7 Cmo 63/2023 - 73

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]. v likvidaci, IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení účasti společníka ve společnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2022, č. j. 77 Cm 15/2020-36, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu na zrušení účasti žalobce v žalované společnosti a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí shrnul, že žalobou ze dne 25. září 2019 (správně ze dne 5. srpna 2019, soudu doručené dne 25. září 2019 – pozn. odvolacího soudu) se žalobce jako společník společnosti s podílem o velikosti 10 % domáhal zrušení své účasti v žalované, neboť je mu odpírán výkon práv společníka; jednatelé žalované mu poskytují pouze informace o neblahé ekonomické situaci společnosti a s tím souvisejícím snižováním hodnoty jeho podílu; neobdržel pozvánku na valnou hromadu, která měla schválit účetní závěrku za rok 2018; není mu tak umožněno plně realizovat právo podílet se na řízení žalované a kontrole její činnosti. Žalovaná namítala, že zákon o obchodních korporacích žalobci dává celou řadu možností, jak se domoci svého práva na informace, které však žalobce nevyužil; nepožádal ani o svolání valné hromady, ani ji sám nesvolal. Zrušení účasti žalobce v žalované je podstatným zásahem do vnitřních poměrů žalované společnosti, k takovému řešení lze přistoupit pouze tehdy, pokud jiné nástroje k nápravě závadného stavu nejsou k dispozici.

3. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: - žalobce je společníkem žalované s podílem o velikosti 10 %; dalšími společníky (každý s podílem o velikosti 45 %) jsou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přičemž žalobce, jakož i další dva společníci, se stali společníky žalované poté, kdy došlo k rozdělení 100% podílu [tituly před jménem] [adresa] ke dni 29. listopadu 2017. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou zároveň jednateli žalované; - dopisem ze dne 17. června 2019 žádal žalobce jednatele žalované o poskytnutí informací o hospodaření společnosti za rok 2018; - z výpovědi žalobce jako účastníka řízení vyplynulo, že žalobce žalovanou společnost, jejímž předmětem podnikání byl výhradní dovoz kávy z Itálie, založil s kamarády. Později společnost prodali, žalobce si nechal si 10% podíl pro kontrolu žalované společnosti. Po nějaké době podnikání s novými společníky mu začali volat nespokojení zákazníci. Společníci s ním přestali komunikovat. E-mailem, telefonicky i SMS zprávami je žádal o sdělení ohledně podnikání a účetnictví, ale marně. Žalovaná je spojována s jeho jménem, postupem ostatních společníků je špiněno jeho dobré jméno. Žádné kroky z pozice společníka nečinil, valnou hromadu nesvolával, nad žalovanou společností nemá žádnou kontrolu a neví, co by se svými 10 % měl dělat. Mezi zákazníky žalované patřili odběratelé např. [Anonymizováno] nebo [právnická osoba], nyní jim zřejmě dodává kávu někdo jiný. Hodnota podílu žalobce v době převodu novým společníkům činila 800 000 – 1 000 000 Kč, avšak nyní má za to, že hodnota podílu je nulová s ohledem právě na nerespektování způsobu podnikání. Pokud jde o požadované informace o společnosti, napsal e-mail, že informace požaduje, ale nikdo na tyto zprávy nereagoval. Až po zásahu jeho právní zástupkyně mu společník [Anonymizováno] přislíbil přístup do účetnictví, ale doposud se tak nestalo.

