7 Cmo 276/2021 - 107

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., ve věci navrhovatele [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [Jméno] sídlem [adresa] za účasti: 1) [Jméno advokáta A], narozený [Datum narození advokáta A] bytem [Adresa advokáta A] 2) [Jméno advokáta B]. v likvidaci, IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta A] 3) [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta A] 4) [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, o odvolání účastníků do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2021, č. j. 73 Cm 108/2019-53 takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se: a) potvrzuje ve výrocích I. a II.; b) mění ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na zahájení řízení doručeným soudu dne 19. 6. 2019 se navrhovatel domáhal vyloučení účastníka č. 1) z funkce jednatele účastnice č. 2). Dále se domáhal vydání rozhodnutí, že účastník č. 1) nesmí po dobu tří let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení. Navrhovatel uvedl, že je společníkem účastnice č. 2) a žalovaný č. 1) je jediným jednatelem účastnice číslo 2). Žalovaný č. 1) je současně jedním ze dvou jednatelů účastnice č. 3) a předsedou dvoučlenného představenstva účastnice č. 4). Jako důvody pro vyloučení žalovaného č. 1) z funkce jednatele žalované č. 2) (tzv. diskvalifikace) uvedl následující skutečnosti: 1) Od roku 2013 účastník č. 1) nezakládal do sbírky listin účetní závěrky účastnice č. 2). 2) Účastník č. 1) svolal první valnou hromadu účastnice č. 2) až po třech letech od jejího založení. 3) Účastník č. 1) coby jednatel účastnice č. 2) nereaguje na žádosti navrhovatele o poskytnutí informací. 4) Účastník č. 1) porušuje svým působením v účastnici č. 4) zákaz konkurence.

2. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. rozhodl, že účastník č. 1) se vylučuje z výkonu funkce jednatele účastnice č. 2). Ve výroku II. rozhodl, že účastník č. 1) nesmí po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení. Ve výroku III. soud rozhodl, že účastník č. 1) je povinen společně a nerozdílně uhradit účastnici k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 36 520 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a že ve vztahu mezi navrhovatelem a zbývajícími účastníky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že: - účastnice č. 2) vznikla 15. 11. 2012 a od jejího vzniku je jejím jediným jednatelem účastník č. 1). Jedním ze zakladatelů účastnice č. 2) a následně jedním z jejich společníků je i navrhovatel, jemuž náleží podíl o velikosti 30%; - účastník č. 1) jakožto jednatel účastnice č. 2) svolal několik zasedání valné hromady účastnice č. 2), a to na den 27. 10. 2015, 9. 5. 2017, 10. 8. 2017, 22. 7. 2019 a 16. 8. 2019; - účastnice č. 2) nezaložila od svého vzniku žádnou účetní závěrku, a to ani poté, co k tomu byla 12. 9. 2018 vyzvána zdejším soudem coby soudem rejstříkovým. Na to byla usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-3, zdejším soudem zahájeno řízení o zrušení účastnice č. 2) a účastnice č. 2) byla opakovaně vyzvána k založení účetních závěrek za roky 2013 až 2017 do sbírky listin obchodního rejstříku ve lhůtě k tomu určené. Účastnice č. 2) tuto povinnost nesplnila, na výzvu soudu reagovala pouze sdělením, proč nemůže účetní závěrky do sbírky listin založit; - usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-19, bylo rozhodnuto o zrušení účastnice č. 2) a o jmenování likvidátora. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2019. Likvidátorem účastnice č. 2) byl jmenován účastník č. 1); - účastník č. 1) je jedním ze dvou jednatelů a jedním ze dvou společníků účastnice číslo 3), jakož i jedním ze dvou členů představenstva účastnice č. 4). Předmětem činnosti účastnice č. 4) je poskytování servisu menším a středně velkým podnikatelům v oblasti informačních technologií s důrazem na využití internetu, tedy zejména vytvoření a správa serverovny, nastavení vnitřní sítě pro sdílení dat, e-mailů a tiskáren, jakož i hostování internetových stránek na serverech účastníce č. 4).

4. Na zjištění skutkový stav aplikoval soud prvního stupně ustanovením § 65 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), § 63 odst. 1 ZOK, § 199 odst. 1 ZOK, § 19 odst. 1 a 3 a § 21 odst. 1 a 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), § 1 odst. 2 písm. a) zákona o účetnictví, a § 72 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“).

