7 Cmo 255/2023 - 679

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2023, č. j. 50 Cm 89/2014-619, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se: a) potvrzuje ve výroku I.; b) mění ve výroku II. jen tak, že náhrada nákladů řízení činí 590 591 Kč; jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 524 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 900 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2013 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokátovi, na náhradě nákladů řízení částku 342 692,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně předchozím rozsudkem ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 50 Cm 89/2014-396 žalobu jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním, že pokud žalobce v souvislosti s dohodou o narovnání zaplatil společnosti [právnická osoba] částku 900 000 Kč, nejedná se o škodu, kterou by společnosti [právnická osoba]., respektive žalobci, způsobila žalovaná uzavřením předmětných smluv ze dne 18. 3. 2010. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 6 Cmo 166/2019 – 450, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závěrem, že v poměrech daného případu je evidentní, že jde o věc nejen skutkově neobjasněnou, ale v rozhodnutí absentují i zásadní tvrzení rozhodných skutečností ze strany žalobce. Z toho pohledu nebyl prostor pro věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu. Odvolací soud poskytl při jednání dne 12. 10. 2021 účastníkům poučení o tom, že jestliže žalobce tvrdí, že smlouva byla předražená, finančně nevýhodná a z toho důvodu žalovaná nejednala s péčí řádného hospodáře, je potřeba vznést konkrétní tvrzení v daném směru a prokázat příslušná tvrzení o tom, že smlouva byla nevýhodná a proč. Poté bude na žalované, aby v případě, že bude na základě takových tvrzení a souvisejícího dokazování prokázána finanční nevýhodnost smlouvy, aby se bránila a tvrdila a navrhovala k tomu důkazy, že jednala přesto s péčí řádného hospodáře, pokud takovouto smlouvu uzavřela.

