7 Cmo 327/2019 - 401

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: 1. [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupen advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 3. [Jméno advokáta E], IČO [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] 4. [Jméno advokáta F], narozený [Datum narození advokáta F] bytem [Adresa advokáta F] zastoupený advokátem [Jméno advokáta H] sídlem [Adresa advokáta H] 5. [Jméno advokáta I], narozený [Datum narození advokáta I] bytem [Adresa advokáta I] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 6. [Jméno advokátky B], narozená [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] o zaplacení 412 375 982 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2019, č. j. 74 Cm 110/2018-140, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2019, č. j. 74 Cm 110/2018-140 se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 8. 2018 po žalovaných 1 až 6 domáhal zaplacení částky 276 165 082 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně a dále „částky, která bude žalobcem následně vyčíslena“. Po žalovaném 3 se domáhal zaplacení 45 133 000 Kč s příslušenstvím a „částky, která bude žalobcem následně vyčíslena“. Mezi žalovanými 1 a 2 na straně prodávajících a žalovaným 3 na straně kupující došlo k uzavření smlouvy o převodu akcií společnosti [Anonymizováno] ze dne 3. 6. 2015 (dále jen „[Anonymizováno]“). Předmětem [Anonymizováno] byl převod 9.275.626 ks akcií společnosti [Anonymizováno] (konkrétně šlo o 3.058.421 ks akcií patřících žalovanému 1 a 6.217.205 ks akcií patřících žalovanému 2). Tyto akcie představovaly podíl ve výši cca 79,36 % na základním kapitálu společnosti [Anonymizováno]. Převod akcií se měl uskutečnit po splnění několika podmínek; než došlo k jejich splnění, došlo k níže popsanému vývoji. Mezi žalobcem, žalovaným 1, žalovaným 2 a žalovaným 3 byla uzavřena dohoda ze dne 31. 8. 2015 o postoupení smlouvy (postupovanou smlouvou byla [Anonymizováno]); na základě předmětné dohody ze dne 31. 8. 2015 (dále jen „Postupní dohoda“) se žalobce stal stranou kupující dle [Anonymizováno]. Mezi žalovaným 1, žalovaným 2 a žalobcem byl také uzavřen dodatek č. 1 (datovaný 31. 8. 2015) ke [Anonymizováno]. Žalobce následně nabyl od žalovaných 1 a 2 celkem 9.275.626 ks akcií [Anonymizováno] za 208 Kč za akcii. Žalobce, který se na základě [Anonymizováno] ve znění dodatku č. 1 stal majoritním akcionářem [Anonymizováno], následně učinil povinnou nabídku na převzetí akcií společnosti [Anonymizováno] všem ostatním akcionářům, jakož i posléze dodatečnou povinnou nabídku převzetí. Žalobce nabyl i zbytek akcií společnosti [Anonymizováno] a stal se jediným akcionářem společnosti [Anonymizováno]. Žalobce v době po uzavření Postupní dohody a dodatku č. 1 k [Anonymizováno] zjistil v souvislosti se společností [Anonymizováno] a jejími dceřinými společnostmi řadu závažných skutečností (viz dále části [právnická osoba] a A.2) majících významný vliv na cenu akcií společnosti [Anonymizováno]. Žalovaní nesdělili tyto závažné skutečnosti popsané v částech [právnická osoba] a A.2 žalobci před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno], ačkoli byl každý z nich k takovému sdělení povinen. Žalobce v důsledku toho nabyl všechny akcie společnosti [Anonymizováno] za cenu, která tyto závažné skutečnosti nereflektovala (tj. za cenu vyšší), čímž mu vznikla škoda, za kterou všichni žalovaní odpovídají. Žalovaní 4, 5 a 6 za stejnou škodu navíc odpovídají i proto, že nezajistili (zejména ještě v době před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno]), aby skutečnosti popsané v části [právnická osoba] a A.2 - už s ohledem na to, že společnost [Anonymizováno] byla obchodována na burze - byly uveřejněny a staly se známými navenek (např. skrze výroční zprávu společnosti [Anonymizováno] za rok 2014, účetní závěrky), resp. nezjednali nápravu. Přinejmenším žalovaný 3 měl navíc povinnost sdělit žalobci před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] i závažné skutečnosti popsané v části A.3, což ale neučinil. Přitom i v důsledku nesdělení těchto skutečností vznikla žalobci (další) škoda, za kterou odpovídá přinejmenším žalovaný 3. Žalovaný 1 měl vědomost o závažných skutečnostech popsaných v částech [právnická osoba] a A.2, a to už z toho důvodu, že tyto skutečnosti byly známy p. [Anonymizováno] (tedy žalovanému 4), jenž měl v době uzavírání Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] za žalovaného 1 jednatelské oprávnění. Žalovaný 2 měl vědomost o závažných skutečnostech popsaných v částech [právnická osoba] a A.2, a to už z toho důvodu, že tyto skutečnosti byly známy p. [Jméno advokáta I] (tedy žalovanému 5), jenž měl v době uzavírání Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] za žalovaného 2 jednatelské oprávnění. Žalovaný 3 měl vědomost o závažných skutečnostech popsaných níže v částech [právnická osoba], A.2 a A.3, a to už z toho důvodu, že tyto skutečnosti byly známy p. [Anonymizováno], jenž měl v době uzavírání Postupní dohody a dodatku č. 1 ke SPA za žalovaného 3 jednatelské oprávnění.

