7 Cmo 31/2019 - 328

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B]., IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o neplatnost rozhodnutí zakladatelky obecně prospěšné společnosti, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2018, č. j. 77 Cm 293/2015-143 takto:

Výrok

I. Návrh navrhovatelky ze dne 1. 2. 2022 na přistoupení [tituly před jménem] do řízení se zamítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2018, č. j. 77 Cm 293/2015-143, se potvrzuje.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 922,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

Řízení před soudem prvního stupně 1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27. 10. 2015 se navrhovatelka vůči obecně prospěšné společnosti [Jméno advokátky B]. (dále jen „společnost“) domáhala, aby soud rozhodl, že neplatné jsou a. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] „z neznámého data“, kterým odvolala z funkce člena správní rady [Anonymizováno], b. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] „z neznámého data“, kterým odvolala z funkce člena dozorčí rady [Anonymizováno], c. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena dozorčí rady [Anonymizováno], d. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena dozorčí rady [Anonymizováno], e. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena dozorčí rady [Anonymizováno], f. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena správní rady [Anonymizováno], g. rozhodnutí zakladatelky společnosti [Anonymizováno] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena správní rady [Anonymizováno], h. rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014, kterým jmenovala do funkce člena správní rady [Anonymizováno], i. usnesení správní rady společnosti ze dne 20. 11. 2014, kterým byla navrhovatelka odvolána z funkce ředitelky společnosti, do této funkce jmenována [Anonymizováno] a zvolen předseda správní rady, j. návrh na zápis do rejstříku obecně prospěšných společností, vyhotovený dne 22. 9. 2015 [Anonymizováno], na jehož základě byla navrhovatelka vymazána z pozice zakladatelky společnosti z uvedeného rejstříku.

2. Navrhovatelka v žalobě uvedla, že společnost vznikla v roce 2006 zakládací smlouvou, jejímiž stranami byly [tituly před jménem] a [Anonymizováno]. Společnost se zabývá rozvojem intelektu dětí předškolního a raně školního věku. [tituly před jménem] se dne 23. 7. 2013 vzdala funkce zakladatelky. Notářským zápisem ze dne 24. 1. 2014 přistoupila navrhovatelka k zakládací listině společnosti tak, že se stala její další zakladatelkou a jako taková byla také zapsána do rejstříku obecně prospěšných společností. [tituly před jménem] poté sama učinila napadená rozhodnutí sub a) až h), ve kterých prohlásila, že přistoupení navrhovatelky do společnosti jako další zakladatelky nebylo v souladu s platnými právními předpisy. Její rozhodnutí ignorovala roli navrhovatelky jako další zakladatelky společnosti. Městský soud v Praze jako rejstříkový soud napadená rozhodnutí zapsal dne 22. 9. 2015.

3. Napadeným rozhodnutím vytkla navrhovatelka formální pochybení spočívající v tom, že společnost, její dotčené orgány i sama zakladatelka [tituly před jménem] jsou nesprávně označeny, že usnesení sub i) bylo vytvořeno až dodatečně po výzvě rejstříkového soudu a na rozhodnutí sub c) až j) nejsou ověřené podpisy. Napadenými rozhodnutími došlo podle navrhovatelky k nepřátelskému převzetí společnosti [tituly před jménem]. Navrhovatelka trvá na tom, že je vedle [tituly před jménem] zakladatelkou společnosti a že [tituly před jménem] svými rozhodnutími porušila zakladatelskou smlouvu, neboť ke jmenování a odvolání členů správní a dozorčí rady je třeba právního jednání obou zakladatelek, ředitele potom jmenuje a odvolává správní rada s jejich souhlasem. Navrhovatelka připouští, že zákon o obecně prospěšných společnostech neupravuje převod práv a povinností zakladatele na další osobu - to však znamená, že jej nezakazuje, a protože takový zákaz nevyplývá ani z kontextu ostatních ustanovení zákona, je dovolen v souladu se zásadou, že každý může činit, co není zákonem zakázáno.

4. Usnesením ze dne 19. 2. 2016, č. j. 77 Cm 293/2015-17, vyloučil Městský soud v Praze k samostatnému řízení návrhy na určení neplatnosti jednání sub i) a j).

