7 Cmo 369/2020 - 484

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozen [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozen [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] c) [Jméno navrhovatele C], narozen [Datum narození navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele C] d) [Jméno navrhovatele D], narozena [Datum narození navrhovatele D] bytem [Adresa navrhovatele D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B]. (dříve [Jméno advokáta C], a. s.), IČ [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2. [Jméno advokáta D]. (dříve [Anonymizováno] IČ [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o odvolání navrhovatelů a účastnic proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2020, č. j. 81 Cm 176/2009 – 463, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že přiměřeným protiplněním za jednu akcii v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 50 Kč, emitovanou společností [právnická osoba]. (dříve [Jméno advokáta C], a. s.), IČO [IČO], při přechodu akcií této společnosti na hlavního akcionáře společnosti společnost [Anonymizováno], IČO [IČO], je částka 1 422 Kč (výrok I.), že první a druhá účastnice jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně navrhovatelům, k rukám jejich společného právního zástupce, na nákladech řízení částku 174 142,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a že první a druhá účastníce jsou dále povinny zaplatit společně a nerozdílně Českému státu, na účet Městského soudu v Praze, za znalecké zkoumání částku 161 236,50 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

2. Jedná se přitom již o třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013 č. j. 81 Cm 176/2009 – 160, bylo v části napadené odvoláním (tj. v části týkající se merita věci a výrocích závislých) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č. j. 7 Cmo 564/2013 – 185, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a soud prvního stupně tak porušil práva účastníků na nestranný a spravedlivý soudní proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod). Současně shledal napadené usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K tomu odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění. Druhé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 81Cm 176/2009 – 408 bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2020, č. j. 7 Cmo 30/2019 – 445 v celém rozsahu zrušeno dle ust. § 219a odst. 1 písm a) a b) o. s. ř. a věc mu byla ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, nález Ústavního soudu dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/2015 veřejnosti dostupný na www.usoud.cz), jejíž závěry i náležitě rozvedl (viz odst. 13 a 14 usnesení). Odvolací soud druhé usnesení soudu prvního stupně zrušil z důvodů, že soudu prvního stupně splynula otázka skutková (určení hodnoty podniku společnosti), s otázkou právní (určení přiměřené výše protiplnění); soud prvního stupně neučinil v řízení žádné relevantní zjištění o hodnotě podniku společnosti, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí a nepromítl je do svého závěru o skutkovém stavu věci, přičemž v napadeném usnesení takový závěr zcela chybí, a nebyl zde tak základ, který je rozhodný pro právní posouzení věci, tedy pro stanovení přiměřené výše protiplnění soudem, přičemž na posouzení této právní otázky soud prvního stupně zcela rezignoval, když ji zaměnil se zjištěním o skutkovém stavu věci. Soud prvního stupně tak zatížil řízení vadou (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a napadené usnesení je v důsledku nesprávných úvah soudu prvního stupně o skutkových a právních otázkách nesrozumitelné a neobsahuje dostatek odůvodnění. Usnesení odvolacího soudu dále obsahovalo jeho pokyny pro další postup soudu prvního stupně v řízení, které vycházely z jeho pro soud prvního stupně závazného právního názoru (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

3. Navrhovatelé se v této věci svým návrhem, jako bývalí akcionáři společnosti [Jméno advokáta B]., dříve [Jméno advokáta C], a. s. (dále i jen „společnost“), domáhali přezkoumání přiměřenosti protiplnění a stanovení přiměřené výše protiplnění. Uvedli, že dne 14. 8. 2009 se konala mimořádná valná hromada společnosti, na níž bylo mimo jiné rozhodnuto o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví navrhovatelů na společnost [Anonymizováno]. (dále jen hlavní akcionář), přičemž bylo rozhodnuto, že za každou jednu akcii o nominální hodnotě 50 Kč bude poskytnuto protiplnění ve výši 1 057 Kč. Navrhovatelé tuto výši protiplnění považují za nepřiměřeně nízkou. Nepřiměřenost protiplnění spatřovali v nesprávně vypracovaném znaleckém posudku, vypracovaném soudním znalcem [Anonymizováno], [tituly za jménem], jímž byl oceněn jeden kus akcie společnosti na částku 1 057 Kč. Posudku vytýkali řadu vad. Provedli svůj vlastní odhad přiměřeného zadostiučinění, v němž zohlednili všechny dostupné informace a dospěli k částce 2 400 Kč za jeden kus akcie společnosti. Jejich námitky v řízení vznesené mimo jiné spočívaly i ve znalci použité přirážce za sníženou likviditu (neobchodovatelnost) při určení hodnoty podniku.