3. V navazujícím řízení vyšel soud prvního stupně na základě provedených důkazů z toho, že - žalobce je od 6. 1. 1994 zapsán v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl A, vložka [Anonymizováno], s předmětem podnikání mimo jiné provozování nestátního zdravotnického zařízení, také klinická biochemie, hematologie-laborant. práce, klinická mikrobiologie a poskytování zdravotních služeb. Statutárním orgánem žalobce je komplementář [právnická osoba]., IČO [IČO], v minulosti to byl komplementář [právnická osoba]., IČO [IČO], resp. IČO [IČO]. - žalovaná byla od 31. 7. 2002 do 30. 9. 2011 zapsána v obchodním rejstříku jako členka představenstva společnosti [právnická osoba]., přičemž v období od 31. 7. 2002 do 20. 3. 2006 byla zapsána jako předseda. V období od 20. 3. 2006 do 22. 10. 2010 byl jako předseda představenstva zapsán [tituly za jménem] [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno] a v období od 30. 1. 2007 do 22. 10. 2010 byla jako členka představenstva zapsána paní [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno]. V období od 22. 10. 2010 do 30. 9. 2011 byl jako předseda představenstva zapsán [tituly před jménem] [adresa], narozený dne [Anonymizováno] a jako člen představenstva [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], narozený dne [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] byla od 31. 7. 2002 do 30. 9. 2011 zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka [Anonymizováno], přičemž jako předmět podnikání měla zapsáno mimo jiné testování, měření, analýzy a provozování nestátního zdravotnického zařízení – klinická biochemie a interní lékařství a provozování pohotovostní laboratoře. Jako jediný akcionář byla v období od 12. 7. 2004 do 20. 3. 2006 zapsána v obchodním rejstříku žalovaná, v období od 30. 1. 2007 do 22. 10. 2010 společnost [Anonymizováno], [adresa] a v období od 22. 10. 2010 do 30. 9. 2011 společnost [právnická osoba]., IČO [IČO]. Společnost [právnická osoba]. byla ke dni 30. 9. 2011 vymazána z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu byl zánik této společnosti v důsledku fúze sloučením se společností [Anonymizováno] IČO [IČO žalobce], tedy žalobcem, který následně změnil právní formu na komanditní společnost. - žalovaná pracovala u společnosti [právnická osoba]., jako „lékařský vedoucí laboratoře“ na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 1. 2006. Pracovní poměr žalované u společnosti [právnická osoba]. byl ukončen v prosinci 2010. Ke dni 31. 12. 2010 byl potom také ukončen pracovní poměr paní [Anonymizováno], pracovnice laboratoře, jež byla proškolena na práci s přístrojem [Anonymizováno]. - dne 18. 3. 2010 uzavřela společnost [právnická osoba]., jako kupující, za kterou jednala žalovaná (označená jako prim. [Jméno žalované]), a společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jako prodávající, za kterou jednala [tituly před jménem] [Anonymizováno], kupní smlouvou, jejímž předmětem byla koupě kyvet pro analýzu močového sedimentu pro provoz přístroje [Anonymizováno] (dále také jen „přístroj“), který bude k tomuto účelu kupujícímu zapůjčen. Kupující se předmětnou smlouvou zavázal kupovat do 3 let od podpisu smlouvy od prodávajícího kyvety pro provoz přístroje za ceny uvedené v příloze č. 1, tj. za 1 balení po 600 ks kyvet cenu 15 552 Kč bez DPH, jež v době podpisu smlouvy činila 10 %. Ve smlouvě byl zároveň sjednán minimální roční odběr kyvet ve výši 40 000 ks, tj. 67 balení po 600 ks. V rámci kupní smlouvy bylo smluvními stranami zároveň ujednáno pro případ, že kupující neodebere každý rok 40 000 ks kyvet, že mu bude fakturována dohodnutá částka 17,10 Kč za každou neodebranou kyvetu, a to po uplynutí 12, resp. 24, 36 měsíců, tedy v březnu 2011, 2012 a 2013, přičemž splatnost faktury je 14 dní. Nedílnou součástí kupní smlouvy je i samostatná smlouva o výpůjčce přístroje [Anonymizováno] výr. č. [Anonymizováno], na jejímž základě půjčuje prodávající kupujícímu uvedený přístroj k bezplatnému užívání v laboratorním provozu za účelem ověření jejich provozní spolehlivosti a nákladovosti, přičemž na přístroji budou používány výhradně kyvety dodávané na základě této kupní smlouvy, když přístroj bude po celou dobu testování ve vlastnictví prodávajícího. Ve smlouvě bylo zároveň sjednáno právo prodávajícího odstoupit od kupní smlouvy, a to z důvodu porušení specifikovaných povinností kupujícího. - dne 18. 3. 2010 uzavřela společnost [právnická osoba]., jako vypůjčitel, za kterou jednala žalovaná (označená jako prim. [Jméno žalované]), a společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jako půjčitel, za kterou jednala [tituly před jménem] [Anonymizováno], smlouvu o výpůjčce, která je nedílnou součástí kupní smlouvy uzavřené mezi výše uvedenými stranami, jejímž předmětem bylo přenechání přístroje [Anonymizováno] výr. č. [Anonymizováno] na dobu 3 let do užívání v laboratorním provozu za podmínek uvedených v kupní smlouvě na odběr kyvet, jež je nedílnou součástí této smlouvy. Půjčitel se smlouvou zavázal zaškolit zaměstnance vypůjčitele, dále instalovat přístroj v sídle vypůjčitele na dohodnutém místě a poskytovat bezplatně vypůjčiteli záruční a pozáruční servis do doby platnosti této smlouvy. Vypůjčitel se smlouvou zavázal poskytnout součinnost při instalaci přístroje, potvrdit písemně převzetí přístroje, určit zaměstnance zodpovědné za obsluhu přístroje, provozovat přístroj správným způsobem a umožnit půjčiteli na jeho požádání přístup k přístroji. Dle smlouvy vypůjčitel nesmí přenechat přístroj k užívání jinému ani zřídit zástavní právo k přístroji. Vypůjčitel dále mohl dle smlouvy 30 dnů před skončením jednané doby výpůjčky požádat půjčitele o odkoupení přístroje za částku 1 000 Kč. Půjčitel byl oprávněn požadovat vrácení přístroje před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže mimo jiné zjistí, že kupující zapůjčil přístroj třetí osobě, pronajme nebo ho zatíží zástavním právem. - společnost [právnická osoba] navrhovala společnosti [právnická osoba]. také uzavření kupní smlouvy na automatický analyzátor na vyšetření močového sedimentu [Anonymizováno] výr. č. [Anonymizováno] za kupní cenu 1 086 910 Kč včetně DPH. Kupní cena by byla uhrazena na základě faktury s datem splatnosti 30 dní od data vystavení. Pokud jde o spotřební materiál, byla cena plastové kyvety k analýze močového sedimentu uvedena 8,82 Kč/ks a kompletní analýza moče chemicky a močového sedimentu stojí 13,81 Kč + DPH. Předmětný návrh kupní smlouvy byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně předložen svědkem [tituly před jménem] [Anonymizováno], přičemž byl podepsán toliko [tituly před jménem] [Anonymizováno] za společnost [právnická osoba] Společnost [právnická osoba]. však smlouvu nepodepsala. - společnost [právnická osoba] zaslala přípisem ze dne 22. 4. 2013 žalobci, k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], fakturu č. 21300013 ze dne 22. 4. 2013, splatnou dne 6. 5. 2013, znějící na částku 1 590 300 Kč, kterou tato společnost vyúčtovala penalizaci za neodebrané kyvety, a to v období od 18. 3. 2010 do 18. 3. 2011 za 52 ks neodebraných balení, v období od 19. 3. 2011 do 18. 3. 2012 za 43 ks neodebraných balení, v období od 19. 3. 2012 do 18. 3. 2013 za 60 ks neodebraných balení. V rámci přípisu společnost [právnická osoba] poukázala na to, že původně vystavená faktura byla v nesprávné výši, neboť v období od 1. 1. 2010 do 17. 3. 2010 bylo odebráno 5 balení kyvet, které byly původně započteny do odběru za období od 18. 3. 2010 do 17. 3. 2011. V rámci přípisu je dále poukázáno na to, že dle uzavřené kupní smlouvy mělo být každý rok odebráno 67 ks balení kyvet, přičemž odebráno bylo v období od 18. 3. 2010 do 18. 3. 2011 jen 15 ks balení, v období od 19. 3. 2011 do 18. 3. 2012 jen 24 ks balení a v období od 19. 3. 2012 do 18. 3. 2013 jen 7 ks balení. Počet odebraných a neodebraných balení kyvet v uvedeném období, tj. od 18. 3. 2010 do 17. 3. 2013, potvrdil v rámci svědecké výpovědi bývalý zaměstnanec žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno], jež pracoval u žalobce v letech 2012 až 2017 a který byl pověřen kontrolou množství odebraných a neodebraných balení kyvet. Společnost [Anonymizováno] původně požadovala penalizaci za neplnění odběru sjednaného množství kyvet dle kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010 již v roce 2011, a to za první období trvání smlouvy. Na základě následné dohody se společností [právnická osoba]., resp. žalobce, však bylo přistoupeno ke konečné penalizaci až v roce 2013. Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] potvrdil počet provedených vyšetření moči, tedy analýz moči chemicky i mikroskopicky, ve společnosti [právnická osoba]. v letech 2007 až 2009, když v roce 2007 jich bylo 10 137, v roce 2008 jich bylo 9 568 a v roce 2009 jich bylo 9 278. Žalobce se rozhodl neponechat si vypůjčený přístroj [Anonymizováno], resp. tento přístroj nekoupit, a neodebrat sjednané množství kyvet, a to s ohledem na množství neodebraných kyvet, které činilo 93 000 kusů. Počet vyšetření v laboratoři v Plzni činil dle svědka ročně cca 10 000. Pokud by se zohlednil počet vyšetření v okolních obcích, tj. [adresa], činil by počet vyšetření ročně cca 20 000. Žalobce měl také alternativu přístroje od nového dodavatele, který zapůjčil jiný přístroj s vyšetřením formou průtokové cytometrie. Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve své výpovědi před soudem prvního stupně uvedl, že žalobce v roce 2011 provozoval minimálně 5 laboratoří a v roce 2017 to bylo minimálně 20, přičemž v letech 2010 až 2013 žalobce provozoval laboratoře, které ohledně počtu předmětného vyšetření moči byly stejné, ale provozoval také laboratoře, jež měly 5x až 6x větší počet provedených vyšetření tohoto typu, šlo např. o laboratoř [Anonymizováno], na adrese [adresa]. Vyšší výkonnost, asi 2x, měly také laboratoře v [adresa]. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] potvrdil, že o uzavření dohody o narovnání se společností [Anonymizováno] on nevyjednával, ale činil tak pan [Anonymizováno] a vyjednával s [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. - dne 24. 7. 2013 uzavřel žalobce, za kterého jednal komplementář společnost [právnická osoba]., jednající [Anonymizováno], předsedou představenstva a [Anonymizováno], členem představenstva, a společnost [právnická osoba], IČO [IČO], za kterou jednala na základě plné moci ze dne 8. 2. 2013 [tituly před jménem] [Anonymizováno], dohodu o narovnání. V rámci předmětné dohody o narovnání smluvní strany označily za sporné dosavadní nároky společnosti [právnická osoba] z kupní smlouvy uzavřené dne 18. 3. 