7 CO 1186/2022 - 175

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], proti; žalované: ; [státní instituce] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO], sídlem [adresa], za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] Územní pracoviště [obec], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], o zaplacení částky 27 759 633 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.6.2022, č. j. 10 C 158/2020-128 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Odvolání žalobce proti výroku II. se odmítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. ve vztahu k částce 709,62 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 709,62 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zatímco ve zbývající části se výrok III. potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. ve vztahu k částce 36 400 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 36 400 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zatímco ve zbývající části se výrok IV. potvrzuje.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 18 035 Kč za právní služby zamítl (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 33,50 Kč za pohonné hmoty do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 141,50 Kč za pohonné hmoty a částku 700 Kč cestovního paušálu zamítl (výrok III.). Dále žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 27 666 400 Kč za nemajetkovou újmu zamítl (výrok IV.), dále žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 000 Kč za administrativu a částku 232 Kč za poštovné zamítl (výrok V.) s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se po žalované domáhal odškodnění za újmu, která mu vznikla v souvislosti s trestním stíháním, to bylo zahájeno pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, § 2 písm. a), b) trestního zákoníku usnesením z [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze [datum], č. j. [číslo jednací] (který nabyl právní moci [datum]) byl žalobce zproštěn obžaloby. Úkony trestního řízení představují silný zásah do žalobcova života, ten se musí dlouhodobě léčit pro úzkostně depresivní stavy s posttraumatickou stresovou poruchou, navíc [datum] prodělal vážnou mozkovou příhodu. Žalovaná potvrdila, že žalobce své nároky uplatnil nejprve u žalované a ta je částečně plnila: Na nákladech právního zastoupení žalobci vyplatila 40 898 Kč, na cestovném 599 Kč a na náhradu nemajetkové újmy vedle poskytnuté omluvy žalobci vyplatila 33 600 Kč, ve zbytku nebyla žádost shledána důvodnou. Okresní soud žalobci vyhověl jen v nepatrné části o 33,50 Kč, jinak žalobu zamítl. K jednotlivým nárokům: Pokud jde o náklady obhajoby, podle okresního soudu žalovaná přiznala to, co přiznáno být mělo. Za úkony vyplývající z trestního spisu, a to jeden úkon za převzetí obhajoby, jeden úkon za výslech svědkyně [jméno] [příjmení] [datum], po jednom úkonu za výslech obviněného žalobce [datum] a dále [datum], jeden úkon za výslech svědkyně [jméno] [příjmení] [datum], dva úkony právní služby za prostudování spisu, dva úkony právní služby za hlavní líčení [datum] a totéž za hlavní líčení [datum] a po jednom úkonu za hlavní líčení [datum] a dále [datum] (za 13 úkonů po 2 300 Kč a 13 režijních paušálů spolu s 21 % DPH vyplaceno 40 898 Kč). V řízení bylo sice prokázáno, že mezi žalobcem a [titul] [příjmení] byla uzavřena smlouva o zastupování a žalobce za právní služby uhradil celkově 58 933 Kč, avšak žalovaný správně postupoval podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nadto žalobce nedoplnil tvrzení po poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. o tom, které úkony (ve smyslu advokátního tarifu) nebyly dosud proplaceny. Pokud jde o náklady na cestovné, okresní soud shledal žalobu důvodnou v částce 33,50 Kč za pohonné hmoty, kdy provedl dopočet podle žalobcem doložené reálné spotřeby. Jinak vycházel z kombinované spotřeby dle technického průkazu 6,8 litrů /100 km. Pokud žalobce uplatnil za amortizaci vozidla, zákonné a havarijní pojištění dále cestovní paušál ve výši 700 Kč, okresní soud odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze 6.3.2017, č. j. 53 Co 484/2016-117, podle něhož je náhrada za amortizaci poskytována při použití vozidla pro služební účely. To v dané věci nepřichází v úvahu, neboť šlo o cestu, k níž byl žalobce povinen dle pokynu policie. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu ve výši 27 666 400 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby v souvislosti s plněním žalované), žaloba byla zamítnuta. Žalovaná uznala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum]) a za to byla žalobci poskytnuta omluva a peněžité zadostiučinění ve výši 33 600 Kč, kdy byla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a dopadem do jeho osobní sféry (žalobce byl nucen podstoupit ponižující sexuologické vyšetření), a to za nezákonné trestní stíhání trvající 14 měsíců po 2 400 Kč měsíčně. Soud se přiklonil k výpočtu žalované, zejména porovnání s rozsudkem Městského soudu v Praze z 9.6.2021, č. j. 23 Co 172/2021-125, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 15.3.2021, č. j. 28 C 97/2020-97. Jednalo se o stejnou trestnou činnost, žalobce byl bezúhonný, délka trestního stíhání srovnatelná, také byly shledány zásahy do osobní sféry, to je do partnerského soužití do vztahů s přáteli a s blízkým okolím a zásahy do zdravotní sféry. U žalobce v nyní projednávané věci byl prokázán dopad pouze do osobní sféry spočívající v tom, že se musel podrobit sexuologickému vyšetření, tedy mírnější dopady do osobnostní sféry, proto mu byla přiznána částka 2 400 Kč měsíčně (tj. cca třetina přiznaného zadostiučinění ve srovnávaném případě, v němž byla přiznána částka 7 272 Kč měsíčně). Nadto žalobce i přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nenavrhl soudu pro porovnání žádná rozhodnutí v obdobných případech. V průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by dávaly soudu možnost odškodnění zvýšit. Žalobce tvrdil, že nadále trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou s posttraumatickým syndromem, pro které je nadále léčen na [právnická osoba] u [titul] [jméno] [příjmení], což bylo zjištěno z lékařských zpráv, nebyla však zjištěna příčinná souvislost mezi úzkostně depresivními stavy žalobce s posttraumatickou stresovou poruchou a dne [datum] prodělanou mozkovou příhodou s krátkodobým ochrnutím a proběhnuvším trestním stíháním. Žalobce již dříve trpěl psychickými problémy, jak vyplynulo z výslechu jeho manželky [jméno] [příjmení]. Její manžel se léčil cca před 25 lety u psycholožky [titul] [příjmení], když měl stres s práci, dále měl problém se sexualitou v roce 2017, kdy mu umírala jeho matka. Dále ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] byl zjištěno, že osobnost žalobce je anomálně strukturovaná, emočně labilní, zvýšeně úzkostná, egocentrická se sklonem k somatizaci a se zvýšeným podílem emotivity v chování a odpovídá osobnosti s histrionskými rysy. Žalobce netrpěl duševní poruchou, ale sexuální poruchou, neúplnou sexualitou. Ze zprávy [titul] [jméno] [příjmení] z [datum] okresní soud zjistil, že žalobce je v péči od [datum], je těžký neurastenik, medikován antidepresivy. Tato zjištění vedla soud k závěru, že žalobce je dlouhodobě osobou přinejmenším emočně labilní a zvýšeně úzkostnou, z čehož mohou pramenit jeho psychické problémy. Umocnit je samozřejmě mohlo proběhnuvší trestní stíhání, avšak příčinnou souvislost okresní soud neshledal. Proto mu nad rámec vyplacené částky další odškodnění nepřiznal. Pokud jde o 1 000 Kč na administrativu a 232 Kč na poštovné v souvislosti s uplatněním nároku u Ministerstva spravedlnosti, proplacení vylučuje § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Mezi náklady tohoto řízení však patří soudní poplatek, náklady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jak žalobce poučil.