70 C 321/2024 - 84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., reg. č. [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalobkyně A], jednající v ČR prostřednictvím [Jméno žalobkyně A], organizační složka, IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně B], zastoupená advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], naposledy bytem [Adresa žalovaného], t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice], advokátkou, sídlem [Anonymizováno], o zaplacení částky 29 858,17 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 858,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem za období od 2.12.2023 do 29.8.2024 ve výši 5 289,30 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 302 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 20.9.2024 ve znění zaslaných doplnění se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 29 858,17 Kč s příslušenstvím.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o používání kreditní karty [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], tedy smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) uzavřené dne 29.3.2017 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalovaný byl seznámen s nedílnými součástmi smlouvy, tj. s Podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet [Anonymizováno], Všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v [Anonymizováno], Sazebníkem bankovních poplatků [Anonymizováno], Úrokovým lístkem [Anonymizováno] a Formulářem obsahující informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena na dálku, elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, a to zadáním autorizačního kódu, který nahrazuje podpis žalovaného a kterým žalovaný potvrdil souhlas se smlouvou o úvěru.

3. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě údajů sdělených žalovaným, lustrací ve veřejných i neveřejných registrech (bankovní a nebankovní registr, databáze neplatných dokladů vedená Ministerstvem vnitra, insolvenční rejstřík, rejstříku exekucí), v interní databázi žalobkyně, přičemž žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisů z běžného účtu. Žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl příjem 29 000 Kč a z výpisu z účtu žalovaného byl zjištěn příjem v měsíci předcházejícímu podání žádosti v částce 29 982 Kč s tím, že se jedná o příjem lektora pracující ve společnosti [Anonymizováno], v případě navýšení limitu kontokorentu byl uveden příjem 35 000 Kč a z výpisu z účtu žalovaného byl zjištěn příjem 35 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné další výdaje, žalobkyně proto vycházela z interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 3 410 Kč. Současně v případě podané žádosti z roku 2018 byl zjištěn rovněž z výpisu z účtu žalovaného nájem ve výši 13 000 Kč měsíčně a dále z externích bankovních a nebankovních registrů bylo zjištěno aktuální splátkové zatížení ve výši 3 696,23 Kč. Žalobkyně tak zohlednila i tyto zjištěné výdaje.

4. Veškeré zjištěné údaje o poměrech žadatele byly hodnoceny individuálně v souladu se schvalovací strategií banky, banka porovnávala zjištěný příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ, event. zjištěnými z výpisu z běžného účtu a lustrací v databází. Výpočtem žalobkyně získala částku disponibilních prostředků. V rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily poskytnutí prostředků, byl zjištěn dostatečný disponibilní zůstatek k úhradě splátky, proto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla (blíže k povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023).

5. Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit nejprve ve výši 25 000 Kč a následně ve výši 40 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3 %, min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků (čl. II odst. 4 smlouvy), a to inkasem z běžného účtu. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 23,8 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 38,8 % ročně z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti (čl. II odst.3 smlouvy). Žalovaný byl povinen hradit také sjednané poplatky dle aktuálního sazebníku (čl. III smlouvy). Žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud žalovaný poruší smluvní ujednání. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně, nebyla uhrazena splátka za měsíc říjen, listopad a prosinec 2023, využila žalobkyně své oprávnění a smlouvu vypověděla dopisem odeslaným žalovanému, čímž se celý dluh stal splatný ke dni 15.12.2023.

6. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 29 858,17 Kč, kapitalizovanými úroky za období od 2.12.2023 do 29.8.2024 na částku 5 289,30 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení. K výpočtu dlužné jistiny žalobkyně uvedla, že žalovaný za dobu trvání závazku čerpal částku 177 364,38 Kč a uhradil částku 147 506,21 Kč, rozdíl mezi uvedenými částka činí nesplacenou jistinu. Součástí žalované částky nejsou žádné poplatky.