2010 v souvislosti s nedodržením minimálního odběru spotřebního materiálu a nároku této společnosti na úhradu smluvní pokuty. Smluvní strany se zároveň dohodly na tom, že všechna práva a závazky stran z kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010, včetně všech sporných nároků, uzavřením dohody o narovnání zaniknou a budou nahrazeny novými závazky dle této dohody. Strany se pak dohodly, že žalobce uhradí společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu v celkové výši 900 000 Kč, jež vznikla v souvislosti s nedodržením povinnosti minimálního odběru dle kupní smlouvy. Žalobce uhradil společnosti [právnická osoba] částku 900 000 Kč, a to převodem z účtu žalobce dne 8. 7. 2013, s poznámkou penále DOT. Platba byla připsána na účet společnosti [právnická osoba] dne 14. 7. 2013 a je účtována na účtu č. 644 – Výnosové úroky. Na základě uvedené dohody společnost [právnická osoba] vystavila žalobci novou fakturu č. 21300013, splatnou dne 8. 7. 2013, znějící na částku 900 000 Kč. - žalobce vyzval v zastoupení [Jméno advokáta A], žalovanou přípisem ze dne 10. 12. 2013 k náhradě škody ve výši 900 000 Kč, a to s poukazem na porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře při uzavření předmětné kupní smlouvy a v ní sjednané penalizaci. Předmětná výzva byla žalované zaslána doporučenou poštou dne 11. 12. 2013. - v říjnu 2010 došlo k převodu akcií společnosti [právnická osoba]. z jediného akcionáře společnosti [Anonymizováno], [adresa], na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO]. Při převodu akcií společnosti [právnická osoba]. ze společnosti [Anonymizováno], na společnost [právnická osoba]., byly v souvislosti s due diligence předloženy seznamy smluv a dalších dokumentů, přičemž v rámci Přehledu kupních smluv byla mimo jiné uvedena také Kupní smlouva uzavřená se společností [Anonymizováno] dne 18. 3. 2010 a v rámci Seznamu smluv – OSTATNÍ byla uvedena také smlouva o výpůjčce uzavřená s touto společností dne 18. 3. 2010. Dle sdělení [tituly za jménem] [Anonymizováno], advokáta, jenž byl společností [Anonymizováno], zproštěn mlčenlivosti, vyplývá, že s uvedenými smlouvami nebyly společností [právnická osoba]., uplatněny jakékoliv výhrady či připomínky. - žalovaná byla členem statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. od 31. 7. 2002, a to na základě písemného rozhodnutí tehdejšího jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]. Soud prvního stupně dále zjistil, že v rejstříkovém spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. B/981, týkajícího se společnosti [právnická osoba]. není založeno další rozhodnutí jediného akcionáře této společnosti a opětovné volbě, resp. jmenování žalované, členem statutárního orgánu, když dle stanov této společnosti bylo funkční období člena představenstva maximálně pětileté, tedy dle obsahu rejstříkového spisu došlo k zániku funkce člena představenstva společnosti [právnická osoba]. v případě žalované nejpozději v roce 2007. - z výslechu svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], ze společnosti [právnická osoba], vzal soud prvního stupně za prokázané, že cena kyvet dle kupní smlouvy byla navýšena s ohledem na skutečnost, že přístroj byl poskytnut společnosti [právnická osoba]. do užívání a měl být uhrazen formou tzv. reagenčního leasingu, což je dle svědka běžný způsob pořizování přístrojů. Cena přístroje se tehdy vydělila předpokládaným počtem vyšetření za 3 roky a z toho se stanovila předpokládaná cena kyvet, resp. přirážka, jež bude k ceně kyvety připočtena. - z výslechu svědka [Anonymizováno]. [tituly za jménem] [Anonymizováno], majitele společnosti [Anonymizováno], jež byla v období od ledna 2007 do října 2010 jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]., vzal soud prvního stupně za prokázané, že bylo plně v kompetenci žalované, aby za společnost [právnická osoba]. uzavřela předmětnou kupní smlouvu a smlouvu o výpůjčce se společností [právnická osoba], když pořízení tohoto přístroje svědek považuje za běžnou provozní záležitost, jež se s akcionáři nekonzultovaly. Svědek dále uvedl, že ani zájemce o akcie, tj. společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], v těchto smlouvách neviděl žádné riziko, když byl se smlouvami v rámci procesu due diligence seznámen, přičemž nevznesl žádné připomínky ani nepožadovat ponížit kupní cenu za akcie. Dle svědka jde o normální podnikatelské riziko, když se koupí přístroj s nějakým očekáváním počtu vyšetření na tomto přístroji a toto očekávání se případně nenaplní. Svědek vychází z toho, že přístroj byl pořízen, neboť se očekávalo navýšení počtu vyšetření moči. Stejně tak byla žalovaná dle svědka kompetentní rozhodnout o způsobu pořízení přístroje, přičemž ten způsob, který zvolila, je v Německu zcela běžný, tam se přístroje nekupují. V ČR je také nový trend přístroje půjčit uvedeným způsobem. - žalovaná v rámci svého účastnického výslechu k okolnostem uzavření předmětných smluv uvedla, že v té době byl v laboratoři v Plzni nepoměr mezi počtem vyšetření krve a moči, a to 200 krví a 70 močí denně. Nepoměr byl dán tím, že vyšetření močového sedimentu se provádělo nekvalitně, neboť neměli možnost pozorovat ledvinné válce. V případě přístroje [Anonymizováno] šlo o přístroj, na kterém mohla spolehlivě identifikovat přítomnost ledvinového onemocnění, konkrétně granulovaných válců. Žalovaná tehdy vycházela z předpokladu, že osloví její lékaře, oznámí jim právě pořízení nového přístroje, případně jim zašle fotografie jako výsledky vyšetření moči a požádá je, aby s vyšetřením krve zasílali i vyšetření moči. V podstatě již v případě, že by došlo k navýšení na 170 odběrů močí denně, tak by zde byl splněn nesjednaný odběr kyvet. Žalovaná léta ve školách a v závodech prováděla prevenci, což je publikováno v odborných publikacích. V souvislosti s prováděním této prevence tedy mohla žalovaná zvýšit počet vyšetření moči, když všichni věděli o tom, jak vysoký je podíl onemocnění ledvin s tím, že tehdy VZP tomu byla nakloněná. Žalovaná uvedla, že jí šlo o společnost [právnická osoba]., tedy o laboratoř, a při zvýšeném nálezu bílkovin v moči uměla moč dále elektroforeticky vyšetřit. To je pro laboratoř velmi lukrativní. Nešlo tak o náklady ve výši 27 Kč za to první vyšetření, ale o to, že prostřednictvím toho následného vyšetření mohla laboratoř získat 2 000 Kč za jedno vyšetření. Tím by se samozřejmě zvýšil zisk laboratoře, když žalovaná jinak, než svojí odborností zvýšit zisk laboratoře nemohla. Žalovaná tehdy měla mzdu 75 000 Kč měsíčně, a výše této mzdy byla dle žalované také důvod, proč byla následně propuštěna. Nástupce žalované pak neoznámil lékařům, že v laboratoři mají nový přístroj, nepožádal lékaře o zasílání vzorků k vyšetření moči a v podstatě ani ten přístroj neuvedl do chodu. S ohledem na výši platu byla také propuštěna laborantka, paní [Anonymizováno], jež byla zaškolena na předmětný přístroj. O nové proškolení nemělo být již požádáno a přístroj tam ležel a nikdo s ním nepracoval. Žalovaná dále poukázala na to, že tehdy laboratoř v Plzni měla své jméno a žalované šlo o to, aby byla nejlepší, a proto se rozhodla pro pořízení nejlepšího přístroje. Šlo o nejlepší přístroj. Důvodem, proč měla žalovaná vysoký plat, bylo to, že každý rok navýšila zisk laboratoře o 5 % a svědek, docent [Anonymizováno] to ohodnotil. Toto navýšení zisku by žalovaná dle svého vyjádření také dokázala přístrojem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že tehdejší členové představenstva, tedy [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyli lékaři, nebyl tam fakticky prostor pro komunikaci, tedy pro odbornou komunikaci mezi ní a [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], kteří tehdy měli za úkol snížit náklady a počet zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že žalovaná se s novým představenstvem v podstatě bavila jenom o snižování nákladů, tak jim o jejích záměrech s ohledem na provádění prevence v budoucnu neříkala, neboť by k tomu vyšetření potřebovala ještě jednu laborantku. Bylo to také nutné předem připravit, napsat rodičům, vedení školy a řediteli závodu, což v minulosti žalovaná dělala. - z vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno], soud prvního stupně zjistil, že [tituly před jménem] [Anonymizováno], který je od roku 2009 kromě jiného členem představenstva společnosti [právnická osoba]., se podílel s ohledem na své postavení ve věci žalobce na klíčových jednáních a na přijímání nejvýznamnějších rozhodnutí. V souvislosti s uplatněnou penalizací ze strany společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [Anonymizováno] poukázal na to, že u žalobce analyzovali možnosti, jak minimalizovat ztráty z uvedených smluv uzavřených s touto společností. Zvažovali různé varianty odběru kyvet a jejich využití, přesměrování některých vyšetření do laboratoře v Plzni atd. Dle [tituly před jménem] [Anonymizováno] by však toto nevedlo k významnější změně, neboť množství kyvet bylo vysoké. Vzhledem k tomu bylo přistoupeno k jednání se společností [právnická osoba] o prominutí penalizace, neboť tato společnost vyhrála tendr na velkou dodávku přístrojů na analýzu moči do laboratoří. Z tohoto nakonec sešlo a bylo dosaženo snížení penalizace na částku 900 000 Kč s tím, že přístroj byl vrácen, což bylo vyhodnoceno jako výhodnější, než zaplatit částku cca 1,5 mil Kč a přístroj si ponechat. - ke dni 18. 3. 2010 měla společnost [právnická osoba]. na účtu dostatek finančních prostředků, na pořízení předmětného přístroje jeho koupí.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně právně uzavřel, že nejsou dány předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, za kterou by měla žalovaná odpovídat společnosti [právnická osoba]., resp. žalobci, dle § 194 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná byla v předmětném období členkou představenstva společnosti [právnická osoba]. Soud prvního stupně neměl za prokázané, že by žalovaná k rozhodnému dni, tedy 18. 3. 2010, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy a smlouvy o výpůjčce, byla skutečně členem statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. V souladu s § 29 obch. zák. ve znění ke dni 18. 3. 2010, totiž princip materiální publicity zapsaných skutečností v obchodním rejstříku, nazývaný též principem dobré víry, tedy veřejné důvěry, v zapsané skutečnosti, platil ve vztahu k třetím osobám. Podle tohoto principu se stav zápisu v obchodním rejstříku považoval za stav skutečný pro všechny, jimž není známo, že rejstříkový stav není v souladu se skutečným právním stavem (že realita je jiná než zapsaný stav, tedy včetně toho, že zapsaný člen představenstva akciové společnosti již není členem představenstva této akciové společnosti). Soud prvního stupně uzavřel, že princip materiální publicity však v žádném případě neplatí ve vztahu ke společnosti, které se zapsané skutečnosti týkají, tedy ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]., resp. ani ve vztahu k žalobci, jako právnímu nástupci fúzí zaniklé společnosti [právnická osoba].

