7 CO 45/2018 - 693

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Dopitové a soudkyň JUDr. Eustasie Rutarové a JUDr. Magdaleny Vinklerové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [PSČ] [ulice a číslo] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu autorského práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2018 č. j. 7 C 87/2014-346 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 50.149 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem označeným shora Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, pokud jde o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jako náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu porušením jejích autorských práv a jako zadostiučinění částku ve výši 200.000 Kč, zdržet se dalšího zhotovování vitráže anděla jeho přesným kopírováním originálu [jméno] [příjmení] či jeho napodobováním, dále aby bylo zakázáno žalované zhotovené kopie vitráže [jméno] [příjmení] prodávat, vystavovat či jinak zveřejňovat, aby byla žalované stanovena povinnost stáhnout kopie vitráže anděla zhotoveného podle autorského vzoru vitráží [jméno] [příjmení] žalobkyně, a to ze všech míst prodeje, na kterých je žalovaná nabízela nebo stále nabízí k prodeji, aby byla žalované stanovena povinnost zničit rozbitím kopie vitráže anděla zhotovené podle díla žalobkyně - [jméno] [příjmení] a stanovena povinnost písemně sdělit žalobkyni a soudu všechna místa prodeje kopií vitráže [jméno] [příjmení] (výrok I.). Dále zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je autorkou vzoru vitrážové dekorace anděla nazvané [jméno] [příjmení] (výrok II.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 115.961,56 Kč. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že oba vzory vitráží zachycené na fotografii - [jméno] [příjmení] na levé straně a [anonymizováno] na pravé straně uvedené v příloze rozsudku jsou jeho nedílnou součástí.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl zjištění z provedených důkazů, vypořádal se také s tím, proč některé důkazy nehodnotil a věc posoudil podle ust. § 40 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů. Konstatoval, že základním předpokladem pro uplatnění nároků vyplývajících z ust. § 40 autorského zákona je, aby bylo zasaženo do práva autora, jehož dílo kumulativně naplňuje všechny znaky specifikované v ust. § 2 autorského zákona, kdy jedině takové dílo požívá právní ochrany. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vzor vitráže [jméno] [příjmení] zhotoveného žalobkyní postrádá znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora. Zhotovený vzor vitráže [jméno] [příjmení] je s ohledem na zvolený způsob realizace, to je v těch nejzákladnějších tvarech charakteristických pro vypodobnění anděla do té míry tak objektivně determinován, že při splnění určitých podmínek mohou dvě i více osob nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku. Tento závěr o chybějícím znaku jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora platí rovněž pro vzor vitráže [anonymizováno]. U obou dekorativních předmětů jsou ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky, a to hlava, křídla a říza a vzhledem k tomu, že má být zobrazen pohyb, tj. let, pak také projmutí anděla, přičemž předmětné projmutí nelze považovat za výsledek tvůrčí duševní činnosti, ale je dáno zákonitostí pro vyjádření pohybu. Vzory vitráží se tak skládají pouze ze základních prvků, které jsou pro symbol anděla charakteristické, kdy těmito základními znaky se odlišuje od jiných imaginárních bytostí a rovněž tak realizace rukou v drátkové kontuře a jejich rozpažení není výsledkem jedinečné tvůrčí duševní činnosti, ale výsledkem použitého materiálu ve spojení s řemeslnou metodou zpracování, jež determinuje ztvárnění horních končetin v pohybu. Je reálné, že obě autorky nezávisle na sobě mohly dospět k velmi podobnému výsledku, kdy oba vzory se liší toliko v detailech. Rovněž vzal soud za prokázané, že předmětný vzor vitráže byl dříve realizován žalovanou. Soud posoudil tato díla jako díla malé mince, které postrádají individualizační rysy, kdy jemné odlišnosti jsou ve velmi zanedbatelné míře nedostatečné pro rozlišení jednotlivých děl. V daném případě z důvodu redukovaného vyjádření symbolu anděla technikou [anonymizováno]. Proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání především poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 733/2016, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. NS 9 As 10/2011 a soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s námitkami žalované, které vznesla proti znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení]. Namítala, že znalecký posudek nesplňuje kritéria znaleckého posudku a znalkyně závěry nestaví na svých odborných znalostech, ale na důkazech, které byly v řízení zpochybněny. Znalecký posudek neřeší, v čem se díla shodují, v čem se naopak díla liší. Cituje závěry a vyjádření znalkyně, které podrobuje kritice. Má za to, že znalkyně vychází z chybné úvahy, že pokud autor prodává více stejných děl, nejedná se o autorské dílo. K tomu uvádí, že její dílo je autorským dílem, splňuje kritéria § 2 autorského zákona, tedy zda se jedná o dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Počet autorských replik nemůže mít vliv na posouzení, zda se jedná či nejedná o dílo autorské. Dále uvádí citace z publikace - Ivo Telec, Pavel Tůma, autorský zákon 1. vydání Praha 2007. Namítá, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení], který byl zpracován na základě zadání žalobkyně. Žalobkyně hodlala znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] prokázat, že vitráž [jméno] [příjmení] je dílem autorským dle autorského zákona, což ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá. Rovněž z něho je zřejmé, že žalobkyně má výtvarné nadání a lze ji označit a mít za osobnost se schopností samostatně tvořit na určité estetické úrovni. Znalkyně potvrdila, že žalobkyně je autorem díla [jméno] [příjmení] a rovněž potvrdila, že [anonymizováno] zhotovená žalovanou je napodobeninou díla [jméno] [příjmení]. Znalkyně potvrdila, že žalovaná ukazuje na svých webových stránkách díla, která postrádají kreativitu, jsou neumělá a amatérská. Soudu prvního stupně dále vytýká, že vzal za prokázané, že vzor vitráže [anonymizováno] vznikl již před rokem [rok], uvádí jednotlivé pasáže z výpovědí slyšených svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a konstatuje, že tyto výpovědi neprokázaly vznik [anonymizováno] v tvrzené době. Zdůrazňuje, že obě svědkyně jsou dcerami žalované a soud se měl především zabývat jejich věrohodností. Žalobkyně má za to, že soud v napadeném rozsudku dílo [jméno] [příjmení] nesprávně právně posoudil a nepřiznal dílu ochranu dle autorského zákona. Soud neposuzoval dílo jako celek, ale rozložil dílo na jednotlivé díly, které shledal neoriginálními. Poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 54/2014 a usnesení Vrchního soudu v Praze, který rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém doplnění odvolání opakovaně podrobuje kritice znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] včetně její výpovědi, má za to, že závěry znalkyně jsou pouze její domněnky a spekulace nepodložené jakýmkoliv skutkovým zjištěním, její odpovědi jsou neurčité a nejednoznačné. Namítala, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržené důkazy, a to Sešity I, II, III a IV, výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kopie stránek katalogu LŠU, ukázky tvorby vitrážových dekorací žalobkyně. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení namítala nesprávné vyúčtování cestovních nákladů a promeškaného času advokátem žalované a vyúčtování neúčelně vynaložených a soudem přiznaných nákladů, a to podání ze dne 27. 10. 