7 Cmo 51/2020 - 757

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1/ [Jméno žalované A], narozená dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2/ [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 3/ [Jméno advokáta C], narozený dne [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 4/ [Jméno advokáta E], narozený dne [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] 5/ [Jméno advokáta F], narozený [Datum narození advokáta F] bytem [Adresa advokáta F] oba dva zastoupeni advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] 6/ [Jméno advokáta H], narozený dne [Datum narození advokáta H] bytem [Adresa advokáta H] zastoupený advokátem [Jméno advokáta I] sídlem [Adresa advokáta I] 7/ [Jméno advokáta J]., IČO [IČO advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] zastoupená advokátem [Jméno advokáta K] sídlem [Adresa advokáta K] o zaplacení částky 700 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, č. j. 52 Cm 103/2012-661 takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, č. j. 52 Cm 103/2012-661 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným uhradit společně a nerozdílně žalobci částku 700 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. od podání žaloby do zaplacení (výrok I.) a dále pak rozhodl, že žalovaní ad 1/, 2/, 4/, 5/ a 7/ mají právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ve výši 3 611 252,26 Kč pro každého, žalovaný ad 3/ má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ve výši 1 886 104,44 Kč a žalovaný ad 6/ má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ve výši 4 086 136,12 Kč, které je žalobce povinen uhradit k rukám právních zástupců (výrok II.).

2. Žalobou podanou k soudu dne 11. 6. 2012 se společnost [Jméno žalobce]., se sídlem [Adresa žalobce], identifikační číslo [IČO žalobce] (dále jen „žalobce“) domáhá uložení povinnosti žalovaným ad 1/ až 7/ zaplatit společně a nerozdílně částku 700 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody v důsledku porušení předsmluvní odpovědnosti.

3. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že na jaře roku 2011 byl, dle tvrzení žalobce, [tituly před jménem] [Anonymizováno] vlastníkem 9000 ks akcií ve společnosti [právnická osoba]., se sídlem v [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno]), jejichž nominální hodnota odpovídala 50% upsaného kapitálu společnosti. [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl zároveň vlastníkem i 32 akcií žalobce, 128 akcií Oleo BV a žalovaní ad 3/ až 6/ vlastnili každý po 10 akciích žalobce. Na jaře roku 2011 [tituly před jménem] [Anonymizováno] jednal se žalovanými ad 1/ až 6/, a výsledkem těchto jednání byla dohoda, dle níž [tituly před jménem] [Anonymizováno] převede 9000 akcií společnosti [Anonymizováno] na žalované za kupní cenu 9000 EUR; dojde ke změnám stanov žalobce, k výzvě [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak žalovaní ad 1/ až 6/ na něho převedou akcie společnosti [Anonymizováno] a čtyři vlastní směnky č. 0001 až 0004 vystavené společností [Anonymizováno] na řad společnosti [Anonymizováno]., se sídlem [Anonymizováno] (dále jen „Opce 1“) a k výzvě [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak žalovaní ad 3/ až 6/ na něho převedou veškeré své akcie žalobce (dál jen „Opce 2“). Dne 16. 5. 2011 se konala mimořádná valná hromada žalobce, na které byla přijata navrhovaná změna stanov. Dne 31. 5. 2011 byla uzavřena smlouva o převodu akcií společnosti [Anonymizováno] mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovanými ad 1/ až 6/, na jejímž základě byl sepsán notářský zápis notářem v [Anonymizováno], [Anonymizováno], kterým došlo k převodu 9000 akcií [Anonymizováno] z [tituly před jménem] [Anonymizováno] na žalované ad 1/ až 6/. Žalovaní ad 1/ až 6/ však již neuskutečnili další sjednané postupy a nepodepsali Akcionářskou dohodu, jejímž účelem bylo celou transakci zastřešit a vyjasnit jednotlivá práva a povinnosti stran ani nepodepsali smlouvy, jejímž obsahem byly Opce 1 a Opce 2, čímž byl dle žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno] uveden v omyl, byla mu způsobena škoda spojená s nemožností vykonávat akcionářská práva ve společnosti [Anonymizováno] a ve společnosti žalobce. Dle žalobce pak byla dne 4. 4. 2012 uzavřena [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalobcem Smlouva o postoupení pohledávky z titulu náhrady škody z předsmluvní odpovědnosti vzniklou v důsledku porušení předsmluvních povinností žalovaných ve výši 700 000 000 Kč spolu s příslušenstvím. Soud prvního stupně dále uvedl, že na prvním jednání ve věci (1. 12. 2016) uvedl důvody, pro které shledal Smlouvu o postoupení pohledávky mezi žalobcem a [tituly před jménem] [Anonymizováno] za neplatný právní úkon s tím, že důvody, které jej k tomu vedly, v odůvodnění napadeného usnesení dále rozvedl. V návaznost na uvedené, má soud za to, že nedošlo k platnému převodu tvrzené pohledávky pana Urbánka na žalobce, což ve svém důsledku způsobuje nedostatek jeho aktivní legitimace v daném sporu, tedy žalobce nemohl být v dané věci úspěšný, neboť mu k dané pohledávce nesvědčilo vlastnické právo. Z toho důvodu soud žalobu zamítl. Za této právní situace pak ani žalobce nemohl postoupit žalovanou pohledávku na třetí osobu ([právnická osoba].), neboť nemohl převést práva, která mu nesvědčí. Toto soud, dle odůvodnění, uvedl pouze nad rámec, neboť se „druhým“ postoupením nezabýval, i když předmětnou smlouvu k důkazu provedl.