4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, vycházeje ze závěrů (které cituje) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017 (na něž shodně poukazovali žalobce i žalovaná) uzavřel, že v daném případě nedošlo k naplnění podmínek daných § 205 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, pro zrušení účasti žalobce v žalované společnosti. Žalobce, ačkoliv není spokojen s chodem a řízením žalované jejími jednateli, se svých práv však jinými prostředky nedomáhal (žalobou na poskytnutí informací dle § 155 a násl. z. o. k., a byť je kvalifikovaným společníkem, nesnažil se podle § 187 z. o. k. o svolání valné hromady prostřednictvím jednatelů či osobně z pozice společníka), byť má nejen právo, ale rovněž povinnost primárně takových možností využít. V případě žalobce nejde o případ uvedený v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, kdy by nebylo lze na žalobci spravedlivě požadovat, aby mírnější prostředky nápravy jím vytýkaného závadného stavu využil, neboť žalovaná společnost i jednatelé jsou aktivní (reagovali na výzvy soudu i právní zástupkyně žalobce). Rezignoval-li tedy žalobce na svá práva společníka a z toho důvodu nevyužil prostředky mírnější povahy, nelze jeho žalobě vyhovět.

5. Ani samotné narušení vztahů mezi společníky u funkční společnosti není samo o sobě důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti. Je třeba zjišťovat, co je důvodem takového narušení vztahů a jaké jsou jeho důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 789/2005). Přičemž důvodem v nadepsané věci je skutečnost, že žalobce svých zákonných práv společníka nevyužívá a spokojí se s tím, že mu jednatelé neodpověděli na SMS zprávu či e-mail. Soud prvního stupně rovněž poukázal na skutečnost, že menšinový společník musí být na základě velikosti svého podílu srozuměn i s tím, že přijal-li vlastnictví takového podílu, nemůže ovlivnit poměry ve společnosti, jako kdyby byl jeho podíl nadpoloviční; určité omezení výkonu práv ve společnosti je tedy přirozeným důsledkem velikosti jeho podílu; ani z toho důvodu proto nelze bez dalšího účast společníka ve společnosti zrušit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2004, sp. zn. 29 Odo 194/2004). Ani žalobcem tvrzené snižování hodnoty žalované a tím hodnoty jeho podílu postupem společníků žalované (prokazovaná pouze domněnkami žalobce), není důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti, neboť je možno takové skutečnosti podřadit pod riziko podnikání. A ani skutečnost, že žalovaná společnost nezakládá do obchodního rejstříku povinné informace, není důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti.

6. Pokud jde o tvrzení, že dalším důvodem pro zrušení účasti žalobce v žalované je též poškozování dobrého jména žalobce, pak tato byla uvedena až po koncentraci řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pročež se jimi již nelze zabývat.

7. Soud prvního stupně proto z výše uvedených důvodů podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. o. s. ř. a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif) úspěchem ve věci. Žalované přiznal náklady řízení v celkové výši 16 456 Kč, sestávající se z odměny za 4 úkony právní služby, včetně režijních paušálů a 21% DPH.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil a podané žalobě vyhověl.

10. Odvolatel má za to, že odkaz soudu prvního stupně na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 194/2004 není v poměrech dané věci přiléhavý, neboť jeho závěry dopadají na skutkově jiný případ.

11. Dle odvolatele soud prvního stupně rovněž pochybil, pakliže se nezabýval dalšími skutkovými okolnostmi, které přímo vyplývají z obchodního rejstříku žalované a zkratkovitě aplikoval uvedenou judikaturu. Dle odvolatele většinoví společníci žalované, kteří jsou zároveň jejími jednateli, uplatňují svoji vůli i jako společníci v rámci běžného chodu žalované, nikoliv jenom v rámci valné hromady dle § 167 odst. 1 z. o. k., jak to mu je u odvolatele, jenž akceptuje roli menšinového společníka, nicméně tato skutečnost nemůže jít k jeho tíží ve chvíli, kdy oba většinoví společníci jsou zároveň jednatelé společnosti a není v jeho moci tento stav jakkoliv změnit tak, aby se efektivně domohl svých práv společníka.