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž setrval na svých tvrzených nárocích. Na nákladech obhajoby požadoval doplatek ve výši 18 035 Kč včetně DPH za právní služby poskytnuté advokátem [titul] [jméno] [příjmení], kdy bylo nezbytně nutné provést několik konzultací přímo v advokátní kanceláři včetně uzavření smlouvy a dodání podkladů. Tyto úkony byly prokazatelně vyčísleny na 58 933 Kč včetně DPH, jak vyplývá ze spisu. Pokud jde o náklady vynaložené na cestovné, trval na doplatku ve výši 141,50 Kč za pohonné hmoty, kdy vyšel ze skutečné naměřené průměrné hodnoty spotřeby paliva 8,2 litrů /100 km a úhrady za benzín za 33,50 Kč litr, jak doložil. Dále setrval na cestovním paušálu 700 Kč zahrnujícím položku použití a opotřebování vozidla, zákonné a havarijní pojištění včetně cestovní časové položky, proto zbývá doplatit 841 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonné stíhání, delší dobu před podáním trestního oznámení [datum] byl v psychické kondici bez návštěv u psychiatra, psychologa a medikace. Ministerstvo spravedlnosti a soudkyně nemají úřední pravomoc posuzovat jeho dřívější zdravotní stav vůči současnému, to může učinit pouze znalec z příslušného oboru. Jeho první návštěva na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla [datum], zde začal s intenzivní léčbou, kdy jeho onemocnění souvisí s nezákonným trestním stíháním. Policie neoprávněně prováděla od počátku září 2018 opatření proto jeho osobě ve škole, kam doprovázel svého postiženého syna, což mělo vliv na syna i žalobce. Paní učitelka před nimi zavírala dveře, někteří rodiče přecházeli na druhý chodník, syn byl fyzicky a slovně napadán spolužačkou. Pokud to řešil s vedením školy, bylo doporučeno přejít na jinou školu. Dne [datum] byl donucen uskutečnit jednání se školní inspekcí. Bez jeho souhlasu je od [datum] jeho vzorek DNA v evidenci policie. Proto se domáhá doplacení částky 27 666 400 Kč. Dále uplatňuje za administrativní úkony pro MSP paušál 1 000 Kč a poštovné ve výši 232 Kč a dále v souvislosti s žalobou za administrativní úkony 1 000 Kč a na zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč. Dále poukázal na to, že Ministerstvo spravedlnosti nesplnilo ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a neproplatilo mu náhradu do 6 měsíců od podání žádosti, což okresní soud ve prospěch žalobce nezohlednil. Okresní soud rovněž nedodržel procesní lhůtu 30 dnů pro doručení rozsudku, případné prodloužení lhůty mu nebylo oznámeno. Poukázal na to, že [datum] podal doplnění chybějících náležitostí k žalobě z [datum], kde také požadoval o ustanovení právního zastupování, za jakých podmínek je možné právního zástupce ustanovit, jaká je výše případných poplatků, nedostal však žádnou odpověď až do [datum]. Požaduje též vrácení veškerých příloh, které soudkyně vyjmula pro nadbytečnost. Nesouhlasí rovněž s formulací v rozsudku, kdy na straně 14 je nesprávně uvedeno jeho zproštění obžaloby v důsledku sexuální poruchy, namísto formulace vyplývající z trestního rozsudku, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Konečně považuje za neadekvátní a nemorální náhradu nákladů řízení žalované za situace, kdy jeho žádost o odškodnění nebyla ve stanovené lhůtě vyřízena a on musel z důvodu možného promlčení podat žalobu a uhradit soudní poplatek 2 000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud přehodnotil vydané rozhodnutí okresního soudu, neboť nebylo dostatečně zohledněno: nepřiměřená délka trvání trestního procesu, nedodržení lhůty pro vyplacení odškodnění, ztížení společenského uplatnění v souvislosti s doživotní registrací trestně stíhaných osob, nezákonné opatření učiněné policií proti jeho osobě ve škole, kam docházel syn, ani odebrání vzorku DNA a registrace po dobu 5 let ani sexuální vyšetření a veškeré úkony proti jeho osobě.

4. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že žalobce jasně neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost jednotlivých výroků. Otázku náhrady nákladů obhajoby i náklady cestovného má žalovaná za exaktně doložené. Žalobce neuváděl, za jaké konkrétní úkony právní služby by mělo dojít k další náhradě. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, Ministerstvo spravedlnosti jednak uznalo existenci nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvilo za nezákonné trestní stíhání, byla mu přiznána kompenzace ve výši 33 600 Kč, kdy soud zdůraznil, že žalovaná při výpočtu této částky vycházela ze skutkově srovnatelného dříve řešeného případu. Naproti tomu žalobce neoznačil žádný případ, který by opodstatňoval výši jím tvrzené újmy. Příčiny zdravotního stavu žalobce bylo nutno hledat v jiných skutečnostech - předcházejících datu [datum] (zahájení trestního stíhání). Od dubna 2016 začal mít žalobce problém ohledně intimního života, což řešil i antidepresivy. V září 2018 se domluvil se svou lékařkou, že nemá význam ho léčit, když má psychické problémy. Rovněž z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že psychické i jiné problémy žalobce mohly existovat již v roce 2017. Žalobce tyto alternativní příčiny nevyvrátil a zároveň neprokázal, že to bylo právě trestní stíhání, které bylo prvotní a jedinou (případně převážnou) příčinou zdravotního či psychického stavu. Žalovaná se tedy ztotožňuje se závěry soudu o nedostatku příčinné souvislosti, jak jsou obsaženy v odstavci 34. rozsudku. Za podstatné považuje, že žalobce neprokazoval žádné další konkrétní zásahy do rodinného či soukromého života. Považuje za správný i nákladový výrok, neboť žalobcem uplatněný nárok byl mimořádně excesivní. Soud rozhodl v souladu s rozhodovací praxí, např. rozhodnutím NS sp. zn. 28 Cdo 5183/2014. Proto navrhla potvrzení rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas a účastníkem k tomu legitimovaným, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného odvolání.

6. K nákladům obhajoby: Při jednání [datum] byl žalobce soudem poučen, že pokud nad rámec vyplacené částky 40 898 Kč požaduje ještě částku 18 035 Kč, je potřeba, aby doplnil tvrzení, které úkony ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1, 3 zákona 82/98 Sb. nebyly státem dosud proplaceny s tím, že pokud žalobce toto soudu nedoplní, bude i co do této částky neúspěšný. Soud žalobce poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. s tím, že tvrzení může doplnit ve 14-ti denní lhůtě od doručení protokolu, poučil ho o koncentraci řízení. Žalobce ve stanovené lhůtě k nákladům obhajoby sdělil (viz podání z [datum] na č.l. 103), že stále trvá na uhrazení prokazatelného doplatku výloh ve výši 18 035 Kč s DPH, kdy na jeho obhajobu [titul] [jméno] [příjmení] vzhledem ke složitosti případu bylo nezbytně nutné provést několik konzultací přímo v advokátní kanceláři, včetně uzavření smlouvy a dodání podkladů na přípravné úkony obhajoby, které byly vyčísleny na 58 933 Kč včetně DPH, odkázal na tři kompletní vyúčtování za právní služby a 4 příjmové pokladní doklady ve spisu. Ze spisu přitom vyplývá, že žalobce uzavřel Smlouvu o poskytování právních služeb s advokátem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] (č.l. 10), dále je zde začíslováno vyúčtování právních služeb na čl. 60 – 62 (podle smlouvy) a příjmové pokladní doklady (č.l. 2, č.l. 9) prokazující, že žalobce zaplatil advokátu celkem 58 933 Kč. Za situace, kdy žalobce na poučení soudu reagoval tak, že bylo nutno provést několik konzultací přímo v advokátní kanceláři, a zároveň tyto mohou být úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátní tarifu, bylo podle názoru odvolacího soudu na místě žalobce vyzvat, aby tuto formulaci objasnil (specifikoval„ několik konzultací přímo v advokátní kanceláři“). Z jeho vyjádření vyplývá, že chtěl vyhovět výzvě, pouze neporozuměl tomu, co po něm soud žádá, když si byl vědom toho, že předložil kompletní vyúčtování za právní služby včetně příjmových pokladních dokladů, kterými dokládal vyplacení celkové částky 58 933 Kč. (Pokud v tomto vyjádření červeně zdůraznil úkon uzavření smlouvy, za tento úkon právní služby byl odškodněn v rámci ust. § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, tj. za převzetí a přípravu obhajoby.) Proto odvolací soud výrok I. zrušil podle § 219a o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Pokud se žalobce odvolal proti výroku II., jeho odvolání bylo odmítnuto za použití § 218 písm. b) o.s.ř. To proto, že ve výroku II. byl úspěšný a k podání odvolání není subjektivně legitimován.

