7 Cmo 369/2018 - 275

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [Anonymizováno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 592 251 Kč, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2018 č. j. 42 ECm 106/2012-242, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2018 č. j. 42 ECm 106/2012-242 se mění tak, že návrh na zaplacení částky 592 251 Kč navrhovatelce, a to obchodní společností [právnická osoba]., IČ [IČO], se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku, jež bude vyčíslena v písemném vyhotovení usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce [Anonymizováno], advokáta.

Odůvodnění

1. Navrhovatelka podáním došlým soudu dne 30. 10. 2012 domáhala zaplacení částky 660 066 Kč po společnosti [právnická osoba]. z titulu zákonného úroku z prodlení za dobu od 10. 5. 2012 do 2. 10. 2012, tedy z titulu příslušenství pohledávky, kterou zaplatil žalovaný opožděně. Dne 10. 11. 2011 zemřel společník společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Dědicům vznikl nárok na výplatu vypořádacího podílu v penězích s odkazem na společenskou smlouvu. Společnosti [právnická osoba]. (dále též jen „společnost“) a § 61 odst. 3 obch. zák., a to ve lhůtě tří měsíců od schválení účetní závěrky, kterou byla výše vypořádacího podílu stanovena ke dni úmrtí zemřelého společníka. Účetní uzávěrka byla schválena valnou hromadou konanou dne 9. 2. 2012, kdy došlo ke schválení vypořádacího podílu zemřelého společníka. Tato skutečnost byla společností sdělena navrhovatelce přípisem ze dne 10. 2. 2012. Vypořádací podíl byl stanoven částkou 25 017 600 Kč, po zdanění 21 294 960 Kč. Splatnost vypořádacího podílu nastala dne 9. 5. 2012 - dnem 10. 5. 2012 se dostala do prodlení, když vypořádací podíl společnost vyplatila dne 2. 10. 2012 částkou 21 294 960 Kč. Společnost se tedy ocitla 146 dnů v prodlení, čímž vznikl navrhovatelce (dědičce) nárok na úhradu zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 10. 5. 2012 do 2. 10. 2012.

2. Navrhovatelka vzala návrh zpět co do částky 67 815 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. května 2015 č. j. 42 ECm 106/2012-76 řízení zastavil do částky 67 815 Kč s tím, že se domáhá zaplacení úroků z prodlení za období od 25. 5. 2012 do 2. 10. 2012.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2015 č. j. 42 ECm 106/2012-111 návrh na zaplacení 660 066 Kč zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 23. března 2017 č. j. 7 Cmo 345/2015-149 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně nesprávně věc posoudil po právní stránce, když se chybně domníval, že lhůta pro výplatu vypořádacího podílu dědicům zemřelého společníka společnosti s ručením omezeným, tedy lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 150 odst. 3 obch.zák. nemůže skončit před tím, než je společnosti doloženo rozhodnutí soudu v řízení o dědictví, které by nárok na vyplacení vypořádacího podílu potvrzovalo, ať rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví vypořádacího podílu nebo rozhodnutí o ustanovení správkyně dědictví.

5. Městský soud v Praze (v záhlaví označeným) usnesením ze dne 12. října 2018 č. j. 42 ECm 106/2012-242 rozhodl tak, že „Obchodní společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] je povinna navrhovatelce [Jméno navrhovatelky], narozené [Datum narození navrhovatelky] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit částku 592 251 Kč.“ (výrok I.), „Obchodní společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradě nákladů řízení 236 439,50 Kč na účet právního zástupce navrhovatelky.“ (výrok II.). Po provedení dokazování učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 10. 11. 2011 zemřel společník společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Dle čl. 19 a 20 společenské smlouvy v případě úmrtí společníka ([Anonymizováno]) obchodní podíl přešel na společnost a oprávněné osobě (osobám) vznikl nárok na vypořádací podíl, který měl být uhrazen do tří měsíců od schválení účetní závěrky, kterou by výše vypořádacího podílu byla stanovena, a to ke dni úmrtí zemřelého společníka. Společnost [právnická osoba].