12. Ani závěr soudu prvního stupně o tom, že se nepokusil domoci svých práv mírnější cestou, nepovažuje odvolatel za správný. Opakovaně se pokoušel neformálním způsobem kontaktovat oba jednatele žalované a rovněž uplatnit svá práva dle § 155 z. o. k. dopisem ze dne 17. června 2019. Za situace, kdy žalovaná neplnila své povinnosti a nezakládala do sbírky listin v obchodním rejstříku účetní závěrky, neměl ani fakticky jinou možnost než domáhat se svých práv uvedeným dopisem. Právě umožnění nahlédnutí do dokladů společnosti je klíčové pro plnou realizaci práva společníka podílet se chodu společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012). Většinoví společníci (jednatelé) žalované mu efektivně svým postavením znemožňovali výkon jeho práv společníka a na jakékoliv výzvy např. k vydání účetní dokumentace reagovali až za ingerence soudu nebo jeho právního zástupce. Za této situace považuje požadavek soudu prvního stupně, aby vyčerpal další možnosti ochrany svých práv společníka, za nedůvodný, neboť na základě popsaných zkušeností má odvolatel za to, že by uplatňování jeho práv společníka nemělo bez ingerence ze strany soudu žádný efekt. Odvolatel má za to, že za popsané situace jsou předpoklady pro zrušení jeho účasti v žalované naplněny, nelze na něm spravedlivě požadovat, aby nadále setrvával v žalované společnosti, neboť bez zásahu soudu nemůže efektivně vykonávat svá společnická práva a jeho setrvání ve společnosti má tak za následek prohlubování jeho finanční ztráty bez jakéhokoliv zavinění z jeho strany (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017).

13. K závěru soudu prvního stupně, že zrušení účasti společníka ve společnosti je možné pouze za výjimečných okolností, kdy je mu ze strany společnosti, resp. jejích orgánů dlouhodobě znemožňován výkon jeho práva na informace a z dosavadního chování společnosti (resp. jejího statutárního orgánu) lze usuzovat, že jednotlivé (mírnější) nástroje ochrany práv společníka nebudou mít dostatečné a trvalé účinky, uvádí, že přesně tímto způsobem odvolatel postupoval - nejprve opakovaně neformálně kontaktoval jednatele žalované, poté se svého práva na poskytnutí informací domáhal již formální cestou a po bezvýslednosti tohoto postupu se obrátil s ochranou svých práv na soud a podal předmětnou žalobu. V této souvislosti poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018, sp. zn. 14 Cmo 425/2017.

14. Odvolatel rovněž považuje za chybný závěr soudu prvního stupně týkající se nemožnosti zabývat se tvrzením, že důvodem pro zrušení účasti žalobce v žalované je též poškozování jeho dobrého jména (§ 118b o. s. ř.). Účastnickou výpovědí žalobce bylo prokázáno, že žalovaná je spojena s jeho jménem, neboť právě on byl u jejího vzniku a dlouhodobě podniká v daném oboru a postupem jednatelů žalované je soustavně poškozováno jeho dobré jméno. Těmito skutečnosti (vyšlými najevo v průběhu účastnického výslechu žalobce) se měl soud prvního stupně zabývat; popř. žalobce vyzvat k doplnění tvrzení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Odvolatel v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp. zn. 22 Cdo 4516/2015.

15. Žalovaná s odvoláním nesouhlasí. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

16. Žalovaná polemizuje s odvolací argumentací. Výklad závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 194/2004 by tedy logikou odvolatele měl spočívat v tom, že je-li ve společnosti menšinový společník, automaticky na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval? Odvolatel se snaží pro sebe dovodit naplnění § 205 odst. 1 z. o. k. z tvrzení, že další dva společníci jsou rovněž jednatelé, avšak takovéto uspořádání platí od doby, kdy všichni současní společníci koupili podíly v žalované. Dále poukazuje na to, že odvolatel zcela pomíjí skutečnost, že nevyužil postupy dle § 156 odst. 2 z. o. k. a § 187 z. o. k. Opakovaná teze odvolatele, že nemá reálně jakoukoliv možnost, byť jen v minimální míře, vykonávat svá práva bez ingerence právního zástupce nebo soudu, nemá oporu v realitě, neboť odvolatel je v rámci žalované pasivní, pouze tvrdí „něco o porušení jeho nespecifikovaných práv.“ 17. Pokud jde o tvrzení o údajném poškozování dobrého jména odvolatele, účastnický výslech je důkazní prostředek. Pokud odvolatel neučinil žádná žalobní tvrzení, jen stěží mohl takové tvrzení prokazovat; v rámci účastnické výpovědi se tak vyjadřoval mimo vlastní žalobní tvrzení.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