4. Soud prvního stupně ve svém třetím rozhodnutí ve věci na str. 2 – 5 uvedl beze změn svá zjištění a závěry, tak jak je učinil a přijal ve svých dvou předcházejících meritorních rozhodnutích ve věci, a i závěry odvolací soud plynoucí z jeho usnesení, jimiž byla dvě předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušena.

5. Následně vyšel z opětovného posouzení revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], (dále i jen „[Anonymizováno]“) a konstatoval, že znalec v souladu s judikaturou (III. ÚS 647/2015) vycházel při stanovení hodnoty akcie z alikvotního podílu na tržní hodnotě podniku jako celku (bod 2.1.). Jako hlavní příčinu rozdílných výsledků revizní znalecký posudek označil náklady vlastního kapitálu, které byly odhadovány v odlišných výších, přičemž důvody byly rozebrány a posouzeny. Rozdíly spatřoval i v aplikaci přirážky za nelikviditu trhu s tím, že by spíše aplikována být měla. Přestože znalecký posudek [právnická osoba]. označil za nejpropracovanější a více odpovídající obecně přijímaným závěrům, měl i k němu výhrady. Proto provedl své výpočty, v nichž dospěl k závěru, že hodnota podniku činí 302 294 000 Kč, a hodnota jedné akcie 1 422 Kč (jako přepočtená hodnota jedné akcie stanovená postupem aplikovaným znaleckým ústavem [právnická osoba]. při koeficientu beta ve výši 1,00 (ceteris paribus) k Rozhodnému dni 23. 10. 2009) (č. l. 32 a 33 znaleckého posudku). Soud dospěl k závěru, že revizní znalecký posudek náležitě posoudil existující znalecké posudky a přesvědčivě zdůvodnil svůj závěr, že z hodnocených znaleckých posudků sice více odpovídá obecně přijímaným závěrům znalecký posudek [právnická osoba]., nicméně i k němu měl podstatné výhrady. Znalecký ústav [Anonymizováno] dospěl k závěru, že přepočtená hodnota jedné akcie stanovená postupem aplikovaným znaleckým ústavem [právnická osoba]., při koeficientu beta ve výši 1,00 (ceteris paribus) k rozhodnému dni 23. 10. 2009 činí 1 422 Kč. Dále uvedl, že revizní znalec [Anonymizováno] dne 12. 9. 2018 sdělil (č. l. 379), že stěžejní příčinou rozdílných výsledků ve zkoumaných znaleckých posudcích byla i aplikace přirážky za neobchodovatelnost (1% v [Anonymizováno] versus 0% v [Anonymizováno]). [Anonymizováno] zastával stanovisko, že by přirážka spíše aplikována být měla, „neboť se pomocí dat odvozených od obchodovaných podniků odhadují náklady vlastního kapitálu společnosti, jež obchodována není“. Dle soudu prvního stupně znalecký ústav [Anonymizováno] ve svém doplnění revizního znaleckého posudku se touto otázkou zabýval a racionálně a přesvědčivě vysvětlil, proč se k ponechání přirážky za neobchodovatelnost přiklonil, přičemž soud neshledal žádný důvod pro to, aby tento závěr znaleckého ústavu odmítl. Znalecký ústav [Anonymizováno] k otázce vlivu dotace na hodnotu společnosti setrval na svém původním závěru, že dotace neměla být do ocenění zohledněna, neboť byla schválena až po datu ocenění a k datu oceněn nebylo 100% jisté, zda a v jaké výši budou dotace plynout. Na základě svých skutkových zjištění a právního hodnocení se soud opřel o závěry revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem [Anonymizováno] a rozhodl tak, že výši přiměřeného protiplnění za jednu akcii na majitele společnosti [právnická osoba]. při přechodu akcií na hlavního akcionáře určil částkou 1 422 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. §142 odst. 1 o. s. ř. Protože oproti částce 1 057 Kč, kterou byla původně oceněna hodnota jedné akcie, soud nyní určil přiměřené protiplnění za jednu akcii částkou 1 422 Kč, byli navrhovatelé ve věci úspěšní, soud jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Oběma účastníkům tak uložil společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelům náklady řízení jejich výši určil celkem částkou 174 142,40 Kč. Oběma účastníkům společně a nerozdílně pak soud rovněž uložil zaplatit státu, na účet Městského soudu v Praze, částku 161 236,50 Kč jako náhradu nákladů, které soud vynaložil v souvislosti se znaleckým zkoumáním.