7 Co 1439/2020- 674

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 8. 2020, č.j. 6 C 111/2012-561, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba se ohledně částky [částka] zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I.). Žalobu ohledně částky [částka] zamítl (výrok II.). Žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.) a na náhradě nákladů řízení státu částku [částka] (výrok IV.). Dále žalované uložil zaplatit státu soudní poplatek ve výši [částka] (výrok V.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení výše uvedených částek (celkem [částka]). Žalobce tvrdil, že si dne [datum] při pádu na zem způsobil dislokovanou zavřenou spirální zlomeninu holenní kosti (dále též tibia) a dvojetážovou zavřenou dislokovanou zlomeninu lýtkové kosti (dále též fibula). Zlomeniny postihly levou dolní končetinu žalobce. Po úrazu byl žalobce hospitalizován u žalované. Následujícího dne se podrobil operaci, při které mu byla provedena osteosyntesa tibie hřebováním. Při operaci však nedošlo k dokonalé reposici spirální zlomeniny tibie a nebyla zajištěna ani dostatečná stabilizace končetiny. Následkem toho došlo ke zkrácení tibie a zvýšila se zevně rotační úchylka periferního fragmentu. Při tomto zákroku byl v rozporu s lege artis použit příliš dlouhý nitrodřeňový hřeb, který nepříznivě přispěl ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobce trpěl po operaci bolestmi levého kolene a výpotku z dráždění proximální části aplikovaného hřebu. Proto dne [datum] bylo provedeno žalovanou nové hřebování levé tibie. Po této reoperaci nedošlo ke zlepšení stavu a zlomenina se zhojila ve zkratu i zevně rotační úchylce levé tibie. V důsledku toho žalobce při chůzi vytáčí levou nohu zevně, má bolesti v kolenním kloubu a na levou nohu napadá. Žalobce byl žalovanou ujišťován o správnosti (odbornosti) provedeného lékařského postupu (léčby). Žalobce se nesmířil s tímto stavem. Obrátil se na [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) se stížností na žalovanou. Uvedený úřad potvrdil nesprávnost poskytnuté zdravotní péče. Žalobce následně podstoupil další reoperace ([nemocnice], [anonymizováno], [datum] – vynětí fixačního hřebu, [datum] - korekční derotační osteotomie bérce a [datum] - vynětí zevního fixátoru, aplikace sádrového obvazu. U žalobce přetrvávaly bolesti v pravé kyčelní krajině a lumbální krajině vpravo. Bylo konstatováno zkrácení levé dolní končetiny o 1,5 cm s přetrvávajícím otokem. Žalobce dovodil, že žalovaná odpovídá za škodu (na zdraví), kterou mu způsobila v důsledku svého nesprávného postupu (non lege artis - v rozporu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy). Odkázal (zejména) na § 420 odst. 1 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.), § 9 odst. 2 písm. a) zák. č. 220/1991 Sb. (zákon o České lékařské komoře) a § 55 zák. č. 20/1966 Sb. (zákon o péči o zdraví lidu). Žalobou uplatnil nárok na náhradu škody ([částka] bolestné, [částka] ztížení společenského uplatnění – dále jen ZSU, [částka] náklady spojené s léčbou a [částka] – náhrada ztráty na výdělku).