8. K nákladům na cestovné v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět [datum] za účelem vyšetření: při ujetých celkově 266 km, kombinované spotřebě dle technického průkazu 6,8 litru na 100 km (viz technický průkaz na č.l. 11) a prokázané ceně pohonné hmoty (viz č.l. 63 spisu) vychází na spotřebovaných pohonných hmotách 642,12 Kč. Po odečtu žalovanou dobrovolně zaplacených 599 Kč, dále žalovanou zaplacených na základě rozsudku okresního soudu 33,50 Kč zbývá k doplacení 9,62 Kč. Pokud jde o doplatek cestovního paušálu ve výši 700 Kč, odvolací soud poukazuje na judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 727/2011, 25 Cdo 737/2008, 30 Cdo 2560/2014, podle níž je nedostatek předběžného projednání, resp. výzvy před podáním žaloby odstranitelný, a není jej nutno odstraňovat, když žalovaná evidentně nárok neuznává. Pokud jde o věcné posouzení tohoto nároku, okresní soud s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze 6.3.2017, č.j. 53 Co 484/2016-117 žalobu zamítl s odůvodněním, že náhrada za amortizaci je poskytována pouze za použití vozidla na služební účely, v dané věci se však jednalo o cestu, k níž byl žalobce povinen dle pokynů policie. Podle názoru odvolacího soudu lze posuzovaný nárok podřadit pod tzv. základní náhradu, která se v roce 2019 řídila vyhláškou č. 333/2018 Sb. a sazba za 1 km jízdy činila u osobních silničních motorových vozidel 4,10 Kč. Základní náhrada je běžně soudy přiznávána vedle náhrady za spotřebované pohonné hmoty např. svědkům (bylo-li jim povoleno použití vozidla namísto veřejné hromadné dopravy). Jedná se v podstatě o paušální náhradu, kdy není pochyb o tom, že v souvislosti s cestou osobním vozem vznikají náklady nejen na pohonné hmoty, ale i další náklady související s provozem vozidla. Při vzdálenosti 266 km vychází na základní náhradě 1090,60 Kč, soud přiznal požadovaných 700 Kč (je vázán mezemi žaloby). Proto byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o částku celkově 709,62 Kč za použití § 220 o.s.ř. změněn s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci tuto částku do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (lhůta k plnění vychází z technickoorganizačních podmínek pro zajištění výplaty ze státního rozpočtu). Ve zbývající části byl zamítavý výrok III. potvrzen, tj. o 131,88 Kč. Po právní stránce se soud řídil ustanovením § 31 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.

9. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání:

10. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ustálené soudní praxe odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím soudu, přestože zákon tento nárok výslovně neupravuje. Vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání.

12. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Předmětem řízení o nemajetkovou újmu zůstala částka 27 666 400 Kč Okresní soud žalobu o zaplacení této částky zamítl, neboť shledal dostačujícím, že žalobci byla poskytnuta omluva a žalovaná jej odškodnila částkou 33 600 Kč (tj. částkou 2 400 Kč za každý měsíc trestního stíhání, to trvalo 14 měsíců). Byla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a dopadem do jeho osobní sféry (kdy byl nucen podstoupit ponižující sexuologické vyšetření). Příčinou souvislost mezi trestním stíháním a smíšenou úzkostně depresivní poruchou s posttraumatickým syndromem, pro které je nadále léčen na Klinice duševního zdraví u [titul] [jméno] [příjmení], jakož i prodělanou mozkovou příhodou z [datum], okresní soud neshledal. Přiklonil se k výpočtu a hodnocení ze strany žalované. Odvolací soud vychází z úplných skutkových zjištění okresního soudu, tato odpovídají obsahu spisu, včetně spisu trestního. Pokud jde o výši zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, to musí odpovídat výši přiznané v případech, které se s projednávanou věcí shodují v podstatných rysech. Žalobce ani přes poučení soudu žádný konkrétní případ k porovnání nenavrhl. Žalovaná provedla srovnání s věcí projednávanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 172/2021, viz citace shora. Není sporu o tom, že nezákonným rozhodnutím, za něž náleží žalobci odškodnění, je usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kdy byl stíhán ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit na nezletilé [jméno] [příjmení], narozené [datum] trpící lehčí formou autismu, tzv. ADHD, nejméně od září roku 2017 do června roku 2018. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl obžaloby zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Okresní soud v odstavci 22. napadeného rozsudku poukázal na judikaturu soudů, kdy při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými jsou povaha věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby. V porovnávané věci Městského soudu v Praze 23 Co 172/2021 byl žalobce rovněž stíhán pro trestný čin znásilnění, ale navíc na dítěti mladším patnácti let, kdy mu hrozil trest odnětí svobody na pět až dvanáct let. Ztratil v podstatě veškeré známé a přátele, došlo k jeho dehonestaci ve společnosti, zdravotní problémy vyústily až v pracovní neschopnost, zhubl o patnáct kilo; v pracovní sféře ani v rodinných vztazích se trestní stíhání neprojevilo. Za jedenáct měsíců trestního stíhání byl odškodněn částkou 7 272 Kč měsíčně. Pokud jde o další porovnávanou věc, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 2.7.2021, č. j. 7 Co 623/2021-213 byl částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 11.3.2021, č.j. 6 C 85/2020-160 Odvolací soud zvýšil odškodnění za období přesahující výkon vazby na částku 4 000 Kč měsíčně, trestní stíhání bylo vedeno pro zločin znásilnění nezletilé dcery, obžalovaný byl obžaloby zproštěn, jednalo se ovšem o osobu opakovaně souzenou pro mravnostní trestný čin. Odvolací soud (ve věci 7 Co 623/2021) porovnával věc s věcí Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 33/2017, v níž byla poškozenému přiznána částka 16 666 Kč za každý měsíc trestného stíhání (pro zločin znásilnění, překvalifikovaný na pohlavní zneužívání), poškozený však následkem trestného stíhání přišel o rodinu a přátele, došlo k rozvodu manželství a rozvinula se u něj duševní porucha. Trestní stíhání (dosud bezúhonného) poškozeného trvalo 17,5 měsíce. Podle názoru odvolacího soudu se posuzovaná věc v podstatných rysech shoduje s věcí projednávanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 172/2021. Ve srovnávané věci bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 7 272 Kč měsíčně (kdežto v předmětné věci cca 1/3). Žalobce v předmětné věci byl stíhán pro méně závažný trestný čin – na dítěti starším patnácti let, na druhé straně zdravotně postiženém. Jak ve srovnávaném, tak v předmětném případě se trestní stíhání žalobců neprojevilo v jejich pracovním a rodinném životě (kromě vztahu mezi žalobcem a jeho sestrou ve srovnávaném případě). Ve srovnávaném případě žalobce ztratil veškeré své známé a přátele, došlo k jeho dehonestaci ve společnosti. Tak výrazný dopad dehonestace nebyl u žalobce v předmětné věci zjištěn, nicméně dle skutkových zjištění okresního soudu se trestní stíhání žalobce projevilo ve škole, kam doprovázel zdravotně postiženého syna. Problémy řešil s vedením školy i s Českou školní inspekcí (viz odst. 21. rozsudku). Sexuologické vyšetření, které musel podstoupit, nebylo tedy jediným zásahem do jeho osobní sféry.