10. února 2012 sdělila navrhovatelce, že byla zpracována účetní závěrka společnosti k datu 10. listopadu 2011, ta byla schválena valnou hromadou dne 9. února 2012. Podíl zemřelého společníka [Anonymizováno] činil před zdaněním částku 25 017 600 Kč. Jednatel společnosti byl pověřen zabezpečit výplatu vypořádacího podílu. Ke dni úmrtí [Anonymizováno] vedle navrhovatelky [Anonymizováno] byly zjištěny i děti zůstavitele, a to zletilá [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a nezletilá [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Dne 9. května 2012 valná hromada společnosti rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti o vklad zemřelého společníka. E-mailovou korespondencí s datem 24. 5. a 4. 6. 2012 navrhovatelka požadovala zřízení notářské úschovy pro vypořádací podíl. Notářská úschova měla být realizována u [Anonymizováno]. Navrhovatelka dne 25. září 2012 vyzvala společnost k výplatě vypořádacího podílu, ten byl vyplacen 2. října 2012. Dále soud uvedl aplikovaná zákonná ustanovení: - § 150 odst. 1(věta prvá), odst. 3 obch.zák. § 61 odst. 2 a odst. 3 obch. zák.), § 113 odst. 5 nebo 6 obch.zák., článek 19 společenské smlouvy společnosti, který upravil přechod obchodního podílu zemřelého společníka na společnost. Lhůtu na vyplacení vypořádacího podílu stanovila v článku 20 společenská smlouva v trvání 3 měsíců ode dne valnou hromadou schválené účetní závěrky. Dále soud akcentoval rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyšel a citoval příslušné pasáže, a to usnesení ze dne 21. prosince 2016 č. j. 29 Cdo 2873/2015-118 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013 sp. zn. 33 Co 337/2012.

6. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. Společník společnosti [právnická osoba]. zemřel dne 10. 11. 2011. Tímto datem vznikl dědicům nárok na vypořádací podíl dle článku 19 a 20 společenské smlouvy a § 150 odst. 1 a 3 obch. zák. Výši vypořádacího podílu společnost znala k datu 9. února 2012, valná hromada schválila mezitímní účetní závěrku a z ní vyplývající výši vypořádacího podílu, přičemž pověřila jednatele společnosti, aby zabezpečil výplatu vypořádacích podílů ve vztahu k oprávněným osobám v souladu s právními předpisy a společenskou smlouvou (dopis ze dne 10. února 2012, který společnost adresovala navrhovatelce). Již v lednu roku 2012 společnost věděla, že dědické řízení po zemřelém [Anonymizováno] projednává [Anonymizováno], notář v [adresa], pod spisovou značkou 25 D 1220/2011. K datu 10. ledna 2012 (protokol o předběžném šetření) byly známy dvě neopomenutelné dědičky, a to [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] nikdy netvrdila, že by jí okruh dědiců po zemřelém společníkovi [Anonymizováno] nebyl znám. V návrhu na zřízení notářské úschovy a návrhu smluv svěřeneckých byly uvedeny všechny dědičky po zemřelém [Anonymizováno], a to včetně adres a dat narození. Nebylo prokázáno, že společnost zjišťovala okruh dědiců a že společnost vyzvala navrhovatelku a ostatní dědice, zletilou dceru [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] či zákonného zástupce nezletilé [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (neopominutelné dědičky) ke sdělení bankovního či jiného spojení, aby došlo k výplatě vypořádacího podílu kterémukoliv z výše uvedených dědiců (dle § 479 nezletilým potomkům se musí dostat alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům alespoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, došlo-li k vydědění uvedených potomků). Dle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2873/2015 splatnost vypořádacího podílu nezávisí na rozhodnutí v rámci dědického řízení, takže že navrhovatelka a ani další dědicové po zemřelém [Anonymizováno] se nedostali do prodlení s poskytnutím součinnosti dle § 370 obch.zák. Výše vypořádacího podílu byla známa společnosti 9. února 2012 a valná hromada společnosti dne 9. května 2012 v souladu § 113 odst. 6 obch. zák. rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti o vklad zemřelého společníka [Anonymizováno]. Za přiměřenou dobu k vyplacení vypořádacího podílu soud prvního stupně shledal 15 dnů ode dne konání valné hromady, kdy rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti, když výše vypořádacího podílu byla schválena mimořádnou valnou hromadou 9. února 2012. Soud shledal nárok navrhovatelky na úroky z prodlení z nevyplaceného vypořádacího podílu za důvodný za dobu od 25. května 2012 do 2. října 2012, s tím, že výše nároku za požadovanou dobu nebyla sporována.