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolali navrhovatelé, kteří ve svém odvolání namítali, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť postrádá řádné odůvodnění, a soud prvního stupně postupoval v napadaném rozhodnutí opět (již potřetí) v rozporu se závaznými pokyny odvolacího soudu, což dále rozvedli. Odvolatelé předně namítali, že soud prvního stupně opět zcela ignoroval námitky navrhovatelů, ohledně použití přirážky za sníženou likviditu (neobchodovatelnost), ačkoliv ty byly i potvrzeny Ústavním soudem v nálezu sp. zn. III. ÚS 647/2015, ve kterém jasně konstatoval, že použití přirážky za sníženou likviditu (neobchodovatelnost) je v řízení podle §183k obč. zák. obecně nepřípustné, a v uvedeném nálezu ve shodě s navrhovateli uvedl, že jedním z důvodů pro vyloučení použití přirážky za neobchodovatelnost je i to, že o tom, zda akcie budou veřejně obchodovatelné, rozhoduje většinový akcionář. Dle odvolatelů soud prvního stupně v odůvodnění napadaného rozhodnutí neuvedl žádný důvod, proč by ocenění v dané věci mělo být výjimečné, a proč by tedy v rozporu s názorem Ústavního soudu měl připustit použití přirážky za sníženou likviditu (neobchodovatelnost). Z odůvodnění napadaného rozhodnutí naopak vyplývá, že zde žádné výjimečné důvody nejsou, a že se soud ztotožnil s názorem znalce [Anonymizováno], že přirážka je možná u všech veřejně neobchodovaných akcií. Takový závěr a jeho odůvodnění je ale jak v rozporu s uvedeným nálezem Ústavního soudu, tak i v rozporu s pokyny odvolacího soudu. Odvolatelé s ohledem na popsané vady napadeného rozhodnutí, navrhli, aby odvolací soud, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolaly i účastnice, které popsaly dosavadní postup soudu prvního stupně v řízení a citací z napadeného rozhodnutí dokládaly, že je zřejmé, že soud se dopouští stejné chyby, jako ve svém předchozím usnesení, jež bylo odvolacím soudem zrušeno. Opět směšuje či spíše zaměňuje řešení otázky právní za otázku skutkovou a chybí mu tedy opět věcný základ pro jeho rozhodnutí. Soudu zřejmě nebyly jasné ani instrukce odvolacího soudu a jeho vysvětlení, s čím v daném sporu má nakládat jako s otázkou právní a s čím jako s otázkou skutkovou. Soud prvního stupně opět tedy (a téměř doslova) učinil to, co mu odvolací soud vytkl, tj. převzal bez dalšího do svého rozhodnutí závěr revizního znalce o stanovení výše přiměřeného protiplnění ve výši 1 422 Kč za jednu akcii a zcela rezignoval na posouzení právní otázky. Zmatení právních otázek a otázek skutkových dále prokázal soud i v tom, jak posoudil aplikovatelnost přirážky za neobchodovatelnost, když závěry revizního znalce ohledně přirážky pak přesně opsal do svého usnesení a uzavřel, že se přiklonil k ponechání přirážky za neobchodovatelnost. Ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu bylo ale jasně a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vysvětleno, že otázka přípustnosti aplikace přirážky za nižší likviditu je otázkou právní. Odvolatelky uzavřely, že i ohledně tohoto napadaného usnesení platí to, co uvedl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, když zrušil předchozí usnesení č. j. 81 Cm 176/2009 – 408, a to, že vzhledem k tomu, že soudu splynulo řešení otázky skutkové s řešením otázky právní, neučinil prvoinstanční soud žádná skutková zjištění o hodnotě podniku účastnice 1. Stále mu tedy chyběl skutkový základ pro určení výše přiměřeného vypořádání za akcie účastnice 1. Soud opět zcela rezignoval na posouzení právní otázky, když převzal bez dalšího závěr revizního znalce o výši přiměřeného protiplnění částku 1 422 Kč za jednu akcii jen proto, že ji tento znalec preferoval. Důvody odvolání účastnic proti napadanému usnesení spočívající v nesprávném, resp. neexistujícím skutkovém zjištění, nesprávném právním posouzení věci, jakož i nepřezkoumatelnosti napadaného usnesení pro nedostatek důvodů, jsou tak dle nich naplněny. Dle odvolatelek byly v řízení provedeny důkazy, které prokazují nejen nesprávnost závěrů prvoinstančního soudu, ale především nesprávnost požadavku navrhovatelů na výši jimi požadovaného přiměřeného protiplnění, a proto jsou přesvědčeny, že existují podmínky pro to, aby odvolací soud změnil napadené usnesení prvoinstančního soudu tak, že návrh zamítne, popřípadě určí výši přiměřeného vypořádání za akcie účastnice 1 vycházející z hodnoty jeho podniku, jak ji určil znalec [Anonymizováno]. Odvolatelky proto navrhly, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh navrhovatelů se zamítá a účastnicím přizná náhradu nákladů řízení. Pokud odvolací soud neshledá důvody pro změnu napadeného usnesení tak, aby je v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů a účastnic jsou důvodná.

9. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

10. Odůvodnění rozsudku ale i usnesení soudu prvního stupně, vzhledem k odkazu uvedenému v ust. § 169 odst. 4 o. s. ř., musí obsahovat náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. Jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, je i povinnost soudů své rozhodnutí zákonem stanoveným způsobem odůvodnit. V odůvodnění rozhodnutí je soud mimo jiné povinen vyložit, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil, jak jednotlivé důkazy hodnotil a z jakých důkazů jeho závěr vyplývá. Pokud soud důkazy provede, neučiní z nich však žádné závěry a nijak je nehodnotí, resp. při hodnocení důkazů je zcela opomene, aniž by uvedl, proč určité konkrétní důkazy nehodnotil a učiní právní závěry, aniž by z odůvodnění rozhodnutí vyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami soudu při hodnocení důkazů a učiněným závěrem či závěry, je řízení před soudem prvního stupně stiženo nejen vážnou vadou, ale současně je tím porušeno právo účastníků na nestranný a spravedlivý soudní proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

11. Z napadeného usnesení odvolací soud shledal, že soud prvního stupně bez ohledu na závazný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho předešlém rozhodnutí ve věci, bez toho, že by se s ním jakkoliv vypořádal, opět neučinil žádné relevantní závěry o skutkové otázce, kterou je určení hodnoty podniku společnosti. Své nedostatečné skutkové závěry pouze doplnil o zjištění, které učinil ze sdělení znalce (č. l. 379 spisu), že stěžejní příčinou rozdílných výsledků ve zkoumaných znaleckých posudcích byla i aplikace přirážky za neobchodovatelnost (1% v [Anonymizováno] versus 0% v [Anonymizováno]), že tato přirážka byla dosud v našem prostředí ve většině případů aplikována, pokud k ní existovaly důvody, a že by přirážka aplikována být spíše měla. Protože soud prvního stupně neshledal žádný důvod pro to, aby tento závěr znaleckého ústavu odmítl, učinil závěr, že se stejně jako on k ponechání přirážky za neobchodovatelnost přiklonil. Z uvedeného je tak zřejmé, že soud prvního stupně důvody pro aplikaci přirážky za neobchodovatelnost v tomto konkrétním případě nijak nezjišťoval, a ani tuto otázku jako otázku právní neposuzoval. Následně pak bez jakýchkoliv relevantních úvah a právního vysvětlení, do svého právního závěru, ve kterém určil výši přiměřeného protiplnění v této věci částkou 1 422 Kč, opět zcela převzal závěr znalce [Anonymizováno] o skutkové otázce, že přepočtená hodnota jedné akcie stanovená postupem aplikovaným znaleckým ústavem [právnická osoba]., při koeficientu beta ve výši 1,00 (ceteris paribus) činí k rozhodnému dni 23. 10. 2009 částku 1 422 Kč.