7. K námitce žalovaného týkající se promlčení event. nároku z titulu bezdůvodného obohacení, žalobkyně uvedla, že k promlčení nedošlo, jelikož žaloba byla podána před uplynutím promlčecí lhůty, neboť rozhodným okamžikem pro počátek běhu subjektivní promlčecí je vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o důvodech absolutní neplatnosti smlouvy. K této vědomosti o absolutní neplatnosti nemohlo dojít při uzavření smlouvy, když žalobkyně uzavírala smlouvu v dobré víře v její platnost a v této dobré víře v platnost smlouvy podala rovněž žalobu při porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. I v případě, že by bylo vycházeno z obecného ustanovení počátku běhu promlčecí lhůty, tak k uplatnění práva mohlo dojít až po zesplatnění úvěru, tedy po 15.12.2023, proto v tomto ohledu byla žaloba podaná dne 20.9.2024 podána před uplynutím promlčecí lhůty a nárok žalobkyně není promlčen.

8. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy, proto žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanovené opatrovnice tak, že byla uzavřena spotřebitelská smlouva, žalobkyně proto byla povinna před uzavřením smlouvy o kontokorentu důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného, což neučinila, a proto je smlouva neplatná. Posouzení učiněné pouze na základě lustrace v interních a externích databází není dostatečné a současně žalobkyně ani toto posouzení nedoložila. Schopnost spotřebitele splácet úvěr má poskytovatel posoudit na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru).

10. Z uvedeného ustanovení i judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 4 Tdo 238/2019) vyplývá, že míra zkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet je odvislá také od výše poskytovaného úvěru, přičemž je zřejmé, že u částek ve výši desetitisíců by měl poskytovatel postupovat s vyšší obezřetností a pečlivostí. Žalovanému byl poskytnut kontokorent ve výši 40 000 Kč, což je částka překračující měsíční výdělek žalovaného, žalobkyně neověřila dostatečně příjmovou a výdajovou stránku a nepostupovala v souladu s požadavky zákona i judikatury. Současně žalobkyně vznáší z opatrnosti námitku promlčení, pokud by byla smlouva vyhodnocena jako absolutně neplatná, a proto má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. Je nutné zkoumat i zda nebyla žaloba podána po uplynutí promlčecí lhůty a v rozsahu promlčeného plnění žalobu zamítnout.

11. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl, popř. přiznal žalobkyni pouze vydání bezdůvodného obohacení, a to rozsahu se zřetelem k namítnutému promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Soud ve věci nařídil jednání a vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil tato skutková zjištění.

13. Mezi žalovaným a společností [Jméno žalobkyně A]., sídlem ul. Senetorska 18, 00-950, Warszawa, Polsko, zapsaná v Celostátním soudní rejstříku pod reg. č. REGON 0012545524 podnikající na území ČR prostřednictvím pobočky zahraniční banky [Jméno žalobkyně A]., organizační složka, sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „bank“ nebo „žalobkyně“) byla uzavřena dne 28.3.2017 smlouva o vedení účtu, na základě níž banka poskytovala žalovanému bankovní služby – mj. se banka zavázala pro žalovaného vést běžný účet a vydat žalovanému platební kartu (zjištěno ze smlouvy o vedení účtu ze dne 28.3.2017).

