70 C 277/2024 - 94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], naposledy v ČR bytem [Anonymizováno], t.č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice], advokátkou, sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 60 668,23 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 668,23 Kč, kapitalizovaného úrok z úvěru ve výši 1 161,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 297,04 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 25 883,24 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 018,51 Kč od 23.4.2024 do 25.9.2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 018,51 Kč od 26.9.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 22 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení se se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 doplatek soudního poplatku ve výši 652 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady státu, které budou uvedeny v samostatném usnesení a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 60 668,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla uzavřena dne 13.1.2023 smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti téhož dne úvěr ve výši 30 000 Kč.

2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a to na základě žalovaným sdělených údajů, které byly ověřeny doklady předloženými žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry s tím, že uvedené bylo zaneseno v žádosti o poskytnutí úvěru. Tvrzený příjem byl ověřen potvrzením o výši. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 1.8.2022 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., IČO: [tel. číslo], jeho měsíční příjem činí 33 724 Kč, měsíční výdaje částku 5 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně zdůraznila, že pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaný stvrdil svým podpisem, navíc podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) věřitel vycházel z presumpce poctivého jednání žalovaného s tím, že v opačném případě, tj. v případě poskytnutí nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, se mohl žalovaný dopustit i trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně současně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ve vztahu k dokládaným listinám žalovaným a jejich ověřování věřitelem a dále na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ve vztahu k možnosti věřitele posuzovat výdaje dlužníka pouze na základě ekonomických modelů. Na základě uvedeného dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný disponuje dostatečným množství disponibilních prostředků k úhradě splátky ve výši 3 984 Kč.

3. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 522 Kč, dále se žalovaný zavázal zaplatit úhradu z poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč (dále jen „úhrady“).

4. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 13.3.2024.

5. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když naposledy žalovaný uhradil splátku dne 20.2.2023 ve výši 4 000 Kč. Vzhledem k porušení smluvních povinností vzniklo právní předchůdkyni právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky tvořené dlužnou jistinou 25 883,24 Kč, dlužnými úroky z úvěru ve výši 1 135,27 Kč, dlužnou úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 12 568 Kč, dlužnou úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 3 560,92 Kč, dlužnou úhradu za umožnění úhrady splátky v místě bydliště ve výši 4 628,57 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně uhrazen ve lhůtě dle smlouvy, tj. do 13.3.2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 25 883,24 Kč od 14.3.2024 do zaplacení úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně a dále neuhrazená jistina úvěr a k jistiny přirostlý dlužný úrok ve výši 1 135,27 Kč zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaným vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 12 892,23 Kč.

6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni smluvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 s účinností od 29.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.

7. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

8. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanovené opatrovnice tak, že nárok žalobkyně neuznává. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy řádně a dostatečně posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr dle zákonných ustanovení a judikatury, tedy jeho výdaje a příjmy v době před uzavřením smlouvy, proto je uzavřená smlouva absolutně neplatná. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy jsou nepřiměřené neúrokové náklady úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž poplatky za poskytnutí úvěru činí 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu částku ve výši 4 154 Kč, náklady za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč. Celkem tak poplatky činí částku ve výši 24 254 Kč. Spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč je celková částka dokonce 25 776 Kč, tj. jedná se o 86 % celkové úvěrované částky. S odkazem na judikaturu Evropského soudního dvora ohledně nepřiměřených neúrokových nákladů ve věci sp.zn. C-321/22 ze dne 23.11.2023, podle níž pokud jsou neúrokové náklady úvěru v takové nerovnováze, že jsou zjevně nepřiměřené, je taková smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k uvedenému má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení.

9. Soud ve věci nařídil jednání a vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.

10. Žalovaný a společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 13.1.2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se smlouvu zavázal uhradit úrok v pevné výši 1 522 Kč, úhradu z poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celková dlužná částka splatná žalovaným činila částku ve výši 55 776 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru částku ve výši 25 776 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla sjednána na částku 3 984 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p.a. RPSN bylo ve výši 272,44%. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta, a to ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále bylo sjednáno, že nastane-li splatnost druhé nebo třetí splátky úvěru a žalovaný bude zároveň v prodlení s úhradou minimálně dvou ze tří prvních splátek, přičemž neuhradí alespoň jednu z těchto splátek v dodatečně poskytnuté lhůtě, bude mu věřitelem (právním předchůdcem žalobce) zasláno oznámení s informací o postoupení pohledávky k vymáhání inkasnímu pracovníkovi a možnosti zesplatnění dlužné částky. Toto oznámení je dle smluvního ujednání zpoplatněno částkou 1.500 Kč, která se skládá z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], ze dne 13. 1. 2023).

11. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že pracuje u společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], od 1.8.2022 na dobu neurčitou, jeho měsíční příjem činí 33 724 Kč, měsíční výdaje částku 5 000 Kč (2 500 Kč na bydlení a energie, 2 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady (zjištěno z žádosti o úvěr). Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmů, kterého dosahoval u shora uvedené společnosti, kde byl zaměstnán na dobu neurčitou od 1.8.2022 s průměrným měsíčním příjmem ve výši 33 724 Kč (zjištěno z potvrzení o výši příjmu).

12. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 8 000 Kč, a to platbou ve výši 4 000 Kč dne 14.1.2023 a ve výši 4 000 Kč dne 20.2.2023 (zjištěno přehledu úhrad).

13. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 s účinností ke dni 29.5.2024 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14.6.2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, včetně seznamu pohledávek, potvrzení o úplatě, z oznámení o postoupení pohledávky)

14. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky nejpozději do 25.09.2024 vyzván předžalobní upomínkou, který byla předána k doručení na adresu [adresa], dne 11.9.2024 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 10.9.2024, včetně podacího lístku).

15. Soud učinil skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 13.1.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných splátkách, a to včetně poplatků a úroku ve výši 8 % p.a., konkrétně se žalovaný zavázal uhradit úrok v pevné výši 1 522 Kč, úhradu z poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila částku 55 776 Kč, RPSN dosahovalo výše 272,44%. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr z externích a interních databází a zejména z doloženého potvrzení o výši příjmu. Žalovaný úvěr hradil nepravidelně a za dobu trvání úvěru hradil pouze částku ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni smluvně postoupena. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou.

16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), konkrétně zejména podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dle ust. § 1879 o. z., postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

18. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Bylo prokázáno, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr na základě dokladů a údajů získaných od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala údaje uvedené žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru s doloženým potvrzením o výši příjmu a veřejnými databázemi, kdy bylo zjištěno, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklad o tom, že byl zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] a jeho mzda dosahovala výše 33 724, žalovaný uvedl výdaje ve výši 5 000 Kč. Příjem žalovaného tak byl ověřen z doloženého potvrzení vystaveného zaměstnavatelem. Disponibilní zůstatek žalovaného, proto činil částku v dostatečné výši k úhradě sjednané splátky a žalovanému byl úvěr poskytnut.

22. Soud pro shora uvedené učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládal v době uzavření smlouvy platný a účinný zákon o spotřebitelském úvěru dle shora citovaných ustanovení, vycházela nejen z informacích získaných od žalovaného, ale takto získané informace ověřila. Dle učiněných zjištění bylo možné dospět k závěru, že žalovaný disponoval dostatečnými finančními prostředky ke splácení sjednávaného závazku.

23. Dále soud věc posuzoval dle ust. § 1813 o.z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Podle ust. § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatná jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Soud se zřetelem k námitce žalovaného uvádí, že smlouvu nelze mít za platnou, a to z důvodu existence zneužívajícího ujednání v spotřebitelské smlouvě ve smyslu ust. § 1813 o.z. spočívající v neúrokových nákladech s odkazem na rozsudek Soudního dvora ve věci C-321/22 ze dne 23.11.2023 (Provident Polska), podle něhož smluvní ujednání uzavřené mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru mají zneužívající povahu, pokud je spotřebitel povinen hradit poplatky nebo provizi ve výši, která je zjevně nepřiměřená ve vztahu ke službě poskytované jako protiplnění.

29. Soud uvádí, že v daném případě byla smlouva uzavřena mezi žalovaným v pozici spotřebitele a žalobkyní, obchodní společností, která konala v rámci její podnikatelské činnosti. Obsahem smlouvy byla mimo jiné ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, o náhradě nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč, o náhradě nákladů za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč. Celkem tak poplatky činily částku ve výši 24 254 Kč.

