7 Cmo 61/2017 - 656

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Milady Uhlířové a ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozená dne [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] 33 b) [Jméno navrhovatele B], narozený dne [Datum narození navrhovatele B] bytem [adresa] c) [Jméno navrhovatele C], narozený [Datum narození navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele C] zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 833 333 Kč s příslušenstvím každému z navrhovatelů, o odvolání navrhovatelů a účastnice do rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2016, č. j. 33Cm 319/1999-585 takto:

Výrok

I. Odvolání navrhovatelů do výroku I. se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. až VI. zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 6. 1999 se navrhovatelé vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], (dále jen ,,Společnost“) domáhali zaplacení každému z navrhovatelů 1/3 vypořádacího podílu, a to nejméně částky celkem 2 500 000 Kč spolu s 12 % úrokem ode dne 21. 6. 1996 do zaplacení. Uvedli, že jsou třetinoví zákonní dědicové [Anonymizováno], který zemřel dne 20. 6. 1996. Navrhovatelé jsou pozůstalá manželka a pozůstalí synové. [Anonymizováno] byl ke dni úmrtí společníkem Společnosti. Navrhovatelům tedy vznikl ke dni 20. 6. 1996 nárok na vypořádací podíl. Tento nárok se stal kromě jiného předmětem dědického řízení po zemřelém [Anonymizováno]. Společnost určila výši vypořádacího podílu podle výsledku mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni 30. 6. 1999 ve výši 349 875 Kč. Dle názoru navrhovatelů však prvotní účetnictví Společnosti nebylo správné. Navrhli proto ustanovit znalce, aby provedl objektivní přezkoumání výsledků mimořádné účetní závěrky sestavené Společností ke dni 30. 6. 1999. Navrhovatelé odhadují výši svého nároku na částku 2 500 000 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 28. 2. 2002 (č. l. 42-43) navrhovatelé k výzvě soudu petit návrhu opravili tak, že Společnost je povinna zaplatit každému z navrhovatelů 833 333 Kč spolu s 12 % úrokem ode dne 21. 6. 1996 do zaplacení.

3. Podáním doručeným soudu dne 7. 9. 2016 (č. l. 552-555) navrhovatelé navrhli, aby soud uložil Společnosti zaplatit navrhovatelům a), b) a c) společně částku 2 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem 21 % jdoucím ode dne 20. 3. 1997 do zaplacení. Na tomto petitu setrvali i ve svém závěrečném návrhu doručeným soudu dne 15. 9. 2016 (č. l. 573-576).

