve spojení s položkou č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudního poplatků. Celkem náklady účastníka v řízení před soudy obou stupňů v době zastoupení advokátem [Jméno advokáta C] činí 26 932,18 Kč.

32. Náklady tohoto odvolacího řízení účastníka sestávají z odměny jeho zástupce [Jméno advokáta C] za poskytnuté 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k), g), d) AT, a to konkrétně odvolání ze dne 16. 7. 2021 doplněné podáním ze dne 29. 7. 2021, replika k vyjádření žalobkyně ze dne 10. 5. 2022 a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2022, jejíž výše se určuje dle § 9 odst. 4 písm. b) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT 3 x 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve výši 3 x 300 Kč, z náhrady cestovného při použití osobního vozidla na trase [adresa] – [adresa] a zpět dle § 13 odst. 5 AT ve výši 1 479 Kč (220 km, v trvání 4 hodin, při advokátem doložené průměrné spotřebě 5,6 l nafty na 100 km dle technického průkazu osobního vozidla reg. zn. [SPZ], a to dle § dle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot), z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 800 Kč a z 21% DPH ve výši 3 288,18 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Celkem náklady tohoto odvolacího řízení účastníka činí 18 946,18 Kč.

33. Celkem tak náklady účastníka v řízení před soudy obou stupňů činí 107 078,36 Kč a v této výši mu byla jejich náhrada přiznána; platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud dle ust. § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení, které platil, neboť navrhovatelka nebyla od soudních poplatků osvobozena. Protože stát platil v řízení odměnu a náhradu hotových výdajů znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve výši 8 655 Kč, znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve výši 1 025 Kč a znaleckému ústavu [právnická osoba] ve výši 10 460,45 Kč, činí tak celkové náklady řízení státu částku 20 140,45 Kč, a v této výši mu byla jejich náhrada přiznána.

Poučení