19. Podle § 205 odst. 1 z. o. k. může společník navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval; to neplatí, jedná-li se o jediného společníka.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, s těmito se ztotožňuje, jejich správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost odvolací soud proto na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 29 Cdo 1322/2023, ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

21. K odvolatelem předestřené námitce týkající se prolomení účinků koncentrace řízení (neprovedení navrhovaných důkazů po účincích koncentrace řízení) odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 98/2013“), v němž byl podán ucelený výklad problematiky koncentrace řízení a účinků jejího nastoupení v závislosti na povinnosti soudu o koncentraci účastníka řízení poučit.

22. Z obsahu spisu se podává, že: - žalobce se domáhal podanou žalobou (datovanou 5. srpna 2019, soudu doručenou dne 25. září 2019) zrušení své účasti v žalované, neboť se mu ze strany žalované nedostává žádných požadovaných informací, na které má jako její společník právo (§ 155 z. o. k.); rovněž neobdržel pozvánku na valnou hromadu žalované, která měla schválit účetní závěrku za rok 2018. Žalovanou vyzval dopisem ze dne 17. června 2019 k předložení veškerého účetnictví za rok 2018, dosud však neobdržel žádnou odpověď. Dle žalobce je mu ze strany žalované odepřeno jedno ze základních práv společníka společnosti, není mu tak umožněno plně realizovat právo podílet se na řízení žalované a na kontrole její činnosti. Nemá žádný přehled o činnosti žalované, přičemž ze strany obchodních partnerů jsou mu sdělovány negativní skutečnosti o hospodaření žalované. Žalobce též vyčerpal jiné možnosti ochrany svých práv. Zrušení své účasti v žalované považuje za opatření proporcionální povaze a závažnosti důvodů, pro které se tohoto postupu domáhá, jakož i důsledkům, které by pro něj mělo nevyhovění podané žalobě, včetně dopadů, které bude mít zrušení účasti na žalovanou společnost a na ostatní společníky. K prokázání tvrzených skutečností navrhl provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku žalované, notářskými zápisy sp. zn. N 1361/2014, NZ 1317/2014 ze dne 12. listopadu 2014 a sp. zn. N 1068/2017, NZ 1106/2017 ze dne 29. listopadu 2017, uplatněním práva na informace dopisem ze dne 17. června 2019; - účastníkům řízení se poučení dle § 118b o. s. ř. o účincích koncentrace řízení dostalo, jak ostatně vyplývá z protokolu o jednání konaného dne 8. února 2022 (č. l. 26 spisu). Žalobci bylo rovněž dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k prokázání toho, „jakým konkrétním způsobem se žalobce domáhal informací ohledně společnosti, které uvádí v žalobě a kdy se tak stalo a s jakým výsledkem a kdy uplatnil svá práva společníka ve společnosti, která mu umožňuje zákon o obchodních korporacích, tedy kdy požádal o svolání valné hromady, kdy se snažil o svolání valné hromady sám a jakým jiným způsobem se snažil podílet se nebo získat informace ohledně společnosti žalovaného jíž je 10 % společníkem. Tedy jinými slovy řečeno, jaké závažné skutečnosti brání žalobci v setrvání ve společnosti žalovaného.“, včetně poučení o důsledcích spočívajících v neunesení břemene tvrzení, příp. břemene důkazního; - v reakci na poučení soudu prvního stupně žalobce uvedl, že mu informace ze strany žalované nebyly poskytnuty vůbec žádným způsobem, nejsou mu poskytovány dlouhodobě, nemůže je zjistit ani z obchodního rejstříku, není zván na valné hromady (pokud se nějaké konají). Přístupem žalované je mu znemožněno podílet se na jejím řízení a kontrole její činnosti. Žalobce je dlouhodobě vyřazen z chodu žalované společnosti a jakékoliv možnosti se podílet na jejím podnikání tím, že mu nejsou poskytovány žádné informace a pokud ano., tak jde pouze o informace týkající se snižování hodnoty jeho podílu o neblahé ekonomické situaci žalované. K prokázání těchto tvrzení navrhl provést důkaz svou účastnickou výpovědí k hodnotě jeho podílu (a jeho snižování) a k otázce neposkytnutí informací; - dne 15. března 2022 byl žalobce slyšen jako účastník řízení. Po své výpovědi vznesl požadavek na provedení dalších důkazů: – print screen z obchodního rejstříku, z něhož je zřejmé, že nejsou do sbírky listin zakládány účetní závěrky od roku 2017, - dohoda o spolupráci ze dne 14. prosince 2017 uzavřená mezi žalovanou a společností [Anonymizováno] k prokázání účelu podnikání a tvrzené exkluzivity v podnikání, - reakcí na výzvu žalobce ze dne 18. července 2019. Tyto důkazy soud prvního stupně neprovedl, neb byly uplatněny po koncentraci řízení; - účastníci řízení byli soudem prvního stupně rovněž při jednání konaném dne 15. března 2022, kdy došlo k vyhlášení rozsudku, poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