4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. nepřipustil změnu návrhu spočívající v tom, aby navrhovatelům byly přiznány 21 % úroky z prodlení od 20. 3. 1997 do zaplacení z částky 2 500 000 Kč namísto 12 % úroku z prodlení od 21. 6. 1996 do zaplacení z částky 2 500 000 Kč. Ve výroku II. uložil Společnosti povinnost zaplatit navrhovatelům 920 626 Kč s 12 % úroky z prodlení od 21. 6. 1996 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. návrh o zaplacení 1 579 375 Kč s 12 % úroky z prodlení od 21. 6. 1997 do zaplacení zamítl. Ve výroku IV. uložil, navrhovatelům povinnost nahradit Společnosti náklady řízení ve výši 69 552,20 Kč k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Ve výroku V. uložil soud navrhovatelům povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v [adresa] částku 150 183 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku VI. uložil Společnosti povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v [adresa] částku 96 182,50 Kč to tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 31. 5. 2004, č. j. [Anonymizováno] ve znění dodatků č. 1 a 2 stanovila výši vypořádacího podílu navrhovatelů ve Společnosti na částku 961 302 Kč, když ovšem nejprve dospěla k částce 541 500 Kč. Společnost [právnická osoba]. ve znaleckém posudku ze dne 11. 7. 2005, č. j. [Anonymizováno] ve znění dodatku č. 1 ze dne 29. 6. 2006 stanovila výši vypořádacího podílu navrhovatelů ve Společnosti na částku 1 229 500 Kč. Znalecký ústav uvedl i variantní výpočet vypořádacího podílu navrhovatelů ve výši 541 500 Kč. Společnost [Anonymizováno]. ve znaleckém posudku ze dne 23. 2. 2016, č. j. [Anonymizováno] stanovila výši vypořádacího podílů navrhovatelů ve Společnosti na částku 4 211 000 Kč. Tento posudek byl zadán navrhovateli, přičemž neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ,,obch. zák.“), ve zněním účinném do 30. 6. 1996, § 369 odst. 1 a § 502 obch. zák. ve zněním účinném do 31. 12. 2000. Poté soud uzavřel, že [Anonymizováno] byl společníkem Společnosti, jehož účast zanikla dnem 20. 6. 1996. Z tohoto důvodu vzniklo navrhovatelům coby dědicům [Anonymizováno] právo na vypořádací podíl. Navrhovatelce a) byla ze soudní úschovy vyplacena částka 349 875 Kč (tyto skutečnosti nebyli mezi účastníky spornými). Z ostatních provedených důkazů, pokud nejsou v odůvodnění výslovně uvedeny, soud žádnou rozhodující skutečnost nezjistil, proto jejich hodnocení neprovedl (znalecké posudky zkoumající správnost účetnictví žalované). Ohledně stanovení výše vypořádacího podílu zadal soud zpracovat znalecký posudek znalkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno], která v něm ocenila vypořádací podíl navrhovatelů ve Společnosti na částku 961 302 Kč. K návrhu navrhovatelů ze dne 25. 3. 2005 soud stanovil pro zpracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav – společnost [právnická osoba]., která stanovila vypořádací podíl navrhovatelů ve Společnosti na částku 1 229 500 Kč. Navrhovatelé dále soudu předložili znalecký posudek společnosti [Anonymizováno] ze dne 23. 2. 2016, č. j. [Anonymizováno], který jako správnou výši vypořádacího podílu navrhovatelů uvedl částku 4 211 000 Kč. Tento posudek však neobsahuje doložku stanovenou v § 127a o. s. ř., proto na něj soud pohlížel jako na prostý listinný důkaz nemající takovou sílu a význam jako znalecké posudky zadané soudem. Při hodnocení posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a společnosti [právnická osoba]. se soud rozhodl přiklonit k závěru zjištěným znaleckým ústavem [právnická osoba]. s vědomím toho, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] se svým závěrem od tohoto znaleckého ústavu příliš neliší. V případě variantních určení výše vypořádacího podílu se oba znalci naprosto shodují. Z důvodů uvedených v dodatku ke znaleckému posudku společnosti [právnická osoba]. č. j. [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2006 se soud přiklonil k částce 1 229 500 Kč, kterou považuje za správnou výši vypořádacího podílu navrhovatelů. Po zhodnocení všech uvedených skutečností soud návrh shledal důvodný co do částky 920 625 Kč zbývající po odečtení částky 349 875 Kč, která byla navrhovatelům zaplacena před podáním návrhu. Co do částky 920 625 Kč soud tedy návrhu vyhověl, což platí i pro úroky z prodlení, jejichž sazba odpovídá § 369 obch. zák., což je skutečnost soudu známá z dřívější úřední činnosti. Nákladový výrok IV. je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., výroky V. a VI. jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Navrhovatelé podali odvolání do všech výroků tohoto rozsudku. Společnost podala odvolání do výroků II., IV., V. a VI.