4. Soud prvního stupně dále uvedl, že dne 21. 12. 2018 podal žalobce návrh na postup dle § 107a o. s. ř., a to den před nařízeným jednáním, při kterém soud sdělil, že o návrhu bude následně rozhodnuto. Nicméně jak soud uvedl, přehodnotil nastalou situaci a rozhodl se postupovat dle § 2 a § 6 o. s. ř. ve spojení s § 41a odst. 3 o. s. ř. a s odkazem na aktuální judikaturu.

5. V odůvodnění prvostupňový soud popsal, že první jednání ve věci bylo nařízeno na 5. 6. 2014, k žádosti zástupce žalobce došlo k jeho odročení na 5. 8. 2014. Následně žalobce podal žádost o přerušení řízení a vznesl námitku věcné nepříslušnosti, a to i přes jednoznačné stanovisko odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2013, který se k věcné příslušnosti rozhodujícího soudu již jednou vyjádřil. Z uvedeného důvodu došlo k odročení jednání, Vrchním soudem v Praze byla dne 19. 12. 2014 potvrzena věcná příslušnost soudu a návrh na přerušení řízení byl usnesením na č. l. 369 zamítnut. Dne 1. 12. 2016 se uskutečnilo první jednání a na něm soud prvního stupně sdělil své závěry ohledně důvodů neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky. Ještě při jednání navrhl žalobce záměnu účastníka na straně žalobce, tak aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupil žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], bytem [adresa], žalovaní však s návrhem nesouhlasili, k odvolání žalobce pak Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na č. l. 448, kterým vstup nepřipustil. Následně bylo nařízení jednání na 29. 3. 2018, nicméně v mezidobí podal žalobce dovolání do usnesení rozhodnutí na č. l. 448 a nařízení jednání tak bylo zrušeno. Nejvyšší soud dovolání usnesením na č. l. 471 odmítl. Dále soud jednání nařídil na 21. 12. 2018, opakovaně na 4. 1. 2019, jednání se však z neočekávaných důvodů pramenících z insolvenčního řízení nekonala. Naposled nařízení jednání bylo k žádosti opět nového zástupce žalobce odročeno na 22. 1. 2019. Do nařízeného jednání však žalobce činil kroky ve snaze postoupit pohledávku, která je předmětem řízení. Dne 21. 1. 2019 pak bylo soudu oznámeno, že téhož dne byla uzavřena smlouva o postoupení mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. a souběžně byla navržena změna žalobce dle § 107a o. s. ř. Souběžně bylo soudu oznámeno úmrtí žalovaného ad 6/ dne 23. 12. 2018, kdy v návaznost na to byl navržen postup dle § 107a o. s. ř. pro jediného oprávněného dědice.

6. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve snaze rozhodnout spor, kdy s ohledem na své sdělené právní závěry byl schopen rozhodnout na jediném jednání, ve věci dne 22. 1. 2019 jednal, a to za přítomnosti všech třech právních zástupců, přítomen byl i právní zástupce společnosti [právnická osoba]. a žalobce a navrhovaný nový žalobce se dohodli, že při jednání se vzdají práva na odvolání do rozhodnutí o procesním nástupnictví (viz podání žalobce ze dne 22. 1. 2019, bod 10.). Soud byl připraven, že v případě „hladkého“ průběhu jednání a „ochoty“ účastníků bude moci ve věci rozhodnout jak procesně, tak ve věci samé. Z logiky věci bylo zřejmé, že nejprve se musí vyřešit nástupnictví za zemřelého žalovaného č.

6. Nástupnictví bylo dostatečně zástupcem zemřelého a dědice doloženo; o úmrtí a návrhu dle § 107 o. s. ř. byl žalobce před jednáním informován. Přesto zástupce žalobce, po poradě s přítomným právním zástupcem společnosti [právnická osoba]., si ponechal odvolací lhůtu a to i přes apelaci soudu, že nebude možné dále v jednání pokračovat, ani rozhodnout o jeho návrhu na postup dle § 107a o. s. ř.

7. Dle soudu prvního stupně žalobce v průběhu řízení činil procesní kroky, které bránily v dalším rychlém postupu, a bránily i rozhodnutí ve věci samé, žalobce je mnohdy činil v krátké době před nařízeným jednáním, což vyvolalo nutnost jednání odročit, nebo znemožňovalo ve věci rozhodnout. Ne za zcela běžný postup soud považuje i to, že smlouva ze dne 21. 12. 2018 o převodu pohledávek ve výši 700 miliónů Kč za cenu 1 milión Kč (což lze samo o sobě považovat za velký nepoměr) byla uzavřena se subjektem, který je v insolvenčním řízení vůči žalobci v postavení věřitele se třemi pohledávkami ve výších cca 260 miliónů Kč, cca 462 miliónů Kč a cca 127 miliónů Kč.

8. Dle zjištění soudu prvního stupně vznikla samotná společnost [právnická osoba] a byla zapsána k datu 29. 1. 2016 (necelý měsíc před převodem cca 946 miliónů Kč). Ze Sbírky listin nelze, dle soudu prvního stupně, získat žádné informace o této společnosti, neboť vyjma zakladatelské listiny doložené ke dni zápisu společnosti, žádné zákonem stanovené listiny založeny nebyly. Jediná listina, která v tomto směru byla, byla předložena žalobcem – rozvaha v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2018 [právnická osoba]. – kterou předložil k námitce žalovaných týkající se obavy nevymahatelnosti nákladů řízení po této společnosti v případě, že by soud vyhověl návrhu dle § 107a o. s. ř. Z rozvahy vyplývá, že výsledek hospodaření minulých let byl ve výši -917 000 Kč a výsledek hospodaření běžného účetního období byl -233 000 Kč; peněžní prostředky (v pokladně a na účtech) činí +282 000 Kč. Dle prvostupňového soudu je však třeba poukázat na to, že správnost této listiny nebyla ničím prokázána – nebyla podepsána statutárním orgánem, ani z ní nevyplývá, že by byla schválena valnou hromadou, ani nebyla založena ve Sbírce listin. Navíc s ohledem na záporné výsledky hospodaření nelze konstatovat, že by tímto námitka byla vyvrácena.

