7 T 14/2023 - 480

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martina Záliše a přísedících Petra Mišuna a Josefa Mýlka v hlavním líčení konaném dne 3. 10. 2023 v Jeseníku takto:

Výrok

Obžalovaní [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] ve [adresa], manažer, trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] v [Anonymizováno], osoba samostatně výdělečně činná, trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0], zprošťují se podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pro skutek, který měli podle obžaloby spáchat tím, že v přesně nezjištěném dni v měsíci listopadu 2020 ve [jméno FO], místní části [adresa], v honitbě [adresa], nejprve [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], jako osoba zmocněná jednat za společnost [Anonymizováno] s.r.o., se sídlem [Adresa zainteresované osoby 2/0], IČ: [IČO], která je od [datum] nájemcem honitby [adresa], a to podle Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] uzavřené se společností [Jméno zainteresované společnosti 0/0] jako pronajímatelem, přislíbil [Jméno zainteresované osoby 3/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 3/0], pozvání do hotelu [Anonymizováno] v [Anonymizováno] se slovy, že by byl rád, aby se stal hostem jejich hotelu, přičemž uvedený příslib pronesl při jednání ohledně výše škod způsobených na lesních porostech zvěří v honitbě [adresa], a v rámci tohoto jednání rovněž uvedl, že by [jméno FO] mohl být vstřícnější při vyčíslování škod způsobených na lesních porostech zvěří v honitbě [adresa], které byla společnost [Anonymizováno] s.r.o. povinna platit, kdy takto [Jméno zainteresované osoby 0/0] jednal s vědomím toho, že v průběhu trvání pronájmu honitby uvedené škody na lesních porostech podstatně vzrostly, čímž rovněž rostla finanční zátěž a finanční povinnost společnosti [Anonymizováno] s.r.o., jejímž předmětem činnosti je myslivost a která je jako nájemce (uživatel) honitby podle uzavřené smlouvy a rovněž podle § 52 odst. 1 písm. b) zák. č 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, povinna škody způsobené zvěří na lesních porostech hradit, přičemž společnost [jméno FO] republiky, s. p., k jejímž základním povinnostem v souladu s účely jejího založení a vzniku patří zajišťování činností zabezpečujících plnění všech funkcí lesa včetně péče o zachování lesa, jeho ochrana a obnova, a povinnost důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm, a která má právo a smluvní i zákonnou povinnost (§ 55 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů) vzniklé škody na porostech evidovat, vyčíslovat, uplatňovat náhradu škody případně ji i soudně vymáhat, přičemž dne [datum] v 8:45 hodin ve [jméno FO], místní části [adresa], na lesní cestě v honitbě [adresa], na předem dohodnuté schůzce, na které měly být projednávány záležitosti honitby, [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 1/0], jako osoba rovněž zmocněná jednat za společnost [Anonymizováno] s.r.o. v návaznosti na předchozí jednání [Jméno zainteresované osoby 0/0] se slovy, že plní slib pana [jméno FO], vhodil dvě obálky, které obsahovaly dva dárkové poukazy pro dvě osoby na degustační menu včetně vinného párování a dva vouchery pro dvě osoby, které zahrnovaly pobyt v [Anonymizováno] [právnická osoba] v [Anonymizováno] v běžné hodnotě [částka], do vozidla [Jméno zainteresované osoby 3/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 3/0], který je zaměstnán u společnosti [Jméno zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0], IČ: [IČO], na pozici revírník, a který je podle pracovní smlouvy, pracovní náplně i vnitřních předpisů osobou pověřenou a odpovědnou za zjišťování, evidenci a vyčíslování škod způsobených na lesních porostech zvěří v honitbě [adresa] u uživatele honitby (společnosti [Anonymizováno] s.r.o., IČ: [IČO]), přičemž provozovatelem [Anonymizováno] [právnická osoba] je společnost [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], IČ: [IČO], v níž je [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 1/0], jednatelem, tedy obžalovaný [Jméno zainteresované osoby 0/0] měl sám slíbit úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a v souvislosti s podnikáním jiného, a takový čin měl spáchat vůči úřední osobě, obžalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] měl sám poskytnout úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a v souvislosti s podnikáním jiného, a takový čin měl spáchat vůči úřední osobě, čímž měli spáchat obžalovaný [Jméno zainteresované osoby 0/0] zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, obžalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písmeno b) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Odůvodnění

1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je bez důvodných pochybností prokázán – v podstatném a zásadním – skutkový stav uvedený ve skutkové větě obžaloby, nicméně ne zcela, ne úplně, ne ve všech detailně popsaných skutečnostech (např. to, že obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] slovy obžaloby přislíbil svědkovi [jméno FO] pozvání do hotelu [Anonymizováno] – dále též jen „hotel“ – v souvislosti s tím, že by mohl být svědek vstřícnější při vyčíslování škod způsobených na lesních porostech zvěří; že na toto jednání navázal obžalovaný [jméno FO], který plnil slib obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] předáním obálek s dárkovými poukazy; či oprávnění obžalovaného [jméno FO] jednat za společnost [Anonymizováno] s.r.o.), jejichž prokázání však bylo nezbytné pro to, aby mohl být skutkový stav právně hodnocen jako jednání protiprávní, dokonce trestné [např. jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku]. Již na tomto místě je třeba zdůraznit, že v této věci neexistuje jediný přímý a současně neodvozený (původní, bezprostřední) usvědčující důkaz, kterému by soud uvěřil a na jehož základě by bylo možno dovodit, že obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] slíbil svědkovi [jméno FO] úplatek a že obžalovaný [jméno FO] svědkovi [jméno FO] takto slíbený úplatek poskytl. Provedeným dokazováním totiž nebyla spolehlivě vyvrácena verze obhajoby, která se po provedeném dokazování jeví jako možná (byť v očích toho kterého může být méně pravděpodobná než verze zastávaná obžalobou), tedy že obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] de facto mezi řečí mluvil se svědkem [jméno FO] o hotelu a že obžalovaný [jméno FO] – bez součinnosti, nikoli v návaznosti na obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] – daroval svědkovi [jméno FO] dva dárkové poukazy pro dvě osoby na degustační menu včetně vinného párování a dva vouchery pro dvě osoby zahrnující pobyt v [Anonymizováno] [právnická osoba] v [Anonymizováno] (dále také jen „dárkové poukazy“) jako omluvu za své předcházející chování, jako výraz snahy urovnat narušené vzájemné vztahy. Už na tomto místě je třeba podotknout, že vina obžalovaného (v této věci obžalovaných) musí být prokázána bez důvodných pochybností, že se prokazuje vina, nikoli nevina (blíže k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a závěry rozhodnutí v něm citované – zejm. bod 11. odůvodnění zmíněného usnesení).

2. I po provedení všech důkazů navržených stranami a vyhledaných soudem existují dvě rovnocenné verze objasňující skutkový děj, a sice verze obžalovaných (zjednodušeně verze nikoli na sebe navazujících jednání obžalovaných zdůrazňující, že cílem jednání obžalovaného [jméno FO] bylo urovnat narušené vztahy se svědkem [jméno FO] a omluvit se svědkovi za předcházející chování) a verze obžaloby (resp. verze vycházející z toho, že šlo o sofistikované jednání obžalovaných, kteří jednali ve vzájemné domluvě tak, že nejprve vyzkoušeli, jak bude svědek [jméno FO] reagovat na pozvání do hotelu učiněné obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] v souvislosti s žádostí, aby byl svědek [jméno FO] vstřícnější při vyčíslování škod na porostech, načež navázal obžalovaný [jméno FO] vhozením dárkových poukazů do automobilu svědka s tím, že tak učinil opět v souvislosti s žádostí, aby byl svědek vstřícnější při vyčíslování škod). Obě verze jsou shodné v tom, že se na místech a v časech uvedených ve skutkové větě obžaloby sešli jednak o samotě obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] a svědek [jméno FO] a jednak (následně) obžalovaný [jméno FO] a svědek [jméno FO]. Obě verze jsou shodné rovněž co do části obsahu schůzek, konkrétně v tom, že při schůzce mezi [jméno FO]. [jméno FO] a svědkem [jméno FO] týkající se vyčíslování škod na porostech způsobených zvěří se [jméno FO]. [jméno FO] zmínil (mohl zmínit) o hotelu [mohl zmínit o hotelu dle verze obhajoby a výpovědi obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] – konkrétně to vyplývá z části výpovědi zaznamenané na č. l. 421 verte, že nepopírá, že došlo i k soukromým hovorům se svědkem [jméno FO], jakož i z části výpovědi zaznamenané na č. l. 443, že se obžalovaný (i v listopadu 2020) bavil se svědkem [jméno FO] o obžalovaném [jméno FO], že se bavili o tom, co dělá, že se mohli bavit o tom, co dělá obžalovaný [jméno FO], ale že si není vědom toho, že se spolu bavili o hotelu, pročež lze dospět k tomu, že se obžalovaný [jméno FO] mohl zmínit svědkovi [jméno FO] o hotelu, jak vypověděl svědek [jméno FO]], jakož i konkrétně v tom, že při schůzce mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] předal obžalovaný [jméno FO] svědkovi [jméno FO] obálky s dárkovými poukazy. Obě verze jsou taktéž tu vetší, tu menší měrou podporovány stejnými svědeckými výpověďmi, listinnými a věcnými důkazy. Zkrátka a jednoduše řečeno, v podstatě všechny důkazní prostředky svědčí tu větší, tu menší měrou pro obě verze. V tom, v čem si verze odporují, nicméně nebyla ani jedna z nich po provedeném dokazování spolehlivě, bezpečně a bez důvodných pochybností prokázána, pročež musí soud – důvodně postupující dle zásady presumpce neviny a z ní vyvěrající zásady in dubio pro reo (v pochybnostech, týkajících se skutkové stránky věci, ve prospěch obviněného) – při právním posouzení věci vycházet z verze pro obžalované příznivější (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 154/02; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2042/08; usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1806/09; usnesení Nejvyššího soudu ze [datum], sp. zn. [spisová značka]; usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti (týkající se i subjektivní stránky trestného činu), které vedly ke zproštění obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, je namístě aplikovat závěry vyplývající ze zmíněných rozhodnutí i v této věci, i když nedošlo (a nemohlo dojít – v podrobnostech níže) ke zproštění obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu.

3. Poté, co soud dle § 2 odst. 6 trestního řádu provedené důkazy dle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu zhodnotil jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, dospěl spolehlivě a bez důvodných pochybností k následujícímu: V časech a na místech uvedených ve skutkové větě se každý z obžalovaných o samotě setkal se svědkem [jméno FO] (shodně zjištěno z: výpovědí obžalovaného [jméno FO] z č. l. 416 až 418; obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] z č. l .418 až 421; svědka [jméno FO] z č. l. 444 až 447; svědka [jméno FO]. [jméno FO] z č. l. 447 až 450 učiněných při hlavních líčení – dále již bez uvedení čísel listu, pokud nebude např. odkazováno na konkrétní část s jejím uvedením), zaměstnancem [jméno FO] republiky, s.p., jehož náplň práce revírníka spočívala v rozhodné době mj. v přípravě podkladů pro vyčíslení škod působených zvěří na porostech obhospodařovaných [jméno FO] republiky, s.p. v části honitby, kterou měla pronajatu společnost [Anonymizováno] s.r.o., jež umožnila vykonávat právo myslivosti dalším osobám, mj. obžalovaným (shodně z výpovědí obžalovaných, svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], dále ohledně pracovní pozice a náplně práce svědka [jméno FO] také z listiny označené jako Pracovní náplň na č. l. 40 až 41 jsoucí součástí listiny nazvané PRACOVNÍ SMLOUVA – č. l. 39 – ve znění DODATKU PRACOVNÍ SMLOUVY na č. l. 40; skutečnosti ohledně pronájmu honitby pak byly zjištěny nejen z výpovědí zmíněných osob, nýbrž také z listiny označené jako Smlouva o nájmu honitby na č. l. 116 až 126). Při schůzce mezi obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] a svědkem [jméno FO] týkající se vyčíslování škod působených zvěří v honitbě, kterou má od roku 2017 pronajatou společnost [Anonymizováno] s.r.o. od [jméno FO] republiky, s.p., řešili obžalovaný a svědek záležitosti části honitby [adresa], v níž svědek vykonává práci pro [jméno FO] republiky, s.p., řešili otázku lovu zvěře působící škody na porostech, vyčíslování škod a tzv. mezi řečí se zmínili i o činnosti obžalovaných (shodně zjištěno z výpovědi obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO], svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]; ohledně pronájmu honitby také z výpovědi obžalovaného [jméno FO] a z listiny označené jako Smlouva o nájmu honitby, datované [datum] a obsahující podpis [jméno FO] za společnost [Anonymizováno] s.r.o. jako nájemce/nájemkyně a podpis [jméno FO]. [jméno FO], ředitele KŘ [adresa], za [Jméno zainteresované společnosti 0/0] jako pronajímatele, v níž je ujednán pronájem honitby pro výkon práva myslivosti po sjednanou dobu za placení ujednaného nájemného – č. l. 116 až 126). Spolehlivě a bez důvodných pochybností je po provedeném dokazování (z důkazních prostředků uvedených v závorce) prokázáno též to, že [datum] v ranních hodinách došlo ke schůzce mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO], kterou si předcházejícího večera domluvil obžalovaný [jméno FO] za účelem urovnání vztahů a při které obžalovaný [jméno FO] předal svědkovi [jméno FO] dvě obálky obsahující celkem po 2 dárkových poukazech (jeden vždy pro dvě osoby) na degustační menu v restauraci a na pobyt v hotelu – provozovaný společností [právnická osoba]., jejíž byl v rozhodné době obžalovaný jedním ze dvou jednatelů a jediným společníkem (výpis z obchodního rejstříku č. l. 62; ohledně provozování hotelu – „obžalovaným“ – též výpověď obžalovaných a výpověď svědka [jméno FO]) –, přičemž výslovně uvedl, že tak činí za účelem urovnání vztahů (ohledně schůzky a jejího průběhu v uvedeném rozsahu shodně výpovědí obžalovaných, svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], přestože se v detailech průběhu schůzky obžalovaní na straně jedné a svědci na straně druhé lišily; předání obálek pak potvrzují samotné dárkové poukazy předložené [Jméno zainteresované společnosti 0/0] s „Podezřením z možného protiprávního jednání“ – č. l. 2; dárkové poukazy připojeny na zadní straně spisu), přičemž dárkové poukazy pokládali svědek [jméno FO] i svědek [jméno FO]. [jméno FO] za dar neobvyklé hodnoty, pročež jejich poskytnutí ohlásil svědek [jméno FO] nadřízenému pracovišti a celá záležitost byla dále řešena v rámci [jméno FO] republiky, s.p. (shodně z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]) a při schůzce dne [datum] za účasti svědků [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a dalších dvou zaměstnanců z řad ředitelství [jméno FO] republiky, s.p. (shodně z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], ohledně toho, že se uskutečnila schůzka přesně v daný den ještě listina označená jako ZÁPIS Z JEDNÁNÍ – č. l. 3 až 5). Následně celou záležitost oznámily [jméno FO] republiky, s. p. policejnímu orgánu s podezřením na spáchání protiprávního jednání (již uvedená listina „Podezřením z možného protiprávního jednání“ – č. l. 2). Stejně tak je bez důvodných pochybností prokázáno, že mezi společností [Anonymizováno] a osobami za ni oprávněnými jednat na straně jedné – tj. svědkem [jméno FO] jako jednatelem a jediným společníkem (zvláště výpis z obchodního rejstříku na č. l. 66; úřední záznam o podání vysvětlení svědka [jméno FO] na č. l. 29 až 30), svědkem [jméno FO] jako hospodářem vykonávajícím údržbu honitby [adresa] (zejm. výpověď svědka [jméno FO] na č. l. 449, úřední záznam o podání vysvětlení svědka [jméno FO] na č. l. 29 až 30) a obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] (především plná moc na č. l. 26 a 28; ohledně konkrétního obsahu zastupování výpověď obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO], úřední záznam o podání vysvětlení svědka [jméno FO] na č. l. 32 a výpověď svědka [jméno FO] na č. l. 450) – a [Jméno zainteresované společnosti 0/0] – zejm. svědkem [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] – panují spory ohledně vyčíslování škod působených zvěří na porostech [které je společnost [Anonymizováno]. jako nájemce honitby povinna nahrazovat [jméno FO] republiky, s. p. jako pronajímateli – zejm. čl. VIII. odst. 12 písm. b) listiny Smlouva o nájmu honitby], ohledně lovu zvěře (doby lovy, počtu kusů zvěře, která má být lovena) a s tím související spory o počtu a umístění vnadišť či krmelišť (shodně z výpovědí obžalovaných, svědků [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]; existence sporů ohledně škod na porostech a jejich uplatňování se podává také z listiny na č. l. 143, z níž vyplývá, že mezi [jméno FO] republiky, s. p., zastoupenými mj. svědky [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], jakož i [jméno FO], a společností [Anonymizováno] s.r.o., zastoupenou obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO], došlo [datum] k dohodě o snížení škod způsobených zvěří na porostech z důvodu tzv. škody na škodě a z důvodu obtížného prokázování vzniku škody v rozhodném období, jakož i k dohodě o průběžném vyčíslování škody za účelem vyloučení pochybností). Výše škody působených zvěří na porostech vzrůstala až do loňského roku jak v části honitby, v níž vyčísloval škody svědek [jméno FO] jako revírník, tak v části honitby, v níž vyčísloval škody revírník [Anonymizováno], byť v tomto revíru byla nominální výše škody nižší (ohledně růstu škod shodně z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]; vzrůstající tendence výše škod až do rozhodné doby, kdy mělo dojít ke slíbení a následně i poskytnutí [podezřelý výraz] a také to, že k nárůstu škod docházelo jak v revíru spravovaném svědkem [jméno FO] jako revírníkem, tak revírníkem [jméno FO] vyplývá také z listin založených na č. l. 68 až 80, 83 až 99, na nichž jsou založeny jednotlivé faktury, uznání vyčíslených škod k fakturaci a podklady pro faktury za revíry [adresa] – revírník [Anonymizováno] – a [adresa] – revírník [jméno FO]; k čemuž je třeba pro úplnost dodat, že pro období od [datum] do [datum] nelze z listinných důkazů zjistit, jaká výše škody byla vyčíslena v tom kterém revíru). Určité spory, neshody a osobní animozity existovaly mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] nejméně do doby předání obálek, přičemž nejméně z pohledu obžalovaného [jméno FO] byly citelnější než dle vnímání svědka [jméno FO] (shodně zjištěno z výpovědí obžalovaných a svědků [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a svědka [jméno FO], byť svědci [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] zpočátku svého výslechu spory popíraly, načež například svědek [jméno FO]. [jméno FO] uvedl, že si myslí, že vztah mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] nedospěl do fáze, že by si chtěli „rozbít hubu“, resp. že by obžalovaný [jméno FO] chtěl „rozbít hubu“ svědku [jméno FO] – výpověď svědka na č. l. 448). Tržní cena služeb, jež měly být poskytnuty na základě poukazů předaných svědkovi [jméno FO], činila v dané době (konkrétně pro období května a června 2021) celkově kolem [částka], za tuto celkovou cenu byly služby nabízeny jejich poskytovateli (listiny na č. l. 53 až 58 a na č. l. 60 až 61).

4. Motiv obžalovaných k „uplacení“ svědka [jméno FO], tedy k tomu, aby byl za slib poskytnutí a za samotné poskytnutí dárkových poukazů „vstřícnější“ při vyčíslování škod způsobených na porostech v části honitby, kterou měl svědek „na starost“, resp. byla nejméně v rozhodné době „jeho revírem“, je možný. Stejně tak je možné a není provedeným dokazováním spolehlivě vyloučeno, že se obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] toliko zmínil mezi řečí o tom, jakou činnost vykonává on sám či obžalovaný [jméno FO], že se toliko zmínil o hotelu. Stejně tak je možné a provedeným dokazováním není spolehlivě vyloučeno, že se bez návaznosti na schůzku mezi obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] a svědkem [jméno FO] chtěl obžalovaný [jméno FO] dáním dárkových poukazů pouze omluvit za své chování, které vnímal jako problematické, že chtěl urovnat vztahy, jež vnímal jako narušené a vyhrocené, což ostatně výslovně zmínil svědku [jméno FO]. V té souvislosti nelze opomenout, že mezi oběma schůzkami uplynulo téměř pět měsíců, tedy značnější doba, za kterou mohl svědek [jméno FO] zapomenout, co padlo na schůzce mezi ním a obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO]. Také je třeba zdůraznit, že mezi obžalovanými a ostatními osobami spojenými se společností [Anonymizováno]. a společností jako takovou na straně jedné a zástupci (tedy i zaměstnanci) [jméno FO] republiky, s.p. a [Jméno zainteresované společnosti 0/0] na straně druhé existovaly spory, možná i nedorozumění a docházelo mezi nimi k určitým neshodám, přičemž mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] rozhodně nepanovaly obyčejné vztahy jako mezi osobou provozující právo myslivosti a revírníkem, zástupcem vlastníka a obhospodařovatele lesa a honitby, v níž se právo myslivosti vykonávalo. O tomto svědčí výpovědi všech osob slyšených při hlavním líčení. V té souvislosti je třeba poukázat na částečné vyhýbaní se svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] otázkám stran vztahu ke společnosti [Anonymizováno]. a zejména vztahu svědka [jméno FO] a obžalovaného [jméno FO], jakož i je nutno upozornit na některé nikoli nepodstatné rozpory v odpovědích na otázky týkající se této problematiky (podrobněji zvláště v bodě 9. odůvodnění). Kromě toho je možné, že celá záležitost je jednak určitým nedorozuměním a třeba i součástí snah a přání nejméně svědka [jméno FO]. [jméno FO], aby společnosti [Anonymizováno]. nebyla prodloužena smlouva o pronájmu honitby, aby tato společnost a osoby s ní spojené a od ní mající odvozeno právo myslivosti takové právo pozbyly, a tím se definitivně ukončily spory ohledně honitby [adresa], spory a problémy při vyčíslování škod působených zvěří na porostech. [právnická osoba] tuto variantu svědčí především výpověď svědka [jméno FO]. [jméno FO], který přiznal, že s výkonem práva myslivosti ze strany společnosti není spokojen, že již učinil podnět k prošetření plnění smlouvy o pronájmu honitby, jenž nakonec nevyústil ve zjištění, že společnost [Anonymizováno] smlouvu porušila, a tak nevyústil k ukončení smlouvy (závazku), což však dle svědka bylo patrně namístě (svědek zjevně nesouhlasí s konečným rozhodnutím ústředí [jméno FO] republiky, s.p.). Svědek [jméno FO]. [jméno FO] taktéž přiznal, že vzhledem ke stanovisku společnosti [Anonymizováno]. a jejím požadavkům mají ([Jméno zainteresované společnosti 0/0] a zaměstnanci tohoto podniku) problém s vyčíslováním a prokazováním škod působených zvěří na porostech v honitbě [adresa] (výpověď svědka na č. l. 447 verte až 449). Na problémy při vyčíslování škod s ohledem na stanovisko společností [Anonymizováno] lze též usuzovat z listiny na č. l. 143.

5. Při zohlednění výše uvedeného je pro posouzení věci zásadní, zda bylo záměrem obžalovaných dosáhnout učiněným (obžalovaný [jméno FO]), příp. dle obžaloby slíbeným (obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO]), pozváním do hotelu (předáním dárkových poukazů) toho, aby svědek [jméno FO] vyhověl požadavku obžalovaných v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nebo v souvislosti s podnikáním (srov. závěry rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, na které velmi správně poukázala obhajoba, konkrétně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je zjevné, že se bylo třeba nejdříve zabývat tím, zda vůbec obžalovaní, resp. obžalovaný [jméno FO], měli vůči svědkovi [jméno FO] nějaký, jakýkoli požadavek, zda bylo jejich záměrem, aby se svědek nějakým způsobem choval, či nikoli. A pokud by bylo provedeným dokazováním bez důvodných pochybností prokázáno, že takový záměr měl, resp. měli, zda slib poskytnutí (pokud byl učiněn) a samotné poskytnutí plnění v podobě dvou dárkových poukazů pro dvě osoby na degustační menu včetně vinného párování a dvou dárkových poukazů pro dvě osoby zahrnující pobyt v hotelu, bylo činěno v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu ([jméno FO] republiky, s.p.), nebo souvislosti s podnikáním ([jméno FO] republiky, s.p.). K tomu soud podotýká, že dárkové poukazy mohou v této věci bezesporu představovat neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení svědka [jméno FO], na které neměl nárok, tedy mohou představovat úplatek (§ 334 odst. 1 trestního zákoníku).

6. S obžalobou lze souhlasit v tom, že nabídka a poskytnutí [podezřelý výraz] nebývají výslovné, že jsou často činěny nepřímo, v narážce, zmínce, skrytě, pod „krycím označením“ („připluli kapříci“) apod., jakož i v tom, že také právě proto je třeba v rámci posuzování trestné činnosti [podezřelý výraz] charakteru hodnotit obzvláště pečlivě všechny okolnosti věci, všechny okolnosti, za nichž a pro které mělo k [podezřelý výraz] trestné činnosti dojít. Možné verze objasnění slov a chování obžalovaných soud rozvádí v bodě 4. odůvodnění, na který se dovoluje odkázat.

7. Je sice pravdou, že škody působené zvěří na porostech v části honitby [adresa], kterou obhospodařují [jméno FO] republiky, s. p. (tj. revíry [adresa]) v průběhu let významně vzrůstaly. S ohledem na to mohli obžalovaní spojení se společností [Anonymizováno]. a jejím společníkem i jednatelem svědkem [jméno FO] i jejím hospodářem svědkem [jméno FO] a patrně také mající zájem na řádném vyčíslování škod (obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] v této oblasti za společnost [Anonymizováno]. jednal, jak se podává z jeho výpovědi, výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO], jakož i z listiny na č. l. 143; obžalovaný [jméno FO] se účastnil některých schůzek mezi [Jméno zainteresované společnosti 0/0] a [Anonymizováno]. týkajících se problematiky škod na porostech a výkonu práva myslivosti – výpovědi prve zmíněných osob i obžalovaného [jméno FO]). Propojenost obžalovaných se společností [Anonymizováno]. potvrzuje také výpověď [jméno FO], jenž vypověděl, že obžalovaní jezdí do pronajaté honitby lovit, že ho přivedli k vášni pro myslivost, což ho vedlo k založení společnosti a následně uzavření smlouvy o nájmu honitby [adresa], v níž pro společnost Scorila s.r.o. vykonává práci hospodáře [jméno FO], s nímž S. [jméno FO] seznámili právě obžalovaní (úřední záznam na č. l. 29 až 30). Kromě toho svědek [jméno FO] vypověděl, že za společnost Scorila s.r.o. bezplatně jedná v určitých záležitostech týkající se zvěře, odlovu a škod páchaných na porostech zvěří právě obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] (úřední záznam na č. l. 32). Závěr o propojenosti obžalovaných se společností [Anonymizováno] potvrzuje též výpověď [jméno FO], který má dokonce za to, že [jméno FO] je zaměstnancem obžalovaného [jméno FO] (úřední záznam o podání vysvětlení na č. l. 36 až 37). Nicméně nebylo prokázáno, že by obžalovaní měli majetkový zájem ohledně výše škod, že by se jakkoli podíleli či měli podílet na úhradách škod, které byla povinna hradit společnost [Anonymizováno] jako nájemce honitby [čl. VIII. odst. 12 písm. b) listiny Smlouva o nájmu honitby]. Je otázkou, z jakých prostředků společnost [Anonymizováno] škody hradila, jelikož nevlastní nemovitosti či vozidla (č. l. 145), její základní kapitál činí [částka] a kromě myslivosti nemá v obchodním rejstříku zapsaný jiný předmět činnosti (č. l. 66) a neužívá jako nájemce jinou honitbu než honitbu [adresa] (nebo neuzavřela jinou smlouvu o pronájmu honitby – úřední záznam o podání vysvětlení S. [jméno FO] na č. l. 30). Nepodloženou spekulací by bylo, že se obžalovaní, ač spojení se společností Scorila s.r.o. a osobami za ni vystupujícími (jak je popsáno shora), podíleli na úhradách škod působených zvěří na porostech v honitbě [adresa], které vždy společnost [Anonymizováno] zaplatila (ohledně úhrad výpověď svědka [jméno FO] na č. l. 444) a které je povinna uhradit jen a pouze ona jako nájemce honitby. Při posuzování této věci nelze přehlédnout ani skutečnost, že vyčíslené škody na porostech vzrůstaly nejen v části honitby, v níž zpracovával podklady pro výsledné vyčíslení škod revírník [jméno FO], nýbrž též v části honitby, ve které tuto činnost vykonával revírník [Anonymizováno]. Obžalovaní kromě toho museli počítat s tím, že ze strany [jméno FO] republiky, s.p. existuje vnitřní kontrola vyčíslovaných škod, neboť věděli, že se v této a v jiných otázkách nejednalo jen s revírníky, ale také s jejich nadřízeným [jméno FO]. [jméno FO], s nímž oba a především obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] opakovaně jednali (jednání s [jméno FO]. [jméno FO] potvrdily všechny osoby slyšené při hlavních líčeních). Nedávalo by tedy žádný smysl, aby obžalování „podplatili“ jen svědka [jméno FO], natož za situace, kdy s ním neměli dobré vztahy, když znali jeho povahu a věděli, že svědek stál a i nadále stojí za jím prováděným způsobem vyčíslování škod působených (zvěří) na porostech. Pokud jde o způsob kontroly vyčíslování škod, potvrdil určité kontrolní mechanismy v rámci [jméno FO] republiky, s.p. právě svědek [jméno FO]. [jméno FO], který bez zaváhání vypověděl i to, že by zpozorněl právě tehdy, když by vyčíslené škody najednou klesly. Konečně soud nemohl opomenout ani velmi dobré a až nadstandardní majetkové poměry obžalovaných, které vyplývají z jejich výpovědí a z celé řady listin na č. l. 144 až 170, 212 až 370, a ani jejich trestní a přestupkovou bezúhonnost (opisy z evidence přestupků a Rejstříku trestů na č. l. 434 až 435 a na č. l. 439 až 440). Poskytnutí [podezřelý výraz] v podobě dárkových poukazů, natož v hodnotě kolem [částka], se s ohledem na dosud rozvedené skutečnosti jeví jako relativně málo pravděpodobné i vzhledem k výši škod (která v rozhodné době dosahovala statisíce korun českých) a majetkovým poměrům obžalovaných a jejich dosavadní bezúhonnosti, byť se podnikání i myslivosti věnují dlouhou dobu a nikdy se takového či obdobného jednání nedopustili. Soud musel vzít v úvahu i obžalovaným [jméno FO] zmiňovanou skutečnou hodnotu poukazů, z jeho pohledu a pro něj značně nižší než je cena tržní, jakož i to, že obžalovaný [jméno FO] dle svých slov obvykle poskytuje dárkové poukazy do hotelu a restaurace v něm jako dárky a poděkování, přičemž darování dárkových poukazů pokládá za dobrý způsob reklamy. Těmto tvrzením obžalovaného [jméno FO] neměl soud důvodu nevěřit (k hodnocení výpovědi obžalovaného podrobněji níže).

8. V této trestní věci je třeba pečlivě hodnotit, zda mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] existovaly spory a nedobré až vyhrocené vztahy, které by chtěl či mohl chtít obžalovaný [jméno FO] napravovat poskytnutím dárkových poukazů. Soud má po provedeném dokazování za to, že mezi oběma spory v určité míře panovaly a že se dotýkaly i osobní roviny. Na základě chování obžalovaného [jméno FO] při hlavních líčeních, na základě jeho vystupování při hlavních líčeních a na základě jeho způsobu pokládání otázek svědkovi [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] je soud přesvědčen, že je opravdu prchlivý, že nejde daleko pro peprnější slovo či poznámku, že tedy mohl svědka [jméno FO] svým způsobem urazit, což ostatně v určité míře potvrdil sám svědek (např. historka se značkovým oblečením – bundou – či o rozsahu investic do honitby). Současně však jeho vystupování a chování svědčí taktéž pro to, že je schopen se nad sebou samým a svým chováním kriticky zamyslet, a je tedy s to – i po upozornění jiným – dojít k tomu, že by se měl za své jednání omluvit. Ostatně právě při hlavním líčení takto vystupoval, něco pronesl či vyjádřil a následně, někdy dokonce i předem, se omluvil. Obžalovaný [jméno FO] na soud nepůsobil tak, že by lhal, že by snažil za každou cenu vyvinit, že by se snažil nějaké skutečnosti zatajit, překroutit apod., naopak. Soud vzhledem ke všemu dosud rozvedenému dospěl k tomu, že je možné, že mezi ním a svědkem [jméno FO] existovaly spory a že jejich vztah snese z pohledu a vzhledem k vnímání obžalovaného [jméno FO] označení vyhrocený. Obžalovanému [jméno FO] a obhajobě soud uvěřil, že se chtěl předáním dárkových poukazů omluvit, že chtěl narovnat narušené vztahy. Ostatně o tom, že chtěl narovnat narušené vztahy, že toto pronesl při předávání obálek svědčí i výpověď svědka [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]. Nelze přeceňovat to, že se obžalovaný svědkovi možná výslovně neomluvil a že obálky s poukazy možná vhodil do automobilu svědka. Jak již bylo uvedeno, obžalovaný se i v průběhu hlavních líčení choval dosti specificky, je možné, že se mu do omluvy a narovnání vztahů ani moc nechtělo, že toto činil i jen z důvodu žádosti obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] (o tom, že ho obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] žádal, aby vztahy normalizoval, vypovídali oba obžalovaní i svědek [jméno FO]), a možná i proto vhodil obálky do automobilu svědka. Nicméně to, zda obálky do automobilu vhodil, nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, neboť v tomto proti sobě stojí tvrzení obžalovaného [jméno FO] (vypověděl, že svědkovi obálky předal, ne že mu je vházel do automobilu) a tvrzení svědka [jméno FO] (vypověděl, že mu je obžalovaný vhodil do automobilu). Ohledně existence sporů mezi uvedenými je třeba poukázat na výpovědi všech osob slyšených při hlavním líčení. Svědci [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] zpočátku popírali existenci vícero osamocených schůzek s tím kterým obžalovaným, náhodných setkání i jakýchkoli sporů, avšak z jejich výpovědí následně vyplynulo, že k vícero osamoceným schůzkám došlo, resp. dojít mohlo, a že určité spory, jak mezi tím kterým z nich a [Jméno zainteresované společnosti 0/0] na straně jedné a společností [Anonymizováno]. a jejími zástupci a obžalovaným [jméno FO] na straně druhé docházelo. Zda se obžalovaný [jméno FO] se svědkem [jméno FO] sešel, třeba i náhodou, pětkrát až šestkrát a jen výjimečně bez přítomnosti dalších (jak vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO]), anebo nejméně desetkrát (jak vyplývá z výpovědi obžalovaného [jméno FO]), nebylo pro soud nakonec podstatné. K tomu je třeba dodat, že oba zmínění nebyli s to jednoznačně popsat, kolikrát se vlastně setkali, viděli se, promluvili spolu. Málo pravděpodobné ale dle soudu je, že by se svědek [jméno FO] nepotkal vícekrát než jednou dvakrát náhodou s obžalovaným [jméno FO], který se v honitbě vyskytoval pravidelně při výkonu práva myslivosti stejně jako svědek [jméno FO] při výkonu své činnosti pro [Jméno zainteresované společnosti 0/0] Nelze přehlédnout ani to, že svědek [jméno FO]. [jméno FO] vypovídal o své nespokojenosti s nájemcem honitby – společností [Anonymizováno] o tom, že s žádným jiným nájemcem nejsou takové problémy s vyčíslováním škod a jejich uplatňováním, že na jedné schůzce došlo k tomu, že svědek [jméno FO] (první odpověď), resp. obžalovaný [jméno FO] (druhá odpověď na tutéž otázku) zvýšil hlas. Nelze přeceňovat, že mezi společností [Anonymizováno].o. a [Jméno zainteresované společnosti 0/0] nedošlo k soudnímu sporu o škodách na porostech či jejich výši; že zpočátku společnost [Anonymizováno]. vždy uznala (listiny označené jako UZNÁNÍ VYČÍSLENÉ ŠKODY K FAKTURACI na č. l. 84 a 89). Ohledně škod za rok 2020 už proběhla jednání o způsobu vyčíslování škod, na jejichž základě uzavřely [Jméno zainteresované společnosti 0/0] a společnost [Anonymizováno]. dohodu o snížení škod způsobených zvěří na porostech, a to z důvodu tzv. škody na škodě a obtížnému prokázání vzniku škody v rozhodném období, jakož dohodu o průběžném vyčíslování škody za účelem vyloučení pochybností (č. l. 143). Skutečnost, že strany nakonec došly ke kompromisu, ničeho nemění na tom, že mezi nimi existovaly a existují spory, jež nejméně svědek [jméno FO]. [jméno FO] hodnotí jako zásadní, spory se mu nelíbí, a (i) pro které není spokojen s právem výkonu práva myslivosti společností [Anonymizováno] a má zájem na ukončení smlouvy o pronájmu honitby, jak vyplývá z jeho výpovědi (vizte výše). Nelze též přeceňovat výpověď svědka [jméno FO]. [jméno FO] v tom, že svědka [jméno FO] pokládá za dobrého revírníka, že jeho práci hodnotí velmi kladně, že tedy dle jeho názoru vyčísluje škody (připravuje poklady) řádně. Nakonec se totiž nejméně u škod za vyčíslených za rok 2020 ukázalo, že škody ze strany [jméno FO] republiky, s.p. nebyly vyčíslovány řádně, což se jednoznačně podává z výše zmíněné dohody žurnalizované na č. l. 143 spisového materiálu (k tomu též výpověď svědka [jméno FO]. [jméno FO], zejm. na č. l. 448).

9. Je zjevné, že výpovědím svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] soud neuvěřil v tom, v čem mají vyvracet verzi obhajoby, tedy zejména ohledně toto, že mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] neexistovaly spory, které by mohl obžalovaný [jméno FO] narovnávat, a ohledně dalších skutečností s tím souvisejících. Předně musí soud zmínit, že svědek [jméno FO]. [jméno FO] už na počátku svého výslechu uvedl, že si se svědkem [jméno FO] celou záležitost ráno před konáním hlavního líčení osvěžili. Soud souhlasí s obhajobou, že už jen tato skutečnost sama o sobě vzbuzuje pochybnosti o tom, zda svědci vypovídali to, co vnímali svými smysly, to, co prožili, viděli a slyšeli, anebo vypovídali o tom, co si osvěžili a na čem se třeba i dohodli. Kromě toho věrohodnost svědků v očích soudu podstatně umenšil i způsob, jakým odpovídali na otázky, neboť se někdy vyhýbali přímým odpovědím na některé otázky týkající se vztahů s obžalovanými a společností [Anonymizováno]., jakož i na otázky ohledně existence sporů, nadto si v rámci svých výpovědí i protiřečili. Svědek [jméno FO] například nejprve uvedl, že si nepamatuje, zda mu obžalovaný nabídl, aby se někdy zastavil v hotelu („Vím, co pan [jméno FO] dělá … Vím, že provozuje hotel v [Anonymizováno], … [jméno FO]. [jméno FO] mi řekl, že provozuje hotel s restaurací pana Forejta, toto mi řekl, když jsme prováděli nějaké škody, možná to bylo na jaře, přesně nevím. Od [jméno FO]. [jméno FO] jsem se dozvěděl, že tam vaří pan Forejt, byl jsem v lese, bavili jsem se o takových soukromých věcech. Myslím si, že to bylo při vyčíslování škod. Přesně si nepamatuji, možná řekl, že bych se do hotelu mohl někdy zastavit. Úplně přesně si nepamatuji, jak jsme na pana Forejta přisli.“ – č. l. 444 až 444 verte), načež k dotazu státního zástupce vypověděl, že mu obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] nabídl, že by se mohl zastavit v hotelu (Mluvili jsme o tom na předchozím jednáním s panem [jméno FO], hovořili jsem o tom hotelu, říkal, že mají hotel, tak kdyby náhodou, že bych se tam mohl stavit s manželkou, milenkou.“ – č. l. 445). Dále nejprve popíral jakékoli setkání, kde by mluvil o krvi lesa, že les krvácí, o krvi jako takové, aby nakonec potvrdil, že se možná zmínil o tom, že na základě výkonu myslivosti (společností [Anonymizováno]. a obžalovanými – pozn. soudu) les krvácí a že má krev na botách, ať se na to obžalovaní (pozn. soudu) podívají, nicméně následně ihned popřel, že by mluvil o krvi na botách, jakož vzápětí i to, že řekl, že les krvácí (č. l. 446 verte). Svědek také popřel existenci jakýchkoli sporů, načež po postupném uvedení všech sporných otázek mezi [Jméno zainteresované společnosti 0/0] a společností [Anonymizováno]. uvedl, že spory existovaly, kromě toho v úvodu své výpovědi zmínil, že docházelo k jednáním, že se náhodou asi jednou dvakrát potkal v lese s obžalovaným [jméno FO], že ze strany svědka řešili škody působené zvěří, načež vypověděl „úplně o urážku nešlo, s mysliveckým hospodářem jsem řešil, že mě napadlo, že jeden rok se hodně lovila trofejová zvěř, toto se doslech pan [jméno FO], ale asi to proběhlo v klidu“ – č. l.

444. Výpověď svědka [jméno FO] hodnotí soud jako nepřesvědčivou. Své odpovědi týkající se zejména otázek vztahů a průběhu inkriminovaných schůzek s obžalovanými uváděl či ukončoval slovy „nevím“, „myslím si“, „nemyslím si“, „už si přesně nepamatuji“, „asi“, „možná“. Kromě toho nejprve uváděl, že 1) si již nepamatuje, zda vůbec a kdo z obžalovaných ho zval do hotelu, načež uvedl, že mu obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] řekl, že mají hotel a že by se tam mohl zastavit s milenkou či manželkou (vizte už výše); 2) o čem se s obžalovaným [jméno FO] bavil předtím, než mu obžalovaný poskytl dárkové poukazy, byť bezpečně ví, že po něm žádný z obžalovaných nechtěl žádnou protislužbu či protiplnění, že poskytnutí poukazů ničím nepodmiňoval. Nepřesvědčivost jeho výpovědi podtrhuje i to, že přestože obálky nechtěl a nevnímal jako úplatek, nevnímal tak, že by po něm obžalovaný [jméno FO] za jejich poskytnutí něco chtěl, že vnímal, že mu je obžalovaný poskytl s tím, že říkal, že chce urovnat vzájemné vztahy, ihned po jejich obdržení se rozhodl celou věc oznámit [jméno FO] jakožto svému nadřízenému. Při hodnocení výpovědí obou svědků a zvláště svědka [jméno FO]. [jméno FO] jako nadřízeného svědka [jméno FO] nelze přehlédnout ani zřetelný zájem svědka [jméno FO]. [jméno FO] na tom, aby společnosti [Anonymizováno] nebyla prodloužena smlouva o pronájmu honitby, a na tom, aby byla smlouva ukončena. Svědek totiž uvedl, že v průběhu trvání smlouvy učinil podnět k prošetření plnění jejích podmínek společností [Anonymizováno]., že měl dokonce za to, že je naplněn výpovědní důvod, avšak ústředí [jméno FO] republiky, s.p. jeho názor nesdílelo. Nadto svědek [jméno FO] vypověděl, že měl za to, že obálky vrátí na jednání, k němuž po předání obálek došlo i za účasti obžalovaných, měl za to, že vrácením obálek bude celá záležitost vyřešena, což se však nestalo, neboť věc byla následně (bez jeho přičinění) řešena v rámci [jméno FO] republiky, s.p. K tomu dodal, že kdyby tenkrát obálky vrátil, což neudělal, ušetřil by si dva roky nervů, že by se nic z toho nestalo. Obálky nebral jako úplatek, ale jako něco, co mu nepřísluší. Pokud jde o výpověď svědka [jméno FO]. [jméno FO], i v ní se objevují rozpory v tom, zda a kolikrát se vlastně sešel s obžalovanými, ale především v tom: 1) zda a kdo „vypustil“ informaci, že chtějí společnosti [Anonymizováno] vypovědět smlouvu o pronájmu honitby (nejprve svědek uvedl, že měl pocit, že tu informaci měl vypustit svědek [jméno FO] – č. l. 447 –, načež uvedl, že nic neví o tom, zda někdo někomu něco říkal o tom, že smlouva o pronájmu honitby nebude prodloužena – č. l. 447 verte); 2) kdo na koho zvýšil hlas při jednání (nejprve k dotazu státního zástupce uvedl, že to byl svědek [jméno FO] – č. l. 448 –, posléze k dotazu obhájce sdělil, že to byl obžalovaný [jméno FO] – č. l. 448); 3) rozpory mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka [jméno FO], neboť svědek [jméno FO]. [jméno FO] byl kategorický v tom, co měl svědkovi na inkriminovaných schůzkách říkat ten které obžalovaný, kdežto svědek [jméno FO] si skutečnosti už nepamatoval, nevěděl, co zaznělo, co nezaznělo atd. Svědci [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] a se rozcházejí též v tom, jak předání obálek vnímal svědek [jméno FO], jelikož svědek [jméno FO] uvedl, že to nevnímal tak, že by po něm kterýkoli obžalovaný chtěl, aby vyčísloval škody jinak, aby při výkonu své práce cokoli měnil (k dotazům státního zástupce – č. l. 444 verte a 445), kdežto svědek [jméno FO]. [jméno FO] vypověděl: „vnímali jsme to tak, že k předání obálek došlo v souvislosti s vyčíslováním škod ze strany [jméno FO] ČR“ (č. l. 447 verte). Konečně musel soud vzít v potaz i výpověď svědka [jméno FO]. [jméno FO], že dárkové poukazy posoudili jako dar neobvyklé hodnoty, a proto celou záležitost svědek [jméno FO]. [jméno FO] oznámil ústředí [jméno FO] republiky, s.p. K dotazům, co představuje a co nepředstavuje dar neobvyklé hodnoty se nebyl schopen srozumitelně a jednoznačně vyjádřit, což završil tím, že kdyby býval dal obžalovaný [jméno FO] svědkovi kalendář (či asi i láhev vína – což je také věc, kterou zaměstnanci [jméno FO] republiky, s.p. běžně dostávají od partnerů), pak by věc neřešili jako dar neobvyklé hodnoty (č. l. 448 verte a 449).

10. Jednoduše řečeno, z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že mezi stranami smlouvy ([Jméno zainteresované společnosti 0/0] a [Anonymizováno].) a jejich zástupci a osobami s nimi spojenými panují takové neshody v odborných otázkách týkajících se výkonu práva myslivosti a ochrany lesa a lesních porostů (a s tím související problematice škod a jejich náhrad působených zvěří), že vůči sobě vystupují až předpojatě, s přesvědčením, že ten druhý má nekalé úmysly, že chce toho druhého nějak poškodit i tím, že nechce vyhovět požadavkům, přáním a snahám vedenými nejlepším vědomím a svědomím toho, kdo je zastává, ale druhou stranou chápanými a vnímanými jako nedobrými, špatnými a možná i zlomyslnými. Za příklad lze jmenovat přikrmování a početní stavy zvěře v honitbě, počet a umístění krmelišť či vnadišť a s tím související způsob a frekvenci vyčíslování škod. Svědek [jméno FO]. [jméno FO] ostatně potvrdil, že v takovém rozsahu nejsou či nebyly „problémy“ s žádným jiným nájemcem jiné honitby. Mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] pak spory a neshody přerostly až do osobní roviny (zvýšení hlasu jednoho či druhého na některé ze schůzek, o čemž hovořil svědek [jméno FO]. [jméno FO]; historka o tom, kdo a kolik investoval a že je to vlastně málo či historka o bundě – značkovém oblečení, dle svědka [jméno FO] k ní mělo dojít až při předání obálek –, které potvrdil svědek [jméno FO]; [jméno FO]. [jméno FO] například uvedl, že si myslí, že vztah mezi obžalovaným [jméno FO] a svědkem [jméno FO] nedospěl do fáze, že by si chtěli „rozbít hubu“, resp. že by obžalovaný [jméno FO] chtěl „rozbít hubu“ svědku [jméno FO] – výpověď svědka na č. l. 448; spory v osobní rovině potvrzují výpovědi obžalovaných a svědka [jméno FO]).

11. Současně a jedním dechem musí soud zdůraznit, že má určité pochybnosti též ohledně výpovědi svědka [jméno FO]. Jeho výpověď, zvláště v rámci odpovědí na otázky obhájce, vyznívala až připraveně a naučeně. Nicméně jen tato skutečnost, dokonce ani ve spojení s ostatními zjištěnými skutečnostmi, spolehlivě nevyvrací verzi obhajoby.

12. Pokud jde o listinné a věcné důkazy, žádná ze stran nevznesla námitky proti jejich pravosti či správnosti. Ani soud nepochyboval o jejich pravosti či správnosti, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel. Soud nicméně nemohl vycházet z obsahu listiny označené jako „ZÁPIS Z JEDNÁNÍ“ na č. l. 3 až 5 stran toho, co měl na tomto jednání sdělit svědek [jméno FO] či [jméno FO]. [jméno FO]. Stran skutečností, které svědek [jméno FO] vnímal při schůzce s tím kterým obžalovaným svými smysly, byl totiž svědek vyslýchán. Důkazním prostředkem ke zjištění takových smysly vnímaných skutečností je výslech, který nelze nahradit listinou údajně zaznamenávající to, co svědek vypověděl při jednání v rámci [jméno FO] republiky, s.p. Proto ostatně nebylo ani umožněno předestírat to, co měl svědek na tomto jednání vypovídat. Stejně tak nebylo (ve vztahu ke svědkovi [jméno FO]. [jméno FO]) umožněno předestírat ani skutečnosti zaznamenané v úředním záznamu o podání vysvětlení, který nebyl procesně proveden. Soud sice „ZÁPIS Z JEDNÁNÍ“ z č. l. 3 až 5 provedl, nicméně z něj mohl zjistit jen to, že se [datum] konalo jednání, kdo byl jednání přítomen, čeho se jednání týkalo, kdo listinu podepsal a sepsal, nikoli však to, co na jednání ten který svědek vypověděl. Kromě toho svědek [jméno FO] obsah listiny ani nesepisoval ani její znění nediktoval, byť zápis podepisoval, jak vypověděl (č. l. 446 až 446 verte). Jinak a jednoduše řečeno, v otázce viny nemůže soud vycházet ze skutečnosti, které měl vypovědět svědek mimo rámec trestního řízení, nota bene v rámci šetření [jméno FO] republiky, s.p., soukromé osoby, podnikatele, strany sporu a pronajímatelem honitby, ohledně níž spory panují, a jehož/jejíž zaměstnanci mají zájem na ukončení smlouvy o pronájmu honitby se společností [Anonymizováno]., od které obžalovaní odvozují právo myslivosti (mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bod 4. odůvodnění zmíněného rozsudku – stanovisko krajského soudu –, a bod 20. odůvodnění zmíněného rozsudku – stanovisko Nejvyššího správního soudu; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 368/15; usnesení Krajského soudu v [jméno FO] Budějovicích ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, pod č. 4/1999; PÚRY, F. Komentář k § 211. [jméno FO], P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. [adresa]: C. H. Beck, 2013, s. 2640 až 2641.) Jiný postup by byl v rozporu se zásadami ústnosti a přímosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 11 a odst. 12 trestního řádu). Nesmí-li soud přihlížet ke skutečnostem uvedeným v úředním záznamu o podání vysvětlení osoby či v protokolu o výslechu svědka, pokud nebyly zákonem stanoveným způsobem znovu provedeny (§ 211 odst. 1 až 4, odst. 6 trestního řádu), ani nesmí-li takové listiny zaznamenávající výpověď svědka (vyjma protokolu o výslechu svědka za určitých zákonem stanovených podmínek – § 212 trestní řádu) předestírat v rámci výslechů (PÚRY, F. Komentář k § 212. [jméno FO], P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. [adresa]: C. H. Beck, 2013, s. 2670 až 2679), nesmí se pro otázku viny dle názoru soudu vycházet ani z listin opatřených mimo trestní řízení, v nichž má být zaznamenána výpověď svědka. I kdyby soud vycházel z obsahu celé listiny označené jako „ZÁPIS Z JEDNÁNÍ“ (č. l. 3 až 5), přetrvaly by jeho pochybnosti rozebrané výše a níže. Na pochybnostech soudu o výpovědích svědků by se nic nezměnilo. Stále by vedle sebe existovaly dvě relativně rovnocenné verze objasňující zjištěný skutkový děj (shrnutý zejm. v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku).

13. Na základě shora rozebraných skutečností, vyvěrajících z provedeného dokazování, a při zohlednění závěrů rozhodovací praxe uvedené v bodě 2. odůvodnění soud dospěl k tomu, že byla prokázána podstata skutku v rozsahu podstatné části jednání obžalovaných popsaného ve skutkové větě obžaloby; jinak řečeno, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se odehrála podstatná část žalovaného skutku. Přestože nebyly bez důvodných pochybností prokázány všechny detaily, všechny skutečnosti (např. to, že obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] slovy obžaloby přislíbil svědkovi [jméno FO] pozvání do hotelu v souvislosti s tím, že by mohl být svědek vstřícnější při vyčíslování škod způsobených na lesních porostech zvěří; že na toto jednání navázal obžalovaný [jméno FO], který plnil slib obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO]; či oprávnění obžalovaného [jméno FO] jednat za společnost [Anonymizováno]), dospěl soud k závěru, že podstata skutku prokázána byla. Proto nebylo namístě postupovat dle § 226 písm. a) trestního řádu a obžalované zprostit obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni.

14. Současně soud dospěl jednoznačně k tomu, že nebylo bez důvodných pochybností, s největší možnou mírou pravděpodobnosti hraničící téměř s jistotou, spolehlivě ani bezpečně prokázáno, že záměrem obžalovaných bylo dosáhnout (obžalovaným [jméno FO] učiněným a obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] údajně slíbeným) pozváním do hotelu toho, aby svědek [jméno FO] vyhověl požadavku obžalovaných v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nebo v souvislosti s podnikáním.

15. V rámci právního posouzení věci je třeba ještě dodat, že [Jméno zainteresované společnosti 0/0] nepochybně vykonávají jako státní podnik činnosti soukromého subjektu hospodařícího s lesy v části honitby [adresa]. Kromě toho jsou [jméno FO] republiky, s.p. zapsány jako státní podnik do obchodního rejstříku (k činnosti a evidenci v obchodním rejstříku srov. zejm. § 3, § 6 odst. 1, § 10 a § 20 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku; k otázce podnikání srov. § 420 a § 421 občanského zákoníku). Řádné vyčíslování škod působených zvěří na porostech nepochybně spadá do rámce podnikání, činnosti [jméno FO] republiky, s.p. jako vlastníka či obhospodařovatele lesů v předmětné části honitby [adresa] (vizte shora uvedené zjištění v bodě 3. odůvodnění, jakož i „Procesní směrnici 14/2019“ na č. l. 42 až 50, v níž jsou mj. jasně deklarovány cíle správy lesního majetku s právem hospodaření pro [jméno FO] republiky, s.p., mj. obnova a ochrana lesních dřevin a ochrana proti škodám zvěří působenou). Zájem na rozmanitosti lesů, jak rostlin, tak živočichů v něm žijících, zájem na ochraně celého lesního ekosystému, a tedy i ochraně dřevin a jejich případné obnovy tak, aby les tvořený lesními dřevinami (především stromy) existoval, patří mezi celospolečenské a obecné zájmy (srov. § 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon). Z toho pohledu je třeba za obecný zájem pokládat i zájem na řádném vyčíslování škod působených zvěří na lesních porostech, neboť právě z uhrazených škod lze obnovovat poškozené dřeviny, přičemž sankce v podobě povinnosti nahradit vzniklé škody přinejmenším motivuje uživatele (nájemce) honitby k tomu, aby v honitbě udržoval takové stavy zvěře, které nebudou působit nadměrné škody, které nebudou působit škody na porostech vedoucí ke ztrátě či oslabení funkcí lesa.

16. Po provedeném dokazování nelze spolehlivě uzavřít, že by obžalovaní vyjevili, byť nepřímo, že si přejí, aby se svědek [jméno FO] choval jakýmkoli způsobem, natož že by po něm cokoli (jakoukoli protislužbu či plnění) požadovali, že by jejich záměrem bylo dosáhnout pozváním do hotelu (předáním dárkových poukazů) toho, aby svědek [jméno FO] vyhověl požadavku obžalovaných v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu ([jméno FO] republiky, s.p.) nebo v souvislosti s podnikáním ([jméno FO] republiky, s.p.). Obžalovaní i svědci [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] se shodli na tom, že po svědkovi [jméno FO] žádný z obžalovaných nic konkrétního nepožadoval, že žádný z nich nechtěl, aby se svědek nějakým způsobem choval, byť svědek [jméno FO]. [jméno FO] jako jediný jednoznačně vypověděl, že si mysleli, že tak obžalovaní činili proto, aby dosáhli snížení vyčíslovaných škod na porostech. Svědek [jméno FO] již nebyl s to jednoznačně vypovědět, co s obžalovaným [jméno FO]. [jméno FO] a obžalovaným [jméno FO] řešil, zda obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] vůbec slíbil pozvání do hotel či se zmínil o tom, aby byl svědek vstřícnější při vyčíslování škod. Jak již soud rozebral, nemohl vycházet z obsahu listiny označené jako „ZÁPIS Z JEDNÁNÍ“ na č. l. 3 až 5. Spolehlivě nebylo prokázáno ani to, že obžalovaný [jméno FO] poskytl dárkové poukazy v souvislosti s vyčíslováním škod na porostech působených zvěří. Soud proto dospěl k závěru, že po zhodnocení všech shora uvedených skutečností nelze jednání obžalovaných hodnotit jako protiprávní, natož trestné, a proto soud oba obžalované zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

17. Jelikož soud zprostil obžalované obžaloby, podrobně se nezabýval argumentací obhajoby, že svědek [jméno FO] není úřední osobou ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty § 332 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, konkrétně ve smyslu § 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Jen ve stručnosti soud dodává, že argumenty obhajoby by bylo možno i v této otázce pokládat za důvodné, avšak viděno obecně, bez znalosti doslovného znění důvodové zprávy k trestnímu zákoníku. Právě s ohledem na znění důvodové zprávy se zdá, že by se pojem „funkce“ ve smyslu zmíněného ustanovení měl vykládat šířeji, tedy tak, že zahrnuje i osoby zaměstnané či pracující v podnikající právnické osobě s rozhodujícím vlivem státu. V důvodové zprávě k trestnímu zákoníku – konkrétně k § 332 (nakonec jde o znění § 334) – se totiž uvádí: „Naproti tomu doplňuje pojem úřední osoby (§ 125) pokud jde o všechny formy [podezřelý výraz] (§ 329 až 331) tak, aby zahrnoval i jakoukoli osobu zastávající funkci či zaměstnanou nebo pracující v mezinárodním soudním orgánu, v nadnárodní nebo mezinárodní organizaci, anebo v podnikající právnické osobě, v němž má rozhodující vliv nejen cizí stát, ale i [jméno FO] republika.“ Úmyslem zákonodárce tedy patrně bylo pod pojem úřední osoba zahrnout nejen osoby zastávající funkci v podnikající právnické osobě s rozhodujícím vlivem státu, nýbrž též v takové osobě pracující či zaměstnané, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí. Výklad gramatický a systematický svědčí pro doslovný výklad pojmu „funkce“. Výklad e ratione legis naproti tomu svědčí pro rozšiřující výklad pojmu „funkce“ tak, aby se tímto pojmem rozuměla i činnost osoby zaměstnané či pracující v podnikající právnické osobě. S obhajobou se tak jako tak soud ztotožňuje v tom, že svědek [jméno FO] nezastával v rozhodné době v [jméno FO] republiky, s.p. žádnou „funkci“ (v doslovném slova smyslu). S jeho činností nebylo a není spojeno samostatné vedení a řízení nějaké sekce, členství v nějakém orgánu [jméno FO] republiky, s.p. [k tomu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp, zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud dospěl k tomu, že fyzické osoby zastávaly určitou funkci ve smyslu § 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jelikož byly ředitelkou odboru či členkou představenstva právnické osoby s rozhodující rolí státu). Svědek [jméno FO] v rozhodné době zastával pozici revírníka, do jeho náplně práce nepatřilo řízení nějaké sekce, řízení nějakého orgánu či členství v něm apod. Z jeho pracovní náplně vymezené v listině „Pracovní náplň“ na č. l. 40 až 41 skutečně nevyplývá, že by zastával funkci, byť je v dodatku pracovní smlouvy (č. l. 40) jeho pracovní pozice vymezena jako „funkce: revírník“ a byť dle pracovní náplně řídí zaměstnance kategorie D, pokud jsou tito na revíru zaměstnáni v pracovněprávním vztahu k podniku [jméno FO] republiky, s.p.

Poučení