7 Cmo 85/2023 - 357

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]. (dříve [Jméno advokáta C]), IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o 12 794 552,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatelky do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, č. j. 41 Cm 124/2006-335, takto:

Výrok

I. Návrh na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 177/2020, se zamítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastnici na náhradu nákladů odvolacího řízení 60 161,20 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 6. 2006 se [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], domáhal vůči [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta C], zaplacení částky 15 993 190,50 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení ode dne 1. 6. 2006 do zaplacení z právního důvodu práva na zaplacení vypořádacího podílu v družstvu.

2. Z obsahu spisu se podává, že původní navrhovatel [Anonymizováno] v průběhu řízení zemřel, a to dne [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 10. 5. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-90, soud pravomocně rozhodl, že v řízení bude pokračováno s dědici po zemřelém [Anonymizováno], a to a) [Jméno navrhovatelky], narozenou [Datum narození navrhovatelky], b) [Anonymizováno], narozenou [Anonymizováno], c) nezl. [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno], d) [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno] a e) [Anonymizováno], narozenou [Anonymizováno], jako účastníky na straně navrhovatele namísto zemřelého navrhovatele [Anonymizováno]. Soud prvního stupně vycházel z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606, ve věci dědictví po zemřelém (dále též jen „Rozhodnutí o dědictví“). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-104, bylo rozhodnuto, že řízení se ve vztahu k navrhovatelům d) a e) do výše jejich dědických podílů zastavuje. Do usnesení nebylo podáno odvolání, právní moci nabylo dne 3. 10. 2018. Usnesením téhož soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 41 Cm 124/2006-227, bylo rozhodnuto, že v řízení bude dále pokračováno s navrhovatelkou [Jméno navrhovatelky], narozenou [Datum narození navrhovatelky], namísto dosavadních navrhovatelů a), b) a c). Do usnesení nebylo podáno odvolání, právní moci nabylo dne 11. 9. 2019.