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání namítl, že: 1) Společnost tvrdila a označenými důkazy prokazovala, že se do prodlení s výplatou vypořádacího podílu zemřelého společníka [Anonymizováno] nemohla dostat, jestliže její povinností bylo jej vyplatit právnímu nástupci či nástupcům tohoto společníka ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ dle § 150 odst. 3 obch. zák., jež počala běžet dnem 9.5.2012 a v rámci běhu této lhůty bylo nutno zohlednit úkony a čas nezbytné ke zjištění právních nástupců (věřitelů z pohledávky na výplatu vypořádacího podílu) a k získání údajů pro provedení nadlimitní bezhotovostní platby. 2) Společnost tvrdila a označenými důkazy prokazovala, že předmětná lhůta začala běžet dnem 9.5.2012 a ke dni 2.10.2012, kdy vypořádací podíl vyplatila žalobkyni (k její výzvě ze dne 25.9.2012 s požadovaným termínem plnění do 3.10.2012) z titulu jejího ustanovení správkyní dědictví po [Anonymizováno] (dle usnesení Obvodního soudu [adresa] - východ č.j. 25 D 1220/2011-211, ze dne 17.9.2012) její běh nebyl ukončen, neboť v té době nebylo stále ještě objektivně (tj. soudem v řízení o dědictví) zjištěno, komu právní nástupnictví k výplatě tohoto vypořádacího podílu svědčí. 3) Společností tvrzený a prokazovaný právní stav byl vyvolán tím, že: a/ ohledně předmětné pohledávky na vyplacení vypořádacího podílu nebylo do dne 2.10.2012 objektivně známo, zda právní nástupnictví osoby či osob oprávněných k její výplatě je založeno na univerzální dědické sukcesi (tj. že věřiteli jsou dědici) či na jiném právním důvodu, např. vypořádání zaniklého společného jmění manželů (tj. že věřitelem je pozůstalá manželka). Tato okolnost byla zákonem předvídaným a právně účinným způsobem vyřešena soudem v řízení o dědictví nejdříve právní mocí usnesení podle ust. § 1751 o.s.ř., kterým bylo určeno, že předmětná pohledávka ze zaniklého společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky patří do dědictví. Takové usnesení sice bylo vydáno dne 26.6.2012 (č.j. 25 D 1220 - 191), avšak následně bylo dne 2.10.2012 k jeho výroku pod bodem I (jímž se určuje, že předmětná pohledávka patří do dědictví) vydáno opravné usnesení (č.j. č.j. 25 D 1220 - 219), které bylo účastníkům dědického řízení doručeno ve dnech 3.10., 8.10. a 11.10.2012) a s ohledem na zákonnou úpravu nabývání právní moci rozhodnutí soudu dle ust. § 159, § 164, § 167 odst. 2 a § 204 odst. 2 o.s.ř. nemohlo nabýt právní moci před uplynutím nové lhůty k podání odvolání (srov. usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 24 Co 609/2012-255, ze dne 29.12.2015 - na č.l. 255 - 259 dědického spisu), v daném případě lhůty tří měsíců od doručení opravného usnesení účastníkům dědického řízení (s ohledem na vady poučení v opravném usnesení, které neobsahuje poučení o odvolání i proti opravovanému usnesení). Teprve od tohoto okamžiku bylo soudu a účastníkům dědického řízení známo a tedy objektivně zjistitelné ze strany třetích osob, že věřiteli z této pohledávky jsou dědici zemřelého společníka, a to takoví dědici, o nichž lze mít podle zákonné procedury (§ 175a a násl. o.s.ř.) provedené soudním komisařem v řízení o dědictví za to, že jsou dědici, o jejichž dědickém právu není pochyb (tj. ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl); b/ okruh dědiců po [Anonymizováno], o jejichž dědickém právu není pochyb, pak nebyl objektivně znám před dnem 26.6.2012, když teprve v tento den bylo soudem v řízení o dědictví, postupem dle § 175a a násl. o.s.ř., najisto postaveno, která z osob povolaná k dědění na základě dědické posloupnosti (pozůstalá manželka a pozůstalé dcery), je dědicem, o jehož dědickém právu není pochyb, neboť teprve k tomuto dni se tyto osoby právně účinným způsobem vyjádřily k dědickému právu a po zákonem požadovaném poučení prohlásily, že dědictví neodmítají; c/ do dne 26.6.2012 byla navrhovatelka a její dvě nezletilé dcery toliko „osobami, kterým svědčí některý z důvodů dědění“ po zemřelém [Anonymizováno], nikoliv však „osobami, o jejichž dědickém právu není pochyb“; 4) Skutečnosti, které jsou významné pro posouzení dědického práva, šetří výlučně příslušný soud v řízení o dědictví, přičemž je není oprávněn zjišťovat a posuzovat nikdo jiný, a to ani soud v jiném řízení a ani jako otázku předběžnou. Tím spíše pak takové okolnosti (kdo je dědicem, o jehož dědickém právu není pochyb a zda pohledávka na vyplacení vypořádacího podílu náleží do dědictví a dědici jsou tak věřiteli z této pohledávky) nemůže zjišťovat a posuzovat sama společnost povinná k výplatě vypořádacího podílu. Všechny tyto rozhodné právně významné skutečnosti vyšly v řízení zcela jasně najevo, neboť byly ze strany společnosti tvrzeny a prokazovány a vyplývají z obsahu dědického spisu (Obvodní soud [adresa], sp. zn. 25 D 1220/2011), který měl soud prvního stupně k dispozici. 