7 Cmo 433/2016 - 128

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudců JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Ondřeje Kubáta v právní věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno] sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokáta A], IČO [IČO advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. 73 Cm 189/2015-31 takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Účastník [Jméno advokáta A], je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů za řízení před odvolacím a dovolacím soudem částku 35 269 Kč, k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 4. 5. 2015 ve znění doplňujícího podání ze dne 3. 6. 2015 se navrhovatelka vůči Stavebnímu bytovému družstvu [adresa], sídlem [adresa], IČ [IČO] (dále též „Družstvo“ nebo „účastník“) domáhala prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů Družstva ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Uvedla, že vybírání členských příspěvků ve výši 240 Kč ročně od nebydlících členů považuje za nezákonné a Družstvo proto nebylo oprávněno ji z Družstva vyloučit pro neuhrazení tohoto členského příspěvku za rok 2014.

2. Usnesením uvedeným v záhlaví (dále též „předmětné usnesení“) soud prvního stupně ve výroku I. návrhu v celém rozsahu vyhověl. Ve výroku II. rozhodl, že Družstvo je povinno zaplatit zástupci navrhovatelky náklady soudního řízení ve výši 3 200 Kč do 15 dnů od právní moci výroku.

3. Soud vyšel ze zjištění, že: - dopisem ze dne 25. 6. 2014 sdělilo Družstvo navrhovatelce, že ke dni 17. 6. 2014 u ní eviduje neuhrazený členský příspěvek za rok 2014. Současně ji upozornilo, že neuhrazení členského příspěvku je porušením povinnosti člena a že ji tudíž uděluje výstrahu před vyloučením z Družstva. Vyzval ji, aby dlužný členský příspěvek uhradila do 12. 8. 2014; - dopisem ze dne 2. 10. 2014 sdělilo Družstvo navrhovatelce, že dne 9. 9. 2014 rozhodlo představenstvo Družstva o vyloučení navrhovatelky z Družstva, a to z důvodu neuhrazení členského příspěvku za rok 2014 ve výši 240 Kč. Dopis byl navrhovatelce doručen dne 13. 10. 2014; - dopisem ze dne 18. 10. 2014 podala navrhovatelka námitky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Námitky byly Družstvu doručeny dne 24. 10. 2014; - dopisem ze dne 19. 11. 2014 byla navrhovatelka pozvána na zasedání shromáždění delegátů Družstva s datem konání 8. 12. 2014 z důvodu, že na tomto zasedání se budou mimo jiné projednávat námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o jejím vyloučení z Družstva. Pozvánka byla navrhovatelce doručena dne 25. 11. 2014; - na zasedání shromáždění delegátů konaného dne 8. 12. 2014 byly mimo jiné projednány i námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva Družstva ze dne 9. 9. 2014 o vyloučení navrhovatelky z Družstva. Shromáždění delegátů vyloučení navrhovatelky potvrdilo. Toto rozhodnutí bylo navrhovatelce oznámeno dopisem datovaným 22. 1. 2015, který ji byl doručen dne 2. 2. 2016; - mezi povinnosti člena Družstva uvedené ve stanovách je kromě jiného povinnost uhradit členský vklad, řádně a včas hradit předepsané nájemné, zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu nebo nebytového prostoru a příspěvky na správu domu a pozemku a případné nedoplatky z vyúčtování záloh, povinnost hradit příspěvky na činnost Družstva a poplatky za úkony ve výši určené shromážděním delegátů nebo představenstvem, a to zejména členský příspěvek, který se hradí opakovaně, v případě navrhovatelky každoročně, a povinnost podílet se na úhradě ztráty Družstva podle stanov. Člen Družstva může být vyloučen, pokud závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti určené zákonem nebo stanovami, pokud přestal splňovat podmínky pro členství, pokud porušil člen Družstva – nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, pokud byl člen Družstva – nájemce pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný proti Družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je byt člena - nájemce, nebo proti majetku, který se v tomto domě nachází, anebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.