3. Rozsudkem ze dne 6. 1. 2021, č. j. 41 Cm 124/2006-271, soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh o zaplacení částky 12 794 552,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 1. 6. 2006. Ve výroku II. uložil soud navrhovatelce povinnost zaplatit účastnici náhradu nákladů řízení 240 644,80 Kč k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 7 Cm 164/2021-304, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že: „Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [Anonymizováno] ze dne 13. 4. 2022 odvolací soud zjistil, že Společnost změnila svou právní formu z družstva na akciovou společnost, což bylo zapsáno 25. 11. 2015. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606 (č.l. 73), ve věci dědictví po [Anonymizováno], zemřelém [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že do aktiv dědictví nebyl zařazen z důvodu neukončeného soudního řízení a nevyjasněného nároku zůstavitele členský podíl v Bytovém družstvu „[právnická osoba]“, se sídlem [adresa], případně vypořádací podíl (Městský soud v Praze sp. zn. 49 Cm 58/2006.) Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2017. V odůvodnění odvolací soud dále uvedl, že „V odůvodnění napadeného rozsudku se soud prvního stupně nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatelky. Je zřejmé, že Rozhodnutí o dědictví výlučným nabývacím titulem navrhovatelky (poz. manželky) coby jedné z dědiček po zůstaviteli [Anonymizováno] k žalované pohledávce z právního důvodu práva na zaplacení vypořádacího podílu být nemůže, když tato pohledávka nebyla do aktiv dědictví ani zařazena. Žádné jiné právní ustanovení, ze kterého by soud prvního stupně dovodil skutečnost, že navrhovatelka je výlučnou nositelkou hmotného práva tvrzeného jejím „právním předchůdcem“, soud neuvedl. Soud prvního stupně ani nezdůvodnil, proč po vydání usnesení ze dne 10. 5. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-90, nezacházel s dědici [Anonymizováno] v řízení jako s nerozlučnými společníky. „Řízení o žalobě na plnění se musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka (nebo dluh) zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (nebo pasiv) dědictví.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách a pro poměry tzv. nesporného řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.“ 5. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh, aby společnost [právnická osoba]. byla uznána povinnou zaplatit navrhovatelce částku 12 794 552,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 1. 6. 2006. Ve výroku II. soud prvního stupně uložil navrhovatelce povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]. náhradu nákladů řízení ve výši 300 806 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve věci dědictví po zemřelém Jaromíru Pavlíčkovi za účasti výše jmenovaných pěti dědiců vyplývá, že do aktiv dědictví nebyl zařazen z důvodu neukončeného soudního řízení a nevyjasněného nároku zůstavitele na tento majetek členský podíl v Bytovém družstvu [právnická osoba], případně vypořádací podíl (Městský soud v Praze spisová značka 49 Cm 58/2006). Toto zjištění soud prvního stupně učinil z Rozhodnutí o dědictví. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 58/2006 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně [Jméno navrhovatelky] se žalobou podanou dne 10. 5. 2005 domáhala proti družstvu [Anonymizováno] určení, že [Anonymizováno] je členem žalovaného družstva (jmenovaný následně přistoupil do řízení na straně žalující). Po skončení dědického řízení bylo pokračováno na straně žalující s dědici po zemřelém [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. 49 Cm 58/2006-192, bylo řízení z důvodu zpětvzetí ze strany žalobců a), b), d) a e), mezi nimi a žalovaným, zastaveno (výrok I.) a návrh žalobce c) [Anonymizováno] na určení, že [Anonymizováno] je členem žalovaného družstva, byl odmítnut (výrok II.) Usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2019. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 79/2008 bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalobkyně [Jméno navrhovatelky] se domáhala proti [Anonymizováno] určení, že žalovaná není vlastníkem členského podílu v Bytovém družstvu [právnická osoba]. Na základě zpětvzetí žaloby bylo řízení usnesením ze dne 15. 10. 2018 (právní moc 6. 11. 2018) zastaveno. Soud dále zjistil, že [Jméno navrhovatelky] podala u zdejšího soudu dne 12. 