7 Co 856/2022- 438

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] 2. [název] [anonymizováno] [obec], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [ulice a číslo] [PSČ] [obec a číslo] 3. [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalovaní [číslo] a 2. nejsou dědici po zůstaviteli, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 5. 2022, č. j. 12 C 152/2020-368, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění takto: Žalovaný 3. nemá vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízen před odvolacím soudem částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 10 355,06 Kč k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 3. nemá vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) odvoláním napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu o určení, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne 13. 11. 2012 (dále jen zůstavitel). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci (shodně jako žalovaný 3. děti zůstavitele- dále též děti zůstavitele) domáhali určení, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici ze závěti ze dne 29. 3. 2017 (dále jen předmětná závěť). Žalobci dovozují s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb.), že předmětná závěť byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Proto ji považují za (absolutně) neplatný právní úkon. Žalobci tvrdí, že zůstavitel byl sebestřednou a sobeckou osobou (s až chorobným lpěním na majetku). Nesnažil se o vybudování citového vztahu ke svým dětem i jejich matce ([titul] [jméno] [příjmení] – dále též manželka zůstavitele). Sepisování závětí (listin o vydědění) považují za reakci (svého druhu) zůstavitele na některé události, které nastaly v jejich rodině. Od přelomu 80. a 90. let (20. století) zůstavitel přestal přispívat na výživu svých dětí, na chod společné domácnosti, na opravy a údržbu domu v [obec] ([ulice a číslo] – dále též dům v [obec]), ve kterém rodina žila. Odůvodňoval to tím, že potřebuje peníze na zájezdy a další své aktivity. Z rodinných úspor postupně vybíral prostředky na své aktivity a nezvýšil finanční podporu rodiny i přes výdaje spojené se studiem. Neinformoval rodinu o rozsahu restituovaného majetku (příjmech z tohoto majetku, darech charitě a farnostem v [obec] a ve [obec]). Počátkem 90. let zůstavitel nabyl v restituci nemovitosti ([část obce] [anonymizováno] [obec], [část obce], [obec]) i finanční náhrady za nemovitosti a živý i mrtvý inventář. Získal také finanční obnos (1 000 000 Kč) z vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též SJM) od [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobci tvrdili, že [jméno] [příjmení] závětí (ze dne 13. 2. 1986) odkázal majetek stejným dílem zůstaviteli i jeho manželce, přičemž tuto závěť zůstavitel zatajil a jmenovaná s ohledem na rodinné vazby nechtěla věc řešit soudní cestou. Na podzim 1995 se ekonomická situace rodiny stala neúnosnou, neboť zůstavitel ukončil plnění vyživovací povinnosti k dětem. Tvrdil, že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod, odměna za práce konané mimo pracovní poměr (posléze starobní důchod). Žalobci zůstavitel (posléze) platil výživné ve výši 700 Kč měsíčně, žalovanému též 700 Kč, později 1 000 Kč a 1 250 Kč měsíčně. Ohledně výživného argumentoval nedostatkem finančních prostředků. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2006, č. j. 4 C 263/2005-21 bylo manželství zůstavitele (s [titul] [jméno] [příjmení]) rozvedeno. Nejvýznamnější majetkovou hodnotou v SJM byl dům v [obec] Dohodou (ze dne 2. 1. 2007) došlo k vypořádání zaniklého SJM. Dům připadl [titul] [jméno] [příjmení], která vyplatila zůstaviteli částku 1 000 000 Kč a zajistila byt s pečovatelskou službou. Postupné zlepšování vztahů mezi zůstavitelem a zbytkem rodiny nastalo přibližně v posledních dvou letech života zůstavitele s ohledem na zhoršování jeho zdravotního stavu. Proto byla sepsána další závěť (ze dne 22. 1. 2012), která však byla shledána neplatnou. Žalobci ji však považují za projev vůle zůstavitele, který je nutný vzít v úvahu. Předmětnou závěť hodnotí jako šikanózní výkon práva. Jejím účelem bylo poškození dětí zůstavitele.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že ohledně zůstavitele probíhá před soudem prvního stupně dědické řízení (sp. zn. 16 D 368/2012 – dále též dědické řízení). Soud prvního stupně (soudní komisařka) usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 16 D 368/2012-525, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 7 Co 742/2017-544, rozhodl tak, že v dědickém řízení bude nadále jednáno (nejen) s dětmi zůstavitele, nýbrž i se žalovaným 1. a 2. (jako s dědici zůstavitele z předmětné závěti). V dalším odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně (odstavce 6. – 50. a 55. – 61. odůvodnění napadeného rozsudku).

4. V právní rovině soud prvního stupně s odkazem na předcházející rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení ze dne 19. 12. 2021, č. j. 7 Co 950/2021-322) dovodil naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř. – zák. č. 99/1963 Sb.) žalobců na určení, že žalovaní 1, 2 nejsou dědici po zůstaviteli (na základě předmětné závěti). Předmětnou závěť dále posuzovat s přihlédnutím k § 3 odst. 1 obč. zák. a § 39 obč. zák. Vzal v úvahu, že zůstavitel sepsal řadu závětí (listin o vydědění), kterými reagoval na aktuální situaci (vztahy) v rodině. Zohlednil i skutečnost, že zůstavitel (dobrovolně, dostatečně) neplnil svou vyživovací povinnost. Děti zůstavitele byly nuceny domáhat se výživného soudní cestou. Nepřehlédl, že zůstavitel hospodařil se svým majetkem (finančními prostředky) podle svého uvážení (dary římskokatolickým farnostem v [obec] a [obec]). Byl si vědom výše finančních prostředků (majetku), kterými zůstavitel disponoval. Vzal v úvahu i to, že zůstavitel se odmítl podílen na opravě střechy na domě v [obec]. Byl si vědom i toho, že [jméno] [příjmení] výše zmíněnou závětí odkázal svůj majetek rovným dílem zůstaviteli a jeho manželce [titul] [jméno] [příjmení]. Rovněž si byl vědom způsobu (výsledku) vypořádání zaniklého SJM zůstavitele a [titul] [jméno] [příjmení] (výplatou výše uvedené částky). Na základě všech zmíněných skutečností soud prvního stupně dovodil následující. Nepovažoval za (právně) významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, ohledně kterého pro případ své smrti disponoval (předmětnou závětí). Za rozhodné nepovažoval zkrácení práv (dalších) oprávněných osob (v rámci restitučních řízení). Při vědomí právního názoru Nejvyššího soudu ČR (dále jen dovolacího soudu) vyjádřeného v usnesení ze dne 23. 8. 2019, č. j. 24 Cdo 4260/2018-648, kde dovolací soud dovodil možnost rozporu závěti s dobrými mravy, neshledal předmětnou závěť jako neplatný právní úkon (v důsledku rozporu s dobrými mravy - § 3 odst. 1 obč. zák.). Přestože měl soud prvního stupně (v podstatě) za prokázaná skutková tvrzení žalobců, v tvrzených skutečnostech neshledal důvod správnosti závěrů činěných žalobci. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobcům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalovaným. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odstavce 70. – 72.).

5. Proti tomuto rozsudku se odvolávají žalobci. Rekapitulují argumentaci soudu prvního stupně (nesouhlasí s nimi). Zabývají se otázkou naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.). Soulad výkonu práva s dobrými mravy (zde předmětná závěť) musí být založen na pečlivém posouzení věci (s ohledem na všechny relevantní souvislosti). Opětovně (obsáhle) opakují svou základní (výše uvedenou) argumentaci ze žaloby. Popisují vypořádání zaniklého SJM zůstavitele a jeho bývalé manželky. Považují za krajně nemravné, aby část finančních prostředků získaných zůstavitelem v rámci vypořádání zaniklého SJM připadla jiným osobám (žalovaným 1. a 2.), než jsou děti zůstavitele. Zdůrazňují, že na péči o dům v [obec] se podílely (místo zůstavitele) jeho děti (zejména žalobce). Opětovně zmiňují, že svým jednáním zůstavitel přivedl zbytek rodiny na okraj existenční nouze (nedostatečné přispívání na chod domácnosti, neplnění vyživovací povinnosti ke svým dětem, zatajení příjmů z restituovaného majetku po [jméno] [příjmení]). Považují za krajně nemravné, aby majetek získaný v restituci po [jméno] [příjmení] získali jiné osoby (žalovaní 1. a 2.) než děti zůstavitele. Rekapitulují život jmenovaného (odsouzení k mnohaletému trestu odnětí svobody s výkonem trestu v uranových dolech). Poukazují na (negativní) hodnocení charakterových vlastností zůstavitele ze strany jmenovaného. Kladou důraz na to, že zůstavitel zatajil existenci již zmíněné závěti po [jméno] [příjmení], aby nebyl celý restituční nárok (na úkor manželky [titul] [jméno] [příjmení]). Připomínají, že získaný majetek hodlal použít výlučně pro své potřeby (nikoliv na výživu svých dětí, chod domácnosti, opravy a údržbu domu v [obec]). Zabývají se povahou dobrých mravů (významný korektiv dovolující zmírnění tvrdosti zákona, uplatnění pravidel slušnosti a etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad). Poukazují na to, že své protiprávní jednání se zůstavitel na sklonku života snažil napravit (sepsání závěti ze dne 22.1.2012). Připomínají soudní řízení, kde se děti zůstavitele domáhaly plnění vyživovací povinnosti na zůstaviteli. Nebýt protiprávního jednání zůstavitele (zatajení příjmů a majetku), tak by převážná část majetku byla k datu úmrtí zůstavitele spotřebována. Odmítají absurdní výsledek spočívající v tom, že by část majetkových hodnot takto uchovaných připadla žalovaným 1. a 2. (nikoliv dětem zůstavitele). Dovozují, že povoláním žalovaných 1. a 2. za dědice se zůstavitel snažil potrestat své děti za to, že si k němu nenašly správný vztah. Sám se přitom o vybudování takového vztahu vůbec nesnažil. Rekapitulují přístup zůstavitele k výchově svých dětí. Konstatují, že zůstavitel dětem ani nedal šanci, aby si k němu správný vztah našly. Předmětnou závěť považují za šikanózní výkon práva, jehož cílem bylo poškodit žalobce a žalovaného 3. Mají za to, že při posuzování (výkladu) právního úkonu je nutné vycházet z okolností, které právnímu úkonu předcházely, jakož i z následného chování toho, kdo právní úkon učinil. Opětovně (opakovaně) se zabývají řízeními (rozhodnutími) o určení výživného pro děti zůstavitele. Dovozují, že zůstavitel si byl vědom toho, že vydědění potomků neobstojí. Proto je v předmětné závěti povolal za své dědice. Dovozují velmi negativní vztah zůstavitele ke svým dětem. Opětovně zmiňují, že zůstavitel se snažil napravit situaci pořízením závěti ze dne 22.1.2012. Také poukazují na to, že orgány žalovaného 1. dostatečně nesplnily své povinnosti v restitučním řízení po [jméno] [příjmení]. Měly (mimo jiné) prověřit, zda jmenovaný nezanechal závěť a měly jednat (jako s účastnicí) i s [titul] [jméno] [příjmení]. Jmenovaná byla (přinejmenším) obeznámena s existencí značného majetku, který zůstavitel v restitučním řízení nabyl. To by se projevilo i v rámci řízení o určení výživného. Způsob, jakým nabyl zůstavitel majetek v restituci po [jméno] [příjmení], považují za jeden z mnoha důvodů, pro který namítají neplatnost závěti pro rozpor s dobrými mravy. Domáhají se posouzení věci s ohledem na všechny relevantní souvislosti. Korektiv dobrých mravů by měl zabránit, aby měl kdokoliv prospěch z vlastního protiprávního jednání a vzniku situace, kdy chování podle práva má nemravné důsledky. Dále namítají ve vztahu k řízení o určení výživného, že soud má v rámci tohoto řízení (z moci úřední) objasnit skutkový stav. Zpochybňují postup soudu v rámci řízení o určení výživného. Proto došlo k porušení zásady úměrnosti životní úrovně dítěte ve vztahu k životní úrovni rodičů (zde zůstavitele). Považují za absurdní, aby žalovaný 1. na základě předmětné závěti získal majetkové hodnoty, které by jinak byly spotřebovány (na chod domácnosti, údržbu domu v [obec], výživné pro děti zůstavitele). Popsané (protiprávní) jednání žalovaného 1. (jeho orgánů) má zabránit tomu, aby měl prospěch z tohoto jednání (získání dědictví na základě předmětné závěti). Rovněž považují za krajně nemravné, aby žalovaný 1. nabyl majetkové hodnoty získané v restituci po [jméno] [příjmení]. Připomínají opakovaně jeho nelehký osud. Ohledně žalované 2. připomínají dary [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] (celkem 50 000 Kč). Opětovně připomínají původ těchto peněz. Zdůrazňují neplnění vyživovací povinnosti zůstavitelem, nedostatečné přispívání na chod domácnosti a opravy a údržbu domu v [obec]. Namítají, že zůstavitel nebyl filantrop, který by rozdával svůj majetek. Dále se zabývají předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně v této věci (ze dne 26. 5. 2021, č. j. 12 C 152/2020-246), svým odvoláním (podrobně rekapitulují svou odvolací argumentaci v předcházejícím odvoláním) i usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 7 Co 950/2021-322. Opětovně zmiňují závěť ze dne 22. 1. 2012 Poslední vůlí zůstavitele bylo, aby majetek připadl jeho dětem. Rekapitulují vývoj vztahů v rodině zůstavitele (SJM, rozvod manželství, fyzické napadení [titul] [jméno] [příjmení] zůstavitelem). Připomínají svůj postup v tomto řízení (označení důkazů) i význam (závaznost) zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Vyjadřují potřebu zohlednit důvody, které vedou žalobce k podání žaloby. Zmiňují princip předvídatelnosti rozhodnutí soudu a potřebu vypořádat se s námitkami (tvrzeními) účastníků řízení. Rovněž je nutné vzít v úvahu všechny rozhodné okolnosti případu. Výkon práva musí být v souladu se základními (obecně respektovanými) zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Připomínají, že rodina a vztahy mezi rodiči a dětmi jsou prostředím, kde se dobré mravy musí nejen předpokládat, ale také formovat a důsledně vyžadovat. K tomu by měli přispívat soudy svými rozhodnutími. Nesouhlasí s výše uvedenými právními závěry soudu prvního stupně. Opakovaně připomínají, že zůstavitel zinkasoval plody práce ([titul] [jméno] [příjmení] a svých dětí) při vypořádání zaniklého SJM (obdržení částky 1 000 000 Kč). Opětovně rekapitulují (opakují) svou předcházející odvolací argumentaci. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně zohlednil právní závěry odvolacího soudu (usnesení č. j. 7 Co 742/2017-544 ze dne 14. 6. 2017). Rekapitulují skutečnosti, které dokreslují (negativní) vztah zůstavitele ke svým dětem. Jeho jednání (předmětnou závěť) nepovažují za souladné se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Zcela zde absentuje poctivost, čestnost a vzájemná úcta. Rekapitulují rozsah vlastnictví zůstavitel v okamžiku jeho úmrtí (nespotřebované finanční prostředky zůstavitele z vypořádaného zaniklého SJM, nemovitosti v k. ú. [část obce] a [část obce] a nespotřebovaný zůstatek finančních náhrad za nevydané nemovitosti a živý a mrtvý inventář). Bez (opakovaně popsaného) jednání zůstavitele by převážná část tohoto majetku byla v okamžiku úmrtí zůstavitele spotřebována (chod domácnosti, oprava a údržba domu v [obec], výživné pro děti zůstavitele). Opětovně (opakovaně) popisují postup státních orgánů ve výše uvedených řízeních. Zmiňují dopady jednání zůstavitele na zbytek jeho rodiny. Odkazují na závěry usnesení dovolacího soudu ze dne 23. 8. 2019, č. j. 24 Cdo 4260/2018-648, kde dovolací soud dovodil, že závěť se nesmí svým obsahem (účelem) příčit dobrým mravům. Jednání zůstavitele vůči žalobcům a žalovanému 3. hodnotí jako jednání, které v rozporu s dobrými mravy rozhodně je. Opakují, že věc je nutné posuzovat v celém komplexu právních vztahů (ve všech relevantních souvislostech). Dovozují na straně soudu prvního stupně nerespektování právních závěrů odvolacího soudu ve výše uvedeném (předcházejícím) zrušujícím usnesení. Žalobci navrhli, by odvolací soud napadený rozsudek zrušil (resp. žalobě vyhověl).

6. Žalovaný 1. nepovažoval odvolání za důvodné. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Žalobci vycházejí z předpokladu (domněnky), že jako potomci zůstavitele mají (měli) nárok na (celou) pozůstalost. Pokud neobdrželi na základě předmětné závěti dědický podíl, který očekávali, tak závěť považují za nemravnou. S tímto závěrem žalovaný 1. nesouhlasí. Právní řád nezakotvuje nárok na pozůstalost (dědictví v očekávaném rozsahu). Nesouhlasí s tím, že při výkonu testovací svobody zůstavitelem došlo k „ potrestání“ jeho dětí. V předmětné závěti na své děti zůstavitel pamatoval. Předcházející rozhodnutí odvolacího soudu (zmíněné usnesení) má pouze procesní povahu. Hmotněprávní posouzení věci zůstalo na soudu prvního stupně.

7. Žalovaná 2. navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Rozpor závěti s dobrými mravy nemůže založit způsob nabytí majetku zůstavitelem. Zatajení závěti po [jméno] [příjmení] mělo být řešeno v rámci dědického řízení, které probíhalo ohledně jmenovaného. SJM (zůstavitele a [titul] [jméno] [příjmení]) bylo vypořádáno dohodou. Pokud tedy zůstavitel obdržel při vypořádání SJM částku 1 000 000 Kč, nejde o rozpor s dobrými mravy. Nemá za prokázané, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť (pouze) za účelem poškození svých dětí. Neakceptuje závěr o neplatnosti předmětné závěti (pro rozpor s dobrými mravy). Závěry soudů (správních orgánů) v jiných věcech nemohou založit závěr o nemravném jednání zůstavitele při pořízení předmětné závěti. Skutečnost, že zůstavitel daroval subjektům, které mají stejného zřizovatele jako žalovaná 2., za svého života finanční dary, nemůže být důvodem pro neplatnost předmětné výpovědi (pro rozpor s dobrými mravy). Souhlasí se závěry soudu prvního stupně.

8. Žalovaný 3. navrhl vyhovění odvolání (v zásadě ze shodných důvodů jako žalobci). Pro případ, že odvolání nebude shledáno důvodným, požadoval náhradu nákladů řízení.

9. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř.

10. Odvolání není důvodné.

11. Na úvod odvolací soud konstatuje, že v této věci rozhodl již usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. 7 Co 950/2021-322, kterým zrušil předcházející rozsudek soudu prvního stupně (ze dne 26. 5. 2021, č. j. 12 C 152/2020-246). S ohledem na zrušení předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud nevidí (prakticky) důvod se předcházejícím rozhodnutím soudu prvního stupně dále zabývat. Pro stručnost odvolací soud plně odkazuje na závěry, které učinil ve svém (zrušujícím) usnesení. S ohledem na odvolací argumentaci žalobců dodává, že v tomto usnesení se (v zásadě) vypořádal s otázkou věcné legitimace účastníků a naléhavým právním zájmem žalobců (§ 80 o. s. ř.). Na své závěry odvolací soud odkazuje (zejména 15., 17., 18. a 19. odstavec odůvodnění zmíněného usnesení). Těmito závěry odvolacího soudu se soud prvního stupně řídil. Soud prvního stupně tedy nepostupoval v dalším řízení v rozporu s § 226 odst. 1 o. s. ř.

12. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění, která učinil soud prvního stupně. V odvolací řízení nedošlo ke změně. Proto na ně odvolací soud plně odkazuje. Odvolací argumentace žalobců ostatně (zejména) zpochybňuje (právní) závěry, které soud prvního stupně učinil na základě žalobci tvrzených (prokazovaných) skutečností.

13. S ohledem na datum pořízení předmětné závěti je třeba postupovat podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb. – dále jen obč. zák.).

14. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

15. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Právní teorie i rozhodovací praxe soudu se shodují na tom, že dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (např. Ústavní soud ČR – sp. zn. II. ÚS 249/97). Citovaný § 3 odst. 1 obč. zák. patří mezi právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Je potom na soudu, aby toto ustanovení aplikoval s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci (např. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 22 Cdo 1659/2000). Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nemá důvod nesouhlasit (v obecné rovině) s právními závěry žalobců.

17. Dále je třeba dále odkázat na závěry Nejvyššího soudu ČR učiněné v (účastníkům dobře známém) usnesení ze dne 23. 8. 2019, č. j. 24 Cdo 4260/2018-648. V tomto usnesení dovolací soud učinil závěr, který odvolací soud plně akceptuje, že i závěť (právní úkon svého druhu) může být neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

18. V obecné rovině odvolací soud dále dodává, že způsob nabytí (původ) majetku zůstavitele není (bez dalšího) důvodem pro závěr o rozporu závěti s dobrými mravy. Neplatí totiž, že původ majetku (restituce po osobě postižené komunistickým režimem, vypořádání zaniklého SJM) nebo jeho zachování (nespotřebování v zájmu rodiny - např. řádné plnění vyživovací povinnosti, údržba majetku – nemovitostí, péče o domácnost) vylučuje možnost zůstavitele o tomto majetku pořídit (jen na základě svých osobních preferencí) závětí (jinou závětí než ve prospěch členů rodiny - zákonných dědiců). Zbývá tedy posoudit (s ohledem na konkrétní okolnosti této věci), zda lze učinit závěr o neplatnosti předmětné závěti.

19. V poměrech této věci je třeba připomenout závěr Nejvyššího soudu ČR z výše uvedeného usnesení (ve věci sp. zn 24 Cdo 4260/2018), že (bývalá) manželka zůstavitele ([jméno] [anonymizováno]) nepatřila do okruhu zákonných dědiců zůstavitele. Předmětná závěť tedy nezkracovala (nemohla zkrátit) její (dědická) práva. Nemohlo tedy dojít k jejímu poškození (znevýhodnění) pořízením předmětné závěti. Za této situace jsou argumenty žalobců ve vztahu k [jméno] [příjmení] ohledně zatajení závěti [jméno] [příjmení], zanedbávání péče o společnou domácnost (před zánikem manželství), nedobrých vztazích v průběhu manželství (včetně fyzického napadení), nedostatečné péči o dům v [obec] (před vypořádáním SJM) v zásadě nedůvodné. Byť dokreslují rodinné poměry zůstavitele (s jistě negativními dopady i na děti zůstavitele), přesto (primárně) míří ke jmenované. Pokud nedošlo (nemohlo dojít) k poškození (znevýhodnění) [jméno] [příjmení] předmětnou závětí, tak neobstojí ani závěr, že majetek získaný zůstavitelem při vypořádání zaniklého SJM (1 000 000 Kč) a majetek (případně) získaný na úrok jmenované v restituci po [jméno] [příjmení] nemohou nabýt žalovaní 1, 2. (místo žalobců a žalovaného 3.). Jinak řečeno neplatí, že předmětná závěť, která není pořízená (výlučně) ve prospěch dětí zůstavitele, je (ze žalobci tvrzených důvodů) absolutně neplatným právním úkonem (§ 39 obč. zák.). V návaznosti na uvedené závěry lze uvést (opět pro úplnost), že předmětnou závětí (odstavec druhý předmětné závěti) zůstavitel svým dětem sice neodkázal celý svůj majetek, ale současně nejde o zanedbatelné hodnoty (nemovitosti, zůstatky na účtech). Ani tato skutečnost nesvědčí pro závěr o její neplatnosti. Pro úplnost lze dodat, že žalobci tvrzené dary (církevním subjektům) a dovozované vady řízení před státními orgány (včetně soudů) také nezakládají důvody pro jiné právní závěry.

20. Na závěr odvolací soud považuje za vhodné dodat následující. Není důvod zpochybňovat (v podstatě před soudem prvního stupně prokázaná skutková tvrzení žalobců), že rodinné poměry zůstavitele i vztahy zůstavitele s bývalou manželkou a dětmi byly hluboce a dlouhodobě narušené. Je zjevné, že tato situace tíživě dopadala na zbývající členy rodiny (i na oba žalobce). V současné společnosti se však nejedná o výjimečný stav. Rozpad rodin, hluboce narušené vztahy mezi manžely, rodiči a dětmi a dalšími členy rodiny, (řádné) neplnění vyživovací povinnosti, spory o (značné) majetkové hodnoty, zanedbávání péče o domácnost a majetek v SJM patří mezi zcela běžné jevy. Důsledky popsaného stavu se projevují i v obsahu řízení pro případ smrti (závětí) a během dědických řízení. Je zcela běžné, že nedobré (rozvrácené) vztahy v rodinách se projevují tím, že zůstavitelé ustanoví jako své dědice jiné osoby, než jsou jejich potomci nebo určí podíly (věci, práva) v rozsahu, který neodpovídá nárokům zákonných dědiců (potomků). V tomto kontextu žalobci tvrzená situace v rodině zůstavitele není výjimečná (ojedinělá, mimořádná). Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že svou situaci vnímali a vnímají žalobci (subjektivně) velmi intenzivně i se značným časovým odstupem. Odvolací soud na základě těchto úvah nečiní závěr, že žalobci tvrzené skutečnosti jsou tak závažné (mimořádné), aby odůvodnily (právní) závěr o neplatnosti předmětné závěti pro rozpor s dobrými mravy. Opačný závěr by nutně vedl k podstatnému (nepřiměřenému) omezení možnosti pořídit (za obdobných poměrů) závěť. Závěr o nedůvodnosti žaloby tedy bylo možné (v podstatě) učinit již na základě žalobci vymezených tvrzení.

21. K závěti zůstavitele ze dne 22.1.2012 lze dodat, že jde o samostatný právní úkon. Byla (zřejmě) důsledkem změny názoru zůstavitele (zlepšení vztahů v rodině). Bylo však plně na zůstaviteli (osobách zúčastněných na pořízení této závěti), aby postupovali v souladu se zákonem. Skutečnost, že došlo k pochybením (účastníkům známým) nelze zhojit v tomto řízení (závěrem o neplatnosti předmětné závěti pro rozpor s dobrými mravy). Ani existence této závěti není důvodem pro jiné rozhodnutí o žalobě.

22. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanými 1. a 2. V podrobnostech odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným 3.) potvrdil, neboť je věcně správný.

23. Odvolací soud nemohl přehlédnout, že žalovaný 3., který žalobu společně se žalobci nepodal, v řízení nevznášel (zásadní) námitky. V podstatě souhlasil s tím, aby žalobě bylo vyhověno. Pro případě neúspěchu žaloby však požadoval náhradu nákladů řízení. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že žalobci jeho dědické právo nepopírali. Naopak z úspěchu žalobců ve věci by žalovaný 3. měl prospěch. Tyto skutečnosti odvolací soud podřazuje pod § 150 o. s. ř. Jde o důvody hodné zvláštního zřetele, pro které odvolací soud ve věci úspěšnému žalovanému 3. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil. Tyto závěry platí i pro náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř.). Proto odvolací soud nepřiznal žalovanému 3. ani náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Žalovaný 1. a 2. byli v rámci odvolacího řízení úspěšní (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proto mají nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. U žalovaného 1. jde o 4 paušální náhrady hotových výdajů podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, příprava na jednání odvolacího soudu, účast při jednání odvolacího soudu, účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu).

25. U žalovaného 2. jde o odměnu za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Jde o vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu). Žalovanému 2. dále náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času ve výši 800 Kč (8 půlhodin – 1 půlhodina/ 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, jízdné 2 157,99 Kč (148 km, průměrná spotřeba 5,5 l NM/100 km, cena NM 47,10 Kč l - § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb., náhrada 4,70 Kč km - § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.) a náhrada za DPH ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení žalovaného 2. představuje 10 355,06 Kč.

26. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na webových stránkách uvedených soudu (www.nsoud.cz a www.nalus.usoud.cz). Žalobci v průběhu řízení pracovali i s judikaturou uvedených soudů. Odvolací soud v této rovině dodává, že s právnými závěry, které vyplývají ze žalobci označené judikatury (v obecné rovině) plně souhlasí. Nemá tedy důvod se od právních názorů v žalobci uvedené judikatuře odchylovat. Své (právní) závěry odvolací soud činí na základě výše uvedených úvah, které vycházejí z konkrétních okolností této věci.