7 Co 1128/2021- 98

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., v právní věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] c) [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] o zaplacení částky 450 000 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 6 C 65/2021-60 ze dne 4. 8. 2021, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku I. a II. ohledně žalobců a) a b) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku I. ohledně žalobce c) mění tak, že se žaloba v této části zamítá.

III. Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů před soudem obou stupňů částku 30 357,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

VI. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku III. ohledně částky 3 000 Kč potvrzuje, ve zbývající části se mění tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek 1 500 Kč se žalovanému neukládá.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali podanou žalobou zaplacení částky 150 000 Kč každému z nich jako náhrady nemajetkové újmy, neboť dne 3. 3. 2019 v 17:10 hodin došlo na silnici první třídy [číslo] mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, při které žalovaný zavinil střet s protijedoucím osobním automobilem, řízeným [jméno] [příjmení], narozeným [datum narození], jenž v důsledku dopravní nehody následně dne [datum úmrtí] zemřel. Žalobkyně a) a žalobce b) byli vnoučaty zesnulého [jméno] [příjmení]. Žalobce c) byl zetěm zesnulého. Žalobci a) a b) žili se svou matkou, která je manželkou žalobce c), všichni pohromadě v jednom domě se zemřelým [jméno] [příjmení] a jeho ženou. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zasaženo do soukromí celé rodiny, kde si všichni pomáhali a byli si oporou. Žalobci pozbyli jednu z nejvyšších citových hodnot podílet se se všemi členy rodiny na rodinném štěstí a možnosti rozvoje rodinného života. Soužití v jednom domě trvalo po dobu 12 let a k častým kontaktům docházelo i poté, co se žalobci odstěhovali jen pár metrů od původního společného bydliště. [příjmení] [jméno] [příjmení] podporoval žalobkyni a) na studiích. Po smrti babičky žalobců v roce 2013 společně trávili víkendy včetně společných obědů. Žalobci (vnoučata a zeť) pomáhali zemřelému s domácností a s pracemi na zahradě. Zákonný pojistitel žalovaného [právnická osoba] (dále jen vedlejší účastník) vyplatil každému ze žalobců za nemajetkovou újmu částka 100 000 Kč. Proti žalovanému bylo vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. [spisová značka], ke kterému se žalobci připojili s nárokem na doplatek vzniklé nemajetkové újmy. Usnesením č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Prachaticích trestní stíhání žalovaného podmíněně zastavil a zároveň žalovanému podle § 307 odst. 4 trestního řádu uložil, aby ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání nahradil žalobcům způsobenou škodu. Za přiměřenou nemajetkovou újmu poškozených považoval trestní soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí částku ve výši kolem 250 000 Kč. Přes výzvu žalobců k doplatku nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč v souladu s usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání žalovaného žalovaný ani jeho zákonný pojistitel, vedlejší účastník, tuto částku neuhradili. Žalobci se proto domáhali každý jednotlivě zaplacení částky 150 000 Kč.

2. Podle žalovaného žalobci neprokázali vznik duševních útrap spojených se smrtí zesnulého, jejich dědečka a tchána. V případě žalobce c) nejde podle žalobce o takovou osobu blízkou zemřelého, které by náležela náhrada za nemajetkovou újmu ve smyslu § 2959 o. z. Namítal, že zákonodárcem použitý pojem„ útrapy“ svědčí o tom, že smutek ze ztráty osoby blízké musí dosahovat určité vyšší intenzity a že satisfakce náleží pouze těm, kterým byl zesnulý skutečně nejbližší, nikoliv širokému okruhu vzdálených příbuzných či přátel. Vzdálenějším příbuzným ve třetím a vyšším stupni příbuzenství ve smyslu § 773 o. z., osobám sešvagřeným ve smyslu § 774 o. z., může nárok na satisfakci podle § 2959 o. z. vzniknout pouze ve výjimečných případech, kdy je na základě konkrétních prokázaných okolností vztahu mezi zemřelým a pozůstalým možné dovodit, že ztráta blízké osoby způsobila pozůstalému útrapy, které se svou povahou blíží ztrátě pociťované ze strany nejbližších příbuzných. Podle žalovaného takové okolnosti nejsou žalobcem c) tvrzeny a neměl by mít proto nárok na jakékoliv plnění. Přesto mu byla pojišťovnou vyplacena částka 100 000 Kč. V případě žalobců a) a b) pak žalovaný považoval vyplacenou částku 100 000 Kč za dostatečnou náhradu, neboť oba žalobci nebyli na zemřelém existenčně závislými a nesdíleli s ním již společnou domácnost. Žalovaný si byl od počátku vědom svého pochybení a omluvil se za něj v průběhu trestního řízení. Navrhl proto žalobu zamítnout.

3. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 8. 2021, č. j. 6 C 65/2021-60 (dále jen napadený rozsudek) žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců 150 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení každému ze žalobců částku 15 609 Kč (výrok II.). Ve výroku III. pak stanovil povinnost žalovaného, na kterého přešla poplatková povinnost, zaplatit soudní poplatek 4 500 Kč státu, České republice.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný zavinil dopravní nehodu v důsledku které žalobci utrpěli ztrátu osoby blízké, o čemž„ nebylo mezi účastníky rozporu“. Prvostupňový soud převzal tato skutková zjištění z trestního řízení, kdy Okresní soud v Prachaticích usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2020 podmíněně zastavil trestní stíhání žalovaného pro skutek dopravní nehody ze dne 3. 3. 2019, následkem které zemřel [jméno] [příjmení], dědeček a tchán žalobců. V jednání žalovaného byl spatřován přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kdy žalovaný jako řidič osobního automobilu při projíždění mírné pravotočivé začátky nejel při pravém okraji vozovky, nýbrž přejel plně do protisměru, kde se čelně střetl s protijedoucím vozidlem řízeným zemřelým [jméno] [příjmení] a porušil tak důležitou povinnost uloženou zákonem. Sporné skutečnosti, tj. zdali žalobci utrpěli v důsledku jednání žalovaného, které zapříčinilo úmrtí jejich dědečka a tchána, duševní útrapy a náleží-li jim nemajetková újma, posoudil prvostupňový soud rovněž na základě důkazů provedených v trestním řízení. Z výpovědí žalobců a) a b) učinil skutkový závěr, že oba, jako vnučka a vnuk, byli po celé dětství v úzkém kontaktu se zemřelým, s nímž 10 let žili dokonce ve společné domácnosti, vytvořili si tak se svým dědou velice úzké kontakty, které přetrvávaly až do pozdějšího věku. Žalobkyně a) byla podporována zemřelým [jméno] [příjmení] na studiích a se žalobcem b) udržoval úzké kontakty prostřednictvím činnosti u dobrovolných hasičů. Za osobou blízkou, která utrpěla duševní újmu smrtí [jméno] [příjmení], považoval prvostupňový soud i žalobce c), neboť se zemřelým od roku 1998, od svých 22 let, žil po dobu 10 let ve společné domácnosti, fungovali jako rodina, zemřelý [jméno] [příjmení] byl přirozenou autoritou a hlavou celé rodiny a úzké vztahy nebyly porušeny ani poté, co se odstěhovali do nového bydliště vzdáleného asi 50 m, nadále se scházeli, komunikovali, společně dělali zejména mužské práce a vztah se zemřelým opětovně posílili po jeho ovdovění v roce 2013. Prvostupňový soud uzavřel své skutkové závěry tak, že své postavení hlavy rodiny a přirozené autority si [jméno] [příjmení] pro všechny uchoval i po odstěhování, nadále mezi nimi existovaly úzké rodinné kontakty. Všichni žalobci proto splňovali nárok na úhradu nemajetkové újmy ve smyslu § [číslo] o. z a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, rozsudek 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018. Při zohlednění průměrné mzdy v roce 2018 (v rozsudku chybně 2019) ve výši 31 885 Kč považoval prvostupňový soud uplatněnou částku 150 000 Kč s přihlédnutím k vyplaceným 100 000 Kč vedlejším účastníkem za částku adekvátní. Pokud Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí přiznal nejbližším příbuzným v řadě přímé dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy, byla podle prvostupňového soudu u vnoučat a zetě s blízkými vztahy k zemřelému žalovaná částka 150 000 Kč (+ vyplacených 100 000 Kč) odpovídající 40% nároku nejbližších příbuzných, který byl podle potvrzení z 30. 