7 Cmo 5/2019 - 721

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený dne [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce A], narozeným dne [Datum narození zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] za účasti: 1. [právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [právnická osoba]., ICO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [adresa] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2018 č. j. 35 Cm 26/2013-668, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2018 č. j. 35 Cm 26/2013-668 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem podaným k soudu dne 20. prosince 2010 domáhal přezkoumání přiměřenosti protiplnění. Návrh odůvodnil tím, že jako vlastník účastnických cenných papírů společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále též „společnost Impress“), ve smyslu § 183k odst. 1 obch. zák., žádá o přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého hlavním akcionářem (původně) [Anonymizováno], nyní [Anonymizováno] (dále též „hlavní [Anonymizováno]“ nebo „první účastník“), ostatním akcionářům podle § 183i a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a o určení správné výše protiplnění za jednu akcii společnosti [Anonymizováno]. Mimořádná valná hromada společnosti [Anonymizováno], konaná dne 12. listopadu 2010, rozhodla o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře a určila, že výše protiplnění činí 863 Kč za jednu nekótovanou kmenovou akcii v zaknihované podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 Kč a že přiměřenost a spravedlnost výše protiplnění byla stanovena v souladu s § 183m odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, na základě stavu majetku společnosti Impress a výhledu jejích výnosů a je doložena znaleckým posudkem č. 07-10-2010/242 (dále též „znalecký posudek č. 1“), vypracovaným [Anonymizováno] ICO [IČO] (dále též „znalecký ústav BDO“). Toto usnesení valné hromady bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 18. listopadu 2010 a zveřejněno v obchodním věstníku č. 47/2010 dne 24. listopadu 2010. Uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění, tj. dne prosince 2010, došlo k přechodu vlastnického práva k akciím společnosti z navrhovatele na hlavního akcionáře. Navrhovatel dále uvedl, že protiplnění určené hlavním akcionářem je podle něj zcela neadekvátní reálné hodnotě akcie, jelikož, aby byla cena protiplnění přiměřená a spravedlivá, musí být akcionáři za odnětí jeho investice poskytnuta plná náhrada. Dále označil vytýkané vady znaleckého posudku pro určení výše protiplnění hlavním akcionářem, a to o cca 60 % podhodnocené Cash Flow; nesprávné užití velikostní přirážky (velikostní efekt se projevuje pouze u společností s tržní kapitalizací do cca 5 milionů USD, tedy cca 100 milionů Kč); i pokud by se použila, výše 3,99 % je zcela mimo realitu, přípustná je v daném případě maximálně cca 1,62 %; nerozdělení kvantifikace přirážky za „specifické riziko závislosti na skupině“ a „omezenou obchodovatelnost“; samotná tato přirážka ve výši 4 % je nepřípustná (omezená obchodovatelnost není důvodem pro přirážku), a dále má společnost oproti jiným podnikům naopak zajištěn stabilní odbyt svých výrobků (tedy zcela opačný efekt), proto přirážka za údajnou závislost na skupině je nepřípustná; přirážka za údajné kurzové riziko je nepřípustná (společnost provádí obchody v eurech); riziková prémie České republiky je nesprávně určena (není zohledněno, že tato riziková prémie se skládá z akciového i dluhopisového trhu v poměru 2:1) výsledná hodnota rizikové prémie České republiky má tak být cca třetinová; bezriziková sazba (podle tabulky České národní banky je výnos předmětného dluhopisu do doby splatnosti 3,86 % a ne znaleckým ústavem uváděných 5,28 %). Nicméně tyto vytýkané vady posudku použitého pro vytěsnění a vypracovaného na zakázku hlavního akcionáře jsou podle navrhovatele zcela podružné, jelikož je zřejmé, že hodnota jedné akcie společnosti k datu přechodu vlastnického práva (24. prosince 2010) činila cca 1 819 Kč, a to z důvodu ocenění společnosti dokonce shodným znaleckým ústavem (BDO), a to ke dni 31. prosince 2010, na částku 1 649 154 000 Kč (poděleno na jednu akcii činí hodnota jedné akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč právě částku 1 819 Kč). Podle navrhovatele v mezidobí jednoho týdne od Vánoc do Silvestra nedošlo k žádné zásadní změně hodnoty společnosti.

2. Účasrníci ve svém vyjádření ze dne 1. října 2015 (na č.l. 147) uvedli, že na jaře roku 2011 bylo rozhodnuto o fúzi společnosti skupiny [Anonymizováno] v České republice. Společnost [Anonymizováno] (v té době již [Anonymizováno]), proto zanikla v důsledku fúze splynutím se společností [Anonymizováno], IČO [IČO], a společností Ardagh Metal Packaging Znojmo, a. s., IČO [IČO], se vznikem nástupnické společnosti [Anonymizováno] (druhý účastník). Jako rozhodný den fúze byl stanoven 1. leden 2011 a fúze nabyla účinnosti dne 1. prosince 2011. Pro účely této fúze bylo oceněno jmění zanikající společnosti [Anonymizováno], pro které byl dne 20. června 2011 znaleckým ústavem BDO vypracován znalecký posudek č. 20-06-2011/114 (dále též „znalecký posudek č. 2“) s datem ocenění 31. prosince 2010. První účastník (původně Impress [Anonymizováno]) byl rozhodnutím svého jediného akcionáře dne 15. dubna 2011 přejmenován na [Anonymizováno] Ten se dne 30. prosince 2011 jako zanikající společnost zúčastnil fúze sloučením se společností [Anonymizováno], jako nástupnickou společností. V důsledku této fúze [Anonymizováno], zanikl s právním nástupcem, tzn. veškerá práva a povinnosti přešla na nástupnickou společnost [Anonymizováno] Tato společnost se dne 24. prosince 2013 jako zanikající společnost zúčastnila fúze se společností [Anonymizováno], jako nástupnickou společností. V důsledku této fúze společnost [Anonymizováno], zanikla s právním nástupcem, tzn. veškerá její práva a povinnosti přešla na nástupnickou společnost [Anonymizováno] (prvního účastníka). Společnost [Anonymizováno], zanikla s právním nástupcem [Anonymizováno], proto tato společnost navrhla, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví ve smyslu § 107 o. s. ř. (to soud učinil usnesením ze dne 5. října 2015, č. j. 35 Cm 26/2013-166).