6. Navrhovatelé podali odvolání z důvodu uvedených 205 odst. 2 písm. c), e) a g). Ohledně meritorních výroků II. a III. v odvolání uvedli, že znalecký posudek znaleckého ústavu APOGEO Esteem, a.s. doložku podle § 127a o. s. ř. obsahuje, nachází se však v úvodu znaleckého posudku, nikoliv ve znalecké doložce podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 37/1967 Sb. Z toho usuzují, že soud zřejmě doložku podle § 127a o. s. ř. přehlédl, což ovšem mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud vycházel z jiného znaleckého posudku z důvodu, že znaleckému posudku předloženému navrhovateli nepřiznal náležitou důkazní sílu. Přitom znalecký posudek předložený navrhovateli jako jediný stanoví hodnotu vypořádacího podílu spravedlivě tak, jak je přiznávána podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se zohledněním tržní hodnoty vypořádacího podílu, která nevychází pouze z hodnoty účetní, která může být zkreslená. Výpočet vypořádacího podílu ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [právnická osoba]. nezohledňuje skutečnou tržní hodnotu čistého obchodního majetku. Tyto znalecké posudky odráží pouze účetní hodnotu vypořádacího podílu. Tento přístup je podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepřípustný, neboť nelze vycházet pouze z účetní hodnoty za situace, kdy se skutečná tržní hodnota vypořádacího podílu liší od účetní hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3013/2014). Dále se navrhovatelé odvolávají na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, dle jehož závěru za situace, kdy účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěná z účetní závěrky je v hrubém nepoměru k hodnotě skutečné (tržní), je třeba k tomu při určování výše vypořádacího podílu přihlédnout. Soud tedy pochybil, když při stanovení výši vypořádacího podílu vyšel ze znaleckého posudku [právnická osoba]. a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Navrhovatelé mají proto za to, že v souladu s názorem znaleckého ústavu [Anonymizováno]. je správným oceněním 50 % vypořádacího podílu ve Společnosti ocenění uvedené v tomto znaleckém posudku s výslednou hodnotou 4 211 000 Kč. Navrhovatelé též brojí proti posouzení výše úroku z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dle jejich názoru měl soud vzhledem k tomu, že vyplacení vypořádacího podílu je povinností vyplývající přímo ze zákona, vycházet z § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Na závěr navrhovatelé namítli, že odůvodnění je velice kuse a strohé a rozsudek je v důsledku poměrně toho obtížně přezkoumatelný. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že odvolací soud uloží Společnosti zaplatit všem navrhovatelům společně částku 2 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 21 % jdoucím ode dne 20. 3. 1997 do zaplacení.

