7 Cmo 374/2021 - 115

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. v právní věci žalobce [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: 2) [Jméno žalované]., SIREN: [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupena advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 37.555 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2021, č. j. 73 Cm 143/2020-70 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního se potvrzuje ve výroku III. v části, ve které byla žalované 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37.555 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, a ve zbylé části výroku III. a ve výroku V. se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soudu v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že návrh na zajištění důkazu soudem se zamítá (výrok I.), že žaloba na zaplacení částky 37.555 Kč s příslušenstvím se vůči první žalované zamítá (výrok II.), že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37.555 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 % z částky 37.555 Kč ročně od 26. října 2006 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.), že žalobce je povinen zaplatit první žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11.596,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.), a že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.485 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - usnesením valné hromady žalované 1) [Anonymizováno]., IČO [IČO] z 8. srpna 2005 bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) ve vlastnictví menšinových akcionářů na druhou žalovanou, coby většinového akcionáře první žalované, a to za protiplnění ve výši 4.100 Kč za každou akcii (obecně známé skutečnosti veřejnosti dostupné z veřejné části obchodního rejstříku; skutečnosti známé zdejšímu soudu z jeho vlastní činnosti, konkrétně ze spisu vedeného pod spisovou značkou 49 Cm 194/2006). Současně dospěl zdejší soud ke skutkovým závěrům, že vyplacením tohoto protiplnění byla pověřena [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (obecně známé skutečnosti veřejnosti dostupné z veřejné části obchodního rejstříku).; - 25. října 2006 vyplatila [právnická osoba]. žalobci částku 28.700 Kč, a to na příkaz první žalované a v souvislosti se sedmi akciemi první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) (záznam [právnická osoba]. o provedení výplaty opatřený razítkem z 6. února 2017).; - usnesením Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 194/2006-1196 z 1. června 2016,, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016-1768 z 18. července 2019 bylo rozhodnuto, že (i) protiplnění za jednu akcii první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) ve výši 4.100 Kč je nepřiměřené a že (ii) přiměřené protiplnění za jednu akcii první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (ISIN CS0005022854) činí 9.465 Kč. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016-1768 z 18. července 2019 bylo podáno dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud, coby soud dovolací, svým usnesením č. j. 27 Cdo 876/2020-1929 ze 14. října 2020 tak, že dovolání odmítl.; - e-maily datovanými 8. února 2017 pak žalobce vyzval žalovanou 1) a žalovanou 2) k úhradě doplatku přiměřeného protiplnění za sedm akcií první žalované. Obě žalované na tyto výzvy žalobce reagovaly odmítavě s tím, že rozhodnutí soudu o určení výše přiměřeného protiplnění dosud není pravomocné.; 3. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům: - dle ust. § 102 odst. 2 o. s. ř. zamítl návrh na zajištění důkazu, a to příkazu žalované 1), kterým udělila [právnická osoba]. pokyn k vyplacení 28.700 Kč žalobci jakožto protiplnění za sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, postupoval zdejší soud nejdříve podle § 102 odst. 2 obč. soud. řádu a návrh na zajištění tohoto důkazu zamítl.; - žalobu ve vztahu k první žalované zamítl, neboť nárok žalobce na doplacení protiplnění svědčí vytěsněnému akcionáři pouze vůči hlavnímu akcionáři, tj. v posuzovaném případě vůči žalované 2) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016).; - podle § 183m obch. zák. platí, že vytěsněným akcionářům náleží právo na protiplnění, jehož výše, jak plyne z § 183k obch. zák., musí být přiměřená. Z právě uvedeného lze proto dovodit, že aby byl nárok žalobce na doplacení protiplnění za sedm akcií první žalované dán, musí být podle §§ 183k a 183m obch. zák. naplněny dva předpoklady, a to (i) skutečnost, že žalobce je vytěsněným akcionářem první žalované, a (ii) skutečnost, že pravomocným soudním rozhodnutím bylo určeno vyšší protiplnění za jednu vytěsněnou akcii žalované 1), než jaké bylo přiznáno a vyplaceno žalovanou 2). Ad (i) žalobce je vytěsněným akcionářem první žalované, když mu v okamžik vytěsnění náleželo sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, což prokázal dokladem, ze kterého se podávalo, že [právnická osoba]. (tj. banka pověřená výplatou protiplnění za vytěsněné akcie) vyplatila žalobci částku, která se rovná sedminásobku částky 4.100 Kč (tj. částky, která byla usnesením valné hromady žalované 1) z 8. srpna 2005 určena žalovanou 2) jako protiplnění za jednu akcii první žalované). Stejně tak i další údaje na tomto dokladu obsažené, jako uvedení, že tato výplata souvisí se sedmi akciemi první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, nebo uvedení, že jde o výplatu na pokyn první žalované, svědčí o tom, že touto listinou žalobce toto své tvrzení prokázal dostatečně. K tomu soud prvního stupně připomenul, že rozporovaly-li žalované tvrzení žalobce, že je jedním z vytěsněných akcionářů žalované 1), když mu v okamžik vytěsnění náleželo sedm akcií žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, potom mohly samy toto tvrzení vyvrátit předložením vlastních důkazů, např. již dříve zmíněného výpisu ze seznamu akcionářů první žalované vyhotoveným ke dni vytěsnění nebo doložením, že k vyplacení částky 28.700 Kč nikdy nedošlo, resp. že k ní došlo, ale že jde o plnění na jiný dluh první žalované vůči žalobci. Ad (ii) pravomocným usnesením soudu bylo určeno, že přiměřené protiplnění za jednu akcii žalované 1) o jmenovité hodnotě 1.000 Kč činí 9.465 Kč, což je víc než protiplnění ve výši 4.100 Kč stanovené žalovanou 2) usnesením valné hromady žalované 1).

4. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně uzavřel, že v posuzovaném případě splněny oba předpoklady stanovené §§ 183k a 183m obch. zák., a žalobci vzniklo právo na doplacení protiplnění za sedm akcií první žalované o jmenovité hodnotě 1.000 Kč. A vzhledem k tomu, že celkem má být žalobci za tyto akcie zaplaceno 66.255 Kč (7 x 9.465 Kč), jakož i k tomu, že mu dosud bylo uhrazeno 28.700 Kč, co do výše 37.555 Kč mu tento nárok stále trvá.

5. Soud prvního stupně dále vyhověl žalobě i co do přiznání úroku z prodlení, neboť byly naplněny všechny předpoklady stanovené v § 369 odst. 1 obch. zák., a to prodlení druhého žalované se splněním své povinnosti. Není totiž pravdou, že by se žalované nedostaly do prodlení, když žalobci řádně a včas vyplatily protiplnění ve výši stanovené usnesením valné hromady první žalované z 25. října 2006, jak žalované tvrdí, neboť povinností žalované 2) bylo stanovit výši protiplnění za vytěsněné akcie tak, aby bylo přiměřené, jak plyne z §§ 183k a 183m obch. zák., které ale žalovaná 2) vzhledem k pravomocnému usnesení soudu, jímž bylo určeno, že protiplnění stanovené druhou žalovanou není přiměřené. Výši úroku z prodlení potom soud stanovil podle § 1970o. z. ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb.

6. O povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř. V řízení úspěšné žalované 1) přiznal právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení vzniklé jí zastoupením advokátem, a to ve výši 11.596,64 Kč, kterou určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále i jen „AT“). Dále přiznal i právo na náhradu nákladů řízení v řízení úspěšnému žalobci vůči žalovanému 2), které mu v řízení osobně vznikly a jejichž výši určil částkou 8.485 Kč.

7. Proti výroku III. a V. rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalovaná 2), která namítala: a) soud prvního stupně dospěl na základě provedeného důkazu, a to z potvrzení o provedení peněžní transakce, které měla žalobci dne 6. února 2017 poskytnout společnost [právnická osoba]. (dále i jen „Potvrzení“), k nesprávným skutkovým zjištěním, že žalobce je vytěsněným akcionářem žalované 1), tedy že byl akcionářem žalované 1) k rozhodnému dni, tj. ke dni přechodu vlastnického práva ke všem ostatním akciím žalovaného 1) na žalovaného 2). Dle odvolatelky jakékoliv potvrzení o provedení výplaty protiplnění vystavené osobou pověřenou výplatou protiplnění v souvislosti s vytěsněním samo o sobě prokazuje výhradně skutečnost, že osoba, které bylo takové potvrzení vystaveno (za předpokladu, že nedocházelo k chybám při výplatě protiplnění) patřila do okruhu tzv. oprávněných osob dle ust. § 183m obch. zák., tj. že mohla být vytěsněným akcionářem nebo zástavním věřitelem či jinou oprávněnou osobou ale nelze z něj dovodit, že žalobce byl akcionářem žalované 1) tj. vlastníkem účastnických cenných papírů, a tedy že mu svědčí právo na dorovnání protiplnění, a že je pro žalovanou 2) vůči žalobci pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 431/2016 – 1768 ze dne 18. července 2019, kterým bylo vytěsněným akcionářům přiznáno právo na jinou výši protiplnění soudu, ve smyslu § 183k odst. 3 obch. zák. závazné. Odvolatelka zdůraznila, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, že vlastnictví akcií žalované 1) ke dni rozhodnému pro vznik práva na výplatu protiplnění (a tedy i pro pozdější vznik práva na dorovnání protiplnění) je způsobilý doložit výhradně výpis z účtu majitele cenných papírů z příslušné evidence cenných papírů, ze kterého zároveň plyne přechod příslušných cenných papírů v důsledku vytěsnění na žalovanou 2). Žalovaní přes svoji aktivní snahu vyřešit spor se žalobcem smírně nebyli schopni oprávněnost žalobcem uplatňovaného nároku ověřit, neboť k žádosti žalované 1) [právnická osoba] jí dne 15. dubna 2021odpověděl, že „[…] v současné době nejzazší datum, ke kterému lze vyhotovit výpis z evidencí Centrálního depozitáře, je datum 1. ledna 2010.“ Odvolatelka tak namítá, že v řízení nebyla prokázána aktivní věcná legitimace žalobce, neboť ten nedoložil skutečnost, že byl v důsledku rozhodnutí valné hromady žalované 1) o vytěsnění zbaven vlastnického práva k příslušnému počtu akcií žalované 1), které k rozhodnému dni (tj. k 23 září 2006) vlastnil, což je dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a obch. zák. možné prokázat výhradně výpisem z účtu majitele vydaným [právnická osoba], resp. Centrálním depozitářem cenných papírů, a závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce prokázal, že byl akcionářem žalované 1) k rozhodnému dni, je proto zjevně nesprávný.; b) soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku úroku z prodlení z částky dorovnání přiznaného žalobci a jeho přiznání je v rozporu se zákonem, jakož i v příkrém rozporu s ústavním pořádkem a obecným principem spravedlnosti, právní jistoty a předvídatelnosti, což následně obsáhle odůvodnil.; c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 16. ledna 2020 domáhal mimo jiné přiznání zákonného úroku z prodlení z údajně dlužné částky dorovnání protiplnění od 26. října 2006 do zaplacení. Svým podání ze dne 14. ledna 2021, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 18. ledna 2021 však žalobce svůj žalobní návrh změnil a dále se v řízení domáhal přiznání zákonného úroku z prodlení z údajně dlužné částky dorovnání protiplnění až ode dne 1. července 2013 do zaplacení, což zopakoval ve svém žalobním návrhu, který žalobce přednesl na ústním jednání konaném dne 15. července 2021 před soudem prvního stupně, na kterém soud prvního stupně vyhlásil rozsudek. Soud prvního stupně však žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení z údajně dlužné částky dorovnání protiplnění již od 26. října 2006, a žalobci tak přiznal více, než čeho se ve svém žalobním návrhu domáhal, což je v rozporu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. d) soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení mimo jiné za přípravu účasti na jednání konaném dne 16. března 2021 a rovněž za účast na jednání před soudem konaném dne 16. března 2021, ačkoliv dne 16. března 2021 se žádné jednání před soudem prvního stupně v této věci nekonalo.

8. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že se žaloba žalobce proti žalované 2) zamítá, a ve výroku V. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení včetně DPH, případně aby výrok III. a V. tohoto rozsudku zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. K odvolání žalované 2) se vyjádřil žalobce: K ad a) odkaz žalovaného na ust. § 183m dost. 4 obch. zák., že žalobce mohl patřit mezi zástavní věřitele, nebo snad dědice je nepatřičný. Žalobce byl vlastníkem cenných papírů – 7 akcií, ty nabyl v roce 2000 od [Anonymizováno] zemřelého v roce [Anonymizováno], zaměstnance žalované 1), což má tato ve své evidenci. Potvrzení o výplatě protiplnění vystavené [Anonymizováno]. jak dne 6. 2. 2017, tak dne 16. 6. 2021 (doložené soudu prvního stupně) zcela jasně žalobce identifikuje, jakož i předmět jemu vyplaceného protiplnění a pokud by totiž nebyl vytěsněným akcionářem, ale například zástavním věřitelem, byla by tato skutečnost v bankou vystavených potvrzeních uvedena. Závěr soudu prvního stupně, že žalující byl vytěsněným akcionářem je tak zcela správný. Odvolatel zcela opomíjí tu skutečnost, že právo soudem přiznané na jinou výši protiplnění je dle ust. § 183k odst. 3 obch. zák., přiznáváno nejen vlastníkům účastnických cenných papírů, ale všem oprávněným osobám. To znamená, že toto právo může náležet i zástavním věřitelům, mezi které však žalující vzhledem k uvedenému nepatří. Tím, že žalovaná 2) vyplatila žalobci dne 25. 10. 2006 protiplnění za 7 akcií ve výši 28.700 Kč, uznala jej za oprávněnou osobu (vytěsněného akcionáře, nebo zástavního věřitele). Žalobce nevidí žádného důvodu opětovně prokazovat žalované 2) své právo, když toto učinil již v době přijetí uvedené částky, o čemž žalovaná 2) nepochybovala. Změnový výpis vystavený [právnická osoba] nemůže být jediným důkazem svědčícím o jeho nároku, když byl toto žalobce schopen prokázat jinak (viz uvedená Potvrzení). Odvolatelka se mýlí, když za jediný důkaz k prokázání aktivní věcné legitimace považuje výpis z účtu majitele cenných papírů k rozhodnému dni 23. 9. 2006. Takovým důkazem mohou být i jím předložená potvrzení, ale i smlouva mezi žalovanou 1) a [Anonymizováno]s. s pokynem a seznamem vytěsněných akcionářů, a tedy i s žalobcem k vyplacení částky 28.700 Kč. Žalované tuto smlouvu nemají údajně k dispozici, ale pokud by měly zájem na spravedlivém vyřešení soudního sporu, zajisté by jim ji [Anonymizováno]. dala k dispozici. Žalobce je přesvědčen, že stanovisko a jednání žalované 2) je v rozporu s dobrými mravy, a to s ust. § 6 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalovaná 2) i své právo zneužil dle § 8 o. z., což nepožívá právní ochrany. K ad b) úrok z prodlení byl žalobci spravedlivě soudem prvního stupně přiznán, k tomu při jednání odvolacího soudu předložil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 14 Cmo 260/2019-507, Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 77/2022-79 a jeho rozhodnutí č. j. 5 Cmo 62/2022- 110. Pro svoji jistotu uplatňuje žalobce náhradu škody ve výši 7,2 Kč za každý den prodlení od 26. 10. 2006 do zaplacení z žalované částky, pro případ, že by odvolací soud právo žalobce na úrok z prodlení neuznal. K ad c) soud prvního stupně postupoval správně, když uznal žalobci nárok na úroky z prodlení tak, jak je původně ve svém žalobním návrhu navrhl, neboť žalobce svůj nárok žádným způsobem nevzal z části zpět, a tak jej soud nemohl usnesením nebo rozsudkem ani omezit a ponechal jej tak, jak bylo navrženo.

10. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a V. potvrdil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které specifikoval a doložil v písemném podání předloženém odvolacímu soudu.

11. Vrchní soud v Praze přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to při odvolacím jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti, ve které byla žalované 2) uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 7 % z částky 37.555 Kč ročně od 26. října 2006 do zaplacení, důvodné.

12. Předně odvolací soud konstatuje, že procesním návrhem žalobce na změnu žaloby učiněným za odvolacího řízení, dle kterého se pro případ, že by odvolací soud právo žalobce na úrok z prodlení neuznal, domáhá náhrady škody žalovanou 2) ve výši 7,2 Kč za každý den prodlení od 26. 10. 2006 do zaplacení z žalované částky, se nezabýval, neboť jím žalobce uplatnil nový nárok, což dle § 216 odst. 2 o. s. ř. není za odvolacího řízení přípustné (§ 41a odst. 3 o. s. ř.).

13. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“), a to ve znění ke dni 8. srpna 2005 (ke dni rozhodnutí valné hromady o výkupu účastnických cenných papírů).

14. Podle ust. § 183k odst. 3 obch. zák. soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Promlčecí doba začíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí, a to vůči všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda byly účastníky řízení.

15. Podle ust. § 183l odst. 3 obch. zák. uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

16. Podle ust. § 183l odst. 5 věta druhá obch. zák. společnost dá příkaz k zápisu změny vlastníků zaknihovaných účastnických cenných papírů na majetkových účtech osobě oprávněné vést příslušnou evidenci cenných papírů podle zvláštního právního předpisu ve stejné lhůtě s tím, že podkladem pro zápis změny je usnesení valné hromady podle § 183i odst. 1.

17. Podle ust. § 183m odst. 2 obch. zák. dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění zápisem vlastnického práva na majetkovém účtu v příslušné evidenci cenných papírů a vlastníkům listinných účastnických cenných papírů jejich předáním společnosti podle § 183l odst. 5 a 6.

18. Podle ust. § 183m odst. 3 obch. zák. hlavní akcionář poskytne oprávněným osobám protiplnění bez zbytečného odkladu po splnění podmínek podle odstavce 2.

19. Podle ust. § 183m odst. 4 obch. zák. hlavní akcionář poskytne protiplnění vždy vlastníkovi vykoupených účastnických cenných papírů, ledaže je prokázáno zastavení vykoupených účastnických cenných papírů, pak poskytne částku odpovídající hodnotě zastavených účastnických cenných papírů zástavnímu věřiteli; to neplatí, prokáže-li vlastník, že zástavní právo již zaniklo, nebo že dohoda mezi ním a zástavním věřitelem určuje jinak.

20. Odvolací soud svým usnesením ze dne 25. srpna 2022, č. j. 7 Cmo 374/2021-100, vyzval žalovanou 2) - odvolatelku - dle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení z jakého jiného právního důvodu, než jako vlastníkovi vykoupených účastnických cenných papírů, bylo Vámi jako hlavním akcionářem, a to prostřednictvím [právnická osoba]., žalobci vyplaceno protiplnění ve výši 28.700 Kč za 7 akcí společnosti [Anonymizováno]., IČO [IČO] (viz § 183m odst. 3 a 4 obch. zák.), a aby ke svým doplněným tvrzením označila a předložila důkazy.

21. K této výzvě odvolatelka uvedla, že toto řízení je řízením sporným a okruh rozhodujících skutečností, které je žalobce povinen prokázat, je v tomto případě stanoven § 183k odst. 3 obch. zák. Dle uvedeného ustanovení soudní rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře tedy odvolatelku závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů tj. vůči vytěsněným vlastníkům účastnických cenných papírů, a proto je základním předpokladem pro úspěšné uplatňování nároku na zaplacení dorovnání protiplnění, aby žalobce prokázal, že byl k rozhodnému okamžiku (tj. ke dni přechodu vlastnického práva ke všem ostatním účastnickým cenným papírům na žalovaného) akcionářem společnosti [právnická osoba]. dnes [Anonymizováno]. Ohledně způsobu, jakým se dle právní úpravy prokazuje vlastnictví akcií, žalovaná 2) odkázala na své odvolání v předmětné věci. Není to tedy žalovaná 2), jako hlavní akcionář, kdo je povinen prokazovat postavení žalobce, ať už bylo jakékoliv. Jinými slovy, soud svojí výzvou k doplnění tvrzení a důkazů adresované žalovanému nepřípustně v rozporu s právní teorií a ustanovením § 120 odst. 1 o. s. ř. přenáší důkazní břemeno tížící žalobce na žalovanou 2), když požaduje, aby žalovaná 2) doložila, z jakého titulu byla žalobci první část protiplnění vyplacena. Žalovaná 2) však takovou informací nedisponuje, a logicky tak nedisponuje ani důkazními prostředky k jejímu prokázání, přičemž žalovaná 2) ani nemá (a v souvislosti se svým postavením ze zákona ani nikdy neměla) možnost nebo snad dokonce povinnost takovou informací či důkazními prostředky disponovat. Žalovaná 2) zdůraznila, že skutečnost, že první část protiplnění byla žalobci vyplacena nikoliv ale jako dosavadnímu vlastníkovi vykoupených 7 akcií Společnosti v průběhu řízení ani nikdy netvrdila, tudíž ve vztahu k této skutečnosti nemůže být ani nositelem důkazního břemene ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. K tomu, že v této věci je nositelem důkazního břemene žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyšší soud sp. zn. 2 Cdon 257/97 ze dne 29. října 1997. Neschopnost žalobce prokázat, že byl k rozhodnému okamžiku akcionářem Společnosti, pak nemůže mít žádné negativní procesní následky pro žalovanou 2), pokud důkaz nelze objektivně v rámci civilního řízení zajistit, a tuto situaci nelze přičíst k tíži žádné ze stran sporu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3989/2011 ze dne 20. prosince 2012, namítá, že pokud žalobce neprokáže, že byl k rozhodnému akcionářem Společnosti, jak tvrdí a jak požaduje zákon, pak musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel zabývat tvrzeními, která jsou součástí procesní obrany žalované 2), natož pak aby soud aktivně přenášel důkazní břemeno ze žalobce na žalovanou 2). Žalovaná 2) setrvala na svých dosavadních procesních tvrzeních.

22. Odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, že pravomocným soudním rozhodnutím bylo určeno, že přiměřené protiplnění za jednu kmenovou akcii na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč vydanou žalovanou 1) jako zaknihovaný cenný papír, ISIN CS 0005022854 při přechodu účastnických cenných papírů menšinových akcionářů na žalovanou 2) jako hlavního akcionáře na základě rozhodnutí valné hromady žalované 1) ze dne 8. srpna 2005, činí částku 9 465 Kč.

23. Odvolací soud poté, co při jednání zopakoval dokazování Potvrzeními [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2017 a ze dne 16. 6. 2021 vyzval odvolatelku dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stejně, jako ve své písemné výzvě, s poučením, že nesplnění této výzvy může mít za následek pro žalovanou 2) nepříznivé rozhodnutí ve věci.

24. Odvolatelka se poté vyjádřila ve smyslu svého písemného vyjádření k písemné výzvě odvolacího soudu s tím, že nemá, co by odvolacímu soudu doložila, neboť mu o žalobci takto není ničeho známo.

25. Odvolací soud má v této věci po provedeném dokazování za prokázané, že [právnická osoba]. dne 25. 10. 2006 na příkaz žalované 1) vyplatila žalobci – v listině jí označeném - v hotovosti částku 28.700 Kč, a to jako nárok na přiměřené protiplnění za 7 akcií žalované 1) ISIN CS0005022854, kdy rozhodným dnem bylo 23. 9. 2006. Tato částka nebyla vyplacena žalobci, jako zástavnímu věřiteli, neboť toto pole je v listině nevyplněno a není zde uveden ani žádný jiný právní titul, na základě kterého by byla částka 28.700 Kč žalobci [právnická osoba]. dle pokynů Společnosti vyplacena jinak, než jako oprávněné osobě - vlastníkovi vykoupených účastnických cenných papírů.

26. Odvolací soud opřel svá uvedená skutková zjištění o Potvrzení [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2017 a ze dne 16. 6. 2021, a ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci bylo dne 25. 10. 2006 ve smyslu ust. §183m odst. 2 a 4 obch. zák. hlavním akcionářem poskytnuto protiplnění (prostřednictvím [právnická osoba].) jako oprávněné osobě - vlastníkovi vykoupených účastnických cenných papírů. Tato skutečnost, která byla v řízení prokázána skutečností pro tuto věc právně významnou, neboť v tomto případě je rozhodné, že protiplnění, které bylo žalobci hlavním akcionářem poskytnuto, mu bylo poskytnuto jako oprávněné osobě (viz níže). Proto nebylo již třeba, aby žalobce dále prokazoval, že byl k rozhodnému okamžiku tj. ke dni přechodu vlastnického práva ke všem ostatním účastnickým cenným papírům na žalovanou 2) akcionářem společnosti tak, jak ve své obraně tvrdila žalovaná 2). Pokud žalovaná 2) svoji obranu v tomto případě postavila na skutečnosti, že žalobci mohlo být dne 25. 10. 2006 vyplaceno protiplnění nikoliv jako vlastníkovi vykoupených cenných papírů, pak bylo na ní, neboť žalobci jako hlavní akcionář protiplnění za předmětné akcie žalované 1) ve výši 28.700 Kč poskytla, aby skutečnosti zjištěné z obou Potvrzení [právnická osoba]. vyvrátila svými konkrétními tvrzeními o tom, z jakého právního důvodu žalobci uvedené protiplnění poskytla, a aby i v řízení taková tvrzení prokázala, to však žalovaná 2) přes kvalifikovanou výzvu odvolacího soudu neučinila.

27. Odvolací soud vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl k závěru, že dle ust. § 183m odst. 2 obch. zák. dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů žalované 1) vzniklo v tomto případě právo na zaplacení protiplnění dne 23. 9. 2006 (den přechodu akcií na hlavního akcionáře), které má být přiměřené (spravedlivé) ve smyslu ust. § 183k obch. zák. Pokud tedy bylo deklarováno pravomocným soudním rozhodnutím, jímž bylo přiznáno právo na protiplnění za 1 ks akcie emitované žalovanou 1) ve výši 9.465 Kč, tedy jiná výše protiplnění než hlavním akcionářem výše protiplnění nabídnutá a rozhodnutím valné hromady ze dne 8. 8. 2005 určená dle ust. §183i odst. 3 obch. zák., je co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním vlastníkům cenných papírů (§ 183k odst. 3 obch. zák.). Jedná se tedy o závaznost práva na zaplacení přiměřeného protiplnění upraveného v ust. § 183m odst. 2 obch. zák. Právo na poskytnutí přiměřeného protiplnění hlavním akcionářem, a to bez zbytečného odkladu, pak mají oprávněné osoby, kterou beze sporu je i vlastník vykoupených účastnických cenných papírů (§ 183m odst. 3 a 4 obch. zák.). Nutno dodat, že vedle tohoto vlastníka mají právo na zaplacení (doplacení) přiměřeného protiplnění i jiné oprávněné osoby, na což lze usuzovat nejenom z ust. § 183m odst. 3 a 4 obch. zák., ale i z ust. § 183k odst. 3 věta druhá obch. zák., jež upravuje počátek běhu promlčecí doby na zaplacení (doplacení) přiměřeného protiplnění pro oprávněné osoby, tedy i ty osoby, které nebyly účastníky řízení dle ust. § 183k odst. 1 obch. zák. Poskytla-li tedy dne 25. 10. 2006 žalovaná 2) jako hlavní akcionář (prostřednictvím [právnická osoba].) dle ust. § 183m odst. 3 a 4 obch. zák. žalobci jako osobě oprávněné, v tomto případě je jí vlastník vykoupených účastnických cenných papírů, protiplnění za 7 ks akcií žalované 1) ve výši 28.700 Kč, neposkytla je ve správné výši, neboť přiměřené protiplnění za 7 ks předmětných akcií činí celkem 66.255 Kč. Rozdíl mezi protiplněním žalovanou 2) žalobci dosud poskytnutým a přiměřeným protiplněním, kterém mu ve smyslu uvedených zákonných ustanovení poskytnuto být mělo, činí částku 37. 555 Kč.

28. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně uzavírá, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce na žalované 2) domáhá zaplacení částky 37.555 Kč, jako doplatku přiměřeného protiplnění, které mu žalovaná 2) byla povinna poskytnout dle ust. § 183m odst. 3 a 4 obch. zák. ve výši 66. 255 Kč. Napadený rozhodnutí soudu prvního stupně je tak v části výroku III. rozsudku, ve které soud prvního stupně uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci předmětnou částku, správné.

29. Odvolací soud k odvoláním napadené části výroku III., jímž soud prvního stupně uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 7 % z částky 37.555 Kč ročně od 26. října 2006 do zaplacení, ze spisu zjistil: Žalobce se uvedeného nároku na zaplacení úroku z prodlení, který mu byl soudem prvního stupně přiznán, domáhal v petitu své žaloby (viz návrh na vydání platebního rozkazu č. l. 1 spisu). V podání doručeném soudu prvního stupně dne 18. 1. 2021, označeném jako doplnění žaloby a oprava petitu, žalobce uvedl, že úrok z prodlení požaduje uhradit pouze dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. ze dne 26. června 2013, neboť účtování za celou dobu prodlení s peněžitým dluhem žalované by bylo náročné. Dále uvedl petit svého návrhu, a to mimo jiné: „Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny rukou společnou a nerozdílnou zaplatit žalobci částku 37.555 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8% z dlužné částky od 1. 7. 2013 do zaplacení…“(č. l. 39 spisu); v tomto znění jej uvedl i ve své závěrečné řeči při jednání soudu prvního stupně dne 15. 8. 2021 (viz str. 4 protokolu o jednání č. l. 60 spisu).

30. Odvolací soud se ztotožnil s námitkami odvolatelky, že žalobce v řízení učinil dne 18. 1. 2021 návrh, kterým určil jinak svůj nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky, než ve svém návrhu. Z obsahu tohoto návrhu je zřejmé, že jím žalobce jednak svůj nárok omezil (viz datum, od kterého se nově domáhá jeho zaplacení) a jednak změnil i jeho výši ze 7% ročně z žalované částky na 8%. Rozhodl-li tedy soud prvního stupně o žalobcem původně uplatněném nároku na zaplacení úroku z prodlení, bez toho, aniž by se uvedeným procesním návrhem žalobce jakkoliv zabýval, ačkoliv bylo je povinností o něm rozhodnout, nelze než uzavřít, že v této části zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

31. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III., ve které byla žalované 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37.555 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, potvrdil dle § 219 o. s. ř., jako věcně správný a v části výroku III. a ve výroku V. jej zrušil dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle ust. § § 221 odt. 1 písm. a) o. s. ř.

32. V dalším řízení soud prvního stupně předně rozhodne o procesním návrhu žalobce ze dne 18. 1. 2021ohledně jím uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení, a teprve poté může v řízení pokračovat a o zbylé části předmětu řízení rozhodnout. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení, a to i o nákladech řízení vzniklých v tomto odvolacím řízení, přičemž neopomene námitku vznesenou odvolatelkou.

Poučení