5. Poté soud prvního stupně došel k závěru, že v posuzovaném případě je dán důvod pro vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění dále uvedl, že se nejprve zabýval posouzením, zda je navrhovatel oprávněn domáhat se vyloučení účastníka č. 1) z funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace. Jak vyplývá z § 65 odst. 1 in fine ve spojení s § 63 odst. 3 ZOK, domáhat se vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce se lze jen v případě, je-li dán zákonem předepsaný předpoklad, a to, že na takovém vyloučení má navrhovatel důležitý zájem. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je existence důležitého zájmu na vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace naplněna. Důležitým zájmem se totiž podle odborné právní nauky rozumí takový zájem, který v sobě zahrnuje, jak právní zájem, tak i ekonomický zájem a morální zájem (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, spisová značka 29 Cdo 2227/2016). Lze přitom dojít k závěru, že existence důležitého zájmu na vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z funkce se u určitých osob dá předpokládat již z jejich postavení – typicky půjde o další členy statutárního orgánu této obchodní korporace, členy kontrolního orgánu obchodní korporace a členy této obchodní korporace (shodně již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, spisová značka 29 Cdo 2227/2016). V posuzované věci to znamená, že u navrhovatele jakožto společníka účastnice č. 2) lze již bez dalšího předpokládat existenci důležitého zájmu na vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce statutárního orgánu účastnice č. 2). Důvodem je, že navrhovatel se svým majetkem (ve výši svého vkladu) účastní na účastnici č. 2), a že účastník č. 1) má jakožto jednatel účastnice č. 2) povinnost zařizovat záležitosti účastnice č. 2), tedy i spravovat majetek účastnice č. 2), na němž se navrhovatel svým vkladem podílí, s péčí řádného hospodáře. Soud se dále zabýval posouzením jednotlivých skutečností, v nichž navrhovatel spatřuje důvody pro vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce statutárního orgánu účastnice č. 2). Rozhodnout o vyloučení určité osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace lze podle § 65 odst. 1 ZOK, je-li naplněn jeden předpoklad, a to opakované a závažné porušení péče řádného hospodáře, nebo jiné péče související s výkonem funkce ze strany této osoby, a to v posledních třech letech. Vyloučení z výkonu funkce představuje sankci, která má postihovat jen ty nejzávažnější případy. Pokud jde o první skutečnost, ve které navrhovatel spatřuje důvod pro vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, tj. nezakládání účetních závěrek účastnice č. 2) do sbírky listin obchodního rejstříku, dospěl zdejší soud k závěru, že tato skutečnost představuje důvod pro vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace. S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že podle § 72 odst. 1 ve spojení s § 66 písm. c) z. v. r. mají všechny obchodní korporace povinnost zakládat do sbírky listin své účetní závěrky, neboť účetní závěrka je dokument, jehož vyhotovení a uložení do sbírky listin těmto osobám ukládají ustanovení § 19 odst. 1 a 3 a § 21 odst. 1 a 4 ve spojení s § 1 odst. 2 písm. a) zákona o účetnictví. Účastnice č. 2) je, jakožto společnost s ručením omezeným, podle § 1 ZOK obchodní korporací, vztahuje se proto povinnost zakládat účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku i na ni. V dané věci to znamená, že nezajistil-li účastník č. 1) coby jediný jednatel účastnice č. 2) splnění této povinnosti, nezbývá než uzavřít, že účastník č. 1) nejednal při výkonu funkce jednatele účastnice č. 2) s péčí řádného hospodáře, neboť jako řádný hospodář jedná podle zdejšího soudu ten, kdo dbá na to, aby měl všechny své povinnosti řádně splněny. Jde přitom o opakované porušení této povinnosti, neboť do sbírky listin obchodního rejstříku nebyly založeny účetní závěrky účastnice č. 2) za vícero účetních období, respektive za všechna účetní období od vzniku účastnice č. 2). Bránil-li se účastník č. 1) tím, že založení účetních závěrek účastnice č. 2) do sbírky listin nemohl zajistit, protože účetní závěrky dosud buďto nebyly schváleny valnou hromadou účastnice č. 2), nebo sice schváleny valnou hromadou byly, ale usnesení o jejich schválení bylo napadeno žalobou pro neplatnost, potom soud upozorňuje, že z výše uvedených zákonných ustanovení nevyplývá, nejde-li o účetní závěrku ověřenou auditorem, že by tato povinnost byla podmíněna schválením účetní závěrky nejvyšším orgánem obchodní korporace. Je tomu tak ostatně proto, že zatímco smyslem povinnosti zveřejnění (založení účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku) je naplnění zásady publicity majetkových a finančních poměrů právnických osob, tak schválení účetní závěrky nejvyšším orgánem obchodní korporace představuje prvek kontroly nejvyššího orgánu nad hospodařením obchodní korporace. Současně dospěl soud k závěru, že nezakládání účetních závěrek účastnice č. 2) do sbírky listin představuje ze strany účastníka č. 1) závažné porušení povinnosti při výkonu funkce jednatele účastnice č. 2), a to proto, že pro nezakládání účetních závěrek může být obchodní korporace zrušena rozhodnutím soudu, což se v posuzovaném případě i stalo. Tím, že účastník č. 1) jakožto jednatel účastnice č. 2) nereagoval na výzvu zdejšího soudu vydanou v návaznosti na zahájení řízení o zrušení účastnice č. 2) a nezaložil požadované účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku, nabylo jeho porušení povinnosti intenzity závažného porušení péče řádného hospodáře, a to proto, že následkem bylo zrušení účastnice č. 2) rozhodnutím soudu. Na tomto závěru nic nemění ani to, že účastník č. 1) jako společník účastnice č. 2) si přál, aby účastnice č. 2) byla zrušena pro panující rozpory mezi jejími společníky. Zrušení účastnice č. 2) si může účastník č. 1) přát jako společník, avšak nikoliv jako její jednatel. Jako jednatel je účastník č. 1) naopak povinen řádně zařizovat záležitosti účastnice č. 2) a nedopustit její zrušení. Pokud se účastník č. 1) chtěl domoci zrušení účastnice č. 2) rozhodnutím soudu, měl podat návrh na zrušení jako její společník a domáhat se jejího zrušení z důvodu nepřekonatelných rozporů mezi společníky. Soud prvního stupně posuzoval též další důvody pro diskvalifikaci účastníka č. 1) uvedenými navrhovatelem v návrhu na zahájení řízení. Důvody uvedené pod ad) 2 a ad) 4 návrhu existujícími neshledal, důvodem uvedeným pod ad) 3 se soud nezabýval.