14. Pokud jde o dopady trestního stíhání na duševní zdraví žalobce, z přehledu úhrad zdravotní péče od ledna 2015 do října 2021 nebylo zjištěno, že by se před datem [datum] léčil či byl vyšetřován psychiatrem, psychologem či sexuologem. Od tohoto data byly zjištěny návštěvy na psychiatrii, dále od [datum] byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení, od [datum] navštěvoval pracoviště psychiatrie – [právnická osoba] (odst. 19., 20. roszudku). Zároveň okresní soud z výpovědi jeho manželky zjistil, že před 25 lety se žalobce léčil u psycholožky [titul] [příjmení] (resp. u psychiatričky [titul] [příjmení], viz posudek [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení]), byla mu zjištěna mimo jiné smíšená úzkostně depresivní porucha, v roce 2017 měl problém se sexualitou, když mu umírala matka (odst. 23). Osobnost žalobce byla zkoumána v rámci trestního řízení, kdy se znaleckého posudku vypracovaného [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že osobnost žalobce je anomálně strukturovaná, emočně labilní, zvýšeně úzkostná, egocentrická se sklonem k somatizaci se zvýšeným podílem emotivity v chování a odpovídá osobnosti s histrionskými rysy. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že žalobce je v péči od [datum], je těžký neurastenik, medikován antidepresivy (24. d/ rozsudku). Zároveň z lékařských zpráv [titul] [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že žalobce trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou s posttraumatickým syndromem, pro které je nadále léčen na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Odvolací soud odkazuje i na znalecký posudek [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], kdy znalci v posudku vypracovaném v dubnu 2019 zodpověděli otázku prognózy dalšího vývoje osobnosti obviněného, že ten svého jednání lituje, následky svého jednání prožívá velmi nelibě, došlo u něj k psychické dekompenzaci s nutností psychiatrické léčby, je poučitelný ze zkušenosti (viz odstavec 24. b/ napadeného rozsudku). Na základě těchto skutkových zjištění okresního soudu dospěl odvolací soud k závěru, že je souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho návštěvami u psychiatrů, psychologů a psychiatrickou léčbou od září 2018. Žalobce řadu let před zahájením policejního vyšetřování (to pro něj začalo trestním oznámením a podáním vysvětlení dne [datum]) nebyl psychiatricky léčen. Je pak přirozené, že policejní vyšetřování pro zločin znásilnění (které by citelně zasáhlo psychiku průměrného člověka) mělo dopad na jeho duševní zdraví. Škodlivý následek je umocněn osobností žalobce. Podle okresního soudu je žalobce osobou přinejmenším emočně labilní a zvýšeně úzkostnou, z čehož mohou pramenit jeho psychické problémy a umocnit je samozřejmě mohlo proběhnuvší trestní stíhání. Odvolací soud však na rozdíl od okresního soudu shledal příčinnou souvislost mezi trestním stíháním žalobce a dopady na jeho duševní zdraví, kdy míra škodlivého následku souvisí s osobnostním založením žalobce. Za to, že je žalobce osobou anomálně strukturovanou, mimo jiné zvýšeně úzkostnou, žalovaná Česká republika neodpovídá. Příčinná souvislost s mozkovou příhodou [datum] nebyla shledána, žalobce jí v odvolacím řízení již neargumentuje. Při zohlednění všech okolností případu, zejména povahy věci (jak je popsáno shora), celkové délky trestního řízení 14 měsíců (ta byla srovnatelná s délkou řízení ve srovnávaných věcech) a následky v osobní sféře žalobce (jak byly popsány shora), při porovnání s obdobnými věcmi, a to zejména věcí projednávanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 172/2021, dospěl odvolací soud k závěru o odškodnění žalobce v částce 5 000 Kč měsíčně, tj. cca dvě třetiny odškodnění poskytnutého ve srovnávané věci Městského soudu v Praze 23 Co 172/2021. Při porovnání s obdobnými věcmi tuto částku (spolu s poskytnutou omluvou) odvolací soud považuje za maximální za situace, kdy u žalobce nebyl zjištěn v podstatě žádný zásah do pracovního života a jeho rodina, zejména manželka, při něm stála po celou dobu trestního stíhání a dále při zohlednění osobnostních dispozic žalobce k úzkostným stavům. Za čtrnáct měsíců trestního stíhání po 5 000 Kč činí výše odškodnění 70 000 Kč. Žalovaná žalobce již dobrovolně odškodnila částkou 33 600 Kč, zbývá k odškodnění 36 400 Kč, proto odvolací soud výrok IV. okresního soudu ve vztahu k této částce (za použití § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) změnil a žalované uložil zaplatit žalobci částku 36 400 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Lhůta k plnění vychází z technickoorganizačních podmínek pro zajištění výplaty ze státního rozpočtu. Ve zbytku, tedy o 27 630 000 Kč, věcně správný výrok IV. (za použití § 219 o.s.ř.) potvrdil.