5) Společností prosazovaný právní názor je přitom v souladu i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a to např. usnesení sp. zn. 21 Cdo 4165/2013 ze dne 15.1.2015, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3326/2013 ze dne 26.2.2015, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2401/2013 ze dne 27.3.2015 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2873/2015 ze dne 21.12.2016. 6) Soud prvního stupně tak zcela v rozporu s nosnými důvody právního názoru prezentovaného ve připomínané judikatuře Nejvyššího soudu nezohlednil čas potřebný ke zjištění dědiců ve lhůtě bez zbytečného odkladu dle § 150 odst. 3 obch. zák., když nebyl schopen rozlišit a akceptovat rozdílné právní postavení osob přicházejících v úvahu jako právní nástupci zemřelého společníka v postavení osob, jímž „svědčí některý z důvodů dědění“ od osob, o jejichž „dědickém právu není pochyb“ a stejně tak ani rozlišit rozdílné právní postavení dědiců jako věřitelů k pohledávce na vypořádací podíl (za situace, kdy tato pohledávka patří do dědictví, neboť se stala jeho aktivem) od právního postavení dědiců, kteří nejsou věřiteli z takové pohledávky (kdy nepatří do dědictví, neboť se nestala jeho aktivem), např. proto, že právní nástupnictví k ní je řešeno v souvislosti s vypořádáním zaniklého společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela jiným způsobem (pohledávka na vypořádací podíl jako taková připadne pozůstalému manželovi z titulu vypořádání SJM a do dědictví náleží tzv. náhradová pohledávka za pozůstalým manželem). 7) Soud prvního stupně tak při svém rozhodování, v rozporu se zákonem a připomínanou judikaturou, zcela pominul, že ony rozhodné skutečnosti o tom, zda pohledávka na vypořádací podíl náleží do dědictví, komu svědčí postavení věřitele k této pohledávce a kdo je dědicem po zůstaviteli, o jehož dědickém právu není pochyb, jako skutečnosti, které jsou významné pro posouzení dědického práva, šetří výlučně příslušný soud v řízení o dědictví, přičemž je není oprávněn zjišťovat a posuzovat nikdo jiný, a to ani soud v jiném řízení a ani jako otázku předběžnou. Tím spíše pak, že takové okolnosti (kdo je dědicem, o jehož dědickém právu není pochyb a zda pohledávka na vyplacení vypořádacího podílu náleží do dědictví a dědici jsou tak věřiteli z této pohledávky) nemůže zjišťovat a posuzovat sama společnost povinná k výplatě vypořádacího podílu. Že tedy, do doby, než dojde k jejich posouzení ze strany dědického soudu, nemůže marně uplynout doba potřebná ke zjištění právních nástupců zemřelého společníka ze strany povinné společnosti, neboť jediným relevantním pramenem pro tato zjištění jsou právě a jen skutečnosti již známé a seznatelné z obsahu dědického spisu. 8) Zjištění soudu prvního stupně, že v návrhu na zřízení notářské úschovy a v návrhu svěřeneckých smluv ze dne 24.5.a 4.6.2012 byly uvedeny všechny dědičky po zemřelém společníkovi včetně adres a dat narození, je jednak vzhledem k výše uvedenému zjištěním irelevantním, jednak závěry z tohoto zjištění vyvozované jsou zmatečné a nepřezkoumatelné, jeli tvrzeno, že patnáctidenní lhůta k plnění počala běžet dnem 9.5.2012, avšak rozhodné informace z předmětných listin měla mít společnost ke dni 24.5. a 4.6.2012. 9) Pokud se soud prvního stupně zaštiťoval proklamací vytrženou z kontextu odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání společnosti v předchozích fázích řízení (č.j. 27 Cdo 5998/2017-181), podaného proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, o tom, že se prý z obsahu spisu nepodávají pochybnosti o dědickém právu o okruhu dědiců a jejich dědických právech, pak pominul, že na rozdíl od soudu dovolacího, měl pro své rozhodování k dispozici kompletní dědický spis Okresního soudu [adresa], sp. zn. 25 D 1220/2011 a že bylo jeho povinností se s rozhodnými skutečnosti, které z jeho obsahu vyplývají, vypořádat i ve světle všech uplatněných námitek společnosti. 10) Do žádného prodlení s výplatou vypořádacího podílu se tak společnost nedostala.

8. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne v celém rozsahu a přizná navrhovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. K odvolání se podáním ze dne 29. 1. 2019 vyjádřila navrhovatelka akcentujíc, že: 1) Otázka momentu splatnosti vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi společnosti [Anonymizováno] byla jíž v minulosti vyřešena a odvoláním napadené usnesení soudu prvního. stupně z 12. 10. 2018 bylo vydáno naprosto v souladu s předchozími rozhodnutími v dané věci, tj. v souladu s usnesením Vrchního soudu v Praze z 23. 3. 2017 a usnesením NS z 23. 3. 2018. Při respektování závazných právních názorů jmenovaných soudů, které se navíc opírají o ustálenou judikaturu NS je v daném případě uzavřeno, že splatnost vypořádacího podílu po zemřelém společníkovi [Anonymizováno] nastala uplynutím lhůty 15 dnů (lhůta bez zbytečného odkladu při respektování okolností daného případu) ode dne 9. 5. 2012, kdy valná hromada společnosti [právnická osoba]. rozhodla dle ustanovení § 113 odst. 6) obch. zákoníku o snížení základního kapitálu společnosti. Splatnost vypořádacího podílu nastala 25. 5. 2012 2) Poté, co bylo Vrchním soudem v Praze jeho usnesením z 23. 3. 2017 zrušeno původní rozhodnutí prvostupňového soudu, bylo úkolem prvostupňového soudu pouze doplnit řízení v tom směru, zda neexistují okolnosti, které by „vyvinily“ společnost [právnická osoba]. z následků opožděného splnění jejího závazku z důvodů ustanovení § 365 věta druhá obch. zák., tedy zda v daném konkrétním případě nenastaly okolnosti zakládající „prodlení věřitele“ ve smyslu ust. § 370 obch. zák. Soud prvního stupně ve výše uvedeném směru řízení doplnil v souladu s pokyny Vrchního soudu v Praze obsaženými v jeho usnesení z 23. 3. 2017 a po doplněném řízení dospěl ke zcela správnému závěru, že v daném případě nenastaly skutečnosti ani okolnosti, které bv ve smyslu ust. § 370 obch. zákoníku způsobily tzv. „prodlení věřitele“. Soud I. stupně pak návrhu navrhovatelky v plném rozsahu vyhověl z důvodu, že společnost [právnická osoba]. ke dni splatnosti, tj. ke dni 25. 5. 2012 svůj závazek vyplatit vypořádací podíl navrhovatelce nesplnila a tento závazek splnila opožděně až 2. 10. 2012, přičemž toto prodlení společnosti [právnická osoba]. nebylo způsobeno neposkytnutím součinnosti (spolupůsobení) navrhovatelky, jež by bylo nutné k tomu, aby společnost [právnická osoba]. jako dlužník mohl svůj závazek splnit včas. 3) Společnost [právnická osoba]. ani v doplňovaném řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by kteréhokoli z dědiců po zemřelém společníkovi [Anonymizováno] kdykoli vyzývala k poskytnutí jakékoli součinnosti, a to konkrétně ke sdělení bankovního spojení pro realizaci bezhotovostního převodu při výplatě vypořádacího podílu. 4) Je nutno poukázat i na soudem prvního stupně provedený listinný důkaz, a to na dopis společnosti [právnická osoba]., adresovaný navrhovatelce ze dne 10. 2. 2012, ve kterém společnost jednak navrhovatelku informovala o tom, že dne 9. 2. 2012 došlo ke schválení mezitímní účetní závěrky společnosti a zní vyplývající výše vypořádacího podílu a ve kterém zároveň společnost [právnická osoba]. uvedla, že „přijímá všechna nezbytná opatření k řádné a včasné výplatě vypořádacího podílu oprávněné osobě a je připravena poskytnout v této věci vám i vaší rodině veškerou možnou součinnost a pomoc“. Společnost [právnická osoba]. v tomto dopisu rovněž uvedla, že podle čl. 20. odst. 2. společenské smlouvy společnosti je předmětný vypořádací podíl splatný do 3 měsíců od schválení mezitímní účetní závěrky, tj. do 3 měsíců od 9. 2. 2012. 5) Od 9. 2. 2012 tedy společnost [právnická osoba]. znala obsah a rozsah svého závazku k výplatě vypořádacího podílu a rovněž znala okruh dědiců po zemřelém společníkovi [Anonymizováno]. 6) Pokud jde o okruh dědiců po zemřelém společníkovi [Anonymizováno], tak soud prvního stupně v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení správně poukázal na to, že společnost [Anonymizováno] již v lednu 2012 aktivně komunikovala s [Anonymizováno], notářem, který jako soudní komisař projednával dědictví po zemřelém společníku [Anonymizováno] a ani v doplněném řízení pak nebyl proveden jakýkoli důkaz, ze kterého by vyplynulo, že by u společnosti [Anonymizováno] reálně existovaly jakékoli pochybnosti o okruhu dědiců po zemřelém společníku a jejich dědickém právu. Na tomto místě je pak nutno znovu odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu č.j. 27 Cdo 5998/2017-181 z 28. 