7 Cmo 361/2024 - 53

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] likvidátor již zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci IČO [IČO] naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B] o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2024, č. j. 71 Cm 145/2012 30, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], narozenému [Datum narození navrhovatele A], bytem [Adresa navrhovatele A], se přiznává náhrada hotových výdajů spojených s likvidací zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci, IČO [IČO], naposledy sídlem [Adresa navrhovatele B], ve výši 6 057 Kč.

III. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A], narozenému [Datum narození navrhovatele A], bytem [Adresa navrhovatele A], se ukládá povinnost zaplatit České republice – na Městského soudu v Praze číslo [Anonymizováno] vedený u České národní banky pod variabilním symbolem [var. symbol] - nespotřebovanou zálohu na náklady likvidace ve výši 1 943 Kč.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 879 Kč, jež mu po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 8 000 Kč nebude vyplacena a výrokem III. uložil likvidátorovi povinnost vrátit nespotřebovanou zálohu na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 7 121 Kč.

2. Soud prvního stupně při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora společnosti (likvidátor byl do funkce jmenován v roce 2012) vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále též „vyhláška“), a likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč. S odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky přiznal likvidátorovi účelně vynaložené hotové výdaje ve výši 879 Kč (ověřování ve výši 270 Kč a poštovné ve výši 609 Kč).

3. Likvidátorem požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za zpracování daňových přiznání mu soud prvního stupně nepřiznal, neboť tento výdaj nepovažoval za účelně vynaložený, když společnost je neaktivní a nevlastní žádný majetek. Konstatoval, že zpracování daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami je povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou zahrnuty v odměně likvidátora. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011.

4. K požadované náhradě hotových výdajů za archivaci a manipulaci se spisy ve výši 4 000 Kč soud prvního stupně uvedl, že likvidátor vybral pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty společnost [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“), jejímž předmětem podnikání nebylo a není vedení spisovny, přičemž povinnost uchovávat dokumenty mají podnikatelé s koncesí k této živnosti. Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že [Anonymizováno] nedisponuje (ani nedisponovala) koncesí k vedení spisovny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že likvidátor nepostupoval s péčí řádného hospodáře, neboť k zajištění spisové služby vybral společnost bez odpovídajícího oprávnění k výkonu této podnikatelské činnosti. Náhradu výdaje na „archivaci, manipulaci se spisy“ ve výši 4 000 Kč proto likvidátorovi nepřiznal, neboť se nejedná o účelně vynaložený výdaj.

5. Soud prvního stupně dále likvidátorovi nepřiznal tvrzené výdaje za „zveřejnění v obchodním rejstříku“ ve výši 2 400 Kč, neboť předložený doklad se vztahoval k jiné společnosti, a „cestovné a parkovné“ ve výši 4 590,40 Kč, neboť likvidátor tyto výdaje ani přes výzvu soudu prvního stupně nedoložil, ačkoliv ho tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit.

6. Soud prvního stupně rovněž likvidátorovi nepřiznal výdaj za položku „telefon“ ve výši 200 Kč (likvidátor předložil doklad za nákup telefonního kreditu), neboť nákup telefonního kreditu se uskutečnil až dne 1. března 2021, tj. po výmazu společnosti z obchodního rejstříku dne 18. února 2020. Uvedený výdaj nemohl mít souvislost s likvidací předmětné společnosti.

7. Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 8 000 Kč, soud prvního stupně mu uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 7 121 Kč (8 000 – 879) vrátit.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal mu odměnu ve výši 10 000 Kč, náhradu hotových výdajů vynaložených na likvidaci v celkové výši 15 069,40 Kč a rozhodl, že mu bude vyplacen nedoplatek na náhradu hotových výdajů vynaložených na likvidaci ve výši 7 069 Kč.

9. Odvolatel uvedl, že likvidace nekontaktní společnosti, kdy není možné navázat spolupráci ve statutárním orgánem ani společníky likvidované společnosti je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici. V situaci, kdy nejsou k dispozici potřebné doklady a společnost je nekontaktní, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možno provést úkony potřebné k likvidaci.

10. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že hotový výdaj ve výši 3 000 Kč za účetní služby není účelně vynaložený náklad. Zdůraznil, že neexistuje předpis, který by zakazoval likvidátorovi, aby si přibral na pomoc odbornou účetní společnost. I u společností, které nevyvíjejí činnost, je potřeba spolupracovat s účetní společností, neboť je třeba vypořádat řadu záležitostí např. ke vztahu k orgánům sociální péče a zdravotní péče. V mnoha případech si konzultace vyžadují i policie a exekutoři. K otázce náhrady hotových výdajů za archivaci zejména uvedl, že společnost, jež provedla archivaci má zapsánu zprostředkovatelskou činnost v rámci, které může zprostředkovat uložení archivních materiálů. Před samotnou archivací probíhá shromáždění, vytřídění a připravení materiálů k archivaci. Nutno věnovat zvláštní pozornost kompletaci a zpřehlednění materiálů, které se týkají zaměstnanců, jež se archivují 30 let. Tyto úkony nemůže provést společnost provádějící vlastní uložení dokumentů. K odvolání přiložil „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“ a daňový doklad č. 9915023936 vystavený pro společnost společností [právnická osoba]., IČO [IČO], na částku 2 178 Kč se splatností 12. prosince 2018 za „zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku ve dnech 17. prosince 2018 a 31. prosince 2018. Odvolatel rovněž nesouhlasí s nepřiznáním cestovného.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

13. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

14. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

15. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky základem pro určení odměny náležející likvidátorovi za provedení likvidace je majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace před vypořádáním odměny likvidátora (dále jen „likvidační majetek“).

16. Podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky odměna likvidátora činí do 100 000 Kč základu 15 %, z přebývající částky až do 500 000 Kč základu 10 % z přebývající částky až do 1 000 000 Kč základu 7 % a z další přebývající částky 5 %, nejméně 1 000 Kč.

17. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.

18. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

19. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

20. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

21. Podle § 70 odst. 3 obch. zák. jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

22. Podle § 71 odst. 5 obch. zák. likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

23. Podle § 135 odst. 1 obch. zák. jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

24. Z obsahu předloženého spisu se podává, že: - odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. srpna 2012, 71 Cm 145/2012-6, jež nabylo právní moci dne 5. října 2012; - usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. května 2013, č. j. 71 Cm 145/2012-15, byla likvidátorovi přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 8 000 Kč, která mu byla vyplacena (viz platební poukaz na č. l. 16); - oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 17. prosince 2018 a 31. prosince 2018; - likvidátorovi nebyly předány obchodní ani účetní doklady společnosti a nepodařilo se mu dohledat jakýkoli majetek společnosti, statutární orgán společnosti je nekontaktní, sídlo společnosti bylo nefunkční, společnost v průběhu likvidace nevykonávala žádnou činnost a neměla zaměstnance; - likvidátor prováděl činnost potřebnou k likvidaci společnosti a výmazu z obchodního rejstříku, jednal s exekutory, orgány soc. zabezpečení a zdravotních pojišťoven; majetek společnosti nepostačoval ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, společnost tak neplnila účel, pro který byla zřízena, a proto navrhl likvidátor výmaz společnosti z obchodního rejstříku, společnost byla následně vymazána. Likvidátorovi byly doručeny přihlášky pohledávek, a to: 2 000 Kč soudní poplatek za prohlášení likvidace, 12 851 Kč náklady likvidace, 2 509 839,60 Kč [Anonymizováno], 133 659 Kč [Anonymizováno], 345 973 Kč [Anonymizováno], 52 031 Kč [Anonymizováno]; - dne 28. února 2024 doručil likvidátor soudu prvního stupně závěrečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů likvidace, v němž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 15 069,40 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně: - zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 400 Kč; - poštovné a telekomunikační poplatky – 609 Kč; - cestovné a parkovné – 4 590,40 Kč; - správní poplatky – 270 Kč; - účetní služby – 3 000 Kč; - archivace, manipulace se spisy – 4 000 Kč; - telefon – 200 Kč.

25. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 18. února 2020. Právním důvodem výmazu byl návrh likvidátora ve smyslu § 85 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.

26. Předně je třeba uvést, že nastolená otázka týkající se stanovení výše odměny likvidátora v případech, kdy k nařízení likvidace a jmenování likvidátora došlo v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013, což je, jak se podává z obsahu spisu, i daný případ, již byla vyřešena. Likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje. Tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. lednu 2014, je třeba vyjít z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, a to i přesto, že je o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhodováno po 1. lednu 2014, tj. z vyhlášky a obch. zák. (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V tom je rozhodovací praxe odvolacího soudu konstantní (za mnohá rozhodnutí srov. výše uváděné usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i např. usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 7 Cmo 631/2014, ze dne 5. října 2015, sp. zn. 7 Cmo 231/2015, ze dne 18. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 390/2018, ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 14 Cmo 197/2020, či ze dne 17. září 2024, sp. zn. 7 Cmo 257/2024). Jinak řečeno, jestliže likvidace v projednávané věci proběhla podle § 70 a násl. obch. zák., nelze jako prováděcí předpis aplikovat nařízení (které je prováděcím předpisem k jiným, tam specifikovaným, zákonům), nýbrž je třeba aplikovat vyhlášku, z níž správně vyšel i soud prvního stupně.

27. Z výše citovaného § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky vyplývá, že soud prvního stupně likvidátorovi přiznal odměnu v maximální možné výši 5 000 Kč. Byť se jedná o běžnou likvidaci již jen formálně existující společnosti, za kterou by jinak likvidátorovi dle § 4 odst. 1 vyhlášky náležela odměna ve výši 1 000 Kč, odvolací soud považuje přiznání odměny v maximální možné výši 5 000 Kč za akceptovatelné. Důvodem je především skutečnost, že vyhláška nebyla po celou dobu své účinnosti od 1. ledna 2001 až do 31. prosince 2013 ani jednou novelizována. V závěru zmíněného období již byla odměna likvidátora ve výši 1 000 Kč skutečně podhodnocená, a to i u likvidací nemajetných společností, neboť i tam je třeba učinit řadu likvidačních úkonů, jak vypočítává likvidátor. Ovšem částka 5 000 Kč podle shora uvedené právní úpravy představuje nepřekročitelný limit.

28. Další odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů, vyjma těch, které soud prvního stupně likvidátorovi přiznal ve výši 879 Kč (ověřování ve výši 270 Kč a poštovné ve výši 609 Kč). Likvidátorovi soud prvního stupně nepřiznal požadovanou náhradu hotových výdajů za „zveřejnění v obchodním rejstříku“ ve výši 2 400 Kč, cestovné a parkovné ve výši 4 590,40 Kč, účetní služby 3 000 Kč, archivaci a manipulaci se spisy ve výši 4 000 Kč a za telefon ve výši 200 Kč.

29. Požadovanou náhradu hotových výdajů za „zveřejnění v obchodním rejstříku“ ve výši 2 400 Kč soud prvního stupně likvidátorovi nepřiznal, neboť tento výdaj (ani přes výzvu soudu prvního stupně) řádně nedoložil. Soudu prvního stupně předložený daňový doklad (znějící na částku 2 178 Kč) neodpovídal likvidátorem požadované částce a zejména se týkal odlišné společnosti. Spolu s odvoláním však likvidátor předložil daňový doklad č. 9915023936 vystavený společností [právnická osoba]. na částku 2 178 Kč za zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku ve dnech 17. prosince 2018 a 31. prosince 2018 se splatností 12. prosince 2018 (na č. l. 36 spisu), týkající se právě likvidované společnosti. Jelikož byl tento výdaj, vynaložený v souvislosti se zveřejněním oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, v průběhu odvolacího řízení řádně doložen, odvolací soud požadovaný náklad (jako účelně vynaložený) ve výši 2 178 Kč likvidátorovi přiznal.