5. Společnost ve svých vyjádřeních namítala, že návrh byl podán opožděně, neboť navrhovatelka byla se spornými rozhodnutími seznámena již v den jejich učinění emailem. Vedle toho navrhovatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť se jí tato rozhodnutí netýkají; navrhovatelka se podle společnosti nikdy nestala její ředitelkou. Navíc navrhovatelka mohla podat žalobu o určení práva nebo právního vztahu, pročež nemá právní zájem na určení neplatnosti právního jednání. Společnost popřela údajné formální nedostatky napadených rozhodnutí a trvala na výkladu, že převod práv a povinností zakladatele obecně prospěšné společnosti není přípustný, neboť „základní regulace“ právnických osob má kogentní povahu - převod i přechod podílů ve společnostech je vždy detailně upraven v zákoně. Vedle toho jsou práva a povinnosti zakladatele obecně prospěšné společnosti spotřebovány již založením společnosti. V případě navrhovatelky navíc nešlo o převod práv a povinností původní zakladatelky [tituly před jménem], nýbrž o její přibrání jako další zakladatelky. Společnost rovněž poukázala na zásadu, že soud může do záležitostí společností zasáhnout jen, stanoví-li to zákon. U veřejné obchodní společnosti však zákon neupravuje možnost podání návrhu na neplatnost rozhodnutí jejího orgánu.

6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2018, č. j. 77 Cm 293/2015-79, nepřipustil účast [tituly před jménem] v řízení na straně společnosti s odůvodněním, že věc je projednávána v nesporném řízení, ve kterém není vedlejší účastenství přípustné. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 7. 2018, č. j. 7 Cmo 139/2018-91, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně a doplnil, že v nesporném řízení není přípustné ani přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř.; účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno.

7. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společnosti přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč (výrok II.). Po skutkové stránce konstatoval, že zakládací listina společnosti umožňuje přechod práv a povinností zakladatele na dědice a převod práv a povinností zakladatele na třetí osobu se souhlasem druhého zakladatele. Zakladatelky podle zakládací smlouvy např. jmenují a odvolávají správní radu, udělují souhlas se jmenováním a odvoláním ředitele a s rozšířením nebo zrušením poskytovaných služeb, apod. Notářským zápisem notáře [adresa] ze dne 24. 1. 2014, N 30/2014, [Anonymizováno] měl soud prvního stupně za prokázané, že [tituly před jménem] souhlasila, aby navrhovatelka přistoupila do společnosti jako další zakladatelka. Z data úředních ověření podpisů [tituly před jménem] měl za zjištěné, že rozhodnutí a) a b) navrhovatelka učinila 20. 11. 2014. Dne 20. 11. 2014 informovala [tituly před jménem] navrhovatelku o napadených rozhodnutích sub a) až h), o svém odvolání z funkce ředitelka byla navrhovatelka vyrozuměna emailem o den později.

8. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že funkce zakladatele obecně prospěšné společnosti nekončí jejím založením, nýbrž zakladatel zůstává ve společnosti aktivní jako její nejvyšší orgán. Technicky je zakladatele třeba chápat jako člena korporace. Přistoupení členů do korporace zákon u některých forem korporací výslovně upravuje. U obecně prospěšné společnosti tomu tak není; zákon nezná ani přistoupení do sdružení, které je podle soudu prvního stupně nejbližším smluvním typem. Úpravu přistoupení neobsahuje ani zakládací smlouva. Soud prvního stupně tak uzavřel, že do společnosti nebylo možné přistoupit. První odvolací řízení 9. Proti tomuto usnesení podali odvolání oba účastníci.

10. Společnost se odvolala pouze proti výroku o nákladech řízení s odůvodněním, že navrhovatelka napadla 8 různých právních jednání. Řízení se tak vedlo o 8 různých návrzích, které mohly být uplatněny samostatně. V takovém případě je odměnu advokáta za poskytnuté právní služby třeba určit podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu součtem odměn za všechny spojené věci, pročež měla odměna advokáta být 8krát vyšší, než odměna určená odvolacím soudem, totéž se týká i režijních paušálů. Spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty tak měl soud prvního stupně přiznat společnosti na nákladech řízení 131 648 Kč.