5. Nebyl tak prokázán základní předpoklad, aby se žalobce mohl po žalované domáhat náhrady škody s poukazem na to, že jako člen představenstva společnosti [právnická osoba]. způsobila uzavřením uvedeným smluv společnosti [právnická osoba]., resp. žalobci, jako jejímu právnímu nástupci škodu, a to porušením její povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Soud prvního stupně konstatoval, že bez prokázání této skutečnosti nemůže soud žalobě o náhradu škody vyhovět, když žalobce byl při jednání dne 18. 5. 2023 poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti tuto skutečnost prokázat i o následcích, pokud toto prokázáno nebude. Žalobce v průběhu řízení poukazoval na to, že žalovaná v předmětné době byla zapsána jako člen představenstva společnosti [právnická osoba]. v obchodním rejstříku. To však je ve vztahu mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., resp. žalobcem, zcela irelevantní - princip materiální publicity dle § 29 obch. zák., působí vůči třetí straně, nikoli vůči společnosti, které se tento zápis v obchodním rejstříku týká. Zároveň žalobce poukazoval na to, že žalovaná následně v roce 2010 podepisovala jako člen představenstva dokumenty za společnost [právnická osoba]. a účastnila se jednání představenstva, a to minimálně dne 30. 9. 2010. Ani z tohoto nelze mít za prokázané, že byla žalovaná ke dni 18. 3. 2010 členem představenstva společnosti [právnická osoba]. Je možné, že toto činila žalovaná v důsledku neznalosti právní úpravy ze strany žalované i tehdejších jediných akcionářů společnosti [právnická osoba]. či členů představenstva společnosti [právnická osoba]. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla opětovně zvolena, resp. jmenována, zákonem předepsaným způsobem, tedy písemným rozhodnutím jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]. Dne 31. 7. 2007 uplynulo funkční období žalované jako členky představenstva této společnosti, když k zániku funkce došlo uplynutím dalších tří měsíců od tohoto skončení. Funkce člena představenstva totiž nekončí uplynutím daného funkčního období, nýbrž až volbou nového člena představenstva, popř. opakovanou volbou téhož člena představenstva, popř. uplynutím tří měsíců od skončení funkčního období. Zákonná úprava tak zajišťuje kontinuitu ve výkonu funkce a chrání společnost, když jí dává časový prostor pro vyřešení otázky, jak obsadí funkce ve svých orgánech, a současně zavazuje ještě původní členy orgánů k pokračování ve výkonu funkce. Zápis či výmaz členů představenstva akciové společnosti coby statutárního orgánu do, resp. z obchodního rejstříku, má charakter toliko deklaratorní, tedy pouze zobrazuje již nastalý skutečný právní stav. Jestliže došlo k zániku funkcí členů představenstva akciové společností, je povinnosti rejstříkového soudu tuto změnu do obchodního rejstříku zapsat, tedy představenstvo vymazat, a to i přesto, že členové představenstva nebyli ve svých funkcích nahrazeni. Že se tak v případě žalované nestalo (a to proto, že nebyl ani podán návrh na výmaz žalované jako členky představenstva) a žalovaná byla jako člen představenstva zapsána až do roku 2011, je pak pro rozhodnutí také irelevantní, když z této skutečnosti nelze dovozovat ve vztahu mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., resp. žalobcem, že ke dni 18. 3. 2010 členkou představenstva byla. Soud prvního stupně uzavřel, že samotná skutečnost, že žalovaná poukázala na to, že žalobce dosud neprokázal, že byla ke dni 18. 3. 2010 členkou představenstva, až při jednání v listopadu 2022 (tedy až poté, co byl odvolacím soudem zrušen první rozsudek soudu prvního stupně a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení), pak bez dalšího, pokud jde o rozhodnutí ve věci, neznamená, že by soud k tomu neměl přihlížet, resp. že by nebylo na žalobci, aby tuto základní skutečnost prokázal.