14. Dne 29.3.2017 uzavřela banka s žalovaným na jeho žádost smlouvu o používání kreditní karty č. [Anonymizováno], na základě které banka poskytla žalovanému kreditní kartu s možností opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 25 000 Kč. Podle dodatku ke smlouvě ze dne 25.6.2018 uzavřeného na základě žádosti žalovaného dálkově, elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, a to zadáním autorizačního kódu, byla sjednána výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet [Anonymizováno], Všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v [Anonymizováno], Sazebník bankovních poplatků [Anonymizováno], Úrokový lístek [Anonymizováno] a Formulář obsahující informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3 %, min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků (čl. II odst. 4 smlouvy ve spojení s bodem 5 Podmínek pro vydání a používání kreditní karty), a to inkasem z běžného účtu. Byl sjednán úrok z úvěr ve výši 23,8 % ročně (čl. II odst. 1 smlouvy). Žalovaný byl povinen hradit také sjednané poplatky dle aktuálního sazebníku (čl. III smlouvy). Žalobkyně byla oprávněna vypovědět smlouvu a vypovězením se stávají veškeré neuhrazené pohledávky splatné k poslednímu dni výpovědní lhůty (bod 9 Podmínek pro vydání a používání kreditní karty) (zjištěno ze žádosti o vydání kreditní karty, ze smlouvy o používání kreditní karty ze dne 29.3.2017 včetně nedílných součástí smlouvy, z žádosti o navýšení limitu kreditní karty, dodatek ke smlouvy o používání kreditní karty, z dokladu o odeslání SMS kódu,).

15. Banka učinila lustraci žalovaného v bankovních registrech s negativním záznamem. Dále zjistila, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, předložený doklad není v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nebyl zjištěn negativní záznam v interních databází banky. Na základě porovnání příjmů a výdajů uvedených v žádosti a zjištění disponibilních prostředků ve výši 26 616 Kč, postupem banky zohledňující sociodemografické modely, provedené lustrace, platební historii žalovaného a výskyt podezřelých rozdílu v žádostech žadatele banka poskytnutí úvěru schválila s tím, že nemá pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit úvěr (zjištěno z výpisu provedených lustrací a posouzení úvěruschopnosti klienta).

16. Žalovaný měl v měsíci prosinci 2016 příjem lektora ve výši 29 422 Kč, v měsíci lednu 2017 příjem lektora ve výši 29 466 Kč, v měsíci únoru 2017 příjem lektora ve výši 31 059 Kč, současně na běžném účtu č. [č. účtu] byl v měsíci prosinci 2016 konečný zůstatek ve výši 304,55 Kč, v měsíci lednu 2017 konečný zůstatek ve 2 101,03 Kč a v měsíci únoru 2017 ve výši 337,52 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za období prosinec 2016, leden 2017 a únor 2017).

17. Žalovaný měl v měsíci únoru 2018 příjem lektora ve výši 35 244 Kč, v měsíci březen 2018 příjem lektora ve výši 36 122 Kč a v měsíci dubnu 2018 ve výši 35 103 Kč, současně na běžném účtu č. [č. účtu] byl v měsíci únoru 2018 konečný zůstatek ve výši 4 608,66 Kč, v měsíci březnu 2018 konečný zůstatek ve 11 930,51 Kč a v měsíci dubnu 2018 ve výši 13 295,97 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za měsíce únor 2018, březen 2018 a duben 2018).

18. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty s tím, že již k 15.12.2023 činil dlužný zůstatek částku – 6 355,68 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu navýšeného o poplatek ve výši 400 Kč s tím, že nedojde-li k uhrazení pohledávky do 7 dnů od doručení výzvy, je zaslaná výzva ze dne 15.12.2023 výpovědí smlouvy o používání kreditní karty a banka je oprávněna požadovat v souladu s bodem 5.1.1. podmínek pro vydávání a používání kreditních karet vrácení celé dlužné částky včetně příslušenství (zjištěno z výpisu z kontokorentu a z dopisu ze dne 15.12.2023). Dluh žalovaného je tvořen jistinou ve výši 29 858,17 Kč představující rozdíl mezi čerpanými prostředky ve výši 177 364,38 Kč a žalovaným uhrazenou částkou ve výši 147 506,21 Kč (zjištěno z transakční historie, výpis z kontokorentu). Naposledy byl žalovaný o výši dluhu informován dopisem ze dne 30.8.2024, kterým byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 30.8.2024, včetně podacího archu).