2. Žalobce vyvozoval svoje nároky z následujícího: A.1 Problematika Nájemní smlouvy Mezi společností [Anonymizováno]., IČO: [IČO] (nyní [právnická osoba].) jako pronajímatelem a společností [Anonymizováno] jako nájemcem došlo k uzavření nájemní smlouvy ze dne 13. 1. 2015 (dále jen „Nájemní smlouva“), jejímž předmětem je nájem prostor v budově [Anonymizováno] na adrese [adresa] a související závazky. Nájemní smlouva byla uzavřena na desítky let, předpokládá platby extrémně vysokého nájemného a souvisejících plateb (např. poplatku za správu), obsahuje velké množství velice vysokých smluvních pokut v neprospěch nájemce a nevýhodných smluvních podmínek, včetně extrémně omezených možností ukončení Nájemní smlouvy ze strany nájemce. Nedlouho po uzavření Nájemní smlouvy navíc došlo ze strany společnosti [Anonymizováno] k poskytnutí ručitelského prohlášení ze dne 10. 2. 2015 vůči společnosti [Anonymizováno]., ve kterém se společnost [Anonymizováno] mj. zaručuje pronajímateli, že řádně, včas a v případě potřeby i opakovaně, splní veškeré povinnosti a dluhy Nájemce vzniklé z Nájemní smlouvy nebo v souvislosti s ní. Nájemní smlouva i související ručitelské prohlášení měly významný dopad na společnost [Anonymizováno], resp. skupinu společností [Anonymizováno]. Existence podepsané Nájemní smlouvy ani ručitelského prohlášení datovaného 10. 2. 2015 ani jakýkoli vztah společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se společností [právnická osoba]. nevyplývaly z originálů či kopií dokumentů uložených v archivech jakékoli společnosti skupiny [Anonymizováno], nebyla zohledněna ve výročních zprávách, nebyla ani součástí informací zveřejňovaných v rámci informační povinnosti pro společnosti kótované na burze cenných papírů (společnost [Anonymizováno] jako mateřská společnost skupiny společností [Anonymizováno] byla takovou společností). Žalobce se o tom, že existuje nějaký projekt [Anonymizováno], dozvěděl až v červnu 2016, a to z médií. Žalovaným bylo a mělo být známo ke dni uzavření Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno], že si společnost [Anonymizováno] pronajala prostory v budově Sporkovského paláce a další skutečnosti. Žalobci nic z toho v uvedené době naopak známo nebylo, neboť všichni žalovaní porušili své povinnosti to vše žalobci před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] sdělit a žalovaní 4, 5 a 6 navíc porušili své povinnosti zajistit, aby dokumenty uveřejňované společností [Anonymizováno] věrně zachycovaly skutečný stav společnosti [Anonymizováno], resp. skupiny [Anonymizováno] (tj. aby zachycovaly všechny zmíněné skutečnosti a aby je zachycovaly správně) a aby to vše - už s ohledem na to, že společnost [Anonymizováno] byla obchodována na burze - bylo uveřejněno a stalo se známé navenek (např. skrze výroční zprávu společnosti [Anonymizováno] za rok 2014, účetní závěrky), resp. zjednat nápravu. Existence Nájemní smlouvy a z ní vyplývajících závazků se do hodnoty 100 % akcií společnosti [Anonymizováno] negativně promítala přinejmenším částkou 152 009 448 Kč. Žalobce v důsledku absence předmětných informací zaplatil za akcie představující 100% podíl na společnosti [Anonymizováno] o přinejmenším 152 009 448 Kč více, než by jinak byl zaplatil; uvedená částka představuje škodu způsobenou žalobci. Z absence předmětných informací naopak profitovali především žalovaní 1 a 2 (a skrze ně, jak je patrné z odst. 3 výše, i žalovaní 4 a 5). A.2 Problematiky pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] postoupených na společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Společnost [Anonymizováno] uzavřela jako postupitel se společností [právnická osoba], IČO [IČO] („[Anonymizováno]“) jakožto postupníkem smlouvu ze dne 30. 4. 2014 o postoupení pohledávek za společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] („[Anonymizováno]“) majících v souhrnu nominální hodnotu 86 781 203 Kč. Společnost [Anonymizováno] měla podle uvedené smlouvy poskytnout společnosti [Anonymizováno] za předmětné pohledávky úplatu ve výši 86 781 203 Kč rozloženou do šesti splátek. Společnost [Anonymizováno] také uzavřela jako postupitel se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] („[Anonymizováno]“) jakožto postupníkem smlouvu ze dne 30. 4. 