3. 2020 uspokojen výplatou částek ve výši 600 000 Kč každé z dcer zemřelého [jméno] [příjmení] vedlejším účastníkem (což odpovídá necelému devatenáctinásobku zjištěné výše průměrné mzdy v roce 2018), zcela přiměřená jimi utrpěné újmě a žalobě vyhověl. Žalovanému uložil každému ze žalobců zaplatit částku 150 000 Kč. Splatnost ve smyslu § 160 o. s. ř. prodloužil na 30 dnů, aby měl žalovaný dostatečný časový prostor pro jednání s vedlejším účastníkem a plnění. Úspěšným žalobcům pak přiznal náhradu nákladů řízení, každému 15 609 Kč.

5. Proti rozsudku se žalovaný odvolal, a to do výroku I., kterým přiznal prvostupňový soud každému ze žalobců částku 150 000 Kč, stejně i do výroku II., kde mu bylo uloženo uhradit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku 15 609 Kč a rovněž odvolání směřovalo i proti výroku III., kterým mu byla uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby ve výši 4 500 Kč. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce c), jako zeť zemřelého, je osobou, které by náležela náhrada ve smyslu ust. § 2959 o. z., protože se nejedná o nejbližšího příbuzného a intenzita jeho vztahu není srovnatelná se vztahy nejbližších příbuzných. Odkázal na § 22 odst. 1 o. z. upravující postavení osoby blízké a na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, určující kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o výši náhrady. Zdůraznil, že použitý pojem„ útrapy“ a vyjmenování osob, kterým náleží náhrada dle cit. ust. § 2959 o. z. znamená, že nárok vzniká jen osobám, které byly zemřelému v rámci rodinných vztahů nejbližší, nikoli každé osobě blízké ve smyslu § 22 o. z., typicky se může jednat o sourozence, prarodiče či vnoučata. S odkazem na judikaturu argumentoval tím, že jen výjimečně dochází k přiznávání satisfakce jiným osobám blízkým, než vyjmenovaným v předmětném ustanovení, a podle něho žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možné vyvodit, že smrtí pana [příjmení] byly žalobci c) způsobeny útrapy, které se svou povahou blíží ztrátě nejbližšího příbuzného, prokázány nebyly a nelze takový závěr učinit podle žalovaného ani ze společného soužití v jedné domácnosti se zemřelým v minulosti. Dále žalovaný v odvolání namítal, že žalobce c) neuvedl, jakým způsobem a v jakém rozsahu byl smrtí zemřelého zasažen. Výši přiznané náhrady za duševní útrapy způsobené žalobcům a) a b) pak považoval za nepřiměřeně vysokou, vymykající se rozhodovací praxi soudů s přihlédnutím k vyplacené částce 100 000 Kč vedlejším účastníkem, když tato již vyplacená částka byla dostačující. Navrhl proto napadený rozsudek změnit, žalobu zamítnout, případně zrušit a věc vrátit k novému projednání soudu prvního stupně.

6. Vedlejší účastník na straně žalovaného se k podanému odvolání žalovaného vyjádřil tak, že při úmrtí vedlejšího příbuzného mají duševní útrapy odlišný charakter, neboť prarodič, tchán, nehraje v životě pozůstalých, vnoučete či zetě,„ hlavní roli“, ale v jejich životech je vedlejší postavou bez ohledu na jeho oblíbenost a autoritu v širší rodině. [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl nikdy prvotním pečovatelem. Žalobci jsou dospělí, mají vlastní rodiny, partnery a životy. Nebyla zjištěna zásadní proměna pracovního, partnerského či jiného života žalobců po smrti jejich dědečka a tchána, byť úmrtí každého rodinného příslušníka z širší rodiny při dopravní nehodě je bolestnou událostí. Nebyl prokázán vztah finanční nebo jiné závislosti, která by odůvodňovala nadstandardní stotisícové odškodnění pro žalobce. Bez zajímavosti podle vedlejšího účastníka není ani to, že by podle„ starého“ občanského zákoníku žalobcům žádný nárok na jednorázové odškodnění nevznikl a jelikož vedlejší účastník vyplatil každému ze žalobců 100 000 Kč, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.

7. Žalobci se ve svém vyjádření k odvolání plně ztotožnili se skutkovými závěry a právním hodnocením soudu prvního stupně a navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v části.

9. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zavinění poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradu vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i odvolací soud poté, kdy se ujistil při jednání před odvolacím soudem, že skutkové okolnosti spočívající v tom, že dne 3. 3. 2019 na silnici první třídy [číslo] v úseku mezi obcemi [obec] a [obec] žalovaný jako řidič osobního automobilu [registrační značka] v rozporu s ust. § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu) se nechoval ohleduplně, své chování nepřizpůsobil dopravně technickému stavu pozemní komunikace, svým schopnostem, neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích, nevěnoval se plně řízení vozidla a při projíždění mírné pravotočivé zatáčky nejel z vozidlem při pravém okraji vozovky, nýbrž přejel plynule do protisměrného jízdního pruhu, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním automobilem [registrační značka] řízeným [jméno] [příjmení], který při této nehodě utrpěl řadu zranění a na následky těchto zranění dne [datum úmrtí] zemřel, jsou mezi účastníky nesporné. Výpovědím všech tří žalobců učiněným v rámci uvedeného trestního řízení odpovídá i skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že všichni žalobci žili více jak 10 let ve společné domácnosti, měli úzké rodinné vztahy standardní fungující rodiny, jejíž členové, nevyjímaje žalobce c) a zemřelého [jméno] [příjmení], si vzájemně pomáhali, podporovali se, vedli společný rodinný život. S ohledem na víc jak desetileté soužití ve společné domácnosti, které začalo v době, kdy bylo žalobci c) 22 let a na navazující rodinné vztahy na velice dobré úrovni až do smrti [jméno] [příjmení], lze i žalobce c) považovat za osobu blízkou mající nárok na odčinění ze strany škůdce za způsobené duševní útrapy. Odvolací soud pak plně akceptoval úvahy soudu prvního stupně o výši odškodnění žalobců a) a b), vnoučat zemřelého, jakožto příbuzných v přímé linii, v bližším stupni příbuzenství oproti žalobci c). Úvahy o výši odškodnění odpovídají standardní judikatuře. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 prvostupňovým soudem, ale i navazující judikatura, například rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, zveřejněné pod č. 52/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, umožňují vycházet při náhradě nemajetkové újmy z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok přecházející smrti poškozeného. U osob nejbližších je pak možné považovat za adekvátní náhradu až dvacetinásobek průměrné mzdy (obdobně Krajský soud v Ostravě v rozhodnutí z 2. 12. 2014, sp. zn. 6 To 370/2014). Uvedené rozhodnutí i další judikatura odstupňuje násobky průměrné měsíční mzdy v předchozím roce i u dalších osob blízkých podle § 22 o. z. Pokud prvostupňový soud přiznal žalobci a) a b), vnoučatům zemřelého, téměř osminásobek průměrné měsíční mzdy v předchozím roce (judikatura připouští u sourozenců a vnuků až čtrnáctinásobek, srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 370/2014 ze dne 23. 10. 2015 a navazující judikaturu, např. sp. zn. 6 To 122/2016), nevybočil tak zásadně z judikaturních závěrů obecných soudů použitým násobkem průměrné měsíční mzdy, ani absolutní částkou, kterou považuje ustálená judikatura za adekvátní nemajetkovou újmu vzniklou duševními útrapami při smrti osoby blízké, zohlednil tak konkrétní okolnosti rodinného života poškozených včetně seniorního věku zemřelé osoby blízké. Přiznaná výše náhrady, která má být satisfakcí za narušení rodinného života osoby blízké, výše přiznaného odškodnění jednotlivým osobám blízkým, by měly být ve vyváženém poměru. Prvostupňový soud neučinil skutkové zjištění, ze kterého by vyplývalo, že by vztahy zemřelého k žalobci c), zeti zemřelého, byly bližší, než vztahy k jeho vnoučatům, žalobcům a) a b), kteří jsou příbuznými ve vztahu k zemřelému v řadě přímé, nikoli jen o osoby v poměru rodinném nebo obdobném ve smyslu § 22 o. z. Další částka odškodného přesahující již vyplacenou peněžitou náhradu žalobci c) ve výši 100 000 Kč (což je trojnásobek průměrné měsíční mzdy v předchozím roce), se proto jeví jako mimořádnými okolnostmi neodůvodněná. Rozpětí peněžité náhrady v případě usmrcení osoby blízké bylo stanoveno judikaturou Nejvyššího soudu, například v rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 ze dne 12. 4. 2016 a činilo 240 000 – 500 000 Kč (ve vztahu k osobám nejbližším, jako jsou rodiče, děti a manželé, nejsou-li v konkrétním případě naplněna kritéria pro zvýšení nebo snížení). Rozlišení výše náhrady mezi žalobci různého stupně příbuzenství, kteří žili ve standardní fungující rodině, zamezuje nežádoucí paušalizaci a zajišťuje zohlednění objektivních kritérií individuálního případu tak, aby se všem oprávněným dostalo přiměřené náhrady (srovnej IV. ÚS 2578/19). Ani postoj škůdce ke škodné události, který uznal svoji odpovědnost nebo majetkové poměry škůdce, neodůvodňují nepřiznání odškodnění žalobcům a) a b) či jeho navýšení nad již vyplacenou částku 100 000 Kč u žalobce c). Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvého stupně ve vztahu k žalobcům a) a b) jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to jak ve věci samé, tak ohledně nákladů řízení (výrok I. a II. ve vztahu k žalobcům a) a b)). Ve vztahu k žalobci c) pak odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, když již vyplacenou náhradu vedlejším účastníkem 100 000 Kč je možné ve vztahu k výši vyplacené a přiznané náhrady žalobcům a) a b) a k okolnostem posuzované věci považovat za přiměřenou.