6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně vyšel z § 142 odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady na straně žalované shledal odměnu za zastoupení žalované advokátem ve výši 261 800 Kč, a to za 22 úkonů právní pomoci po 11 900 Kč, za 14 režijních paušálů za úkony advokáta po 300 Kč, tj. 4 200 Kč a cestovní výdaje v celkové výši 9 447 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 4 800 Kč, tzn. včetně DPH 58 851,87 K, celkem 342 692,87 Kč. Soud prvního stupně tak považoval za účelně vynaložené náklady toliko náklady na právní zastoupení do doby vydání prvního rozhodnutí ve věci, tedy do 29. 11. 2018, neboť žalovaná mohla již před prvním rozhodnutím ve věci, tedy nejpozději do 29. 11. 2018 uplatnit svoji procesní obranu spočívající v tom, že k rozhodnému dni 18. 3. 2010 již nebyla členem statutárního orgánu společnosti [právnická osoba].

7. Proti předmětnému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví. Namítl, že otázka členství žalované ve statutárním orgánu společnosti [právnická osoba]. byla řešena již v rámci rané fáze předmětného řízení, jež byla zakončena vydáním zrušeného rozsudku. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 4. 7. 2016 žalovaná nově poukázala na domnělou skutečnost, že předmětné smlouvy uzavírala v právním postavení zaměstnankyně, nikoli jako členka statutárního orgánu, protože paralelně byla vedoucí laboratoře. K námitce žalované ohledně věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni k projednání předmětné věci rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2017, č. j. Ncp 116/2017-103, tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Následně bylo v rámci odůvodnění zrušeného rozsudku soudem prvního stupně vzato za prokázané, že žalovaná byla v rozhodném období členkou statutárního orgánu. Bylo poukázáno na to, že žalovaná byla vedena v seznamu zaměstnanců společnosti [právnická osoba]. u Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] – město i nadále po ukončení jejího zaměstnaneckého poměru, právě s ohledem na její působnost v představenstvu společnosti. V rámci odůvodnění zrušujícího usnesení vydaného odvolacím soudem bylo rovněž konstatováno, že členství žalované ve statutárním orgánu je považováno za prokázané. V návaznosti na zrušující usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení před soudem prvního stupně obdržel žalobce usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2022, č. j. 50 Cm 89/2014-456, kterým soud prvního stupně s odkazem na odůvodnění zrušujícího usnesení vyzval žalobce, aby ve lhůtě 1 měsíce doplnil svá skutkové tvrzení a případné návrhy na doplnění dalšího dokazování. Žalobce výzvě vyhověl, když doručil soudu své vyjádření ze dne 23. 3. 2022, v jehož rámci zrekapituloval východiska pro posouzení uplatněného nároku na náhradu škody a zároveň se vyjádřil k závěrům uvedeným ve zrušujícím usnesení, kdy se žalobce vypořádal s povinností uvést a doložit nová skutková tvrzení. Při ústním jednání konaném dne 28. 4. 2022 zástupce žalované, v souvislosti s uvedeným skutkovým tvrzením žalobce, poukázal na skutečnost, že „bylo prokázáno to, že k ukončení pracovního poměru žalované tehdy došlo dříve, než přestala být žalovaná členkou statutárního orgánu společnosti“. Zástupce žalované dále připustil, že „za současného stavu řízení je otázka dalšího působení žalované v představenstvu i po ukončení jejího pracovního poměru okrajová“. Teprve až na ústním jednání konaném dne 24. 11. 2022 zástupce žalované přednesl tvrzení, které bylo svou povahou zcela novým skutkovým tvrzením, kterým rozporoval, že by žalovaná byla v rozhodném období členkou statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. V otázkách, které předcházely zrušujícímu usnesení, nicméně nastala koncentrace řízení již dne 10. 8. 2017, přičemž lhůta k doplnění skutkových tvrzení vypršela dne 29. 9. 2017. Až do tohoto dne žalovaná nikdy nerozporovala své postavení jako člena představenstva společnosti, a i soud prvního stupně považoval tuto skutečnost za prokázanou. Při následném jednání konaném dne 28. 3. 2023 žalobce z důvodu opatrnosti předložil soudu prvního stupně listiny prokazující, že žalovaná v období před i po uzavření předmětných smluv zastupovala a jednala za společnost [právnická osoba]. z pozice člena představenstva. Na jednání dne 18. 5. 2023 byl žalobce poučen dle ustanovení § 118a o. s. ř., aby navrhl další důkazy k prokázání jeho skutkového tvrzení, že žalovaná byla ke dni 18. 3. 2010 členkou statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. a že byla oprávněna jako člen statutárního orgánu uzavřít předmětné smlouvy. Žalobce poukázal na skutečnost, že ze strany žalované bylo poprvé v rámci řízení tvrzeno, že funkce člena představenstva žalované ve společnosti [právnická osoba]. zanikla ke dni 31. 7. 2007 (uplynutím pětiletého funkčního období) až na jednání konaném u soudu prvního stupně dne 24. 11. 2022, tj. po více jak 9 letech trvání tohoto soudního řízení, a to dokonce i navzdory poučení soudu dle § 118b odst. 1 o. s. ř. uděleném účastníkům řízení na jednání dne 10. 8. 2017 o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a návrhy na provedení dalšího dokazování do dne 29. 9. 2017, kdy bylo toto řízení zkoncentrováno. Zároveň je nepochybné, že objektivní možnost žalobce dohledat listinu, jejíž stáří je zhruba 16 let a pochází z doby, kdy měla společnost [právnická osoba]. zcela odlišnou vlastnickou strukturu a jiná interní archivační pravidla, je zásadním způsobem ztížena až znemožněna, a to právě účelovým tvrzením žalované vznesených až v daném pozdním stádiu řízení. Jestliže žalovaná po celou dobu vedení tohoto řízení sama konsistentně uváděla, že byla členkou představenstva, avšak měla za to, že její funkce zanikla ke dni ukončení jejího pracovního poměru v prosinci roku 2010, shora uvedené tvrzení žalované tak nemělo být soudem ve stávající fázi řízení vůbec připuštěno, když se jednalo o zřejmý rozpor s procesními předpisy a dle názoru žalobce pouze o další snahu žalované oddalovat vydání rozhodnutí ve věci a odvádění pozornosti od jejího merita. Nemožnost žalobce k výzvě soudu prvního stupně doložit rozhodnutí o jmenování žalované jakožto členky představenstva pro druhé funkční období může být způsobena právě zásadním časovým odstupem (tj. cca 16 let), kdy se lze domnívat, že bylo-li by mezi účastníky kdykoliv dříve v tomto řízení sporné, zda žalovaná byla či nebyla v rozhodné době členkou představenstva, byly by šance žalobce na dohledání příslušného rozhodnutí nesrovnatelně vyšší. S ohledem na průběh řízení a postupu soudu prvního stupně nepovažoval žalobce za nutné a hospodárné ve vztahu k řízení tuto skutečnost dokládat nad rámec již prokázaného, ostatně i soud prvního stupně ve zrušeném rozsudku považoval danou skutečnost za prokázanou. I sama žalovaná nejenže tuto skutečnost nerozporovala, ale zároveň ji i sama aktivně přiživovala. Tvrzení žalované, že nebyla v rozhodné době členkou představenstva, nemělo být soudem prvního stupně připuštěno pro jeho rozpor s právními předpisy (zásadou koncentrace řízení), kdy má žalobce za to, že ze všech doposud provedených důkazů a tvrzení vyplývá splnění zákonných předpokladů pro přiznání náhrady škody, a tedy rozhodnutí ve věci, jak požaduje žalobce ve svém žalobním návrhu. V souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. neměl soud prvního stupně k takovému tvrzení žalované však vůbec přihlédnout. Povaha a účelová načasovanost tohoto tvrzení pak dle názoru žalobce nespadá pod žádnou z výjimek z koncentrace řízení, kterou zákon (o. s. ř.) zakládá. Naopak se jedná o tvrzení natolik základní, že mohlo být bez jakýchkoliv pochybností žalovanou uplatněno již před skončením prvního jednání ve věci samé. Jeho připuštěním by bylo zásadním a nezhojitelným způsobem zasaženo do procesních práv žalobce.

