7 Cmo 60/2022 - 1165

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové, ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený dne [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] e) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele A] f) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele A] 1 g) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele A] h) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele A] i) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] k) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele A] 1 l) [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele A] sídlem [Adresa navrhovatele A] m) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] n) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] o) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] 1 q) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] r) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] s) [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele B] t) [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele B] sídlem [Adresa navrhovatele B] navrhovatelé a), e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s) a t) zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] u) [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] w) [Jméno advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] navrhovatelé w) a x) zastoupeni advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] y) [Jméno advokáta E], narozený dne [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupený advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] z) [Anonymizováno], identif. číslo [tel. číslo] [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] za účasti: 1) [Jméno advokáta H]., IČO [IČO advokáta H] sídlem [Adresa advokáta H] 2) [Anonymizováno]., identif. číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno] obě účastnice zastoupeny advokátem [Jméno advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o odvolání navrhovatelů a účastnic proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2020, č. j. 43 Cm 28/2007-1017 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. května 2020, č. j. 43 Cm 28/2007-1017 rozhodl, ve výroku I., tak se určuje, že protiplnění poskytnuté menšinovým akcionářům společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [adresa], IČO [IČO] [správně mělo být IČO je [Anonymizováno]], jehož výše byla stanovena usnesením mimořádné valné hromady této společnosti ze dne 8. 1. 2007 ve výši 3 153 Kč za jednu akcii této společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, je přiměřené. Výrokem II. návrh navrhovatelů a), e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), u), v) w), x), y), z), kterým se domáhají jednak určení vyššího protiplnění za jednu akcii společnosti uvedené ve výroku I. tohoto usnesení o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, dále stanovení povinnosti k úhradě doplatku přiměřeného protiplnění s požadovaným příslušenstvím v podobě úroku od 30. 6. 2006 do zaplacení a úroku z prodlení od 14. 3. 2007 do zaplacení a stanovení povinnosti oznámení výroku tohoto rozhodnutí způsobem, který vyplývá ze stanov dalšího účastníka řízení č. 1, se zamítá. Výrokem III. zamítl návrh navrhovatele z) na stanovení povinnosti dalšímu účastníkovi č. 2) zaplatit navrhovateli z) částku 17 552 213 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 15. 3. 2007 do zaplacení. Ve výroku IV. rozhodl o povinnosti navrhovatelů a), e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), u), v) w), x), y), z) společně a nerozdílně zaplatit dalšímu účastníkovi č. 1) a dalšímu účastníkovi č. 2) k rukám zástupce dalších účastníků [Jméno advokáta J], advokáta, na náhradě nákladů řízení celkem částku 132 672,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Výrokem V. stanovil, že ve vztahu mezi navrhovatelem z) a dalším účastníkem č. 2 ve věci návrhu navrhovatele z) na zaplacení částky 17 552 213 Kč s příslušenstvím se dalšímu účastníkovi č. 2) vůči navrhovateli z) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Výrok VI. Určil, že navrhovatelé e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), y) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na náhradě nákladů řízení, které stát platil, částku 44 224,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Navrhovatelé se v této věci svými návrhy, jako bývalí akcionáři společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [adresa], IČO [IČO] (dále také jen jako „Společnost“), domáhali přezkoumání přiměřenosti protiplnění a stanovení přiměřené výše protiplnění, dále uložení povinnosti k úhradě doplatku přiměřeného protiplnění s požadovaným příslušenstvím v podobě úroku od 30. 6. 2006 do zaplacení a úroku z prodlení od 14. 3. 2007 do zaplacení a stanovení povinnosti oznámení výroku tohoto rozhodnutí způsobem, který vyplývá ze stanov účastnice 1). Uvedli, že výše protiplnění byla stanovena usnesením mimořádné valné hromady této společnosti ze dne 8. 1. 2007 ve výši 3 153 Kč za jednu akcii této společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. Navrhovatelé považovali protiplnění ve výši 3 153 Kč za jednu akcii za hrubě nepřiměřené a hrubě nespravedlivé. Nepřiměřenost protiplnění spatřovali v nesprávně vypracovaném znaleckém posudku č. [Anonymizováno] zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2006, respektive v jeho nepřezkoumatelnosti s ohledem na nepřipojení zdrojů, z nichž znalec vycházel, navrhovatelé tak neměli možnost sami tento posudek podrobit přezkumu znalce. Navrhovatelé namítali, že výši přiměřeného protiplnění je nutné stanovit k jinému datu, než k jakému byla stanovena v rámci znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [Anonymizováno], tedy k datu 31. 8. 2006, jelikož mají za to, že je nutno rozhodný den pro ocenění stanovit co nejblíže k datu přechodu akcií na hlavního akcionáře. Samotné usnesení mimořádné valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů, bylo napadeno u Krajského soudu v Plzni pro jeho neplatnost.

3. Soud prvního stupně měl za prokázané: - navrhovatelé podali návrh na přezkoumání přiměřenosti poskytnutého protiplnění včas (tj. do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku), - společnost [právnická osoba]. IČO [IČO], se sídlem [adresa], tedy původní účastnice 1), byla zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka 385, a to od 1. 1. 1994 do 1. 6. 2009, kdy došlo k výmazu této Společnosti z obchodního rejstříku, neboť tato Společnost zanikla sloučením se společností [Anonymizováno]., IČ [IČO advokáta H], se sídlem [adresa]. V důsledku fúze sloučením pak přešlo na společnost [Anonymizováno]. IČ [IČO advokáta H], se sídlem [adresa], tedy na účastnici 1), jmění zanikající společnosti [právnická osoba]. a také další zanikající společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa]. Společnost [Anonymizováno]. následně změnila obchodní firmu na [Anonymizováno], ta změnila následně od ledna 2014 právní formu na společnost s ručením omezeným a obchodní firmu na [právnická osoba]. V současné době obchodní firma účastnice 1) zní [Jméno advokáta H]. - v době, kdy docházelo k nucenému převodu akcií z menšinových akcionářů na hlavního akcionáře, byli navrhovatelé menšinovými akcionáři Společnosti. O této skutečnosti nebylo mezi účastníky sporu, a proto jsou v této věci aktivně věcně legitimováni. - pro účely vytěsnění minoritních akcionářů Společnosti byla výše protiplnění doložena znaleckým posudkem č. 139/2006, ze dne 2. 11. 2006, znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], včetně jeho Dodatku č. 139a/2006, a stanovena hlavním akcionářem na částku 3 153 Kč. - znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2007, znalce [tituly před jménem] [fyzická osoba], zpracovaný na základě požadavku navrhovatele u), posoudil přiměřenost výše protiplnění v penězích. Dle znalce není výše vypořádání na úrovni 3 153 Kč za jednu akcii Společnosti pro účel výkupu účastnických cenných papírů hlavním akcionářem přiměřeným vypořádáním. - znalec znalce [tituly před jménem] [fyzická osoba], dne 10. 2. 2012 zpracoval na základě požadavku navrhovatele z) znalecký posudek č. [Anonymizováno], který je formální aktualizací uvedeného znaleckého posudku a obsahuje již znaleckou doložku dle § 127a o. s. ř.

4. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že za rozhodný den pro posouzení přiměřenosti poskytnutého protiplnění považuje den 14. 3. 2007, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na hlavního akcionáře. Protože znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [Anonymizováno] stanovil hodnotu akcií společnosti k 31. 8. 2006, nikoli k 14. 3. 2007, stejně tak znalecké zkoumání znalce [tituly před jménem] [fyzická osoba] nebylo činěno ke dni 14. 3. 2007, jmenoval soud dle ust. § 127 o. s. ř. znalecký ústav [právnická osoba], (dále též jen jako „znalec“) jelikož v průběhu řízení vyvstala potřeba nového znaleckého zkoumání hodnoty akcií Společnosti. Na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] č. [Anonymizováno] ze dne 31. 7. 2018 má soud prvního stupně za prokázané, že výsledná hodnota 1 ks akcie Společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč ke dni 14. 3. 2007 (tedy ke dni, kdy došlo k přechodu akcií na hlavního akcionáře) za předpokladu využití tržní hodnoty jmění a úrovně znalostí k roku 2007 činí 3 065 Kč. Dále uvedl důvody, pro které byl znalecký posudek vypracován k datu 1. 1. 2007 a nikoliv k datu 14. 3. 2007, přičemž znalec cca 2,5 měsíční rozpor mezi požadovaným datem ocenění a skutečně realizovaným datem ocenění v posudku nepovažuje za překážku a nepředpokládá, že by mezi oběma daty došlo k výraznému rozdílu v hodně jmění Společnosti, a tedy ani v hodnotě akcie této Společnosti.