30. Odvolací soud dále posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za účetní služby ve výši 3 000 Kč (poskytnuté společností [Anonymizováno], jak vyplývá z faktury č. 11/18 ze dne 2. února 2018), jakož i za archivaci a manipulaci se spisy ve výši 4 000 Kč (poskytnuté společností [Anonymizováno], která likvidátorovi fakturovala „na základě smlouvy o uložení dokumentů: projednání se Státním oblastním archivem, uložení, skartaci a manipulaci se spisy“ částku 4 000 Kč se splatností 20. října 2017).

31. Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje vynaložené za vedení účetnictví nelze považovat za účelně vynaložené, nepovažuje za správný. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátora na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již překonán. Z ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu se podává, že likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno], která účetní služby likvidátorovi poskytla). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví a administrativní práce pro společnost v požadované výši 3 000 Kč likvidátorovi přiznal.

32. Odvolací soud se dále zabýval otázkou účelnosti nákladů vynaložených likvidátorem za služby poskytnuté společností [Anonymizováno], která likvidátorovi fakturovala „na základě smlouvy o uložení dokumentů: projednání se Státním oblastním archivem, uložení, skartaci a manipulaci se spisy“ částku 4 000 Kč (faktura č. 112/17).

33. Pro posouzení, zda společnost, na kterou likvidátor výkon spisové služby delegoval, disponovala příslušným oprávněním, je nutno postupovat podle právní úpravy účinné v okamžiku delegace (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2024, sp. zn. 14 Cmo 258/2024). Odvolací soud se proto při posouzení (ne)oprávněnosti společnosti [Anonymizováno] k poskytování služby vedení spisovny řídil právní úpravou účinnou v den uskutečnění zdanitelného plnění (20. dubna 2017), jak je uveden na faktuře č. 112/17 (založené na č. l. 25 spisu).

34. Podle § 2 písm. d) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. června 2017 (dále jen „z. a.“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

35. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. a. povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

36. Podle § 3 odst. 4 z. a. povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

37. Podle přílohy 1 z. a. dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností, družstev s výjimkou družstev bytových a notářů, které jsou tito za podmínek stanovených tímto zákonem povinni uchovávat a umožnit z nich výběr archiválií. Mezi tyto dokumenty patří např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního a dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, výroční zpráva, finanční dokumenty, účetní závěrky.

38. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

39. Podle § 9 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., zákona o živnostenském podnikání, ve znění účinném do 31. května 2017 (dále jen „živnostenský zákon“), jsou koncesovanými živnostmi ty, které smějí být provozovány na základě koncese.

40. Likvidátor má povinnost uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby. Likvidátor je povinen uchovávat další archiválie dle zákona o archivaci /§ 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. b) a příloha č. 2 k z. a./. Není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění uvedené povinnosti jinou osobou, ovšem jen za níže uvedených podmínek. Povinnost uchovávat dokumenty a zajišťovat jejich zpřístupnění v archivační lhůtě příslušným orgánům a osobám, mají vedle samotných povinných osob jen podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 z. a.). V případě likvidované korporace lze tak archivaci zajistit u třetích osob jen tak, že bude zajištěna prostřednictvím osoby s koncesí k archivaci. Usnesením ze dne 16. ledna 2015, č. j. 7 Cmo 361/2024-46, odvolací soud vyzval likvidátora, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení předložil soudu smlouvu o uložení dokumentů společnosti uzavřenou se společností [Anonymizováno], na základě níž společnost [Anonymizováno] vystavila fakturu č. 112/17 na částku 4 000 Kč se splatností 20. října 2017. V reakci na výzvu odvolacího soudu likvidátor předložil smlouvu o spolupráci ze dne 18. ledna 2017 uzavřenou mezi společností [Anonymizováno] a likvidátorem. Nutno konstatovat, že likvidátorem předložená smlouva není smlouvou o uložení dokumentů, nýbrž všeobecnou smlouvou, jejímž předmětem je spolupráce smluvních stran v oblasti provádění likvidací obchodních společností. Z předložené smlouvy o spolupráci nelze dovodit, že by likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty vybral společnost, jejímž předmětem bylo (je) vedení spisovny, přičemž k výkonu činnosti spadající do obsahového vymezení specifikovaného v příloze č. 3 nařízení o obsahových náležitostech živností je třeba mít koncesi /§ 9 písm. b) živnostenského zákona/.

41. Dlužno dodat, že předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno], s níž likvidátor uzavřel smlouvu o spolupráci, bylo dle zápisu v obchodním rejstříku od roku 2001 do roku 2015 „daňové poradenství“, „provozování ekonomické, poradenské a organizační činnosti“ a „vedení účetnictví“, později „činnost účetních poradců, vedení účetnictví“ a „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Tomu odpovídá společenská smlouva založená ve sbírce listin obchodního rejstříku. Z veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny. Jinak řečeno, společnost [Anonymizováno] poskytla službu „archivace dokumentů“ společnosti nedovoleně (v rozporu s výše citovanými ustanoveními); z listin předložených likvidátorem nelze dovodit, že pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty společnosti vybral společnost, která disponuje koncesí k vedení spisovny. Tudíž tento hotový výdaj ve výši 4 000 Kč (vynaložený likvidátorem na nedovolenou službu) nemůže být (a ani není) účelně vynaloženým výdajem, který by bylo možno likvidátorovi nahradit. Přiznání částky ve výši 4 000 Kč by nemělo oporu v zákonné úpravě.

42. Likvidátor dále požadoval přiznat náhradu cestovních výdajů a parkovného v celkové výši 4 590,40 Kč. V této souvislosti nelze pominout, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto nákladů doloží. Likvidátor účelnost jednotlivých jízd pro plnění likvidace, ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 17. července 2024, č. j. 71 Cm 145/2012-28, blíže nespecifikoval (a ani nedoložil); nestalo se tak ani v průběhu odvolacího řízení, přičemž z obsahu spisu navíc nelze ani učinit závěr o účelnosti cestovních výdajů likvidátorem požadovaných. Za účelný výdaj totiž nelze bez dalšího považovat výdaj na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž se nachází sídlo likvidátora, existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (typicky využití veřejné dopravy; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, nebo usnesení ze dne 2. ledna 2024, sp. zn. 14 Cmo 247/2023). V Praze systém městské hromadné dopravy existuje (viz např. www.dpp.cz). Nezbývá tak, než aby likvidátor takto vzniklé cestovní výdaje nesl ze svého v rámci přiznané odměny.

43. Ohledně položky 200 Kč za telefon ve výši 200 Kč, soud prvního stupně postupoval správně, pakliže je likvidátorovi nepřiznal, neboť k nákupu telefonního kreditu došlo dne 1. března 2021, tj. po výmazu společnosti z obchodního rejstříku dne 18. února 2020.

44. V posouzení účelnosti a důvodnosti ostatních požadovaných a řádně doložených výdajů (za správní poplatky 270 Kč a poštovné 609 Kč), které byly likvidátorovi přiznány, odvolací soud soudu prvního stupně přisvědčuje; ostatně proti těmto závěrům ani likvidátor nebrojí.

45. Likvidátorovi tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 6 057 Kč, sestávající se z náhrady výdajů za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, zajištění vedení účetnictví a administrativní práce pro společnost ve výši 3 000 Kč, poštovné 609 Kč, správní poplatky ověřování listin a podpisů 270 Kč. A jelikož byla likvidátorovi přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 8 000 Kč, je likvidátor povinen nespotřebovanou část zálohy ve výši 1 943 Kč vrátit.

46. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (odměna likvidátora) podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako věcně správné potvrdil. Ve výrocích II. a III. (hotové výdaje a vrácení nespotřebované části zálohy) ho podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výše likvidátorovi přiznané náhrady hotových výdajů činí 6 057 Kč a jelikož byla likvidátorovi vyplacena záloha na ve výši 8 000 Kč, je likvidátor povinen vrátit její nespotřebovanou část ve výši 1 943 Kč.

47. Likvidátor je jediným účastníkem řízení, a proto nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Poučení