3. Ve skutkové rovně soud prvního stupně došel k závěru, že před (první) operací dne [datum] se žalobce těšil dobrému zdraví. Byl soběstačný, živil se těžkou manuální prací. Celkově žil aktivním životem (fotbal, turistika, jízda na kole, plavání, taneční zábavy, kino, divadlo, výlety, rybaření, kutilství, opravy domu). Po úrazu dne [datum] byla provedena řada operací poraněné (levé) nohy. Došlo k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu žalobce. Stal se invalidním. Musel opustit dosavadní zaměstnání a zcela změnit svůj dosavadní život. Soud prvního stupně dále konstatoval, že znalci ([název] [anonymizováno] [obec] - dále jen znalecký ústav) ve znaleckém posudku (ve znění doplňků a výslechů) nikdy zcela jednoznačně neuvedli, že žalovaná zvolila výslovně špatné operační řešení (při první a druhé operaci žalobce). Vždy pouze konstatovali, že„ to mohlo být uděláno jinak“. Soud prvního stupně se za této situace přiklonil k závěru, že při prvním operačním zákroku byl žalobci ponechán hřeb prominující o několik milimetrů proximálně nad úroveň plata, což si následně vynutilo další (zbytečný) operační zákrok. Při druhém operačním zákroku byla použita„ málo pevná“ konstrukce s nedostatečným jištěním, kde chybělo proximální zajištění hřebu a mohlo tak dojít k posunu a rotaci úlomků. Po druhém operačním zákroku žalovaná včas neodhalila, že dochází k posunu a rotaci úlomků a nepřizpůsobila tomu další léčebný postup (režim žalobce). Žalovaná nesprávně provedla RTG snímek a oddálilo se zjištění posunu a rotace fragmentů. Dále nebylo řádně (včas) provedeno klinické vyšetření, které by včas odhalilo, že dochází k posunu a rotaci úlomků. V rámci léčby (po druhém operačním zákroku) byla žalobci poskytnuta nesprávná doporučení (léčebný režim, zatěžování postižené končetiny). Žalovaná tedy špatně zjistila (tehdy aktuální) zdravotní stav žalobce. Nedošlo k včasnému odhalení hojení zlomeniny v nesprávném postavení. Došlo tedy k prodloužení délky léčby a k již popsaným důsledkům na zdravotní stav žalobce. Dále soud prvního stupně neměl za prokázané, že by výsledek léčby byl způsoben jednáním žalobce (nesprávný došlap, pád ze schodů).

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 420 a násl. obč. zák. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (25 Cdo 1981/2011). Dovodil, že odpovědnost za škodu za nesprávně provedený lékařský zákrok je dána, pokud chybný způsob provedení zákroku byl činitelem vyvolávající poškození zdraví pacienta. Porušení právní povinnosti (zdravotnického zařízení) představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být postupováno a tím, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Z výše uvedených (skutkových) zjištění dovodil, že žalobci vznikla škoda na zdraví, která je v příčinné souvislosti s popsaným (protiprávním) jednáním žalované při (nesprávné) léčbě žalobce. Soud prvního stupně se dále zabýval jednotlivými nároky uplatněnými v řízení. Ohledně nároku na náhradu nákladů spojených s léčbou žalobce dovodil, že tato nároky jsou promlčené (k námitce žalované) a žalobu v této části zamítl. Tento nárok není předmětem odvolání. Proto odvolací soud závěry soudu prvního stupně v tomto směru nepřezkoumává. U zbývajících nároků soud prvního stupně došel k závěru, že námitka promlčení není důvodná. Proto žalobci vyhověl ohledně náhrady ztráty na výdělku (zcela), dále (částečně) ohledně nároků na odškodnění bolestného a ZSU (§ 444 obč. zák.). Při svém rozhodování soud prvního stupně aplikoval i vyhl. č. 440/2001 Sb. Zabýval se tím, zda jsou podmínky pro zvýšení náhrady za bolestné a ZSU stanovené uvedenou vyhláškou. Na základě svých úvah přiznal žalobci nárok na odškodnění bolesti a ZSU ve výše uvedených částkách a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení účastníků soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Došel k závěru, že výše plnění závisela na znaleckém posudku (úvaze soudu). Proto žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku (výrokům I., III. až V.) se odvolala žalovaná. V odvolání (i v během celého odvolacího řízení) dovozuje, že žalobce neunesl své důkazní břemeno. Ze znaleckého posudku (jiných důkazů) nevyplývá, že by její postup byl nesprávný. Znalci (znalecký ústav) její postup nehodnotili (jednoznačně) jako nesprávný (závažné porušení jejích povinností). Soud prvního stupně nevzal v potaz, jak závažný úraz si žalobce způsobil. U tohoto poranění nelze vyloučit komplikace (trvalé následky). Nebyla vzata dostatečně v úvahu ani skutečnost, že prokázanými pády (nepřiznanými při kontrolách lékařům) si žalobce léčení zlomeniny značně zkomplikoval. Zdůrazňuje pravidlo, že je nutné dívat se na léčbu očima lékařů v době, kdy byla zdravotní péče žalobci poskytována. Žalovaná neodpovídá za výsledek, ale za správný odborný postup.