3. 2018, kde Nejvyšší soud s odkazem na svůj dřívější judikát spis. zn. 21 Cdo 1684/2015 konstatoval svůj závazný právní názor (opírající se o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu), že za situace, kdy se z obsahu spisu nepodává, že by existovaly jakékoli pochybnosti o okruhu dědiců po zemřelém společníku a jejich dědickém právu, tak platí, že je třeba všechny dědice považovat (až do právní moci usnesení, kterým bude řízení o dědictví po zemřelém společníku skončeno) za vlastníky celého (všeho) majetku patřícího do dědictví s tím, že ve vztahu k třetím osobám jsou všichni dědici oprávněni a povinni solidárně. 7) V rámci doplněného řízení před soudem prvního stupně pak byla zároveň k důkazu provedena e-mailová korespondence z 24. 5. a 4. 6. 2012, kterou bylo prokázáno, že to byla dokonce navrhovatelka, která nabídla společnosti [Anonymizováno], aby byl vypořádací podíl vyplacen do notářské úschovy notářky [Anonymizováno] a zaslala společnosti [Anonymizováno] návrh svěřenecké smlouvy upravující standardním způsobem podmínky notářské úschovy finančních prostředků. Společnost [Anonymizováno] však odmítla provést výplatu vypořádacího podílu jak přímo dědicům po zemřelém společníkovi [Anonymizováno], tak formou složení finančních prostředků do notářské úschovy a zároveň nevyužila ani obecného institutu soudní úschovy, která by případně připadala v úvahu, pokud by společnosti [Anonymizováno] jako dlužníkovi nebyla známa osoba věřitele, nebo pokud by jí věřitel neposkytoval součinnost k provedení platby.

10. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a přiznal navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Podáním ze dne 30. 4. 2021 účastník doplnil své odvolání. V něm uvedl, že některé právní otázky předestřené v podaném odvolání byly v mezidobí od jeho podání do projednání před odvolacím soudem vyřešeny ve věci s obdobným skutkovým základem rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 162/2019, ze dne 29. 5. 2019, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, jaké úkony a čas je nezbytné zohlednit při posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák., v souvislosti s judikatorním požadavkem na aktivitu společnosti při zjišťování právního nástupce zemřelého společníka. Konkrétně se takto Nejvyšší soud vyjádřil k otázce úkonů nezbytných ke zjištění dědiců, o jejichž dědickém právu není pochyb a přisvědčil tak argumentaci společnosti, že požadovaná aktivita společnosti ke zjištění okruhu dědiců může být objektivně realizována jen v návaznosti na stav projednávání dědictví v řízení o dědictví, konkrétně na procesní postup a úkony soudu (soudního komisaře) ke zjištění dědiců ve smyslu ust. § § 175i o. s. ř. V tomto ohledu tedy podle názoru společnosti nemůže obstát dříve přijatý a akcentovaný právní závěr odvolacího soudu, že žádná rozhodnutí vydaná v řízení o dědictví (ve smyslu dílčích úkonů a rozhodnutí, jež jsou předpokladem pro vydání konečného usnesení o dědictví dle ust. § 175q o. s. ř.) nemají vliv na splatnost vypořádacího podílu (ve smyslu posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák.). Stejně jako má na splatnost vypořádacího podílu vliv zjištění a úkony soudu v řízení o dědictví ve smyslu ust. § 175i o. s. ř. o tom, koho, kdy a za jakých zákonných podmínek lze považovat za dědice, o jehož dědickém právu není pochyb (a tedy za věřitele z pohledávky na vypořádací podíl, patří-li tato pohledávka do dědictví), pak vliv na tuto splatnost zcela jistě musí mít též určení soudu v řízení o dědictví zákonným postupem dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř., co z majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s pozůstalou manželkou, patří do dědictví a co patří pozůstalé manželce. Je zcela nepochybné, že bez tohoto určení objektivně nelze v době plynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák., a tím spíše ani jakoukoliv vlastní aktivitou ze strany společnosti zjistit, kdo je právním nástupcem zůstavitele k této pohledávce a věřitelem z této pohledávky, tedy zda buď dědic (o jehož dědickém právu není pochyb) anebo pozůstalá manželka (z titulu určení soudu v dědickém řízení dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř., případně soudu ve sporném řízení, kterému byla věc k rozhodnutí postoupena soudem projednávajícím dědictví ve smyslu ust. § 175k odst. 3 o. s. ř.).

