7 Co 1182/2021-443

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Papouškové a soudkyň JUDr. Marie Korbelové a JUDr. Marie Rudolfové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 434 473 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 C 179/2015-365, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 239 553,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 46 202,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku v odstavci I. rozhodl tak, že žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 434 473 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 434 473 Kč od 1. 6. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % do 15 dnů, se zamítá. Dále v odstavci II. uložil soud žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 251 079,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalované částky se žalobce domáhal s tvrzením, že se jedná o neuhrazenou část ceny za dílo zhotovené žalobcem pro žalovaného dle smlouvy o dílo [číslo smlouvy] [obec] [anonymizováno] [rok], jejímž předmětem bylo kompletní provedení tepelných izolací a izolací proti vodě na střeše objektu, tepelné izolace a izolace proti vodě zelených střech včetně substrátu, provedení klempířských konstrukcí na střeše a fasádě objektu na akci„ [anonymizována tři slova] [obec], [příjmení] [jméno]“. K tomu žalobce uváděl, že cena ve smlouvě ve výši 967 590 Kč byla stanovena v závislosti na celkové ploše, která měla činit 718 m2 (plocha vyplývající z položkového rozpočtu), když ale skutečně pak provedeno bylo 957 m2 střechy. Žalobce tudíž žádal úhradu prací provedených nad rámec uzavřené smlouvy o dílo, a to v cenách dle odsouhlaseného položkového rozpočtu. Na výzvu žalobce ze dne 2. 5. 2014 žalovaná požadavku žalobce nevyhověla. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru o skutkovém stavu věci, jež je podrobně popsán v bodě 16. odůvodnění rozsudku. Takto vycházel ze zjištění, že smlouva o dílo byla dne 16. 11. 2012 mezi účastníky uzavřena po výběrovém řízení, když v čl. IV smlouvy byl předmět díla podrobně specifikován s tím, že sjednané práce spočívající v provedení tepelných izolací a izolací proti vodě provede žalobce dle schválené projektové dokumentace dále přesně označené, přičemž rozsah, obsah, technické řešení, způsob a podmínky provádění díla budou v souladu s cenovou nabídkou ze dne 29. 10. 2012, která tvořila přílohu smlouvy a rovněž dle oboustranně odsouhlaseného položkového rozpočtu. Cena pak byla sjednána po slevě bez DPH částkou 1 652 398 Kč. Výslovně strany ujednaly, že cena díla může být upravena pouze písemnou dohodou smluvních stran při změně právních nebo daňových předpisů, při změně rozsahu předmětu smlouvy, zejména sjednaného rozsahu nebo obsahu díla či technického řešení provádění díla, na nichž se smluvní strany vzájemně dohodnou. Soud dále vycházel ze závěru, že dílo bylo předáno a převzato dne 28. 6. 2013. Žalobce vyúčtoval fakturou č. 30414 ze dne 4. 4. 2014 žalované vícepráce na dodávku a montáž vodotěsné a tepelné izolace na předmětné stavbě, když ve faktuře se odkazovalo na přiložený soupis provedených prací a dodávek. V dalším soud uzavřel, že v řízení nebylo předloženo písemné ujednání, které by měnilo uzavřenou smlouvu o dílo, jak bylo výslovně sjednáno ve smlouvě o dílo, tedy, že by strany jakkoliv měnily uzavřenou smlouvu o dílo, když cena mohla být upravena výlučně písemnou dohodou smluvních stran, stejně tak mohlo dojít ke změně rozsahu, obsahu nebo technického řešení díla jedině vzájemnou dohodou. Žalobce provedl kompletní předmět díla, což bylo doloženo jak výpovědí svědků, tak zápisem o předání a převzetí díla. Jestliže po několika měsících žádá žalobce doplatek ceny díla, pak ale nemá k dispozici žádnou dohodu se žalovanou, ve které by mělo dojít ke změně sjednané ceny za dílo tak, aby to odpovídalo smlouvě a všeobecným obchodním podmínkám pro provedení díla. Dle soudu prvního stupně mohl žalobce již při provádění díla samotného zjistit rozdíl ve výměře střechy a situaci řešit. Stejně tak měl k dispozici dostupné podklady k tomu, aby nabídl odpovídající cenu, za níž dílo vyhotoví. Smlouvu včetně ujednání o ceně podepsal, tudíž ji akceptoval. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 537 odst. 1 až 3 obch. zák., dále ust. § 546 odst. 1 téhož zákona znovu zdůrazňoval, že cenu za dílo účastníci sjednali jako cenu pevnou s tím, že účtována byla na základě oboustranně odsouhlasených soupisů skutečně provedených prací. Na výši ceny dle soudu prvního stupně nemá vliv okolnost, že cena byla určena na základě rozpočtu, který měl žalobce k dispozici, když cena byla stanovena jako pevná, zároveň byla poptávaná i sjednaná jako cena za kompletní dílo. Vzhledem k tomu, že nebyl uzavřen dodatek ke smlouvě, nelze jen na základě soupisu provedených prací fakturovat více, než byla cena sjednaná. K tomu dále soud argumentoval obsahem zápisu o předání a převzetí díla, kde žalobce mimo jiné prohlásil, že zjišťovací protokol a soupis provedených prací pro konečnou fakturu představuje úplné a konečné vyrovnání všech částek, na které má podle smlouvy nárok. Žalobce do zápisu nepřipojil žádnou svoji výhradu ve smyslu toho, že dílo provedl ve větším než sjednaném rozsahu. Za situace, že měl žalobce veškeré podklady pro stanovení ceny v rámci výběrového řízení, měl jednat s maximální mírou odbornosti, znalosti a opatrnosti. Závěrem soudu tedy bylo, že se strany nedohodly na zvýšení ceny dle ust. § 549 obch. zák. s tím, že žalobcem uplatněný nárok nelze žádat ani jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 451 a § 454 obč. zák., když v daném případě šlo o plnění na základě smlouvy o dílo, kdy ale nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací. Odkazováno bylo zároveň na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1043/2005. Protože žalobci nárok na úhradu částky nad rámec ceny sjednané ve smlouvě o dílo nevznikl, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Výrok o nákladech řízení byl podrobně odůvodněn v bodě 23., když úspěšné žalované byly přiznány dále podrobně specifikované náklady spojené s tímto řízením, přičemž zároveň měl soud prvního stupně za to, že nelze přistoupit k moderaci nákladů řízení dle ust. § 150 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci odvolání, když odvolání žalované směřovalo výlučně proti výroku o nákladech řízení.

3. Žalobce ve svém odvolání jednak argumentoval zněním smlouvy o dílo uzavřené účastníky, kde předmět díla je podrobně vymezen, když proveden měl být podle projektové dokumentace v souladu s přílohou č. 2 smlouvy, včetně oboustranně odsouhlaseného položkového rozpočtu. Dále odkazoval žalobce na rozsudek zdejšího soud, č. j. 22 Co 448/2020, jež se týkal sporu týchž účastníků a stejné zakázky, kdy měl zdejší odvolací soud vyslovit, že„ konkrétní, a tedy rozhodující pro určení předmětu díla podle čl. IV odst. 1 smlouvy byl oboustranně odsouhlasený položkový rozpočet“. Žalobce trval na tom, že předmět díla nebyl stanoven projektovou dokumentací, ale položkovým rozpočtem, když ten byl vyhotoven žalovanou a dle něj učiněna nabídka ceny díla. Cena pak vycházela z výměr v položkovém rozpočtu ceny za 1 m2. Dle žalobce projektová dokumentace zahrnovala pouze podmínky pro technické řešení stavby. Odvolatel dále zdůrazňoval, že znalecký posudek vyhotovený v tomto řízení stanovil, že předmětem díla byla plocha 981,098 m2. Znovu zdůrazňoval, a to s odkazem na doslovné znění uzavřené smlouvy, že stavba měla být provedena dle schválené projektové dokumentace v souladu s cenovou nabídkou včetně odsouhlaseného položkového rozpočtu. Tak byl určen rozsah a kvalita díla, a žalobce ji provedl právě v rozsahu 981,098 m2. V posledně uvedeném rozsahu žalovaný také dílo převzal bez námitek, dílo bylo provedeno podle oboustranně odsouhlaseného položkového rozpočtu. Skutečnost, že výměra v něm byla uvedena nesprávně, způsobila žalovaná. K tomu dodával opakovaně, že podle smlouvy je rozsah díla stanoven„ dle schválené PD a dle odsouhlaseného položkového rozpočtu“. V dalším odkazoval žalobce na výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] s tím, že i tyto důkazy dokládají, že žalobce práce provedl podle projektové dokumentace, jak stanoví smlouva o dílo, když cena díla má být stanovena a vypočtena podle položkového rozpočtu, projektové dokumentace a skutečného rozsahu provedených prací. Takovou cenu je žalovaná povinna zaplatit, byť sjednána byla cena odpovídající položkovému rozpočtu předloženému objednatelem. Okolnost, že bylo dílo zhotoveno ve větším rozsahu, než předpokládala smlouva, je důsledek postupu žalované, která mu předložila nesprávné podklady. Zdůrazňováno bylo i to, že dílo v průběhu jeho zhotovování žalovaná průběžně přebírala, za absurdní pokládal odvolatel to, že by při zhotovení díla skončil s prací tehdy, pokud by byla zhotovená část odpovídající ploše střechy uvedené ve smlouvě o dílo, když k tomu odkazoval na řadu rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR. Jestliže provedl žalobce zateplení střechy nad výměru chybně uvedenou, pak jde o provedení díla a nikoliv o vícepráce. Žalobce pak podrobně citoval z nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1283/2016, když v něm uvedený soud mimo jiné vyslovil, že použití závěru ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nesmí vést obecné soudy pouze k formálnímu posouzení, zda došlo k plnění nad rámec sjednaného díla, zda mezi tímto plněním a smlouvou sjednaným dílem byla nějaká souvislost. V tam projednávané věci uzavřel Ústavní soud, že jestliže rozsah prací spojených s výstavbou podchodu, jenž byl vybudován s vědomím zástupce vedlejší účastnice, nejen že přesáhl tato nezbytná související plnění, ale fakticky vedl ke zhotovení podchodu podle stavební dokumentace, tvořícího z hlediska celkového posouzení odlišné samostatné plnění, pak na něj nelze vztáhnout uvedenou smlouvu o dílo. Dále argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 895/2020, v němž mimo jiné byl vysloven závěr, že soudu přísluší zabývat se otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, když na místě je zvolit takovou interpretaci, výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý. Dále bylo odkazováno na rozhodnutí téhož osudu, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016, týkající se aplikace základní zásady zakotvené v ust. § 8 zák. č. 89/2012 Sb., dle kterého lze odepřít právní ochranu takovému výkonu práva, který je sice formálně v souladu se zákonem, avšak s ohledem na okolnosti případu je nepřijatelný. Ve vztahu k požadavku, aby výklad a aplikace soudu směřovala ke spravedlivému výsledku, odkazoval žalobce na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3324/2011. Ke stejnému požadavku, tedy, aby výsledek aplikace práva byl spravedlivý, poukazoval žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2221/2007, ve vztahu k aplikaci zákona na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011. V dalším se žalobce vrátil k okolnostem předmětného závazkového vztahu, kdy se nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že rozsah díla je určen projektovou dokumentací, ale položkovým rozpočtem, který byl objednatelem předložen jako návrh pro uzavření smlouvy. Jestliže se soud nevypořádal s rozporem mezi položkovým rozpočtem a projektovou dokumentací, pak nelze ani výkladem zjistit, který z těchto podkladů skutečně odpovídá uzavřené smlouvě. Vyjádřil přesvědčení, že rozsudek je v rozporu jak s provedenými důkazy, tak s ustálenou judikaturou. Žalobce brojil i proti výroku o nákladech řízení s tím, že soud prvního stupně přiznal v nákladech řízení i úkony, za které být přiznány neměly, zejména však vytýkal soudu prvního stupně, že neaplikoval ust. § 150 o. s. ř., když k tomu byly splněny zákonné předpoklady a daná situace odpovídala i závěrům judikatury vyšších soudů v této problematice. K tomu zejména zdůrazňoval, že přihlédnuto mělo být nejen k majetkovým poměrům, rovněž k postoji účastníků v průběhu řízení a okolnostem při zahájení řízení, také měl zvažovat, zda je možné na oprávněném účastníku spravedlivě požadovat, aby náklady jím vynaložené nesl ze svého. K tomu dodával, že žalobce je živnostník s nesrovnatelně horšími majetkovými poměry než žalovaná, když úhrada nákladů řízení pro žalobce činí téměř likvidační částku. Soud také nezohledňoval pochybení žalované, když část díla provedl žalobce na své náklady, zakázka se tím pro něj stala ztrátovou. Žalovaná se tak obohatila na úkor žalobce jeho uvedením v omyl a ještě jí byly přiznány náklady řízení.