6. Žalobce se odvoláním nesouhlasil. Postup soudu prvního stupně (též jeho skutkové i právní závěry) považuje za bezchybný. Námitky žalované hodnotí jako účelové. Nezpochybňuje fakt, že úraz, který utrpěl, byl závažný. Kvalita žalovanou poskytnuté léčebné péče však léčbu podstatně prodloužila a zkomplikovala. Vyvolala také řadu (negativních) následků na jeho zdraví. Při prvním operačním zákroku byl ponechán hřeb prominující o několik milimetrů proximálně nad úroveň plata. Jde o nesprávný postup žalované, který vyvolal další (zbytečný) operační zákrok. Pevnější jištění zvolené konstrukce by bylo stabilnější a pravděpodobně by zvládlo i vyšší míru zatížení. Při druhém operačním zákroku byla použita málo pevná konstrukce s nedostatečným jištěním. Byl použit předvrtaný hřeb jištěný pouze distálně. Jištění proximálně absentovalo. Doporučená zátěž byla absolutně neadekvátní zvolené konstrukci a vyvolala posun (rotaci) úlomků. Tuto skutečnost žalovaná následně (včas) neodhalila. Žalovaná nesprávně vyhodnotila i RTG snímek, z něhož bylo patrné, že dochází k posunu a rotaci úlomků. Chybně stanovila léčebný režim, což mělo vliv na míru úspěšnosti léčby. Nesprávně byla stanovena i míra rotace postižené končetiny. Žalované vytýká i chybné vedení zdravotní dokumentace. Zdůrazňuje, že žalovaná (odborně zdatná osoba) má povinnost vždy volit léčebné metody, které jsou nejpříznivější pro pacienta. Takto však žalovaná nepostupovala. Odkazuje na závěry (reagující na jeho stížnost) [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Nebylo prokázáno, že by se sám podílel na nesprávném hojení zlomeniny (nesprávný došlap, pád). Výši přiznané náhrady škody tedy považuje za správnou. V průběhu odvolacího řízení žalobce setrval na této své základní argumentaci, kterou dále doplnil. Odkázal na § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. Vyjádřil pochybnost, jak znalci (znalecký ústav) vymezili (chápali) pojem lege artis. Dovozuje, že vymezili řadu konkrétních pochybení žalované, které ovšem neoznačili za non lege artis. Byl-li léčebný zákrok z medicínského pohledu objektivně nesprávný a šlo-li o chybu odvratitelnou, nelze postup považovat za lege artis. Postup non lege artis je dán v případě, že postup při ošetření byl zvolen správně, ale provedení bylo chybné. Vymezuje (demonstrativně) případy porušení povinnosti poskytnout péči lege artis (nedostatečná odbornost, přecenění vlastní schopnosti, nezajištění návazné péče, chyby při uplatňování odbornosti, technické chyby, selhání dovedností, přehlédnutí, odborné chyby mající původ v nedostatečné kontrole, nevhodné, nešetrné jednání s pacienty, nepořádné vedení zdravotnické dokumentace, nedostatky v organizaci práce). Soud má sám zhodnotit závěry znalců a zhodnotit, zda postup žalované byl lege artis či non lege artis. Pro závěr o postupu non lege artis stačí, pokud jednání objektivně neodpovídá možnostem lékařské vědy a nevedlo k legitimnímu výsledku. Opakovaně dovozuje (jím tvrzený) nesprávný postup žalované během léčby. Odkázal na výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. a [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Žalovaná nesprávně (nedostatečně) zajistila zvolenou konstrukci na postižené končetině. Proto bylo minimálně objektivně očekávatelné (zcela reálné) riziko jejího možného přetížení. Odkázal na § 420 odst. 1 obč. zák., na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR (25 Cdo 1222/2012, 25 Cdo 1014/2020, 25 Cdo 83/2019, I. ÚS 312/05). Protože žalovaná jednoznačně porušila svou právní povinnost poskytnout žalobci zdravotnické služby podle pravidel vědy (uznávaných medicínských postupů) při respektování individuality žalobce (s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti), dovozuje odpovědnost žalované za způsobenou škodu. Soud prvního stupně správně konstatoval odpovědnost žalované za nepříznivý průběh léčby žalobce. Pokud měl odvolací soud pochybnost o výsledku znaleckého zkoumání, tak ve zdravotnickém právu lze jen stěží očekávat kategorický závěr znalce. Pro procesní úspěšnost žalobce postačí určitá vyšší míra pravděpodobnosti, která v této věci je dána. Připomíná, že lékaři jsou profesní komunita, která drží při sobě. To se může projevit v přístupu znalců (vyhýbavé odpovědi). Pokud znalci nejsou schopni (ochotni) dát jednoznačné stanovisko, takto ještě neznamená, že nárok žalobce je vyloučen. Žalobce požadoval i náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a podle § 212a o.s.ř.