7. Ohledně okruhu účastníků odkázal soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016 s tím, že účastníky předmětného řízení jsou kromě navrhovatele, účastníka č. 1) a účastnice č. 2) i všechny další obchodní korporace, jejichž statutárních orgánů je účastník č. 1) členem, tedy i účastnice č. 3) a účastnice č. 4). Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. (správně § 142 odst. 1 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu) ve spojení s § 137 o. s. ř.

8. Do tohoto usnesení podali odvolání všichni účastníci. Uvedli, že se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nezakládání účetních závěrek do sbírky listin je jediným důvodem pro diskvalifikaci účastníka č. 1), se neztotožňují. V bodech 33 a 34 soud shledal, že nezakládání účetních závěrek soukromé firmy do rejstříku je nejzávažnějším případem porušení péče řádného hospodáře. Odvolatelé se domnívají, že účastnice č. 2) jistě není jedinou společností, která v rejstříku závěrky historicky založené nemá. Zejména je podstatné si v tomto bodě připomenout, že následkem tohoto nekonání nikomu nevznikla žádná škoda. K bodu 36 odůvodnění odvolatelé uvedli, že účastník č 1) naopak spatřoval svoji povinnost péče řádného hospodáře v nezveřejňování finančních údajů o společnosti zejména proto, že navrhovatel jako fyzická osoba spustil přímo konkurenční projekt a zároveň se žalobami dožadoval citlivých obchodních údajů účastnice č. 2). Stejně tak nelze souhlasit s rozsahem vyloučení dle výroku II. Soud prvního stupně zcela neadekvátně a synchronně v rozporu s vlastními skutkovými závěry vyloučil účastníka č. 1) ze všech orgánů všech společností, přestože pochybení spatřil pouze ve vztahu k účastníkovi č. 2), a to výlučně v nezakládání účetních závěrek do sbírky listin, tedy ve veřejnoprávním deliktu. Ve vztahu k účastnici č. 3) neučinil žádné skutkové závěry, ve vztahu k účastnici č. 4) výslovně uvedl, že se o žádnou konkurenci nejedná, tudíž je třeba si položit otázku, jaký přesah má nezakládání účetních závěrek do sbírky listin účastnice č. 2) k vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce statutárního orgánu účastnice č. 4). To nedává žádný smysl. Lze tedy shrnout, že nesvolávání valných hromad je lež, nezakládání účetních závěrek nebylo možné, protože nikdy nebyly schváleny, a zákaz konkurence nelze řešit v tomto řízení. Odvolatelé jsou proto přesvědčeni, že návrh je nedůvodný a navrhli, aby soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. změnil tak, že návrh se zamítá a přiznal účastníkům vůči navrhovateli náhradu nákladů řízení.

9. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání vyvracel odvolací námitky účastníků, podrobně k tomu argumentoval a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil pro jeho věcnou správnost.

10. V průběhu odvolacího řízení navrhovatel k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne 30. 3. 2022 doplnil svá skutková tvrzení a označil k nim důkazy. Uvedl, že účastnici č. 2) byly doručeny nejméně dvě soudní výzvy k doplnění chybějících účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku. Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu rejstříkového ze dne 12. 9. 2018, č. j. C 202078/RD26/MSPH, Fj 321643/2018/MSPH, byla učiněna výzva k doložení účetní závěrek za roky 2013 až 2016 ve lhůtě 40 dnů od doručení předmětného usnesení. Usnesení bylo účastnici č. 2) doručeno prostřednictvím systému datových schránek dne 12. 9. 2018. Druhá výzva byla učiněna usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-3, a to k doložení účetní závěrky za rok 2013 až 2017 ve lhůtě 15 dnů. Usnesení bylo účastnici č. 2) doručeno prostřednictvím systému datových schránek dne 12. 6. 2019. Soud ho rovněž doručoval i účastníku č. 1) coby společníku účastnice č. 2). Na uvedené výzvy účastnice č. 2) nereagovala.

11. V odvolacím řízení odvolací soud učinil z níže uvedených listin následující skutková zjištění: - usnesením ze dne 12. 9. 2018, č. j. C 202078/RD26/MSPH, Fj 321643/2018/MSPH, soud prvního stupně uložil účastnici č. 2), aby ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení založila do sbírky listin veřejného rejstříku účetní závěrky za kalendářní roky 2013, 2014, 2015 a 2016 (předmětné usnesení založeno ve spise Městského soudu v Praze sp. zn. C 202078); - označené usnesení Městského soudu v Praze bylo účastnici č. 2) doručeno dne 12. 9. 2018 (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založené ve spise sp. zn. C 202078); - usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-3, Městský soud v Praze ve výroku I. zahájil řízení o zrušení účastnice č. 2) s likvidací a jmenování likvidátora. Ve výroku II. vyzval účastnici č. 2), aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení odstranila důvody vedoucí ke zrušení společnosti tak, že založí do sbírky listin u Městského soudu v Praze účetní závěrky za období roku 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017 v elektronické podobě ve formátu PDF, a to buď elektronickou poštou nebo na datovém nosiči. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2019 (předmětné usnesení Městského soudu v Praze založeno ve spise Městského soudu v Praze sp. zn. 85 Cm 1318/2019); - označené usnesení bylo účastnici č. 2) doručeno dne 12. 6. 2019 (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založené ve spise sp. zn. 85 Cm 1318/2019); - dne 26. 6. 2019 bylo soudu prvního stupně doručeno stanovisko ze dne 26. 6. 2019 účastníka č. 1) coby jednatele účastnice č. 2) a [Jméno] coby společníka účastnice č. 2) k usnesení soudu ze dne 11. 6. 2019. Účastnice č. 2) uvedla, že dne 12. 6. 2019 obdržela usnesení soudu, kterým ji vyzývá k založení účetních závěrek za kalendářní roky 2013 až 2017 do sbírky listin u Městského soudu v Praze. K tomu uvádí, že účetní závěrky nebyly do sbírky listin založeny proto, že společnost není reálně schopná fungovat. Účetní závěrky za rok 2013 a 2014 sice byly na valné hromadě konané dne 27. 10. 2015 schváleny, avšak byly obratem napadeny žalobou na neplatnost valné hromady, která je schválila. Jelikož je v současné době činěna spornou účetní závěrka za rok 2013 a 2014, tak ani nemá smysl svolávat valnou hromadu k tomu, aby rozhodla a schválila účetní závěrky za roky 2015, 2016 a 2017. O marnosti této snahy svědčí i fakt, že závěrky do roku 2015 se společnost pokusila schválit i na dalších dvou řádně svolaných valných hromadách, konkrétně 5. 9. 2017 a 8. 10. 2017, na které ovšem nespolupracující společník [Jméno] ani žádný jeho právní zástupce nedorazili a tudíž nebyla ani jedna z nich usnášeníschopná. Výše uvedené je příčinou toho, že účetní závěrky nebyly založeny. Důvodem je fakt, že buď vůbec nebyly schváleny, nebo byly ty schválené napadeny žalobou u zdejšího soudu. Společnost je zcela paralyzována, protože jakákoliv valná hromada nutně končí sporem o její neplatnost, a proto ani nemá cenu snažit se přizpůsobit společnost zákonu o obchodních korporacích, neboť není žádná jistota, že by i tato valná hromada nebyla [Jméno navrhovatele] napadena, a to i v případě, že by se jí zúčastnil a byla tak usnášeníschopná. Společnost není schopna déle než dva roky se na něčem usnést. O nepřekonatelnosti rozporu mezi společníky svědčí množství a charakter žalob podaných panem Sigmundem i faktický průběh příslušných sporů u zdejšího soudu. Za této situace považuje společnost za smysluplné rozhodnutí soudu o její likvidaci a jmenování současného jednatele likvidátorem společnosti; - usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-19, byla účastnice č. 2) zrušena a nařízena její likvidace (výrok I.), likvidátorem účastnice č. 2) byl jmenován účastník č. 1) (výrok II.), účastnici č. 2) byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2019 (označené usnesení založeno ve spise Městského soudu v Praze sp. zn. 85 Cm 1318/2019); - ve sbírce listin účastnice č. 2) je založena pouze účetní závěrka za rok 2021 předána prostřednictvím správce daně z příjmu k 14. 5. 2022. Listina vznikla 14. 5. 2022 a na soud došla 8. 10. 2022 (sbírka listin dle stavu ke dni 15. 3. 2023 vedená v elektronické podobě [právnická osoba]); - účastnice č. 2) byla zapsána do obchodního rejstříku dne 15. 11. 2012. Od 15. 11. 2012 je jako její jediný jednatel zapsán účastník č. 1) se dnem vzniku funkce 15. 11. 2012. Od 30. 4. 2020 je účastník č. 1) zapsán též jako likvidátor účastnice č. 2). Účastnice č. 2) má tři společníky, a to [Jméno], narozeného 10. 8. 1976, s obchodním podílem 40 % a navrhovatele s obchodním podílem 30%. Dalším společníkem účastnice č. 2) je účastník č. 1) s obchodním podílem 30%. V ostatních skutečnostech je zapsáno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019, 85 Cm 1318/2019-19, které nabylo právní moci dnem 28. 11. 2019, byla obchodní korporace zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. Toto bylo zapsáno 30. 4. 2020 (úplný výpis z obchodního rejstříku vedený Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno] ze dne 23. 3. 2023).

12. Odvolací soud předesílá, že s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci ji posoudil podle ZOK, zákona o účetnictví a z. v. r. ve znění účinném do 31. 12. 2020 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2536/2021, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

13. Podle § 63 ZOK (1) V průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“). (3) Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem.

14. Podle § 65 ZOK (1) Mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně. (2) Odstavec 1 se použije obdobně na toho, kdo je povinen k náhradě újmy vzniklé z porušení péče řádného hospodáře.

15. Podle § 66 písm. c) z. v. r. sbírka listin obsahuje výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, nejsou-li součástí výroční zprávy, stanoví-li povinnost jejich uložení do sbírky listin zákon upravující účetnictví osob a vyžaduje-li jejich vyhotovení jiný zákon, návrh rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty a jejich konečnou podobu, nejsou-li součástí účetní závěrky, a zprávu auditora o ověření účetní závěrky.

16. Podle § 19 odst. 1 zákona o účetnictví účetní jednotky sestavují účetní závěrku k rozvahovému dni, kterým je den, kdy uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k poslednímu dni účetního období a v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Rozvahu jako zahajovací sestavují účetní jednotky v případech uvedených v § 17 odst. 1 s výjimkou k prvnímu dni účetního období.

17. Podle § 21a zákona o účetnictví (1) Z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 jsou povinny účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích a výroční zprávu, vyžaduje-li jejich vyhotovení tento zákon nebo zvláštní právní předpis, zveřejnit ty, které se zapisují do veřejného rejstříku, nebo ty, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena (§ 18 odst. 4) a v případě účetních jednotek, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, v rozsahu a znění, ve kterém byla ověřena auditorem. Povinnosti účetních jednotek ke zveřejnění či uveřejnění jiných informací stanovené ve zvláštních právních předpisech nejsou dotčeny. Ustanovení o účetních záznamech podle tohoto zákona se mohou použít obdobně i v uvedených případech. (2) Účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, zveřejní účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů, do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky bez ohledu na to, zda byly tyto účetní záznamy uvedeným způsobem schváleny. (4) Účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu jejich uložením do sbírky listin nejpozději v době stanovené v odstavci 2 přitom účetní závěrka může být uložena jako součást výroční zprávy. Účetní jednotky, které podle zvláštního právního předpisu předávají výroční zprávu České národní bance, předávají účetní závěrku a výroční zprávu do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím České národní banky. Povinnost zveřejnění uvedených účetních záznamů podle tohoto zákona účetní jednotka splnila okamžikem jejich předání rejstříkovému soudu; v případech podle věty druhé předáním České národní bance.

18. Podle § 104 z. v. r. předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.

19. Podle § 105 z. v. r. neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

20. Podle § 106 z. v. r. (1) Za neuposlechnutí výzvy podle § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j). (2) Má se za to, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105, porušuje péči řádného hospodáře.

21. Podle § 159 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 12. 2020 (dále jen „o. z.“) kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

22. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání účastníků důvodné není.

23. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění skutkového stavu v odvolacím řízení učinil následující skutkové a právní závěry.

24. Předmětem řízení je vyloučení účastníka č. 1) z výkonu funkce jednatele účastnice č. 2) a též z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo osoby v obdobném postavení na dobu tří let podle § 65 odst. 1 ve spojení s § 63 odst. 1 a 3 ZOK. Skutková podstata § 65 odst. 1 ZOK spočívá v tom, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech před podáním návrhu na zahájení řízení opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou s výkonem funkce podle jiného právního předpisu. Navrhovatel musí mít na podaném návrhu důležitý zájem a skutková podstata není podle výslovného znění zákona navázána na to, že by porušením vybraných (zákonem stanovených) povinností vylučovaného člena statutárního orgánu muselo dojít k újmě na majetku korporace (viz odst. 43 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

25. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-19, a z úplného výpisu z obchodního rejstříku účastnice č. 2), vzal odvolací soud za prokázáno, že účastnice č. 2) je od 28. 11. 2019 v nucené likvidaci a účastník č. 1) je jednatelem a též likvidátorem (jmenovaným soudem) účastnice č. 2). Za účastnici 2) jedná v tomto řízení účastník 1) jako likvidátor (§ 21 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 188 o. z.), nikoliv jako jednatel. Odvolací soud je proto názoru, že účastník č. 1) v kolizi se zájmy účastnice č. 2) není (§ 21 odst. 4 o. s. ř.), neboť má být diskvalifikován z funkce jednatele, nikoliv z funkce likvidátora. Vedle toho v dané věci důkazní břemeno k vyvrácení právní domněnky stanovené v § 106 odst. 2 z. v. r. má člen statutárního orgánu, nikoliv účastnice č. 2) (k otázce kolize zájmu v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, a usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

26. Se závěrem soudu prvního stupně o dostatku důležitého zájmu navrhovatele coby společníka na podaném návrhu se odvolací soud ztotožňuje (k otázce důležitého zájmu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, odst. 22 až 24, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 53/2019).