4. Žalovaná ve svém odvolání proti výroku o nákladech řízení vytýkala soudu prvního stupně, že jí v přiznaných nákladech řízení, nebyly přiznány odměny za 2 úkony právní služby, a to za doplnění vyjádření ze dne 20. 9. 2016 a účast na ústním jednání konaném dne 10. 5. 2017, které přesahovalo 2 hodiny (když soud přiznal náklady v rozsahu 1 úkonu právní služby), žalované měla být přiznána náhrada nákladů řízení vyšší jednak o částku 20 120 Kč jako odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 10 060 Kč a dále o částku 600 Kč coby paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu Celkem tak žalovaná žádala zvýšit náhradu nákladů řízení na částku 25 071,20 Kč, tudíž celkem mělo být žalované přiznáno na nákladech řízení 276 150,59 Kč.

5. K odvolání žalobce se obšírně vyjádřila žalovaná s tím, že soud prvního stupně dospěl na základě úplných a dostatečných skutkových zjištění ke správnému právnímu závěru, důvodně tedy byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu. Zdůrazňovala, že výběrové řízení bylo realizováno na subdodavatele kompletní střechy dle projektové dokumentace s tím, že zároveň cena za dílo bude považována za pevnou, když poptávaný mohl výkaz výměr doplnit, neboť i v poptávce bylo uvedeno, že dílo musí být oceněno podle projektu. Žalobce tedy měl postupovat s odbornou péčí profesionála. Správnou výměru střechy měl žalobce zjistit v průběhu poptávkového řízení, podle jeho vlastní výpovědi také zjistil, ale žádné doplnění položek v návaznosti na vyšší výměru střechy neučinil. K tomu bylo podotknuto, že ohledně jiných položek v úpravě výkazu výměr skutečně došlo, což žalovaná konkrétně dokládala. Opakovaně zdůrazňovala, že žalobcem nabídnutá pevná cena ve výši 1 652 398 Kč bez DPH byla sjednána za celé dílo, za kompletní provedení střechy podle projektové dokumentace. Odkazovala na konkrétní ujednání ve smlouvě o dílo ohledně možných víceprací i změny sjednané ceny za dílo. Rovněž z žádného ujednání smlouvy nevyplývá, že by byl způsob určení ceny za dílo sjednán vynásobením skutečně zhotoveného díla podle m2 a jednotkové ceny uvedené v položkovém rozpočtu. Zdůrazňovala, že nemůže jít k její tíži, pokud snad žalobce pochybil při nacenění díla, když vycházel z menší výměry střechy, neboť její správnou výměru měl zjistit a také mohl. Podle žalované soud prvního stupně věc posoudil správně i po právní stránce. Správnost názoru soudu prvního stupně nemůže zpochybnit odkaz žalobce na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1283/2016, když jeho závěry nikterak nezpochybnily rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1043/2005. Stejný názor pak zaujal Nejvyšší soud ČR v řadě dalších konkrétně označených rozhodnutí. Pokud žalobce uplatněný nárok požaduje z důvodu vyšší výměry střechy, pak by ale správně mělo jít o částku 80 000 Kč, neboť částka 334 473 Kč dle Soupisu provedených prací a dodávek se týká ještě dalších položek. Ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení, resp. neexistence moderace, poukazovala žalovaná na to, čím žalobce v závěrečném návrhu argumentoval ve prospěch takového postupu soudu. Dále zdůrazňovala, že dle ust. § 150 o. s. ř. musí existovat výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele, aby mohl soud rozhodnout tak, že úhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku zcela či z části nepřísluší. K tomu citoval několik rozhodnutí vyšších soudů. Dodával, že žalobce byl od samého počátku řízení právně zastoupen, žalovaná od samého počátku důvodnost žalovaného nároku odmítala, přičemž nelze nikde najít oporu pro závěr, že žalovaná disponuje jako akciová společnost majetkem výrazně většího rozsahu, naopak pro žalobce by byla náhrada nákladů řízení likvidační. Dále podotkla, že v jiném řízení (vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 22 Co 448/2020) žalovaná, tam v pozici žalobce, zaplatila na náhradě nákladů řízení žalobci celkem částku 217 215,97 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku v odstavci I. jako věcně správný potvrdil.

6. Po zjištění, že odvolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a odvolání je přípustné, odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce, rovněž tak odvolání žalované proti výroku o nákladech řízení, jsou nedůvodná.

7. Pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, tedy ve výroku v odstavci I., odkazuje odvolací soud v podrobnostech na úplné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když ve většině jsou v odvolacích námitkách žalovaného obsaženy argumenty, s nimiž se již soud prvního stupně vypořádal. Pro úplnost odvolací soud dodává následující. Jestliže tvrdí žalobce, že ve smlouvě o dílo uzavřené účastníky 6. 11. 2012, vycházela cena díla z výměr v položkovém rozpočtu a ceny za 1 m2 střech, na nichž žalobce instaloval tepelné izolace a izolace proti vodě, pak ale takové tvrzení nevyplývá z ujednání VI. uvedené smlouvy nadepsané jako Cena za dílo a platební a fakturační podmínky, a to ani ve spojitosti s čl. IV. téže smlouvy vymezující předmět plnění. Ve zmíněném čl. VI. je cena definována tak, že jde o cenu za kompletní touto smlouvou sjednané dílo definované v čl. IV. smlouvy, když v čl. IV. za předmět plnění je označeno kompletní provedení tepelných izolací, izolací proti vodě na střeše objektu, tepelné izolace, izolace proti vodě zelených střech včetně substrátů, provedení klempířských konstrukcí na střeše a fasádě objektu dále popsaného bytového domu podle schválené projektové dokumentace pro provedení stavby, v rozsahu, obsahu, technickém řešení, způsobu a podmínkách provádění díla v souladu s cenovou nabídkou ze dne 29. 10. 2012, která je přílohou č. 2 smlouvy včetně oboustranně odsouhlaseného položkového rozpočtu, přičemž zároveň tyto doklady také určují rozsah a kvalitu díla. Nelze přisvědčit ani názoru žalobce, že je nezbytné přičítat zavinění v tom, že v položkovém rozpočtu byla nesprávně uvedena výměra střech, pročež by snad měl mít žalobce nárok na doplacení ceny – částky odpovídající ploše 957 m2. Znovu je k tomu nezbytné zdůraznit, že cena za dílo nebyla koncipována tak, že by šlo o součin ceny za 1 m2 a plochy střech, na nichž měly být provedeny tepelné izolace a izolace proti vodě. Dále je v uvedeném ohledu nutno přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobce mohl rozdíl ve výměře střech v položkovém rozpočtu a projektové dokumentací zjistit při provádění díla a situaci řešit postupem, který byl i pro takový případ sjednán. Jde-li o žalobcem uplatněnou argumentaci, v níž odkazoval na závěry z rozhodnutí vyšších soudů, pak k tomu lze jen uvést, že tyto odkazy nelze mít za přiléhavé pro projednávanou věc, když většinou šlo o obecné závěry týkající se interpretace a aplikace právních předpisů, když navíc, bylo-li argumentováno ustanovením § 8 zák. č. 89/2012 Sb., pak s tím se nelze ztotožnit, neboť na danou věc, jak správně předeslal soud prvního stupně v bodě 17. odůvodnění rozsudku, dopadá právní úprava platná do 31. 