2014, 29. 7. 2015 a 13. 8. 2018. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že nejpodstatnější právní otázkou v daném případě je, zda jsou díla„ [jméno] [příjmení]“ a„ Andělinka“ autorskými díly, jež splňují legální pojmové znaky autorského díla uvedené v ust. § 2 autorského zákona. Žalovaná od počátku tvrdí, že nikoliv a soud prvního stupně se s jejím stanoviskem ztotožnil. K poukazům žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a odbornou právní literaturu poznamenala, že zvykem žalobkyně v její argumentaci je z konkrétního odborného textu vyčlenit pouze část, jenž se jí hodí a tuto pouze interpretovat mimo celý kontext. V návaznosti na žalobkyní v odvolání zmiňovanou judikaturu žalovaná dodává, že pokud v konkrétním díle jsou ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky oproti minoritním jedinečným prvkům, nejedná se o autorské dílo ve smyslu autorského zákona, ale o dílo v obecném smyslu nehmotného výsledku činnosti, tudíž nikoliv dílo, na něž se vztahují ustanovení autorského zákona, tedy o předmět autorského práva. Pokud jde o námitky žalobkyně ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení], k tomu uvádí, že žalobkyně své výhrady soustředí výlučně na obsah a závěry znalkyní uvedené v písemném posudku a opomíjí závěry této znalkyně uvedené v průběhu ústního podání jejího znaleckého posudku. Pokud se v jejím písemném posudku vyskytly jakékoliv nejasnosti, ty byly odstraněny při ústním podání znaleckého posudku. Žalobkyně úmyslně vytrhává jednotlivé odpovědi a závěry soudní znalkyně z celkového kontextu jejích odpovědí a závěrů znaleckého posudku, aniž by reflektovala zbylý obsah všeho, co znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] na ústních jednáních uvedla. Znalkyně dospěla v rámci svého výslechu při ústním jednání k souhrnnému závěru, že„ dílo [jméno] [příjmení] a dílo [anonymizováno] nejsou podobnými originálními autorskými (jedinečné tvůrčí výsledky činnosti autora, jenž by byly zachyceny v objektivně vnímatelné podobě) díly, nýbrž se u obou děl jedná pouze o neoriginální dekorativní předměty, které si nejsou podobné a u nichž by při splnění určitých podmínek mohly dvě osoby nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku“. Dále uvádí odpovědi znalkyně na jednotlivé otázky soudu a vyjadřuje se ke znaleckému posudku vypracovanému [titul] [jméno] [příjmení], který jak uvádí, byl soudem proveden k důkazu, a vyjadřuje se blíže k jednotlivým pasážím tohoto posudku. Uvedla, že důkazy navržené žalobkyní nejsou přípustné, neboť byly navrženy po koncentraci řízení. Pokud jde o důkazy listinami v sešitech I – IV, jsou procesně nepoužitelné. Sešity sice žalobkyní doloženy s podáním ze dne 13. 12. 2017, ale z jejího podání nelze rozpoznat, které z listin konkrétně označuje a z jejího podání ani není zřejmé, jaká tvrzení mají prokazovat. Pokud jde o námitky do výše cestovních náhrad, uvedla, že cestovní náhrady se odvíjely od sídla školitele [titul] [příjmení], který žalovanou zastupoval. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 7. 2014 se žalobkyně domáhala ochrany svého autorského práva k dílu vitráže [jméno] [příjmení] zhotovené technikou [anonymizováno], jehož vznik se datuje k roku [rok]. Tvrdila, že žalovaná kopíruje její zpracování tématu. Žalobkyně je absolventkou [anonymizována tři slova] v [obec], její práce byly vždy kladně hodnoceny, čímž prokazuje schopnost tvorby. Interiérová dekorace je výsledkem její tvůrčí činnosti a dílo splňuje podmínky dané autorským zákonem, kdy se jedná o dílo užitého umění. Nepoužívá cizí vzory ani předlohy z katalogů. Dílo prodává prostřednictvím galerie v [obec], v [obec], v [obec]. Hlavními znaky díla je lehce projmutý tvar těla do oblouku, křídla směřující šikmo vzhůru, rozpažené ruce. Podle tvaru těla, křídel a vyjádření pohybu se její dílo liší od jiných děl a upoutává pozornost. V dubnu v roce [rok] zjistila, že žalovaná prostřednictvím webových stránek [webová adresa] nabízí k prodeji závěsnou skleněnou vitráž anděla pod názvem [anonymizováno], kdy se jedná o kopii jejího díla vitráže [jméno] [příjmení], a to i přes menší odlišnost ve tvaru křídel, a je nabízena v různé barvě skla. Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o kopii jejího díla, je linie vzoru. [datum] vyzvala žalovanou, aby zanechala svého jednání a uplatnila požadavek na peněžní zadostiučinění. Žalovaná prodává předmětné kopie vitráže za cenu 421 Kč, žalobkyně prodejem prostřednictvím svých odběratelů nemůže této ceně konkurovat a tyto vitráže prodává na jarmarcích a slavnostech. Žalobkyně odhaduje, že za období od [rok] do [datum] dosáhla žalovaná tržby ve výši 250.000 Kč. Požaduje po žalované na zadostiučinění za způsobenou imateriální újmu částku 200.000 Kč, neboť jí bylo jednáním žalované způsobeno příkoří, musela se žalobkyně věcí zaobírat a nemohla se plně a nerušeně věnovat své vlastní činnosti. Žalovaná nadále pokračuje v realizaci tohoto vzoru vitráže. Zjištění žalobkyně, že je na trhu dlouhodobě nabízena a prodávána kopie jejího díla, je příčinou její velké frustrace, neboť není schopna se smířit s tím, že žalovaná zasáhla do jejích chráněných práv k autorskému dílu vitráže zvané„ [jméno] [příjmení]“. Originál žalovaná za účelem jejího kopírování získala koupí buď přímo od žalobkyně či v některé z galerií, kam žalobkyně vitráže dodávala či dodává, tj. způsobem podvodným až zákeřným. Žalobkyně má obavy o ztrátu svých zákazníků z důvodu nižší ceny kopií vitráže nabízených žalovanou tak pro možnost ztráty důvěry ze strany zákazníků ve svoji osobnost a solidnost. Obává se, že žalovaná umožnila kopírování dalším osobám, které mohou následně kopie originálů nabízet na trhu v EU ve velkém množství. Dalším příkořím, které způsobila žalovaná svým jednáním, je skutečnost, že žalobkyně byla nucena vynaložit v době od dubna [rok] dosud velké množství času na zjištění totožnosti žalované, míst prodeje, na konzultace s právníky, jednání s policií, přípravu žaloby a nemohla se věnovat své práci, která je jediným zdrojem příjmů. Žalovaná považovala žalobu za zcela nedůvodnou. Dle jejího tvrzení vitrážová díla [jméno] [příjmení] a vitrážové dílo [anonymizováno], jehož tvůrkyní je žalovaná, nesplňují kumulativně veškeré pojmové znaky autorského díla podle autorského zákona, a to zejména pojmový znak jedinečnosti a tvůrčí činnosti autora. Obě díla vychází z obecné grafické křivky, kterou lze jednoduše plošně vyobrazit siluetu anděla, kdy takovéto vyobrazení anděla vitrážovým způsobem není jedinečné, tudíž se nemůže v této věci jednat o autorská díla požívající ochrany podle autorského zákona, jelikož křivka tvaru anděla, které vytváří hlavní siluetu těchto vitrážových děl, a která byla užita žalovanou i žalobkyní, obecně existuje i bez ohledu na tvůrčí činnost žalobkyně a žalované. Tvrdí také, že předmětná vitrážová díla nejsou shodná. Požadavek na přiznání přiměřeného zadostiučinění považuje za nárok promlčený a rovněž požadovanou částku požaduje za příliš vysokou a nepřiměřenou. Dále žalovaná tvrdila, že tvorbou vitrážových děl se zabývá od roku [rok], kdy od roku [rok] dosud zpracovává sklo i v jiné podobě, než je vitráž. Všechny díla vznikají podle výtvarného náčrtku, který si dělá sama. Vitráže andělů vytváří od roku [rok], kdy na přelomu let [rok] [rok] vytvořila dílo [anonymizováno] a s předmětným dílem obchodovala už na přelomu let [rok] a [rok]. Těchto andělů - [anonymizováno] vyrobila velké množství, pokaždé jsou jiné, což je dáno tím, jak se sama cítí, jakou má náladu, co prožívá. Skice se mění, tvarově nedělá pořád stejné vzory. Inspirací k vytvoření andělů byl obrázek anděla, kterého měla z dětství, jmenuje se [jméno] a je na něm zobrazen anděl strážící děti přecházející přes lávku nad potokem. Navrhla zamítnutí žaloby.