8. Odvolání je důvodné.

9. Ve skutkové rovině odvolací soud (částečně) vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud nemá důvod pochybovat o soudem prvního stupně zjištěném (prokázaném) zdravotním stavu a životním stylu žalobce před popsaným úrazem (před [datum]). Rovněž není důvod se odchylovat od závěru soudu prvního stupně o zdravotním stavu žalobce po ukončení celé léčby (včetně lékařských zákroků následujících po ukončení léčby žalobce žalovanou), délky léčby i konečných následcích (omezeních žalobce).

10. Odvolací soud však považoval za nutné částečně doplnit (zopakovat) dokazování znaleckým posudkem znaleckého ústavu (ve vztahu k postupu žalované v průběhu léčby žalobce). K tomuto závěru odvolací soud vedly následující skutečnosti. Již ve svém znaleckém posudku ([číslo] ze dne [datum]) znalecký ústav konstatoval, že posuzovaný postup žalované při léčbě žalobce nelze hodnotit jednoznačně jako non lege artis (jako závažné porušení povinností). Od tohoto svého (základního) závěru se znalecký ústav následně (zásadně) neodchýlil. Tuto skutečnost ostatně konstatoval i soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku (173. odstavec odůvodnění). Dále odvolací soud musel zohlednit skutečnost, že soudem prvního stupně vyslechnutí autoři ústavního znaleckého posudku ([titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul]) nejsou sami soudními znalci (potvrzeno v průběhu odvolacího řízení jmenovanými). Soud prvního stupně před výslechem oba jmenované neseznámil se slibem soudního znalce (§ 5 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb. - účinný od 1.1.2021, resp. § 6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. - / účinný do 31.12.2020). Přitom osoba, která podala (vypovídala) ústavní znalecký posudek (a současně není sama soudním znalcem), má být poučena soudem před svou výpovědí (mimo jiné) i o (obsahu) slibu soudního znalce. Proto odvolací soud vychází z výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], [titul] i [titul] [jméno] [příjmení], [titul] (znaleckého posudku ve znění výpovědí zmíněných autorů), které byly učiněny (až) v průběhu odvolacího řízení.