4. Poté soud učinil skutkový závěr, že navrhovatelka neuhradila Družstvu členský příspěvek za rok 2014, ačkoliv k tomu podle stanov byla povinna. Následně jí představenstvo Družstva udělilo výstrahu před vyloučením pro závažné porušení povinnosti člena, a to povinnosti uhradit členský příspěvek, a vyzval ji k úhradě tohoto dlužného členského příspěvku v dodatečné lhůtě do 12. 8. 2014. Protože navrhovatelka členský příspěvek neuhradila ani poté, rozhodlo představenstvo Družstva dne 9. 9. 2014 o jejím vyloučení. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka námitky, o kterých následně rozhodlo shromáždění delegátů na zasedání konaném dne 8. 12. 2014 tak, že vyloučení navrhovatelky potvrdilo. Toto rozhodnutí bylo navrhovatelce doručeno dne 2. 2. 2016.

5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 614, § 620 odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 595, § 566, § 587, § 733 odst. 2 a § 744 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020 o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a § 580 odst. 1, § 605 odst. 2 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Poté soud dospěl k právnímu závěru, že napadené rozhodnutí shromáždění delegátů je v rozporu se zákonem. Dle názoru soudu nemohou stanovy Družstva zavázat jeho člena k peněžitému plnění nad povinnosti stanovené zákonem. Konkrétně se jedná o doplatkovou povinnost podle § 566 z. o. k., uhrazovací povinnost podle § 587 až § 594 z. o. k. a povinnost hradit nájemné za užívaný byt nebo nebytový prostor u bytových družstev podle § 733 odst. 2 a § 744 z. o. k. Navrhovatelce byla uložena členská povinnost platit členské příspěvky. Jde o členskou povinnost, jejímž obsahem je povinnost člena poskytnout peněžité plnění družstvu, přičemž se nejedná o žádný z případů, v nichž může být podle zákonné úpravy taková členská povinnost uložena. Jedná se tedy o povinnost, která odporuje zákonu tam, kde to smysl a účel zákona vyžaduje, a je tak neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. Soud proto postupoval podle § 620 odst. 1 z. o. k. a prohlásil toto rozhodnutí shromáždění delegátů Družstva za neplatné, protože není důvodem pro vyloučení z Družstva porušení členské povinnosti, která je pro rozpor se zákonem neplatná. Návrh na zahájení řízení byl podán před uplynutím zákonné propadné lhůty stanovené v § 622 odst. 1 in fine z. o. k.. Rozhodnutí shromáždění delegátů o potvrzení vyloučení navrhovatelky z Družstva bylo navrhovatelce doručeno dne 2. 2. 2015, návrh došel soudu v pondělí dne 4. 5. 2015, tedy včas. Soud prvního stupně nepřitakal ani námitce účastníka, že členské příspěvky představují prakticky jediný zdroj příjmu Družstva a právní názor soudu o nezákonnosti jejich vybírání by vedl k zániku mnoha družstev. Soud prvního stupně dovodil, že právní úprava dává družstvům širokou paletu příjmů, ze kterých mohou pokrývat své administrativní a provozní náklady. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2012 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“).

7. Do tohoto usnesení podalo včasné odvolání Družstvo. Jako odvolací důvod uvedlo ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Neztotožnilo se se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti té části stanov, které upravuje vybírání členských příspěvků. Jedná se o nežádoucí restriktivní výklad neplatnosti stanov, které je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Paušální příspěvek na náklady spojené s provozem bytového družstva je družstvo oprávněno vybírat od bydlících členů – nájemců družstevních bytů v rámci nájemného podle § 744 z. o. k. Vůči nájemcům družstevních bytů, tj. bydlícím členům, by bylo diskriminační, pokud by družstvo vybíralo členský příspěvek spojený s provozem bytového družstva pouze od členů – nájemců družstevních bytů, nikoliv však od členů nebydlících. Proto je dle názoru odvolatele družstvo oprávněno stanovit ve stanovách povinnost platit členský příspěvek na náklady spojené s provozem bytového družstva jak pro bydlící, tak nebydlící členy družstva. Výše příspěvku určena pro nebydlící členy Družstva ve výši 240 Kč ročně rozhodně není pro jakéhokoliv člena likvidační a nemůže se jednat o samovůli Družstva, které by rozhodovalo o této částce ve svůj prospěch a Družstvo si tím navyšovalo svůj zisk. Odvolatel se neztotožnil ani se závěrem soudu prvního stupně, že návrh ve věci samé byl podán včas, tj. v tříměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v § 620 odst. 1 z. o. k. Dle jeho názoru tzv. „blanketní žaloba“ došlá soudu prvního stupně dne 4. 5. 2015 neobsahuje takové náležitosti, aby je soud mohl považovat za způsobilý návrh na zahájení řízení. Navíc určení toho, čeho se navrhovatelka domáhá, je v „blanketní žalobě“ a v doplňujícím podání ze dne 3. 6. 2015 rozdílné. Doplňující podání je proto nutno považovat za samostatný návrh ve věci samé. Doplňující podání bylo soudu doručeno dne 3. 6. 2015, tj. po uplynutí zákonné tříměsíční prekluzivní lhůty. Družstvo proto navrhlo, aby napadené usnesení odvolací soud změnil tak, že návrh se zamítá a přiznal Družstvu vůči navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení.

8. Podepsaný soud ve věci samé jako soud odvolací již dvakrát rozhodl. Nejprve usnesením ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, tak, že předmětné usnesení změnil tak, že návrh na prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů účastníka ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky z družstva zamítl pro předčasnost.

9. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka dovolání. V něm namítla, že odvolací soud rozhodl překvapivě, neboť žádný z účastníků řízení netvrdil, že by rozhodnutí shromáždění delegátů nemělo být navrhovatelce doručeno, což odvolací soud konstatoval až při ústním vyhlášení usnesení spolu s tím, že žaloba (správně návrh) má být předčasná. Navrhovatelka tak nemohla tvrdit rozhodné okolnosti, kterými je např. okolnost, že dne 2. 2. 2015 rozhodnutí shromáždění delegátů fakticky došlo do její dispoziční sféry. Odvolací soud měl také rozhodnout rozsudkem a nikoliv usnesením, neboť nejde o statusovou věc.

10. Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 460/2019-78, usnesení podepsaného soudu č. j. 7 Cmo 433/2016-60 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že podepsaný soud ve věci posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků netvrdil či nepopíral a která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně, pokud jde o nedodržení požadavku § 621 z. o. k. ze strany účastníka. Rozhodnutí odvolacího soudu tak bylo překvapivé. Zdejšímu soudu bylo uloženo při výkladu § 620 z. o. k. nepřehlédnout, že toto ustanovení neváže vznik práva člena družstva podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze na doručení rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle § 621 z. o. k. Z toho, že prekluzivní lhůta k podání návrhu začíná běžet ode dne tohoto doručení, bez dalšího neplyne, že by člen družstva nemohl (poté, co je rozhodnutí přijato) podat návrh na zahájení řízení dříve, než je mu rozhodnutí postupem podle § 621 z. o. k. doručeno. Dále konstatoval, že řízení je řízením ve statusových věcech právnických osob.

11. Následně odvolací soud usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-91, rozhodl způsobem, že usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na prohlášení neplatnosti rozhodnutí účastníka ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky z družstva zamítl (výrok I.), s tím, že navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na nákladech řízení před soudy všech stupňů částku 30 520 Kč (výrok II.). Usnesením ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96 pak odvolací soud rozhodl tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 433/2016-91 se ve výroku II. opravuje tak, že účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení před soudy všech stupňů částku 30 520 Kč.

12. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 674/2022-122, usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-91, ve znění usnesení ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že jestliže odvolací soud na základě níže popsaného odůvodnění změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl, postupoval v rozporu s § 219 o. s. ř., neboť na základě tohoto odůvodnění měl jedinou možnost – usnesení soudu prvního stupně potvrdit ve výroku jako věcně správné.

13. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.), při vázanosti právním názorem dovozeným dovolacím soudem, a odvolání Družstva ve věci samé neshledal důvodným.

14. Podle § 614 z. o. k. člen může být z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Podle § 621 z. o. k. rozhodnutí představenstva o vyloučení člena a rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení se vylučovanému členovi doručí doporučeným dopisem do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů. Podle § 620 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze a) o zamítnutí námitek, nebo b) o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 12 o. z. každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

16. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

17. Soud prvního stupně vybudoval svůj vyhovující výrok na závěru, že navrhovatelka nebyla povinna členský příspěvek ve výši 240 Kč za rok vůbec hradit. Jedná se o povinnost člena poskytnout družstvu peněžité plnění, přičemž se nejedná o žádný z případů, v nichž může být podle zákonné úpravy taková členská povinnost uložena. Ustanovení stanov družstva, které povinnost hradit opakovaně členský příspěvek stanoví, je proto dle názoru soudu prvního stupně povinností, která odporuje zákonu, a předmětné ustanovení stanov je proto neplatné podle § 580 odst. 1 o. z.