7. Vrchní soud v Olomouci ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 7 Co 45/2018-481 dne 18. dubna 2019. Rozsudek byl k dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 150/2020-558 ze dne 6. 4. 2021 zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytknul, že se nezabýval tím, že znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] je opatřený doložkou podle § 127a o. s. ř. a pominul, že v případě rozporů dvou znaleckých posudků je nutné provést výslechy obou znalkyň a poté posudky zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevyjde ze závěrů druhého znaleckého posudku. Pokud soud prvního stupně neprovedl výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], měl tak učinit soud odvolací. Dále přisvědčil odvolatelce v tom, že odvolací soud při zjišťování, zda je vitráž [jméno] [příjmení] autorským dílem, zda tedy splňuje pojmový znak jedinečnosti, nepostupoval důsledně a neprovedl navržené důkazy obsažené ve spise na č. l. 460-463 (obrázky vitráží, jež měly být realizovány podle skici [anonymizována dvě slova] a podle obrázku anděla s křídly), aniž by zdůvodnil, proč tak neučinil. Provedení dovolatelkou označených důkazů může vést ke zpochybnění tvrzení žalované, že vitráž [anonymizováno] vznikla dříve než vitráž [jméno] [příjmení].

8. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda důkazy navržené žalobkyní obsažené ve spise na č. l. 460-463, jsou v odvolacím řízení přípustné. Předmětné listiny byly k doplnění dokazování navrženy v podání ze dne 15. 4. 2019, tedy v průběhu odvolacího řízení. Jak vyplývá z odvolání žalované (podání ze dne 14. 1. 2022), žalobkyně hodlala těmito důkazy zpochybnit tvrzení žalované, že vitráž [anonymizováno] vznikla dříve, než vitráž [jméno] [příjmení] a těmito důkazy měla být zpochybněna věrohodnost žalovanou předložené skici [anonymizována dvě slova], která dle tvrzení žalované byla podkladem pro vitráž [anonymizováno]. Žalobkyně rovněž hodlala zpochybnit tvrzení žalované, že obrázek anděl s křídly byl podkladem pro realizaci vitráže [anonymizováno]. Odvolací soud má tedy za to, že shora uvedené důkazy jsou přípustné dle ust. § 205a písm. c) o. s. ř.