2014 o postoupení pohledávek za společností [Anonymizováno]., se sídlem [Anonymizováno] („[Anonymizováno]“) majících v souhrnu nominální hodnotu 37 374 431 Kč. Společnost [Anonymizováno] měla podle uvedené smlouvy poskytnout společnosti [Anonymizováno] za předmětné pohledávky úplatu ve výši 37 374 431 Kč rozloženou do šesti splátek. Smlouvy uzavřené se společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou dále označovány jako „Smlouvy o postoupení pohledávek“. V případě obou Smluv o postoupení pohledávek mělo dojít k první splátce ze strany společností [Anonymizováno] i [Anonymizováno] ke dni 31. 10. 2014, k druhé splátce ke dni 31. 12. 2014, tj. ještě před koncem r. 2014; před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] se stala splatnou i v pořadí třetí splátka. Smlouvy o postoupení pohledávek se týkaly pohledávek za dlužníky vzniklých již v r. 2008 a od té doby ze strany dlužníků neplacených. K pohledávkám společnosti [Anonymizováno] za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] měly být vytvořeny opravné položky, a to už za účetní období k 31. 12. 2014 (ostatně už během roku 2014 měly tyto společnosti uskutečnit první dvě splátky a nezaplatily žádnou z nich); opravné položky přitom měly být vytvořeny už i předtím (před uzavřením Smluv o postoupení pohledávek) k pohledávkám za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] však opravné položky vytvořeny nebyly. Vytvoření opravných položek (nebo naopak jejich nevytvoření) má zásadní následky; má totiž vliv na tržní hodnotu dotčené společnosti. Nutnost vytvořit opravné položky potvrzuje mj. nekonsolidovaná účetní závěrka společnosti [Anonymizováno] za rok 2015 ve spojení s její přílohou a výrokem auditora, společnosti [právnická osoba] (vše viz přílohy č. 17 a 18 této žaloby). Pokud jde o zmíněnou výroční zprávu, v ní se konstatuje, že bylo nutné v řadě ohledů provést úpravy (přepočty) účetní závěrky společnosti [Anonymizováno] k 1. 1. 2014 a 31. 12. 2014. Tyto úpravy se mj. týkaly i zpětného vytváření opravných položek k „pochybným pohledávkcinť, kdy vytvoření položek mělo za následek zpětné snížení aktiv o 124,156 mil. Kč. Toto snížení odpovídá součtu pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], resp. součtu původních pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Správnost těchto zpětných úprav potvrdil auditor ze společnosti [právnická osoba], který uvedl, že součástí námi provedeného auditu účetní závěrky 2015 byl také audit úprav účetní závěrky minulého období (tj. kalendářní rok 2014), popsaných v bodě 4.3 přílohy účetní závěrky. Dle našeho názoru jsou tyto úpravy správné a řádně aplikované.“ Jak plyne z účetní závěrky společnosti [Anonymizováno] za rok 2015, došlo v důsledku nutnosti vytvoření opravných položek ke zpětnému snížení aktiv o 124,156 mil. Kč (což odpovídá součtu částek 86 781 203 Kč a 37 374 431 Kč uvedených v odst. 14 výše). V době před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] se však ekonomický stav společnosti [Anonymizováno] (oproti později opravenému stavu) jevil podstatně jinak, neboť nebyly k předmětným pohledávkám (především k pohledávkám za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) vytvořeny opravné položky. V důsledku nesprávného účetního přístupu k pohledávkám jak za [Anonymizováno] a [Anonymizováno], tak za [Anonymizováno] a [Anonymizováno], docházelo dlouhodobě k uvádění investorů v omyl, kdy hodnota společnosti [Anonymizováno] byla uměle navýšena o 86 781 203 Kč v případě pohledávek za společností [Anonymizováno] (resp. dřívějších pohledávek za společností [Anonymizováno]) a o 37 374 431 Kč v případě pohledávek za společností [Anonymizováno] (resp. dřívějších pohledávek za společností [Anonymizováno]), tj. celkem o 124 155 634 Kč. Lze navíc předpokládat, že hlavním cílem uzavření Smluv o postoupení pohledávek (uzavřených ostatně nedlouho před vstupem společnosti [Anonymizováno] na burzu) nebylo uskutečnění obchodní transakce ohledně dlouhodobě neřešených pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nýbrž dosažení toho, aby se hodnota společnosti [Anonymizováno] jevila jako vyšší, než ve skutečnosti byla, přičemž z tohoto nepřípustně profitovali především žalovaní 1 a 2 (a skrze ně, jak je patrné z odst. 3 výše, i žalovaní 4 a 5) na ceně akcií (žalobce má za to, že i o tomto cíli všichni žalovaní věděli). Žalovaným byly a měly být známy ke dni uzavření Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] skutečnosti uvedené výše v odst. 14 a 15, stejně jako cíl Smluv o postoupení pohledávek uvedený v odst.