5. A poté uzavřel, vycházejíc ze zjištěného skutkového stavu, kdy hodnota jedné akcie Společnosti ke dni 14. 3. 2007 činila částku 3 065 Kč, že protiplnění, jež bylo ze strany hlavního akcionáře Společnosti poskytnuto při procesu nuceného přechodu akcií menšinovým akcionářům ve výši 3 153 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč je přiměřené a dostatečné a to v souvislosti s tím, že menšinovým akcionářům se dostalo protiplnění ve výši 3 153 Kč za jednu akcii, tedy cca o 90 Kč vyšší, než činila hodnota této akcie k rozhodnému dni. Soud prvního stupně vzhledem k uvedenému právnímu posouzení skutkového stavu, proto rozhodl jak je ve výroku I. uvedeno. Výrokem II. zamítl jako nedůvodný návrh navrhovatelů a), e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), u), v) w), x), y), z). Výrokem III. soud prvního stupně odůvodnil, tím, že navrhovatel z) se v rámci svého návrhu domáhal nejenom určení jiné výši protiplnění za jednu akcii Společnosti, ale také výslovného zaplacení částky 17 552 213 Kč s příslušenstvím po účastnici 2), soud prvního stupně návrh považuje za nedůvodný a proto jej zamítl. Výrok IV. odůvodnil aplikací § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastnice byly ve věci plně úspěšné, a mají proto právo vůči navrhovatelům a), e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), u), v) w), x), y), z) na plnou náhradu nákladů řízení. Při určení její výše aplikoval vyhlášku č. 484/2000 Sb. Pro úplnost dodal, že právě proto nepovažuje za důvodný návrh navrhovatelů na případný postup dle ust. § 150 o. s. ř. Postup dle § 150 o. s. ř. však soud prvního stupně považuje za vhodný při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem z) a účastnicí 2) ve věci návrhu navrhovatele z) na zaplacení částky 17 552 213 Kč s příslušenství, čímž odůvodňuje výrok V. Výrok VI. soud prvního stupně odůvodnil aplikací ust. § 148 o. s. ř., dle něhož stát má podle výsledku řízení proti navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což konstatuje, že tyto předpoklady neshledal. V daném případě se jedná o náklad státu spočívající v pravomocně přiznaném znalečném znaleckému ústavu, kdy zohlednil některými navrhovateli uhrazené zálohy.

6. Proti výrokům I., II., IV. usnesení soudu prvního stupně se včasně odvolal navrhovatel a) a proti výrokům I., II., IV., VI. navrhovatelé e), f), g), h), i), k), l), m), n), o), q), r), s), t), y), kteří mají za to, že soud prvního stupně se v napadeném usnesením nevypořádal se všemi námitkami navrhovatelů uvedenými v jejich vyjádření ze dne 3. 2. 2020, ke kterému nebylo znalcem podáno jakékoliv vyjádření, namítali nesprávnost znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, znalec se s jejich námitkami rovněž nevypořádal, přičemž ani nesplnil svůj znalecký úkol, kdy jeho úkolem dle zadání soudu prvního stupně bylo ocenit Společnost k 14. 3. 2007. Soud prvního stupně rezignoval na svoji funkci a přebral bez dalšího závěry soudního znalce, ačkoliv navrhovatelé pečlivě argumentovali a navrhovali důkazy, které zpochybnily postup znalce a věcnou správnost závěrů znaleckého posudku. Soud prvního stupně se v rozporu s § 132 o. s. ř. vůbec nevypořádal se skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo a nijak ani nezohlednil cenu obchodovanou poslední den na burze před rozhodným dnem, kdy ve svém vyjádření ze dne 3. 2. 2020 uvedli, že ke dni ukončení obchodování na burze, tj. 14. 2. 2007, činila cena 6 506 Kč/akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč (např. k 29. 12. 2006 to bylo 7 208 Kč/akcie). Své odvolací námitky odvolatelé obšírně věcně odůvodnili. Dle nich soud prvého stupně porušil práva navrhovatelů na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny, odvoláním napadené usnesení je nepřezkoumatelné a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a odkazovali na nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18, ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 1477/20, sp. zn. II. ÚS 1437/07, ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2352/19, ze dne 3. 3. 2020 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 657/2006, ze dne 19. 3. 2008. Tito odvolatelé proto navrhují, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas do všech jeho výroků odvolali navrhovatelé u) a w), kteří namítají, že soud prvního stupně vycházel z neúplného zjištěného skutkového stavu, soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně nesprávně posoudil znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 14. 9. 2006, zpracovaný [právnická osoba], kterým byla oceněna distribuční část podniku. Namítají, že skutečnost, že znalecký posudek nebyl posudkem ve smyslu ust. § 127a o. s. ř. je zcela vyvážena skutečností, že byl vypracován na základě usnesení Krajského soudu v Plzni a mají tak za to, že je možné s jistotou vycházet z toho, že hodnota pouhé distribuční části byla vyšší než hodnota celého podniku stanovené soudem. Uvádějí, že lze co do základu souhlasit se soudem prvního stupně v závěru, že nelze z hodnoty pouhé části podniku vycházet pro stanovení hodnoty celého podniku, ale zde je jiná situace, kdy hodnota jedné části je zjevně vyšší, než hodnota celého podniku k jaké došel soud prvního stupně a zároveň by bylo v rozporu s pravidly logiky konstatovat, že hodnota celého podniku je nižší než její pouhá jedna část. Navrhují, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Proti výrokům I., II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně se včasně odvolal navrhovatel z), který ve svém doplněném odvolání namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům a dále, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhovatel se co do důvodů svého odvolání plně ztotožňuje s argumentací navrhovatelů u) – x), uvedenou v jejich odvolání ze dne 8. 9. 2020, a rovněž s argumentací navrhovatelů a, e, f, g, h, i, k, l, m, n, o, q, r, s, t, y, uvedenou v jejich doplnění odvolání ze dne 29. 9. 2020. Navrhovatel z) na obě uvedená podání v plném rozsahu odkazuje a žádá soud, aby tam uvedenou odvolací argumentaci považoval rovněž za argumentaci předloženou navrhovatelem z). Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil, tak že mu vyhoví, popřípadě, aby usnesení v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále žádá, aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