12. V poměrech projednávané věci z dědického spisu a listin z tohoto spisu, které společnost navrhla v řízení před soudem prvního stupně k důkazu, jasně vyplývá, že k výplatě vypořádacího podílu ve prospěch navrhovatelky v postavení správkyně dědictví došlo dříve, než v řízení o dědictví (postupem dle ust. § 175l odst. 1 o. s. ř.) došlo k právně účinnému určení, že předmětná pohledávka do dědictví patří a tedy ještě před tím, než bylo objektivně možné z dědického spisu zjistit, že věřitelem je navrhovatelka v postavení dědice, o jehož dědickém právu není pochyb.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud vyšel primárně z týchž ustanovení, jako soud prvního stupně, tedy z ust. § 150 ve spojení s § 113 odst. 5 a 6 obch.zák. Dále pak z čl. 19 společenské smlouvy. Vyšel též z příslušných ustanovení obchodního zákoníku použitých na danou věc na základě ust. § 261 odst. 3 písm. a) obch.zák. - „touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka“. To se uplatní též pro vztahy dědiců společníka s.r.o., jemuž jeho účast zanikla smrtí, uplatňujících své právo na vyplacení vypořádacího podílu po takovémto společníkovi. Podle § 340 odst. 1 a 2 obch.zák. „dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě; Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Podle § 365 obch.zák. je dlužník v prodlení, „jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem; dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele“. Podle § 370 obch.zák. „věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek“.

15. Odvolací soud vyšel v dané věci primárně z nejnovější judikatury Nejvyššího soudu dopadající přímo na danou věc. Podle usnesení ze dne 21. 12. 2016 sp.zn. 29 Cdo 2873/2015: „Jsou-li věřiteli pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu (jejíž výše překračuje limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb.) dědicové zesnulého společníka společnosti s ručením omezeným, o jejichž dědickém právu není pochyb, musí společnost (dlužník) vyvinout aktivitu, aby zjistila okruh dědiců, kteří jsou oprávněni (společně a nerozdílně) plnění přijmout, a vyzvat je (některého z nich) k poskytnutí údajů potřebných k provedení bezhotovostní platby. Teprve tehdy, nereaguje-li takto oslovený dědic (žádný z oslovených dědiců), dostávají se dědicové (jakožto věřitelé pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu) do prodlení (§ 370 obch. zák.), jež vylučuje prodlení dlužníka, tj. společnosti (§ 365 věta druhá obch. zák.).“ Tento judikát byl precizován a upřesněn usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp.zn. 27 Cdo 162/2019, podle nějž „za dědice, o jehož dědickém právu není pochyb (a jehož lze považovat za vlastníka celého majetku patřícího do dědictví a tudíž i osobu oprávněnou žádat po dlužníku plnění patřící do dědictví), lze považovat toho, kdo patří mezi dědice ze zákona, až od chvíle, kdy jej dědický soud vyrozumí o jeho dědickém právu a kdy mu již marně uplyne lhůta k odmítnutí dědictví (popř. kdy prohlásí, že dědictví neodmítá), a to za předpokladu, že v řízení o dědictví nedošlo ke sporu o jeho dědické právo, popřípadě že spor o jeho dědické právo byl již vyřešen“.