9. Soud prvního stupně proto uzavřel, že je přesvědčen, že všechny výše uvedené skutečnosti jsou dostatečným podkladem pro přijetí závěru, že žalobce v rámci tohoto řízení zneužíval svých práv ve snaze zabránit rozhodnutí ve věci samé, kdy nejpozději dne 1. 12. 2016 navíc žalobci bylo zřejmé, že žaloba v tomto řízení bude zamítnuta pro neplatnost uzavřené postupní smlouvy. Proto k návrhu žalobce na postup dle ust. § 107a o. s. ř. nepřihlédl. Postup dle § 41a o. s. ř. shledává prvostupňový soud za správný, a to jednak z důvodu obstrukčního chování žalobce v průběhu řízení a jednak i z důvodu, že zde byla důvodná obava žalovaných ohledně nevymahatelnosti nákladů řízení po společnosti [právnická osoba]. Soud dále uvedl, že v případě, kdy by o vstupu nového žalobce rozhodl, došlo by ze strany žalobce či žalovaného tak či tak k odvolání do tohoto rozhodnutí – bez ohledu, zda by návrhu vyhověl či ho zamítl. Opět by se tedy muselo čekat s vydáním rozhodnutí ve věci do doby pravomocného ukončení odvolacího (možná i dovolacího) řízení. Naopak tímto způsobem, který soud zvolil, bylo umožněno vydat rozhodnutí ve věci tak, jak bylo nastíněno na jednání již v roce 2016. Soud zohlednil s ohledem na dosavadní postupy i to, že soud by neměl jistotu, že následně nedojde k dalšímu postoupení pohledávky. Vzhledem k právním závěrům učiněným soudem, se již nezabýval samotným nárokem žalobce – náhradou škody, dalšími tvrzeními v řízení uplatněnými jak žalobcem, tak žalovanými, ani dalšími důkazními návrhy. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti usnesení se včas odvolal žalobce z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), g) a d) o. s. ř. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud nejdříve rozhodne o návrhu navrhovatele ze dne 21. 1. 2019 o procesním nástupnictví dle § 107a o. s. ř. teprve poté bude pokračovat v řízení. Odvolatel uvádí, že se nachází v úpadku, který je řešen reorganizací v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011. Odvolatel dále uvádí, že žalovanou pohledávku, která byla součástí jeho majetkové podstaty, postoupil na společnost [právnická osoba]., a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2019 a v návaznost na to, podal odvolatel návrh na vstup společnosti [právnická osoba]. do řízení podle § 107a o. s. ř. Namítá, že soudem odkazovaný postup dle § 41a odst. 3 o. s. ř. přichází do úvahy pouze v případě, že by úkon účastníka byl za řízení nepřípustný. Nepřípustnost (nedovolenost) procesního úkonu musí vyplývat ze zákona, takový procesní úkon musí být zákonem vyloučen (například podání návrhu na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v dovolacím řízení). To však není případ návrhu na procesní nástupnictví [právnická osoba] podle § 107a o. s. ř., který byl a je v řízení bezpochyby přípustný. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vylučuje odvolatel i soudem prvního stupně uváděný postup dle § 2 o. s. ř., když prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje. Odvolatel dále uvádí, že k žádnému zneužívání práv dle § 107a o. s. ř. z jeho strany nedošlo, pohledávku postoupil v souladu s insolvenčním zákonem. Pouhou obavu žalovaných o nevymahatelnosti nákladů řízení po společnosti [Anonymizováno]. neshledává důvodem pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví potažmo důvodem pro nepřihlížení k tomuto návrhu. Namítá, že žalobce se sice nachází v úpadku nicméně společnost [Anonymizováno] nikoli a je tedy v lepší finanční kondici případné náklady žalovaných uhradit. Odvolatel se ve svém podání dále ohrazuje proti nařčení soudu z obstrukcí v řízení. Předně namítá, že soudem popisované úkony obstrukcemi nejsou a nad to nikterak nesouvisí s otázkou návrhu na procesní nástupnictví, své důvody pro to v odvolání rozvádí. Dle odvolatele, postup soudu, kterým k návrhu dle § 107a o. s. ř. nepřihlédl, upřednostnil postup, který ve svém důsledku povede ke zrušení jeho rozsudku a způsobí škody na majetku odvolatele a žalovaných. Nastane-li, dle odvolatele, v průběhu řízení skutečnost, s níž právní předpisy hmotného práva spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, je tato skutečnost překážkou dalšího postupu řízení a soud nemůže v řízení pokračovat, pokud o ní, tedy o procesním nástupnictví, nerozhodne. Následně odvolatel rozsáhle argumentoval ohledně platnosti samotného postoupení. Odvolatel brojí i proti výši přiznaných náhrad nákladů řízení, kdy v odvolání specifikuje ty náklady, které jediné byly dle jeho názoru vynaloženy účelně. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2. 7. 2019 se k odvolání žalobce vyjádřili žalovaní ad 1/, 2/, 4/, 5/ a 7/. Uvedli, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. pouze formalisticky, ale musí posoudit, zda nejde o účelové zneužití procesní úpravy. Dle žalovaných nelze postup soudu dle § 41a odst. 3 o. s. ř. označit za takový, že by v něm byla práva žalobce jakkoli krácena. Z podaného odvolání je patrné, že žalobce uplatňuje stejnou odvolací argumentaci, jakou by uplatňoval v odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, kterým by jeho návrhu na procesní nástupnictví nebylo vyhověno. K okolnostem postoupení žalované pohledávky žalovaní uvádějí, že postoupení údajných pohledávek žalobce za žalovanými došlo teprve poté, co soud prvního stupně vyjádřil svůj právní názor o nedostatku aktivní věcné legitimace stávajícího žalobce, z čehož dovozují, že žalobce kalkuloval s tím, že jeho žaloba neměla objektivně naději na úspěch. Nad to uvedli, že nikdo nebrání žalobci, aby svá nevymahatelná aktiva zpeněžil v rámci insolvenčního řízení (je-li toho schopen), pokud však tato aktiva uplatnil žalobou u soudu, měl by být připraven nést důsledky takového uplatnění v podobě povinnosti hradit náklady řízení v případě neúspěchu v řízení. Dle žalovaných se soud prvního stupně zabýval dostatečně obsáhle zdůvodněním obavy o nedobytnosti případné pohledávky žalovaných na náhradu nákladů řízení, když dostatečně pečlivě hodnotil majetkové poměry společnosti [právnická osoba]. Ve vyjádření dále rozvedli, že dle obsahu žalobcem doložené rozvahy společnosti [právnická osoba]. je zřejmé, že jejich obava o dobytnosti jejich případné pohledávky na náhradu nákladů řízení je důvodná. Pohledávka, která byla předmětem diskutované smlouvy o postoupení pohledávky je vymezena natolik neurčitým způsobem, že má za následek absolutní neplatnost samotné postupní smlouvy. Odvolání žalobce je dle žalovaných ad 1/, 2/, 4/, 5/ a 7/ zcela nedůvodné a navrhují, aby byl rozsudek Městského soudu pro Prahu ze dne 9. 4. 2019 č. j. 52 Cm 103/2012-661 potvrzen a žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17. 7. 2019 se k odvolání žalobce vyjádřil žalovaný ad 3/ s tím, že se plně ztotožňuje s obsahem vyjádření žalovaných ad 1/, 2/, 4/, 5/ a 7/ ze dne 2. 7. 2019. Dále uvádí, že napadený rozsudek považuje za právně i fakticky správný, naproti tomu žalobu i odvolání žalobce za nedůvodné s tím, že na straně žalobce není dána jeho aktivní věcná legitimace. Namítá, že pohledávka, kterou žalobce žaluje, právně vůbec neexistuje. Navrhuje odvolání žalobce odmítnout a rozsudek potvrdit popř. žalobu zamítnout a uložit žalobci povinnost zaplatit všem žalovaným náhradu nákladů řízení.

13. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17. 7. 2019 se k odvolání žalobce vyjádřil žalovaný ad 6/. A obdobně jako žalovaný ad 3/ uvedl, že napadený rozsudek považuje za právně i fakticky správný, naproti tomu žalobu i odvolání žalobce za nedůvodné s tím, že na straně žalobce není dána jeho aktivní věcná legitimace. Namítá, že pohledávka, kterou žalobce žaluje, právně vůbec neexistuje. Navrhuje odvolání žalobce odmítnout a rozsudek potvrdit popř. žalobu zamítnout a uložit žalobci povinnost zaplatit všem žalovaným náhradu nákladů řízení.

14. S ohledem na čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. odvolací soud postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) projednal věc podle ustanovení § 211 a násl. o. s. ř. a bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

15. Podle § 107a o. s. ř. (1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. (2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

16. Podle § 2 o. s. ř. projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení soudy spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.

17. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

18. Podle § 41a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný.

19. Ze spisu plyne, že svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dovozuje žalobce ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 4. 4. 2012 mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalobcem, a to z titulu náhrady škody z předsmluvní odpovědnosti vzniklou v důsledku porušení předsmluvních povinností žalovaných ve výši 700 000 000 Kč spolu s příslušenstvím. Soud prvního stupně však shledal ujednání ohledně ceny v předmětné postupní smlouvě neurčitým a tedy neplatným dle § 37 odst. 1 o. z., což ve svém důsledku, dle soudu prvního stupně, učinilo celou smlouvu neplatnou a uzavřel proto, že k převodu pohledávek z [tituly před jménem] [Anonymizováno] na žalobce nedošlo, a žalobce proto v daném sporu není aktivně legitimován. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl (odst. 23 napadeného rozsudku). K návrhu žalobce ze dne 21. 1. 2019 (nikoli jak soud prvního stupně uvádí ze dne 21. 12. 2018), kterým se domáhal změny na straně žalobce dle § 107a o. s ř. z důvodu, že téhož dne uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, a to se společností [právnická osoba]., soud prvního stupně s odkazem na § 2 a § 6 o. s. ř. ve spojení s § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlédl. Dle soudu prvního stupně činil žalobce v průběhu řízení procesní kroky, které neumožňovaly rychlé ukončení celého sporu, a většina jeho návrhů bránila rozhodnutí ve věci samé, žalobce je činil v krátké době před nařízeným jednáním, což vyvolalo nutnost jednání odročit nebo znemožňovalo ve věci rozhodnout. Nestandartnost shledal soud i v převodu předmětných pohledávek ve výši 700 milionů Kč za cenu 1 milion Kč, nad to došlo k uzavření smlouvy se subjektem, který v insolvenčním řízení vůči žalobci byl v postavení věřitele. Soud má za to, že žalobce zneužíval svých práv ve snaze zabránit rozhodnutí ve věci samé. Nadto žalobce nemohl postoupit žalovanou pohledávku na třetí osobu ([právnická osoba].), neboť nemohl převést práva, která mu nesvědčí.

20. Soudem prvního stupně odkazovaný § 2 o. s. ř. upravuje zákaz zneužití procesního práva a komentářovou literaturou je zahrnován mezi typické projevy principu poctivosti. Jedná se o umělé vytvoření určité situace za účelem získání neoprávněné výhody, kdy svým jednáním, jsoucím v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu se jedna procesní strana pro sebe snaží dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení (viz Lavický: Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem, s. 191 a násl.; toto vymezení přebírá I. ÚS 988/12 a další rozhodnutí).

21. Odvolací soud shledal, že žalobce svým podáním ze dne 21. 1. 2019, tj. dříve než bylo o věci rozhodnuto, sdělil soudu prvního stupně, že téhož dne uzavřel se společností [právnická osoba]. smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Má tedy za to, že nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod jeho práva jako žalobce na společnost [právnická osoba]., která je jeho nabyvatelem, a navrhl, aby soud vydal dle § 107a o. s. ř. usnesení, že na místo žalobce do řízení na jeho straně vstupuje společnost [právnická osoba]. Ke svému návrhu označil a doložil listiny.

22. Z výše uvedeného je zcela nepochybné, že žalobce podáním ze dne 21. 1. 2019 uplatnil v řízení před soudem prvního stupně své procesní právo dle ust. § 107a o. s. ř. Bylo tedy na soudu prvního stupně, aby o jeho návrhu, poté co jej doručí ostatním účastníkům řízení, kteří mají právo se k němu vyjádřit (§ 18 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl usnesením (§ 107a odst. 2 o. s. ř.), proti kterému je odvolání přípustné. A to buď tak, že mu při splnění podmínek dle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhoví, nebo že jej zamítne. Existencí tvrzeného práva, které mělo být převedeno, nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem opravdu na jiného přešlo, se soud nezabývá, neboť to se týká již posouzení věci samé. Soud by se pak v takovém rozhodnutí při posuzování splnění podmínek singulární sukcese neměl soustředit pouze na splnění formálních předpokladů stanovených v § 107a o. s. ř., ale měl by se z úřední povinnosti zabývat i tím, zda žalobce toto své procesní právo nezneužívá ve smyslu ust. § 2 o. s. ř., což může být důvodem pro zamítnutí takového návrhu (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 468/11 a sp. zn. III. ÚS 2482/14, včetně judikatury Nejvyššího soudu, na kterou odkazuje soud prvního stupně v odst. 35 napadeného rozsudku).

23. Lze tak shrnout, že návrh žalobce dle ust. § 107a odst. 1 o. s. ř. je dispozičním procesním úkonem žalobce, který zákon nezakazuje, ale naopak jej připouští, přičemž z odst. 2 téhož zákonného ustanovení plyne soudu povinnost o něm rozhodnout. Posuzoval-li tedy soud prvního stupně splnění podmínek rozhodných pro rozhodnutí o singulární sukcesi na straně žalobce ve smyslu ust. § 107a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 o. s. ř., a dospěl-li k závěru, že žalobce svým návrhem dle ust. § 107a odst. 1 o. s. ř., zneužívá své procesní právo na úkor žalovaných (§ 2 o. s. ř.), mohl být takový jeho závěr důvodem, pro který lze případně návrh žalobce dle ust. § 107a odst. 2 zamítnout. Jakkoliv se soudu prvního stupně mohlo jevit, že žalobce účelově zneužívá procesní úpravy tj. ust. § 107a o. s. ř. s ohledem na ust. § 2 o. s. ř., nejde o zákonný předpoklad pro to, aby soud prvního stupně k předmětnému návrhu žalobce dle ust. § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel a nerozhodl o něm, dříve než rozhodl o věci samé. Argumentaci soudu prvního stupně, že důvodem jeho postupu bylo zamezení dalších průtahů v řízení, jež by dle něj způsobily případná odvolání (možná i dovolání) žalobce či žalovaných proti jeho rozhodnutí o návrhu žalobce dle ust. § 107a odst. 2 o. s. ř., a že tímto způsobem, který zvolil, mohl o věci rozhodnout, jak bylo nastíněno v roce 2016 (viz odst. 39 napadeného usnesení) shledal odvolací soud vzhledem k uvedenému zcela nepřípadnou. Ta totiž nemůže být důvodem, pro který by soud prvního stupně mohl svým postupem v řízení, tj. tím, že o věci samé rozhodl, aniž by dříve rozhodl o předmětném návrhu žalobce, odepřít jak žalobci, tak i žalovaným jejich procesní práva, která jim zákon přiznává (§ 107a o. s. ř.), a to včetně jejich práva se proti rozhodnutí soudu prvního stupně o singulární sukcesi odvolat.

24. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem v řízení, porušil základní právo účastníků na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), čímž zatížil řízení jinou vadou, která může mít za následek nesprávnost jeho rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Což je i důvodem, pro který se odvolací soud nemohl, dále jeho rozsudkem zabývat věcně.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů.

Poučení