11. Navrhovatelka napadla všechny výroky napadeného usnesení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl svědecké výslechy, ani další navržené důkazy. Navrhovatelka považuje za nesprávný právní názor soudu prvního stupně, že do společnosti nemohla přistoupit, neboť to vylučovala právní úprava i zakladatelská smlouva. Podle ní zákona ani zakladatelská smlouva přistoupení dalšího zakladatele nezakazují, tehdejší jediná zakladatelka [tituly před jménem] s přistoupením navrhovatelky souhlasila, a soud proto měl respektovat zásadu, že co není zakázáno, je dovoleno, jakož i autonomii vůle stran. Argumentovala i nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15, podle kterého, pokud soudy chtějí dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Věc lze hodnotit podle obsahu i jako převod ideální části práv a povinností zakladatelky na navrhovatelku. Navíc se společnost dovolává neplatnosti právního jednání, které sama způsobila. Navrhovatelka v dobré víře vložila do působení ve společnosti svůj čas, potenciál, peníze i jméno. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalobě vyhoví.

12. Navrhovatelka se vyjádřila i k odvolání společnosti. Názor společnosti, že se jednalo o určení neplatnosti 8 různých rozhodnutí, považuje za absurdní; podle navrhovatelky se jedná fakticky o jediné rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] z 20. 11. 2014. Ostatně předmětem sporu je otázka, zda sporná rozhodnutí mohla [tituly před jménem] učinit samostatně, nebo je směla činit jen společně s navrhovatelkou. I právní zástupce společnosti se ve svých podáních zabýval všemi rozhodnutími společně, nikoli každým zvlášť. Navrhovatelka uvedla, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k počtu úkonů právní služby, za něž přiznal společnosti odměnu. Poukázala také na to, že i kdyby byl právní názor společnosti ohledně počtu úkonů správný, je nesprávný výpočet odměny, neboť podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se počtem věcí nesčítají odměny za úkony ve spojených věcech, nýbrž sčítá se základ, ze kterého se odměna počítá.

13. Společnost se vyjádřila k odvolání navrhovatelky tak, že podle ní nelze z notářského zápisu [adresa] z 24. 1. 2014 dovodit vůli [tituly před jménem] převést část svých práv zakladatelky na navrhovatelku. Akcentovala, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů právnických osob jen na základě zákona. Zákon o obecně prospěšných společnostech neupravuje možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánů společnosti. Uvedenou zásadu nelze obcházet určovací žalobou podle § 80 o. s. ř., neboť všechny právní úpravy přezkumu rozhodnutí orgánu právnických osob stojí na tom, že vyslovení neplatnosti rozhodnutí se lze domáhat jen v řízení k tomu určeném a jen v prekluzívní lhůtě stanovené zákonem. Všechny analogicky použitelné prekluzívní lhůty však podle společnosti marně uplynuly a návrh by byl opožděný i tehdy, byl-li by přípustný podle § 80 o. s. ř. Společnost vyvracela také argument navrhovatelky založený na autonomii vůle tak, že podle společnosti spadá otázka přistoupení od obecně prospěšné společnosti mezi právní úpravu postavení osob, kterou si podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku nelze ujednat odchylně od zákona. Originární vznik postavení nového zakladatele není podle společnosti možný ani z logiky věci, neboť zakladatelem se nemůže stát někdo, kdo se na samotném založení nepodílel ani se nestal právním nástupcem původního zakladatele. Společnost opakovala i svou argumentaci založenou na to, že navrhovatelka postrádá aktivní legitimaci i naléhavý právní zájem, neboť napadená rozhodnutí se jí nijak netýkala, byly-li z funkcí odvolány a do nich jmenovány odlišné osoby. Společnost dovozuje také vady rozhodnutí správní rady, kterým byla navrhovatelka jmenována do funkce ředitelky společnosti; následkem těchto vad se navrhovatelka ředitelkou nikdy nestala.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 7 Cmo 31/2019-226, napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil, zatímco ve výroku II. je změnil tak, že navrhovatelce uložil zaplatit společnosti na nákladech řízení částku 35 816 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatelka se domáhá vyslovení neplatnosti orgánu právnické osoby. Takový zásah je přípustný jen tehdy, jestliže je zákonem dovolen a zákon určuje podmínky a rozsah takového zásahu. Zákon o obecně prospěšných společnostech však soudní přezkum rozhodnutí zakladatele nedovoluje ani neodkazuje na jinou právní úpravu, podle které by bylo možné rozhodnutí zakladatele přezkoumat. Návrh tedy měl být zamítnut pro rozpor s hmotným právem. Ohledně nákladů řízení potom odvolací soud dospěl k závěru, ve předmětem řízení byla 2 rozhodnutí Mgr. Kořenové z neznámého data a 6 rozhodnutí z 20. 11. 2014, která je nutno považovat za jednu věc. Odměnu advokáta je tedy nutné vypočíst ze základu určeného podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 150 000 Kč. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 15. K dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. 27 Cdo 3349/2020-287, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud konstatoval, že obecně prospěšné společnosti jsou právnickými osobami v oblasti neziskového sektoru, které poskytují veřejnosti za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek obecně prospěšné služby. Nestojí na členském principu ani na sdružení majetku - fakticky naplňují spíše znaky (soukromého) ústavu podle § 402 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Specifickému účelu obecně prospěšné společnosti odpovídá i struktura jejích orgánů. Jejím zakladatelem je fyzická nebo právnická osoba, která svou účastí na přijetí zakládací listiny (smlouvy) ustavuje společnost jako právnickou osobu a rozhoduje o základním zaměření její činnosti. I po vzniku společnosti je zakladatel oprávněn do její vnitřní organizace zasahovat, neboť je mu zákonem svěřena působnost jmenovat členy obou kolektivních orgánů - správní i dozorčí rady. Zakládací listina může zakladateli svěřit i jiné významné působnosti, jako tomu je i v projednávané věci. Zakladatel tak disponuje působností, kterou zákon u korporací svěřuje jejich nejvyššímu orgánu.