15. Pokud jde o žalobcem namítané úkony policejního vyšetřování včetně odběru vzorku DNA, odvolací soud odkazuje na odůvodnění okresního soudu a dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2778/2011 z 28.2.2013. Podle tohoto rozhodnutí v případě zásahu ze strany orgánů veřejné moci jsou neoprávněnými zásahy takové, k nimž došlo v rozporu s příkazem v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Z uvedeného je zřejmé, že čl. 10 odst. 2 Listiny nechrání proti oprávněným zásahům do práva na soukromí, tedy jsou-li zásahy orgánů veřejné moci na základě zákona nezbytné, v zájmu mimo jiné ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Jde o to, zda zásah je zákonný, legitimní a nezbytný. Odvolací soud se shoduje s hodnocením žalované a okresního soudu, že pokud jsou úkony provedeny v souladu s trestním řádem, každý je povinen se jim podrobit. Zátěž spojená s trestním stíháním je předmětem odškodnění.

16. Pokud se žalobce domáhá nákladů na administrativu ve výši 1 000 Kč a na poštovné ve výši 232 Kč v souvislosti s uplatněním nároků u žalované, náhrada je vyloučena za přiměřeného použití ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. a odvolací soud odkazuje na odůvodnění okresního soudu v odstavci 35. (Dalších 1 000 Kč na administrativu a 2 000 Kč na soudním poplatku jsou náklady řízení, o tom bude rozhodnuto okresním soudem v dalším řízení.) Proto byl výrok V. potvrzen.

17. Pokud žalobce vytýká okresnímu soudu, že nezohlednil, že žalovaná nevyplatila odškodnění do šesti měsíců a byl nucen podat žalobu, o nákladech soudního řízení bude rozhodnuto následně.

18. Další odvolací námitkou žalobce je, že požadoval o ustanovení právního zástupce podáním [datum], z tohoto podání začíslovaného na č.l. 8 vyplývá, že žalobce doplnil požadované chybějící náležitosti k žalobě a v závěru napsal:„ V případě, že toto podání vykazuje neúplnost a nedostatky, žádám o ustanovení právního zástupce“. Dále požádal o sdělení podmínek, za jakých je možno jej ustanovit. Soudem však nedostatky podání shledány nebyly, resp. byly odstraněny, proto se touto žádostí nezabýval, odvolací soud neshledává vadu v jeho postupu. Neshledává ani vady v souvislosti s nedodržením 30 denní lhůty pro doručení rozsudku, ta byla prodloužena podle § 158 odst. 4 věta poslední o.s.ř.

19. Pokud žalobce poukázal na výrok na straně 14 rozsudku, neboť nesouhlasí s uvedeným důvodem zproštění obžaloby, nejedná se o výrokovou část, ale o část odůvodnění, kdy na případnou opravu pamatuje § 165 o.s.ř. Odvolací soud přisvědčuje odvolateli v tom, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl zproštěn obžaloby z jednání, jak je popsáno ve výroku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Poučení