19. Žalobci nic z toho v uvedené době naopak známo nebylo, neboť všichni žalovaní porušili své povinnosti to vše žalobci před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] sdělit a žalovaní 4, 5 a 6 navíc porušili své povinnosti zajistit, aby dokumenty uveřejňované společností [Anonymizováno] věrně zachycovaly skutečný stav společnosti [Anonymizováno], resp. skupiny [Anonymizováno] (tj. aby zachycovaly všechny zmíněné skutečnosti a aby je zachycovaly správně) a aby to vše - už s ohledem na to, že společnost [Anonymizováno] byla obchodována na burze - bylo uveřejněno a stalo se známé navenek (např. skrze výroční zprávu společnosti [Anonymizováno] za rok 2014, účetní závěrky), resp. zjednat nápravu. Tyto povinnosti žalovaných jsou podrobněji popsány níže v části A.4 žaloby. Žalobce tak v důsledku absence předmětných informací zaplatil za akcie představující 100% podíl na společnosti [Anonymizováno] přinejmenším o 124 155 634 Kč více, než by jinak byl zaplatil; vznikla mu škoda v uvedené výši. A.3 Problematika bankovní záruky vystavené společností [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] („PČH“) uzavřela se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] („[Anonymizováno]“) Rámcovou smlouvu na úvěrové bankovní produkty č. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2014 („Rámcová smlouva“). Povinnosti společnosti [Anonymizováno] z Rámcové smlouvy byly zajištěny blankosměnkou vlastní vystavenou společností [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno]; blankosměnka byla navíc avalována společností [Anonymizováno]. Dále byl uzavřen dodatek č. 1 ze dne 28. 1 1. 2014 k Rámcové smlouvě, kterým byla upravena celková maximální výše úvěrového rámce s tím, že úvěrový rámec lze použít na poskytnutí platební bankovní záruky za společnost [Anonymizováno] do výše 12 000 000 PLN. Dále byl uzavřen dodatek č. 2 ze dne 13. 2. 2015 k Rámcové smlouvě, kterým byla mj. prodloužena lhůta pro čerpání úvěrového rámce do 30. 12. 2015. Společnost [Anonymizováno] požádala žádostí ze dne 13. 2. 2015 společnost [Anonymizováno] o vystavení bankovní záruky, jejímž beneficientem byla Bank [Anonymizováno], výše bankovní záruky byla 7 000 000 PLN a zajišťovaným dluhem bylo splnění platebních povinností společnosti [Anonymizováno] ze smlouvy „[Anonymizováno]“ z 11. 2. 2015. Na základě Rámcové smlouvy [Anonymizováno] vystavila dne 16. 2. 2015 bankovní záruku č. [Anonymizováno] (dále jen „Záruka“) ve prospěch [Anonymizováno]. Pokud by společnost [Anonymizováno] nesplnila své platební závazky vůči [Anonymizováno], [Anonymizováno] by na základě případně vystavené Záruky poskytla plnění společnosti [Anonymizováno]. Dne 12. 3. 2015 požádala společnost [Anonymizováno] o zrněnu Záruky tak, že byla navýšena zaručená částka, a to do výše 7 500 000 PLN. Dne 15. 5. 2015 požádala společnost [Anonymizováno] o změnu Záruky tak, že zaručená částka se navýšila o 4 000 000 PLN na celkovou částku 11.500.000 PLN. K navýšení Záruky došlo. Společnost [Anonymizováno] tyto žádosti akceptovala. Rámcová smlouva, související Záruka, stejně jako zajištění povinností společnosti [Anonymizováno] vůči společnosti [Anonymizováno] měly významný dopad na společnost [Anonymizováno] a [Anonymizováno], resp. skupinu společností [Anonymizováno]. Šlo o bankovní záruku vystavenou ve prospěch třetí osoby a zaručující plnění dlužníka společnosti [Anonymizováno] bez jakéhokoli protiplnění. Existence žádné z těchto skutečností nevyplývala z originálů či kopií dokumentů uložených v archivech jakékoli společnosti skupiny [Anonymizováno], nebyla zohledněna ve výročních zprávách, nebyla ani součástí informací zveřejňovaných v rámci informační povinnosti pro společnosti kótované na burze cenných papírů (společnost [Anonymizováno] jako mateřská společnost skupiny společností [Anonymizováno] byla takovou společností). Existence těchto skutečností a souvisejících dokumentů vyšla najevo až podstatně později, v létě 2016. Žalovanému 3 byly a měly být známy ke dni uzavření Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno] veškeré skutečnosti. Existence Rámcové smlouvy, jejího zajištění, Záruky a z toho vyplývajících závazků se do hodnoty 100 % akcií společnosti [Anonymizováno] negativně promítala přinejmenším částkou 45 133 000 Kč. Žalobce v důsledku absence předmětných informací (které se měl dozvědět přímo od žalovaného 3) zaplatil za akcie představující 100% podíl na společnosti [Anonymizováno] přinejmenším o 45 133 000 Kč více, než by jinak byl zaplatil; uvedená částka představuje škodu způsobenou žalobci. A.4 Povinnosti žalovaných vůči žalobci a jejich porušení Výše žalobce tvrdí, že všichni žalovaní neinformovali přímo žalobce před uzavřením Postupní dohody a dodatku č. 1 ke [Anonymizováno], ačkoli k tomu byli povinni, (i) o Nájemní smlouvě, projektu [Anonymizováno] či skutečnostech uvedených výše v odst. 11, (ii) o Smlouvách o postoupení pohledávek uzavřených se společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], dřívějších pohledávkách za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nutnosti vytvořit opravné položky ohledně pohledávek za posledně zmíněnými čtyřmi společnostmi či o ostatních skutečnostech uvedených v odst. 14 a 15 a cíli uvedeném v odst. 19 této žaloby. Žalobce také tvrdí, že žalovaní 4, 5 a 6, ačkoli k tomu byli povinni, navíc nezajistili, aby dokumenty uveřejňované společností [Anonymizováno] věrně zachycovaly skutečný stav společnosti [Anonymizováno], resp. skupiny [Anonymizováno] (tj. aby zachycovaly všechny zmíněné skutečnosti a aby je zachycovaly správně) a aby to vše - už s ohledem na to, že společnost [Anonymizováno] byla obchodována na burze - bylo uveřejněno a stalo se známé navenek (např. skrze výroční zprávu společnosti [Anonymizováno] za rok 2014, účetní závěrky), resp. nezjednali nápravu. Jednalo se ve všech případech o významné informace mající závažný vliv na cenu akcií [Anonymizováno]. Žalobci nesdělením, resp. nezpřístupněním uvedených informací a skutečností žalovanými vznikla škoda přinejmenším ve výši 276 165 082 Kč, což je součet částky 152 009 448 Kč uvedené výše v části A.1 této žaloby a částky 124 155 634 Kč uvedené výše v části A.2 této žaloby. Žalovaní odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Žalobce konečně i tvrdí, že přinejmenším žalovaný 3 neinformoval přímo žalobce, ačkoli k tomu byl žalovaný 3 povinen, o skutečnostech uvedených v odst. 21 této žaloby. Jednalo se o významné informace mající závažný vliv na cenu akcií [Anonymizováno]. V souvislosti s nesdělením těchto skutečností vznikla žalobci škoda přinejmenším ve výši 45 133 000 Kč.