11. Dále odvolací soud považuje za vhodné připomenout, že žalobce má povinnost tvrdit a vymezit ve věci rozhodující skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (břemeno tvrzení a břemeno důkazní). Má tedy (konkrétně, jasně) prokázat porušení právní povinnosti žalovanou, vznik škody a příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Současně je třeba uvést, že postup lékaře (zde žalované) a jeho soulad s poznatky lékařské vědy a praxe (tzv. lege artis), je nutné vždy hodnotit na základě poznatků, které měl lékař (zde žalovaná) k dispozici v době svého rozhodování (tzv. ex ante). Odvolací soud odkazuje na právní závěry, které učinil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 2221/2011. Z tohoto pohledu tedy není podstatné (rozhodující), zda v důsledku dalšího (následného) vývoje lékařské vědy (praxe) byly (v době léčby) použité metody (nástroje, materiály, léky apod.) zdokonaleny nebo nahrazeny jinými účinnějšími (spolehlivějšími) postupy (nástroji, materiály, léky apod.). Proto platí, že léčbu žalobce žalovanou nelze poměřovat současnými (aktuálními) poznatky lékařské vědy (praxe). Současně nelze dovozovat (ne) správnost léčebných postupů (použití materiálů, konstrukcí, léků apod.) jen v návaznosti na výsledek léčby.

12. V rámci odvolacího řízení vyslechnutí autoři ústavního znaleckého posudku ([titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul]) neshledali při postupu žalované (léčbě žalobce) zjevná (podstatná, zásadní) pochybení. To platí pro postup žalované v dílčích fázích léčby (vyšetření žalobce, diagnóza po úraze, metoda léčby, její provedení, následná péče, zatěžování končetiny) i pro léčbu ve svém souhrnu. Zdůraznili, že úraz žalobce byl závažný a jeho léčba obtížná. Připustili, že léčba tohoto zranění (v době léčby žalobce) byla (nezřídka) provázena (i obdobnými) komplikacemi (následky). Za situace, kdy neshledali (podstatné, zásadní) pochybení v postupu (léčbě) žalobce žalovanou, neoznačili ani její postup jako non lege artis. Odvolací soud proto při respektování délky a výsledku léčby žalobce u žalované (a následně v dalším zdravotnickém zařízení) nečiní závěr, že jde o důsledek nesprávného postupu žalované (porušení její právní povinnosti), který by byl v rozporu s tehdejšími poznatky lékařské vědy (praxe). Činí tedy závěr, že postup žalované byl lege artis. Jiný závěr ústavní znalecký posudek (jiné důkazy) neodůvodňuje. Skutečnost, že postup (léčba) žalované byl shledán nesprávným [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ([anonymizováno 5 slov]) na výše uvedených závěrech nic nemění. Pro rozhodnutí v této věci jsou podstatné (rozhodující) závěry znaleckého ústavu. Tím uvedený úřad není. Odvolací soud také nemá důvod pro závěr (nastíněný žalobcem), že by závěry ústavního znaleckého posudku (výpovědi jeho autorů) byly důsledkem toho, že lékaři tvoří profesní komunitu, která drží při sobě. Pro tento závěr odvolací soud nemá žádné konkrétní podklady (mimo jiné s ohledem na vzdálenost sídla znaleckého ústavu od sídla žalované). Stěžejní odvolací námitka žalované, že léčba poskytnutá žalobci nebyla nesprávná, je tedy důvodná.

13. Zbývá tedy posoudit, zda zmíněná skutková zjištění umožňují (právní) závěr o důvodnosti (v odvolacím řízení přezkoumávaných) nároků uplatněných žalobcem.

14. S ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.) je nutné věc postupovat podle právních předpisů (zejména občanský zákoník účinný do 31.12.2013) účinných v době, kdy byla prováděna žalovanou léčba žalobce (rok 2009).

15. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

16. Citované ustanovení stanoví podmínky odpovědnosti za škodu. Nárok na náhradu škody je dán, pokud (současně) lze učinit závěr o porušení právní povinnosti, vzniku škody, existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a o zavinění. Pokud některý ze zmíněných předpokladů není dán, tak nelze dovodit vznik občanskoprávní odpovědnosti (zde žalované). V této souvislosti je třeba připomenout, že obecná odpovědnost za škodu podle citovaného ustanovení není odpovědností za výsledek, nýbrž odpovědností za protiprávní jednání. Vznik nároku na náhradu škody (zde na zdraví) je tedy podmíněn prokázáním (v objektivní rovině) nesprávně provedené léčby (např. vyšetření, diagnóza, volba způsobu léčby, provedení léčby, následná péče). Odpovědnost za škodu (na zdraví) nevznikne, pokud přes (objektivně) správný postup (léčbu) nedošlo k úplnému (bez následků) uzdravení pacienta (zde žalobce). Příčiny neúspěšné (částečně úspěšné) léčby ostatně mohou být rozdílné. Může jít nejen o pochybení lékaře (postupu non lege artis), ale i o individuální okolnosti (vlastnosti konkrétního organizmu člověka), či o důsledek nedostatečné spolupráce pacienta s lékařem (porušení pravidel léčby pacientem). Vznik odpovědnosti na škodu (na zdraví) však lze spojovat jen s (podstatným) pochybením během léčby ze strany lékaře, které vedlo ke škodě na zdraví.

17. V této věci s ohledem na výše uvedená skutková zjištění nelze učinit závěr o porušení právní povinnosti žalované, neboť postupovala lege artis (v souladu s tehdy aktuálními poznatky lékařské vědy a praxe). Na nesprávnost léčby žalobce žalovanou (bez dalšího) nelze usuzovat ani z toho, že by jiný lékař (zdravotnické zařízení, znalec) postupoval jinou (tehdy také přípustnou) metodou. Proto (jen dílčí) úvahy autorů ústavního znaleckého posudku, jaké jiné metody (např. konstrukce zpevňující zlomeninu kostí) přicházely v úvahu (sami by případně jejich použití zvážili) nejsou podkladem pro jiné skutkové a právní závěry (nemění základní závěr jejich posudku). Ani způsob vedení zdravotnické dokumentace žalovanou neznemožnil provedení dokazování k objasnění skutkového stavu (zejména vypracování ústavního znaleckého posudku). Nejde tedy o důvod, pro který by žalobce byl ve věci neúspěšný. V minulosti poskytnuté plnění žalované žalobci (i v kontextu postupu žalované během řízení) byl (zjevně) veden snahou o smírné vyřešení věci. Základní argumentace žalované (odmítnutí odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce) tím nebyla dotčena. Tento postoj žalované se ostatně projevil i v průběhu odvolacího řízení (neúspěšné jednání účastníků o smírném vyřešení věci).

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy odvolací soud došel k závěru, že nedošlo ke vzniku odpovědnosti žalované za škodu na zdraví žalobce. Žaloba (nároky přiznané soudem prvního stupně) nemá oporu v § 420 odst. 1 obč. zák. Není proto důvodná ani v odvolacím soudem přezkoumávaném rozsahu. Odvolací soud tedy postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části) změnil a žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že ve věci plně úspěšná žalovaná se vzdala práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

20. Odvolací soud nevidí důvod pro uložení povinnosti hradit náklady řízení státu žalobci (§ 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř.). Je třeba přihlédnout k životní situaci žalobce nastalé po popsaném úrazu, k tomu, že žalobce (mimo jiné) přistoupil k podání žaloby s vědomím zmíněné zprávy [státní instituce] [anonymizováno 8 slov]) a k délce řízení v této věci.

21. K výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR (i vymezené žalobcem k podpoře jeho právních závěrů) odvolací soud dodává, že (v obecné rovině) se závěry uvedených soudů plně souhlasí. S přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v této věci (výše uvedeným) však tato judikatura není důvodem pro jiné rozhodnutí o žalobě. Zmíněná rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách uvedených soudů [webová adresa], [webová adresa]).

Poučení