12. 2013 a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se nelze dovolávat ani aplikace základních zásad. Odvolací soud zároveň má za to, že není možné rozhodnutí soudu prvního stupně v konečném výsledku označit za nespravedlivé. K tomu lze dodat, že smluvní ujednání shora připomenutá byla výsledkem smluvní autonomie, přičemž z žádného důkazu se ani nenaznačuje, že by formulace jednotlivých ustanovení musela být žalobcem bez dalšího přijata, když naopak v řízení bylo prokázáno, že uzavření této smlouvy předcházelo výběrové řízení, v němž měl žalobce možnost veškeré okolnosti později uzavřeného smluvního vztahu podrobně zjistit a při jednání o uzavření smlouvy na to náležitě reagovat. Odvolacímu soudu nezbývá, než konstatovat, že i po právní stránce je rozhodnutí soudu prvního stupně správné, pokud ten aplikoval ust. § 537 a násl., zejména ust. § 549 obch. zák. Stejně tak bylo na místě připomenout, že nárok uplatněný žalobcem nelze podřadit ani pod žádnou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení dle ust. § 451 a § 454 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb.), rovněž tak je nepřiléhavý odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1043/2005.

8. Ze všech shora vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku v odstavci I. potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

9. Jedná-li se o výrok rozsudku soudu prvního stupně v odstavci II., o nákladech řízení, pak opodstatněným neshledal odvolací soud ani odvolání žalobce, ani odvolání žalované.

10. Pokud jde o odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení, ten trval na tom, že ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neměl soud náhradu nákladů řízení úspěšné žalované přiznat, a to pro existenci důvodů hodných zvláštního zřetele tak, jak bylo výše z odvolání žalobce reprodukováno. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v tom, že v této konkrétní věci svědčí žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zároveň nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro jejich částečné nebo úplné odepřené úspěšné žalované. Obecně se při zkoumání, zda v konkrétní věci jsou důvody hodné zvláštního zřetele, přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; když zřetel se musí vzít nejen na poměry toho, kdo by měl náklady řízení hradit, ale zvažuje se rovněž, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Konečně berou soudy v úvahu, jaké okolnosti vedly k soudnímu uplatnění nároků i k postoji účastníků v průběhu řízení. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že je v soudním řízení jako osoba samostatně výdělečně činná v nevýhodě oproti žalované, jež je akciovou společností. Žalobce nikterak nedokládal své majetkové a jiné poměry, nelze mu přisvědčit ani v tom, že byla zamítnuta jeho žaloba jen pro formální nedostatky, když ani okolnosti před i v průběhu řízení nesvědčí o tak výjimečné situaci, pro kterou by bylo možné úspěšné žalované náklady řízení z části nebo zcela nepřiznat. K tomu je možné odkázat na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cz 42/85, v němž bylo vysloveno, že důvodem hodným zvláštního zřetele není skutečnost, že žalobce se před podáním návrhu na zahájení řízení snažil o dosažení dohody s žalovaným ohledně uspokojení tvrzeného nároku, o němž se později v občanském soudním řízení ukázalo, že není opodstatněný, a žalobě proto nebylo vyhověno.