18. Tento názor však není bez dalšího souladný se závěrem usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2801/2007, který možnost výběru členských příspěvků družstvem připustil s tím, že se nejedná o poplatek ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny, nýbrž o náhradu nákladů družstva v paušalizované výši. Konkrétně Ústavní soud uvedl: „Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebyla porušena stěžovatelčina práva chráněná Listinou. Není pochyb o tom, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu mají majetkovou hodnotu, tudíž jejich ochranu zaručuje čl. 11 odst. 1 Listiny. Nicméně, tuto ochranu nelze absolutizovat. Dispoziční oprávnění člena bytového družstva není neomezené, i když k jeho realizaci není zapotřebí souhlasu družstva či jeho orgánu. Pokud by vnitrodružstevní předpisy zakotvovaly jakoukoliv konstrukci ingerence orgánů družstva do dispozičního oprávnění, šlo by o rozpor se zákonem. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že bytové družstvo čítající stovky nebo i tisíce členů musí snášet náklady spojené s administrativní náročností své činnosti (včetně důsledků spojených s úkony členů). Pro takové případy není vyloučeno, aby družstvo - v souladu s principy vnitrodružstevní demokracie - vymezilo soubor úkonů, za které bude účtovat členům náhradu nákladů, včetně jejich výše (náhrada nákladů, byť v paušalizované výši, není poplatkem ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny). Pokud při této proceduře neporuší právní předpisy, jde o postup závazný vůči vlastním členům. V posuzované věci zaujaly obecné soudy adekvátní stanovisko k podstatě problémů, ústavně konformním způsobem provedly interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení (včetně náležitého popření nesprávných právních názorů stěžovatelky), tudíž Ústavní soud shledává, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení žádného z ustanovení Listiny a Úmluvy, jež stěžovatelka namítá.“ 19. Stanovy družstva dle skutkového zjištění soudu prvního stupně, které odpovídá znění čl. 15 odst. 1 písm. e) a odst. 2 stanov, však soubor úkonů, za které bude družstvo účtovat členům náhradu nákladů, včetně jejich výše, nevymezují. Nelze proto uzavřít, že se jedná o náhradu nákladů družstva v paušalizované výši. Předmětné ustanovení stanov je proto neplatné pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.).

20. I kdyby však navrhovatelka povinnost hradit členské příspěvky měla, soudní praxe je ustálena v závěru, dle něhož účelem právní úpravy vyloučení člena z družstva podle § 614 a násl. z. o. k. je chránit družstvo (a jeho členy), před škodlivými důsledky opakovaných nebo závažných porušení členských povinností členem družstva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005, a ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018).

21. S ohledem na závažnost právních důsledků, k nimž vede, představuje vyloučení z družstva krajní řešení (prostředek ultima ratio), jehož využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušení povinností členem družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho ostatních členů (§ 212 odst. 1 o. z.). I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti (proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva. Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani vyloučení družstvem zneužito (srov. § 8 o. z.). Takovým zneužitím může být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu, a kdy je současně možné využití takového způsobu (namísto vyloučení člena z družstva) na družstvu spravedlivě požadovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018).

22. Nezaplacení částky 240 Kč nepředstavuje případ závažného porušení členských povinností. Současně je zjevné, že nezaplacení takto nízké částky se hospodaření účastníka nemůže významně dotknout (zejména, měl-li cca 5450 členů, jak účastník tvrdí např. v podání ze dne 9. 7. 2016). Jejího zaplacení se pak lze nepochybně domoci i podáním příslušné žaloby (§ 12 o. z.).