7. Společnost ohledně výroku II. podala odvolání pouze co do částky 770 129 Kč. Namítla, že soud prvního stupně nerozvedl důvody, proč se přiklonil při stanovení výše vypořádacího podílu k variantě s vyšší částkou 1 229 500 Kč. V posudku [právnická osoba]. ze kterého soudu prvního stupně vyšel (vedle posudku znalkyně [Anonymizováno]), jsou uvedeny dva variantní výpočty, a to částka 1 229 500 Kč a částka 541 500 Kč stanovená přímo z vlastníka kapitálu v dodatku č. 1 posudku. Společnost považuje za správnou variantu ve výši 541 500 Kč. Ohledně určení výše vypořádacího podílu 1 229 500 Kč Společnost již v průběhu řízení před soudem prvního stupně namítala, že znalec z hodnoty cizí pasiva vyloučil vytvořené rezervy s odůvodněním, že ,,… zákonné rezervy nejsou reálnými závazky, a proto jsme je do výpočtu nezahrnovali“. Toto vyloučení rezerv ze závazků Společnosti je nutné odmítnou s poukazem na zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., § 25 odst. 3 a § 26 odst. 3, kde jsou rezervy určeny jako nástroj k oceňování majetku vedeného účetnictví při jeho inventarizaci. V každém případě je nutné jejich existenci respektovat jako položku snižující hodnotu majetku při ocenění vlastního kapitálu Společnosti a ve výpočtu jí uplatnit, ať již dílčím způsobem při ocenění konkrétního majetku, ke kterému byly vytvořeny, či souhrnně v rámci odečtení hodnoty závazků (pasiv) od souhrnné hodnoty majetku. Soud podrobně nezdůvodnil, proč volil variantu výpočtu vypořádacího podílu ve vyšší částce, a nezabýval se námitkami Společnosti, které k tomu v průběhu řízení podala. Společnost respektuje revizní znalecký posudek [právnická osoba]., neboť souhlasí s variantním vyčíslením vypořádacího podílu v dodatku č. 1 tohoto posudku a nepožaduje zpracování dalšího či revizního posudku. Společnost však přiznává svoji chybu, když vyhověla požadavkům navrhovatelů a stanovila vypořádací podíl z mimořádné účetní závěrky a nerespektovala zákonný požadavek na vypočtení vypořádacího podílu z roční účetní závěrky. Tím vznikl ve prospěch navrhovatelů rozdíl 75 000 Kč. Společnost za správnou výši doplatku na vypořádací podíl považuje částku 75 000 Kč, tj. 541 500 Kč minus 466 500 Kč. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s tímto doplatek musí dojít ke kompletnímu vypořádání celé srážkové daně z příjmu (v roce 1996 byla nedopatřením odvedena, Společností vyšší částka daně než bylo nutné) připadá k výplatě na vypořádací podíl ve výši 541 500 Kč doplatek 150 496 Kč. Proto se Společnost odvolává pouze co do částky 770 129 Kč. Dále Společnost namítla chybu ve výpočtu. Účastníci učinili nesporným, že ze soudní úschovy byla vyplacena na výplatu vypořádacího podílu částka 349 875 Kč. Tuto zaplacenou částku pak soud odečetl od částky 1 229 500 Kč a k výplatě stanovil 920 625 Kč. Tato částka je však chybně vypočtená, správně měla činit 879 625 Kč. Soud dále nezohlednil odvedenou srážkovou daň z příjmu za příjemce vypořádacího podílu. Pokud je částka k výplatě vypořádacího podílu stanovena před zdaněním, pak i odečítaná a již vyplacená částka musí v sobě zahrnovat srážkovou daň, kterou Společnost (jako plátce) státu odvedla za příjemce platby (poplatníka). Společnost i ze soudem stanovené částky na vyplacení vypořádacího podílu bude muset zákonem stanovenou povinnost splnit a za navrhovatelé odvést srážkovou daň z příjmu podle § 38d zákona o dani z příjmu a vyplatit příjemcům až částku po zdanění. Jiný způsob výplaty možný není. Proto by dle Společnosti mělo být ve výroku rozsudku jednoznačně stanoveno, že částka, kterou je povinná vyplatit, je včetně srážkové daně. Ohledně úroků z prodlení namítla, že nehledě na chyby ve stanovení výše doplatku, není a nemůže být celý doplatek základem pro stanovení sankčního úroku. Základem je pouze ta jeho část, kterou má Společnost po srážce daně vyplatit navrhovatelům. Odvod srážené daně z příjmu je ze zákona věcí vztahu mezi Společností (plátcem daně) a příslušným finančním úřadem a poplatková povinnost vzniká až při výplatě. Prodlení s úhradou vypořádacího podílu nemohlo nastat dnem následujícím po smrti společníka. Podle příslušného ustanovení obchodního zákoníku byl vypořádací podíl splatný do 3 měsíců od schválení příslušné roční účetní závěrky. Účetní závěrka měla být schválena do 6 měsíců po skončení účetního období. Při použití úpravy § 61 odst. 2 obch. zák. by pak Společnost byla v prodlení od 21. 10. 1997, tj. po uplynutí 3 měsíců od schválení účetní závěrky (20. 7. 1996). Společnost má navíc za to, že by úrok z prodlení měl být účtován teprve od data, kdy mohla mít postaveno na jisto, kolik má uhradit a úroky z prodlení přiznat až od data 17. 10. 2006, tj. od data doručení rozsudku, a to v zákonné výši platné k tomuto datu. Na závěr Společnost namítla, že se soud nezabýval otázkou oprávněností všech navrhovatelů k podání žaloby a uplatnění nároku na vypořádací podíl, jak Společnost namítala již ve svém podání ze dne 23. 2. 2006 a v následných podáních v průběhu řízení, když z dědického rozhodnutí nelze vyčíst nárok navrhovatelů Martina Kořínka a Lukáše Kořínka. Společnost navrhla, aby odvolací soud odvolání vyhověl, nebo v případě shledání nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k novému rozhodnutí.

8. Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání Společnosti uvedli, že s odvolacími námitkami nesouhlasí, a podrobně k tomu argumentovali. Kromě jiného uvedli, že podle usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] se dne 25. 6. 1998, č. j. D 116/96-37 jsou navrhovatelé třetinoví zákonní dědici po zemřelém panu [Anonymizováno], společníkovi Společnosti.