11. Úspěšná se svým odvoláním proti výroku o nákladech řízení nebyla ani žalovaná, když odvolací soud po přezkumu napadeného výroku dospěl k závěru, že žalované namísto částky přiznané 251 079,39 Kč svědčí právo„ jen“ náhradu nákladů ve výši 239 553,86 Kč. S žalovanou lze souhlasit jedině v tom, že soud prvního stupně v nákladech řízení nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v tom, že ústní jednání dne 10. 5. 2017 přesáhlo délku 2 hodin, tudíž náleží za toto jednání ještě jeden další úkon právní služby včetně režijního paušálu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepřiznal žalované náklady právního zastoupení za doplnění vyjádření z 20. 9. 2016, neboť takové doplnění soud nežádal, žalovaná mohla a měla potřebná tvrzení a případné návrhy důkazů uvést již ve vyjádření k žalobě 11. 9. 2015. Stejně tak dle odvolacího soudu nenáleží žalované odměna za doplnění odvolání proti usnesení o přerušení řízení a konečně ani za doplnění závěrečného návrhu. Nesprávně pak byla do nákladů řízení přiznávaných žalované zahrnuta také částka 5 000 Kč představující jí složenou zálohu za náklady důkazu. Tato však nebyla využita, neboť vzniklé náklady státu byly uhrazeny ze zálohy složené žalobcem a záloha složená žalovanou jí bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena. Žalovaná má tedy právo na odměny a paušální náhrady nákladů za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení 28. 7. 2015, sepsání odporu proti platebnímu rozkazu z 3. 8. 2015, za vyjádření k žalobě z 11. 9. 2015, za účast při jednání dne 20. 9. 2016, za repliku ze dne 3. 5. 2017, dále 2x za jednání dne 10. 5. 2017, za sepis vyjádření ze dne 9. 6. 2017, za vyjádření z 2. 11. 2017, za účast při jednání dne 7. 11. 2017, dne 20. 3. 2018 a dne 23. 7. 2020, dále za sepis závěrečného návrhu ze dne 27. 8. 2020 a na odměnu ve výši včetně režijního paušálu za odvolání proti usnesení o přerušení řízení. Celkem tak náleží odměna za 13,5 úkonu právní služby po 10 060 Kč, tedy částka 135 810 Kč, za 14 režijních paušálů po 300 Kč, tedy částka 4 200 Kč, na náhradě času za cesty k jednáním soudu prvního stupně 16 x 100 Kč k jednomu jednání (a to za 5 takových cest), na cestovném k jednání soudu celkem 17 978,40 Kč a náklady na ubytování právní zástupkyně v částce 490 Kč. Celkové náklady v částce 166 478,40 Kč bylo nezbytné zvýšit o 21 % DPH, jíž je právní zástupkyně žalované plátcem, tudíž uvedené náklady činí 201 438,86 Kč. Konečně za znalecké posudky zadané žalovanou je přiznávána náhrada v částce 32 670 Kč a 5 445 Kč, potom celkové náklady řízení žalované u soudu prvního stupně činí obnos 239 553,86 Kč. Výrok v odstavci II. rozsudku soudu prvního stupně byl s odkazem na posledně uvedené změněn dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za užití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalované, která byla zcela úspěšná ve věci samé, byly přiznány náklady řízení související právě a jen s odvoláním žalobce ve věci samé. Jde tak o úkony právní služby spočívající v sepisu vyjádření k odvolání žalobce ze dne 21. 1. 2021 a jednání před odvolacím soudem dne 21. 1. 2022, kdy znovu trvalo jednání přes 2 hodiny, náleží tudíž 2 odměny advokáta a 2 režijní paušály za uvedené jednání. K tomu má žalovaná právo i na náklady spojené s cestou její právní zástupkyně k jednání odvolacího soudu, když jde o náhradu za ztrátu času v částce 1 800 Kč, cestovní výdaje celkem v částce 5 304 Kč (užit byl [značka automobilu], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,2 l / 100 km, cenou benzínu 37,10 Kč / 1 l dle vyhl. č. 511/2021 Sb., když základní sazba náhrady podle téže vyhlášky činí 4,70 Kč za 1 km, ujetá byla celkem vzdálenost 800 km). Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí 38 184 Kč, po připočtení 21 % DPH představují náklady žalované celkem obnos 46 202,64 Kč.

Poučení