11. 2020 proti společnosti [Jméno advokáta B]. a [Anonymizováno] žalobu na určení, že [Anonymizováno] byl nejpozději do dne 31. 3. 2005 členem Družstva [právnická osoba] a paní [Anonymizováno] není a nikdy nebyla členem tohoto družstva. Usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 73 Cm 177/2020-40, soud připustil přistoupení [Anonymizováno], [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]), [Anonymizováno] a [Anonymizováno] do řízení jako účastníků na straně žalované. Řízení není dosud skončeno. V dalším řízení navrhovatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 503/2015 a sp. zn. 21 Cdo 3644/2016 navrhla změnu petitu žaloby tak, že požadovala, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce částku 15 993 190,50 Kč s 9 % úrokem z prodlení od 1. 6. 2006 do zaplacení, přičemž plnění co do výše dědického podílu dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č.j. 37 D 29/2007-606, ve výši 8/30 náleží navrhovatelce, co do výše 8/30 [Anonymizováno], co do výše 8/30 [Anonymizováno], co do výše 1/10 [Anonymizováno] a co do výše 1/10 [Anonymizováno]. Navrhovatelka v této souvislosti uvedla, že byť navrhovatelé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] projevili vůli v řízení nepokračovat, nemohla tato skutečnost v případě existujícího tzv. nerozlučného společenství být učiněna platně a postup těchto účastníků nemůže vést k závěru, že by došlo k odnětí aktivní legitimace na straně navrhovatelky. Účastnice navrhla, aby soud návrh změny petitu žaloby nepřipustil. Zdůraznila, že navrhovatelka se tímto ve své podstatě domáhá, aby soud vypořádal v rámci dědictví dědický podíl, což zdejšímu soudu nepřísluší. Společnost má za to, že určení dědických podílů vztahující se k členskému podílu či vypořádacímu podílu by mělo být předmětem dodatečného dědického řízení. Navrhovatelkou odkazované judikáty se týkají dědického řízení, na projednávanou věc se proto nevztahují. Účastnice pak s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu navrhla zamítnutí návrhu z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky ve sporu. Poté soud prvního stupně uzavřel, že dle výše uvedených zjištění členský podíl ani vypořádací podíl v účastnici nebyl zahrnut do aktiv v rámci dědického řízení po zemřelém původním navrhovateli [Anonymizováno], a to z důvodu nevyjasněnosti (spornosti) členského podílu zůstavitele s odkazem na tehdy probíhající řízení sp. zn. 49 Cm 58/2006. Toto řízení bylo pravomocně zastaveno na základě zpětvzetí žaloby, přičemž v současné době probíhá nové řízení sp. zn. 73 Cm 177/2020 o určení, že [Anonymizováno] byl v rozhodné době členem družstva. Řízení není dosud skončeno. Jak uvedl odvolací soud ve zrušovacím usnesení, mají dědici po zůstaviteli postavení nerozlučných společníků. Řízení o žalobě na plnění se musí účastnit všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (pasiv) dědictví. V daném případě dva z pozůstalých dědiců vzali z důvodů sporování pohledávky uplatněné původním navrhovatelem [Anonymizováno] návrh na zaplacení vypořádacího podílu zpět a vyslovili svoji vůli v řízení nepokračovat. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že ani družstvo nevedlo v rozhodné době [Anonymizováno] jako člena družstva. Dle názoru soudu za dané situace nemůže být dána aktivní legitimace navrhovatelky ve sporu o zaplacení vypořádacího podílu, pokud na základě případného úspěchu o určovací žalobě neproběhne dodatečné dědické řízení. Ostatně tuto možnost v rámci vypořádání dědictví provedeném dodatečně zmínil i Nejvyšší soud v navrhovatelkou odkazovaném rozsudku ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3644/2016. Soud se proto ztotožňuje s námitkou účastnice, že mu v tomto řízení nepřísluší, aby posuzoval ve vztahu k vypořádacímu podílu, který nebyl zahrnut do aktiv dědictví, jednotlivé výše dědických podílů, jak se nově domáhala navrhovatelka. Shora uvedený návrh na změnu petitu žaloby proto soud nepřipustil. Soud tedy v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu návrh pro nedostatek věcné aktivní legitimace navrhovatelky zamítnul, aniž bylo třeba zabývat se vlastním meritem věci. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Do tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání z důvodů, že soud prvního stupně nepřihlédl k navrhovatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř., řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhovatelka především namítla nepřezkoumatelnost napadeného usnesení z důvodu, že soud prvního stupně neposlechl pokyn Vrchního soudu v Praze v jeho usnesení ze dne 31. 3. 2022, č. j. 7 Cmo 164/2021-304. Soud prvního stupně totiž nezdůvodnil, proč po vydání usnesení ze dne 10. 5. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-90, nezacházel s dědici [Anonymizováno] v řízení jako s nerozlučnými společníky. Dále navrhovatelka namítla, že dle jejího přesvědčení jí svědčí aktivní věcná legitimace a že je tedy oprávněná k podání předmětného návrhu. Proto ze strany soudu prvního stupně měl být její návrh posouzen i věcně. Navrhovatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka 21 Cdo 3644/2016, v němž je uvedeno, že „nedošlo-li (dosud) mezi více dědici k vypořádání pohledávky zůstavitele v řízení o dědictví nebo v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení § 175y odst. 1 o. s. ř. a nejde-li o majetek spravovaný správcem dědictví, jsou vůči zůstavitelově dlužníku dědici oprávněni (bez ohledu na to, zda jde o dluh dělitelný nebo nedělitelný) společně a nerozdílně; z užití ustanovení § 513 obč. zák. pak vyplývá, že kterýkoliv z dědiců může žádat po dlužníku celé plnění, samozřejmě s tím, že je nemůže požadovat ani zčásti – jestliže pohledávka zůstavitele dosud nebyla vypořádána mezi více dědici – pouze pro sebe, ale jen ve prospěch všech dědiců“. V souladu s výše uvedeným názorem Nejvyššího soudu je navrhovatelka přesvědčena o tom, že ji v daném řízení svědčí aktivní věcná legitimace, když je jedním z dědiců po zemřelém zůstaviteli. V souladu s výše prezentovaným názorem Nejvyššího soudu navrhovatelka ve svých podáních adresovaných soudu prvního stupně před vyhlášením napadeného usnesení dne 6. 1. 2023 jasně uvedla, že žalovaného plnění se domáhá nejen ve svůj prospěch, ale rovněž ve prospěch ostatních dědiců, kdy každému z nich z vymoženého plnění náleží příslušná část odpovídající jeho dědickému podílu, jak byl určen Rozhodnutím o dědictví. Navrhovatelka učinila rovněž návrh na úpravu žalobního petitu, aby odpovídal tomuto právnímu závěru, kdy tato změna nebyla soudem připuštěna s odůvodněním, že by tak soud zasahoval do dědického řízení. Navrhovatelka se s touto argumentací soudu prvního stupně neztotožňuje. Má za to, že domáhá-li se žalovaného plnění nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch ostatních dědiců, pak nelze tento postup zcela odpovídající právním závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu považovat za zásah do dědického řízení. Toto je naopak respektováno, a to právě vyjádřením jednotlivých dědických podílů, dle nichž by pak vymožené plnění mělo být rozděleno mezi jednotlivé dědice včetně navrhovatelky. Na základě shora uvedeného je navrhovatelka přesvědčena o tom, že ji v daném soudním sporu svědčí aktivní věcná legitimace a soud prvního stupně měl tak ke všem výše uvedeným skutečnostem přihlédnout a tyto zohlednit při posuzování věcné legitimace navrhovatelky. Ve zbývající části odvolání se navrhovatelka zabývá věcnou stránkou svého návrhu a obšírně k tomu argumentuje. Na závěr navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby rozhodl tak, že napadené usnesení se mění tak, že společnost je povinna zaplatit částku 15 993 90,50 Kč s 9 % úrokem z prodlení ode dne 1. 6. 2006 do zaplacení, kdy z toho částka ve výši 4 264 850,80 Kč (odpovídající dědickému podílu ve výši 8/30 dle Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606), náleží navrhovatelce [Jméno navrhovatelky], částka ve výši 4 264 850,80 Kč (odpovídající dědickému podílu ve výši 8/30 dle Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606) náleží [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], částka ve výši 4 264 850,80 Kč (odpovídající dědickému podílu ve výši 8/30 dle Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606) náleží [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], částka ve výši 1 599 319,05 Kč (odpovídající dědickému podílu ve výši 1/10 dle Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606) náleží [Anonymizováno], nar. 28. 4. 1978, bytem [adresa] a částka ve výši 1 599 319,05 Kč (odpovídající dědickému podílu ve výši 1/10 dle Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606) náleží [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]), nar. [Anonymizováno], bytem [adresa].

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky důvodné není.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro odvolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává v článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“).

9. Podle přechodných ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „ZOK“] a 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se na danou věc použije právní úprava platná do 31. 12. 2013.

10. Z Rozhodnutí o dědictví (č. l. 73) ve věci dědictví po [Anonymizováno], zemřelém 22. 1. 2007, odvolací soud zjistil, že do aktiv dědictví nebyl zařazen z důvodu neukončeného soudního řízení a nevyjasněného nároku zůstavitele členský podíl v Bytovém družstvu [právnická osoba], se sídlem [adresa], případně vypořádací podíl (Městský soud v Praze sp. zn. 49 Cm 58/2006). Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že nezařazení aktiva či pasiva dědictví do seznamu aktiv a pasiv nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y o. s. ř.). Podíly dědiců na dědictví byly stanoveny takto: poz. manželka [Jméno navrhovatelky] 8/30, po z. dcera [Anonymizováno] 8/30, poz. nezl. syn [Anonymizováno] 8/30, poz. syn [Anonymizováno] 1/10, poz. dcera [Anonymizováno] 1/10. Soud nabytí dědictví potvrdil podle dědických podílů v souladu s ustanovením § 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2017.

11. Podle § 233 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl.

12. Podle § 175y o. s. ř. (1) Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví. (2) Mimo případ, kdy byla provedena likvidace dědictví, nebrání usnesení soudu tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o dědictví, z něhož usnesení vzešlo, aby se domáhal svého práva žalobou.

13. Odvolací soud vyšel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně, doplněných v odvolacím řízení, a dospěl k následujícím závěrům.

14. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3644/2016, od kterého navrhovatelka odvíjí svoji aktivní legitimaci v řízení, se na posuzovanou věc nevztahuje. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem, jak vyplývá z jeho odůvodnění, se jednalo o žalobu žalobce podanou dne 17. 1. 2012 u Okresního soudu v Rakovníku, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná 1) zaplatila částku 100 500 Kč a žalovaná 2) částku 62 500 Kč, vše s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 21. 9. 2011 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je „jedním ze čtyř zákonných dědiců“ po V. Ch., zemřelém dne [Anonymizováno], který ještě za svého života poskytl v roce 2008 z peněz, které získal z prodeje svého domu, půjčku žalované 1) ve výši 402 000 Kč a žalované 2) ve výši 250 000 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky zůstavitele zůstaly „spornými a v dědictví vypořádány nebyly“, domáhá se žalobce, na něhož „s dědickým podílem přešel nárok na vrácení jedné čtvrtiny půjček“, zaplacení celkem 163 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění Nejvyšší soud dále uvedl, že v posuzované věci již rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 21 Cdo 503/2015-225, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dovodil, že řízení o žalobě podané podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu se musí – má-li být dána věcná legitimace – zúčastnit všichni dědici po zemřelém V. Ch., že však v projednávané věci žalobce neuplatnil právo podle ustanovení § 175y občanského soudního řádu, ale žalobou o splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu požadavek na vrácení jedné čtvrtiny půjček, které (podle jeho tvrzení) zůstavitel V. Ch. poskytl žalovaným, neboť měl za to, že na něho spolu „s dědickým podílem přešel nárok na vrácení jedné čtvrtiny půjček“. Lze tedy shrnout, že ve věci sp. zn. 21 Cdo 3644/2016 žalobce uplatnil své právo u soudu až po úmrtí zůstavitele, avšak nejednalo se o řízení podle § 175y o. s. ř.

15. Ve věci posuzované odvolacím soudem podal návrh na zahájení řízení [Anonymizováno] dne 6. 6. 2006. [Anonymizováno] po zahájení řízení dne [Anonymizováno] zemřel, přičemž řízení nebylo ke dni jeho smrti pravomocně skončeno. Jak vyplývá z Rozhodnutí o dědictví, v řízení o dědictví po zůstaviteli [Anonymizováno] nebylo rozhodnuto o tom, kterému z dědiců připadne pohledávka z právního důvodu vypořádacího podílu v účastnici a v jaké výši. Využil-li zůstavitel svého práva podat návrh vůči účastnici na zaplacení vypořádacího podílu podle § 233 odst. 1 obch. zák., vstupuje jako procesní nástupce do řízení zahájeného tímto návrhem na jeho místo dědic, jemuž připadla pohledávka z právního důvodu vypořádacího podílu. O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelého navrhovatele, soud rozhodne usnesením podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. Není-li v řízení o dědictví po zůstaviteli rozhodnuto o tom, kterému z dědiců připadne pohledávka z právního důvodu vypořádacího podílu v družstvu, jsou procesními nástupci zůstavitele všichni dědicové a mají postavení nerozlučných společníků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, ročník 2011, pod číslem 1, a v něm odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000, pod číslem 67).

16. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když návrh zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky.

17. Vzhledem k tomu, že návrhu na zahájení řízení nemohlo být vyhověno již z výše uvedeného důvodu, nezabýval se odvolací soud dalšími námitkami odvolatelky.

18. Odvolatelkou tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení soudu prvního stupně odvolací soud neshledal.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř., když pochybení neshledal ani v nákladovém výroku II.

20. Navrhovatelka v odvolání uplatnila nárok, který je co do výše i obsahu zcela odlišný od nároku uplatněného a projednaného před soudem prvního stupně. Jedná se tedy o nepřípustnou změnu návrhu (§ 211, § 95 a § 216 odst. 2 o. s. ř.), ke které odvolací soud nepřihlédl a vypořádal se s ní pouze v odůvodnění svého rozhodnutí. „Byla-li za odvolacího nebo dovolacího řízení učiněna nepřípustná změna návrhu, soud se tímto procesním úkonem při svém rozhodování nezabývá, neboť se k němu nepřihlíží (srov. § 41a odst. 3 a komentář k § 41a); postačí proto, aby se s touto otázkou, bude-li to třeba, vypořádal jen v důvodech rozhodnutí, kterým u něj bude řízení skončeno.“ (srov. DRÁPAL, Ljubomír. § 95 [Změna návrhu]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 623, marg. č. 3.). Vedle toho shodnou změnu návrhu uplatnila navrhovatelka již před soudem prvního stupně podáním ze dne 1. 9. 2022 (č. l. 323), upřesněnou při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 6. 1. 2023 (č. l. 331). Při témže jednání soud prvního stupně usnesením změnu návrhu nepřipustil. „Jestliže soud změnu návrhu nepřipustil, nelze tutéž změnu návrhu uplatnit znovu, ledaže by se změnily předpoklady, za nichž soud o změně návrhu rozhodoval.“ (srov. DRÁPAL, Ljubomír. § 95 [Změna návrhu]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 624, marg. č. 4.).

21. Při jednání odvolacího soudu navrhla navrhovatelka přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 177/2010. Uvedla, že žaloba byla k soudu podána dne 12. 11. 2020 [Jméno navrhovatelky] proti žalovaným [právnická osoba]. a [Anonymizováno]. [Jméno navrhovatelky] se v tomto řízení domáhá určení, že [Anonymizováno] byl nejpozději do dne 31. 3. 2005 členem [Anonymizováno] a paní [Anonymizováno] není a nikdy nebyla členem tohoto družstva. Navrhovatelka svůj návrh na přerušení odvolacího řízení odůvodnila tím, že pokud bude ve věci sp. zn. 73 Cm 177/2020 úspěšná, umožní to otevření dědického řízení a tím se vyřeší otázka její aktivní legitimace, neboť u každého z dědiců by byl určen jeho podíl, v důsledku čehož by již dědicové po zůstaviteli neměli postavení nerozlučných společníků.

22. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešená otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

23. Odvolací soud konstatuje, že vyřešení předběžné otázky, zda zemř. [Anonymizováno] zaniklo ke dni 31. 3. 2005 členství v Bytovém družstvu [právnická osoba], může mít význam pro rozhodnutí v řízení sp. zn. 41 Cm 124/2006. Návrh na přerušení řízení však zamítl (výrok I.) z důvodu hospodárnosti řízení, s přihlédnutím k okolnostem posuzované věci a ke stadiu, v jakém se řízení sp. zn. 41 Cm 124/2006 nachází.

24. Účastnice měla v odvolacím řízení plný úspěch. Výrok III. je proto odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení účastnice za právní zastupování činí odměna za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 49 420 Kč z punkta 12 794 552,40 Kč. Dále jí náleží režijní paušál ve výši 300 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, což je 10 441,20 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení činí tedy 60 161,20 Kč.

Poučení