9. Společnost ve vyjádření k odvolání navrhovatelů též vyslovila nesouhlas s jejich odvolacími námitkami, a podrobně k tomu argumentovala. Kromě jiného uvedla, že v souladu se svým postojem v odvolání doplatila na účet sdělený právním zástupcem navrhovatelům na vypořádací podíl další částku ve výši 150 496 Kč ve dvou platbách, a to dne 6. 12. 2016 částku 75 000 Kč a dne 30. 12. 2016 částku 75 496 Kč.

10. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm (do 31. 12. 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Vzhledem k datu ukončení účasti navrhovatele ve Společnosti aplikace obchodního zákoníku vyplývá z ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

11. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání navrhovatelů do výroku I.

12. Podle § 202 odst. 1 písm. f) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.

13. Odvolání navrhovatelů do výroku I. není přípustné, neboť se jedná o usnesení, kterým nebyla připuštěna změna návrhu. Odvolací soud proto odvolání navrhovatelů do tohoto výroku odmítl podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek ve zbývající části a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.

15. Podle § 91 o. s. ř. (1) Je-li navrhovatelů nebo odpůrců v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. (2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.

16. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

17. Podle § 114 odst. 1 obch. zák. obchodní podíl představuje práva a povinnosti společníka a jim odpovídající účast na společnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu jmění společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

18. Podle § 116 obch. zák. (2) Úmrtím společníka přechází obchodní podíl na dědice, pokud to společenská smlouva připouští a dědic se o účast ve společnosti přihlásí do jednoho měsíce od skončení řízení o dědictví. Přihlášením nabývá dědic obchodní podíl ke dni smrti zůstavitele. (3) Nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právního nástupce, použije se obdobně ustanovení § 113 odst. 5 a 6.

19. Podle § 61 obch. zák. (1) Podíl je míra účasti společníka na čistém obchodním jmění společnosti. (2) Při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti vzniká společníkovi právo na vyplacení podílu (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví na základě roční účetní závěrky za období, v němž zanikla účast společníka ve společnosti. Nestanoví-li zákon, společenská smlouva nebo stanovy jinak, vypořádá se podíl v penězích. (3) Právo na vyplacení vypořádacího podílu je splatné uplynutím tří měsíců od schválení roční účetní závěrky, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak.

20. Podle § 150 obch. zák. (1) Společníku, jehož účast ve společnosti soud zrušil, nebo který byl vyloučen, vzniká právo na vypořádací podíl (§ 61 odst. 2 a 3). Stejné právo má dědic nebo právní nástupce společníka, pokud na něj nepřešel obchodní podíl (§ 116). (2) Vypořádací podíl se vypočte poměrem splaceného vkladu společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, ke splaceným vkladům všech společníků, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

21. Podle § 113 obch. zák. (5) Obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka může společnost převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada. (6) Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada buď o snížení základního jmění o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho vklad v poměru svých obchodních podílů; vypořádání s vyloučeným společníkem nesmí být provedeno na úkor základního jmění.

22. Odvolací soud přitakal námitce Společnosti, že ve výroku II. je částka přiznaná navrhovatelům vypočtena v rozporu s odůvodněním tohoto výroku. Rozdíl mezi částkou 349 875 Kč (již uhrazená část vypořádacího podílu) a částkou 1 229 500 Kč (dle soudu prvního stupně správná výše vypořádacího podílu) činí 879 625 Kč, a nikoliv soudem přiznaných 926 625 Kč. V důsledku toho je nesprávný i výpočet částky, do které byl návrh zamítnut. Na místo ve výroku III. vyčíslených 1 579 375 Kč s příslušenstvím zde měla být uvedena částka 1 620 375 Kč s příslušenstvím. Tyto početní chyby měl soud prvního stupně opravit vydáním opravného usnesení podle § 164 o. s. ř.