30. Soud předně uvádí, že soudní praxe i právní teorie vychází z předpokladu, že sjednané úroky představují cenu poskytnutých peněž (cenu za užívání půjčených peněžních prostředků) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005). Úrok tak představuje zisk poskytovatele úvěru/zápůjčky s tím, že v nyní posuzovaném případě lze považovat žádané poplatky za poplatky spotřebiteli vnucené bez opodstatnění ekonomické ekvivalence a mezi jednotlivými typy poplatků a poskytnutými službami. Ze samotné formulářové smlouvy vyplývá, že s výší těchto poplatků je kalkulováno od počátku s tím, že jejich výše se odvíjí od doby splácení půjčky a výše poskytnutých prostředků a není zřejmé, jak reflektují skutečné náklady. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu formuluje nároky na různé poplatky tak, že nelze jasně rozlišit, v jakém poměru jde o skutečnou cenu dohodnuté služby a v jakém rozsahu jde o skutečnou cenu za půjčení peněz, za kterou je považován úrok. Za„ poplatky“ tak evidentně skrývá svůj další materiální zisk, aniž ho označuje jako úrok.

31. Soud posoudil ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného o poplatku jako zneužívající ve smyslu ust. § 1813 o.z., neboť ukládá povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež dosahují téměř ekvivalentu plnění poskytnutého úvěrující na sjednanou dobu. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění.

32. Soud se dále zabýval tím, zda se jedná o ujednání oddělitelné od zbytku ujednání ve smyslu ust. § 576 o.z. a může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami.

33. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatků, u kterých jde evidentně o úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, a jedná se o běžnou praxi právní předchůdkyně žalobkyně, nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez tohoto ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

34. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 o.z. a ust. § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat.

35. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný uhradil pouze 8 000 Kč , žalovaný je tedy povinen zaplatit pouze 22 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a jeho úhradami.

36. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky do 25.9.2024 předžalobní výzvou, která byla zaslána na korespondenční adresu žalovaného a dostala se tak alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou půjčku ve výši 22 000 Kč nejpozději do 25.9.2024. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil, je tedy v prodlení s úhradou dluhu ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. ode dne 26.9.2024 a žalobkyni náleží od tohoto data úrok z prodlení s odkazem na ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 12,75 % ročně.

37. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z ust. § 573 o.z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě dne 14.9.2024 a podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném řízení měl podle obsahu výzvy žalovaný zaplatit dluh „do 25.9.2024“, soud tak vyšel z takto stanovené lhůty.

38. Soud tak vyhověl žalobě, co do částky 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení (výrok I.).

39. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, konkrétně soud zamítl částku 38 668,23 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 161,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 297,04 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 25 883,24 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 018,51 Kč od 23.4.2024 do 25.9.2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 018,51 Kč od 26.9.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 22 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení (výrok II.).

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v daném řízení v převážné částí neúspěšná, a to co do částky 38 668,23 Kč s příslušenstvím, když soud co do této částky žalobu zamítl a vyhověl žalobkyni pouze v částce 22 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení. Žalobkyně tak byla v dané věci co do výše 64 % neúspěšná a co do výše 36 % úspěšná.

41. Žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

42. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 652 Kč byla uložena žalobkyni s odkazem na položku 2 bodu 1 a 2 a položku 1 bodu 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon soudních poplatcích“) s tím, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, a to z důvodu absence evidenční adresy žalovaného a jeho neznámého pobytu. Soudní poplatek proto činí 3 034 Kč, na soudním poplatku bylo dosud zaplaceno pouze 2 382 Kč, doplatit proto zbývá 652 Kč. Splatnost soudního poplatku byla stanovena v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV.).

43. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovanému byl ustanoven procesní opatrovník podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř., tomuto opatrovníku bude vyplacena odměna, která bude stanovena samostatným rozhodnutím. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. V řízení sporném odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne)úspěchu ve věci. Soud proto uložil žalobkyni povinnost k úhradě nákladů státu na odměně opatrovníka žalovaného ve výši 64 %, tedy co do procentuálně vyjádřeného neúspěchu žalobkyně ve věci. Ve vztahu k žalovanému, jehož pobyt není znám, právo na náhradu nákladů státu soud nestanovil s tím, že podle ustálené judikatury účastníkovi, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nelze uložit k náhradě náklady spojené s tímto zastoupením, i když neměl ve věci úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod č. 109/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008, uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). (výrok V.).

Poučení