19. Na základě výše uvedeného učinil soud skutkový závěr, že žalovaný a banka uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb a produktů, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem nejprve 25 000 Kč, po jeho navýšení 40 000 Kč. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného, které bylo ověřeno údaji z databází informací a výpisem z běžného účtu žalovaného. Žalovaný byl oprávněn čerpat prostředky do výše úvěrového limitu a byl povinen činit minimální splátky úvěru dle smlouvy, což řádně nečinil, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla a úvěr prohlásila ke dni 15.12.2023 za okamžitě splatný. Žalovaný byl naposledy na úhradu dluhu upomenut předžalobní upomínkou.

20. Žalobkyně žádá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 29 858,17 Kč, kapitalizovaných úroků na částku 5 289,30 Kč, úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení.

21. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi bankou a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) s tím, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu tohoto zákona, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byla řádně před poskytnutím úvěru posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Soud k rozhodnutí o oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství posoudil ex offo platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Soud učinil závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které byly ověřeny v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databází Ministerstva vnitra České republiky a dále byl příjem ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného, který vykazoval rovněž vždy kladné zůstatky. O skutečnosti řádného posouzení schopnosti splácet úvěr svědčí také okolnost, že žalovaný úvěr delší dobu řádně hradil a bylo mu povoleno navýšení úvěrového limitu. Z výpisu z účtů nebyly patrné žádné mimořádné výdaje, proto je akceptovatelné, pokud žalobkyně vycházela ze statistickým modelů při určení výše výdajů.

24. Soud dále v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením, proto má za prokázaného skutkového stavu za to, že banka a žalovaný platně uzavřeli v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému finanční prostředky, které žalovaný řádně dle smlouvy nevrátil, proto došlo k zesplatnění pohledávky.

25. Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby žalovanou částku představující dlužnou jistinu ve výši 29 858,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 289,30 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 858,17 Kč od 30.8.2024 do zaplacení.

26. Nárok na zaplacení úroku z úvěru vyplývá ze smluvních ujednání a ust. § 2399 o.z. s limitací danou zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 122 odst. 4) a trvá do úplného zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z ust. § 1970 o.z. a jeho výše z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že zákonný úrok z prodlení je žádán za dobu prodlení s úhradou dluhu a povinnost trvá do zaplacení. Úrok z úvěru a úrok z prodlení žalobkyně uplatňuje vedle sebe s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka].

27. Za shora uvedeného stavu tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K námitkám žalovaného soud uvádí, že soud učinil na základě shora uvedeného závěr, že žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru a jelikož smlouvu pro uvedené nemá soud za neplatnou, bylo nadbytečné se zabývat námitkou promlčení ve vztahu k případnému nároku žalobkyně na vydání bezdůvodnému obohacení.

28. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému uhradit dluh tak, jak byl žalobou uplatněn, a to ve smyslu zaslané opravy žaloby ze dne 27.11.2024. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení (výrok I.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v částce 9 302 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 195 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024, za 2 úkony právní služby – účast na jednání soudu, vyjádření žalobkyně ze dne 22.7.2025 k podání opatrovnice, s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, a to po 2 300 Kč, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, vše vyjma soudního poplatku navýšené s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o daň z přidané hodnoty ve výši 1 407 Kč (počítáno z částky 6 700 Kč v sazbě 21 %). Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo podle ust. § 149 o.s.ř. (výrok II).

30. Odměna právního zástupce za úkony předcházející podání žaloby, včetně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu.

31. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží náhrada za doplnění žaloby, kterými pouze odstraňovala nedostatky podané žaloby.

32. V daném případě sice vznikly České republice náklady v podobě odměny ustanovené opatrovnice žalovaného, s ohledem na úspěch žalobkyně a neúspěch žalovaného soud neuložil náhradu nákladů státu žalobkyni a ve vztahu k žalovanému, jejíž pobyt není znám, právo na náhradu nákladů státu soud nestanovil s odkazem na ustálenou judikaturu, podle níž účastníkovi, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nelze uložit k náhradě náklady spojené s tímto zastoupením, i když neměl ve věci úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod č. 109/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008, uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení