7 Cmo 412/2016 - 1006

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], IČ [IČO], se sídlem v [Adresa navrhovatele A], [adresa] za účasti: 1. [Jméno navrhovatele B]. se sídlem [Anonymizováno] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce A] bytem [adresa] 2. [právnická osoba]., IČO [IČO] se sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2016, č.j. 37 Cm 51/2006-898 ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2016 č.j. 37 Cm 51/2006 – 914, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2016, č.j. 37 Cm 51/2006-898 ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2016 č.j. 37 Cm 51/2006 – 914 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud určuje, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti [Anonymizováno]. IČ [IČO] činí 1.773,- Kč a to k datu 9.12.2005.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi č. 2 do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nákladů řízení částku 53.143,74 Kč.“ (výrok II.), „Navrhovatel je povinen zaplatit, do tří dnů od právní moci rozsudku částku 119.880,- Kč z titulu znalečného České republice - Krajskému soudu v Hradci Králové, a to na účet č. [č. účtu] vedený u [Anonymizováno] v [adresa], VS [var. symbol].“ (výrok III.). K tomuto rozsudku bylo vydáno opravné usnesení dne 27. července 2016 č.j. 37 Cm 51/2006 – 914.

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel domáhal přezkoumání přiměřenosti plnění s odkazem na ust. § 183k odst. 1 obch.zák. Na podporu svého návrhu poukázal na skutečnost, že vlastnil jeden kus akcie na majitele společnosti [Anonymizováno]. o jmenovité hodnotě 1000,- Kč. „Valná hromada uvedené společnosti schválila postup dle ust. § 183i a násl. obch.zák.. s tím, že cena jedné akcie je představována částkou 1.964,- Kč, vycházela přitom ze znaleckého posudku č. 60/2005 ze dne 7.7.2005, vypracovaného znalcem [Anonymizováno]“. Dle navrhovatele však vzhledem k ziskovosti společnosti měla správně hodnota jedné akcie jmenované společnosti činit 8.000,- Kč. Jelikož požadavek navrhovatele nebyl zmíněným orgánem společnosti akceptován, obrátil se navrhovatel na soud s návrhem, aby určil přiměřenou a spravedlivou výši protiplnění. Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 29.8.2006 č.j. 37 Cm 51/2006-17 vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu s požadavkem, aby byly odstraněny vady podání navrhovatele, zejména v tom smyslu, aby návrh byl dostatečně určitý. Na tuto výzvu bylo navrhovatelem reagováno podáním soudu došlým dne 22.9.2006, kterou však soud prvního stupně neshledal vyčerpávající, a proto svým usnesením ze dne 25.9.2006 č.j. 37 Cm 51/2006-32 návrh ze dne 8. prosince 2005 odmítl kvůli neurčitosti petitu. K odvolání navrhovatele dospěl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č.j. 7 Cmo 112/2007-40 ze dne 3. prosince 2007 k závěru, že v době projednání odvolání již neexistovaly zákonné podmínky pro odmítnutí návrhu, v důsledku čehož napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba ze dne 8. prosince 2005 ve znění soudu došlého dne 4. října 2006, se neodmítá. V dalším pak odvolací soud zdůraznil, že v dané věci se jedná o návrh na určení, přičemž je zřejmé, že přiměřenost výše protiplnění bude nutně předmětem detailního a odborného posouzení.

3. Soud prvního stupně dále uvedl, že v původním znaleckém posudku dospěl znalec [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem] k částce 4.339,- Kč, jako k přiměřené výši vypořádání za jednu akcii [Anonymizováno]. k datu 15.9.2005. K opakovaným námitkám navrhovatele, zpochybňujících jak metodiku užitou znalcem, tak i výši přiměřeného protiplnění, vypracoval k žádosti soudu znalec dodatek č. 1 /dne 30.11.2011/, ve kterém se velmi podrobně vypořádal s námitkami navrhovatele. Z jeho závěrů, obsažených v tomto dodatku se podává, že za přiměřenou výši vypořádání, která by měla být stanovena jako alikvotní podíl na tržní hodnotě podniku, připadající na jednu akcii, tj. v případě společnosti [Anonymizováno], podle ocenění k datu 19. září 2005, je částka 1.773,- Kč/ akcii. Významné snížení hodnoty společnosti [Anonymizováno] proti původnímu znaleckému posudku bylo způsobeno ve zcela rozhodující části započtením přirážky za sníženou obchodovatelnost a likviditu, přičemž v důsledku této skutečnosti došlo i ke snížení rizikové přirážky za velikost podniku. Výše uvedený názor pak byl znalcem opřen o následující důvody: 1)stanovení přirážky za sníženou likviditu a obchodovatelnost ve výši 4% bylo akceptováno i [Anonymizováno], která je v současné době v České republice rozhodující autoritou pro posuzování a schvalování znaleckých posudků, týkající se nabídek převzetí, 2) výše takto stanovené přirážky byla akceptována a doporučena rovněž společností [právnická osoba] /dále jen [Anonymizováno]/, která je celosvětově uznávanou společností v oblasti ekonomiky a financí a která se také zabývá, mimo jiné oceňováním akcií, 3)použití přirážky za nižší likviditu a obchodovatelnost při ocenění je rovněž doporučováno [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem], jehož metodika je ve znalecké praxi České republiky obecně uznávána 4) akcie společnosti [Anonymizováno] nebyly k datu rozhodnému pro ocenění obchodování, prezentování na veřejných kapitálových trzích, když obchodování v RM-Systému bylo dokončeno již v roce 2004, 5) argumenty, které znalec uváděl ve svém posudku č. [Anonymizováno] proti započtení rizikové přirážky ve výši 4% se do značné míry týkají přirážky za minoritní podíl, přičemž uplatněná přirážka se netýkala minoritního rozdílu, ale právě snížené likvidity a obchodovatelnosti.

4. Dále soud prvního stupně uvedl, že k dalším a veskrze stále se opakujícím námitkám navrhovatele pak znalec ještě opětovně a důsledně doplňoval závěry znaleckého posudku, a to ať již přípisem ze dne 11.6.2011 /č. 1. 431/, ve kterém setrval na zjištění, že za použití analýzy dostupných podkladů nutno opakovaně konstatovat, že hodnota přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti [Anonymizováno]. k datu 9. prosince 2005 činí 1.773,- Kč, tzn., že je totožná s částkou znalcem stanovenou k datu 19. září 2005. Znalec dále zdůvodnil postup zvoleného ocenění za použití výnosové metody diskontovaných peněžních toků, přičemž východiskem byl finanční plán sestavený na budoucí období. To znamená z prognózovaného finančního toku od data rozhodného pro ocenění v zásadě až do nekonečna, protože finanční toky pro II. fázi jsou ve shodě s odbornou literaturou kalkulovány na základě tzv. „věčné renty“. Vysvětlil dále, že finanční plán je sestaven na základě analýzy mnoha ekonomických parametrů za delší časové období minulých účetních období /od roku 2001/ a na dlouhé časové období do budoucna. Na základě analýzy účetních podkladů vyslovil znalec přesvědčení, že v mezidobí od 19. září 2005 do 9. prosince téhož roku nenastaly ve společnosti [Anonymizováno]. žádné významnější změny, na základě kterých by bylo nutné revidovat zásadní ekonomické parametry sestaveného finančního plánu.

5. Znalec pak v reakci na námitky navrhovatele předmětný znalecký posudek ještě doplnil dne 11. února 2013, kdy se zejména vypořádal s otázkou stanovení rizikové přirážky. Kromě toho, co již na podporu svých znaleckých závěrů uvedl dříve, poukázal dále /ve vztahu k polemice ohledně rizikové přirážky za sníženou likviditu/, že ve svém znaleckém úsudku není zdaleka osamocen, když jeho argumentace se shoduje se stanovisky nesporných autorit v daném oboru oceňování a to ať již Komisí pro cenné papíry, Českou národní bankou, Společností [Anonymizováno] či [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem] Veškeré shora rozvedené argumenty znalce tyto přesvědčivým způsobem potvrdil při výslechu před soudem při jednání dne 16.9.2013. Dle soudu prvního stupně nebývá běžné, aby znalec vypracovával tak obsáhlý znalecký posudek a zejména jej opakovaně doplňoval ve snaze reagovat na výhrady či námitky navrhovatele, které se však často netýkaly předmětu řízení, když bylo navrhovatelem poukazováno na nejrůznější pohledy, vyjádřené odbornou literaturou, nezřídka však míjející problematiku řešenou soudem v tomto řízení. Znalecký posudek, soudem ustanoveného znalce v tomto řízení - [Anonymizováno]. [Anonymizováno] je dle soudu prvního stupně co do důkazní hodnoty nepoměrně výše než posudek dodaný navrhovatelem a vypracovaný dne 13.9.2013 [tituly před jménem] [právnická osoba] ze znaleckého ústavu oboru ekonomika - [právnická osoba] se sídlem v [adresa]. Posléze zmíněný znalecký posudek byl vypracován pochopitelně bez znalosti celého spisu, přičemž jak sám zpracovatel tohoto posudku na některých místech připouští /viz č. l. 476/ byly zodpovídány otázky hypotetické, navíc dle názoru soudu prvního stupně, motivované zcela tendenčně, se snahou znevážit závěry znalce [tituly za jménem]. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně rovněž považoval za nadbytečné, aby bylo přistoupeno k vypracování revizního znaleckého posudku tak, jak navrhovatel požadoval. Soudem ustanovený znalec totiž zodpověděl vše, co bylo třeba v tomto řízení z odborného pohledu posoudit. Pokud jde o právní stránku věci, pak je zřejmé, že navrhovatel se domáhal přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle § 183k odst. 1 obch.zák.., kteréžto oprávnění mu z titulu minoritního akcionáře společnosti [Anonymizováno]. nepochybně přináleží. Stejně tak je mimo jakoukoli pochybnost, že navrhovateli svědčí naléhavý právní zájem na určení přiměřenosti protiplnění za jednu akcii a jeho procesní postup, zvolený v této věci koresponduje s ust. § 183i a násl. obch.zák. Konečně navrhovatel je rovněž oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 183 odst. 1/ obch.zák., jakož i 183k odst. l/a 1831 odst. 1/téhož zákona. Pokud však jde o výši přiměřenosti protiplnění, pak, soud neměl žádných pochyb o tom, že cena přiměřená protiplnění činí 1.773,- Kč, tedy částku, jakou stanovil ve svém posudku, včetně dodatků, soudem ustanovený znalec. Z důvodů shora řečených nelze dle soudu přijmout protiargumenty navrhovatele, se kterými se znalec bezvýhradně a přesvědčivým způsobem vypořádal, proto rozhodl soud prvního stupně tak, jak obsaženo ve výroku I. Výrok III. odůvodnil soud tím, že navrhovatel nebyl ve věci úspěšný, což se promítlo do povinnosti navrhovatele zaplatit částku 119.880,- Kč, která byla vynaložena z rozpočtových prostředků státu a která představuje výši odměny znalce a neúspěšný navrhovatel byl rovněž zavázán k náhradě nákladů řízení účastníka č. 2 ve výši 53.143,74 Kč, který se návrhu ubránil, když účastník č. 1 se práva na náhradu nákladů výslovně vzdal. Dále soud vyčíslil náklady účastníka č. 2, jež sestávají z mimosoudní odměny právního zástupce „žalovaného“ č. 2 ve výši 25.000,- Kč za 10 úkonů právní služby spočívajících v přípravě a převzetí věci, pěti jednání před soudem, sepisu čtyř podání ve věci samé. Tarifní hodnota úkonů provedených do 31.12.2012 dle § 9 odst. 3 písm. a) AT činila 25.000,- Kč, odměna zajeden úkon právní služby tak činí 2100,- Kč, tarifní hodnota úkonů provedených od 1.1.2013 dle § 9 odst. 4 písm. c) AT činí 50.000,- Kč, odměna zajeden úkon tak činí 3100,- Kč, paušální náhrady hotových výdajů za deset úkonů právní služby á 300,- Kč, tj. 3.000,- Kč; cestovní výdaje v celkové výši 7.135,32 Kč, skládajících se z výdajů na cesty ze sídla právního zástupce žalovaného č. 2 na jednání soudu a zpět; náhrady za promeškaný čas dle § 14 AT, v částce 3000,- Kč, tj. 30 půlhodin při cestách na jednání k soudu a zpět; náhrady DPH v celkové výši 8.008,42 Kč a náhrady hotových výdajů, a to zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 7.000,- Kč. Cestovní výdaje byly vyčísleny s použitím vzdálenosti 111 km a času 1,29 hod. na jednu cestu, uzavřel odůvodnění výroku II. soud prvního stupně.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že soud rozhodl na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem] (dále jen „znalec [Anonymizováno]“), který ač původně vypracoval posudek na více než dvojnásobnou hodnotu oproti původní hodnotě vytěsnění, poté náhle v řízení změnil názor a upravil předmětný posudek přesně podle představ „žalované“ strany. K této změně měl navrhovatel výhrady, které prezentoval svými podáními, návrhy důkazů, a dotazy na znalce, kdy však znalec [Anonymizováno] podstatné skutečnosti nijak nevysvětlil. Hlavní odvolací námitky lze shrnout následovně: 1)Paušální zákaz dotazů na znalce. Za nejzávažnější pochybení soudu lze dle odvolatele považovat znemožnění navrhovateli klást dotazy na znalce, tj. odnětí tohoto práva, kdy toto je součástí základního práva na spravedlivý proces. Toto právo bylo soudem navrhovateli odňato, když při výslechu znalce [Anonymizováno] u ústního jednání konaného dne 23.9.2015 soud paušálně zakázal navrhovateli dotazy na znalce. Zároveň soud v průběhu řízení nijak nezajistil řádný výkon znalecké činnosti znalce [Anonymizováno], tj. soud nezajistil a nevyužil svých pravomocí k tomu, a nečinil žádné kroky, aby znalec [Anonymizováno] zodpověděl (tj. všechny, zejména ty klíčové) dotazy navrhovatele, ač se navrhovatel všemi možnými právními kroky řádného výkonu znalecké činnosti znalce [Anonymizováno] domáhal. Naopak, soud cíleně postupoval tak, aby sporné odborné otázky objasněny nebyly, když poté, co navrhovatel předložil otázky na znalce v podání ze dne 17.12.2014, kdy jejich odůvodněnost byla v tomto podání pečlivě a precizně odůvodněna, a žádal, aby soud znalci uložil tyto dotazy zodpovědět, aby mohla být definitivně vyřešena odborná otázka rozhodná pro meritorní rozhodnutí ve věci, soud nejen že znalci [Anonymizováno] neuložil dané dotazy zodpovědět, ale naopak (zcela nepředvídatelně) soud dal znalci [Anonymizováno] výslovně najevo, že dané dotazy vůbec zodpovídat nemusí, když mu výslovně napsal, aby pouze sdělil, zda toto něco mění na jeho názoru. V řízení tak bylo porušeno základní právo navrhovatele na spravedlivý proces, což je již samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení. 2)Paušální zamítnutí všech návrhů bez řádného odůvodnění. Soud u jednání v září 2015 zcela paušálně zamítnul veškeré navrhovatelem navrhované důkazy, a to pro údajnou nadbytečnost. Soud ve vztahu k žádnému zamítnutému důkazu absolutně ničeného neodůvodnil, když celé napadené rozhodnutí neobsahuje absolutně žádné odůvodnění zamítnutí navrhovaných důkazů. Krom toho soud vůbec nerozhodl o dalších navržených důkazech - ode dne ústního jednání v záři 2015 do vynesení konečného rozhodnutí. Rozhodnutí je tak absolutně nepřezkoumatelné. 3)Porušení „zásady vnitřní konzistence“ (vzájemné slučitelnosti) posudku. Dle metodiky Komise pro cenné papíry, nyní [Anonymizováno], nazvané ZNAL • srpen 2004 • verze 2.O., která již byla čtena k důkazu, kdy v daném dokumentu uvedené platí taktéž jako základní zásada oceňování podle základních oceňovácích standardů, musí být znalecký posudek vnitřně konzistentní. Znalecký posudek č. [Anonymizováno], ve znění dodatku číslo 1 ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno], je v tomto zcela rozporný. Znalec na str. 27 posudku, článek 4. Metody ocenění, výslovně uvádí, že dle jeho názoru (s čímž se tedy znalec výslovně ztotožňuje) lze v souvislosti s účelem znaleckého posudku vycházet z metodiky Komise pro cenné papíry, resp. [Anonymizováno], pro znalecké posudky pro účely nabídek převzetí a veřejných smluv o koupi cenných papírů (zde citovaný dokument), kdy podle této metodiky Komise pro cenné papíry, resp. [Anonymizováno] je pojem hodnota akcie vykládán jako alikvotní podíl na tržní hodnotě čistého obchodního majetku resp. tržní hodnotě vlastního kapitálu. Znalec dále výslovně uvádí, že se tak nejedná o tržní hodnotu akcie, ale o specifickou kategorii hodnoty, kdy rozdíl mezi podílem na tržní hodnotě podniku a tržní hodnotě akcie spočívá především ve vnímání likvidity a podílu na řízení společnosti, kdy v případě stanovení podílu na tržní hodnotě podniku není s těmito vlivy uvažováno. Toto znalec výslovně opakuje a zdůrazňuje na str. 54 posudku. Avšak ač znalec tedy výslovně uvádí, že pro vytěsnění se má užít kategorie hodnoty podíl na tržní hodnotě podniku, kdy v tomto případě není s vnímáním likvidity uvažováno, znalec v dodatku číslo 1 ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno] aplikuje přirážku za sníženou likviditu (obchodovatelnost). Takový postup znalce je vnitřně zcela rozporný. Znalec tedy nadále setrvává na svém stanovisku (základní princip a definice ocenění pro vytěsnění - podíl na tržní hodnotě podniku), u kterého se dle něj neuvažuje likvidita a přitom tuto otázku likvidity do výpočtu najednou zahrnuje. 4)“Nezákonný postup znalce Hálka v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu“. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 723/2011, ze dne 31. ledna 2013, Nejvyšší soud zakázal přirážku za likviditu. Znalec Hálek ji přesto v daném posudku použil. Rozhodnutí soudu, který převzal závěry posudku, je tak zcela nesprávné. 5)Doložení „nesprávnosti závěru posudku“ znalce [Anonymizováno]. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba], č. [Anonymizováno], doloženým u ústního jednání dne 23.9.2015 bylo doloženo, že znalecký posudek č. [Anonymizováno], ve znění dodatku číslo 1 ke znaleckému posudku č. 247-01-2011, vypracovaný v tomto řízení znalcem [Anonymizováno], obsahuje předmětná pochybení specifikované v daném posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], pro která tento posudek znalce [Anonymizováno] nemůže dokládat správnou výši přiměřeného protiplnění., zejména nesprávná aplikace rizikové přirážky za likviditu a velikost společnosti - již doloženo, dále taktéž nesprávná aplikace rizikové přirážky, když měla být správně použitá implicitní riziková prémie, kdy bylo zároveň dále doloženo, že přiměřená výše protiplnění za vytěsněné akcie společnosti [Anonymizováno], a.s. činí 6.374,- Kč. Pro vyloučení případného nedorozumění odvolatel uvedl, že zmínka soudu v odůvodnění o nějakém posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] se týká zcela jiného posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], než výše uvedeného. Pokud by snad měl soud nějakou pochybnost o správnosti daného znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], měl tohoto znalce k tomuto vyslechnout, ale to neučinil. 6)Pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, s nimiž se soud dle odvolatele vůbec nevypořádal a vyplývají zejména ze skutečnosti, že: a)znalec [Anonymizováno] není schopen řádně a přesvědčivě obhájit svá tvrzení a závěry, když není ani schopen zodpovědět dotazy navrhovatele, b)znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] znaleckého ústavu [právnická osoba] byla doložena nesprávnost daného znaleckého posudku znalce [Anonymizováno], c)znaleckým posudkem ě. [Anonymizováno] znaleckého ústavu [právnická osoba], byla prokázaná nesprávná aplikace přirážek za likviditu a postup v rozporu s judikáty Nejvyššího soudu v posudku znalce [Anonymizováno], d)principy, které znalec [Anonymizováno] použil v jeho posudku a kterými obhajuje své postupy, jsou v rozporu s jím samotným doloženým posudkem [Anonymizováno] pro ocenění [právnická osoba]., e)principy, které znalec [Anonymizováno] použil v jeho posudku a kterými obhajuje své postupy, jsou v rozporu s jím samotným odkazovanou metodikou Ministerstva obchodu a průmyslu ČR, f)principy, které znalec [Anonymizováno] použil v jeho posudku a kterými obhajuje své postupy, jsou v rozporu s jeho samotným publikovanou odbornou literaturou, tedy v rozporu s jeho vlastním znaleckým názorem, g)principy, které znalec [Anonymizováno] použil v jeho posudku a kterými obhajuje své postupy, jsou v rozporu s vyjádřením [Anonymizováno] ze dne 27.9.2015, h)znalecký posudek č. [Anonymizováno], ve znění dodatku číslo 1, je zcela evidentně vypracován v rozporu se zásadou vnitřní konzistence ch)znalec [Anonymizováno] uvádí soudu prokazatelně nepravdivá tvrzení (přesně opačná) ohledně otázky přirážky za velikost, tržní hodnota oceňované společnosti (pod kterou nemůže dle Ústavního soudu jít hodnota přiměřeného protiplnění) činí více než 12.000,- Kč za jednu akcii, což vyplývá z reálně uskutečněné transakce s danou společností, kdy několik málo měsíců poté, co hlavní akcionář odňal minoritním akcionářům akcie, o kterých znalec [Anonymizováno] tvrdí, že jejich hodnota je 1773,- Kč, byla tato společnost prodána za více než 12.000,- Kč za jednu akcii. 7)Rozpor posudku znalce [Anonymizováno] s jinými důkazy. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno], ve znění dodatku číslo 1, vypracovaný v tomto řízení na základě zadání soudem není v souladu ani s jinými důkazy, když jeho závěr ve znění dodatku, upravený až v průběhu soudního řízení plně dle představy „žalované“ strany, je tak leda „v souladu“ s původním posudkem pro vytěsnění minoritních akcionářů vypracovaným znalcem zaplaceným „žalovanou“ stranou. Je též v rozporu s původně vypracovaným posudkem znalce [Anonymizováno] [Anonymizováno], před změnou dodatkem, který byl o něco správnější z důvodu postupu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a neobsahoval pochybení o vnitřní konzistenci. Dále je v rozporu se znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] znaleckého ústavu [právnická osoba] (hodnota více než 3 - násobná), a v rozporu se znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] znaleckého ústavu [právnická osoba] (pochybení v užití parametrů), v rozporu se samotným znalcem [Anonymizováno] doloženým posudkem [Anonymizováno] pro ocenění [právnická osoba]., kterým znalec [Anonymizováno] obhajoval své postupy, v rozporu se samotným znalcem [Anonymizováno] odkazovanou metodikou Ministerstva obchodu a průmyslu ČR, kterou znalec [Anonymizováno] obhajoval své postupy, v rozporu se samotným znalcem [Anonymizováno] publikovanou odbornou literaturou, tj. v rozporu s jeho vlastním znaleckým názorem, v rozporu s vyjádřením [Anonymizováno] ze dne 27.9.2015 (diskont na úrovni akcionáře), v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (zákaz diskontu za likviditu, oceňování samotného vlastního podniku, ne majetkového podílu), v rozporu se zjištěnou skutečnou tržní cenou oceňované společnosti cca 12.000,- Kč za jednu akcii. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno], ve znění dodatku číslo 1, není ani v souladu s vyjádřením [Anonymizováno], resp. toto vyjádření [Anonymizováno] je ve vztahu k tomuto posudku irelevantní, jelikož pokud něco judikuje Nejvyšší soud (zákaz diskontu za likviditu), je vyjádření [Anonymizováno] v tom směru, že neměla proti užití tohoto diskontu námitek, zcela irelevantní. 8)Předčasnost vyhlašování meritorního rozhodnutí. Kromě veškerého již výše uvedeného bylo taktéž předčasné vyhlašování meritorního rozhodnutí z důvodu, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném v tomto řízení, když doposud nebylo rozhodnuto o odvolání navrhovatele ze dne 4.7.2014 proti přiznání znalečného znalci. Soud navíc uložil navrhovateli náhradu znalečného, ač byl tento osvobozen od soudních poplatků. 9)Taktéž nebylo doposud navrhovateli dáno řádné poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 o.s.ř., tj. soud navrhovatele nepoučil, o čem má tvrzení doplnit a nebyla k tomuto navrhovateli daná lhůta běžící od podání, resp. doručení tohoto řádného poučení. Stejně tak soud doposud navrhovatele řádné nepoučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. soud neuvedl, k jakému skutkovému tvrzení má navrhovatel označit důkazy pro jeho prokázání. 10)Nerozhodnutí o námitce podjatosti znalce. Ač navrhovatel vznesl námitku podjatosti znalce Hálka, kterou velmi podrobně odůvodnil, a navrhnul, aby soud rozhodl o vyloučení znalce [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem] z funkce soudního znalce v tomto řízení, soud o tomto před vynesením meritorního rozhodnutí, nerozhodl.

7. Na základě uvedeného odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že nejsou dány ppodmínky ani pro jeho ptovrzení ani pro jeho změnu.

9. Podle čl. II bod 2 zákona č. 293/2013, jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31.12.2013. Právní poměry vzniklé přede dnem 1.1.2014 řídí se dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zák.č. 89/2012 Sb. a § 775 zák.č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), zde obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb.. Odvolací soud tudíž posuzoval danou věc podle dosavadních právních předpisů ve znění rozhodném – znění ke dni zahájení řízení.

10. Záísadní otázkou v dané věci je přípustnost či nepřípustnost tzv. přirážky za nižší likviditu, jinak řečeno přirážky za omezenou obchodovatelnost akcií. Ústavní soud se v zásadním nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16 zabýval i tzv. diskonty resp. přirážkami či případně i srážkami ve vztahu k jednotlivým relevantním skutečnostem. Podle ústavního soudu „obdobně jako přirážku za minoritu, která zohledňuje stupeň kontroly podniku konkrétního akcionáře a kterou (nejsou-li pro to nějaké mimořádné důvody) v případě vytěsnění menšinových akcionářů uplatnit nelze, neboť výsledkem by nebyla spravedlivá, ale tržní hodnota menšinového podílu, je třeba posuzovat přirážku za obchodovatelnost příslušného účastnického cenného papíru. Obchodovatelnost se stupněm kontroly úzce souvisí, neboť míra kontroly zpravidla ovlivňuje obchodovatelnost účastnických cenných papírů, ať již po stránce ekonomické (jako důsledek jejich velké koncentrace v jediných rukách), nebo právní (jako důsledek rozhodnutí o jejich stažení z veřejného obchodování). V případě vytěsnění menšinových akcionářů jde o nucenou transakci, kde osoba prodávajícího a kupujícího je předem známa, a tudíž není třeba vyhledávat toho, kdo by příslušný cenný papír odkoupil (tou je takto kvalifikovaný vlastník, tedy většinový akcionář), a žádné dodatečné náklady tak v souvislosti s prodejem nevznikají. Vzhledem k tomu není důvod hodnotu podílu touto cestou snižovat, naopak by takový postup vedl ke zvýhodnění tohoto spoluvlastníka, jenž se stane vlastníkem výlučným, na úkor ostatních spoluvlastníků. Ve zjevném rozporu nejen s principem rovného zacházení, ale i s obecně chápanými principy spravedlnosti, by bylo, pokud by tímto způsobem mohl většinový akcionář "těžit" ze situace, kterou sám navodí, konkrétně pak z rozhodnutí o stažení účastnických cenných papírů z veřejného trhu. Z pohledu menšinového akcionáře jde o okolnost, kterou mu v posuzované věci nelze klást za vinu, nýbrž která je výsledkem strategického rozhodnutí většinového akcionáře a která musí být vzata v úvahu při zjišťování výše přiměřeného protiplnění obecnými soudy. Vzhledem k tomu, že není možné předjímat všechny situace, které by mohly v praxi nastat, nelze ani použití přirážky za (omezenou) obchodovatelnost zcela vyloučit, nicméně takový postup bude spíše výjimečný, přičemž se musí opírat o racionální důvody“ /viz. bod 31 Nálezu/.

11. Podle odvolacího soudu tedy v případě vytěsnění menšinových akcionářů nelze uplatnit tzv. přirážku za minoritu. Kromě zcela vyjímečných situací, jež musí být dostatečně odůvodněny, nelze použít ani tzv. přirážku za omezenou obchodovatelnost. Podle Nejvyššího soudu (viz. jeho usnesení sp.zn. 29 Cdo 723/2011 ze dne 31.1.2013) „má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch.zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází záísadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištřěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní valstníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti“. Tento judikát soud prvního stupně, ač v době jeho rozhodování existující a tudíž známý, nevzal vůbec v úvahu, ačkoli dopadá přímo na předmětnou věc. Obdobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp.zn. 29 Cdo 3024/2016 : „Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu)“. Odvolací soud je ohledně tzv. srážky za minoritu a srážky za nízkou likviditu stejného názoru jako Nejvyšší soud, s těmito závěry Nejvyššího soudu se odvolací soud ztotožňuje. Nově je Nejvyšší soud prezentoval též v judikatuře vydané po shora uvedeném rozhodnutí Ústavního soudu viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2019 sp.zn. 27 Cdo 4444/2017 a 27 Cdo 4585/2018 ze dne 18.9.2019. Podle nich : „Vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. z hodnoty podniku společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení hodnoty podniku (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií“; „ soud musí znalci – aplikuje-li uvedenou přirážku při výpočtu hodnoty podniku – uložit, aby hodnotu podniku vypočetl i bez užití této přirážky, a následně pak při určení výše přiměřeného protiplnění vycházet z hodnoty stanovené znalcem bez aplikace této přirážky. I v tomto případě platí, že soud vychází – vedle takto určené hodnoty podniku – i z dalších okolností, jež v řízení vyšly najevo;“ „ při určení přiměřeného protiplnění zásadně (nesvědčí-li pro opačný závěr vážné důvody) nelze přirážku za nižší likviditu akcií zohlednit“.

12. Dle odvolacího soudu tedy nelze výši protiplnění z důvodu minority vytěsňovaných akcionářů či z důvodu omezené obchodovatelnosti akcií snížit a z těchto důvodů nelze uplatnit jmenované přirážky resp. srážky ani v rámci znaleckého zkoumání, ledaže by to bylo odůvodněno zcela vyjímečnou situací, jež by musela objektivně existovat a být prokázána. A jež by také musel být znalcem konstatována a odůvodněna. Použití jednotlivých diskontů, včetně diskontu za omezenou obchodovatelnost či diskontu za minoritu není skutkovou otázkou, protože její řešení závisí na výkladu právního pojmu „přiměřené protiplnění“. K závěru o tom, zda je namístě použití takových diskontů, je tedy plně oprávněn soud, který výši přiměřeného protiplnění určuje. V daném případě uplatnění těchto připrážek (diskontů) na místě nebylo resp. nebyl prokázán opak, a soud prvního stupně postupoval zcela chybně, když se spolehl a zcela odkázal na znalce, jenž je chybně uplatnil. Soud jej přitom nijak nekorigoval ani blíže nedotázal na to, zda dospěl k vyjímečným okolnostem, jež by uplatnění takovéto přirážky odůvodňovaly. Rozhodnutí soudu proto nebylo správné, dokazování jím provedené nebylo učiněno v odstatečném rozsahu, skutkové okolnosti nebyly dostatečně zjištěny, byť to bylo povinností soudu (viz. § 120 odst.2 ve spojení s § 200e o.s.ř. v rozhodném znění).

13. V uvedené souvislosti bylo třeba, aby si soud prvního stupně ujasnil, jaké otázky jsou otázkami odbornými majícími být odpovězeny znalcem a ohledně kterých otázek je třeba, aby na ně odpověděl soud (soud sám musí dospět ke skutkovým i právním závěrům v rámci svého skutkového a právního hodnocení věci). Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2214/2010 ze dne 19.6.2012 „určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednou akcii společnosti v řízení podle § 183k obch.zák., je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti; součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedná nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp.zn. 29 Cdo 3024/2016 : „ Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti“. Tyto závěry se do jisté míry uplatní, ovšem korigovány závěry Ústavního soudu o tom, že „právní otázkou je právně zakotvený cíl (nyní § 376 a 390 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích - přiměřenost protiplnění), skutkovou otázkou jsou skutečnosti hodnocené znalcem při oceňování podniku za použití některé z uznávaných oceňovacích metod, odbornou otázku pak bude představovat jejich zhodnocení. Neznamená to však, že v posledním případě jde o otázku výlučně skutkovou, jež by byla vyloučena z kognice soudu v rámci dovolacího řízení. Je totiž třeba vzít v úvahu, že oceňování podniků je problematikou značně specifickou, a to vzhledem k její komplexnosti, kdy se neřeší toliko otázky ekonomické, ale (v souvislosti s nimi) je nutno řešit i některé otázky, jež mají