8. Proti výroku II. rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná. Uvedla, že pokud žalovaná v roce 2022 s ohledem na vývoj soudního řízení uplatnila obranu, že v inkriminovanou dobu (březen 2010) nebyla členkou představenstva společnosti [právnická osoba]., neboť jí uplynulo zákonem stanovené pětileté funkční období dnem 31. 7. 2007, nemůže být tato procesní taktika soudem prvního stupně – za situace, kdy důkazní břemeno ohledně členství žalované ve statutárním orgánu jmenované společnosti tížilo žalobce – hodnocena k tíži žalované tím, že by se za náklady k účelnému bránění jejího práva považovaly pouze ty, které vynaložila do doby vydání prvního rozhodnutí ve věci, tedy do 29. listopadu 2018. Neúčelnost úkonu právní služby musí být zjevná a pro účastníka předvídatelná. Bylo by v rozporu s principem legitimního očekávání a zásadou předvídatelnosti práva podle čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, jestliže by obecný soud učinil závěr o neúčelnosti úkonu právní služby toliko na základě odlišného posouzení vhodnosti procesní taktiky a přiznání nároku na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování obrany by v tomto ohledu záviselo na uvážení obecného soudu. Za daných okolností je namístě posoudit jako náklady potřebné k účelnému bránění práva žalované proti žalobci, který neměl ve věci úspěch, ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. i ty náklady, které žalované vznikly i po 29. 11. 2018, tzn. po prvním zamítavém rozhodnutí ve věci. S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil v napadené části rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 607 168,32 Kč, a náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

9. K odvolání žalované se žalobce vyjádřil nesouhlasně. Uvedl, že z povahy věci se musí při bránění svého práva před soudy v naprosté většině případů aplikovat teze, že co je možné pro úspěch ve věci učinit (resp. tvrdit) dříve, rozhodně nemůže být považováno za účelné, je-li vykonáno (resp. tvrzeno) později. S odkazem na shora uvedené je zcela zřejmé, že žalovaná mohla při více příležitostech poukázat na domnělou skutečnost, že nebyla v rozhodné době členkou statutárního orgánu, kdy soudy prvního i druhého stupně v dané věci opakovaně v rámci svých odůvodnění považovaly její členství za prokázané. V každý daný moment před vydáním zrušeného rozsudku tak mohla žalovaná účelně vznést své tvrzení a uvedené rozporovat, nicméně učinila tak teprve až po 9 letech probíhajícího řízení na jednání dne 24. 11. 2022. S přihlédnutím k odůvodnění rozsudku a rozhodnutí soudu prvního stupně tak zcela zjevně nemůže být na případné náklady řízení vynaložené v době od prvního rozhodnutí v prvním stupni do vydání rozsudku nahlíženo jako na účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. K odvolání žalobce se žalovaná nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a zatímco odvolání žalobce neshledal důvodným, odvolání žalované důvodným shledal.

12. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

14. Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

15. Podle § 135 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a se použijí obdobně.

16. Podle § 757 obch. zák. pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.

17. Podle § 373 obch. zák., kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučující odpovědnost.

18. Podle § 585 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku. Podle odstavce 3 téhož ustanovení dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

19. Odvolací soud zopakoval dokazování dohodou o narovnání, z níž zjistil, že dne 24. 7. 2013 uzavřel žalobce a společnost [právnická osoba], IČO [IČO], dohodu o narovnání, v rámci které smluvní strany označily za sporné dosavadní nároky společnosti [právnická osoba] z kupní smlouvy uzavřené dne 18. 3. 2010 v souvislosti s nedodržením minimálního odběru spotřebního materiálu a nároku této společnosti na úhradu smluvní pokuty. Smluvní strany se zároveň dohodly na tom, že všechna práva a závazky stran z kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010, včetně všech sporných nároků, uzavřením dohody o narovnání zaniknou a budou nahrazeny novými závazky dle této dohody. Smluvní strany se pak dohodly, že žalobce uhradí společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu v celkové výši 900 000 Kč, jež vznikla v souvislosti s nedodržením povinnosti minimálního odběru dle kupní smlouvy. Na základě dohody společnost [právnická osoba] vystavila fakturu č. 21300013, splatnou dne 8. 7. 2013, znějící na částku 900 000 Kč. Žalobce uhradil společnosti [právnická osoba] částku 900 000 Kč, a to převodem z účtu žalobce dne 8. 7. 2013, s poznámkou penále DOT.

20. Odvolací soud pro úplnost rekapituluje, že zákonné znaky odpovědnosti za škodu vzniklou společnosti jejím jednatelem dle ustanovení § 135 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. (s ohledem na časové zařazení skutku do období roku 2010) tvoří: a) vznik škody na straně žalobce b) jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře, c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody, c) absence okolností vylučujících odpovědnost, když částí teorie i praxe je otázka péče řádného hospodáře podřazována spíše pod oblast porušení smluvní povinnosti nežli zákonné. Procesně odpovědný za tvrzení a prokázání odpovědnostních předpokladů ad a) až ad c) je v řízení žalobce, který uplatňuje svoji pohledávku proti žalované.

21. Zároveň se v tomto případě nejedná o odpovědnost za výsledek, a proto je nutno zohledňovat situaci tak, jak se jevila statutárnímu orgánu v době rozhodování. Bylo na žalobci, aby předpoklady odpovědnosti za škodu spočívající ve vzniku škody, včetně její výše a příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované jako členky statutárního orgánu prokázal, a v případě unesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobcem, pak bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že jednala s péčí řádného hospodáře. Skutečnost, že bylo jednáno s péčí řádného hospodáře, tedy neexistenci odpovědnostního předpokladu ad b), prokazuje v řízení naopak žalovaná (§ 194 odst. 5 obch. zák.). K otázce přenosu důkazního břemene v uvedených typových sporech je možné ve shodě se soudem prvního stupně odkázat na recentní závěry rozhodovací praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013).

22. Jednání s péčí řádného hospodáře představuje střední standard péče bez ohledu na zvláštní vlastnosti a schopnosti konkrétní osoby. Postup s péčí řádného hospodáře u odpovědné osoby nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Péče řádného hospodáře navíc zahrnuje i povinnost odpovědné osoby rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a zajistit takovou pomoc. Odpovědnost statutárního orgánu dle ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. přitom zahrnuje pouze odpovědnost za řádný výkon funkce, nikoliv též za výsledek činnosti [za mnohá rozhodnutí NS srov. např. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod č. 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 131/2017“), rozsudek ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 a usnesení ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2015]. Pro posouzení standardu péče řádného hospodáře je přitom rozhodující doba žalobou vymezeného skutku, tedy v posuzovaném případě roku 2010.

23. Škoda (jako kategorie soukromého práva) se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Hradí se i ušlý zisk, jež je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem; spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obě uvedené formy škody jsou v zásadě rovnocenné a existence jedné z nich není podle platného práva podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy. Stanovení ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. II Odon 15/96 z 31.1. 1996, publikované v Právních rozhledech č. 4/1996, str. 169).

24. Zákonná úprava odpovědnosti člena statutárního orgánu za škodu tak vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která zdůrazňuje, že odpovědnost statutárního orgánu není odpovědností za výsledek, ale za řádný výkon funkce, tj. za jednání založené na potřebných znalostech a informacích, na rozumném využití dostupných informačních zdrojů a zvážení (na jejich základě) rozpoznatelných rizik svého rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, nebo již výše uvedené R 131/2017). Tato judikatura odpovídá též rozhodnutím evropských soudů, jimiž se nepochybně inspirovala. Např. rozhodnutí Spolkového soudního dvora, který v rozhodnutí ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. II ZR 175/95, ve věci [Anonymizováno] dovodil, že statutárnímu orgánu je třeba při zařizování záležitostí týkajících se podniku „přiznat široký prostor pro diskreci, bez něhož není myslitelná žádná podnikatelská činnost. Do tohoto prostoru spadá vedle vědomého vstupování do obchodních rizika zásadně také nebezpečí chybných úsudků a odhadů, kterému je vystaven každý vedoucí podniku, byť by jednal sebeodpovědněji.“ Chybějící cit pro úspěšné vedení podniku není podle Spolkového soudního dvora důvodem pro vznik odpovědnosti za škodu, ale důvodem pro rozhodnutí společníků o výměně statutárního orgánu, který v obchodních vztazích třeba nemá „šťastnou ruku“. Odvolací soud má za to, že shora uvedený výklad k odpovědnosti statutárního orgánu poměrně přesně vystihuje podstatu nároku uplatňovaného žalobcem.

25. Žalobcem tvrzená skutečná škoda přestavuje částku 900 000 Kč, zaplacenou žalobcem dne 8. 7. 2013 na základě dohody o narovnání ze dne 24. 7. 2013 uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], IČO [IČO]. Úhrada uvedené částky žalobcem byla provedeným dokazováním dle § 129 o. s. ř. prokázána.

26. Ke vzniku odpovědnostního vztahu je třeba, aby mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a škodou vzniklou žalobci byla dána příčinná souvislost. Ta i s odvoláním na ustálenou rozhodovací praxi (viz R 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze přitom zaměňovat za souvislost časovou.