11. Úspěšnému žalovanému byla přiznána podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení a řízení před soudem prvního stupně vůči žalobci c), když rozsudek soudu prvního stupně byl vůči němu změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT). Odměna advokátovi žalovaného náleží za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě obsahující právní rozbor z 204.2021, účast při ústním jednání dne 21. 6. 2021 a závěrečné vyjádření ze dne 20. 7. 2021). Zástupce žalovaného požadoval odměnu za pět úkonů právní pomoci, ale neodůvodněný odpor proti vydanému platebnímu rozkazu ze dne 13. 4. 2021 ani souhlas s přečtením protokolu obsahující výpovědi žalobců v trestním řízení ze dne 1. 6. 2021 nejsou úkony právní služby ve smyslu § 11 AT. Podle § 9 odst. 4 AT činí sazba za jeden úkon z tarifní hodnoty 50 000 Kč 3 100 Kč. Žalovanému náleží dále jedna třetina hotových výdajů, kam patří náhrada za tři režijní paušály a cestovné (3 100 x 4 = 12 400 + 1/3 z 4 x 300 tj. 400 Kč + 21% DPH 2 688 Kč, což je včetně DPH 15 488 Kč). Na cestovném k jednání u soudu prvního stupně požadoval žalovaný uhradit 1 704 Kč, což nepřevyšuje částku, kterou by bylo možné žalovanému přiznat podle vyhl. č. 589/2020 Sb. o cestovních náhradách. Jedna třetina je pak 568 Kč, z toho 21 % DPH 119,28 Kč. Další položkou nákladů je soudní poplatek, jeho poměrná část 1 500 Kč, celkem představují náklady řízení žalovaného vůči žalobci c) před soudem prvního stupně 17 675,28 Kč. Před soudem odvolacím vznikly žalovanému vůči žalobci c) náklady řízení představující odměnu advokáta za dva a půl úkonu právní pomoci advokáta, za třetinu hotových výdajů, kam patří náhrada za tři režijní paušály, cestovné k jednání před odvolacím soudem dne 8. 12. 2021 a cestovné k vyhlášení rozhodnutí 15. 12. 2021 (2,5 x 3 100 = 7 750 + 1/3 3 x 300, tj. 300 Kč + 1/3 cestovného z částky 1 787,20 Kč za dvě cesty, tedy jedna třetina z částky 3 054,40 Kč, což je 1 191,50 Kč, 21 % DPH 1 940,70 Kč), poslední položku nákladů řízení představuje poměrná část zaplaceného soudního poplatku z odvolání 1 500 Kč. Náhrady za ztrátu času se žalovaný vzdal. Celkem činí náklady odvolacího řízení žalovaného vůči žalobci c) 12 682,20 Kč. Při vyčíslení cestovného účtoval žalovaný 306 km osobním vozem s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,3 l /100 km, vyhláškovou cenu nafty 27,20 Kč a náhradu 4,40 Kč za km (306 x 4,40 = 1 346 Kč, 306 x 0,053 x 27,20 = 441,20 Kč, celkem 1 787,20 Kč, za dvě cesty 3 574,40 Kč, z toho 1/3 je 1 191,46 Kč). Náklady žalovaného před soudy obou stupňů vůči žalobci c) tak činily celkem 30 357,50 Kč a žalobce je povinen uhradit je žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Úspěšní žalobci a) a b) mají podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jejich náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní pomoci a jedna třetina hotových nákladů zahrnujících úhradu za dva režijní paušály a cestovné k odvolacímu soudu k jednání dne 8. 12. 2021. Odměna je počítána v částce 50 000 Kč tarifní hodnoty (§ 9 odst. 4 písm. a) AT), což je 3 100 Kč za jeden úkon právní služby za použití § 12 odst. 4 uvedené vyhlášky se snižuje odměna při zastoupení více osob o 20 %, jeden úkon právní služby tak činí 2 480 Kč Náklady pak činí celkem 6 625 Kč (2 x 2 480 Kč = 4 960 + 1/3 z 600 Kč = 200 Kč, celkem 5 160 Kč + 21 % DPH 1 083,60 Kč + 1/3 cestovného včetně DPH z 1 144 Kč, což je 381, 478 Kč). Cestovné bylo vyúčtováno v souladu s vyhl. č. 589/2020 Sb. o cestovních náhradách k odvolacímu soudu z Prachatic do Českých Budějovic a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,1 l motorové nafty /100 km, vyhláškové ceně 27,20 Kč, což je 2 x 45 km (2 x 45 x 4,40 = 396 + 0,061 x 27,20 x 90 = 149,40 a ztráta času 4 půlhodiny po 100 Kč 400 Kč + 21 % DPH 198,53 Kč = 1 144 Kč). Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobci a) a b) každému jednotlivě částku 6 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).