3. Po upřesnění žaloby ze dne 5. 10. 2018 - úplného vyčíslení nárokované částky byly žalobcovy žalobní nároky následující. Žalobce jednak v žalobě vůči žalovaným (včetně žalovaného 3) coby dlužníkům zavázaným společně a nerozdílně uplatnil a vyčíslil požadavek na zaplacení Částky 276 165 082 Kč s úrokem z prodlení za období od 30. 8. 2018 do zaplacení; uvedená jistina sestává z částek 152 009 448 Kč (viz část A.1 žaloby - problematika [Anonymizováno]) a 124 155 634 Kč (viz část A.2 žaloby - problematika pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] postoupených na společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Vůči žalovanému 3 navíc žalobce v Žalobě uplatnil a vyčíslil požadavek na zaplacení částky 45 133 000 Kč s úrokem z prodlení za období od 30. 8. 2018 do zaplacení (viz část A.3 žaloby - problematika bankovní záruky vystavené společností [právnická osoba].). Žalobce dále v žalobě uplatnil nárok týkající se vyšší rizikovosti společnosti [Anonymizováno], který vyčíslil v podání z 5. 10. 2018 na 91 077 900 Kč s tím, že právě uvedená částka sestává z částky 77 538 000 Kč, kterou požaduje po žalovaných (včetně žalovaného 3) coby dlužnících zavázaných společně a nerozdílně, a z částky 13 539 900 Kč, kterou požaduje po žalovaném 3. Ve vztahu k částkám 77 538 000 Kč a 13 539 900 Kč žalobce požaduje i zaplacení úroků z prodlení z těchto částek za období od 1. 9. 2018 do zaplacení.

4. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že v „Návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání, kterým mělo být žalovanému 3 uloženo uhradit žalobci částku ve výši 276.165.082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 30. 8. 2018 do zaplacení a částku ve výši 77.538.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 1. 9. 2018 do zaplacení, a dále uhradit žalobci částku ve výši 45.133.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 30. 8. 2018 do zaplacení a částku 13.539.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. za období od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.“ 5. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že vyzval usnesením č. j. 74 Cm 110/2018-129 ze dne 2. 8. 2019 žalovaného 3 k vyjádření k žalobě (která mu byla doručena 21. 12. 2018 k vyjádření) s tím, že neuzná-li nárok, nechť vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojí listinné důkazy, jichž se dovolává, případně nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení. s poučením, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatněn, uznává, a v tom případě rozhodne soud ve věci vůči žalovanému 3 rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 153 odst. 4 o. s. ř.). Usnesení bylo žalovanému 3 doručeno 12. 8. 2019. Žalovaný 3 na výzvu soudu nereagoval. Žalobce navrhl podáním doručeným soudu dne 23. 9. 2019 vydání částečného rozsudku pro uznání vůči žalovanému 3. Zrekapituloval, že jednak v žalobě vůči žalovaným (včetně žalovaného 3) coby dlužníkům zavázaným společně a nerozdílně uplatnil a vyčíslil požadavek na zaplacení částky 276 165 082 Kč s úrokem z prodlení za období od 30. 8. 2018 do zaplacení; uvedená jistina sestává z částek 152 009 448 Kč - problematika [Anonymizováno] a 124 155 634 Kč - problematika pohledávek za společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] postoupených na společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Vůči žalovanému 3 navíc žalobce v žalobě uplatnil a vyčíslil požadavek na zaplacení částky 45 133 000 Kč s úrokem z prodlení za období od 30. 8. 2018 do zaplacení - problematika bankovní záruky vystavené společností [právnická osoba]. Žalobce dále v žalobě uplatnil nárok týkající se vyšší rizikovosti společnosti [Anonymizováno], který vyčíslil v podání z 5. 10. 2018 na 91 077 900 Kč s tím, že uvedená částka sestává z částky 77 538 000 Kč, kterou požaduje po všech žalovaných (včetně žalovaného 3) coby dlužnících zavázaných společně a nerozdílně, a z částky 13 539 900 Kč, kterou požaduje po žalovaném 3. Ve vztahu k částkám 77 538 000 Kč a 13 539 900 Kč žalobce požaduje i zaplacení úroků z prodlení z těchto částek za období od 1. 9. 2018 do zaplacení. Dále soud citoval ust. § 153a o. s. ř. § 114b o. s. ř. a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1261/15, ze dne 13. 10. 2016 dle něhož „K fikci uznání nároku je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech procesně přiléhavých, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně …“. K otázce splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání soud dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1298/17. Z citované judikatury soud dovodil, že fikce uznání může nastat jen tehdy, je-li zcela zřejmé, že žalovaný je k žalobě lhostejný, případně obstrukčně pasivní, zjevně taktizuje a jeho jednáním dochází k průtahům. Soud uvedl, že z dodejky osvědčující doručení výzvy žalovanému 3 do datové schránky se podává, že došlo k doručení fikcí. Jakkoli soud nezpochybnil účinky takového doručení, nelze dle něj bez dalšího uzavřít, že pouhým nepřevzetím doručované kvalifikované výzvy je žalovaný k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, taktizuje či jeho jednáním dochází k průtahům. Kdyby takovému závěru soud přisvědčil, bylo by jeho rozhodnutí opřeno pouze o formální správnost, nikoli již o správnost věcnou, vycházející u rozsudku pro zmeškání právě z jednoznačně zřejmé procesní pasivity žalovaného. Přes splnění formálních procesních podmínek vydání rozsudku pro uznání musí soud zkoumat, zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná, a v souzené věci z okolností doručení fikcí jednoznačně plyne, že u žalovaného celkovou pasivitu shledat nelze. Soud tedy návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání zamítl. Ještě dodal, že přihlédl i k tomu, že doplnění, resp. rozšíření žaloby neobsahuje krom vyčíslení nároku žádná skutková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, jak žalobce k tomuto vyčíslení „vyšší rizikovosti“ dospěl. Ani v případě, že žaloba neobsahuje taková skutková tvrzení, z nichž by žalobou uplatněný nárok bez pochybností plynul, nelze vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro uznání.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitky jsou následující: 1) Žalovaný 3 se k žalobě nevyjádřil ani ve lhůtě určené kvalifikovanou výzvou. Jelikož tím pádem nastala ve vztahu k žalovanému 3 tzv. fikce uznání žalobního nároku, navrhl žalobce podáním ze dne 23. 9. 2019, aby Městský soud v Praze ve vztahu k žalovanému 3 vydal částečný rozsudek pro uznání. Městský soud v Praze však tento návrh žalobce napadeným usnesením zamítl. 2) Žalovaný 3 se za celou dobu vedení nadepsaného řízení k žalobním nárokům nevyjádřil, ani neučinil jakékoliv jiné kroky, ze kterých by mohlo být zřejmé, že se hodlá nadepsaného řízení aktivně účastnit. Žalovaný 3 byl a je zcela pasivní (ani nesdělil, z jakých důvodů se k věci případně nevyjadřuje), a to i přes kvalifikovanou výzvu a přes to, že mu byla doručena žaloba a podání žalobce z 5. 10. 2018 (jak je patrné ze soudního spisu). Dojde-li přitom k vydání kvalifikované výzvy včetně poučení dle § 114b odst. 5 OSŘ, přičemž v návaznosti na to nastane fikce uznání žalobního nároku (to vše se v nadepsaném řízení s ohledem na úplnou pasivitu žalovaného 3 stalo), musí v důsledku toho dojít rovněž k vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 OSŘ. (Srov. i Svoboda K., a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 645: „Důsledkem uznání je povinnost soudu rozhodnout podle tohoto uznání, tj. vydat rozsudek pro uznání“.). 3) Ani skutečnost, že kvalifikovaná výzva (či jiné přípisy soudy a podání účastníků řízení) byla žalovanému 3 doručena náhradně (fikcí), nemá na uvedené žádný vliv. To ostatně potvrzuje i např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 13 VSOL 15/2015. 4) Neexistuje jediná okolnost, která by naznačovala, že žalovaný 3 pasivní není (žalovaný 3 neučinil jediný úkon, ze kterého by vyplývalo, že má vůči žalobním nárokům jakékoli výhrady, ani neučinil jediný úkon, ze kterého by vyplývalo, že se hodlá v soudním řízení jakkoli angažovat). Městský soud v Praze neměl k přijetí závěru o neexistenci pasivity žalovaného 3 žádný relevantní důvod. 5) Městský soud v Praze v odst. 20 napadeného usnesení také uvedl, že přihlédl i k tomu, že doplnění žaloby ze dne 5. 10. 2018 neobsahuje kromě vyčíslení žalobního nároku žádná skutková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, jak žalobce dospěl k vyčíslení „vyšší rizikovosti“. Odvolatel ani s tímto závěrem Městského soudu v Praze nesouhlasí a opakuje, že rozsudek pro uznání měl být vůči žalovanému 3 vydán. 6) V daném případě není aplikovatelný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1298/17, na nějž Městský soud v Praze v napadeném usnesení upozornil. Ústavní soud zde hodnotil situaci, kdy došlo k vydání rozsudku pro uznání, přestože se účastník řízení ke kvalifikované výzvě zavčasu vyjádřil (přičemž i z dalších okolností bylo zjevné, že se tento účastník hodlá do soudního řízení aktivně zapojit), avšak obecný soud toto vyjádření považoval za nedostatečné.

7. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí změnil a žalobě ve znění jejího upřesnění vůči žalovanému 3 vyhověl.

8. K odvolání se vyjádřila podáním ze dne 3. března 2020 (č.l. 160b) žalovaná 1 a poukázala na nebezpečí existence dvou rozsudků s protichůdnými závěry (z nichž jeden by vycházel z fikce pravdivosti skutečností tvrzených žalobkyní a druhý by vycházel ze skutkového stavu zjištěného na základě tvrzení a důkazů předložených všemi účastníky řízení) při „mechanické aplikaci“ § 114b o. s. ř., což je nežádoucí a navrhla zamítnutí odvolání.

9. K odvolání se vyjádřila podáním ze dne 13. března 2020 (č.l. 162) žalovaná 5 a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

10. Dle vyjádření žalované 6 ze dne 26. března 2020 (č.l. 169) soud rozhodl správně a nejsou dány důvody, pro které by mělo být napadené usnesení zrušeno či změněno.

11. K odvolání se vyjádřila podáním ze dne 9. října 2020 (č.l. 20) žalovaná 3, zastoupená opatrovnicí, a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

12. K odvolání se vyjádřila podáním ze dne 25. září 2023 opět žalovaná 1. Uvedla, že žalovaná č. 3 je akciovou společností, za kterou má jednat statutární orgán. Funkční období člena představenstva [tituly před jménem] zaniklo dne 14. listopadu 2018 uplynutím funkčního období v souladu s čl. 19 odst. 2 stanov žalované 3. Funkční období paní [Anonymizováno] zaniklo 28. června 2019, přičemž tento údaj byl do obchodního rejstříku zapsán dne 12. července 2019. Z uvedeného vyplývá, že v okamžiku doručení kvalifikované výzvy fikcí dne 12. srpna 2019 žalovaná 3 neměla statutární orgán vůbec obsazen. Statutární orgán zastupuje společnost jak hmotněprávně, tak procesněprávně. Žalovaná 3 tak nebyla v období od 14. listopadu 2018 řádně zastoupena ve smyslu hmotněprávním a ani ve smyslu procesněprávním. K nápravě nedostatečného zastoupení žalované 3 ve smyslu procesněprávním došlo až 20. července 2020, kdy jí byl ustanoven procesněprávní opatrovník ve smyslu § 29 odst. 2 o. s. ř. (tzv. opatrovník ad hoc pro příslušné řízení), a to usnesením Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 110/2018-191 dne 20. července 2020. K přístupu do datové schránky právnické osoby je podle § 8 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb., zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, oprávněn statutární orgán právnické osoby nebo člen statutárního orgánu právnické osoby, pro níž byla datová schránka zřízena. V okamžiku doručení kvalifikované výzvy jím nemohl být ani pan [Anonymizováno], ani paní [Anonymizováno], protože ti už členy statutárního orgánu nebyli. Ze soudního spisu vyplývá, že žalované 3 bylo doručeno fikcí, tedy uplynutím desetidenní úložní lhůty. To ostatně potvrzuje sama žalobkyně, když v čl. I odst. 2 návrhu na vydání částečného rozsudku pro uznání uvádí, že nahlédla do soudního spisu, z něhož informace o doručení fikcí byla zcela zřejmá. Nejpozději k okamžiku, kdy žalobkyně podávala návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání, 23. září 2019, si měla nebo mohla být vědoma, že žalovaná 3 statutární orgán nemá. Žalovaná 1 má za to, že žalobkyně záměrně podala návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání, když z veřejně dostupných zdrojů zjistila, že nebude v moci žalované vybrat datovou schránku a včas reagovat na kvalifikovanou výzvu. Tím postupovala žalobkyně v rozporu se zákazem zneužití práva dle § 6 o. s. ř. Takovému chování nemůže soud poskytovat ochranu. Navrhla, aby odvolání žalobkyně bylo zamítnuto.

13. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud při jednání přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Primárně odvolací soud konstatuje, že podle zápisu v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddílu B, vložka číslo 14519 bylo dne 29. 11. 2022 do obchodního rejstříku zapsáno, že je [Jméno advokáta E], že usnesením Městského soudu v Praze č. j. 84 Cm 507/2022-6 ze dne 21. 7. 2022, v právní moci dne 12. 8. 2022, byla tato akciová společnost zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. Ten byl zapsán téhož dne - [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno].

15. Odvolací soud provedl při jednání důkaz úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložka číslo 14519 ohledně akciové společnosti [Jméno advokáta E], IČ [IČO advokáta E]. Z výpisu zjistil, že členu představenstva [Anonymizováno] vznikla funkce dne 17. 12. 2015, zanikla dne 4. 3. 2016, člence představenstva [Anonymizováno] vznikla funkce dne 4. 3. 2016 a zanikla dne 28. 6. 2019. Jako člen představenstva je v obchodním rejstříku zapsán jedině [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno] se dnem vzniku členství 14. 11. 2013. Podle čl. 19 odst. 2 stanov předmětné akciové společnosti je funkční období člena představenstva pětileté. Členovi představenstva [tituly před jménem] tak funkce zanikla dne 14. 11. 2018, přičemž ani z tvrzení účastníků, tím spíše pak z důkazů provedených v obou řízeních neplyne, že by byl do funkce znovu zvolen. Lze tak konstatovat, že poslednímu členovi (člence) představenstva funkce zanikla dne 28. června 2019. Nebylo prokázáno, že by ke dni výzvy soudu prvního stupně ze dne 2. 8. 2019 (č.l. 129 soudního spisu) ani ke dni 12. 8. 2019, kdy by měla nastat fikce doručení této výzvy za předpokladu procesní způsobilosti žalované ad 3), existovala osoba, oprávněná za účastnici ad 3) procesně jednat. Podle § 20 odst. 1 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Ve smyslu § 151 odst. 1 o. z. za právnickou osobu rozhodují a nahrazují její vůli členové jejích orgánů. Podle § 164 odst. 1 o. z. člen statutárního orgánu právnické osoby ji může zastupovat ve všech věcech.

16. Ust. § 21 o. s. ř. uvádí osoby, jež jednají za právnickou osobu v občanském soudním řízení. Podle § 435 odst. 1 o. s. ř. je statutárním orgánem akciové společnosti v rámci dualistického systému představenstvo, což v daném případě potvrzuje výpis z obchodního rejstříku. Jak vyplývá ze shora uvedeného, funkce představenstva dané akciové společnosti nebyly nejméně ode dne 28. 6. 2019 obsazeny ani jediným členem představenstva. Akciová společnost tak neměla zástupce- statutární orgán ve smyslu § 164 odst. 1 o. z., neměla tím pádem ani procesní způsobilost ve smyslu § 20 odst. 1 o. s. ř. Nebylo ani jiných osob oprávněných za ni jednat (viz § 21 o. s. ř.). Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by v té době měla zástupce - zmocněnce (§ 24 a násl. o. s. ř.). Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ní jednat, je-li tu nebezpečí z prodlení. Soud prvního stupně ustanovil předmětné akciové společnosti - účastníku ad 3), opatrovníka až usnesením ze dne 20. 7. 2020 (v právní moci dne 3. 9. 2020) viz čl. 191 soudního spisu, a to právě z důvodu § 29 odst. 2 o. s. ř. - absenci osoby oprávněné za akciovou společnost jednat. V srpnu 2019 opatrovníka neměla.

17. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. „uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce“. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. „rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.)“. Podle § 114b o. s. ř. „vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení“. Usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen“. V daném případě nemohly nastat předpoklady výzvy dle § 114b o. s. ř., protože předmětná akciová společnost neměla v době, kdy byla učiněna výzva soudu prvního stupně jakož i kdy jí tato byla doručována (marně) procesní způsobilost, protože neměla vůbec obsazen statutární orgán a ani jinou osobu oprávněnou za ni jednat. Nemohla tak nastat fikce doručení, a to ani datovou schránkou. Nenastal tak předpoklad vydání rozsudku pro uznání ve smyslu 153a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalovaný nárok ani neuznal a ani nenastala domněnka uznání. Se soudem prvního stupně nelze potud souhlasit v tom, že by došlo k účinkům doručení výzvy. Nicméně, ostatní jím uvedené důvody lze považovat za relevantní, včetně důvodů vztahujících se k samotné žalobě a její nedostatečnosti ve vztahu k tomu, aby mohly nastat zákonné podmínky uznání. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání tak v daném případě splněny nebyly.

18. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

Poučení