9. K námitce žalované se odvolací soud dále zabýval otázkou, zda v řízení nastaly účinky koncentrace řízení. Žalovaná namítala, že koncentrace nastala k datu 30. 7. 2015, a tudíž další důkazy, navržené po tomto datu jsou důkazy nepřípustné. Ve vztahu k této námitce odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že usnesením ze dne 28. 8. 2014 soud prvního stupně vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, na kterou reagovala žalobkyně podáním, doručeným soudu 30. 9. 2014, v němž mimo jiné uvedla,„ že se omlouvá za nedostatky žaloby, kterou vyhotovila sama, když nemá dost finančních prostředků, které by mohla věnovat řešení tohoto problému pomocí právníka“. Soud prvního stupně, aniž by žalobkyni poučil o možnosti nechat se procesně zastoupit, popř. požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce, nařídil přípravné jednání, které se uskutečnilo 1. 7. 2015 za přítomnosti žalobkyně, žalované a jejího právního zástupce. V závěru přípravného jednání, bylo rozhodnuto o koncentraci řízení k datu 15. 7. 2015 a účastnicím uloženo, aby k důkazu označené listiny založily do spisu nejpozději do 30. 7. 2015. Jednání ve věci bylo dále nařízeno na 23. 8. 2017 a dle obsahu protokolu, byla žalobkyně, s ohledem na tvrzení, že se ve věci právně neorientuje, poučena o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 5. září 2017 byla žalobkyni ustanovena zástupkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátka. Usnesení nabylo právní moci 30. 9. 2017. Za situace, kdy z podání žalobkyně je zřejmé, že se v procesním právu neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci a také vzhledem k zastoupení protistrany, soud prvního stupně žalobkyni o jejím právu požádat o ustanovení zástupce nepoučil, nemohly tak dle názoru odvolacího soudu nastat účinky koncentrace řízení, neboť tento postup by žalobkyni znevýhodnil a bylo by porušeno právo na spravedlivý proces (srovnej nálezy Ústavního soudu IV. 682/2016, I. ÚS 3849/2011).

10. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem [tiutl] [jméno] [příjmení], obrázky vitráží, jež měly být realizované podle skici [anonymizována dvě slova] a podle obrázku anděla s křídly, skicou [anonymizována dvě slova] řez prvotní, založené na č. l. 460 a 463, a zopakoval výslech [titul] [jméno] [příjmení].

11. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že v době vypracování písemného znaleckého posudku byla zapsána jako znalkyně pro užité umění umělecká řemesla, školství a kultura, jako znalec byla zapsána do [datum]. Uvedla, že znalecký posudek vypracovala na žádost žalobkyně, která jí přivezla veškeré podklady, sdělila jí, že posudek potřebuje jako důkaz, že se jedná o její výtvory, které byly někým přejaty, posuzovala pouze v tomto posudku výtvor [jméno] [příjmení], který dle sdělení žalobkyně kopíruje paní [příjmení]. Vycházela z materiálů, které jsou uvedeny v posudku. Fyzicky vitráž anděla, který je výtvorem žalované, k dispozici neměla, měla pouze fotografii. [příjmení] [příjmení] nekontaktovala, neboť dělala posudek pro fyzickou osobu. Usoudila, že autorkou vitráže [jméno] [příjmení] je žalobkyně, která jí předložila ukázky své tvorby a části procesu výroby této vitráže. Předložila jednak své náčrty, jednak jednotlivé polotovary. Pokud jde o náčrty, k dispozici měla skici [jméno] [příjmení] i jiné kresby, z nichž usuzovala, zda žalobkyně je schopna umělecky se vyjadřovat. Materiály měla k dispozici pouze k vitráži [jméno] [příjmení], nikoliv pokud jde o vitráž žalované. Jedinečnost výtvoru [jméno] [příjmení] spočívá v tom, že dokázala zhmotnit ideu v materiálu, některé detaily, na něž nelze použít sklo, dotvořila prací s drátem. Každý má jinou představu, jinou ideu a jinak anděla ztvární. Za těžké považuje zodpovědět otázku, co je pro výtvor žalobkyně jedinečné. Její výtvor respektuje anatomii, materiál a ve svém souhrnu je to jedinečné umělecké ztvárnění. Porovnávala vitráž žalobkyně se ztvárněním andělů v jiné době. Na otázku, který z výtvorů, zda [jméno] [příjmení] či [anonymizováno], je dřívějšího data, by v případě, že by posudek vypracovala pro soud, odmítla odpovědět, pokud ho však zpracovávala pro soukromou osobu, pak toto hodnocení uvedla na základě porovnání, kdy vycházela z uměleckořemeslného zpracování věcí, neboť napodobenina se liší od originálu způsobem zpracování. Kvalitu zpracování výtvoru žalované hodnotila pouze z fotografií, z nichž učinila v posudku závěr, že žalovaná nemá výtvarné nadání. Pokud by měla k dispozici jiné výtvory, kresby, náčrty žalované, mohlo by to vést ke korekci jejích závěrů ohledně výtvarného nadání žalované. Dále se vyjadřovala k proporcím vitráží [jméno] [příjmení] a [anonymizováno], k řemeslnému zpracování obou vitráží. Uvedla, že pokud ve svém znaleckém posudku konstatovala, že žalobkyní předložený autoportrét vytvořila žalobkyně, že ho vytvořila v 16 letech, že dílo na fotografii [číslo] je z roku [rok] a na fotografii [číslo] z roku [rok], pak jde o informace, které měla od zadavatelky.

12. Z výpovědi znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že pro závěr, že určitý výtvor je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, je nutné, aby šlo buďto o dílo výtvarné či jiné s tím, že je to autorský originál, který nemusí být signován, ale musí se jednat o ojedinělý předmět. Je zkoumán styl autora, jeho vyznění estetické, kdy u předmětů uměleckořemeslných je to obtížné a obecně u předmětů dárkových nelze autenticitu téměř určit, když podobných motivů, např. andělů je na spotřebním trhu více, což nelze považovat za porušení autorských práv. Není výjimečné, že se na trhu objeví více obdobných předmětů a zákazník si předměty pořizuje jako dárky pro jejich symboliku, nikoliv pro autorskou hodnotu originálu. Při zpracování posudku měla obě vitrážky na fotografiích, nelze tvrdit, že by si nebyly ve vzhledu podobné, obě postupovaly v nejjednodušší tvarové i objemové zkratce. Anděl je bytost imaginární, a výtvory ztvárňují představu anděla, jako bytost dlouhé říze, s naznačenou fyziognomií obličeje a paží. Zřejmě ve snaze dosáhnout co nejnižší prodejní ceny, není v zájmu autorek vytvářet složitější výtvory, ale zjednodušit je tak, aby udržely určitou cenovou hladinu. V tomto případě jde o dvousegmentovou základní figuru, přepásaná říza, hlava a logicky paže, pokud do nich chce výtvarník něco vložit. [jméno] [příjmení] měl v ruce květinu. Obě použily na paže pouze konturu drátu, což je logické s ohledem na úzký prostor. Každá z výtvarnic pracovala s typem dostupného skla, buďto šlo o sklo čiré, barevné a pro odlišení křídel sklo mrazové. Vycházela také z toho, že ve spise byl založen náčrtek [anonymizováno] datovaný [rok], další skica [anonymizováno] z roku [rok], k nimž žalovaná uvedla, že podle těchto skic vytvořila vitráž. Žalobkyně podle svých tvrzení vytvořila vitráž až v roce [rok]. Z těchto údajů usoudila, že [anonymizováno] byla vytvořena jako první. Uvedla, že vitráž [anonymizováno] je méně propracovaná, pokud jde o fyziognomii obličeje, [jméno] [příjmení] má robustní větší křídla, [anonymizováno] má křídla subtilnější, je mezi nimi tvarová různorodost, ale nelze spekulovat, jak by měla vypadat křídla andělů. Obě vitráže jsou si podobné, pokud jde o zpracování tvaru a motivu, ale jsou mezi nimi zmíněné proporční rozdíly. Odlišný je přístup obou výtvarnic ve zpracování. Za situace, že by neměla k dispozici datované skici, nebylo by možno určit, která z vitráží byla vytvořena jako první. Oba výtvory andělů odpovídají standardu uměleckořemeslné práce, byly zhotoveny technikou [anonymizováno], což je technika jednodušší, než klasická vitráž. Nelze říci, že by jedna nebo druhá byla svým zpracováním kvalitnější, jsou zhruba na stejné úrovni. Řemeslné zpracování odpovídá dárkovým předmětům. Umělecké dílo má svou hodnotu v poselství, v estetické hodnotě, tj. v tom co charakterizuje originál uměleckého díla ve své obsahové jedinečnosti, nikoliv v kvalitě řemeslného zpracování. Zopakovala, že v obou případech se jedná o předmět uměleckořemeslný, dárkové povahy, produkovaný ve velkém množství. Podle skici [anonymizováno] řez prvotní, který je založen ve spise, by mohla být vytvořena vitráž [anonymizováno]. Vitráž [jméno] [příjmení] nemá žádné dominantní individualizační rysy, které by je odlišily od jiných výrobků tohoto typu. Výtvoru žalobkyně přiznala emoční nástavbu již v tom, že je zpracován motiv anděla, se kterým má každý spojené dobro, proto také kytku vyhodnotila jako čtyřlístek, a to s přihlédnutím k názvu [jméno] [příjmení] a i [anonymizováno] v názvu odkazuje na něco pozitivního. Proporční rozdíly nemohou vypovídat o tom, zda jde o originál či kopii.

13. Z ohledání listiny založené na č. l. 460 spisu nadepsané realizace podle obrázku + realizace návrhu/podkladu [anonymizováno] bylo zjištěno, že na této listině je vyobrazena fotografie obrázku anděla s křídly, který je vyobrazen s rozpaženýma rukama s rozepjatými křídly usazenými na zádech, vznáší se nad dvěma malými dětmi přecházejícími lávku, je oděn v bílé řasené říze přepásané v pase a má naznačenu fyziognomii obličeje a kudrnaté vlasy. Vedle tohoto obrázku je vyobrazení siluety anděla, který má rozpažené ruce, rozepjatá křídla a usazená na zádech, stojí vzpřímeně, rovnou řízu s naznačením přepásání. Naznačenou má fyziognomii obličeje a naznačené kudrnaté vlasy. Vedle této siluety je vyobrazena silueta anděla, který je zde označen jako podklad [anonymizováno], vyobrazený anděl má rozpažené ruce, křídla usazená na zádech směřují směrem vzhůru s naznačenou fyziognomií obličeje a naznačenými vlasy, silueta anděla je do tvaru písmene C s řízou přepásanou mašlí. Dále jsou zde fotokopie dvou vitrážek andělů, opět s rozpaženými pažemi, každý drží v jedné ruce květinu, křídla směřují vzhůru a obě vitrážky mají siluetu ve tvaru písmene C s dlouhou řízou.

14. Z ohledání listiny založené na č. l. 461 pak bylo zjištěno, že jsou na ní vyobrazeny fotografie dvou vitráží položených přes sebe a nadepsané [anonymizováno] realizace ve skle a [příjmení] realizace ve skle. Obě tyto siluety mají projmuté řízy, kdy jedna silueta doprava, jedna doleva, rozpažené ruce, silueta anděla, který je označen [anonymizováno] má ruce kratší, řízu přepásanou mašlí, naznačenou fyziognomii obličeje a menší subtilnější křídla směřující vzhůru a silueta označena [příjmení] má delší rozpažené ruce, v jedné ruce má anděl květinu a křídla směřují vzhůru a jsou robustnější. Na č. l. 462 jsou fotografie nadepsané [jméno] [příjmení], kresba vzoru realizovaná ve skle vitráže, kdy se jedná o dvě siluety andělů.

15. Z listiny na č. l. 463 označené [anonymizováno] řez, [rok], pak bylo zjištěno, že je na ní ztvárněna silueta anděla složená ze základních znaků, a to křídla, směřující vzhůru, říza lehce projmutá, dole se rozšiřující, hlava a naznačená fyziognomie obličeje.

16. Odvolací soud z ostatních důkazů provedených soudem prvního stupně převzal jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

17. Autorský zákon upravuje mj. práva autora k jeho autorskému dílu a práva související s právem autorským. Pojem„ autorského díla“ jako předmětu autorského práva vymezuje ustanovení § 2 odst. 1 (demonstrativním výčtem) nebo odst.

2. V odstavci 3 § 2 je výslovně uvedeno, že ochrana autorským právem se nevztahuje jen na dílo jako celek, ale i na jeho jednotlivé části. Předmětem autorského práva tak může být i dílo nedokončené, jeho vývojové fáze nebo části, včetně názvu a jmen postav, avšak za předpokladu, že splňují podmínky podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2 § 2 autorského zákona. Pokud u posuzovaného výtvoru či jeho části nejsou kumulativně dány všechny legální pojmové znaky díla, nemohou požívat ochrany podle autorského zákona (srov. Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 45 s.).

18. Jednotlivé části díla proto musí splňovat stejná kritéria jako dílo samotné (srov. Kříž, J. a kol. Autorský zákon. Komentář a předpisy související. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, x LineBreak a. s., 53 s.). Výčet legálních pojmových znaků díla podle právní teorie zahrnuje: 1. požadavek, aby se jednalo o výsledek tvůrčí činnosti autora, 2. jedinečnost díla jako výsledku tvůrčí činnosti, 3. povahová vlastnost díla být objektivně vnímáno jako výsledek tvůrčí kategorie umění, 4. vyjádření v jakékoli smysly vnímatelné podobě (viz Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 16 – 22 s.), popř. uvedené znaky pod body 3. a 4. jsou vnímány jinými autory jako jediný pojmový znak (srov. Kříž, J. a kol. Autorský zákon. Komentář a předpisy související. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 42 s.).

19. Pro posouzení nároku žalobkyně je rozhodující otázka, zda vzor vitrážové dekorace [jméno] [příjmení] je autorským dílem ve smyslu autorského zákona, nebo zda se jedná o dílo v obecném smyslu nehmotného výsledku činnosti. Otázka, zda jsou v daném případě splněny legální pojmové znaky autorského díla ve smyslu § 2 autorského zákona, je otázkou právní. V případech kdy zodpovězení této otázky závisí na posouzení mimoprávních skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, může soud před svým rozhodnutím vyžádat znalecké posouzení. Ze znaleckých úvah soud činí právní závěr, jestli výkon autora je autorským dílem či nikoliv.

20. Pro zodpovězení otázky, zda předmětný výtvor splňuje podmínku jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora, byly v řízení provedeny k důkazu dva znalecké posudky, a to znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] č. 172/2017 a znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení].

21. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], která byla k podání znaleckého posudku ustanovena soudem, dospěla k závěru, že vzor vitráže anděla [příjmení] je s ohledem na zvolený způsob realizace, tj. v nejzákladnějších tvarech charakteristických pro vypodobnění anděla do té míry tak objektivně determinován, že při splnění určitých podmínek mohou dvě i více osob nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku, chybí tedy zde znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora, přičemž stejný závěr platí i pro vzor vitráže [anonymizováno] vytvořený žalovanou. Naproti tomu znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], která vypracovala znalecký posudek na základě objednávky a údajů poskytnutých žalobkyní, dospěla mimo jiné k závěru, že dílo [jméno] [příjmení] je jedinečné, odlišuje se od jiných vitráží stejného námětu s tím, že žalobkyně je autorkou tohoto díla a lze ji označit za osobnost se schopností samostatně tvořit na určité estetické úrovni a má výtvarné nadání. Vitrážové deklarace pod názvem [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] označila jako díla podobná zhotovená podle stejného vzoru, kdy rozdíly jsou dány rozdílnou dovedností a zručností zhotovitelů, a proto označila vitráž označenou č. 2, tj. vitráž [anonymizováno], za kopii, plagiát vitráže označené č. 1, tj. vitráž [jméno] [příjmení]. Na základě fotografií kreseb označených č. 13 - 22 dospěla k závěru, že jejich autorka, tj. žalovaná, nemá výtvarné nadání.

22. Soud prvního stupně znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], který sice provedl k důkazu, ale znalkyni nevyslechl, posoudil jako neobjektivní, a to z důvodů, že znalkyně vycházela z podkladů doložených žalobkyní, nikoliv pro objektivní posouzení také z materiálů doložených žalovanou, ačkoli ve vztahu k její tvorbě činí řadu závěrů. Své rozhodnutí založil na závěrech posudku [titul] [jméno] [příjmení], která k nim přidává svá odborná hodnocení, včetně citace odborné literatury a v rámci svého výslechu odstranila případné pochybnosti či nesrovnalosti v písemném posudku.

23. Znalkyně [titul] [příjmení] ve své výpovědi potvrdila, že znalecký posudek vypracovala na základě podkladů a informací předaných jí toliko žalobkyní. Vitráž anděla, která je výtvorem žalované, k dispozici neměla, žalovanou nekontaktovala a k dispozici pro vypracování posudku měla pouze tři výtvory žalované, její náčrtky, které uvádí v posudku. Z těchto dovodila, že žalovaná nemá výtvarné nadání a z fotografií jejích výrobků učinila závěr, že se jedná o řemeslně nekvalitně provedené výtvory. Znalkyně setrvala na svém závěru, že jedinečnost vitráže [jméno] [příjmení] spočívá v jeho jedinečném uměleckém ztvárnění, ač uvedla, že je pro ni těžké odpovědět na to, co je pro výtvor žalobkyně jedinečné. Z kvality řemeslného zpracování obou vitráží usoudila, že [jméno] [příjmení] je originálem, a vitráž [anonymizováno], je plagiátem. Ve své výpovědi přitom připustila možnost nekvalitně zpracovaného originálu, který jiná osoba vylepší a řemeslně lépe zpracuje, přitom se bude jednat o plagiát.

24. Důvody, pro které soud prvního stupně nevycházel ze závěru znaleckého posudku [titul] [příjmení], tj. pochybnosti o objektivitě tohoto znaleckého posudku, byly po výslechu znalkyně zesíleny a soud prvního stupně postupoval správně, pokud vzal za podklad rozhodnutí znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení].

25. Soud prvního stupně poté, kdy vyhodnotil provedené důkazy dle ust. § 132 o. s. ř. a v otázce jedinečnosti díla vycházel ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], dospěl ke správnému závěru, že vzor vitráže [jméno] [příjmení] zhotovený žalobkyní postrádá znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora. Zhotovený vzor vitráže [jméno] [příjmení] je s ohledem na zvolený způsob realizace, tj. v nejzákladnějších tvarech charakteristických pro vypodobnění anděla do té míry objektivně determinován, že dvě i více osob mohou nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku. Přitom stejný závěr o chybějícím znaku jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora platí i pro vzor vitráže [anonymizováno]. U obou předmětů, tj. jak u vzoru vitráže [jméno] [příjmení], tak u vzoru vitráže [anonymizováno], jsou ve větším poměru přítomny prvky, tj. hlava, křídla a říza. Pro pohyb anděla v letu je logické projmutí a pohyb řízy, kdy v daném případě kopíruje pohyb řízy pohyb anděla. Tato silueta je používána několik set let. Tvar anděla s projmutím do písmene C, jak je zobrazen žalobkyní, není nic jedinečného, jde o ztvárnění pohybu. V díle žalobkyně jsou ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky při absenci jedinečných prvků, kdy vzory vitráží se skládají z oněch základních majoritních prvků, které jsou charakteristické pro symbol anděla. Realizaci rukou v drátkové kontuře a jejich rozpažení nelze posoudit jako výsledek jedinečné tvůrčí činnosti autora. Jde o výsledek použitého materiálu ve spojení s řemeslnou metodou zpracování. Figura anděla je provedena v nejzákladnějších tvarech, tj. křídla, říza a hlava, obě díla jsou si podobná, což je limitováno použitou technikou vitráže. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je reálné, aby obě autorky nezávisle na sobě dospěly ke stejnému či podobnému výsledku, kdy oba vzory se liší pouze v detailech jako je způsob uchycení křídel, tvar křídel, vyjádření fyziognomie obličeje, zdobení řízy. Vzor vitráže [jméno] [příjmení] nevykazuje dominantní, individualizační rysy, které by ji odlišily od jiných výrobků tohoto typu. Emoční nástavba obou výtvorů, je dána již tím, že zpracovávají motiv anděla, se kterým má každý spojeno dobro, kdy oba výtvory ve svém názvu odkazují na něco pozitivního. Pokud vzor vitráže [jméno] [příjmení] postrádá znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora, pak se nejedná o autorské dílo ve smyslu autorského zákona, ale o dílo v obecném smyslu a žalobkyni nelze přiznat uplatněné nároky vyplývající z ust. § 40 odst. 1 AZ.

26. Žalovaná tvrdila, že skicu vitráže [anonymizováno] vyhotovila již v roce 1998, což prokazovala originálem této skici a obrázkem anděla s křídly, který dle jejího tvrzení byl její inspirací pro vyhotovení předmětné vitráže. Žalobkyně zpochybňovala tvrzení žalované v tom, že skica [anonymizována dvě slova] byla podkladem pro realizaci vitráže [anonymizováno] a namítala, že obrázek anděla s křídly nemohl být podkladem pro realizaci vitráže [anonymizováno]. Ke zpochybnění tvrzení žalované navrhla důkazy, které byly provedeny v odvolacím řízení. Pokud jde o obrázek anděl s křídly, pak žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že tento obrázek byl podkladem pro vytvoření vitráže [anonymizováno], ale pouze že byl pouze její inspirací. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zobrazení anděla na obrázku, který žalovaná předložila jako doklad o své inspiraci, se zobrazil ve skici [anonymizováno] i ve zpracovaném vzoru vitráže [anonymizováno]. Na předmětném obrázku je vyobrazen anděl s rozpaženýma rukama rozepjatými křídly, která jsou usazena na zádech a směřují vzhůru, anděl je oděn v bílé řasené říze, která je v pase přepásaná. Má naznačenou fyziognomii obličeje a kudrnaté vlasy. Tyto atributy se nepochybně odrazily ve zpracovaném vzoru vitráže [anonymizováno]. Na základě provedených důkazů nelze přijmout závěr, že by skica [anonymizována dvě slova] nemohla být podkladem pro realizaci vitráže [anonymizováno], což ostatně vyplývá i z výpovědi znalkyně [titul] [příjmení].

27. Odvolací soud poté, kdy doplnil dokazování shora označenými důkazy, dospěl k závěru, že ani výsledky provedeného dokazování nemohou vést ke zpochybnění tvrzení žalované, že skica vitráže [anonymizováno] vznikla dříve, než vitráž [jméno] [příjmení].

28. Žalobkyně v odvolacím řízení navrhla k prokázání tvrzení, že [anonymizováno] řez [anonymizováno] je šablonou a nikoliv skicou, podle níž byla zhotovena vitráž, odbornou expertízu, jíž hodlala prokazovat, že na této listině jsou skvrny od kyseliny na místech, kde se objevují v případě výroby vitrážky. Odvolací soud provedení tohoto důkazu zamítl jednak proto, že žalobkyně neosvětlila, jakým způsobem by zodpovězení této otázky mělo zpochybnit datum vzniku této skici. Nelze také přehlédnout, že žalovaná věrohodným způsobem vysvětlila původ těchto skvrn, kdy dle jejího tvrzení bylo se skicou od roku [rok] pracováno, byla na pracovišti žalované a lze tedy předpokládat, že mohla být něčím znehodnocena. Dále jako nerozhodný pro posouzení dané věci odvolací soud zamítl důkaz rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví.

29. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že vzor vitráže [jméno] [příjmení] postrádající znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora nelze označit ani jako dílo drobné mince. Jak vyplývá ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně [příjmení] [příjmení], postrádá vzor vitráže [jméno] [příjmení], stejně jako vzor vitráže [anonymizováno], individualizační rysy, které by je odlišily od jiných výrobků tohoto typu.

30. Odvolací námitky žalobkyně, kterými zpochybňovala odborné závěry [titul] [příjmení], nejsou důvodné. Soud při hodnocení znaleckého posudku zkoumá, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání, zodpověděl na otázky se srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladovém materiálu, ale nemůže přezkoumávat věcnou správnost jeho odborných závěrů (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1561/2010).

31. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení namítala, že soud prvního stupně neprovedl důkazy listinami založenými v sešitech II, III a IV navržené v podání ze dne 13. 12. 2017. Listinami v sešitě III hodlala prokázat, že žalovaná vytváří kompiláty, kopíruje vzory paní [příjmení], vybírá detaily podle děl jiných autorů, Listinami v sešitě II a IV, mělo být prokázáno, že žalovaná se nezabývala zhotovováním vitráží již od roku [rok], když listiny s kresbami žalované jsou antidatované. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že důvod, proč neprovedl další žalobkyní navržené důkazy a jeho postupu, nelze v tomto směru nic vytknout. Žalobkyní označené důkazy nejsou pro posouzení zásadních otázek relevantní, a to s ohledem na skutkový stav zjištěný před soudy obou stupňů. Odvolací námitka není důvodná.

32. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že o nákladech řízení nebylo rozhodnuto správně. Namítala, že úkony, za něž byla přiznána odměna, a to vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2014, tomu předcházející porada s klientkou ze dne 25. 10. 2014 a podání ze dne 29. 7. 2015 jsou neúčelným nákladem. Především vyjádření k žalobě učinila žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce na výzvu soudu, stejně tak písemné podání ze dne 29. 7. 2015, které obsahovalo výčet předložených důkazů a důvod, pro který tyto důkazy jsou navrženy. Pokud jde o žalobkyní poukazované podání ze dne 13. 8. 2018, které bylo vyjádřením k odvolání žalobkyně, pak jde o podání učiněné v průběhu odvolacího řízení, tudíž toto podání se v nákladech řízení před soudem prvního stupně neprojevilo. Žalobkyně dále namítala, že advokát zastupující žalovanou má sídlo na adrese [adresa], proto mu nelze přiznat cestu z [obec] do [obec] a zpět na jednání před soudem 1. 7. 2015 a 23. 8. 2017. K tomu odvolací soud uvádí, že žalovanou na uvedených jednáních zastupoval [titul] [jméno] [příjmení] na základě udělené plné moci, jehož sídlo je v [obec], na těchto jednáních byl v substituci přítomen [titul] [jméno] [příjmení], jakožto jeho koncipient a následně jako jeho zaměstnanec. Pokud bylo účtováno a přiznáno cestovné ze sídla advokáta, kterému žalovaná udělila plnou moc, pak bylo v tomto případě postupováno správně. Rovněž tak není důvodná námitka, že bylo nesprávně přiznáno cestovné na jednání soudu ze dne 22. 1. 2018 a 18. 4. 2018 z [obec] do [obec] a zpět, kdy bylo při výpočtu cestovného uvažováno cestou s ujetou vzdáleností 2x 42 km, přičemž dle názoru žalobkyně je dle údajů na mapy.cz délka trasy [obec] [obec a číslo] – 15 km. Tuto námitku hodnotí odvolací soud rovněž jako nedůvodnou, když dle údajů na mapy.cz jsou nabízeny tři různé trasy z [obec] do [obec] a zpět, z níž jedna z těchto tras je v délce 20 km. V tomto případě je odchylka v počtu ujetých km zcela nepatrná.

33. Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

34. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se svým odvoláním úspěšná nebyla, je proto povinna hradit náklady odvolacího a dovolacího řízení úspěšné žalované. Ty sestávají z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po 3.500 Kč (písemné podání ve věci, účast při jednání odvolacího soudu dne 16. dubna 2019, sepis vyjádření k dovolání žalobkyně 3. 10. 2019, účast při jednání u odvolacího soudu 16. 12. 2021 v délce 4 hodiny 7 minut - 3 úkony právní služby, sepis podání, a to vyjádření žalované a replika na vyjádření žalobkyně ze dne 1. 6. 2022, účast při jednání odvolacího soudu dne 2. 6. 2022 a 28. 7. 2022), k tomu 9 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného z [obec] do [obec] a zpět na jednání dne 16. dubna 2019 vozidlem [anonymizována dvě slova], sazbě náhrady 4,10 Kč na 1 km, ceně paliva 33,60 Kč a průměrné spotřebě 7,3 l na 100 km, činí cestovné 1.179,50 Kč, náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč, dále cestovné na jednání odvolacího soudu 16. 12. 2021, 2. 6. 2022 a 28. 7. 2022 za použití vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,9 l nafty na 100 km, ceně pohonných hmot v roce 2021 27,20 Kč za 1 litr a v roce 2022 47,10 Kč za 1 litr, na sazbě základní náhrady 4,70 Kč činí cestovné k jednání dne 16. 12. 2021 1.324 Kč, dne 2. 6. 2022 1.571 Kč a dne 28. 7. 2022 1.571 Kč, náhrady za promeškaný čas strávený na každé z těchto cest v trvání dvou hodin po 100 Kč, náhrady za 21% DPH ve výši 8.703,60 Kč Náklady odvolacího a dovolacího řízení tak činí celkem částku 50.149 Kč (vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, § 137 odst. 3 o. s. ř., vyhl. č. 589/2020 Sb., 511/2021 Sb.).

Poučení