9. Proti výroků IV. a V. usnesení soudu prvního stupně se včasně odvolaly účastnice, které namítají, že výrok IV. je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, kdy dle účastnic závěry soudu prvního stupně o aplikaci přísudkové vyhlášky, k nimž dospěl soud v bodě 38 usnesení, nemají oporu v jím citovaném rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 564/15, sami naopak odkazují například na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1520/17 nebo sp. zn. II. ÚS 2632/18. Dále namítají, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku plurality navrhovatelů, jelikož mají za to, že každý z navrhovatelů má postavení samostatné a mezi každým navrhovatelem a účastníkem je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodovat zvlášť, k čemuž odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1085/13. K odvoláním napadeného výroku V. namítají, že odůvodnění tohoto výroku soudem prvního stupně je nedostatečné, nesplňuje obecné náležitosti pro odůvodnění rozhodnutí, a tudíž je nepřesvědčivé. Přičemž účastníkům ani nebyla dána možnost vyjádřit se k zamýšlené aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolatelky proto navrhují, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok IV. změnil tak, že každý z navrhovatelů a), e), f), g), h), i), j), k), l), m), n), o), q), r), s), t), u), v), w), x), y), z) je povinen zaplatit účastnici 1) a účastnici 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 136 847 Kč a změnil i výrok V. tak, že navrhovatel z) je povinen zaplatit účastnici 1) a účastnici 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 191 485 Kč. Dále požadují přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. K odvolání účastnic se vyjádřili navrhovatel u) a navrhovatel w), kteří odkazovali na závěry pravomocných usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 cmo 319/2016 a sp. zn. 14 Cmo 320/2016, a žádají, aby odvolací soud postupoval stejně a aby účastnicím nebyly přiznány náklady řízení ani v případě jejich úspěchu v odvolacím řízení.

11. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. března 2021, č. j. 43 Cm 28/2007-11, ve znění opravného usnesení ze dne 6. září 2021, č. j. 43 Cm 28/2007-1153, zastavil řízení o odvolání navrhovatelů ad v) a ad x). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. 7 Cmo 377/2021-1158 uvedené usnesení potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 3. 2022.

12. Odvolací soud, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

13. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni 8. 1. 2007, tj. ke dni konání valné hromady, jež rozhodla o přechodu ostatních účastnických cenných papírů Společnosti na hlavního akcionáře (dále jen „obch. zák.“).

14. Předně je třeba uvést, že toto řízení je tzv. nesporným řízením ve smyslu ust. § 200e odst. 1 o. s. ř. a účastníci v něm nejsou v postavení nerozlučných společníků (srov. § 91 o. s. ř.).