27. V dané věci naplněním skutkové podstaty § 65 odst. 1 ZOK je přes výzvy soudu nezaložení účetních závěrek do sbírky listin, pouze však za roky 2015 a 2016 (3 roky před podáním návrhu na zahájení řízení). „Za právnickou osobu (která sama o sobě nemá vlastní vůli, tu tvoří její statutární orgány, je konstruována jako osoba fiktivní) plní povinnosti podle § 104 zák. o veř. rejstřících, členové statutárních orgánů. Nejzávažnější neplnění těchto povinností, jak je popsáno ve skutkové podstatě § 105 zák. o veř. rejstřících, bude mít přímý dopad do právní sféry těchto osob. Platí totiž vyvratitelná právní domněnka, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105, porušuje péči řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 obč. zák.). Důkazní břemeno k vyvracení této domněnky bude mít člen statutárního orgánu. Porušování péče řádné hospodáře má pro člena statutárního orgánu závažné následky zejména v podobě povinnosti nahradit škodu vzniklou tímto porušením (např. § 53 z. o. k), možnosti rozhodnutí o vyloučení z funkce člena statutárního orgánu u všech obchodních korporací na dobu 3 let (§ 65 z. o. k), resp. dobu až 10 let (§ 67 odst. 1 z. o. k.) nebo rozhodnutí o ručení za závazky právnické osoby (§ 68 z. o. k., což je odpovědnost dost závažná). Porušení povinností podle § 104 a 107 zák. o veř. rejstřících je přestupkem, za což může být v přestupkovém řízení, podle § 24 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích udělena odpovědné fyzické osobě pokuta až do výše 50 000 Kč nebo zákaz činnosti.“ (srov. komentář v ASPI k § 106 odst. 2 z. v. r., JUDr. Petr Hampel).

28. Hypotéza ustanovení § 65 odst. 1 ZOK je tedy, jak již shora uvedeno, naplněna tím, že účastník č. 1) coby jednatel účastnice č. 2) přes výzvy soudu podle § 104 a § 105 věta za středníkem z. v. r., doručené účastnici č. 2) dne 12. 9. 2018 a 12. 6. 2019 (prokázáno z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. C 202078/RD26/MSPH, Fj 321643/2018/MSPH, z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-3, a z přiložených potvrzení o dodání a doručení do datové schránky), nepředložil rejstříkovému soudu účetní závěrky za rok 2015 a 2016, které se zakládají do sbírky listin podle § 66 písm. c) z. v. r. Podle § 21a odst. 1, 2 a 4 zákona o účetnictví měla účastnice č. 2) povinnost založit do sbírky listin účetní závěrku za rok 2015 nejpozději do 31. 12. 2016 a účetní závěrku za rok 2016 nejpozději do 31. 12. 2017. Nesplněním této zákonné povinnosti porušil dne 1. 1. 2017 a opakovaně dne 1. 1. 2018 jednatel účastnice č. 2) péči řádného hospodáře podle § 106 odst. 2 z. v. r. a tato právní domněnka nebyla účastníkem č. 1) v řízení vyvrácena. K tomuto porušení došlo v posledních 3 letech před zahájením řízení (od 19. 6. 2016 do 19. 6. 2019). K porušení povinností, k nimž došlo v období předcházejícím den zahájení řízení o více než 3 roky, se nepřihlíží (§ 65 odst. 1 ZOK). Porušení povinnosti v dané věci se týká pouze účetních závěrek za roky 2015 a 2016, neboť výzvu k založení účetní závěrky za rok 2017 do sbírky listin výzva rejstříkového soudu ve formě usnesení ze dne 12. 9. 2018, č. j. C 202078/RD26/MSPH, Fj 321643/2018/MSPH, neobsahovala. Současně se jedná o závažné porušení povinnosti, jak vyplývá přímo ze znění § 106 odst. 1 z. v. r. a z funkce sbírky listin.

29. Závažnost porušení uvedené povinnosti vyplývá i ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v usnesení ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2536/2021, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách. „

32. Citovaná úprava povinnosti zveřejňování listin (účetních záznamů) a důsledků jejího nedodržení je provedením čl. 30 až 33 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. 6. 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, které ukládají členským státům Evropské unie, aby zajistily zveřejnění „řádně schválené roční účetní závěrky a zprávy vedení podniku“ a stanoví konkrétní pravidla zveřejňování. Podle bodu (4) odůvodnění směrnice „roční účetní závěrky mají různé cíle „a nejenže poskytují informace pro investory na kapitálových trzích, ale také podávají přehled o dříve provedených transakcích a zlepšují správu a řízení podniků“. Podle bodu (55) odůvodnění je cílem směrnice „usnadnit přeshraniční investice a zlepšit srovnatelnost účetních závěrek a zpráv v rámci Unie a posílit důvěru veřejnosti v ně prostřednictvím zvýšeného a konsistentního uvádění konkrétních údajů (…)“.

33. K tomu se sluší dodat, že pokud by snad zveřejnění některých údajů účetních záznamů (ve smyslu § 21a odst. 4 zákona o účetnictví) bylo způsobilé přivodit zapsané osobě újmu, bylo by možné uvažovat o tom, že zapsaná osoba by zveřejnila listiny vypočtené v § 66 písm. c) z. v. r. i bez takových údajů.

34. Důvodová zpráva k návrhu zákona o veřejných rejstřících (sněmovní tisk číslo 986, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013, s. 68; dále jen „důvodová zpráva“) k tomu uvádí: „Předpokládá se proto, že veřejný rejstřík a sbírka listin, které mají sloužit jako základní informační zdroj pro veřejnost, věřitele, společníky a zapsané osoby, mají být aktualizované. …

36. K otázce povinně zveřejňovaných listin ve sbírce listin se vyjádřil i Ústavní soud, podle něhož tato zákonná úprava sleduje legitimní cíl, když důvodem pro založení účetních závěrek do sbírky listin je, že se jedná o dokumenty, z nichž lze zjistit stav hospodaření zapsaných subjektů, což jsou mnohdy zásadní informace pro investory, resp. obchodní partnery, jakož i pro jiné soutěžitele (účastníky hospodářské soutěže) či spotřebitele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2984/14).“ 30. Shodná obrana účastníků, že účetní závěrky účastnice č. 2) za rok 2015 a 2016 nebyly schváleny valnou hromadou, ve světle § 21a odst. 2 a 4 zákona o účetnictví neobstojí, a nedůvodné vzhledem ke shora uvedenému jsou též další odvolací námitky účastníků. K odvolací námitce, že účastník č. 1 nezveřejněním finančních údajů účastnice č. 2) ji chránil před navrhovatelem, který spustil konkurenční projekt a zároveň se žalobami dožadoval citlivých obchodních údajů o společnosti, možno odkázat na odst. 33 citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2536/2021.

31. Vyloučení účastníka č. 1 z výkonu funkce je vzhledem k závažnosti porušení přiměřenou sankcí za toto porušení (test proporcionality). V dané věci odvolací soud přihlédl i k tomu, že účastník č. 1) coby jednatel účastnice č. 2) výzvu soudu ze dne 11. 6. 2019, č. j. 85 Cm 1318/2019-3, odmítl splnit z důvodů, které nemohou obstát, a že jediná účetní závěrka založená do sbírky listin účastnice č. 2) je účetní závěrka za rok 2021, došlá na soud 8. 9. 2022 a předána prostřednictvím správce daně z příjmů. 32. „Princip proporcionality je jedním z obecných (ústavně) právních principů imanentních českému právnímu řádu (srov. § 3 odst. 3 ObčZ a v judikatuře například ÚS III. ÚS 350/03, či NS 29 Cdo 3899/2015, 27 ICdo 62/2017 nebo 27 Cdo 1319/2018). I tehdy, kdy to zákon nestanoví výslovně, musí být sankce stíhající členy volených (tj. i statutárních) orgánů za porušení jejich povinností zásadně přiměřená významu povinnosti, již člen orgánu porušil, závažnosti jeho pochybení, jakož i všem dalším v úvahu přicházejícím okolnostem konkrétního případu tak, aby uložení této sankce bylo možné považovat za adekvátní (spravedlivý) důsledek předchozího porušení právní povinnosti členem orgánu [srov. ve vztahu k neposkytnutí odměny (§ 61 odst. 2) NS 27 ICdo 62/2017 či ve vztahu k ručení podle § 68, ve znění účinném do 31. 12. 2020, NS 27 Cdo 1319/2018]. Řečené platí i v případě diskvalifikace z výkonu funkce člena statutárního orgánu.“ (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 216 s.).

33. Vzhledem k učiněnému závěru o porušení péče řádného hospodáře z důvodu shora uvedeného se odvolací soud dalšími důvody pro diskvalifikaci tvrzených navrhovatelem pro nadbytečnost nezabýval.

34. Ve výroku II. soud prvního stupně správně rozhodl též o zákazu pro účastníka č. 1) vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení po dobu tří let (§ 63 odst. 1 ZOK).

35. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. pro jejich věcnou správnost.

36. Ve výroku III. (nákladový výrok) odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce je totiž řízením, které lze zahájit i bez návrhu (§ 65 odst. 1 ZOK). Dopadá proto na ně ustanovení § 23 z. ř. s., dle kterého bylo-li možné zahájit řízení bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud prvního stupně tedy pochybil, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení za použití § 23 o. s. ř. s tím, že v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ani v odvolacím řízení neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků.

Poučení