16. Nejvyšší soud dále uvedl, že rozhodnutí zakladatele jsou jednostrannými právními jednáními adresovanými obecně prospěšné společnosti. Taková jednání mohou být stižena vadami, které působí jejich neplatnost nebo dokonce zdánlivost. Takovými neplatnými (zdánlivými) jednáními mohou být zasažena subjektivní práva jiných osob. Zákon o obecně prospěšných společnostech, ani jiný právní předpis, však neupravují zvláštní institut přezkumu vad rozhodnutí orgánů společnosti, jako tomu je u korporací; taková úprava potom jako speciální vylučuje obecná pravidla následků vad právního jednání podle občanského zákoníku. Nejvyšší soud dále akcentoval zásadu minimalizace zásahů soudu do vnitřních poměrů právnických osob, která však nesmí mít za následek, že se nebude možno dovolat porušení soukromých práv u soudu. Osoby, do jejichž práv bylo zasaženo rozhodnutím zakladatele obecně prospěšné společnosti, musí mít v nezbytně nutném rozsahu prostředek nápravy, jinak by jim soudy odepřely spravedlnost.

17. Podle Nejvyššího soudu však zásadně odlišná povaha korporací a obecně prospěšných společností nedovoluje analogickou aplikaci zvláštní úpravy přezkumu vad rozhodnutí orgánů korporací. Jako obecný prostředek ochrany práv postižené osoby se tak nabízí institut žaloby (návrhu) o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, ve formě návrhu na určení, že sporné rozhodnutí je neplatné či zdánlivé. Nejvyšší soud dále citoval svou ustálenou judikaturu o preventivním charakteru určovací žaloby, která „má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“. Podle Nejvyššího soudu přitom minimalizaci zásahů soudů do vnitřních poměrů obecně prospěšné společnosti zajistí předpoklady úspěchu určovací žaloby, které po procesní stránce spočívají v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Naléhavost právního zájmu je přitom třeba zkoumat i z hlediska plynutí času.

18. Nejvyšší soud proto odvolacímu soudu uložil, aby vyšel z toho, že navrhovatelka podala určovací návrh, a posoudil, zda jsou v projednávané věci naplněny předpoklady úspěšného určovacího návrhu, tj. zejména, jak se napadaná rozhodnutí projevila v právní sféře navrhovatelky a zda se řízení účastní všechny věcně legitimované osoby. Nové odvolací řízení 19. Odvolací soud proto navrhovatelku vyzval, aby doplnila svá tvrzení, v čem spočívá její naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

