7 CO 970/2022 - 226

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu vlastnického práva, o odvoláních účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11.4.2022, č. j. 9 C 177/2019-175, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení se ohledně odvolání žalovaných částečně zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III., ohledně sečení trávy na parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] a vypouštění slepic a jiných hospodářských zvířat na parc. [číslo] v k. ú. [obec], částečně zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. ve zbývající části a ve výroku IV. potvrzuje.

IV. Návrh žalobce na přerušení řízení se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1 a 2 na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10 984,81 Kč Kč k rukám zástupce žalovaných 1 a 2 [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení vlastnického práva žalobce parkováním automobilu na parc. č. [číslo] v k. ú. [obec]. Dále řízení zastavil ohledně povinnosti žalovaných zdržet se rušení vlastnického práva žalobce ve vztahu k parc. [číslo] v k. ú. [obec] skladováním dřeva (výrok II.). Žalobu zamítl (výrok III.) v části, kde se žalobce na žalovaných domáhal, aby jim byla uložena povinnost zdržet se rušení jeho vlastnického práva průjezdem a údržbou automobilu na parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec], sečením trávy na parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], vypouštěním slepic nebo jiných hospodářských zvířat na parc. [číslo] v k. ú. [obec] a ohledně vyklizení parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč (výrok IV.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce hradit žalovaným náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě (během řízení doplňované, měněné a částečně vzaté zpět), kterou se žalobce (původně) domáhal vedle výše uvedených nároků i zrušení služebnosti jízdy přes parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16.7.2021, č. j. 9 C 177/2019-144 řízení o nároku žalobce na zrušení služebnosti jízdy přes výše uvedené pozemky vyloučil k samostatnému projednání (nadále je vedeno pod sp. zn. 9 C 149/2021 u soudu prvního stupně).

3. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně skladování dřeva na parcele [číslo] v k. ú. [obec]. Soud prvního stupně řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb.). Protože výrok o zastavení řízení (výrok II.) nebyl napaden odvoláními, tak jej odvolací soud nepřezkoumává.

4. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. V katastru nemovitostí je zapsáno věcné břemeno jízdy ve prospěch stavební parc. [číslo] (ohledně pozemků parc. [číslo] [číslo]). Žalované jsou spoluvlastnice (spoluvlastnické podíly ) stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec]. Vzájemná poloha uvedených pozemků vyplývá z katastrální mapy (uvedené pozemky žalobce se nacházejí v blízkosti pozemku s domem žalovaných).

5. Odvolací soud se nezabývá (mimo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) skutkovými zjištěními (právními závěry) soudu prvního stupně ohledně sečením trávy a vypouštěním slepic (jiných hospodářských zvířat) na výše uvedených pozemcích, neboť v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce v této části žalobu částečně zpět (za souhlasu žalovaných). Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně v popsané části zrušil a řízení částečně zastavil.

6. Dále je třeba uvést, že žalované napadly rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) odvoláním, které vzaly (podáním ze dne 31.5.2022) v plném rozsahu zpět. Odvolací soud proto postupoval podle § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a odvolací řízení v této části zastavil. Z tohoto důvodu odvolací soud nepřezkoumával výrok I. rozsudku soudu prvního stupně.

7. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 1042 o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.). Konstatoval, že zmíněné ustanovení zakládá právo vlastníka negatorní žalobou požadovat ochranu proti zásahu do svého vlastnického práva (neoprávněné zadržování věci, neoprávněné užívání věci). Negatorní žalobou je možné se domáhat ochrany proti již vykonaných (trvajícím) zásahům i proti zásahům, jejichž opakování hrozí. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, 22 Cdo 2530/2019). Neoprávněný zásah nemusí trvat stále. Opakující se jednání lze považovat za jediný a nepřetržitý skutek. Ochrana je namístě v případě, že hrozí konkrétní (reálné, bezprostřední) nebezpečí opakování zásahu. Pokud neoprávněný zásah pominul nebo (teprve) hrozí, poskytuje vlastníkovi ochranu určovací žaloba. Zde soud prvního stupně odkázal na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věcech sp. zn. 22 Cdo 2162/99, 22 Cdo 4393/2014, 22 Cdo 162/2020). Žalobce prokazuje (kromě toho, že jeho právo žalovaný ruší) skutečnosti, na které právo váže nabytím vlastnického práva. Právní skutečnosti, na které právo váže omezení vlastníka, podle něho by byl povinen strpět zásahy do vlastnictví, tvrdí a prokazuje žalovaný. Zde soud prvního stupně odkázal na odbornou literaturu (Komentář o. z., Spáčil a kol., 2. vydání 2021, C. H. Beck, III. Věcná práva, str. 246-252). V případě, že nelze po rušeném vlastníkovi spravedlivě žádat, aby žaloval přímo osoby rušící jeho právo (obtížná identifikace těchto osob, změny v jejich okruhu), je třeba rušení vlastnického práva přičíst vlastníkovi nemovitosti, jejíž užívání je zdrojem rušení. Pasivní legitimace v tomto směru tedy svědčí (může svědčit) nejen osobě, která ruší vlastníka, ale i osobě, která vlastníka ruší nepřímo (neučinila potřebnou nápravu, ačkoliv má faktickou nebo právní možnost jednání přímého rušitele ovlivnit nebo mu zabránit). Zde soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015).

8. Na základě těchto (v obecné rovině vedených) úvah soud prvního stupně ve vztahu k průjezdu přes uvedené pozemky žalobce poukázal na to, že žalovaným svědčí výše uvedené (dosud nezrušené konstitutivním rozhodnutím soudu - § 1299 odst. 2 o. z.) oprávnění (služebnost jízdy) umožňující jim užívat tyto pozemky. Z této skutečnosti dovodil nedůvodnost žaloby (v této části). Soud prvního stupně i v tomto směru odkázal na odbornou literaturu (Spáčil a kol., Komentář o. z., 1. vydání 2013, C. H. Beck, III. Věcná práva, str. 1028-1036).

9. Ohledně provádění údržby automobilu na výše uvedeném pozemku žalobce soud prvního stupně poukázal na to, že tohoto jednání se nedopouští žalované (nýbrž jejich vnuk/syn). Žalobci je dobře známá jeho totožnost. Nejde tedy o případ, při kterém lze aplikovat závěry z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015). Z těchto skutečností soud prvního stupně dovodil nedostatek pasivní legitimace žalovaných ve věci a žalobu v této části zamítl.

10. Ohledně vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce se původně domáhal toho, aby se žalované zdržely rušení jeho vlastnického práva ukládáním stavebního materiálu. Následně žalobu v této části změnil a domáhal se vyklizení uvedeného pozemku. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 1040 odst. 1 o. z. Uvedl, že žalobu o vydání věci (vyklizení pozemku) může vlastník podat proti tomu, kdo věc neoprávněně zadržuje. Žalovaným může být osoba, která věc fyzicky ovládá, ale nemá vůli ji mít pro sebe nebo její držitel (osoba s věcí nakládající jako s vlastní). Předpokladem úspěšnosti žaloby je prokázání, že žalovaný nabyl držbu (detenci). Žalobce má prokázat, že žalovaný věc zadržuje (má věc ve své faktické moci bez právního důvodu). Soud prvního stupně došel k závěru, že tyto skutečnosti prokázány (konkrétně) nebyly. Poukázal na tvrzení (žalobce), že žalované měly do jeho vlastnického práva zasahovat tak, že na uvedený pozemek byl dlouhodobě ukládán písek (manželem žalované 1). Ukládání stavebního materiálu (písku) na cizí pozemek povahu zadržování věci nemá (nesměřuje k nakládaní s věcí jako vlastní, k fyzickému ovládnutí věci). Proto žalobu v této části zamítl, aniž by dále řešil otázku pasivní legitimace žalovaných ve věci (vlastnictví písku, uložení písku na uvedený pozemek žalobce žalovanými). Z těchto důvodů došel k závěru, že žaloba je i v této části nedůvodná.

11. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu pouze ve výši 5 000 Kč, přestože uplatnil více nároků (ochrana vlastnického práva, zrušení služebnosti jízdy). Proto s ohledem na § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. (dále jen zákon o soudních poplatcích) a položku č. 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích) ve spojení s § 6a odst. 6 zák. o soudních poplatcích žalobci uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na (částečný) úspěch žalovaných ve věci.

13. Proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokům III. – VI.) se odvolal žalobce. Namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil. Zpochybňuje právní závěr ohledně pasivní legitimace osoby, která ruší (jeho) vlastnické právo údržbou automobilu (na zmíněných pozemcích). Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015. Namítá, že pasivně legitimovaná může být nejen osoba, která vlastníka (zde žalobce) ruší, nýbrž i osoba, která vlastníka ruší nepřímo tím, že protiprávní zásah přímého rušitele podnítila (udržovala jej, neučinila nápravu), jakož i osoba, která má faktickou nebo právní možnost jednání třetí osoby ovlivnit (zabránit mu). Žalobce odkázal na rozhodnutí Rakouského nejvyššího soud dvora (ve věcech sp. zn. 5 Ob 2/11x, 8 Ob 151/08a, 7 Ob 241/08d, 2 Ob 134/01x). Dovozuje, že nepřímý rušitel má povinnost působit na třetí osoby (přímého rušitele). Ohledně ukládání stavebního materiálu (písku) na jeho pozemek v řízení prokázal, že rodina žalovaných materiál (písek) uložila na jeho (zmíněný) pozemek. Proto by žalobě v této části mělo být vyhověno. V průběhu odvolacího řízení žalobce svou odvolací argumentaci doplnil (rozvinul). Namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyloučil k samostatnému projednání věc (nárok) o zrušení služebnosti jízdy na jeho pozemcích. Soud měl všechny nároky projednat v jednom řízení. Postupem soudu prvního stupně bylo znemožněno, aby žalobě bylo vyhověno (ohledně průjezdu přes pozemky žalobce). Dále poukázal na to, že jak služebnost jízdy (průjezd automobilu přes pozemek žalobce [číslo] v k. ú. [obec]) se týká nejen žalovaných (i třetích osob). Jejich rušení lze přičíst žalovaným. V této skutečnosti dovozoval nesprávné právní posouzení věci ze strany soudu prvního stupně. Ohledně dalších zásahů žalovaných do jeho vlastnického práva (sečení trávy, vypouštění slepic a jiných hospodářských zvířat), ohledně kterých vzal žalobu částečně zpět během odvolacího řízení, uvedl, že k částečnému zpětvzetí žaloby přistoupil v důsledku jednání žalovaných, které v průběhu řízení od svého jednání upustili. Za této situace dovozoval svůj nárok na náhradu nákladů řízení (i ve vztahu k těmto nárokům). Ohledně vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] namítal, že soud prvního stupně zaujal nesprávný právní názor. Poukázal na výpověď svědka [titul] [příjmení] a vyjádření zástupce žalovaných (písek je tam asi 40 let, při vyostření vztahů to začalo vadit). V souhrnu žalobce dovozoval, že napadený rozsudek trpí řadou právních vad (včetně nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti výroků o náhradě nákladů řízení). V průběhu odvolacího řízení žalobce dále navrhl přerušení řízení (do skončení výše uvedeného řízení o zrušení služebnosti jízdy).

14. Žalované s odvoláním žalobce nesouhlasily. Navrhly potvrzení (v odvoláním dotčené části) rozsudku soudu prvního stupně. Ohledně rušení vlastnického práva žalobce průjezdem a údržbou automobilu na uvedených pozemcích uvedly, že žalobce takřka ničeho netvrdil (kdy došlo k rušení, jakým způsobem, v jakých případech atd.). Již z tohoto důvodu (nehledě na neoznačení potřebných důkazů) žalobce nemohl být ve věci úspěšný. Souhlasily i s argumentací soudu prvního stupně ohledně identity subjektu, který má (neoprávněně) zasahovat do vlastnického práva žalobce. Poukázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v již zmíněné věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015. I ohledně nároku na. vyklizení pozemku žalobce ([číslo] v k. ú. [obec]) se ztotožnily s argumentací a závěry soudu prvního stupně. Žalovaná 1 uvedla, že od doby vynesení napadeného rozsudku opakovaně čelí výhružkám žalobce. Z této skutečnosti dovozovala skutečný důvod podání žaloby (i její šikanózní charakter). Žalované požadovaly přiznání náhrady nákladů řízení (včetně nákladů řízení před odvolacím soudem).

15. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) Odvolací soud odvolání (při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř.

16. Odvolání není důvodné.

17. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která v průběhu odvolacího řízení nedoznala změn. S ohledem na odvolací argumentaci odvolací soud považuje za vhodné doplnit následující. Důkazy provedené soudu prvního stupně (skutková zjištění) jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí o věci.

18. Částečné zamítnutí žaloby ve vztahu k nároku na zdržení se rušení vlastnického práva žalobce průjezdem automobilu vyplývá ze samotné konstrukce žaloby, kdy žalobce uplatnil zmíněný nárok, přestože (sám) tvrdí existenci oprávnění (zmíněnou služebnost) žalovaných využívat jeho pozemky k jízdě (průjezdu). Této skutečnosti si byl žalobce vědom (i během odvolacího řízení). Ve vztahu k údržbě automobilu na pozemcích žalobce lze odkázat na (jasný) závěr soudu prvního stupně, že identita osoby (zřejmě) rušící vlastnické právo žalobce je (i žalobci) známa (syn/vnuk žalovaných). Z provedeného dokazování soud prvního stupně (obdobně odvolací soud) neučinil závěr, že identita (totožnost osoby, která má vlastnické právo žalobce rušit) není známa (je sporná), nebo že tuto osobu žalované podněcují k žalobcem tvrzenému jednání (apod.). Ve vztahu k vyklizení uvedeného pozemku žalobce odvolací soud doplňuje, že z provedeného dokazování (fotografie č. l. 75, 79, 80, protokol o místním šetření ze dne 21. 10. 2020) je zřejmé, že stavební materiál (písek) byl na pozemek uložen před dlouhou dobou (viz vyjádření zástupce žalovaných při jednání soudu prvního stupně dne 12. 5. 2021 zmíněné žalobcem v odvolání) a (z podstatné části) splynul s okolním terénem. Další dokazování odvolací soud nepovažuje za potřebné.

19. V právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. Pro úplnost odvolací soud dodává následující.

20. Ohledně zdržení se průjezdu automobilu žalobce tvrdil (označil) oprávnění žalovaných (služebnost jízdy), které brání vyhovění žalobě. Jak správně uvedl soud prvního stupně, toto právo (skutečnosti právo zakládající) má tvrdit (prokazovat) v rámci obrany proti žalobě žalovaný. Tuto povinnost však v této věci žalobce převzal (v podstatě) za žalované, když se souběžně domáhal zrušení zmíněné služebnosti (oprávnění žalovaných užívat jeho pozemky při průjezdu). Žaloba (již od počátku řízení) tedy z popsaného důvodu v této části nemá oporu v 1042 o.z. Odvolací soud rovněž nemá důvod se odchýlit od právních závěrů soudu prvního stupně ve vztahu k údržbě automobilu na pozemcích žalobce. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění ani odvolací soud nečiní závěr o (pasivní) legitimaci obou žalovaných. Proto i v této části žaloba nemá oporu ve zmíněném § 1042 o.z. Ohledně vyklizení zmíněného pozemku (nad rámec závěrů soudu prvního stupně) lze dodat, že je (bylo) pouze na žalobci, jak v žalobě vymezí (během řízení změní) uplatněný nárok. Jde o jeho právo, které vyplývá z oprávnění žalobce (dispoziční zásady) formulovat žalobu (nároky uplatněné žalobou) a následně během řízení se žalobou disponovat (měnit ji včetně vymezených nároků). S ohledem na výše uvedená skutková zjištění je třeba uvést, že v rámci výkonu rozhodnutí (§ 340 a násl. o.s.ř.) se odstraňují (vyklízejí) movité věci umístěné v (na) nemovité věci (zde pozemku). Povaha těchto (movitých) věcí musí umožnit provedení výkonu rozhodnutí (§ 341 o.s.ř.). Skutkové závěry učiněné v této věci však vedou k závěru, že vhodným (odpovídajícím) výkonem rozhodnutí (v případě vyhovění žalobě v popsané části) není vyklizení, nýbrž provedení prací a výkonů (§ 350 o.s.ř.) Tomu však žalobcem vymezený nárok neodpovídá. Jde o důvod pro zamítnutí žaloby v této části.

21. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v průběhu odvolacího řízení bylo třeba rozhodnout opětovně o náhradě nákladů řízen před soudy obou stupňů (přiměřená aplikace § 224 odst. 2 o. s. ř.).

22. Odvolací soud konstatuje, že z procesního hlediska žalobce zavinil zastavení řízení ohledně popsaného sečení trávy a vypouštění slepic (jiných hospodářských zvířat) ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a byl (ve věci) neúspěšný ohledně také výše popsaného průjezdu a údržby automobilu a vyklizení pozemku. Naopak žalované z procesního hlediska zavinily částečné zastavení řízení ohledně zmíněného skladování dřeva (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že žaloba došla soudu prvního stupně dne 13.8.2019. Soud prvního stupně došel k závěru, že k (zásadnímu) zásahu do vlastnického práva žalobce (sečení) mělo dojít v roce 2016 (před podáním žaloby). Jen pro úplnost lze poukázat na to, že sám žalobce (jednání soudu prvního stupně dne 30. 3. 2022) připustil, že sečení se minulosti měla dopouštět pouze žalovaná 1 (nikoliv žalovaná 2). Z těchto skutečností odvolací soud činí závěr, že procesní zavinění na zastavení řízení v této části leží na žalobci. Obdobný závěr odvolací soud činí i ohledně vypouštění slepic (jiných hospodářských zvířat). Mělo se jednat (podle závěrů soudu prvního stupně) pouze o slepice žalované 1 (nikoliv žalované 2). Také nelze odhlédnout od toho, že sám žalobce připustil, že k vypouštění slepic mělo dojít naposledy v roce 2019, přičemž soud prvního stupně v napadeném rozsudku učinil závěr, že nejde o zásah do vlastnického práva žalobce, který by nadále trval (hrozilo by bezprostřední, reálné nebezpečí jeho opakování). Z těchto skutečností vyplývá procesní zavinění žalobce na zastavení řízení v této části. Proto žalované mají nárok na náhradu níže uvedených nákladů řízení.

23. Náklady řízení před soudem prvního stupně (u každé ze žalovaných) představují částku 6 371,68 Kč. Jde o odměnu za 8 úkonů právní služby po 1 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednáních soudu dne 27.5.2020, 12.5.2021 – 2 úkony, 30.3.2021, místní šetření – 2 úkony) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 9 odst. 1, § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (polovina z částky 2 400 Kč – 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), o náhradu za ztrátu času 600 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu (jedna čtvrtina z částky 2 400 Kč – 24 půlhodin - 1 půlhodina/ 100 Kč) a o cestovné ve výši 1 137,75 Kč (jedna čtvrtina z částky 4 551 Kč – cestovné zástupce žalovaných). Celkem náklady řízení u každé ze žalovaných představují částku 12 537,75 Kč. Žalované mají dále nárok i na náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 % z výše uvedených částek. Z celkové částky 15 170,70 Kč odvolací soud každé ze žalovaných přiznal 42 % (částku 6 371,68 Kč). Přihlédl k tomu, že žalované byly neúspěšné ve věci ohledně popsaného parkováním automobilu a z procesního hlediska zavinily (částečné) zastavení řízení ohledně zmíněného skladování dřeva. Ohledně zbývajících nároků (5) byly žalované úspěšné (resp. žalobce procesně zavinil částečné zastavení řízení). Procesní vyjádření úspěchu v řízení představuje u žalobce 29 % (2 nároky ze 7) a u žalovaných 71 % (5 nároků ze 7). Rozdíl představuje 42 % (71 % - 29 %). Při stanovení náhrady nákladů řízení bylo zohledněno, že žalované vynakládaly náklady (před vyloučením nároku na zrušení služebnosti jízdy) i ohledně tohoto nároku., resp se jednalo o společné náklady žalovaných (spojené se zastoupením jedním zástupcem). Odvolací soud dodává, že paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 advokátního tarifu) náleží žalovaným jen ve výši 300 Kč za každý (společný) úkon právní služby.

24. V rámci odvolacího řízení byly žalované zcela úspěšné (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení každé ze žalovaných představují částku 4 613,13 Kč. Jde o odměnu ve výši 2 400 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) stanovenou podle § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 9 odst. 1, § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (polovina částky 600 Kč – 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), o cestovné zástupce žalovaných k jednání odvolacího soudu ve výši 812,50 Kč (jedna polovina z částky 1 625 Kč) a o náhrada za ztrátu času 300 Kč (polovina částky 600 Kč - § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu). Každá ze žalovaných má nárok i na náhradu za DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

25. Celkem náhrada nákladů řízení přiznaná každé ze žalovaných za řízení před soudy obou stupňů představuje 10 984,81 Kč (4 613,13 Kč + 6 371,68 Kč).

26. Soud prvního stupně správně rozhodl (§ 9 odst. 6 věta prvá zákona o soudních poplatcích) i o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za žalobu. S ohledem na rozsah (počet) žalobou uplatněných nároků vznikla žalobci poplatková povinnost (za podání žaloby) ve výši 10 000 Kč (§ 4 odst. 1 písm. a/ zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce zaplatil soudní poplatek pouze v poloviční výši, soud prvního stupně postupoval správně, když v konečném rozhodnutí (uložil povinnost doplatit soudní poplatek. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

27. Odvolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení (§ 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Za situace, kdy se žalobce žalobou současně domáhal vydání (konstitutivního) rozhodnutí, kterým by byla zrušena zmíněná služebnost jízdy a současně se domáhal zdržení se rušení svého vlastnického práva (průjezdem přes služebností zatížené pozemky), tak sám (nikoli soud prvního stupně) vytvořil (pro sebe nepříznivou) procesní situaci. Sám totiž tvrdí (označuje) právní důvod (oprávnění žalovaných) k užívání svých (již zmíněných) pozemků žalovanými (za účelem jízdy, průjezdu). Z této skutečnosti lze dovodit (jen) závěr o nedůvodnosti žaloby (v této části). Nejde však o důvod pro přerušení řízení (ani s ohledem na souběžně probíhající řízení o zrušení zmíněné služebnosti). Návrh žalobce na přerušení řízení je tedy nedůvodný.

28. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části - výroky III. a IV.) potvrdil.

29. Na závěr odvolací soud dává účastníkům k úvaze, zda své vztahy v budoucnosti nadále hodlají řešit v rámci soudních řízení. Situace na místě samém (poloha pozemků, přístup k nemovitosti žalovaných apod.) by všechny účastníky (při vědomí neskončeného navazujícího řízení o zrušení zmíněné služebnosti jízdy a vzniku dalších nezanedbatelných nákladů řízení) měla vést ke snaze o smírné vyřešení sporných vztahů.

30. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz).

Poučení