23. Vzhledem k výše uvedenému má odvolací soud za to, že řízení bylo řádně podle § 118b o. s. ř. zkoncentrováno; postup soudu prvního stupně je v souladu s R 98/2013. Žalobce po poučení soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. svá skutková tvrzení a důkazní návrhy k nim doplnil. Tudíž další nová tvrzení a návrhy na doplnění dokazování uplatnit po koncentraci řízení již nemohl. Nadto je zřejmé, že skutečnosti, které uvedl při svém účastnickém výslechu, mu byly (musely být) známy již při podání žaloby, stejně tak jím navrhované důkazy. Opomenutí vylíčení těchto rozhodných skutečností, jakož i označení důkazů k prokázání tvrzení žalobce tudíž nevede (bez dalšího) k prolomení koncentrace řízení nastalou po skončení prvního jednání ve věci (§ 118b odst. 1 o. s. ř.).

24. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu; s nastolenou otázkou, zda došlo ke naplnění podmínek pro zrušení účasti žalobce v žalované společnosti, se dostatečně vypořádal. Nutno dodat, že soud není povinen provést všechny účastníky řízení navržené důkazy. Tento závěr plyne jednak z ustanovení § 120 odst. 1, věty druhé o. s. ř., jakož i z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009). Odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.) úplným výpisem žalované z obchodního rejstříku a zápisem z valné hromady žalované ze dne 1. června 2022 (notářský zápis sp. zn. NZ 168/2022, N 126/2022, sepsaný dne 22. června 2022 [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářem se sídlem v Olomouci, osvědčujícím rozhodnutí valné hromady) a zopakoval důkaz zakladatelskou listinou žalované (notářský zápis sp. zn. NZ 1317/2014, sepsaný dne 12. listopadu 2014 [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářem se sídlem v [adresa]).

25. Ze zakladatelské listiny žalované společnosti se podává, že žalovaná společnost byla založena [tituly před jménem] [adresa] jako jediným společníkem se základním kapitálem 1 000 Kč.

26. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované se podává, že žalovaná vznikla dne 14. května 2015, jejím jediným společníkem a jednatelem byl [tituly před jménem] [Anonymizováno] (se dnem vzniku funkce 14. května 2014 a dnem jejího zániku 29. listopadu 2017). Předmětem činnosti žalované byl v době jejího vzniku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Následně došlo ke změně společníků – k výmazu jediného společníka [tituly před jménem] [adresa] a k zápisu nových tří společníků (žalobce s podílem o velikosti 10 %, [Anonymizováno] s podílem o velikosti 45 % a [Anonymizováno] rovněž s podílem o velikosti 45 % na základním kapitálu), jakož i k výmazu dosavadního jednatele a zápisu dvou nových jednatelů ([Anonymizováno] a [Anonymizováno]) se dnem vzniku funkce 29. listopadu 2017, rovněž k rozšíření předmětu činnosti žalované o „Výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Zápis uvedených skutečností se obchodního rejstříku promítl dne 30. listopadu 2017.

27. Usnesením valné hromady společnosti ze dne 1. června 2022 (valné hromady se žalobce zúčastnil) byla žalovaná zrušena bez právního nástupce a s účinností od 1. července 2022 vstoupila do likvidace. [právnická osoba] byl jmenován [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti se v obchodním rejstříku promítly dne 1. srpna 2022.

28. Odvolací soud považuje veškeré v rámci daného řízení provedené dokazování za dostatečné, provedené důkazy tvoří ucelený komplex, jenž je dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Závěr soudu prvního stupně, že důvody pro zrušení účasti žalobce ve společnosti (§ 205 odst. 1 z. o. k.) dány nejsou, je správný.

29. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k otázce zrušení účasti společníka ve společnosti (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 6. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017 a judikatura v něm citovaná, či rozsudek ze dne 27. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 368/2019) se podává, že: - zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným soudem je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je zpravidla – s ohledem na důsledky, které má pro společnost a ostatní společníky – na místě přikročit až tehdy, není-li možné důvody, pro které se společník domáhá zrušení své účasti ve společnosti, překlenout jinak; - má-li proto společník k dispozici jiné (méně „radikální“) nástroje k ochraně svých práv či zájmů, je nutné zásadně trvat na tom, aby tyto nástroje využil přednostně. To platí i ve vztahu k jeho oprávnění domáhat se u soudu poskytnutí konkrétní informace podle § 156 odst. 2 z. o. k.; - ve výjimečných případech však nelze společníkovi bránit v tom, aby se domáhal zrušení své účasti ve společnosti, aniž předtím vyčerpal ostatní prostředky k ochraně svých práv. Tak tomu může být například tehdy, znemožňuje-li společnost společníkovi dlouhodobě a opakovaně výkon jeho práv (např. práva na informace) a z dosavadního chování společnosti (jejích jednatelů) lze usuzovat, že jednotlivé nástroje ochrany těchto práv, které má společník k dispozici, nebudou dostatečně (trvale) účinné; - zrušit účast společníka ve společnosti je možné pouze tehdy, lze-li takové opatření považovat za proporcionální povaze a závažnosti důvodů, pro které se společník domáhá zrušení své účasti, důsledkům, které by pro něj mělo nevyhovění žalobě, jakož i dopadům, jež bude mít zrušení jeho účasti na společnost a na ostatní společníky. Lze-li k ochraně práv společníka využít jiný nástroj, jehož dopady na společnost a ostatní společníky jsou méně závažné, nebude zpravidla možné žalobě podle § 205 odst. 1 z. o. k. vyhovět.

30. V řízení bylo prokázáno, že odvolatel nebyl zakladatelem žalované, tedy nestál při jejím vzniku. Zakladatelem a jediným společníkem žalované byl [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Teprve až v listopadu 2017 se stal odvolatel jedním ze tří společníků žalované, a to s 10% podílem na základním kapitálu, odpovídající vkladu 100 Kč. Zbývající dva společníci – [Anonymizováno] a [Anonymizováno] – každý se 45% podílem na základním kapitálu, odpovídající vkladu 450 Kč – jsou zároveň jednateli žalované (funkce jednatele jim vznikla 29. listopadu 2017). Žalobce žalovanou dopisem ze dne 17. června 2019 vyzval žalovanou k předložení veškerého účetnictví za rok 2018. Dne 1. července 2022 žalovaná vstoupila do likvidace, likvidátorem společnosti byl jmenován [tituly před jménem] [Anonymizováno].