20. Navrhovatelka podáním z 1. 2. 2022 navrhla, aby do řízení „na stranu účastníka přistoupila“ také jeho zakladatelka a ředitelka [tituly před jménem]. Je to totiž právě ona, jíž se požadované určení přímo dotýká. Původní rozhodnutí soudu prvního stupně již s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu není aktuální i s ohledem na to, že toto řízení již není řízením nesporným. Navrhovatelce potom podle ní svědčí aktivní legitimace jako osobě, která je účastna právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Totéž pak platí pro [tituly před jménem], která je zakladatelkou účastníka, jejímž základním oprávněním je rozhodování o personálních otázkách společnosti. Podle navrhovatelky je význam účasti v obecně prospěšné společnosti spojen s právem svobodně se sdružovat ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Protože protiprávním jednáním [tituly před jménem] došlo k významnému zásahu do právní sféry navrhovatelky, má navrhovatelka zájem hodný právní ochrany na tom, aby zůstala členem společnosti. Navrhovatelka má za to, že rozhodnutí v projednávané věci je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků, neboť je zapotřebí, aby bylo najisto postaveno, zda se navrhovatelka stala zakladatelkou společnosti a zda [tituly před jménem] mohla jako zakladatelka jednat bez navrhovatelky. Napadená rozhodnutí, tj. odvolání a volby orgánů společnosti, měla za následek zásadní změnu poměrů ve společnosti, který vedl až k jejímu úpadku, který zapříčinilo nové vedení. Nově zvolené osoby participovaly na trestním oznámení proti navrhovatelce a na podání žaloby o ochranu rušené držby, což vedlo k poškození jejího dobrého jména. Navrhovatelce byla znemožněna její další účast ve společnosti. Navrhovatelka má právo na to, aby bylo určeno, zda členům orgánů jmenovaným spornými rozhodnutími funkce vznikly, nebo nevznikly. Návrh podala bez zbytečného odkladu poté, co rejstříkový soud rozhodl o zápisu změn; do té doby se domnívala, že je rejstříkový soud nemůže akceptovat. Navrhovatelka trvá na svém návrhu, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu vyhoví.

21. Společnost je toho názoru, že řízení má být i nadále vedeno podle § 85 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Trvá na své námitce, že návrh byl podán opožděně, majíc za to, že s ohledem na právní jistotu společnosti by lhůta k jeho podání neměla být delší než v případě korporací, tj. 3 měsíce, jakož i na argumentaci, podle které není přibrání dalšího zakladatele do obecně prospěšné společnosti přípustné. Doplnila, že podle ní nemůže odvolací řízení proběhnout s jiným okruhem účastníků, než řízení před soudem prvního stupně. Společnosti není zřejmé, jaké právo nebo právní vztah navrhovatelky by měly být ohroženy. Poukazuje na skutečnost, že funkční období členů správní i dozorčí rady společnosti bylo tříleté a tudíž určení neplatnosti sporných rozhodnutí nemůže mít vliv na ničí právní postavení. V projednávané věci nejde o určení, že navrhovatelka je zakladatelkou společnosti, ani jimi nedošlo k odvolání ani jmenování ředitele společnosti. Podle společnosti není požadované určení relevantní ani pro posouzení, zda byly úkony osob jednajících za účastníka řádné, či nikoli. Společnost proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí (znovu) potvrdil.

22. Odvolací soud znovu přezkoumal napadené rozhodnutí, a při respektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žádné z obou odvolání není důvodné. Doplněné dokazování 23. Odvolací soud doplnil dokazování o zakládací smlouvu společnosti z 22. 6. 2011, podle které je funkční období členů správní i dozorčí rady tříleté a jmenují je zakladatelky. Ředitele jmenovala i odvolávala správní rada a jeho funkční období nebylo omezeno. Přestože do doby učinění napadených rozhodnutí byla zakládací smlouva několikrát změněna, ustanovení o délce funkčního období orgánů zůstala nedotčena. Z aktuálního výpisu z rejstříku obecně prospěšných společností se potom podává, že ředitelkou společnosti je od 22. 2. 2018 [tituly před jménem], členem správní rady je od 14. 3. 2019 [adresa], od 30. 1. 2021 [adresa] a [právnická osoba]. Členy dozorčí rady jsou (shodně od 30. 1. 2021) [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [tituly před jménem]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, č. j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-34, byl zjištěn úpadek společnosti a na její majetek prohlášen konkurs.