3. Dále účastníci se neztotožnili s výtkami navrhovatele proti znaleckému posudku č.1 s tím, že posudek č. 1 byl znaleckým ústavem BDO vypracován zcela správně, s přihlédnutím k tehdy známým okolnostem, a ocenění v něm uvedené je proto přiměřené. K argumentu navrhovatele ohledně kolize znaleckých posudků účastníci uvedli, že nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že přiměřenost protiplnění má být poměřována k datu přechodu vlastnického práva vytěsněných akcií z minoritních akcionářů na hlavního akcionáře (tj. 24. prosince 2010). Datum, ke kterému by přiměřenost měla být posuzována, obchodní zákoník (ve znění účinném do 31. prosince 2013) výslovně nestanovil. Účastníci jsou přesvědčeni, že datem pro toto poměření je datum konání valné hromady, která o vytěsnění rozhodla, neboť toto rozhodnutí je titulem pro přechod akcií. Při aplikaci pozdějšího data by hlavní akcionář nesl riziko zvýšení hodnoty akcií po dni konání valné hromady, aniž by měl právo požadovat snížení vypořádání při poklesu hodnoty akcií. Takto nespravedlivé uspořádání vztahů zákonodárce jistě nezamýšlel. Účastníci rovněž nesouhlasili s tím, že by výše protiplnění za akcie v rámci vytěsnění měla být jakkoliv odvozována ze znaleckého posudku č. 2, který byl vypracován později, pro zcela jiný proces a za jiné vlastnické struktury. Srovnání obou znaleckých posudků (tj. znaleckého posudku č. 1 a č. 2) není v daném případě správné a pro toto řízení relevantní, protože byly zpracovány pro jiný účel, v jiné době a v jiných podmínkách. Znalecký posudek č. 1 se týkal ocenění společnosti [Anonymizováno] (resp. jejích akcií), která byla součástí skupiny [Anonymizováno], v rámci které byla tato společnost začleněna tak, že spřízněné osoby byly jak jejím dodavatelem, tak většinovým odběratelem. V důsledku toho měla společnost [Anonymizováno], omezenou možnost generovat zisk. Toto omezení mělo logicky dopad i na hodnotu ocenění společnosti [Anonymizováno] i jejích akcií. Poté, co byla prodána skupina Impress (včetně společnosti [Anonymizováno]) skupině [Anonymizováno], došlo k zásadní změně postavení společnosti [Anonymizováno] v rámci této nové skupiny. Tato změna se odrazila i ve vypracování nového finančního a business plánu společnosti Impress počítajícího s použitím synergií, ke kterým mělo v rámci skupiny [Anonymizováno] dojít, což se promítlo i do hodnoty ocenění této společnosti pro účely fúze. Hodnota společnosti [Anonymizováno] se proto v rámci skupiny [Anonymizováno] skutečně razantně změnila, když nový vlastník přišel s úplně jinými vizemi a plátny rozvoje společnosti. Ocenění v rámci znaleckého posudku č. 2 pak logicky a zcela správně vycházelo právě z těchto změn souvisejících se změnou vlastnické struktury. Neexistuje však důvod, proč by se měli vytěsnění akcionáři podílet na tomto nárůstu hodnoty společnosti po jejím nabytí novým vlastníkem. K vytěsnění těchto akcionářů totiž došlo původním vlastníkem, tj. v rámci struktury skupiny [Anonymizováno]. Vytěsnění akcionáři proto nemohou čerpat jakékoliv výhody vyplývající z následné změny skupiny vlastníka. Vytěsnění minoritních akcionářů byla přitom podstatná podmínka pro rozhodnutí skupiny [Anonymizováno] ohledně akvizice. Pokud by k vytěsnění nedošlo, je možné, že by nedošlo ani k této akvizici.

4. Dále účastníci uvedli, že navrhovatel vytvořil právnickou osobu [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále též „sdružení akcionářů“) a skrze toto sdružení oslovuje (hodlá oslovit) ostatní vytěsněné akcionáře společnosti [Anonymizováno] a nabízet jim své služby spočívající v tzv. úkonech vedoucích ke zhodnocení jejich původního vlastnictví akcií této společnosti, a to na základě uzavření smlouvy o finančním poradenství mezi sdružením akcionářů a příslušným bývalým akcionářem (klientem). Podle smlouvy se klient zavazuje za toto poradenství zaplatit sdružení akcionářů odměnu ve výši 30 % z částky, kterou sdružení pro příslušného klienta získá (tzn., že základnou pro stanovení odměny by byla částka případného navýšení protiplnění stanovená soudem). Motivace pro uzavření smlouvy pro bývalé minoritní akcionáře je silná, protože žádný z nich návrh na přezkum výše protiplnění nepodal a bez spolupráce s navrhovatelem a jeho účasti v tomto řízení již proto nemá kvůli promlčení právo domáhat se vůči prvnímu účastníkovi přezkumu výše protiplnění. V případě, že by soud zcela vyhověl návrhu navrhovatele a stanovil, že přiměřená výše protiplnění činila 1 819 Kč za akcii (tj. o 956 Kč výše, než kolik bylo zaplaceno), a zároveň by všichni vytěsnění akcionáři uzavřeli se sdružením akcionářů smlouvu, byl by příjem sdružení akcionářů (tj. navrhovatele) z takové činnosti 23 761 380 Kč. Vyplacení právě této částky si také navrhovatel stanovil jako podmínku toho, že proti prvnímu účastníkovi vezme svůj návrh zpět, což sdělil prvnímu účastníku v nepodepsaném dopise, který doručil do sídla jeho zástupce v srpnu 2015. Navrhovatel podáním návrhu tedy nesleduje ochranu svých vlastních práv či práv ostatních minoritních akcionářů; vnímá ji jako prostředek pro maximalizaci vlastního zisku prostřednictvím sdružení akcionářů a svého druhu podnikatelskou aktivitu, jejímž cílem je vyvinout tlak na prvního účastníka a přimět ji případně vyplatit navrhovateli tučnou částku v rámci případného mimosoudního narovnání. Tento postup je podle účastníků typickým příkladem zneužití práva, jak bylo definováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99.