12. Dle odvolacího soudu je zcela zjevné, a to z porovnání odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním jeho usnesením ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 81 Cm 176/2009 – 408, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 4. května 2020, č. j. 7 Cmo 30/2019 – 445 zrušeno, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, že soud prvního stupně na svých nesprávných úvahách nezměnil ničeho, nedostatečná skutková zjištění nijak nedoplnil, relevantní skutkové závěry opět neučinil, potažmo věc nesprávně právně posoudil, resp. v napadeném usnesení opět zaměnil předmětnou skutkovou otázku s předmětnou otázkou právní. Soud prvního stupně tak de facto odůvodnění napadeného usnesení opsal ze svého druhého meritorního rozhodnutí ve věci, které ale bylo odvolacím soudem právě pro uvedené nedostatky zrušeno (pro stručnost odvolací soud odkazuje na odst. 10 -18 svého dřívějšího usnesení výše označeného), aniž by ale jakkoliv vyložil, proč se v tomto řízení necítil být právními názory odvolacího soudu, ze kterých plynuly důvody, pro něž bylo jeho druhé meritorní rozhodnutí ve věci zrušeno, vázán, a ani proč nerespektoval závěry přijaté soudní judikaturou, kterou sám citoval. Novum, napadeného usnesení oproti předchozímu rozhodnutí soudu prvního stupně, tak spočívá pouze v tom, že soud prvního stupně přistoupil k řešení toho, zda lze při určení hodnoty podniku v této věci aplikovat přirážku za neobchodovatelnost, avšak ani při tomto řešení nedostál závěrům odvolacího soudu, potažmo jím citované judikatuře. Předně tuto otázku neřešil jako otázku právní, když do svého závěru o ní převzal bez dalšího obecný závěr znalce VŠE-IOM, aniž by uvedl důvody, pro které by v této konkrétní věci, měla být předmětná přirážka aplikována.

13. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil s námitkami odvolatelek a odvolatelů, a dospěl k závěru, že rozhodující samosoudkyně soudu prvního stupně v rozporu s § 226 odst. 1 o. s. ř. nedodržela závazné právní názory odvolacího soudu přijaté v jeho usnesení ze dne 4. května 2020, č. j. 7 Cmo 30/2019 – 445, nijak se s nimi nevypořádala, přičemž ani nerespektovala ustálenou soudní judikaturu a ani nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/2015 (veřejnosti dostupný na www.usoud.cz), z jehož závěrů soudní praxe vychází (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). K tomu je nutno dodat, že závaznost nálezu Ústavního soudu, který byl vydán v době probíhajícího řízení, vyplývá pro soud z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, podle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soud závazná pro všechny orgány i osoby (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1130/2019). „Při výkladu časových účinků judikatury je totiž třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikaturních změn. In: Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197).

14. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nejen že zatížil řízení vážnými vadami, ale porušil i práva účastníků na nestranný a spravedlivý soudní proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), čehož je i důsledkem nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů. V odvolacím řízení pak nelze zjednat nápravu, neboť soud prvního stupně dosud o některých pro věc rozhodných skutečnostech neučinil žádné skutkové zjištění a závěry o nich, a ani je právně neposuzoval. V tomto stadiu řízení proto nelze ani napevno postavit, zda revizní znalecký posudek obsahuje odborné vyjádření ke všem skutečnostem, na jejichž posouzení je v této věci závislé rozhodnutí soudu.

15. Přestože jsou dány všechny zákonné důvody pro to, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný soudce Městského soudu v Praze, odvolací soud k postupu dle ust. § 221 odst. 2 o. s. ř. nepřistoupil, neboť mu je z jeho činnosti známo, že ve věci rozhodující samosoudkyni uplynutím tohoto kalendářního roku dle ust. § 94 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, funkce soudce zanikne. S ohledem k datu rozhodnutí odvolacího soudu tak lze důvodně předpokládat, že věc bude v rámci Městského soudu v Praze přidělena k projednání a rozhodnutí jinému soudci.

16. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) a b) o. s. ř. zrušil, včetně je výroků II. a III., neboť se jedná ve smyslu ust. § 212 písm. b) o. s. ř. o výroky závislé na napadeném výroku I. usnesení, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, ve kterém pak i znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

17. Odvolací soud připomíná, že v dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Ve smyslu výše uvedeného s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2020, č. j. 7 Cmo 30/2019 – 445, se soud prvního stupně bude znovu zabývat jak otázkou skutkovou (určení hodnoty podniku), tak i otázkou právní, kterou je v této věci nejenom určení hodnoty podniku, ale aplikace přirážky za nižší obchodovatelnost, a poté o věci znovu rozhodne. Pokud se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odchýlí od závěrů přijatých ustálenou soudní judikaturou, ze kterých vycházel i odvolací soud nejenom v tomto, ale i ve svých předešlých rozhodnutích, je povinen takový postup přesvědčivým způsobem odůvodnit. Přitom neopomene, že jeho rozhodnutí musí obsahovat náležitosti dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.