24. Odvolací soud předně konstatuje, že řízení v projednávané věci se netýká majetkové podstaty společnosti ani nároku, který by z ní měl být uspokojen, a proto není podle § 263 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. přerušeno, ani se důsledkem prohlášení konkursu na majetek společnosti nestal účastníkem řízení insolvenční správce. Povaha řízení a okruh účastníků 25. Podle § 85 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn. Řízení v projednávané věci se týká jmenování a odvolání členů orgánů právnické osoby, a je tedy (přes povahu návrhu jako určovacího) tzv. nesporným řízením podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Proto se pro určení okruhu účastníků nepoužije § 92 odst. 1 o. s. ř. o přistoupení dalšího účastníka, který se týká pouze řízení sporných (kde okruh účastníků vymezuje žalobce). Přistoupení dalšího účastníka je ostatně v odvolacím řízení podle § 216 odst. 1 o. s. ř. nepřípustné. Okruh účastníků se v nesporném řízení určuje podle § 6 odst. 1 z. ř. s., podle kterého je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení jednáno. O okruhu účastníků přitom podle § 7 z. ř. s. rozhoduje soud tak, že buď chybějícího účastníka do řízení přibere, nebo naopak ukončí účast toho, o jehož práva a povinnosti v řízení nejde.

26. V projednávané věci lze tak návrh navrhovatelky považovat podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) považovat za návrh na přibrání [tituly před jménem] do řízení jako dalšího účastníka. Tomuto návrhu odvolací soud nevyhověl, neboť [tituly před jménem] není osobou, o jejíchž právech a povinnostech je jednáno v projednávané věci. V projednávané věci se totiž jedná o tom, zda jsou platná rozhodnutí, jímž byly do funkcí členů orgánu jmenovány a z těchto funkcí odvolány osoby od [tituly před jménem] odlišné. Výsledek sporu tak nemůže mít vliv na práva a povinnosti [tituly před jménem], neboť předmětem řízení není její právní vztah ani s navrhovatelkou, ani se společností. [tituly před jménem] vystupovala při učinění sporných rozhodnutí jako orgán společnosti (její zakladatel) a platnost takových rozhodnutí hájí v projednávané věci sama společnost, neboť jimi byla založena nebo zrušena práva a povinnosti společnosti (nikoli [tituly před jménem]) na straně jedné a jmenovaných nebo odvolaných osob na straně druhé.

27. S ohledem na níže popsaný závěr o nesplnění procesních podmínek úspěchu určovací žaloby se odvolací soud nezabýval otázkou, zda do řízení měly být přibrány jmenované a odvolané osoby. Podmínky úspěchu určovací žaloby 28. Odvolací soud vychází ze závazného právního názoru soudu prvního stupně, podle něhož má návrh v projednávané věci povahu žaloby určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. (Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.)

29. Odvolací soud se proto předně zabýval tím, zda navrhovatel má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a zda je k podání návrhu aktivně legitimován. Věcnou legitimaci v řízení o určovací žalobě „má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009). Podle ustálené soudní praxe navrhovatel „má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení […] je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019, a judikaturu tam citovanou).

30. Navrhovatelka v projednávané věci není přímo účastna právního vztahu, o který v řízení jde. Napadeným rozhodnutím byly totiž z funkcí členů orgánů společnosti odvolány a do těchto funkcí jmenovány osoby od ní odlišné. I pokud tyto osoby následně rozhodly o odvolání navrhovatelky z funkce ředitelky společnosti a případně vůči ní jménem společnosti právně jednaly, je za taková jednání vůči navrhovatelce odpovědná společnost, a nikoli jmenované osoby. Pokud by se naopak (např. v případě tvrzené dehonestace navrhovatelky) jednalo o exces z výkonu funkce člena orgánu společnosti, mohla se navrhovatelka vůči takovému excesu bránit bez ohledu na to, zda tyto osoby byly do svých funkcí platně jmenovány.

31. Vedle toho ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu plyne následující: Jestliže žaloba v projednávané věci je žalobou určovací, a zároveň na obecně prospěšnou společnost nelze ani analogicky použít právní úpravu návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů právnických osob (zejm. § 258 a násl. o. z.), potom se v případě rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti nemůže uplatnit ani ustálená judikatura, podle které rozhodnutí orgánu korporace lze přezkoumat pouze v řízení o návrhu na vyslovení jeho neplatnosti podle příslušných zákonných ustanovení, přičemž uplynutí příslušných prekluzívních lhůt vylučuje pozdější přezkum takového usnesení v jiném řízení, a to i jako otázky předběžné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2993/2013). Z toho vyplývá, že v jiném řízení lze jako předběžnou otázku přezkoumat i platnost napadených rozhodnutí.