15. Podle ust. § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.

16. Z ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se k otázce přezkoumání přiměřenosti protiplnění podává: 1) Přiměřenost značí požadavek přihlédnout ke všem podstatným okolnostem v souvislosti s nuceným výkupem, to znamená, že je z pohledu zákona vyloučeno, aby byla stanovena subjektivně; cena stanovená nikoli na základě objektivních kritérií by se vymykala soudnímu přezkumu (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/05, dostupný www.usoud.cz). 2) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. 3) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. 4) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). 5) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. 6) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. Za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011. 7) V řízení vedeném dle ust. § 183k obch. zák., tedy i v tomto řízení, jehož účelem je úplný soudní přezkum přiměřenosti protiplnění, kterým je poskytována ochrana minoritním akcionářům, je zásadním důkazem znalecký posudek zadaný soudem, neboť stanovení hodnoty podniku, potažmo hodnoty protiplnění, je ryze odbornou otázkou. Úkolem znalce pak je nejenom přezkoumat po formální a obsahové stránce znalecký posudek předložený hlavním akcionářem, ale současně i nově stanovit na základě všech relevantních údajů řádnou výši protiplnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1145/2011). Přičemž není ani vyloučeno, aby takový znalecký posudek v řízení předložil některý z jeho účastníků (§ 127a o. s. ř.). K hodnocení důkazu - znaleckého posudku - odkazuje odvolací soud např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010.

17. Dle rozhodovací praxe soudů již není žádných pochyb o tom, že přiměřenost protiplnění nelze posuzovat pouze ke dni, ke kterému byla určena hodnota podniku původním znaleckým posudkem, a to s ohledem na to, co je účelem tohoto řízení. Soud by se tak neměl omezit pouze na přezkum původního znaleckého posudku, ale měl by zjišťovat i stav jaký tu panoval k okamžiku přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na hlavního akcionáře (§ 183l odst. 3 obch. zák.), neboť nelze vyloučit, že v hospodářských poměrech společnosti nastaly do okamžiku přechodu vlastnického práva takové změny, jež hodnotu podniku změnily, a které mohou ovlivnit výsledek přezkumu. K tomu odvolací soud odkazuje na závěr, ke kterému došla i právní teorie, viz. publikace Dědič J., Štenglová I., Kříž R., Čech P. Akciové společnosti.

7. Přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 s.311, podle níž: „Nedojde-li od zpracování znaleckého posudku k žádné změně v hospodaření společnosti, která by ovlivňovala zjištěnou hodnotu společnosti, a tudíž i účastnických cenných papírů, jež společnost vydala, problém nenastane. Pokud by se však v době mezi zpracováním posudku a přechodem vlastnického práva k účastnickým cenným papírům podstatně změnily okolnosti, za nichž byl posudek zpracován, nelze tento závěr považovat za uspokojivý. Posuzovat přiměřenost plnění k datu až o několik měsíců předcházející okamžik přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře, se nejeví jako optimální. Z hlediska ústavní konformity úpravy je třeba poskytnout minoritním akcionářům plnění přiměřené vzhledem k situaci ve společnosti, která v ní panuje, co neblíže ke dni, k němuž byli zbaveni práv k účastnickým cenným papírům, zvláště pokud jejich hodnota s přibývajícím časem roste. Zatímco tedy nelze než přijmout závěr, podle něhož znalec zhodnotí přiměřenost protiplnění k okamžiku, kdy posudek zpracovává, neboť jiné řešení není fakticky možné, domníváme se, že soud v případném řízení o přezkumu přiměřenosti výše protiplnění podle § 183k obch. zák. musí vycházet ze stavu, jaký panoval v době přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům. Soud by se tak neměl omezit jen na přezkum posudku na základě informací dostupných jeho zpracovateli. K návrhu vlastníka účastnických cenných papírů, ale i z vlastní iniciativy (viz. § 120 odst. 2 o. s. ř.) by si měl opatřit důkazy o případných změnách v hospodářských poměrech společnosti, jež nastaly do okamžiku přechodu, a které ovlivňují výsledek přezkumu, a při rozhodování k nim důsledně přihlížet.“.