23. Z petitu upřesněného podáním doručeným soudu dne 28. 2. 2002 vyplývá, že navrhovatelé požadovali, aby soud zavázal Společnost zaplatit každému z nich 833 333 Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení jdoucím ode dne 21. 6. 1996 do zaplacení. Soud prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. uložil Společnosti zaplatit navrhovatelům částku 920 625 Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení ode dne 21. 6. 1996 do zaplacení. Z obsahu spisu nevyplývá, že navrhovatelé podali návrh na změnu petitu tak, jak o něm rozhodl soud prvního stupně. Překročením návrhu v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř. zatížil soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1793/99 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 74/2002). Navíc z výroku II. nevyplývá, jakým způsobem má Společnost navrhovatelům částku 920 625 Kč s příslušenstvím zaplatit, zda společně a nerozdílně, solidárně či rovným dílem. Výrok II. je tak nevykonatelný a tudíž vadný.

24. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou Společnosti vznesenou před soudem prvního stupně (č. l. 87 a č. l. 563) ohledně aktivní věcné legitimace navrhovatelů b) a c). Společnost namítala, že z rozhodnutí o dědictví po zemřelém společníkovi [Anonymizováno] nevyplývá nárok navrhovatelů b) a c) na zaplacení pohledávky z právního důvodu vypořádacího podílu vůči Společnosti. Tato námitka Společnosti je právně relevantní a soud prvního stupně byl proto povinen se jí zabývat podle § 132 o. s. ř. věta za středníkem. Protože tak neučinil, je z tohoto důvodu napadený rozsudek nepřezkoumatelný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, č. j. 20 Cdo 1045/99 uveřejněný v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 14/2001).

25. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek předložený navrhovateli postrádá doložku znalce o tom, že si je vědom následku vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 127a o. s. ř.). Není tudíž zřejmé, o jaké zjištění soud prvního stupně tento skutkový závěr opřel. I z tohoto důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř.

26. Odůvodnění rozsudku postrádá skutková zjištění a právní závěry k otázkám, jak vysoký byl obchodní podíl zemřelého společníka (§ 114 odst. 1 obch. zák.), zda vklad zemřelého společníka byl splacen (§ 150 odst. 2 obch. zák.) a zda obchodní podíl nepřešel na dědice (§ 116 odst. 2 obch. zák.). Z odůvodnění rozsudku není ani zřejmé, k jakému datu a jakým způsobem byla soudem uznaná výše vypořádacího podílu 1 229 500 Kč vypočtena a na základě jakých úvah dospěl soud k závěru o správnosti této výše vypořádacího podílu. Soud neuvedl, zda znalec vycházel z účetní hodnoty čistého obchodního jmění Společnosti zjištěného z roční účetní závěrky za období, v němž zanikla účast společníka ve Společnosti. V dané věci by se jednalo o účetní závěrku k 31. 12. 1996, neboť společníkovi [Anonymizováno] účast ve Společnosti zanikla dne 20. 6. 1996. Vzhledem k chybějícímu odůvodnění nelze ani vyloučit, že vypořádací podíl byl vypočten jiným způsobem. Absentuje též odůvodnění, proč požadované příslušenství (úroky z prodlení) byly soudem navrhovatelům přiznány již ode dne 21. 6. 1996 a nedostatečně je též odůvodněna soudem přiznaná 12 % sazba úroků z prodlení (výrok II.). I z těchto důvodů je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, a to pro nedostatek důvodů.

27. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. až VI. zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V něm se soud prvního stupně bude nejprve zabývat aktivní věcnou legitimací navrhovatelů podle § 116 odst. 2 obch. zák. Soud bude tedy zkoumat, zda všichni navrhovatelé nebo některý z nich zdědil pohledávku z právního titulu nároku na vypořádací podíl. Pokud pohledávku z dědictví po zemřelém společníkovi Antonínovi Kořínkovi nenabyla pouze pozůstalá manželka (navrhovatelka a)), jak tvrdí Společnost, ale též některý z navrhovatelů b) nebo c) nebo všichni navrhovatelé, bude se soud dále zabývat otázkou, jaké je jejich společenství podle hmotného práva (tj. zda samostatné či nerozdílné), případně v jakém rozsahu pohledávku z právního titulu vypořádacího podílu každý z nich nabyl. Tyto skutečnosti by měly vyplývat z navrhovateli předloženého důkazu - usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 25. 6. 1998, č. j. D 1116/96-37 ve věci projednání dědictví po [Anonymizováno], zemřelém dne 20. 6. 1996, založeném na č. l.

7. Pokud soud dospěje k závěru, že navržený petit je s odůvodněním návrhu na zahájení řízení v logickém souladu, že částky požadované v petitu (3 x 833 333 Kč) odpovídají v součtu celkové navrhovateli tvrzené dlužné částce 2 500 000 Kč a že navrhovatelé nebo některý z nich jsou v řízení aktivně věcně legitimováni, bude se zabývat otázkou správné výše vypořádacího podílu. Nepřehlédne přitom závěr Nejvyššího soudu formulovaný v rozsudku ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2015 uveřejněným v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 118/2007, že „Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout“. Otázkou hrubého nepoměru mezi těmito hodnotami se zabýval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008 uveřejněným v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 135/2010.

28. Pokud by byla správnost účetní závěrky za rok 1996 mezi účastníky sporná, je nutno její správnost přezkoumat. Jedná se o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 o. s. ř.). Soud přitom bude mít na zřeteli, že obsah znaleckého zadání vždy určuje soud a musí ho formulovat jasně a srozumitelně v souladu s hypotézou použité právní normy. Případné otázky účastníků na znalce položené mu při vyhotovování znaleckého posudku musí vycházet ze znaleckého zadání formulovaného soudem v usnesení o ustanovení znalce. Je nepřípustné, aby znalecké zadání bylo rozšiřováno či měněno na základě otázek účastníků řízení. K postupu soudu v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016 veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách.

29. Při posouzení otázky, zda Společnost je oprávněna vypořádací podíl snížit o tzv. „srážkovou daň“, soud nepřehlédne usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že „Uvedené závěry se obdobně prosadí i v případě práva na zaplacení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 a 3 a § 150 obch. zák. Bývalému společníku vzniká právo na zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené označenými ustanoveními. Na tom nic nemění ani skutečnost, že vypořádací podíl představuje tzv. jiný příjem ve smyslu § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jenž se zdaňuje zvláštní sazbou daně podle § 36 odst. 2 téhož zákona. Nesplní-li tudíž společnost povinnost zaplatit bývalému společníku vypořádací podíl, může se bývalý společník domáhat jeho zaplacení v celé („hrubé“) výši soudní cestou, včetně úroku z prodlení, a to z celé nezaplacené částky (tj. z částky představující „hrubý“ vypořádací podíl)“.

30. Splatnost vypořádacího podílu posoudí soud podle § 61 odst. 3 obch. zák. ve znění účinném do 30. 6. 1996. Nepřehlédne přitom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 85/2005 uveřejněném v Soudní judikatuře v oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 38/2006. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu se zabývá splatností vypořádacího podílu dle § 61 odst. 2 a 3 obch. zák. ve zněním účinném do 30. 6. 1996. Dovolací soud v něm uzavřel, že ,, … podle ustanovení § 61 odst. 2 a 3 obch. zák., ve znění účinném v době ukončení účasti navrhovatelů ve společnosti, se stanovila výše vypořádacího podílu na základě roční účetní závěrky za období, v němž zanikla účast společníka ve společnosti a právo na vyplacení vypořádacího podílu bylo splatné uplynutím tří měsíců od jejího schválení, nestanovila-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Protože obchodní zákoník neřešil situaci, kdy účetní závěrka schválena nebyla (ať již proto, že ji valná hromada neschválila nebo proto, že se valná hromada nesešla), je třeba pro stanovení doby splatnosti vycházet z logického a teleologického výkladu ustanovení § 61 odst. 2 a 3 obch. zák. Účelem těchto ustanovení bylo zajistit, aby byl společníku vyplacen vypořádací podíl v objektivní výši, tedy ve výši stanovené na základě schválené účetní závěrky, bez zbytečného odkladu poté, co takto došlo k jeho určení. Neschválila-li valná hromada společnosti účetní závěrku, bylo podle názoru dovolacího soudu třeba k dosažení sledovaného účelu vycházet z toho, kdy valné hromadě vznikla povinnost se účetní závěrkou zabývat“.

31. Podle § 200 odst. 1 a 3 ve vazbě na § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnosti a jejich společníky, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti, rozhoduje usnesením. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem na místo usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a nezakládá ani některý z důvodů zmatečnosti.

32. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).