27. K charakteru otázky příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti spočívajícím v jednání nikoliv s péčí řádného hospodáře a vznikem škody, odvolací soud dodává, že tato je v řízení otázkou skutkovou a lze ji tak zodpovědět pouze na základě hodnocení důkazů a ostatních v řízení uvedených skutečností podle ustanovení § 132 o. s. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 z 25.5. 2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25.1. 2006, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2408/2010 z 30.11. 2011 nebo nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3109/08 z 27.10. 2009). Právním posouzením je pouze stanovení, mezi kterými skutečnostmi má být příčinná souvislost zjišťována. I zde lze odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 4510/2010 z 23.8. 2011 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25.1. 2006).

28. Obecně je příčinná souvislost dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného běhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít jen o příčinu vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008).

29. Odvolací soud neshledává mezi případným porušením povinností péče řádného hospodáře žalovanou spočívajícím v uzavření kupní smlouvy a smlouvy o výpůjčce dne 18. 3. 2010 a žalobcem tvrzenou škodou spočívající v úhradě částky 900 000 Kč na základě smlouvy o narovnání ze dne 24. 7. 2013 žádnou příčinnou souvislost. Žalobce tím, že uzavřel se společností [právnická osoba], IČO [IČO] dohodu a narovnání dne 24. 7. 2013, přetrhl řetězec příčinné souvislosti mezi případným porušením povinností péče řádného hospodáře žalovanou a žalobcem tvrzenou škodou. Dohoda o narovnání ze dne 24. 7. 2013 uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba], IČO [IČO] je totiž samostatným zavazovacím důvodem. Jejím uzavřením došlo k zániku veškerých práv a závazků z kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010. Tyto byly nahrazeny novými závazky vyplývajícím z této dohody. Výlučná příčina částky 900 000 Kč zaplacené žalobcem tak spočívá v dohodě o narovnání ze dne 24. 7. 2013 uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] Případné porušení péče řádného hospodáře žalovanou tak není bezprostřední příčinou vzniku tvrzené škody. Bezprostřední příčinou vzniku tvrzené škody je tak dohoda o narovnání ze dne 24. 7. 2013, kterou žalovaná neuzavřela, ani v ní nijak nefigurovala. Odvolací soud uzavírá, že uzavřením dohody o narovnání ze dne 24. 7. 2013 tedy došlo k přetržení řetězce příčinné souvislosti mezi případným protiprávním jednáním žalované a tvrzeným vznikem škody na straně žalobce.

30. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je „narovnání (transactio) dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv ve smyslu § 585 obč. zák. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnáním tedy nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006).

31. Žalobce a společnost [právnická osoba], IČO [IČO] se v dohodě o narovnání ze dne 24. 7. 2013 výslovně dohodly na tom, že všechna práva a závazky stran z kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010, včetně všech sporných nároků, uzavřením dohody o narovnání zaniknou a budou nahrazeny novými závazky dle této dohody. Tímto novým závazkem byla dohoda smluvních stran, že žalobce uhradí společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu v celkové výši 900 000 Kč, jež vznikla v souvislosti s nedodržením povinnosti minimálního odběru dle kupní smlouvy.

32. Pokud chybí jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, nemůže se jednat o škodu, kterou by společnosti [právnická osoba]., respektive žalobci, způsobila žalovaná uzavřením předmětných smluv ze dne 18. 3. 2010.

33. Pokud není dána příčinná souvislosti mezi tvrzeným porušením péče řádného hospodáře žalovanou a vzniklou škodou, nemůže být dána odpovědnost žalované za škodu. Odvolací soud proto uzavírá, že odpovědnost žalované za tvrzenou škodu tak není dána. Odvolací soud se proto dále nezabýval otázkou, jestli byly splněny další předpoklady odpovědnosti (zejména porušení péče řádného hospodáře) za škodu. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobu žalobce zamítl.

34. Soud prvního stupně však pochybil při výpočtu náhrady nákladů řízení zcela úspěšné žalované, které náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že za účelně vynaložené náklady je nutné považovat toliko náklady na právní zastoupení do doby vydání prvního rozhodnutí ve věci, tedy do 29. 11. 2018, kdy žalovaná mohla již před prvním rozhodnutím ve věci, tedy nejpozději do 29. 11. 2018 uplatnit svoji procesní obranu spočívající v tom, že k rozhodnému dni 18. 3. 2010 již nebyla členem statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. Pokud by soud nepřiznal žalované jako úspěšné účastnici nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu, porušil by zásadu spravedlivého procesu (nález Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. I.ÚS 1085/13).

35. Přiznané náklady představují mimosmluvní odměnu za 8 úkonů právní služby po 11 900 Kč (převzetí zastoupení včetně první porady s klientkou, sepis odporu proti platebnímu rozkazu, sepis kvalifikovaného vyjádření žalované k žalobě z 19. 10. 2014, sepis vyjádření žalované ze dne 4. 7. 2016, sepis doplnění skutkových tvrzení žalované a návrhy na provedení dalšího dokazování ze dne 29. 9. 2017, sepis návrhu žalované ze dne 18. 6. 2018, sepis stanoviska žalované k odvolání žalobce ze dne 8. 11. 2021 a stanovisko žalované k vyjádření žalobce ze dne 20. 6. 2023) dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále 30 úkonů právní služby spočívajících v jednání před soudy (a) dne 10. 8. 2017 přesahující dvě hodiny; b) dne 19. 10. 2017 přesahující dvě hodiny; c) dne 7. 12. 2017; d) dne 6. 2. 2018 přesahující čtyři hodiny; e) dne 5. 4. 2018 přesahující čtyři hodiny; f) dne 24. 7. 2018 přesahující dvě hodiny; g) dne 2. 10. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; h) dne 29. 11. 2019 přesahující dvě hodiny; i) dne 12. 10. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; j) dne 28. 4. 2022 přesahující dvě hodiny; k) dne 9. 6. 2022 přesahující dvě hodiny; l) dne 24. 11. 2022 přesahující dvě hodiny; m) dne 26. 1. 2023 přesahující dvě hodiny; n) dne 23. 3. 2023 přesahující dvě hodiny; o) dne 18. 5. 2023; a p) dne 22. 6. 2023 přesahující dvě hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů v podobě 30 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas v délce 120 půlhodin (15 x 8) po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné na ústní jednání u soudu prvního stupně z [adresa] a zpět 15 x 214 km x 5,20 Kč (průměrná spotřeba motorové nafty 5,3 l/100 km a vzdálenosti 214 km), celkem ve výši 16 692 Kč, podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované plátcem. Celkem tak výše nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 590 591 Kč. Nad rámec takto přiznané náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně žalované nic nepřísluší.

36. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku II. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované, činí 590 591 Kč a ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná. Přiznané náklady představují mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby po 11 900 Kč (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované plátcem. Celkem tak výše nákladů odvolacího řízení činí 29 524 Kč.

Poučení