18. Odvolací soud z napadeného usnesení shledal, že soud prvního stupně k důkazu provedl původní znalecký posudek včetně jeho dodatku (odst. 13 a 15 napadeného usnesení) a i znalecké posudky předložené navrhovateli u/ a z/ (odst. 18 a 19 napadeného usnesení), které byly vypracovány ke dni 31. 8. 2006, ale tyto důkazy nijak nehodnotil, a to proto, že dle něj je rozhodným dnem pro určení výše protiplnění den 14. 3. 2007, den kdy došlo k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na hlavního akcionáře (odst. 22 napadeného usnesení). Soud prvního stupně své skutkové zjištění v této věci opřel pouze o jediný důkaz, a to znalecký posudek zadaný soudem, na základě něhož učinil skutkový závěr, že hodnota jedné akcie Společnosti ke dni 14. 3. 2007 činila částku 3 065 Kč (odst. 33 napadeného usnesení). Nutno dodat, že znalecký posudek zadaný soudem původní znalecký posudek nepřezkoumával, vzhledem k tomu, jak mu byl znalecký úkol soudem zadán (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2017, č. j. 43 Cm 28/2007-402) a nadto hodnotu podniku určil ke dni 1. 1. 2007, nikoliv ke dni 14. 3. 2007, jak mu bylo soudem prvního stupně uloženo (odst. 22 a 23 napadeného usnesení).

19. Promítneme-li výše uvedené do této věci, tak se soudem prvního stupně lze souhlasit toliko v tom, že v tomto řízení vedeném dle ust. § 183k obch. zák., je třeba určit okamžik, ke kterému je třeba přiměřenost protiplnění posuzovat, a to proto, aby byl soudní přezkum přiměřenosti protiplnění úplný, neboť jím je poskytována ochrana minoritním akcionářům.

20. Nelze se ale již ztotožnit s jeho postupem v řízení, potažmo s jeho závěrem, že za tento den je bez dalšího v této věci třeba považovat den 14. 3. 2007, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na hlavního akcionáře ve smyslu ust. § 183l odst. 3 obch. zák., nikoliv den 31. 8. 2006, ke kterému byl zpracován posudek znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno], jímž dokládal hlavní akcionář přiměřenost protiplnění dle ust. § 183m odst. 1 obch. zák., (dále i jen „původní znalecký posudek“), a ke kterému byly zpracovány i znalecké posudky v řízení předložené navrhovateli u) a z).

21. K určení okamžiku, ke kterému má být přiměřenost protiplnění soudem posuzována, totiž nestačí pouze skutečnost, že mezi dnem 31. 8. 2006 a dnem 14. 3. 2007 uběhla doba několika měsíců, neboť to je pro určení rozhodného dne významné pouze tehdy, pokud v řízení vyjde najevo a bude prokázáno, že do okamžiku přechodu nastaly v hospodářských poměrech Společnosti takové změny, které by výsledek předmětného přezkumu ovlivňovaly, k čemuž je soud povinen přihlížet, neboť minoritním akcionářům má být poskytnuto protiplnění přiměřené.

22. Skutkový závěr soudu prvního stupně o dni, který je pro posouzení přiměřenosti protiplnění v této věci rozhodný, tak postrádá dostatek důvodů, neboť soud prvního stupně neučinil žádné zjištění a ani závěr o skutečné hodnotě podniku ke dni 31. 8. 2006, a ani žádný závěr, zda se tato hodnota podniku liší od hodnoty podniku stanovené ke dni 14. 3. 2007, případně ani žádné další zjištění a úvahy o změnách, jež ve Společnosti v této době nastaly, a proč by k nim při rozhodnutí o přiměřenosti protiplnění mělo být přihlíženo. Jediný skutkový závěr soudu prvního stupně, že hodnota jedné akcie Společnosti ke dni 14. 3. 2007 činila částku 3 065 Kč, na kterém své rozhodnutí vystavěl, je pak pro posouzení přiměřenosti protiplnění soudem, které musí být úplné, zcela nedostatečný. Jinak řečeno soud prvního stupně protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem z pohledu ust. § 183k odst. 1 obch. zák. nijak nepřezkoumal. Odvolací soud proto ani jeho skutkové závěry, na základě kterých učinil svůj závěr právní, nepřezkoumával a námitkami odvolatelů se dále nezabýval.

23. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že skutkové závěry soudu prvního stupně o skutečnostech, které jsou pro úplný přezkum přiměřenosti protiplnění soudem dle ust. § 183k odst. 1 obch. zák. rozhodné, jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

24. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle § 219a odst. 1 písm. b) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

25. V novém řízení bude soud prvního stupně postupovat jak ve smyslu výše uvedených judikaturních závěrů, tak ve smyslu závěrů odvolacího soudu, jež jsou pro něj závazné podle § 226 odst. 1 o. s. ř., přičemž se neopomene vypořádat i s námitkami vznesenými odvolateli.

Poučení