31. Mezi důvody, pro které nelze na společníkovi spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, lze zařadit zejména důvody týkající se osoby společníka (zdravotní, ekonomické a ostatní důvody – například zvolení či jmenování do funkce neslučitelné s účastí na podnikání). Takovéto důvody však žalobce v žalobě, ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně, ani v průběhu odvolacího řízení netvrdil. Důvody, pro které může společník navrhnout soudu, aby zrušil jeho účast ve společnosti s ručením omezeným, mohou spočívat i na straně společnosti, například porušuje-li společnost vůči společníkovi podstatným způsobem své povinnosti, znemožňuje mu řádný výkon jeho společenstevních práv apod. Ani takovéto důvody však nebyly v průběhu řízení prokázány.

32. Stěžejní argumentace odvolatele stojí zejména na tom, že mu žalovaná dlouhodobě odmítá jako společníkovi poskytovat informace potřebné k řádnému výkonu jeho práv společníka. Lze přisvědčit odvolateli, že právo požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech (§ 155 z. o. k.) představuje jedno ze základních práv plynoucích z účasti ve společnosti s ručením omezeným (§ 31 z. o. k.). Jeho účelem je umožnit společníkovi podílet se na řízení společnosti (§ 167 odst. 1 z. o. k.), resp. realizovat další práva, která zákon společníkovi dává (právo hlasovat o návrzích usnesení valné hromady, právo podat společnickou žalobu atd.). Přičemž je třeba zdůraznit, že s ohledem na smysl a účel právní úpravy práva na informace může společník požadovat výlučně takové informace (a nahlížet toliko do takových dokladů společnosti), které jsou potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti (jsou-li společnosti takové informace k dispozici) a mohl řádně vykonat svá práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2708/2018). Dlouhodobé (opakované) porušování práva na informace společností může představovat důvod, pro který na společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval.

33. V řízení však nebylo prokázáno (natož – ani přes poučení dle § 118a o. s. ř. - dostatečně tvrzeno), že žalovaná dlouhodobě odmítá odvolateli jako společníkovi poskytovat informace potřebné k řádnému výkonu jeho práv společníka, tj. že mu znemožňuje jako společníkovi dlouhodobě a opakovaně výkon jeho práv. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že v poměrech projednávané věci odvolatel nevyužil ostatní (méně „radikální“) nástroje k ochraně svých práv či zájmů. Skutečnost, že neformálně žalovanou žádal o poskytnutí informací o jejím stavu (která zůstala pouze v rovině nedoložených tvrzení), ani to, že dne 17. června 2019 žalovanou vyzýval k poskytnutí jím požadovaných informací, sama o sobě (bez dalšího) neznamená dlouhodobé protiprávní a nedůvodné odmítnutí poskytnutí informací, které společník potřebuje k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti a mohl řádně vykonávat svá práva. Odvolatel si protiřečí, když v žalobě ze dne 5. srpna 2019 tvrdí, že na jeho výzvu k poskytnutí informací ze strany žalované „dosud neobdržel žádnou odpověď“, a následně v průběhu řízení (po účincích koncentrace řízení) tvrdí, že žalovaná na jeho výzvu reagovala dopisem ze dne 18. července 2019. Tudíž tato skutečnost mu musela být známa již při podání předmětné žaloby. Bylo na odvolateli, aby, pakliže považoval reakci žalované ze dne 18. července 2019 za odmítnutí poskytnutí informací, postupoval dle § 156 odst. 2 z. o. k., což však neučinil, resp. takovýto jeho postup se z obsahu spisu nepodává, ani jej odvolatel netvrdí. Odvolatel, byť je kvalifikovaným společníkem žalované, rovněž nevyužil možnosti mu dané ustanovením § 187 odst. 1, 2 z. o. k. ke svolání valné hromady za účelem schválení účetní závěrky za rok 2018. Nekonání valných hromad není samo o sobě důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti; důsledkem takového stavu může být (při splnění zákonem daných podmínek) zrušení společnosti s likvidací soudem (§ 172 o. z. a § 93 z. o. k.). Řečené znamená, že odvolatel jiné mírnější nástroje k dosažení ochrany svých práv nevyužil, na takovýto postup zcela rezignoval a (bez dalšího) podal předmětnou žalobu. Zbývá dodat, že tomuto jeho postupu nenasvědčuje ani chování žalované. Z jejího dosavadního přístupu nelze usuzovat na to, že by případné jednotlivé nástroje ochrany práv odvolatele (mírnější povahy), které má jako společník k dispozici, nebyly dostatečně (trvale) účinné. V souvislosti s výše řečeným odvolací soud dodává, že odkaz odvolatele na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018, sp. zn. 14 Cmo 425/2017 není přiléhavý, v poměrech projednávané věci jde o jiný skutkový základ.