16. Mezi účastníky není sporné, přičemž sám soud prvního stupně toto uvedl jako skutkové zjištění z listinného důkazu - výzvy k výplatě vypořádacího podílu ze dne 25. 9. 2012, že navrhovatelka informovala společnost [právnická osoba]. o tom, že byla ustanovena do funkce správkyně dědictví (usnesením Okresního soudu [adresa]), přičemž v řečené výzvě zároveň stanovila společnosti lhůtu pro výplatu vypořádacího podílu, a to nejpozději do 3. 10. 2012. Z usnesení Okresního soudu [adresa] ze dne 17. 9. 2012 č. j. 25 D 1220/2011-211 přitom vyplývá, že navrhovatelka byla ustavena do funkce správkyně dědictví po zemřelém [Anonymizováno] až tohoto dne, právní moci usnesení nabylo až dne 24. 9. 2012. Ve smyslu výše uvedené judikatury tak nebylo možné považovat nikoho za dědice resp. za osobu oprávněnou k převzetí vypořádacího podílu. Protože bezprostředně poté, dne 25. 9. 2012 vyzvala správkyně dědictví dalšího účastníka k plnění - výplatě vypořádacího podílu s tím, že mu určuje lhůtu do 3. 10. 2012, lze považovat zaplacení tohoto podílu dalším účastníkem dne 2. 10. 2012 za zcela v souladu se zákonem i výše citovanou judikaturou. Zaplacení částky 21 294 960 Kč dalším účastníkem navrhovatelce bylo prokázáno výpisem z účtu, přičemž mezi účastníky nebyla tato skutečnost skutečností spornou. Další účastník - dlužník, tak plnil zcela dle výzvy věřitele, v jím stanovené lhůtě, pročež tak nebyl a nemohl být v prodlení s plněním. Potud nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že mělo být plněno již od 25. 5. 2012, protože valná hromada předmětné společnosti konaná dne 9. května 2012 rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti. To je sice pravdou, leč je nutné vidět, že v té době nebyla jednoznačně určitelná ani osoba dlužníka, ani dlužník neposkytl potřebnou součinnost (např. sdělením způsobu a místa plnění) k tomu, aby mu mohlo být řádně plněno. Tím spíše není relevantní datum 9. 2. 2012, datum, kdy valná hromada společnosti schválila výši vypořádacího podílu, neboť s tímto datem ani zákonem, ani společenská smlouva nespojuje žádné následky. Dlužník - další účastník nemohl i jen z podstaty věci, na základě výše citovaných ustanovení zákona, ve smyslu výše uvedené judikatury, jakož i z hlediska soudem prvního stupně provedených důkazů, plnit dříve, než mu bylo známo, kdo je správce dědictvím po zemřelém společníkovi a komu a jak je tak možné plnit. Protože dlužník nebyl se splněním svého závazku v prodlení, nevzniklo věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení.

17. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a návrh na zaplacení požadované částky zamítl.

18. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl návrh na zaplacení požadované částky, znamená to neúspěch navrhovatelky v rámci celého řízení, pročež odvolací soud byl povinen rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), resp. celkových nákladech řízení. V souladu se zásadou úspěchu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náhradu účelně vynaložených nákladů řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 17 úkonů právní služby v celkové výši 177 390 Kč (1/ převzetí a příprava věci z 14. 11. 2012, 2/ odpor proti platebnímu rozkazu z 19. 11. 2012, 3/ vyjádření ve věci samé z 17. 12. 2012, ad 1/ až 3/ při sazbě za úkon právní služby ve výši 10 980 Kč počítané z tarifní hodnoty 660 066 Kč dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“, 4/ vyjádření ve věci samé z 25. 5. 2015, 5/ vyjádření ve věci samé z 15. 6. 2015, 6/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 18. 6. 2015, 7/vyjádření k odvolání žalobkyně z 24. 8. 2015, 8/ dovolání z 2. 6. 2017, 9/ ústavní stížnost z 25. 5. 2018, 10/ návrh na přerušení řízení, 11/ vyjádření ve věci samé z 13. 7. 2018, 12/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 8. 8. 2018, 13/ vyjádření ve věci samé z 17. 8. 2018, 14/ účast na jednání před soudem prvního stupně dne 12. 10. 2018, 15/ odvolání z 26. 11. 2018, 16/ doplnění odvolání z 30. 4. 2021, 17/ účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 5. 2021, ad 4/ až 17/ při sazbě za úkon právní služby ve výši 10 700 Kč počítané z tarifní hodnoty 592 251 Kč dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky, vyjma bodu ad 10/, kdy činí sazba za úkon právní služby 5 350 Kč dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, neboť se jedná jen o procesní návrh), 17 paušálních náhrad hotových výdajů v celkové výši 5 100 Kč (ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky) ke každému úkonu právní služby, náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 400 Kč dle § 14 vyhlášky, náhrady cestovného v celkové výši 3 363 Kč a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty v celkové výši 39 533 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z částky 188 253 Kč. K tomu je třeba přičíst ještě soudní poplatek za dovolání ve výši 10 000 Kč a za odvolání ve výši 29 613 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 267 399 Kč, jež je navrhovatelka povinna zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka - společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení