7 Cmo 273/2019 - 391

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Ondřeje Kubáta v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [adresa] o zaplacení 250 000 Kč příslušenstvím, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2019, č. j. 50 Cm 127/2014-341 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 13. května 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části se žaloba zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 13 491,91 Kč, a to k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na nákladech řízení částku ve výši 10 112,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na nákladech řízení částku ve výši 10 451,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem (dále též „předmětný rozsudek“) Krajský soud v Plzni (dále též „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 159 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 5. 3. 2014 do zaplacení (výrokem I.), žalobu o zaplacení částky 91 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 5. 3. 2014 do zaplacení zamítl (výrokem II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 44 022,52 Kč (výrokem III.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na náhradě nákladů řízení, které platil stát 8 226 Kč (výrokem IV.) a žalovanému ze stejného důvodu 12 338 Kč (výrokem V.).

2. Zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 10. 2013, č. j. 42 Cm 114/2012-66, jež nabylo právní moci dne 4. 12. 2013, k tomuto datu zrušil účast žalobce v žalovaném. K tomuto datu tak vzniklo žalobci právo na vypořádací podíl (dle §§ 148, 61, 150 a 113 obchodního zákoníku). Vlastní kapitál žalovaného měl dle účetní závěrky ke dni 4. 12. 2013 hodnotu 188 000 Kč, avšak tato hodnota je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku žalovaného, který byl znaleckým posudkem určen ve výši 318 000 Kč. Částka rozdílu představuje téměř 70 % z hodnoty vlastního kapitálu žalovaného, pročež k tomu soud prvního stupně v rámci splnění požadavku spravedlivého vypořádání přihlédl. Tržní hodnotu čistého obchodního majetku žalovaného ke dni 4. 12. 2013 ve výši 318 000 Kč zjistil ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] zpracovaného znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve spojení s jejím výslechem a vyjádřeními, při použití ocenění likvidační hodnotou (metodou), s tím, že důvodnost použití této metody znalkyně obhájila. Jelikož byl žalovaný ve všech analyzovaných letech ztrátový, nemohla být výnosová metoda kladná. Majetkové položky žalovaného byly přeceněny tržně, stejně jako jeho závazky, a hodnota jeho čistého obchodního majetku byla ponížena o hodnotu nákladů souvisejících s likvidací. Ze stejných důkazů a z výslechu druhého společníka žalovaného [Anonymizováno] zjistil, že tento společník poskytl žalovanému na provoz částku 200 000 Kč, jež mu nebyla dosud vrácena. Spravedlivá hodnota vypořádacího podílu žalobce tak činí 159 000 Kč, což odpovídá z částky 318 000 Kč. Počátek prodlení žalovaného s úhradou této částky nastal 5. 3. 2014. Ujednání společenské smlouvy je v části, týkající se splatnosti vypořádacího podílu, neurčité, neboť jeho výše nemá být stanovena dle roční uzávěrky, pročež byl vypořádací podíl splatný dle § 61 obch. zák. uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podle míry úspěchu, stejně jako o povinnosti zaplatit náklady řízení státu.

3. Proti předmětnému rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný.

4. Žalobce podal odvolání do výroků II., III. a IV. předmětného rozsudku. Namítá, že znalecký posudek stanovil čistou tržní hodnotu obchodního majetku žalovaného k rozhodnému dni na 318 000 Kč. Posudek však v příkrém rozporu s právní úpravou i jejím smyslem neoprávněně skutečnou hodnotu tohoto majetku snížil o částku 125 000 Kč, které odpovídají nákladům spojeným s fiktivní likvidací společnosti (žalovaného), která nadále i v roce 2019 existuje a podniká. Odkazuje v této souvislosti na výpověď [Anonymizováno], který uvedl, že hodlá podnikat i nadále. Soud prvního stupně tak tento postup znalec nesprávně právně posoudil. Dále namítá, že od počátku tvrdí, že tvrzená pohledávka [Anonymizováno] vůči žalovanému ve výši 200 000 Kč je pohledávkou fiktivní a o tuto částku by skutečná hodnota čistého obchodního majetku žalovaného neměla být ponižována. [Anonymizováno] uvedl, že půjčku do žalovaného vložil v roce 2011, z čehož plyne, že v roce 2013 žalovanému žádnou půjčku neposkytnul a tomu odpovídající důkaz je falešný, potvrdil-li při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného, že půjčka byla poskytnuta v roce 2011. Pokud soud prvního stupně snížení čistého obchodního majetku žalovaného o tuto pohledávku akceptoval, věc nesprávně právně posoudil. Domáhá se takové změny předmětného rozsudku, aby jeho žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno.

5. Žalovaný podal odvolání proti výroku I. předmětného rozsudku v rozsahu částky 70 000 Kč a domáhá se takové jeho změny, aby bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 94 000 Kč a zamítnutí žaloby ve zbývajícím rozsahu. Rozdíl mezi hodnotou vlastního kapitálu zjištěného z účetní závěrky žalovaného ve výši 188 000 Kč a hodnotou tohoto kapitálu zjištěného znaleckým posudkem ve výši 318 000 Kč nepředstavuje hrubý nepoměr ve smyslu ustálené judikatury. Tento rozdíl není 70 %, jak soud prvního stupně uvádí, ale 40 % a soudem prvního stupně citovaná judikatura považuje za hrubý nepoměr v obdobných případech rozdíl pohybující se v rozmezí stovek procent a v řádu milionů korun. Oceňovací metoda byla použitá správně, což znalkyně hodnověrně vysvětlila. Výpověď [Anonymizováno] o poskytnutí půjčky v roce 2011 není relevantní, protože důležité je to, co měla znalkyně k dispozici při vyhotovení posudku.

6. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a částečně důvodným shledal pouze odvolání žalovaného.

7. Odvolací soud vyšel z rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

8. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), společník nemůže ze společnosti vystoupit, může však, nejde-li o jediného společníka, navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 platí obdobně. Podle § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst.

3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. Podle § 61 odst. 3 obch. zák. právo na vyplacení vypořádacího podílu je splatné uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky podle odstavce 2 nebo ode dne doručení posudku znalce podle odstavce 2 společnosti, nestanoví-li zákon, dohoda účastníků nebo společenská smlouva jinak. Jestliže společníci nebo příslušný orgán společnosti účetní závěrku bez vážného důvodu neschválí, je právo na vyplacení vypořádacího podílu splatné uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena.

9. Podle § 150 odst. 1 obch. zák. jestliže přešel obchodní podíl na společnost, vzniká společníku, jehož účast ve společnosti zanikla, nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádací podíl (§ 61 odst. 2). Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného. Podle § 150 odst. 3 obch. zák. společnost je povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu poté, co splnila povinnost podle § 113 odst. 5 nebo 6, jestliže byl vklad společníka splacen. Není-li v době splnění povinnosti podle § 113 odst. 5 nebo 6 vklad společníka splacen, je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu po splacení tohoto vkladu. Společenská smlouva může lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit. Podle § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada 10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1793 odst. 1 o. z., zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 775 zákona č. 90/2012 Sb. v platném znění, o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti.

12. Předmětem věci samé je spor o výši vypořádacího podílu společníka s. r.o., jehož účast zanikla zrušením jeho účasti soudem dle § 148 odst. 1 obch. zák., který má být vyplacen. což na podkladě § 3028 odst. 1 o. z. a contrario a § 775 z. o. k. vede k závěru, že věc se posuzuje podle ustanovení obch. zák.

13. Existence hrubého nepoměru je soudem prvního stupně spatřována v rozdílu mezi částkou 318 000 Kč (představující tržní hodnotu čistého obchodního majetku žalovaného ke dni 4. 12. 2013) a částkou 188 000 Kč (představující hodnotu vlastního kapitálu žalovaného zjištěnou z účetní závěrky sestavené k témuž dni, dle § 150 odst. 1 ve spojení s § 61 odst. 2 obch. zák.).

14. Poměr těchto částek však hrubý nepoměr nezakládá, v čemž je namístě žalovanému plně přisvědčit.

15. Je skutečností, že v soudní praxi Nejvyššího soudu byl tento nepoměr shledán mezi částkami, jež byly v poměru násobků (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014, v němž byl tento nepoměr shledán mezi částkami 14 299 000 Kč a 63 918 000 Kč, usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, v němž byl shledán v poměru bezmála trojnásobném, usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, v němž byl shledán mezi částkami minus 3 000 Kč a 23 161 688 Kč, nebo rozsudek ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, v němž byl shledán mezi částkami 693 155,60 Kč a 1 808 914,70 Kč), aniž by bylo však zřetelně formulováno, jaká je minimální hranice, při níž je namístě uvažovat o jeho existenci.

16. Částka 318 000 Kč je částkou o 69 % vyšší než částka 188 000 Kč, což nedosahuje ani hranice hrubého nepoměru tak, jak je vykládán v rámci institutu neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z., jenž umožňuje zrušení smlouvy v případě, kdy se strany zaváží k vzájemnému plnění, je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, tedy upravuje obdobnou situaci [zásah do poměru, který jinak odpovídá zákonné úpravě, pro veřejným pořádkem neakceptovatelně nízkou (nespravedlivou) výši plnění (protiplnění)]. Je totiž pravidlem, že o hranici hrubého nepoměru jde v případě neúměrného zkrácení zásadně až při poměru vzájemných plnění 2:1 [srov. např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1868, marg. č. 1793 14, obdobně Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 1793 9].

17. Jedním z atributů právního státu, jakož i právní zásadou, je jednota právního řádu, jež je v rovině právního jazyka kromě jiného spjata zásadně s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům v různých právních odvětvích. Výjimkou je pouze rozlišování samotným zákonodárcem, a to explicitně formou legální definice nebo implicitně, tj. když je odlišnost významů přisuzovaných jednomu výrazu zřejmá z kontextu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 124/96, uveřejněné pod číslem 14/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. Cpjn 200/2012, uveřejněné pod číslem Rc 128/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže je tak pojem hrubého nepoměru, který je toliko judikatorně vymezeným kritériem pro stanovení poctivé (spravedlivé) výše vypořádacího podílu v případech, v němž z účetní závěrky plyne, že výše vlastního kapitálu je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě jejího majetku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, nebo ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014), není důvodu nevyjít při jeho výkladu v poměrech posuzované žaloby (podané dne 10. 6. 2014), právě z jeho vymezení v rámci § 1793 o. z. Žádné mimořádné důvody, které by měly vést k odchýlení se od pravidla poměru vzájemných plnění 2:1, tvrzeny a ani zjištěny v této souvislosti nebyly. Uzavírá se proto, že výši vypořádacího podílu je namístě určit dle dikce § 150 odst. 1 obch. zák.

18. Námitky žalobce směřující k tomu, že skutečná (tržní) hodnota majetku žalovaného měla být určena v částce vyšší než 318 000 Kč, nejsou opodstatněné.

19. K námitce o nesprávnosti použití likvidační metody odvolací soud uvádí, že její použití při ocenění společnosti (žalovaného) znalkyně řádně vysvětlila, pročež není důvodu, aby byla částka 318 000 Kč navýšena o náklady spojené s fiktivní likvidací žalovaného ve výši 125 000 Kč. Znalkyně takto vyložila, že použití likvidační metody je namístě tehdy, nemá-li podnik jasnou perspektivu. Jelikož byl žalovaný dlouhodobě ve ztrátě (ve všech analyzovaných letech od r. 2009), nebylo možno použít metodu výnosovou a žalovaný byl oceněn majetkově (tj. jeho jednotlivé majetkové položky a závazky byly přeceněny tržně). Žalovaný, který zaměstnával jednu osobu, tak nesplňoval dle znalkyně předpoklady pro další trvání. K ocenění nákladů na likvidaci pak nebylo ze strany žalobce vzneseno jakýchkoliv námitek. Je výrazem ustálené soudní praxe, že zjištění hodnoty majetku žalovaného, včetně použití příslušné oceňovací metody, je otázkou skutkovou a soudu nepřísluší, aby znalci ukládal, jakou metodu má při takovém zjištění použít, nýbrž hodnotí, zda znalec své postupy a z nich plynoucí závěry náležitě, logicky a vnitřně nerozporně odůvodnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016, nebo ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014), čemuž znalkyně v daném řízení dostála. Podstatné je to, že žalovaného a předpoklady jeho existence nelze posuzovat retrospektivně (tj. ze současného pohledu), z hlediska zda nadále funguje (jak namítá žalobce), ale z hlediska, jak se stav žalovaného jevil k datu zrušení účasti žalobce v něm (§ 148 odst. 1 obch. zák.), neboť tento moment je určující pro jeho ocenění (§ 150 odst. 1 ve spojení s § 61 odst. 2 obch. zák.). Z tohoto hlediska znalkyně použití likvidační metody obhájila.

20. K tvrzení o fiktivní pohledávce [Anonymizováno] k žalovanému ve výši 200 000 Kč (pročež by o tuto částku skutečná hodnota čistého obchodního majetku žalovaného neměla být ponižována) třeba uvést, že její existence byla soudem prvního stupně dostatečně zjištěna (výpisem z účetnictví a výslechem [Anonymizováno], podpořených výslechem znalkyně) a tento závěr je v souladu s pravidly logického myšlení soudem prvního stupně přezkoumatelně odůvodněn. Žalobce její existenci toliko prostě popírá (v situaci, kdy byl skutkový stav dostatečně zjištěn), s tím, že věrohodnost výpovědi Pavla Michálka není popřena či snížena tím, že měl uvést jiný rok vzniku této pohledávky (konkrétně výpovědí, že částku do žalovaného půjčil a vložil někdy v roce 2011 s tím, že to je již spoustu let, ale v účetnictví žalovaného je to vše zaneseno), v situaci, kdy žalovaný byl od r. 2009 ve ztrátě (viz odůvodnění výše) a kdy výslech proběhl až dne 21. 2. 2019, čímž lze omyl v datech dostatečně vysvětlit. Není však pravdou, že by zástupce žalovaného v rámci odvolacího jednání potvrdil poskytnutí půjčky v roce 2011, což má vést k závěru, že účetní doklad z r. 2013 o jejím poskytnutí je dokladem falešným, neboť právní zástupce žalovaného pouze sdělil, že není relevantní (důležité), co Pavel Michálek sdělil. To ale k odlišnému hodnocení takto zjištěných skutečností či k jejich zpochybnění nepostačuje.

21. Vypořádací podíl proto žalobci náleží na podkladě § 150 odst. 1 obch. zák. v částce 94 000 Kč (jež odpovídá z částky 188 000 Kč, neboť žalovaný měl k datu rozhodnému pro určení jeho výše 2 společníky se stejnými podíly).

22. K posouzení prodlení s plněním částky 94 000 Kč třeba předně uvést, že žalovaný byl podle § 150 odst. 3 obch. zák. (jež je pro společnost s ručením omezeným speciálním ustanovením k § 61 odst. 3 obch. zák.) povinen vypořádací podíl vyplatit bez zbytečného odkladu poté, co splnil povinnost podle § 113 odst. 5 obch. zák.

23. Jakkoliv společenská smlouva může lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit (§ 150 odst. 3 obch. zák.), v poměrech žalovaného k tomu platně nedošlo. Ujednání obsažené v čl. XII odst. 2 společenské smlouvy žalovaného ze dne 26. 3. 2002, dle něhož v případech zrušení účasti společníka soudem nebo vyloučení společníka vzniká společníkovi právo na vypořádací podíl v penězích splatný do šesti měsíců od schválení roční uzávěrky, totiž představuje ujednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku, ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. a § 3028 odst. 3 o. z.).

24. Jak již bylo vysvětleno, § 150 odst. 3 obch. zák. představuje speciální ustanovení k § 61 odst. 3 obch. zák. a splatnost vypořádacího podílu váže na uplynutí doby zbytečného dokladu po uplynutí 6 měsíců ode dne zrušení účasti žalobce v žalovaném. Vázat splatnost vypořádacího podílu na předem nejistou událost, kterou je schválení roční uzávěrky, aniž by bylo sjednáno, kdy má dojít k jejímu schválení a jaké jsou důsledky toho, pokud schválena nebude, aniž by šlo o některou ze závěrek, které mají být sestaveny ke dni zániku účasti žalobce ve smyslu § 61 odst. 2 obch. zák., může v důsledku vést ke stanovení neproporcionální doby splatnosti, což zakládá neplatnost tohoto ujednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4538/2017, mutatis mutandis).

25. Valná hromada žalovaného ve smyslu § 113 odst. 5 obch. zák. do šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke zrušení účasti žalobce (tj. ode dne 4. 12. 2013) nerozhodla o snížení základního kapitálu nebo o převzetí podílu druhým společníkem. Jelikož nikdo (tedy ani žalovaný) nemůže mít prospěch ze svého protiprávního (nepoctivého) jednání, což představuje jednu ze zásad soukromého práva (nemo turpitudinem suam allegare potest; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4008/2010), je namístě lhůtu bez zbytečného odkladu počítat i s ohledem na výši částky od 5. 5. 2014 (pondělí) tak, aby uplynula ke dni 12. 4. 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013), pročež je žalovaný se zaplacením částky 94 000 Kč v prodlení od 13. 4. 2014. Výše úroku z prodlení byla určena podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

26. Odvolací soud proto předmětný rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. května 2014 do zaplacení a ve zbylé části žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

27. O nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 o. s. ř. Výše nároku žalobce nebyla určena dle volné úvahy, ale dle údajů příslušné účetní závěrky, která existovala k datům vyhlášení obou rozsudků (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), pročež není důvodu, aby se neuplatnil postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při jejich určení byl zohledněn úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, s tím, že u úroků z prodlení byla vzata úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

28. Žalobce se domáhal zaplacení částky 250 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 5. 3. 2014 do zaplacení, tj. k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu částky 396 443,83 Kč (250 000 Kč + 146 443,83 Kč). Důvodně požadoval 147 632,40 Kč (94 000 Kč + 53 632,40 Kč, jež odpovídá kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 5. 2014 do 11. 6. 2021), což představuje 37,24 % celého předmětu řízení. Po odečtení míry úspěchu žalobce od míry úspěchu žalovaného (62,76 % - 37,24 %) je zřejmé, že žalovaný je úspěšný v rozsahu 25,52 %, pročež má právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů v této výši.

29. Právní zástupce žalovaného vykonal účelně celkem 12 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to 1x převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2x písemné podání (vyjádření) ve věci samé, došlá soudu dne 9. 12. 2014 a 15. 1. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 8x za účast na jednání soudu ve dnech 15. 12. 2015, 22. 3. 2016, 20. 9. 2016 (v jehož rámci byl sdělen i obsah vyjádření k návrhu, jehož vytvoření je součástí tohoto úkonu), 25. 1. 2018 (která odpovídá 2 úkonům, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), 21. 2. 2019, 18. 3. 2019 (v jehož rámci byl sdělen i obsah závěrečného vyjádření k návrhu, jehož vytvoření je součástí tohoto úkonu) a 11. 6. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a 1x za podané odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. k) AT. Za každý z těchto úkonů mu náleží částka ve výši 3 100 Kč (před ponížením), určená na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, jakož i paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Celkem náleží žalovanému (před ponížením) 52 868 Kč [(12x 3 100 Kč + 12x 300 Kč) + 21% DPH, neboť zástupcem žalovaného je advokát, který je ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jež je plátcem této daně (s účinností od 1. 1. 1993, jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani) + 3 500 Kč za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání]. 25,52% z těchto nákladů odpovídá částce 13 491,91 Kč (výrok II.). Připomíná se, že v případě bankovního převodu je možno českou korunu členit na sto haléřů (srov. k tomu např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 288/2005, v: Aspi).

30. Náklady státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) jsou účastníci povinni uhradit ve stejném poměru určeném dle míry neúspěchu na celkovém předmětu řízení. Přiznané a uhrazené náklady stran soudem vyžádaného znaleckého posudku činí 28 064 Kč. Žalobce složil za tímto účelem zálohu ve výši 7 500 Kč. 62,76 % nákladů, které je povinen uhradit, odpovídají částce 17 612,97 Kč, od které po odečtení této zálohy zbývá k úhradě 10 112,97 Kč (výrok III.). Žalovaná je povinen uhradit 37,24 % nákladů, tj. 10 451, 03 Kč (výrok IV.).

Poučení