70 C 234/2025 - 101

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavla Kuřinovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupena advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], o vzájemné žalobě na zaplacení částky 14 383 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 14 383 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 1 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025 ve znění zaslaných doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 087,42 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 10. 1. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 114 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného, a to především zaslání verifikační platby.

2. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu jeho plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovaným, a to z výpisu z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a dokladu o dosaženém příjmu (výplatní páska), dále žalobkyně učinila lustraci žalovaného v databázích (insolvenční rejstřík, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS, výpis z registru platebních informací) a byl učiněn na základě interní metodiky žalobkyně vycházející ze socioekonomickým modelů a dat ČSÚ závěr, že žalovaný je schopen splácet vedle pravidelných životních výdajů i měsíční splátku dle smlouvy o úvěru.

3. Úroky úvěru měly být dle smlouvy o úvěru žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 931 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce v souladu s čl. IV. a V. smlouvy o úvěru. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení již se splátkou splatnou dne 15. 3. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své splatné závazky vůči žalobkyni neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 3. 2025, proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení čl. V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, dostal se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.

4. Žalobkyní uplatněný nárok se skládal z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 94 087,42 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 933,02 Kč představující úrok z úvěru dle smluvních ujednání ve výši 25,67 % ročně z jistiny za období ode dne následující po splatnosti neuhrazené splátky (16.3.2025) do zesplatnění úvěru (28.7.2025) a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč vyúčtovaných v souladu s čl. V odst. 5.4. smlouvy a dále zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky ode dne 12.8.2025 do zaplacení.

5. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že nenárokovala v žalobě platby za doplňkovou službu „Podpora“. Smluvní podmínky byly žalovaném zaslány s dostatečným časovým předstihem a žalovaný se s jejich zněním mohl seznámit, základní parametry smlouvy byly žalovanému zaslány na e-mail již dne 6.1.2023. Smlouvu včetně dodatku žalovaný následně dle instrukcí žalobkyně podepsal, se zněním smlouvy souhlasil. Dále žalobkyně ve vztahu k výpočtu RPSN poukázala na znění smlouvy (bod 4.7) s tím, že v souladu se smlouvou i právními předpisy nebyly náklady na doplňkové služby zahrnuty do výše RPSN. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný aktivně využíval služby podpora a dvakrát za dobu trvání závazku využil možnosti přerušit splácení, tj. odsunutí splátky na konec kalendářního měsíce, byly mu tedy známy přínosy této služby. Žalobkyně má za to, že doplňková služba „Podpora“ byla platně sjednána a žalovaným i využívána. K platnému uzavření smlouvy, včetně doplňkových služeb odkázala na judikaturu jiných soudů, které argumentaci žalobkyně aprobovaly – např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 30.7.2020, č.j. 87 ICm 3642/2019-19; Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.1.2019, č.j. 120 C 1/2018-131, Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23.7.2020, č.j. 13 C 295/2019-128, Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20.11.2023, č.j. 60 ICm 1192/2023-58.

6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává s tím, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl v tíživé finanční situaci, jelikož vedl soudní spor o dědictví a finanční prostředky na úhradu právních zástupců si byl nucen půjčovat a dostal se do dluhové pasti, kdy nebyl ze svých příjmů schopen uhradit všechny své závazky. Žalovaný se pokusil začátkem roku 2025 aktivně řešit finanční situaci i za pomoci dluhové poradkyně a oslovil věřitele s žádostí o smírné vyřešení věci. Žalobkyně na žádost o smír nereagovala, proto se také žalovaný obrátil na finančního arbitra.

7. Dále uvedl, že smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena je absolutně neplatná, jelikož výše RPSN uvedená ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr a ve smlouvě jsou obsažena i jiná ustanovení, která odporují dobrým mravům – například ujednání o odměně za poskytnutí úvěru (18 900 Kč) a sankční ujednání ve vztahu k nákladů na vymáhání (zpoplatněné upomínky), za které je žádána náhrada převyšující reálné náklady na vyřízení a poskytnutí úvěru, popř. na upomínání dlužníka, čímž žalobkyně obchází omezení výše smluvní pokuty a uměle navyšuje svoji pohledávku. Uvedl, že podmínky splácení uvedené ve smlouvě jsou zavádějící. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit úvěr v pravidelné splátce 3 118 Kč, současně zřídit inkaso na částku 4 931 Kč představující splátku a náklady na doplňkovou službu Podpora. Uvedl, že náklady na tuto doplňkovou službu nebyly zohledněny při stanovení RPSN a tato doplňková služba byla sjednána formou dodatku, v rámci formulářové smlouvy, do které neměl žalovaný možnost zasahovat. Bez této doplňkové služby nebylo možné ani smlouvu uzavřít a pro spotřebitele je služba formulována nesrozumitelným způsobem, přičemž má podstatný dopad na výši splátky, když za doplňkovou službu mělo být uhrazeno celkem 130 536 Kč. Jde pouze o účelové navýšení pohledávky žalobkyně, úhrada za doplňkovou službu má zjevně funkci skrytého úroku a neodpovídá jí reálné protiplnění. Skutečnost, že nelze smlouvu uzavřít bez uzavření tohoto dodatku odporuje zákazu svázat uzavření smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru s jakoukoliv doplňkovou službou, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě. Zároveň dochází k porušení ust. § 106 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, který vymezuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahuje výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést. Žalovaný uvedl, že tyto podstatné údaje se nenachází ve smlouvě, ale až v příloze smlouvy v dokumentu označeném jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále uvedl, že v rámci výpočtu RPSN nejsou zahrnuty náklady na doplňkovou službu, což představuje nekalou obchodní praktiku žalobkyně, jelikož pokud by byly zahrnuty, tak RPSN bude činit 79,53 %, nikoliv ve smlouvě uvedených 39,99 %. Obvyklá výše RPSN spotřebitelských úvěrů činí 10,5 %, judikatura se ustálila na maximálním navýšení na čtyřnásobek obvyklé výše s tím, že vyšší RPSN již vede k závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004, sp.zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007). Žalovaný odkázal dále na rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 19.5.2023 sp.zn. 7 C 326/2022-124, který úvěrovou smlouvu společnosti [právnická osoba]. shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

8. Ve vztahu k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že žalobkyně porušila povinnost ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nevyvinula dostatečné úsilí k prověření finanční situace žalovaného, ať již se jedná o jeho náklady a další závazky, proto je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyní uváděné náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a náklady na úhradu závazků ve výši 94 Kč, neodpovídají reálné finanční situaci žalovaného. Naopak z prostudování výpisů z účtů muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný svoji finanční situaci řešil úvěry, čímž jeho úvěrového zatížení narůstalo. Zůstatky na doložených výpisech z účtu byly minimální, výdaje žalovaného násobně převyšovaly jeho doložený příjem a žalovaný tak dlouhodobě hospodařil nad rámec svých možností, což muselo být žalobkyni zřejmé v době poskytnutí úvěru.

9. Závěrem i uvedl, že rovněž způsob sjednání smlouvy budí pochybnosti, tedy zda došlo k platnému uzavření smlouvy, resp. zda je žalobkyně schopna uzavření smlouvy prokázat. Mechanismus sjednání úvěrové smlouvy totiž nezajišťuje, že dochází opravdu k podpisu té totožné smlouvy ve znění zaslaném na e-mail. Žalobkyně zasílá klientům SMS s kódem a věřitel tento kód připojuje ke smlouvě, současně vložení elektronického kódu není elektronickým podpisem ve smyslu článku 26 nařízení 910/2014 ES Věřitel by tak měl prokázat totožnost smlouvy, která byla zaslána dlužníku se smlouvou, která byla finálně podepsána (k nedostatkům procesu uzavření smlouvy žalovaný odkázal na rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně, č.j. 28 C 202/2022-59 ze dne 26.9.2022, rozhodnutí Okresního soudu v Berouně č.j. 10 C 212/2021 ze dne 22.10.2021, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 38 C 100/2024-63 ze dne 17.4.2024).

10. Jelikož je smlouva absolutně neplatná měl by soud učinit vzájemné vypořádání s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 95 100 Kč, žalovaný uhradil částku 109 483 Kč, jistina úvěru je tak přeplacena a žalovaný vzájemným návrhem žádá po žalobkyni zaplacení částky 14 383 Kč přestavující její bezdůvodné obohacení a dále přiznání náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka.

11. Žalobkyně vzala podanou žalobou, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 087,42 Kč zcela zpět. Na základě uvedeného zpětvzetí, bylo řízení o žalobě pravomocně zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 70 C 234/2025-70, ze dne 30.12.2025 a předmětem řízení proto byla pouze vzájemná žaloba, kterou se žalovaný domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 14 383 Kč.

12. Soud vycházel z listinných důkazů předložených účastníky (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.

13. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne 10.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr výší 24 683 Kč (vyplacen na účet žalovaného č. [č. účtu]) a ve výši 70 417 Kč (vyplacen ve prospěch žalobkyně na úhradu předchozích závazků – konsolidace). Dále bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 18 900 Kč, která byla započtena na náklady poskytovatele úvěru, které tvoří náklady na lustrum v registru (400 Kč), náklady na zpracování úvěru (100 Kč), ostatní administrativní náklady poskytovatele (9 280 Kč), odměna zprostředkovatele (6 840 Kč) , náklady na ověření úvěrového případu (2 280 Kč). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,97 % p.a., RPSN 39,99 %. V úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem z úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci ve výši 3 118 Kč. Platba za doplňkové služby byla sjednána ve výši 1 813 Kč. Ve smlouvě a jejím dodatku byla sjednána doplňková služba „PODPORA“, která zahrnuje možnost odkladu splátek, přerušení splácení. Smlouva byla uzavřena v rámci tzv. klientského účtu zasláním autorizačního SMS kódu. Ověření totožnosti proběhlo na základě poskytnutí tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet věřitele. Bylo sjednáno, že pro případ, že bude žalovaný v prodlení s úhradou splátek, oprávnění žalobkyně úvěr prohlásit za okamžitě splatný. Ve smlouvě žalovaný deklaroval měsíční příjem 42 286 Kč, jako zdroj příjmu byl uveden zaměstnanecký poměr u Dopravního podniku hlavního města Prahy, a.s. Dále byly uvedeny náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 94 Kč (úvěr u společnosti [jméno FO]) a sázky 1 381 Kč. Dále byl zjištěn doplacený úvěr u společnosti Emma´s Credit/Credit Go ve výši 16 673 Kč (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], včetně předsmluvní informace).

14. Dne 6.1.2023 zaslala žalobkyně žalovanému na e-mail instrukce k provedení verifikační platby a podpisu smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Po podpisu smlouvy dne 10.1.2023 zaslala žalobkyně žalovanému smluvní dokumentaci na e-mail (zjištěno z e-mailu instrukce k dokončení podpisu ze dne 6.1.2023 a z e-mailu ze dne 10.12023).

15. Žalovaný uhradil dne 12.1.2023 z účtu č. [č. účtu] verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet [č. účtu] (zjištěno z detailu pohybu okamžitá platba ze dne 12.1.2023 na částku 1 Kč).

16. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě zaslaných kopií dokladu totožnosti (zjištěno z kopie dokladu totožnosti – řidičský průkaz, občanský průkaz).

17. Žalobkyně zaslala dne 12.1.2023 žalovanému na účet č. účet [č. účtu] částku 24 683 Kč (zjištěno z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne 12.1.2023).

18. Žalobkyně zaslala dne 12.1.2023 na svůj účet platbu ve výši 70 417 Kč představující konsolidaci závazků žalovaného (zjištěno z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 12.1.2023).

19. Dopisem ze dne 12.1.2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo k doplacení úvěru č. [hodnota] – konsolidovaný úvěr (zjištěno z potvrzení o úhradě dluhu z 12.1.2023).

20. Žalobkyně v lednu 2023 učinila lustraci v registru SOLUS, registru platebních informací a insolvenčním rejstříku s výsledkem bez negativního záznamu (zjištěno z lustrace v SOLUS, z registru platebních informacích, z výpisu z insolvenčního rejstříku) a dále zjistila z registru neplatných dokladů, že doklad není veden jako neplatný doklad (zjištěno z výpisu neplatných dokladů).

21. Žalovaný byl v měsíci září až listopad 2022 zaměstnán u Dopravního podniku hl. města Prahy a.s. s čistým příjmem cca 42 000 Kč (zjištěno z výplatní pásky za měsíc září, říjen a listopad 2022 a z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele).

22. V měsíci říjen 2022 měl žalovaný na běžném účtu počáteční zůstatek 130 Kč a konečný zůstatek 126 Kč, přičemž celkové příjmy činily 368 266,46 Kč a celkové výdaje činily 368 270,46 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 44 852 Kč, cca 145 000 Kč tvořily platby označené jako „splátka úvěru“ a cca 138 000 Kč tvořily platby označené jako „čerpání úvěru“. V měsíci listopad 2022 měl žalovaný na běžném účtu počáteční zůstatek 126 Kč a konečný zůstatek 18 961,87 Kč, přičemž celkové příjmy činily 234 820,99 Kč a celkové výdaje činily 215 985,12 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 41 464 Kč, cca 106 000 Kč tvořily platby označené jako „splátka úvěru“ a cca 101 000 Kč tvořily platby označené jako „čerpání úvěru“. V měsíci prosinci 2022 měl žalovaný na běžném účtu počáteční zůstatek 18 961,87 Kč a konečný zůstatek 50 Kč, přičemž celkové příjmy činily 264 767,55 Kč a celkové výdaje činily 283 679,42 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 40 541 Kč, cca 104 000 Kč tvořily platby označené jako „splátka úvěru“ a cca 117 000 Kč tvořily platby označené jako „čerpání úvěru“ (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc říjen, listopad, prosinec 2022).

23. Žalovaný uhradil žalobkyni v období od 12.1.2023 do 12.11.2024 celkem 22 plateb po 4 931 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 27.5.2025).

24. Žalovaný řádně nehradil splátky a od listopadu 2024 byl v prodlení. Na prodlení s úhradou byl opakovaně upomínán (zjištěno z upomínky č. 1 ze dne 20.3.2025, z upomínky č. 2 ze dne 5.4.2025, včetně emailové komunikace ze den 20.3.2025 a ze dne 5.4.2025). Naposledy byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28.7.2025 zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 28.7.2025, včetně dokladu o odeslání). V červnu 2025 se žalovaný obrátil na žalobkyni s návrhem na vyřešení věci smírnou cestou a věc byla předložena finančnímu arbitru (zjištěno z návrhu na smírné vyřešení ze dne 24.6.2025, z emailové komunikace ve vztahu ke smírnému vyřešení sporu, z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem).

25. Soud učinil skutkový závěr, že účastníci řízení uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný obdržel na základě této smlouvy o úvěru celkem částku 95 100 Kč, přičemž uhradil žalobkyni celkem částku 108 482 Kč dle žalovaným doloženého výpisu z účtu. Žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při podání žádosti o úvěr, z předložených výplatních pásek, výpisu z účtu, provedené lustrace v registru dlužníků a zvoleného výpočtu dle statistického modelu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, který činí cca 42 000 Kč a který byl doložen i výplatními páskami, nad rámce uvedeného bylo cca 100 000 Kč žalovaným pravidelně čerpáno prostřednictvím úvěrů (označené ve výpisu jako čerpání úvěru) a závazky žalovaného v období za 3 měsíce před poskytnutí úvěru činily v průměru cca 115 000 Kč měsíčně (označené ve výpisu jako splátka úvěru). Na úhradu dluhu byl žalovaný opakovaně upomínám. Žalovaný měl zájem věc vyřešit smírně.

26. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst.1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

28. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice“), podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

29. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

31. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

32. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zřejmé, že žalovaný byl již v době poskytnutí úvěru předlužen, jeho měsíční obraty na účtu převyšovaly jeho pravidelný měsíční příjem, v období 3 měsíců před poskytnutím úvěru platby, kterými byly hrazeny splátky úvěru, převyšovaly částku 100 000 Kč měsíčně. Současně žalovaný čerpal každý měsíc úvěry v nikoliv zanedbatelných částkách rovněž přes 100 000 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu měla žalobkyně přehled o závazcích žalovaného, jeho výdajích na úhradu splátek úvěrů, proto žalobkyně nemohla při zachování náležité péče a obezřetnosti dospět k závěru, že žalovaný bude schopen svých nově vzniklých závazků dlouhodobě dostát a úvěr zcela uhradit. Vzhledem k uvedenému nebylo prokázáno splnění povinnosti věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Ostatními tvrzenými důvody neplatnosti úvěrové smlouvy se soud vzhledem k shora uvedenému závěru o její absolutní neplatnosti již nezabýval.

33. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 95 100 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem [hodnota] plateb po 4 931 Kč, tj. částku 113 413 Kč (dle žalovaným doloženého výpisu z účtu 22 plateb po 4 931 Kč). Jelikož žalovaný plnil na základě smlouvy o úvěru, která byla shledána s ohledem na shora uvedené závěry absolutně neplatná, má žalovaný právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z.. Soud proto vyhověl žalovanému při posouzení vzájemné žaloby a uložil žalobkyni uhradit částku 14 383 Kč, dle návrhu žalovaného s tím, že žalovaný byl měl nárok na částku 18 313 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 95 100 Kč a uhrazenými splátkami v celkové částce 113 413 Kč, soud však je vázán návrhem žalovaného, a proto rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 14 383 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že jsou členěny na náklady ve vztahu k žalobě a dále na náklady ve vztahu k vzájemnému návrhu.

35. Ve vztahu k žalobě soud uvádí, že žalobkyně vzala žalobu zcela zpět, proto soud postupoval dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že zavinění na zastavení řízení lze přičítat žalobkyni, která učinila procesní návrh – zpětvzetí žaloby, a tudíž žalovanému náleží náhrada nákladů řízení za 2 úkony (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 17.12.2025) podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ve výši po 450 Kč. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů ve výši 900 Kč (výrok II.).

36. Ve vztahu k vzájemnému návrhu soud uvádí, že v řízení byl žalovaný zcela úspěšný náleží mu tak náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náhrada za 2 úkony ( podání vzájemného návrhu, účast na jednání soudu dne 16.2.2026) podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ve výši po 450 Kč. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 900 Kč (výrok III.).

37. Pro úplnost soud uvádí, že žalovanému nenáleží náhrada nákladů řízení za vyjádření ze dne 5.2.2026, ve kterém pouze zopakoval argumenty uvedené již ve vyjádření ze dne 5.12.2025.

Poučení