32. Navrhovatelka tedy není účastna právního vztahu nebo práva, o který v jejím návrhu jde, a její právní sféry se sporný právní vztah dotýká pouze vzdáleně. U odvolacího soudu přitom pod sp. zn. 14 Cmo 63/2021 stále probíhá řízení (sub 1 i/) o určení, že rozhodnutí zakladatelky společnosti [tituly před jménem] o odvolání navrhovatelky z funkce ředitelky je neplatné. V uvedeném řízení si soud může jako předběžnou otázku posoudit, zda členové správní rady společnosti, kteří navrhovatelku odvolali z funkce, byli do svých funkcí jmenování v souladu se zákonem a zakládací smlouvou.

33. Odvolacímu soudu je dále známo, že u Krajského soudu v Praze probíhá pod sp. zn. 79 Cm 73/2020 řízení o návrhu navrhovatelky na určení, že je zakladatelkou společnosti. Otázka, zda je navrhovatelka zakladatelkou společnosti, a zda tedy nebylo porušeno její právo na účast v ní, je přímým předmětem uvedeného řízení, a nemůže tedy být důvodem naléhavého právního zájmu navrhovatelky na určení navrženém v projednávané věci.

34. V době zahájení řízení mohla mít navrhovatelka (z tvrzené pozice zakladatelky a ředitelky společnosti) naléhavý právní zájem na určení, kdo je členem ostatních orgánů společnosti, byla-li by tato otázka nejistou. Za situace, kdy z doplněného dokazování vyplynulo, že funkční období členů dozorčí i správní rady společnosti je tříleté, však nelze než uzavřít, že v současné době muselo již uplynout funkční období jak údajně neoprávněně odvolaným členům orgánů, tak členům orgánu jmenovaným napadenými rozhodnutími. To ostatně vyplývá i z výpisu z rejstříku obecně prospěšných společností. Soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) a tento stav je rozhodující i pro posouzení otázky naléhavého právního zájmu.

35. Jinak řečeno, určení navrhovaná v projednávané věci nejsou způsobilá vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků, který by vyřešil ostatní spory mezi nimi a naplnil tak preventivní účel určovací žaloby. Naopak, požadované určení se jeví zcela nadbytečným vedle určení požadovaných navrhovatelkou ve shora označených právních věcech.

36. Odvolací soud proto uzavírá, že navrhovatel nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Proto podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správné. Odvolání společnosti 37. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.

38. Odvolací soud si je vědom skutečnosti zdůrazňované společností, že [tituly před jménem] vydala všechna napadená rozhodnutí na samostatných listinách, a na věc by bylo možné nahlížet jako na spojení osmi různých řízení, která by mohla být vedena samostatně. Odvolací soud však akcentuje, že o nákladech řízení nemá být rozhodováno mechanicky, nýbrž je třeba vážit i okolnosti mající podstatný vliv na přiznání náhrady účelně vynaložených nákladů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 799/11). V projednávané věci již soud prvního stupně zjistil, že všechna napadená rozhodnutí byla vydána v jediný den (byť v návrhu jsou dvě z nich označena jako „z neznámého data“) stejnou osobou, a sporné otázky, které byly předmětem řízení, se vždy týkaly všech napadených rozhodnutí jako celku. Jinak řečeno, právnímu zástupci společnosti existence osmi samostatných rozhodnutí nijak nekomplikovala práci, neboť se ke všem vyjadřoval vždy najednou, paušálně stejnými argumenty. Odvolací soud proto nepovažuje za účelné aplikovat ve věci § 12 odst. 3 advokátního tarifu, jehož účelem je zohlednit zvýšenou náročnost poskytování právních služeb ve spojených věcech. I rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení je tak věcně správné.

39. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že odvolání společnosti posoudil jinak než ve svém prvním rozhodnutí o stejném odvolání. V předchozím rozhodnutí však nezohlednil soudem prvního stupně zjištěnou skutečnost, že všechna rozhodnutí byla vydána ve stejný den, a fakticky se tak jedná o rozhodnutí jediné. Náklady řízení 40. O nákladech odvolacího i dovolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné společnosti.

41. Náklady společnosti sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 6,5 úkonech právní služby (odvolání proti rozhodnutí procesní povahy, vyjádření k odvolání ve věci samé z 2. 7. 2019, replika ve věci samé z 12. 3. 2020, vyjádření k dovolání, dvě podání ve věci samé v novém odvolacím řízení a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 20 150 Kč, b. 7 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč, c. náhrady za 21 % DPH ve výši 4 672,50 Kč.

Poučení