spíše právní povahu …ne vždy jsou řešené zpravidla ekonomické otázky natolik odborné povahy, aby soudce, jenž se danou obchodněprávní problematikou profesně zabývá, nebyl s to identifikovat některá možná pochybení ve znaleckém posouzení a ta pak procesně předpokládaným způsobem verifikovat a následně odstranit. Z hlediska ústavnosti není akceptovatelné, aby soud ponechal bez povšimnutí zjevné věcné vady znaleckého posudku s odůvodněním, že jde o odborné posouzení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16)“. V posuzovaném případě je tedy právně zakotveným cílem určení přiměřenosti protiplnění dle § 183k obch.zák., nicméně jinak platí totéž. Volba oceňovací metody je (v zásadě) záležitostí odbornou, stejně jako to, jakým způsobem bude zvolená oceňovací metoda aplikována (viz.. bod 66 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05). Soud tak samozřejmě není povinen rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty podniku použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Akceptovatelný je takový způsob ocenění, který je založen na běžně používaných oceňovacích metodách a praktikách, i když třeba tyto nejsou jednoznačně přijímány ve vědecké diskusi. Samotná volba oceňovací metody ale musí být založena na vývoji teorií podnikového hospodářství, jinak řečeno, musí jít o postup de lege artis. Je tudíž na znalci, aby zvolil správnou metodu ohodnocení podniku, tedy metodu odpovídajcí jak na znalce kladenému požadavku, tak i situaci, v níž je podnik oceňován, kterážto je dána jak jeho vnitřním hospodářským stavem, dalšími relevantními skutečnostmi (zda jsou akcie obchodovány na trhu, v jaké míře a objemu, jaká je distorie podniku, jaká je jeho činnost a top i ve vztahu k místním a časovým poměrům) tak i situací další včetně skladby, typu a dalších skutečností týkajících se akcionářů. Samozřejmě též účelem, k němuž ohodnocení slouží, tedy zda jde o ohodnocení podniku pro účely stanovení správné výše přiměřeného protiplnění, či pro jiný účel (například stanovení vypořádacího podílu, podílu na likvidačním zůstatku apod.).

14. Mantinely, v nichž se pohybuje soud v rámci stanovení výše přiměřeného protiplnění dle § 183k obch.zák. určil Ústavní soud následovně : „zákonodárce stanovil požadavek soudního rozhodnutí o přiměřenosti protiplnění (jako o právní otázce v kognici soudů) rovněž proto, aby při posouzení výše odškodnění minoritních akcionářů za tak závažný zásah do jejich vlastnických práv zůstalo poslední slovo v rukou nezávislé a nestranné soudní moci (iudex peritus peritorum). Znalecký posudek, oceňující hodnotu podniku vyjádřenou v hodnotě akcie (se všemi jeho přednostmi a nedostatky), proto může být jen vodítkem pro soud, aby se tento zásah do ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 věty první a druhé Listiny nestal pouze jejich soudně posvěceným porušením. Proto důkaz znaleckým posudkem, včetně případného slyšení znalce, je soud oprávněn hodnotit podle § 132 o. s. ř., čili především podle zásady volného hodnocení důkazů. Hodnocení soudu však nemohou podléhat odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti (skutková otázka), soud však může a musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003 sp. zn. I. ÚS 483/01 (N 60/30 SbNU 107)]“.

15. V daném případě se tedy soud prvního stupně dopustil řady pochybení. Nekorigoval znalce v rámci zadání znaleckého posudku resp. v rámci jeho doplňování ve výše uvedeném smyslu, když připustil a naopak se zcela ztotožnil s tím, že „významné snížení hodnoty společnosti [Anonymizováno] proti původnímu znaleckého posudku bylo způsobeno ve zcela rozhodující části započtením přirážky za sníženou obchodovatelnost a likviditu“, jak sám soud uvedl. To je ale zcela v rozporu s již tehdejší judikaturou včetně judikatury Nejvyššího soudu viz. výše, tím spíše s judikaturou současnou včetně judikatury Ústavního soudu (viz. výše). Dále soud neprovedl ohledně hodnoty výše přiměřeného protiplnění soudní úvahu, když vyšel toliko a jen ze znaleckého ohodnocení podniku (navíc chybného). S odvolatelem se lze dále ztotožnit též i ohledně námitky týkající se nemožnosti relevantních dotazů na znalce. Jde o základní právo účastníka klást znalci dotazy, navíc v daném případě je zjevné, že dotazy ze strany navrhovatele - odvolatele byly relevantní. Znalecká činnost znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyla právě perfektní, na což rovněž odvolatel v průběhu řízení upozorňoval a což soud prvního stupně, viz výše uvedená pochybení týkající se srážek, ignoroval. Znalecký posudek není konzistentní s jeho dodatky. Soud prvního stupně rovněž nepostupoval správně, když nezohlednil rozpor znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] s ostatními provedenými důkazy (viz. znalecký posudek č. [Anonymizováno] [právnická osoba] ).

16. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst.1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř., a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení