70 C 137/2025 - 37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem, sídlem [adresa], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], státní příslušnost Bulharské republiky, bytem [Adresa žalovaného], o zaplacení částky 158 303,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 936 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, částku ve výši 50 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 341 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 151,22 Kč, částky 1 473 Kč, částky 11 122,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 501,22 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 310,66 Kč za období od 16.1.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 249,32 Kč za období od 16.2.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 191,94 Kč za období od 16.3.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 130,60 Kč za období od 16.4.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 71,24 Kč za období od 16.5.2024 do 20.6.2024, částky 13 625,99 Kč, částky 1 098 Kč, částky 12 555,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 975,99 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 231,76 Kč za období od 16.1.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 186 Kč za období od 16.2.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 143,19 Kč za období od 16.3.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 97,43 Kč za období od 16.4.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 53,14 Kč za období od 16.5.2024 do 20.6.2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 031 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 26.3.2025 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 22.7.2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 158 303,55 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10.3.2023 smlouvu o úvěru č. [IBAN] s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňského spotřebiče. Žalobkyně byla na základě smlouvy o zastoupení ze dne 20.11.2017 zastoupena prodejcem ([právnická osoba].). Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS podpisu (zasláním jedinečného SMS kódu na tel. číslo [tel. číslo]) a zasláním smluvní dokumentace na e-mail. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti [Jméno žalobkyně]. č. [hodnota] ze dne 1.2.2022. (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků.

2. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalovanému k rukám prodejce zboží poskytne peněžní prostředky (čl. 9 OP) a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 30,29 % ročně, pojistným a poplatky, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 910 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci s první splátkou dne 15.2.2023. Žalobkyně poskytla sjednaným způsobem peněžní prostředky dne 14.3.2023 ve výši 87 126 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když nehradil úvěr řádně a včas s tím, že neuhradil splátku č. [hodnota] splatnou dne 15.1.2024. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, což učinila dopisem ze dne 31.5.2024 a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu včetně příslušenství a dále sankce za porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně byla také oprávněna podle čl. 5 OP žádat úrok z úroku.

3. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka se skládá z jistiny výši 24 550 Kč představující dlužné splátky do zesplatnění a části jistiny zbývající po zesplatnění do 16.5.2024 ve výši 42 887,22 Kč, dlužných poplatků za upomínky ve výši 450 Kč (3x 150 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a za dopis o zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 473 Kč (10 % z dlužné splátky splatné dne 15.1.2024, 15.2.2024 a 15.3.2024) a smluvní pokutu ve výši 11 962,53 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 42 887,22 Kč za období od 21.6.2024 do podání žaloby) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 67 437,22 Kč od 21.6.2024 do zaplacení.

4. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě.

5. Dále žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19.8.2023 smlouvu o úvěru č. [IBAN] s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňského spotřebiče. Žalobkyně byla na základě smlouvy o zastoupení ze dne 20.11.2017 zastoupena prodejcem ([právnická osoba].). Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS podpisu (zasláním jedinečného SMS kódu na tel. číslo [tel. číslo]) a zasláním smluvní dokumentace na e-mail. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti [Jméno žalobkyně]. č. [hodnota] CC-F ze dne 1.2.2022. (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků.

6. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalovanému k rukám prodejce zboží poskytne peněžní prostředky (čl. 9 OP) a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 31,15 % ročně, pojistným a poplatky, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 663 Kč splatných vždy k 15.dni v měsíci s první splátkou dne 15.9.2023. Žalobkyně poskytla sjednaným způsobem peněžní prostředky dne 22.8.2023 ve výši 64 993 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když nehradil úvěr řádně a včas s tím, že neuhradil splátku č. [hodnota] splatnou dne 15.1.2024. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, což učinila dopisem ze dne 31.5.2024 a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu včetně příslušenství a dále sankce za porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně byla také oprávněna podle čl. 5 OP žádat úrok z úroku.

7. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka se skládá z jistiny výši 18 315 Kč představující dlužné splátky do zesplatnění a části jistiny zbývající po zesplatnění do 16.5.2024 ve výši 45 001,99 Kč, dlužných poplatků za upomínky ve výši 450 Kč (3x 150 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a za dopis o zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 454 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 098 Kč (10 % z dlužné splátky splatné dne 15.1.2024, 15.2.2024 a 15.3.2024) a smluvní pokutu ve výši 12 55,56 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 45 001,99 Kč za období od 21.6.2024 do podání žaloby) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 63 316,99 Kč od 21.6.2024 do zaplacení.

8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě.

9. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že v každém jednotlivém případě je posuzována schopnost klientů splácet úvěr s tím, že žalobkyně vycházela z informacích získaných z bankovních a nebankovních registrů, z interních informacích o platební morálce za celou skupinu [právnická osoba]., z registru [Anonymizováno], z evidence adres městských úřadů, z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z centrální evidence exekucí. Dále z příjmů a výdajů žalovaného a demografického a statistického modelu. Žalobkyně na základě provedené lustrace v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zjistila, že žalovaný nemá žádné dluhy, nebyl veden ani jako rizikový subjekt v interní databázi skupiny [právnická osoba]. ani žalobkyně, nebylo vůči němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, jeho bydliště nebylo na obecním úřadu, u dané osoby nebyly údaje vedeny v registru neplatných dokladů a nejednalo se o hledanou osobu. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o přesnosti a pravdivosti informacích, které jí žalovaným byly poskytnuty, které byly ověřeny, jednak provedenou lustrací a dále podrobeny porovnání s demografickými a statistickými údaji. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného s dostatečnou mírou pečlivosti a obezřetnosti, aktivně zjišťovala informace, vycházela z registrů v souladu s judikaturou (viz Nejvyšší soud ČR sp.zn. 33 Cdo 201/2018, 20 Cdo 1704/2019) a učinila závěr, že žalovaný má dostatek prostředků na úhradu splátky a navíc se nejedná o výši splátky, která by měla pro žalovaného mít likvidační následky a způsobit jeho zadlužení. Současně žalobkyně poukázala na případnou trestněprávní rovinu v tom ohledu, že uvedením nepravdivých a hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaný mohl dopustit trestného činu. Doplnila, že poskytovatel úvěru nemá striktně daná pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a je na uvážení poskytovatele jaký konkrétní rozsah zvolí (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13m CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, Nejvyšší soud ve Stockholmu v rozsudku ze dne 15.11.2017 sp.zn. 5868-19), také ochrana spotřebitele by neměla být absolutní, ale pouze dávat určité záruky k tomu, aby nebyla zneužita spotřebitelova nezkušenost v obchodním styku, v žádném případě se nejedná o ochranu před nedbalostí a lehkovážným jednáním při uzavírání smluv. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila.

10. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

11. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Bulharskou republikou, proto soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky v mezinárodní smlouvě čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) upravující rozhodné právo u spotřebitelských smluv. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české.

12. Soud ve věci nařídil jednání na 22.9.2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.

13. K úvěru č. [IBAN]

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10.3.2023 uzavřena smlouvu o úvěru č. [IBAN] s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňských spotřebičů. Nedílnou součástí smlouvy byl Předsmluvní formulář, Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti [Jméno žalobkyně]. č. [hodnota] ze dne 1.2.2022 (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [IBAN], včetně předsmluvního formuláře a příloh). Úvěr byl poskytnut prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], IČO: [IČO], sídlem [adresa], jakožto prodejce zboží, se kterým uzavřela žalobkyně smlouvu o obchodním zastoupení (zjištěno ze smlouvy o úvěru a smlouvy o obchodním zastoupení).

15. Žalobkyně před poskytnutím úvěru učinila dle svých tvrzení lustraci žalovaného v interních a externích databází – a to konkrétně dotazem na Nebankovní registr klientských informací a [Anonymizováno], dále dotazem na společnosti patřící do skupiny [právnická osoba]. a lustrací v insolvenčním rejstříku a v registru exekucí, v registru neplatných dokladů a hledaných osob s tím, že žalovaný neměl ke dni lustrace nalezen žádný závazek a nebyl zjištěn žádný negativní příznak. Současně žalobkyně vycházela z tvrzeních uvedených žalovaným při uzavření smlouvy – zejména sděleného měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 50 000 Kč, čistého příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 16 000 Kč, výdajů na splátky úvěrů ve výši 5 400 Kč a ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč s tím, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně sdělené údaje ověřila (zjištěno z úvěrové smlouvy č. [IBAN]).

16. Žalovaný úvěr ve výši 87 126 Kč čerpal dne 14.3.2023 bezhotovostně, a to převodem na bankovní účet prodejce zboží (zjištěno z potvrzení o poskytnutí úvěru č. [IBAN]).

17. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 44 190 Kč (zjištěno z tabulky umoření k úvěru č. [IBAN]).

18. Žalobkyně úvěr prohlásila za splatný dopisem ze dne 30.5.2024 pro porušení smluvní povinnosti žalovaného. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou k zaplacení dluhu – předžalobní výzvou ze dne 8.1.2025 a ze dne 25.2.2025 (zjištěno z prohlášení úvěru za splatný ze dne 30.5.2025 a z předžalobní upomínky ze dne 8.1.2025 a ze dne 25.2.2025, včetně podacího archu).

19. K úvěru č. [IBAN]

20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19.8.2023 uzavřena smlouvu o úvěru č. [IBAN] s účelovým určením, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – kuchyňských spotřebičů. Nedílnou součástí smlouvy byl Předsmluvní formulář, Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti [Jméno žalobkyně]. č. [hodnota] ze dne 1.2.2022 (dále jen „OP“) a Sazebník poplatků (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [IBAN], včetně předsmluvního formuláře a příloh). Úvěr byl poskytnut prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], IČO: [IČO], sídlem [adresa], jakožto prodejce zboží, se kterým uzavřela žalobkyně smlouvu o obchodním zastoupení (zjištěno ze smlouvy o úvěru a smlouvy o obchodním zastoupení).

21. Žalobkyně před poskytnutím úvěru učinila dle svých tvrzení lustraci žalovaného v interních a externích databází – a to konkrétně dotazem na Nebankovní registr klientských informací a [Anonymizováno], dále dotazem na společnosti patřící do skupiny [právnická osoba]. a lustrací v insolvenčním rejstříku a v registru exekucí, v registru neplatných dokladů a hledaných osob s tím, že žalovaný neměl ke dni lustrace nalezen žádný závazek a nebyl zjištěn žádný negativní příznak. Současně žalobkyně vycházela z tvrzeních uvedených žalovaným při uzavření smlouvy – zejména sděleného měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 50 000 Kč, čistého příjmu domácnosti ve výši 95 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdajů na splátky úvěrů ve výši 33 500 Kč a ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč s tím, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně sdělené údaje ověřila (zjištěno z úvěrové smlouvy č. [IBAN]).

22. Žalovaný úvěr ve výši 64 993 Kč čerpal dne 22.8.2023 bezhotovostně, a to převodem na bankovní účet prodejce zboží (zjištěno z potvrzení o poskytnutí úvěru č. [IBAN]).

23. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 14 652 Kč (zjištěno z tabulky umoření k úvěru č. [IBAN]).

24. Žalobkyně úvěr prohlásila za splatný dopisem ze dne 30.5.2024 pro porušení smluvní povinnosti žalovaného a stanovila žalovanému lhůtu k úhradě dluhu do 20.6.2024. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou k zaplacení dluhu –předžalobní výzvou ze dne 8.1.2025 a ze dne 25.2.2025 (zjištěno z prohlášení úvěru za splatný ze dne 30.5.2025 a z předžalobní upomínky ze dne 8.1.2025 a ze dne 25.2.2025, včetně podacího archu).

25. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dluhy ze shora uvedených smluv uhradil.

26. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal účelově vázaný úvěr ve výši 87 126 Kč a ve výši 64 993 Kč, přičemž uhradil na předmětné úvěry částku 44 190 Kč a 14 652 Kč. Na úhradu dluhů byl žalovaný upomenut výzvou ze dne 30.5.2024 s lhůtou k úhradě dluhu nejpozději do 20.6.2024 a naposledy upomínkou před podáním žaloby ze dne 8.1.2025 a ze dne 25.2.2025. Žalobkyně před poskytnutím úvěru při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při sjednávání úvěru a z lustrace v interních a externích registrech. Žádné listinné důkazy k prokázání ověření údajů sdělených žalovaným k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila.

27. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

29. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.

31. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

32. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

33. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně uvedla pouze prověření žalovaného ve shora uvedených registrech a učinění statistického výstup na základě nikterak neověřených údajů sdělených žalovaným. Přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neuvedla žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo ověření posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, zejména porovnání jeho výdělkových poměrů s jeho měsíčními výdaji doloženými alespoň rámcově doklady – například výpisy z bankovních účtů, daňovým přiznáním, potvrzením od zaměstnavatele apod.

34. Vzhledem k uvedenému nebylo prokázáno splnění povinnosti věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.

35. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši 87 126 Kč a ve výši 64 993 Kč, na které bylo ze strany žalovaného uhrazeno 44 190 Kč a 14 652 Kč, proto soud vyhověl žalobě pouze v části jistiny ve výši 42 936 Kč a ve výši 50 341 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku.

36. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou dluhu a vzniku nároku na zákonný úrok z prodlení soud uvádí, že by bylo v prvé řadě na věřiteli, aby se pokusil s žalovaným dohodnout na nové době splatnosti, která bude odpovídat možnostem žalovaného, jak vyžaduje ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k výkladu tohoto ustanovení, které učinila judikatura vyšších soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Nicméně v daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení jistiny do 20.6.2024 a úrok z prodlení požaduje od 21. 6. 2024. Žalovaný o svých možnostech vrátit jistinu úvěru ničeho neuvedl, nesporoval, že je (byl) schopen vrátit jistinu v žalobkyní poskytnuté lhůtě. Není proto důvodu předpokládat, že tato lhůta neodpovídá možnostem žalovaného. Shodně Krajský soud v Praze v rozsudku (v obdobné věci) sp. zn. 20 Co 20/2024 ze dne 28. 5. 2024, nikdo jiný, než dotčený spotřebitel, potřebné informace o svém příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrech nemá; povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má právě spotřebitel. O době odpovídající možnostem žalovaného podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tedy v daném případě není spor (viz ve skutkově shodné věci závěr rozhodnutí Městského soud v Praze č.j. 17 Co 516/2024-58 ze dne 27.2.2025). Soud tak činí závěr, že lhůta k vrácení jistiny úvěru do 20.6.2024 odpovídá možnostem žalovaného, proto nastala splatnost povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru tímto dnem a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny a od tohoto dne do zaplacení je povinen z dlužné částky 42 936 Kč a dlužné částky 50 341 Kč platit podle ust. § 1970 o.z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb., tzn. 14,75 % ročně.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.)

38. Ve zbývající části, tj. co do částky 25 151,22 Kč, částky 1 473 Kč, částky 11 122,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 501,22 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 310,66 Kč za období od 16.1.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 249,32 Kč za období od 16.2.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 191,94 Kč za období od 16.3.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 130,60 Kč za období od 16.4.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 71,24 Kč za období od 16.5.2024 do 20.6.2024, částky 13 625,99 Kč, částky 1 098 Kč, částky 12 555,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 975,99 Kč od 21.6.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 231,76 Kč za období od 16.1.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 186 Kč za období od 16.2.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 143,19 Kč za období od 16.3.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 97,43 Kč za období od 16.4.2024 do 20.6.2024, kapitalizovaného zákonného úroku prodlení ve výši 53,14 Kč za období od 16.5.2024 do 20.6.2024, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou a žalobkyně nemá nárok na přiznání úroku, poplatků a smluvních pokut (výrok II.).

39. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v převážné části úspěšná nárok na náhradu řízení v částce 8 031 Kč. Jedná se o částku představující 18 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 93 277 Kč, tj. 59 % od neúspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 026,55 Kč, tj. 41 %), přičemž tyto celkové náklady tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 6 333 Kč a odměna advokáta za 4 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 7 460 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 158 303,55 Kč. Dále provedeným úkonům odpovídací 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náleží žalobkyni i daň z přidané hodnoty ve výši 6 644,40 Kč (počítáno z částky 31 640 Kč v sazbě 21 %). Podle úspěchu ve věci byly žalobkyni přiznány náklady řízení v částce 8 031 Kč (44 617,40 * 0,18) (výrok III.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží náhrada nákladů řízení za podání ze dne 22.7.2025, kterým byla odstraňována neúplnost tvrzení v žalobě.

40. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo v případě náhrady nákladů řízení podle ust. § 149 o.s.ř.