5. V záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Určuje se, že přiměřené protiplnění za 1 kus akcie společnosti (původně) [Anonymizováno] IČO [IČO], …, nyní [právnická osoba]., IČO [IČO], o nominální hodnotě 1 000 Kč, z důvodu přechodu vlastnického práva ke všem akciím (původně) společnosti [Anonymizováno], z akcionářů společnosti odlišných od hlavního akcionáře na hlavního akcionáře, o kterém rozhodla valná hromada (původně) společnosti Impress, a. s., konaná dne 12. listopadu 2010, činí 1 032 Kč.“ (výrok I.) a dále rozhodl, že „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkům 1. a 2. oprávněným společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 182 991,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníků [Jméno advokáta D].“ (výrok II.).

6. Soud prvního stupně uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu BDO ze dne 7. října 2010, č. 07-10-2010/242, vyjádření znaleckého ústavu BDO ze dne 14. ledna 2016 a vyjádření zástupkyně znaleckého ústavu BDO [Anonymizováno] (při jednání soudu dne 12. února 2016) soud zjistil, že znalecký posudek (č. 1) byl vypracován za účelem ocenění jedné akcie na jméno jmenovité hodnoty 1 000 Kč společnosti Impress, a. s., pro účely doložení přiměřenosti protiplnění při realizaci práva výkupu podle § 183i až § 183m obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, na zadání hlavního akcionáře (prvního účastníka) s tím, že znalecký ústav stanovil hodnotu jednoho kusu kmenové akcie na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti k datu ocenění 31. srpna 2010 ve výši 863 Kč. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu BDO ze dne 20. června 2011, č. 20-06-2011-114, soud zjistil, že znalecký posudek (č. 2) byl vypracován za účelem ocenění jmění společnosti [právnická osoba], v souvislosti se zamýšlenou fúzí splynutím s [Anonymizováno] a [právnická osoba]., s tím, že znalecký ústav stanovil hodnotu jmění [právnická osoba], k datu ocenění 31. prosince 2010 ve výši 1 649 154 000 Kč. Ve shora uvedených vyjádřeních se znalecký ústav BDO vyjadřoval zejména k námitkám a otázkám navrhovatele.

8. Ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] (v době vypracování posudku [právnická osoba].), ze dne 6. března 2017, č. 829/21/2017, a dodatku ze dne 3. dubna 2017 (dále též „znalecký posudek [Anonymizováno]“) je uvedeno, že znalecký posudek č. 1 nedokládá přiměřenost protiplnění s tím, že tuto lze doložit ze znaleckého posudku č. 2, a to k datu 24. prosince 2010. Znalecký posudek [Anonymizováno] byl zpracován na zadání navrhovatele, obsahoval znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. Z vyjádření znaleckého ústavu BDO ze dne 8. května 2017 soud zjistil, že ve znaleckém posudku ZNALEX nejsou provedena žádná vlastní šetření ani nová zjištění, pouze bez dalšího zpochybňuje závěry znaleckého posudku č. 1.

9. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (dále též „znalecký ústav [Anonymizováno]“), ze dne 7. září 2017, č. A 163/2017, soud zjistil, že tento znalecký posudek (dále též „znalecký posudek [Anonymizováno]“) byl vypracován za účelem stanovení hodnoty kmenové akcie na jméno, ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti [Anonymizováno], pro účely doložení přiměřenosti protiplnění při realizaci práva výkupu podle § 183i až § 183m obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, ke dni 31. srpna 2010 na základě skutečností uvedených ve znaleckém posudku č. 1 a znaleckém posudku [Anonymizováno], a dále za účelem vysvětlení případného rozdílu výsledku ocenění v případných rozporech znaleckých posudků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s identifikací chyb/nevhodného postupu, které případný rozdíl výsledku vyvolaly. Znalecký posudek [Anonymizováno] byl zpracován na zadání hlavního akcionáře (prvního účastníka), obsahoval znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. Znalecký ústav [Anonymizováno] uzavřel, že znalecký posudek č. 2 obsahuje skutečnosti, pro které nemůže být využit jako podklad pro ocenění hodnoty společnosti Impress, a. s., a to k jakémukoli datu. Znalecký ústav [Anonymizováno] kromě toho dospěl k závěru, že hodnota jednoho kusu kmenové akci na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti [Anonymizováno], na základě skutečností uvedených ve znaleckém posudku [Anonymizováno] ani jeho doplnění nemůže být stanovena. Znalecký ústav [Anonymizováno] stanovil hodnotu jednoho kusu kmenové akcie na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti [Anonymizováno] pro účely doložení přiměřenosti protiplnění při realizaci práva výkupu ke dni 31. srpna 2010 ve výši 1 032 Kč. Z vyjádření znaleckého ústavu [Anonymizováno] ze dne 8. ledna 2018 a 26. března 2018 soud zjistil, že znalecký ústav trval na závěrech znaleckého posudku [Anonymizováno] (i ohledně použitých metod) s tím, že jeho závěry jsou nezávislé a objektivní, když se vyjádřil i k námitkám navrhovatele, které odmítl jako nesprávné, nelogické a nepravdivé.

10. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně: Mezi účastníky nebylo sporné, že došlo k řádnému procesu svolání mimořádné valné hromady společnosti (právní předchůdkyně druhého účastníka) na 12. listopadu 2010, a to za účelem rozhodnutí ve smyslu § 183i a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Na této mimořádné valné hromadě bylo rozhodnuto o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře, a to za protiplnění, které činilo částku 863 Kč za jednu nekótovanou kmenovou akcii v zaknihované podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. Tato výše protiplnění určená hlavním akcionářem byla doložena znaleckým posudkem č. 1, když nebylo sporu o tom, že tento znalecký posudek splňoval podmínky uvedené v § 183m obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel je podnikatelem v oboru poradenství v oblasti cenných papírů, určení tržní hodnoty a odkupu akcií, obchodování s cennými papíry. Dále bylo prokázáno, že koncem září 2010 bylo v ekonomických (business) kruzích známo, že dojde k vlastnickým změnám ze skupiny Impress na skupinu [Anonymizováno]; 7. prosince 2010 bylo známo, že byla tato akvizice dokončena. Soud vzal za prokázané, že znalecký posudek č. 2, jakož i znalecký posudek [Anonymizováno] nelze pro posouzení přiměřenosti protiplnění v tomto řízení použít, neboť nebyly zpracovány pro účely stanovení přiměřenosti protiplnění ve smyslu § 183m obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Jako rozhodné znalecké posudky soud prvního stupně považuje znalecký posudek č. 1 ve znění znaleckého posudku [Anonymizováno]. Soud tedy přihlédl k těmto znaleckým posudkům, a zejména k závěrům znaleckého posudku [Anonymizováno], který byl ve smyslu § 127a o. s. ř. vypracován pro toto řízení (na zadání účastníků) znaleckým ústavem [Anonymizováno] a který zohlednil a vyjádřil se i k ostatním znaleckým posudkům (znalecké posudky č. 1 i č. 2 znaleckého ústavu BDO, znalecký posudek [Anonymizováno]), ohledně výše přiměřeného protiplnění, které znalecký ústav [Anonymizováno] stanovil na jednu akcii o nominální hodnotě 1 000 Kč ve výši 1 032 Kč, tedy vyšší oproti původně stanovené výši 863 Kč (znaleckým posudkem č. 1) o 169 Kč (1.032-863=169). Soud má za to, že k odborným námitkám navrhovatele vůči znaleckému posudku č. 1 či znaleckému posudku [Anonymizováno] se již znalecké ústavy BDO i [Anonymizováno] dostatečně vyjádřily. Právě z důvodů uvedených v § 127 odst. 1 o. s. ř. (tedy závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí) byly k důkazu provedeny znalecké posudky, a to ať již ve formě důkazu listinou (§ 129 odst. 1 o. s. ř.) či ve formě znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení (§ 127a o. s. ř.). V řízení bylo využito i postupu podle § 127 odst. 2 o. s. ř., tedy znalecké ústavy byly soudem (i na návrhy účastníků řízení) požádány o vysvětlení. Z těchto důvodů, neboť má soud znalecké dokazování pro účely tohoto řízení a rozhodnutí ve věci za dostatečné (i ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013), se soud nezabýval, ostatně se ani nemohl zabývat (vzhledem k § 127 odst. 1 o. s. ř.) odbornými otázkami, kvůli kterým byly právě předloženy a doplněny znalecké posudky znaleckých ústavů (zejména BDO a [Anonymizováno]).

11. K námitkám navrhovatele, kterými se snažil dovodit navýšení přiměřeného protiplnění za přechod vlastnického práva k akciím společnosti až na částku 1 819 Kč podle výpočtu na základě závěrů znaleckého posudku č. 2 (uvedených v odstavci 8. tohoto usnesení), vycházejícího z hodnoty jmění [právnická osoba], soud odkázal na část dokumentu (str. 16) Komise pro cenné papíry „Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papírů ([Anonymizováno])“ ze srpna 2004 v něm je (mj.) uvedeno: „Účelem ustanovení týkajících se povinné nabídky převzetí a povinného veřejného návrhu smlouvy je ochránit menšinového akcionáře před důsledky uskutečnění rozhodnutí, učiněného nebo předpokládaného ovládající osobou. V souladu s tím nelze menšinovému akcionáři přiznat případné výhody, které plynou z vlivu ovládnutí společnosti, jejíž akcie jsou předmětem ocenění, nelze však také vyžadovat, aby se podílel na pňpadném snížení hodnoty účastnických cenných papírů v důsledku uskutečnění rozhodnutí, učiněného nebo předpokládaného ovládající osobou.“. Dle soudu znalecký posudek č. 2 nelze pro posouzení přiměřenosti protiplnění v tomto řízení použít, neboť nebyl zpracován pro účely stanovení přiměřenosti protiplnění a ve smyslu citovaného textu Komise pro cenné papíry nelze zohlednit výhody, které po přechodu vlastnického práva k akciím minoritních akcionářů plynuly z vlivu ovládnutí společnosti, když ke snížení hodnoty v důsledku rozhodnutí ovládající osobou nedošlo. Ke dni, ke kterému by mělo být určeno přiměřené protiplnění ve smyslu § 183m obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3354/2012, v němž je (mj.) uvedeno: „Zákon totiž žádný rozhodný den vztahující se k výkupu účastnických cenných papírů nestanoví …).“ Znalecký posudek č. 1, jakož i znalecký posudek [Anonymizováno], stanovil hodnotu jednoho kusu kmenové akcie na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti Impress k datu ocenění 31. srpna 2010, když valná hromada, na jejímž základě poté došlo k přechodu účastnických cenných papírů, se konala dne 12. listopadu 2010, kdežto k akvizici skupiny Impress skupinou [Anonymizováno] došlo až 7. prosince 2010 (koncem září 2010 byla zatím jen plánována). Jako rozhodný den fúze společností skupiny [Anonymizováno] byl až 1. leden 2011 a nabytí účinnosti fúze až 1. prosince 2011. Znalecký posudek č. 2 byl ostatně zpracován až 20. června 2011, a to k datu ocenění 31. prosince 2010 (tedy k datu po vytěsnění minoritních akcionářů). Proto soud uzavřel, že námitky navrhovatele v tomto směru (tvrzení ohledně nutnosti výpočtu přiměřeného protiplnění podle znaleckého posudku č. 2) nejsou v tomto řízení relevantní.

12. K námitkám účastníků ohledně tvrzeného zneužití práva navrhovatelem, jestliže se domáhá přezkoumání přiměřenosti protiplnění a „zastupuje“ i další (bývalé) minoritní akcionáře společnosti, když za tuto činnost požaduje (prostřednictvím sdružení akcionářů) odměnu, soud nepřisvědčil, když soudní rozhodnutí je závazné i vůči ostatním účastníkům cenných papírů, kterým začne běžet promlčecí lhůta ode dne právní moci rozhodnutí bez ohledu na to, zda byli účastníky řízení.

13. Ze všech uvedených důvodů soud určil, že přiměřené protiplnění za 1 kus akcie společnosti (původně) Impress, a. s., nyní [Anonymizováno], o nominální hodnotě 1 000 Kč, z důvodu přechodu vlastnického práva ke všem akciím (původně) společnosti Impress, a. s., z akcionářů společnosti odlišných od hlavního akcionáře na hlavního akcionáře, o kterém rozhodla valná hromada (původně) společnosti [Anonymizováno], konaná dne 12. listopadu 2010, činí 1 032 Kč. Soud prvního stupně ještě uvedl, že ve smyslu § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. opravil, resp. upravil (oproti vyhlášenému usnesení) ve výroku I. tohoto usnesení označení současného právního nástupce původní společnosti [Anonymizováno], která již právně neexistuje, a to na společnost druhého účastníka, tak aby byla zřejmá časová souslednost (tedy v době přechodu vlastnického práva k akciím vzhledem k době vyhlášení rozhodnutí – § 154 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.).

14. O náhradově nákladovém výroku soud prvního stupně rozhodl podle § 137 a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Navrhovatel měl úspěch ve věci pouze ve výši 18 %, kdežto účastníci měli úspěch ve věci ve výši 82 %. Soud při tomto výpočtu vycházel z toho, že navrhovatel v návrhu požadoval protiplnění ve výši 1 819 Kč za jednu akcii, tzn., o 956 Kč více, než obdržel podle rozhodnutí většinového akcionáře (1 819-863=956). Soud však návrhu vyhověl pouze zčásti a určil výši protiplnění na částku 1 032 Kč, tzn. pouze o 169 Kč více, než navrhovatel obdržel podle rozhodnutí většinového akcionáře (1.032-863=169). Navrhovatel tak měl úspěch ve věci pouze ve výši 18 % (169/956*100=18). Soud tedy přiznal ve věci většinově úspěšným účastníkům (oprávněným společně a nerozdílně ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř.) vůči navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 64 % (82-18=64), tj. v celkové částce 182 991,80 Kč.

15. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl 3 stěžejní námitky, k nimž vznášel následující argumentaci: 1) námitka vychází z toho, že navrhovatel soudu doložil, že pokud by nebyl právě jeden týden před fúzi (rozhodným datem pro fúzi) nedobrovolně vytěsněn, sám by se mohl na této fúzi účastnit, a za každou svou jednu původní akcii společnosti Impress, a.s. by obdržel právě hodnotu ve výši 1 819 Kč. Argumentoval základní právní otázkou pro určení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění v tomto řízení, a to, zda je v souladu se zásadou spravedlnosti, aby vytěsněný minoritní akcionář byl právě načasovanými kroky hlavního akcionáře o danou hodnotu (1 819 Kě ) připraven, a obdržel hodnotu značně nižší s tím, že se jedná o fakt (existující skutečnost), který nemá žádnou souvislost se znaleckým dokazováním prováděným v tomto řízení a právní posouzení této otázky je tak zcela nezávisle na znaleckém dokazování prováděném v tomto řízení. Brojil proti tomu, že soud se uvedenou právní otázkou, resp. argumentací navrhovatele, vůbec nezabýval, porušil čímž ústavně zaručené právo navrhovatele na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, a právo na soudní ochranu podle článku 90 Ústavy České republiky a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výše uvedené právní posouzení je rozhodné zejména ve světle poslední judikatury Nejvyššího soudu ČR. č. j. 29 Cdo 3024/2016-492, ze dne 26. 4. 2018, a č. j. 29 Cdo 5048/2016, ze dne 16. 2. 2017, ze které je zřejmé, že pro naplnění požadavku poctivosti a spravedlnosti vypořádání je nutné přihlédnout a ve svém rozhodnutí zohlednit taktéž skutečnosti, které nastanou i po cca 22 (!) měsících od vytěsnění, a kdy je nutno přihlížet i k reálným transakcím uskutečněných s předmětnou společností. Z předmětné judikatury taktéž vyplývá zejména: a) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti; b) Určením, že protiplnění má být přiměřené, zákon vyjadřuje požadavek na jeho spravedlnost (srov. § 183j odst. 2 obch. zák. a článek 15 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004 o nabídkách převzetí). Soud se však právním posouzením přiměřenosti protiplnění ve vztahu k argumentaci navrhovatele týkající se fúze a z toho vyplývajících právních skutečností vůbec nezabýval, čímž taktéž pochybil. Ve světle výše uvedených judikátů Nejvyššího soudu je veškerá argumentace soudu v napadeném usnesení týkající se data týden následujícího po datu přechodu vlastnického práva, a použitá v neprospěch navrhovatele, zcela nesprávná a irelevantní. 2) námitka se vztahuje k nepřípadnému odkazu soudu na dokument Komise pro cenné papíry „Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papíru ([Anonymizováno])“ ze srpna 2004, jež je zcela nepřípadný, nesprávný, když tento dokument se týká zcela něčeho jiného než nedobrovolného vytěsnění minoritních akcionářů. Tato metodika se týká situace, kdy akcionáři nadále zůstávají akcionáři dané společnosti a pouze se mohou sami dobrovolně rozhodnout, zda za nabízenou cenu své akcie dobrovolně prodají, či nikoliv, a či tedy nadále zůstanou akcionáři a budou pobírat všechny následné výhody z tohoto postavení vyplývající. I kdyby tato metodika sama o sobě jakkoliv relevantní byla, nemá žádnou právní závaznost a ve světle poslední judikatury Nejvyššího soudu usnesení ze dne 26. 4. 2018 č. j. 29 Cdo 3024/2016-492. Nejvyšší soud zcela jednoznačně judikoval, že při určení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů je nutno zohlednit i případné výhody (prémii, navýšení ceny) za ovládnutí společnosti. Z předmětného judikátu je tak zřejmé, že výše uvedené relevantní právní závěry Nejvyššího soudu co do spravedlivé výše přiměřeného protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů jsou přesně opačné, než se domnívá soud prvního stupně, resp. než které citoval soud z dokumentu Komise pro cenné papíry. 3) námitka se vztahovala k tomu, že již k datu přechodu vlastnického práva, tj. k datu 24. 12. 2010, je hodnota akcií 1 819 Kč, jelikož za jeden týden mezi Vánoci a Silvestrem 2010 se u oceňované společnosti již nic nezměnilo, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by se něco změnilo. Zde nebyly „objeveny“ žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu hodnoty společnosti mezi Vánoci a Silvestrem 2010, což vyplývalo taktéž ze znaleckého posudku znalce [Anonymizováno]. V průběhu celého řízení taktéž nebyly ze strany soudu zjištěny žádné skutečnosti, které by výše uvedené vyvracely, ani soud v tomto žádné skutečnosti neuvádí. V řízení tak nebylo ničím vyvráceno tvrzení navrhovatele, že hodnota společnosti mezi Vánoci a Silvestrem 2010 je zcela shodná. Z uvedeného je tak zřejmé, že již k datu přechodu vlastnického práva, tj. k datu 24. 12. 2010, je hodnota akcií společnosti 1 819 Kč. 4) námitka se vztahoval k tomu, že nebyl proveden výslech znalce [Anonymizováno] ani výslech znalce [Anonymizováno] a nemohly tak být řádně objasněny rozhodné skutečnosti 5) námitka se vztahuje k nesprávnému náhradově nákladovému výroku. Při nesporném řízení, pokud rozhodnutí závisí na znaleckém posudku, se neuplatňuje zásada poměrového úspěchu ve věci, ale pokud dojde ke zvýšení hodnoty přiměřeného protiplnění, jedná se o plný úspěch navrhovatele (protiplnění bylo nepřiměřené a žaloba byla důvodná). Soud ostatně ani nebyl vázán návrhem navrhovatele (- viz judikatura Nejvyššího soudu). Tuto skutečnost potvrzuje též soud v bodě 29. odůvodnění, když navíc ve „zbývající části“ návrh ani nezamítal, tudíž nemohl být navrhovatel v této části neúspěšný. Též brojil proti tomu, že byl zavázán k placení vysokých nákladů protistraně za znalecký posudek, jehož vyúčtování mu nebylo nikdy ani předloženo, a o čemž až do dne doručení písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí nepadla ani zmínka, tedy mu není a nemohlo být až do dne doručení písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí ani známo, zda tyto náklady byly vůbec uplatněny, jakou sazbu si znalec účtoval, a zda je toto vůbec v souladu se zákonem, tudíž se s tímto nemohl ani seznámit a argumentovat ohledně nepřiměřenosti údajných nákladů na znalecký posudek předložený „žalovanou“ stranou. Již s ohledem na obsah znaleckého posudku (žádné vlastní oceňování) je zřejmé, že uváděné náklady jsou zcela nepřiměřené.