23. Nejvyšší soud v těchto souvislostech dovodil, že v případech, v nichž člen družstva dlouhodobě nebo opakovaně neplní své členské povinnost (o takovéto intenzivní porušení povinností, jak již bylo vysvětleno, v dané věci nejde, pročež se tyto závěry uplatní o to naléhavěji; arg. a maiore ad minus), může být významné, z jakého důvodu člen družstva tyto povinnosti neplní. Například, existuje-li mezi družstvem a jeho členem (dosud autoritativně nevyřešený) spor o výši plnění (člen družstva konkrétními a relevantními námitkami zpochybňuje správnost vyměřených záloh na služby poskytované s užíváním bytu nebo jejich vyúčtování), mohlo by být vyloučení takového člena z družstva posouzeno jako nepřiměřené, má-li družstvo k dispozici jiný způsob zjednání nápravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018). Není důvodu, aby podstata tohoto posouzení nebyla uplatněna v poměrech posuzované věci. V jiné věci pak byl Nejvyšším soudem aprobován postup, v němž dle posouzení soudů vyloučení pro nezaplacení nájemného, resp. úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu ve výši 28 086 Kč, jejichž uhrazení se družstvo navíc domáhalo prostřednictvím podané žaloby, představovalo zneužití práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3337/2017). Jinak řečeno, částka 240 Kč je částkou velmi nízkou – bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016) a poněkud právně spornou, což nalezlo odraz ve zmíněném postoji navrhovatelky k její úhradě a v dovozeném posouzení soudu prvního stupně. Vyloučení navrhovatelky pro její nezaplacení by tudíž nemohlo být platné, neboť by takový následek nebyl proporcionální.

24. Návrh ve věci samé podala navrhovatelka dne 4. 5. 2015 a jelikož bylo účastníkem doznáno, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva účastník navrhovatelce nedoručoval (doručen byl pouze dopis ze dne 22. 1. 2005, spisové značky 72/15-Pa, jímž je navrhovatelce sdělováno, že shromáždění delegátů na svém zasedání 28. 12. 2014 projednalo její odvolání a vyloučení z družstva a její vyloučení potvrdilo), je zřejmé, že od data doručení tohoto dopisu do data podání návrhu ve věci samé neplynula prekluzivní lhůta k jeho podání. Ta může začít plynout až od doručení rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení (§ 620 odst. 1 z. o. k.), jímž však tento dopis nebyl, což při závěru vyjádřeným v dané věci Nejvyšším soudem a rozvedeným shora vede k posouzení, že návrh byl podán včas.

25. Vyloučení navrhovatelky tak nebylo z vysvětlených důvodů platné. Z tohoto posouzení je zřejmé, že další tvrzení a námitky obou účastníků, uplatněné v rámci odvolacího jednání (o výdajích na vedení členské evidence, způsobu získávání prostředků na činnost účastníka atd.), nejsou významné.

26. Soud prvního stupně ve věci samé rozhodl věcně správně. Správný je i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud proto na podkladě § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) předmětné usnesení ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (výrok I. tohoto usnesení). Jelikož již nebylo třeba zjišťovat jakékoliv další rozhodné skutečnosti a ani k nim provádět dokazování, odvolací soud usnesení ve věci samé veřejně nevyhlásil a přijal je mimo jednání (plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, shrnutou např. v usnesení ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015).

27. O náhradě nákladů řízení navrhovatelky za řízení před odvolacím a dovolacím soudem bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243g odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť navrhovatelka byla v těchto řízeních plně úspěšná, pročež je účastník povinen nahradit jí účelně vynaložené náklady. Za náklady řízení do doby podání prvního dovolání náleží navrhovatelce na podkladě § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. [dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku] tyto paušální náhrady: 1x za přípravu účasti na jednání soudu konaného dne 8. 6. 2018 podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále též „vyhláška“), a 1x za účast na jednání soud konaného téhož dne podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky, celkem 2x 300 Kč. Další náklady odvolacího a dovolacího řízení pak spočívají v nákladech právního zastoupení za 5 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a náleží 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2x za podání dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, 1x za vyjádření k dovolání podanému účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 9. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a to ve výši 3 100 Kč za každý z úkonů, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT. Za vykonání těchto úkonů dále náleží paušální náhrada výši 5x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tak náleží navrhovatelce (výrok II.) částka 35 269Kč [(2x 300 Kč) + (5x 3 100 Kč + 5x 300 Kč), navýšených o 21 % DPH, neboť právní zástupce navrhovatelky je plátcem této daně, s účinností od 1. 9. 2006) + soudní poplatek zaplacený za podané dovolání ve výši 14 000 Kč].

Poučení