34. Dlužno doplnit, že ani případné nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nejsou důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, nýbrž mohou být důvodem pro zrušení společnosti s likvidací, nemůže-li z toho důvodu společnost vykonávat činnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 789/2005, ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 389/2005). Totéž platí i v případě, že se nepodařilo převést podíl na ostatní společníky (a ani na třetí osobu); ani tato skutečnost neodůvodňuje sama o sobě zrušení jeho účasti ve společnosti (srov. např. shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 194/2004, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1257/2006).

35. Je zřejmé, že odvolatele k podání předmětné žaloby vedla zejména jeho nespokojenost s postupem jednatelů při vedení žalované společnosti, jakož nenaplnění jeho představ o dosahovaných hospodářských výsledcích žalované. Na takovéto situace však ustanovení § 205 z. o. k. nemíří; k vyřešení uvedených otázek bylo namístě využít k ochraně práv společníka či samotné společnosti jiných zákonných nástrojů.

36. V poměrech nadepsané je věci nelze pominout zásadní skutečnost, a to že žalovaná je od 1. července 2022 v likvidaci. Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (nikoliv provozování jejího podnikání), vyrovnat dluhy věřitelů a naložit s likvidačním zůstatkem; činnost likvidátora tudíž může sledovat jen účel, který odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 187 odst. 1 a § 196 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobci tak za dané situace nemůže být na újmu ani nečinnost žalované, ani její (jím tvrzené) ztrátové hospodaření. Nečinnost žalované, která je v likvidaci, tak nemůže odůvodňovat zrušení účasti odvolatele v žalované společnosti. Ukončení činnosti žalované společnosti je nedílnou součástí procesu likvidace společnosti (k obdobným závěrů dospěl Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 5. prosince 2019, sp. zn. 7 Cmo 291/2018). Zbývá dodat, že ani případná neúměrná délka likvidace, není důvodem pro zrušení účasti odvolatele v žalované, neb v případě nečinnosti likvidátora žalované má odvolatel jiný právní nástroj k nápravě.

37. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že důvody pro zrušení účasti odvolatele v žalované společnosti dány nejsou (§ 205 odst. 1 z. o. k.), za správný. Odvolatelem uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro zrušení jeho účasti jakožto společníka v žalované společnosti, a to zejména v situaci, kdy je žalovaná v likvidaci, o čemž je odvolatel zpraven, na valné hromadě, která předmětné rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace přijala, byl přítomen. A proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, který má oporu ve spise.

38. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5) advokátního tarifu, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady odvolacího řízení činí celkem 6 800 Kč.

Poučení