16. V doplnění odvolání pak odvolatel poukázal ještě na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 647/15 s tím, že v řízení bylo rozhodnuto v rozporu s tímto nálezem, kdy v předmětném posudku byla použita srážka za nelikviditu (neobchodovatelnost). Odvolatel navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Odvolací soud v dané věci vyšel jak z uplatnitelné judikatury Nejvyššího soudu (viz. níže), tak a především z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018 sp. zn. III. ÚS 647/15 (dále i jen „Nález“), jenž na judikaturu Nejvyššího soudu reagoval. Podle Nejvyššího soudu (viz. usnesení ze dne 23. 8. 2018 sp. zn. 29 Cdo 4568/2016: „Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak alikvotní podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 : „ Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví vlastníci účastnických cenných papírů (dále též jen „menšinoví akcionáři“) nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Určením, že protiplnění má být přiměřené, zákon vyjadřuje požadavek na jeho spravedlnost (srov. § 183j odst. 2 obch. zák. a článek 15 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí).

19. Ústavní soud řešil ve výše jmenovaném nálezu, vydaném po vydání výše citovaných usneseních Nejvyššího soudu, otázky spojené s přezkoumáním přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. v příslušném znění. Primárně odvolací soud, shodně s tímto nálezem, dospívá k závěru, že úkolem znalce v řízeních dle § 183k obch.zák. není určení přiměřeného protiplnění, to je úkolem soudu, leč znaleckým úkolem je zjistit tržní hodnotu společnosti (podniku či podniků společnosti) a z ní pak vypočítat (tržní) hodnotu jedné akcie viz. bod 23. Nálezu. Obecně Ústavní soud konstatoval, že „hodnota podniku (tak jako např. jiných předmětů, i takových, jako jsou obrazy, známky, drahé kovy atd.) není pouze objektivní kategorií, nýbrž je závislá jednak na účelu ocenění, jednak na subjektu, z hlediska kterého je určována. Z tohoto důvodu existuje více bází hodnoty podniku (tržní, investiční, objektivizovaná, spravedlivá), jejichž užití modifikuje základní přístup k ocenění, a je tudíž pro konkrétní případ ocenění správné stanovení této báze nezbytné (srov. Mařík, M., a kol. cit. dílo, s. 23 a násl.)“ (viz. bod 28 Nálezu/. „Hodnota podniku by měla být použita jako hodnota celku, nikoliv tedy menšinového podílu, ačkoli ten je sám o sobě předmětem ocenění. Podle Ústavního soudu, s nímž je odvolací soud zcela ve shodě „minoritní akcionář musí být hospodářsky odškodněn jak z hlediska jeho vkladové strategie zaměřené na dlouhodobý vklad, tak krátkodobé investiční strategie (srov. Schón, W. Der Aktonär im Verfassungsrecht. In M. Habersack, P. Hommelhoff, U. Hüffner & K. Schmidt (Eds.). Festschrift für Peter Ulmer. Zum 70. Geburtstag am 2. Januar 2003. Vyd. Berlin, De Gruyter 2003, s. 1371-1383 a nověji Ruthardt, F. Abfindungsbemessung beim Squeeze Out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht č. 35, roč. 2014, s. 1389)“ /viz. bod 29 Nálezu/. „Samotná skutečnost, že předmětem ocenění je pouze (menšinový) podíl, v těchto případech nehraje (z hlediska ústavního ani nemůže) roli. V této souvislosti lze hovořit o tzv. spravedlivé hodnotě (fair či přesněji equitable value) v kontrapozici s tzv. (spravedlivou) tržní hodnotou (fair market value). Zde možno poukázat již na bod 66 nálezu Pl. ÚS 56/05 a tam citovanou literaturu (dále z novější odborné literatury srov. Mařík, M.: cit dílo, s. 32-33 a s. 494, jakož i Zima, P. Oceňování podniků v právní praxi. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 140 a násl.)“ /viz. bod 29. Nálezu/.

20. Podle odvolacího soudu je tedy zásadní jednak nutnost vnímat požadavek minoritního akcionáře resp. akcionáře tzv. vytěsňovaného coby nikoli požadavek jen na protihodnotu ve výši tzv. tržní hodnoty za akcie, o něž byl proti své vůli připraven, leč jako jeho „hospodářské odškodnění“. Minoritní akcionář má proto nárok na tzv. spravedlivou hodnotu (cenu) za své akcie (fair resp. equitable value) a nikoli jen na tzv. spravedlivou tržní hodnotu (fair market value). Potud nelze souhlasit s argumenty dalších účastníků vznesenými jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci jejich odvolání. Tento aspekt je mít třeba při určování spravdlivé hodnoty na zřeteli, a to i ve vztahu k metodě použité příslušným znalcem. Minoritní akcionář byl postupem dle § 183i a násl. obch.zák. připraven proti své vůli o akcie, pročež výše protiplnění za tyto akcie musí odpovídat spravedlivé hodnotě těchto akcií, vycházející z hodnoty celého podniku předmětné akciové společnosti, nikoli jen hodnotě, jíž by za ně bylo dosaženo na trhu (byly-li by v čase „vytěsnění“ na trhu realizovány). Svojí povahou jde o hospodářské odškodnění akcionáře.

21. Ústavní soud se dále zabýval tzv. diskonty resp. přirážkami či případně i srážkami ve vztahu k jednotlivým relevantním skutečnostem. Podle ústavního soudu „obdobně jako přirážku za minoritu, která zohledňuje stupeň kontroly podniku konkrétního akcionáře a kterou (nejsou-li pro to nějaké mimořádné důvody) v případě vytěsnění menšinových akcionářů uplatnit nelze, neboť výsledkem by nebyla spravedlivá, ale tržní hodnota menšinového podílu, je třeba posuzovat přirážku za obchodovatelnost příslušného účastnického cenného papíru. Obchodovatelnost se stupněm kontroly úzce souvisí, neboť míra kontroly zpravidla ovlivňuje obchodovatelnost účastnických cenných papírů, ať již po stránce ekonomické (jako důsledek jejich velké koncentrace v jediných rukách), nebo právní (jako důsledek rozhodnutí o jejich stažení z veřejného obchodování). V případě vytěsnění menšinových akcionářů jde o nucenou transakci, kde osoba prodávajícího a kupujícího je předem známa, a tudíž není třeba vyhledávat toho, kdo by příslušný cenný papír odkoupil (tou je takto kvalifikovaný vlastník, tedy většinový akcionář), a žádné dodatečné náklady tak v souvislosti s prodejem nevznikají. Vzhledem k tomu není důvod hodnotu podílu touto cestou snižovat, naopak by takový postup vedl ke zvýhodnění tohoto spoluvlastníka, jenž se stane vlastníkem výlučným, na úkor ostatních spoluvlastníků. Ve zjevném rozporu nejen s principem rovného zacházení, ale i s obecně chápanými principy spravedlnosti, by bylo, pokud by tímto způsobem mohl většinový akcionář "těžit" ze situace, kterou sám navodí, konkrétně pak z rozhodnutí o stažení účastnických cenných papírů z veřejného trhu. Z pohledu menšinového akcionáře jde o okolnost, kterou mu v posuzované věci nelze klást za vinu, nýbrž která je výsledkem strategického rozhodnutí většinového akcionáře a která musí být vzata v úvahu při zjišťování výše přiměřeného protiplnění obecnými soudy. Vzhledem k tomu, že není možné předjímat všechny situace, které by mohly v praxi nastat, nelze ani použití přirážky za (omezenou) obchodovatelnost zcela vyloučit, nicméně takový postup bude spíše výjimečný, přičemž se musí opírat o racionální důvody“ /viz. bod 31 Nálezu/.

22. Podle odvolacího soudu tedy v případě vytěsnění menšinových akcionářů nelze uplatnit tzv. přirážku za minoritu. Kromě zcela vyjímečných situací, jež musí být dostatečně odůvodněny, nelze použít ani tzv. přirážku za omezenou obchodovatelnost. Podle Nejvyššího soudu (viz. jeho usnesení sp.zn. 29 Cdo 723/2011 ze dne 31.1.2013) „má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch.zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází záísadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištřěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní valstníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti“. Obdobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp.zn. 29 Cdo 3024/2016 : „Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu)“. S těmito závěry nejvyššího soudu se odvolací soud ztotožňuje. Doplňuje, že výši protiplnění nelze z důvodu minority vytěsňovaných akcionářů či z důvodu omezené obchodovatelnosti snížit a že z těchto důvodů nelze uplatnit jmenované přirážky resp. srážky ani v rámci znaleckého zkoumání, ledaže by to bylo odůvodněno zcela vyjímečnou situací, jež by musela objektivně existovat a být prokázána. Použití jednotlivých diskontů, včetně diskontu za omezenou obchodovatelnost či diskontu za minoritu není skutkovou otázkou, protože její řešení závisí na výkladu právního pojmu „přiměřené protiplnění“. K závěru o tom, zda je namístě použití takových diskontů, je tedy plně oprávněn soud, který výši přiměřeného protiplnění určuje. V daném případě uplatnění těchto připrážek (diskontů) na místě nebylo.

23. Podstatnou otázkou v dané věci tedy je, jaké otázky jsou otázkami odbornými majícími být odpovězeny znalcem a ohledně kterých otázek je třeba, aby na ně odpověděl soud (soud sám musí dospět ke skutkovým i právním závěrům v rámci svého skutkového a právního hodnocení věci). Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2214/2010 ze dne 19. 6. 2012 „určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednou akcii společnosti v řízení podle § 183k obch.zák., je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti; součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedná nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 : „ Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti“. Tyto závěry se do jisté míry uplatní, ovšem korigovány závěry Ústavního soudu o tom, že „právní otázkou je právně zakotvený cíl (nyní § 376 a 390 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích - přiměřenost protiplnění), skutkovou otázkou jsou skutečnosti hodnocené znalcem při oceňování podniku za použití některé z uznávaných oceňovacích metod, odbornou otázku pak bude představovat jejich zhodnocení. Neznamená to však, že v posledním případě jde o otázku výlučně skutkovou, jež by byla vyloučena z kognice soudu v rámci dovolacího řízení. Je totiž třeba vzít v úvahu, že oceňování podniků je problematikou značně specifickou, a to vzhledem k její komplexnosti, kdy se neřeší toliko otázky ekonomické, ale (v souvislosti s nimi) je nutno řešit i některé otázky, jež mají spíše právní povahu …ne vždy jsou řešené zpravidla ekonomické otázky natolik odborné povahy, aby soudce, jenž se danou obchodněprávní problematikou profesně zabývá, nebyl s to identifikovat některá možná pochybení ve znaleckém posouzení a ta pak procesně předpokládaným způsobem verifikovat a následně odstranit. Z hlediska ústavnosti není akceptovatelné, aby soud ponechal bez povšimnutí zjevné věcné vady znaleckého posudku s odůvodněním, že jde o odborné posouzení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16)“. V posuzovaném případě je tedy právně zakotveným cílem určení přiměřenosti protiplnění dle § 183k obch. zák., nicméně jinak platí totéž. Volba oceňovací metody je (v zásadě) záležitostí odbornou, stejně jako to, jakým způsobem bude zvolená oceňovací metoda aplikována (viz.. bod 66 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05). Soud tak samozřejmě není povinen rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty podniku použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Akceptovatelný je takový způsob ocenění, který je založen na běžně používaných oceňovacích metodách a praktikách, i když třeba tyto nejsou jednoznačně přijímány ve vědecké diskusi. Samotná volba oceňovací metody ale musí být založena na vývoji teorií podnikového hospodářství, jinak řečeno, musí jít o postup de lege artis. Je tudíž na znalci, aby zvolil správnou metodu ohodnocení podniku, tedy metodu odpovídajcí jak na znalce kladenému požadavku, tak i situaci, v níž je podnik oceňován, kterážto je dána jak jeho vnitřním hospodářským stavem, dalšími relevantními skutečnostmi (zda jsou akcie obchodovány na trhu, v jaké míře a objemu, jaká je distorie podniku, jaká je jeho činnost a top i ve vztahu k místním a časovým poměrům) tak i situací další včetně skladby, typu a dalších skutečností týkajících se akcionářů. Samozřejmě též účelem, k němuž ohodnocení slouží, tedy zda jde o ohodnocení podniku pro účely stanovení správné výše přiměřeného protiplnění, či pro jiný účel (například stanovení vypořádacího podílu, podílu na likvidačním zůstatku apod.).

24. Mantinely, v nichž se pohybuje soud v rámci stanovení výše přiměřeného protiplnění dle § 183k obch. zák. určil Ústavní soud následovně: „zákonodárce stanovil požadavek soudního rozhodnutí o přiměřenosti protiplnění (jako o právní otázce v kognici soudů) rovněž proto, aby při posouzení výše odškodnění minoritních akcionářů za tak závažný zásah do jejich vlastnických práv zůstalo poslední slovo v rukou nezávislé a nestranné soudní moci (iudex peritus peritorum). Znalecký posudek, oceňující hodnotu podniku vyjádřenou v hodnotě akcie (se všemi jeho přednostmi a nedostatky), proto může být jen vodítkem pro soud, aby se tento zásah do ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 věty první a druhé Listiny nestal pouze jejich soudně posvěceným porušením. Proto důkaz znaleckým posudkem, včetně případného slyšení znalce, je soud oprávněn hodnotit podle § 132 o. s. ř., čili především podle zásady volného hodnocení důkazů. Hodnocení soudu však nemohou podléhat odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti (skutková otázka), soud však může a musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003 sp. zn. I. ÚS 483/01 (N 60/30 SbNU 107)]“. V daném případě odvolací soud takto postupoval, pročež dospěl k závěru, že zcela přesvědčivým pro něj je „revizní znalecký posudek“ (vypracovaný jím ustanoveným znalcem), a to jak hledně volby příslušné metody ocenění podniku, tak ohledně použití či nepoužití diskontů (srážek resp. přirážek), tak ohledně logiky všech jednotlivých skutečností uplatňujících se při stanovení hodnoty předmětného podniku společnosti.

25. V daném případě lze souhlasit s odvolatelem v tom, že se soud prakticky nezabýval tím, že nenastalo-li by vytěsnění navrhovatele týden před rohodným dnem pro fúzi, pak by obdržel na jednu původní akcii společnosti Impress, a.s. hodnotu ve výši 1 819 Kč, pročež soudem prvního stupně stanovená výše protiplnění 1 032 Kč se potud nejeví jako přiměřená. Touto skutečností se měl soud prvního stupně věcně zabývat, jako takovou, coby podstatnou skutečností, jež mohla mít vliv na stanovení výše protiplnění, a to nikoli znalcem, jehož úkolem toto není, leč soudem. Jak výše rozvedeno, na soudu je, aby zohlednil všechny podstatné skutečnosti a aby důsledně lišil otázky skutkové a otázky právní. S odvolatelem lze souhlasit ohledně nesprávnosti argumentace soudu prvního stupně týkající se data týden následující po datu přechodu vlastnického práva. S odvolatelem lze též souhlasit, že metodika Komise pro cenné papíry dopadá především na tzv. dobrovolné odkupy akcií, a především že nejde o právně závaznou metodiku, pročež je do značné míry bezpředmětná pro určení přiměřené výše protiplnění. Navrhovatelem byla základní otázka postavena na základě faktické fúze za určitou cenu, tedy na objektivně fakticky existující skutečnosti, kterou se měl soud prvního stupně zabývat. Zohlednit měl také prokázanou absenci rozdílu hodnoty předmětného podniku mezi „Vánoci a Silvestrem“. Dále má odvolatel pravdu v tom, že soud prvního sutpně vytrhl z kontextu judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3354/2012 jednu větu, aniž by sledoval podstatu celého judikátu. Potud lze upozornit na aktuální judikaturu - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2020 sp. zn. 27 Cdo 876/2020, podle nějž „soud při určení přiměřeného protiplnění přihlíží ke všem v úvahu připadajícím okolnostem, nikoliv pouze k hodnotě společnosti k určitému datu; význam může mít hodnota společnosti k okamžiku přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře, tak i – za určitých okolností – její hodnota předtím, než hlavní akcionáře požádal o svolání valné hromady podle § 183i a násl. obch. zák.“. Z uvedeného tedy vyplývá, že ignorovat případnou rozdílnost hodnot nelze, nicméně že hodnota podniku společnosti k okamžiku přechodu akcií minoritních akcionářů na majoritního akcionáře je velmi podstatná, ba zásadní. Tím spíše v dané situaci následující fúze. Ocenění předmětného podniku společnosti k datu přechodu valstnického práva – ke dni 24. 12. 2010, bylo tedy v daném případě nutností, kterou soud prvního stupně ignoroval. Souhlasit lze i s tím, že v daném případě nebyl proveden výslech znalců, ačkoli tento důkazní prostředek je podstatný k objasnění skutečností uvedených ve znaleckých posudcích.

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o.s.ř.).

Poučení